Velkoměsta v 19. a 20. století - křižovatky změn - michal brix, michal janata

Kniha Velkoměsta v 19. a 20. století – křižovatky změn si komparativním prizmatem klade otázku, zda lze z konkrétních historických souvislostí vývoje čtyř evropských velkoměst 19. a 20. století, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně – a v odůvodněných případech s přihlédnutím i k řadě jiných měst – vysledovat rozdílné sídelní strategie.Tato práce se tedy rigidně nedrží pouze vybraných velkoměst, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně, ale do srovnávání vstupují i další města vždy, když je to vzhledem k logice výkladu nutné. Často si právě výkladová linie vynutila komparační asymetrii, aby se udržela celistvost interpretace určitého jevu. To se rovněž týká i pořadí čtyř hlavních srovnávaných velkoměst, jejichž sled je odlišný v každé kapitole.Téma je rozčleněno do několika subtémat: urbanizace jako jeden ze základních rysů 19. století, chronotop měst 19. století a zrod urbanistické reflexe, modernizace a industrializace jako konstitutivní momenty zrodu průmyslového města, elektrifikace jako jeden z nejmarkantnějších příznaků urbanizace stále ještě venkovské společnosti 19. století, kanalizace jako neviditelná podzemní civilizace, která přinesla do měst do té doby nebývalý hygienický komfort, změněná (oproti 19. století) podoba měst 20. století a konečně postmoderní tečka za zbytnělými ambicemi moderny.Zrod urbanismu jako teoretické reflexe souvisel s pronikavou změnou v prostorové, sociální, ekonomické a kulturní skladbě měst.Těžištěm práce je však komparace čtyř důležitých urbanistických strategií: haussmannizace Paříže, asanace Londýna, cesty k Velkému Berlínu a výstavby Ringstrasse ve Vídni.Kapitola Zrod průmyslového města se zabývá koncepty modernizace a industrializace jako součástmi urbanizačního procesu. Oproti urbanismu 19. století se urbanistická teorie ve 20. století interdisciplinovala a především internacionalizovala, jak je doloženo institucionalizováním urbanistických problémů.Předposlední kapitola se zabývá přeměnou moderního konceptu v postmoderní dohru a poslední shrnuje v otevřeném závěru odlišnosti urbanistických strategií při pozorovatelné shodě. (knihydobrovsky.cz)

Kolektivní monografie Cyrilometodějská tradice v 19. a 20. století, období rozkvětu i snah o umlčení vznikla jako jeden z výstupů oslav 1150. výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu v roce 2013 a navazuje na stejnojmennou konferenci, které se zúčastnili přední historici, kunsthistorici, etnografové, politologové a religionisté z České republiky a ze Slovenska. Monografie analyzuje rozličné podoby cyrilometodějská tradice v 19. a 20 století a všímá si jejího odrazu ve formování národních identit v českých zemích. Sleduje, jaká byla úloha cyrilometodějství nejen v období formování novodobého českého a slovenského národa, ale také jakou roli sehrála v boji proti totalitním režimům a jaké je její místo v jednotlivých církvích na území českých zemí a Slovenska. A v neposlední řadě popisuje, jakou zanechala stopu v umění a v lidové tradici v 19. a 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Šárka Caitlín Rábová, 248 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, strach, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával. Nemoc ovšem není pouhou biologickou daností, ale také sociálním a kulturním konstruktem, jehož podoby a vnímání se v průběhu let mění. Podobnou transformací v historii prošla i tuberkulóza. V období 19. a 20. století se zásadně proměnilo kulturní i vědecké nahlížení této nemoci. Kniha Tuberkulóza a společnost sleduje, jak se formoval český protituberkulózní boj, jaké byly jeho základní pilíře a jak se jeho strategie měnila s ohledem na politickou orientaci naší země. Autorka předkládá různé obrazy tuberkulózy, na jejichž utváření a šíření se vedle lékařů podílel také denní tisk, osvětové plakáty a osvětové filmy. Poslední část... (alza.cz)

Proměny venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století II. navazují na první knihu vydanou roku 2018 a obsahující výběrové studie k patnácti vesnicím převážně na území Moravy a Slezska. Aktuální svazek pojednává dalších dvacet čtyři obcí z osmi českých správních krajů ve formě monografických statí. Cíl práce zůstává stejný: upozornit na skutečnost, že i na první pohled obyčejné stavby mohou mít uměleckohistorickou a památkovou hodnotu a stejně tak ji v sobě může skrývat urbanistický celek dané venkovské lokality. Publikace inspiruje k novému způsobu přemýšlení o současné a budoucí podobě venkovské architektury. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je věnována podobně jako předchozí svazek v této řadě (Proměny venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století I.) historickému a stavebnímu vývoji venkovského stavitelství. Pozornost je tentokrát upřena na jednotlivé vybrané stavby, které se nacházejí na území celé České republiky. Jejich prostřednictvím se publikace snaží upozornit na současný stav venkovské architektury vzniklé převážně v 19. a 20. století a poodhalit její mnohdy skryté hodnoty. Kniha zároveň opět provází stejnojmennou výstavu. (knihydobrovsky.cz)

Fotografická monografie Petra Zhoře přináší průřez jeho celoživotním dílem od šedesátých let po současnost. Najdete v ní tedy vše podstatné z autorova originálního rukopisu, pro který jsou typické zneklidňující světelné linie, nezúčastněné tváře figurín, chladné odlesky, včetně surrealistické technizující poetiky zdůrazněné tónováním černobílé fotografie. Zhoř má mimořádný pozorovací talent a občas můžete mít pocit, že vidí i to, co se odehrává hluboko pod povrchem – třeba ve vašem nitru. Nevšedně graficky zpracovanou knihu doprovází erudovaný text PhDr. Michala Janaty. (patro.cz)

Tento svazek se zabývá počátky současného filosofického myšlení a jeho hlavními představiteli na přelomu 19. a počátku 20. století, obsahuje také výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem novokantismu, idealismu, realismu a fenomenologie. Zahrnuje celou škálu myslitelů od H. Cohena a E. Cassirera, přes E. Husserla, M. Schellera a J.-J. Merleau-Pontyho na jedné straně a H. Plessenra, A. Gehlena a B. Croceho na straně druhé, až k M. Weberovi či G. Lukácsovi. (knihydobrovsky.cz)

Drapérii máme spojenou zejména s výtvarným uměním. Nařasená, zvlněná nebo vyskládaná látka na nejrůznějších postavách, stolech nebo jen tak ledabyle pohozená na sofa. Ale pozor, i zmuchlaná peřina na rozestlané posteli nese znamení drapérie. Historii a současnost tohoto kompozičně výtvarného prvku nám v širokém kulturním a civilizačním kontextu představí právě tato kniha. Seznámíme se se symbolickou rolí drapérie, tedy k čemu všemu sloužila a jakou funkci v historii sehrála. Autor drapérii nechápe jen jako výtvarný prvek, je to také způsob, jímž se tělesnost otevírá našemu vnímání. Proto je také jedna z kapitol věnována erotice v souvislosti s drapérií. Autor ukazuje různé fasety, jimiž se drapérie podrobuje našemu vnímání. Tematizuje například ticho ("řečí drapérie je ticho"), tělesnost, pohyb, rytmus, ale také sociální dimenzi drapérie (kapitola Oděv jako sociální kůže). Věnuje se i vztahu zátiší a drapérie ("Zátiší je ontologická tišina, z jejíhož ticha se ozývá echo bytí."). Kniha čtenáře provede historickými obdobími, tedy antikou, románským stylem, gotikou, renesancí, barokem, rokokem, neoklasicismem, romantismem, symbolismem, modernou a současností. Knihu lze s velkou mírou zjednodušení chápat jako soubor tří vrstev: 1. Nesoustavné dějiny lidské tělesnosti ve výtvarném umění v souvislosti s drapérií. 2. Průvodce po konkrétních dílech, v nichž drapérie hraje důležitou roli. 3. Drapérie jako symbol sepětí přírody a kultury. Nejde však o tři oddělené oddíly či kapitoly, neboť tyto tři roviny se vzájemně prolínají. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Jiřího Pokorného se věnuje mimoškolní lidové výchově v českých zemích v posledních desetiletích 19. století a v prvních desetiletích 20. století. Hlavní pozornost je věnována jednotlivým institucím starajícím se o lidovou výchovu, vývoji veřejných knihoven, různým vzdělávacím spolkům a vlastnímu obsahu osvětových přednášek. V úvodní kapitole se autor zabývá i osvětovým hnutím v Evropě a USA. Závěrečná kapitola popisuje počátky využívání filmu pro osvětovou činnost. (knihydobrovsky.cz)

Svazek nabízí uvedení a zároveň kritické zhodnocení dvou nejživějších filosofických směrů 20. století, především v jeho první polovině: analytické filosofie a amerického pragmatismu. Ačkoli oba směry mají dodnes své stoupence, jejich kořeny spočívají v 19. století. Svazek je členěn na tři hlavní části: v první části nalezneme autory jako jsou Bernard Bolzano, Franz Brentano nebo Ernst Mach, u nichž se shledáváme s náznaky analytického způsobu uvažování. (knihydobrovsky.cz)

Fotografie byla od počátku využívána cestovateli jako v porovnání s do té doby rozšířenými kresbami objektivní médium k zaznamenání vzdálených objektů a míst. Už v roce jejího vynálezu (1839) zachytili francouzští cestovatelé pomocí daguerrotypie egyptskou sfingu. Mezi českými cestovateli se nová technologie ujímala pomaleji, ve druhé polovině 19. století spíše nakupovali suvenýrové fotografie jako pomůcky pro své přednášky. Prvním doloženým českým cestovatelem-fotografem v mimoevropských zemích byl až v 80. letech 19. století Enrique Stanko Vráz. Publikace přináší jeho podrobný profil a profily dalších sedmi českých cestovatelů a vědců (Alois Musil, Vojtěch Suk, Alberto Vojtěch Frič a další), kteří byli zároveň fotografy a po nichž mnohdy zůstaly bohaté sbírky fotografického materiálu. Ve druhé části knihy se autoři zaměřují na technologii restaurování a analýzu archivních cestovatelských fotografií a zařazen je také modelový příklad průzkumu fotografických sbírek, fondu díla cestovatele Jiřího Viktora Daneše. (knihydobrovsky.cz)

Ako sa bývalo v Bratislave v druhej polovici 19. a na začiatku 20. storočia? Čo sa jedávalo, ako sa obliekali rôzne spoločenské skupiny, ako sa zabávali, ako trávili voľné chvíle? Publikácia predstaví vily, paláce, nájomné domy, kolónie, sídliská v Bratislave, ich obyvateľov a životný štýl. Dozvieme sa zaujímavosti o ich lokalizácii, projektantoch, interiérovom vybavení. Kde býval známy mykológ Ján Andreas Bäumler či hudobný skladateľ Ján Levoslav Bella? Aké miestnosti sa v roku 1892 nachádzali v paláci Vidora Csákyho na Štúrovej ulici, ako vyzerala obytná izba v robotníckej Schulpeho kolónii či zariadenie kúpeľne na prelome 19. a 20. storočia? Kde mali svoje ateliéry Alois Pinkas, Frico Motoška, Gustáv Mally? Kam sa vyhadzovali smeti v objektoch Mierovej kolónie projektovanej architektom Karfikom? Podobné zaujímavosti a mnohé iné bežné veci z každodenného života pútavo opisujú autorky v publikácii, ktorá nám okrem iného umožní nahliadnuť aj do všedného chodu domácností na prelome storočí v Bratislave. (patro.cz)

Abychom mohli poskytovat politice prostor pouze v té míře, která nám umožní se zabývat důležitějšími věcmi, musíme se v ní angažovat. Pokud ji necháme jen na těch, kteří nás chtějí o toto právo připravit, budeme se muset politikou zabývat proti své vůli, a proto se nebudeme moci zabývat důležitějšími věcmi, než je právě ona. Tato kniha se nejen zabývá aporiemi demokracie, ale rovněž vyvrací obecně sdílenou představu o ekvivalenci této politické formy vládnutí a svobody. Tématem knihy je svoboda, ačkoli se v ní daleko více hovoří o demokracii. Svoboda je více než demokracie a proto nelze obě bez dalšího synonymizovat. V různých souvislostech je v této knize několikrát zdůrazněno, že svoboda se neváže jenom k demokracii a že za různých historických období existovala svoboda i v politických režimech, jež poměřujeme ahistoricky našimi současnými měřítky a o nichž se mylně domníváme, že je se svobodou nemůžeme spojovat. K demokracii bytostně patří permanentní nebezpečí, že se obrátí ve svůj opak, jak to vidíme názorně v řadě konkrétních historických případů, které jsou dostatečně známy. Autor se zabývá vztahem demokracie a republikánství a vztahem demokracie a liberalismu, srovnáním demokracie antické (řecké) a novodobé, vztahem svobody a práva, svobodou a rovností, společensko-smluvními teoriemi a řadou dalších aspektů. Předmluva: Miroslav Novák. (knihydobrovsky.cz)

Autor se zamýšlí nad smyslem vidění, tím, co nám zrak dává, jak je výlučný v kontextu s dalšími smysly. Cituje klasiky a moderní autory, neboť téma vidění a jeho vnímání prostupuje staletími. Čtenář v jeho knize nalezne odpovědi na mnohé otázky, které si možná někdy kladl, aniž by znal odpovědi na tyto základní úvahy o podstatě vidění a života. Je napsána velmi odborně, ale přitom čtivě i pro toho, kdo není běžně zvyklý studovat odbornou literaturu. Je to opravdu silná kniha – po jejím přečtení mnohem lépe pochopíme, čím procházejí lidé, kteří ztrácejí zrak, a budeme moci rozumět tomu, co prožívají naši blízcí, kteří jsou takto postiženi. (knihydobrovsky.cz)

Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani cílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou, protože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo. Jak je možné, že Hans Kelsen vykázal spravedlnost z oblasti práva, zatímco Gustav Radbruch naopak tvrdí, že "právo je vůlí ke spravedlnosti"? To je jedna z mnoha otázek, jimiž se tato kniha zabývá. Na rozdíl od dosavadní tradice, která chápala spravedlnost v úzké vazbě k právu a společnosti, pojímá autor spravedlnost jako výsostnou hodnotu, jež se nutně neváže ani na právo, ani na moc, přestože s nimi má leccos společného. Proto jsou vztahu spravedlnosti a práva a spravedlnosti a moci věnovány dva samostatné oddíly. (knihydobrovsky.cz)

Rádi vzpomínáme, jak moc nám chutnala jídla a "buchty" od maminky a ještě více od babičky. ..320 starých jednoduchých domácích receptů na jídla, pečivo i jiné dobroty jistě inspiruje mladé čtenáře k novému trendu v moderní kuchyni a zároveň přinese i tolik potřebnou pohodu u rodinného stolu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha volně navazuje na třísvazkový soubor Dějiny nábytkového umění od Františka Cimburka a kol. (Argo 1995-1996). Přináší informace o vývoji a proměnách nábytkové tvorby v Evropě a v zámoří (USA) ve druhé polovině 19. století a ve století dvacátém, až do nedávné minulosti (80. léta), s důrazem na specifičnosti vývoje v českých zemích. Textová část je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi a reprodukcemi nábytkových předmětů z majetku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a jiných českých i zahraničních institucí a soukromníků. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je "obrazem" zrodu české (nejen vědecké, ale té především) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20. století se odvíjí děj postupného dovršení všech funkčních vrstev českého jazyka. Úmysl napsat knihu o zrodu české terminologie v 19. století nepovstal jen z potřeby napravit naléhavou absenci literatury o tomto tématu, ale také z nesouhlasu s malou pozorností věnovanou otázce pronikání terminologie do té nejběžnější mluvy. Kniha se rovněž zabývá otázkou, co je to slovník a jaká je jeho role v literatuře jako celku. Popisuje proces vydělování terminologie z přirozeného jazyka. Ukazuje, nakolik souvisel projekt českého odborného názvosloví s neuskutečněnou snahou vytvořit českou encyklopedii. Zabývá se rovněž rolí neologismů a výpůjček, vztahem filosofie jazyka a lexikografie, neúspěšným úsilím Antonína Marka o vytvoření logické a filosofické terminologie ve srovnání s úspěšným převodem řeckých termínů do latiny v díle Cicerona a Boëthia a botanickou a chemickou terminologií. Podrobuje rovněž rozboru jednotlivé příklady slovníkové tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo to, co jsem nazval stigma počátku. Tedy schopnost čáry popřít svou jsoucností nicotu plochy, z níž povstává. Pokusil jsem se pojednat čáru v nejširších souvislostech tak, aby extenze výkladu zároveň nepopřela nutnou výkladovou koncentraci na to, čím je čára jako konstitutivní prvek našeho vnímání i jako kresebné vyjádření lidské schopnosti vtiskovat svým představám i vnímání tvar. Čáru chápu jako něco, co zakládá bytostnou a plodnou dualitu našeho života. Tato životní rozeklanost je oním hybatelem lidského chování a jejím výrazem je právě čára. Ta osciluje mezi vůlí být intuitivním či geometricky reglementovaným tvarem. Jako geometricky reglementovaný tvar je čára úzce spjata s bodem, plochou a tělesem, jimž jsou věnovány jednotlivé kapitoly této knihy. Jako intuitivně chápaný útvar je čára hluboce zakotvena v naší tělesnosti, v naší schopnosti vstupovat pomocí vnímání do "mezer” mezi věcmi. Čára je výrazem hraničení věcí mezi sebou a zároveň ostenzí, schopností ukazovat rozdílnost, která má ovšem rovněž svou vyprávěcí dimenzi, protože každá čára je nebo může být narací, schopností být příběhem. Na pozadí Zénónových paradoxů pohybu pak vyvstává v tomto textu otázka toho, do jaké míry je čára pohybem či nehybností. Michal Janata Tvůrčí obzor Michala Janaty (1952) fascinuje svou rozlehlostí, intelektuálním espritem a zároveň pokorou člověka, který ví. Jeho esejistické texty a vědecky pojednané studie o architektuře, výtvarném umění, fotografii, historii vědy, kulturní antropologii aj. (vydané knižně, ale z větší části dosud nepublikované) jsou myšlenkově originální, mnohovrstevnaté, jazykově brilantní a orientované k univerzu. Ze širokého spektra autorových profesních zájmů logicky plyne, že jeho práce mohou vyvolávat kontroverzní reakce těch, kteří takový background či vědomostní zázemí nemají. Janatovým opožděným debutem je polyfonní esej o "sypké nehmatnosti smrti" (2010), překvapující nebývale otevřeným přístupem k donedávna tabuizovaným "posledním dnům života". Méně osobní, ale rovněž objevný je zatím poslední publikovaný soubor filosofických esejů Nesamozřejmost vědy a techniky (2013), jenž představuje výsledek několikaletého bádání v historickém fondu Národní technické knihovny v Praze. Michal Janata je výsostným esejistou, o jehož díle se dá říct, že se pohybuje na průkopnické cestě ("čáře") mezi vědou, uměním a filosofií. Petra Růžičková V knize jsou použity ilustrace autorů: Michal Cihlář, Zdeněk Prokop, Dana Puchnarová, Jan Hísek, Ludmila Jandová, Vladimír Kokolia, Inge Kosková, František Lesák, Jan Nálevka, Miroslav Urban, Tomáš Absolon, David Cajthaml, Tadeáš Kotrba (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd. Dále se věnuje vztahu paměti a mysli spolu s otázkou, jak se nám daří získávat jistotu o existenci myslí jiných, než je ta naše vlastní. Soustředí se na trýzeň, kterou nám způsobuje paměť, když nechce vydat plody svého úsilí, na otázku vrstevnatosti paměti či na mysl amnestika, která je permanentní nepopsanou deskou. Přibližuje proměnu osobnosti lidí, které postihly potíže s pamětí, blahodárný účinek zapomínání, kterému můžeme říkat eliptické, protože nás zbavuje všeho balastu a umožňuje nám rozlišovat podstatné od nepodstatného, zlověstný účinek privativního zapomínání, které zužuje mentální prostor a zkracuje čas postižených, nebo otázku existence kolektivní paměti či její časové dimenze. Paměť je tu tak zastoupena v plurálu, v mnohosti svých projevů i v bohaté šíři oborů, které se jí zabývají. (knihydobrovsky.cz)

Podtitul knihy Mr(a)zí - Deník, který jím není - naznačuje, že chronologická posloupnost je téměř to jediné, co by mohlo upomínat na žánr deníku. Text je programově hybridní. Najdeme v něm různé stylové polohy, jež autor využívá k tomu, aby podal svědectví o tom, co se v něm a kolem něho děje. Najdeme zde vedle krátkých i delších glos k nejrůznějším tématům i úvahy o výtvarném umění, politice, právu a řadě dalších oblastí lidského poznání a konání, krátké, ironicky laděné říkánky, slovní hříčky, mystifikace, citace z různých dokumentů a řadu dalších textových útvarů. Kniha je plná kontrastů, z nichž ten nejvýraznější spočívá v tom, že se zde systematičnost prolíná s "náhodností" zápisů, jež ovšem přesto tvoří, jak autor doufá, koherentní celek. Marek Vajchr hovoří v souvislosti s tímto textem o "naraci ‚nesené‘ několika výraznými motivy a přesně načasovanými kontrasty stylových poloh". Škála těchto stylových poloh odpovídá nezvykle širokému spektru životních překážek, které činí z autora dobrodruha proti jeho vůli. Z tohoto pohledu není vůbec nadsázkou říci, že tato kniha je svým způsobem vlastně dobrodružná literatura. Peripetie příběhů v knize popsaných ukazují, že není třeba cestovat za exotikou do daleké ciziny, protože velkou porcí excesů se vyznačuje naše "tady a teď". (knihydobrovsky.cz)

Erudovaný, nepřestajně plynoucí esej Michala Janaty o "sypké nehmatnosti smrti", ač může na první pohled působit poněkud nihilisticky, je živým a borgesovsky rozvětveným organismem. Jeho torzovitý charakter jako by naznačoval rozpadání a ztrácení tvaru věcí. Slyšíme neslyšitelný zvuk přesýpacích hodin, kdy zrnka okamžiku mizí v minulosti. Text je brutálně upřímný, nelítostně vtipný, třaskavý jako trhavina, originální a myšlenkově bohatý, ale rovněž inspirativně navracející tabuizovaná témata do tohoto chaotického a ke "smrti ubaveného světa". (knihydobrovsky.cz)

Globalizace světa ovlivňuje výrazné lokální změny: v Evropě i Rusku. Až nyní poznáváme, co se změnilo, když po roce 1989 zanikl ideologicky založený bipolární svět Východu a Západu. V současné diskuzi o vztazích Evropy a Ruska panuje zploštěné myšlení a heslovité vyhodnocování. Mediální svět je toho často příkladem. Kulturní jedinečnost střední Evropy spočívá v tom, že může kompetentně vyhodnocovat jak první, tak druhý svět, a dnes třeba také dopady globální nerovnováhy. Autor vybral některá ožehavá témata - současně protikladné i společně sdílené hodnoty obou světů - která vylučují banalizaci a klišé. Kniha přispívá k současné diskuzi o tom, co můžeme očekávat od Evropy ve stínu Ruska a od Ruska ve stínu Evropy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence. Zahrnuje širokou škálu myslitelů od S. Kierkegaarda a F. Nietzscheho, přes H. Bergsona a O. y Gasseta až k francouzským existencialistům (J.-P. Sartre a A. Camus) a německým myslitelům existence (K. Jaspers, M. Heidegger). (knihydobrovsky.cz)

Ako sa bývalo v Bratislave v druhej polovici 19. a na začiatku 20. storočia? Čo sa jedávalo, ako sa obliekali rôzne spoločenské skupiny, ako sa zabávali, ako trávili voľné chvíle? Publikácia predstaví vily, paláce, nájomné domy, kolónie, sídliská v Bratislave, ich obyvateľov a životný štýl. Dozvieme sa zaujímavosti o ich lokalizácii, projektantoch, interiérovom vybavení. Kde býval známy mykológ Ján Andreas Bäumler či hudobný skladateľ Ján Levoslav Bella? Aké miestnosti sa v roku 1892 nachádzali v paláci Vidora Csákyho na Štúrovej ulici, ako vyzerala obytná izba v robotníckej Schulpeho kolónii či zariadenie kúpeľne na prelome 19. a 20. storočia? Kde mali svoje ateliéry Alois Pinkas, Frico Motoška, Gustáv Mally? Kam sa vyhadzovali smeti v objektoch Mierovej kolónie projektovanej architektom Karfikom? Podobné zaujímavosti a mnohé iné bežné veci z každodenného života pútavo opisujú autorky v publikácii, ktorá nám okrem iného umožní nahliadnuť aj do všedného chodu domácností na prelome storočí v Bratislave. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Viera Obuchová; Marta Janovíčková, 296 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Ako sa bývalo v Bratislave v druhej polovici 19. a na začiatku 20. storočia? Čo sa jedávalo, ako sa obliekali rôzne spoločenské skupiny, ako sa zabávali, ako trávili voľné chvíle? Publikácia predstaví vily, paláce, nájomné domy, kolónie, sídliská v Bratislave, ich obyvateľov a životný štýl. Dozvieme sa zaujímavosti o ich lokalizácii, projektantoch, interiérovom vybavení. Kde býval známy mykológ Ján Andreas Bäumler či hudobný skladateľ Ján Levoslav Bella? Aké miestnosti sa v roku 1892 nachádzali v paláci Vidora Csákyho na Štúrovej ulici, ako vyzerala obytná izba v robotníckej Schulpeho kolónii či zariadenie kúpeľne na prelome 19. a 20. storočia? Kde mali svoje ateliéry Alois Pinkas, Frico Motoška, Gustáv Mally? Kam sa vyhadzovali smeti v objektoch Mierovej kolónie projektovanej architektom Karfikom? Podobné zaujímavosti a mnohé iné bežné veci z každodenného života... (alza.cz)

Michal Janata (nar. 1952) ve své esejistické knize Stáří je mládím světa rozkrývá titulní téma v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí a pronikavě analyzuje systémová znevýhodnění, jimž jsou v naší současné společnosti vyznávající kult věčné mladosti a neutuchajícího výkonu ve stále větší míře vystavováni příslušníci "vyloučené generace". Hluboce erudovaný a přitom čtivý text, jehož sarkastický účinek podtrhuje podíl dvou příslušnic mladé generace, ilustrátorky Anežky Hájkové (nar. 1997) a autorky grafické úpravy Josefiny Karlíkové (nar. 1995), demaskuje rozmanité formy ostrakizace a účelového zneužívání seniorů a upozorňuje přitom na alarmující míru obecné lhostejnosti, která tyto jevy umožňuje. Tváří v tvář příznakům postupující dehumanizace Janata nepropadá zatrpklému karatelství ani bolestínskému sentimentu, ale střízlivě a leckdy vyloženě zábavně zvažuje možnosti a šance, které i za těchto podmínek člověku nabízí jeho životní finále, jež dříve či později čeká každého z nás. (knihydobrovsky.cz)

Knihu Nesamozřejmost vědy a techniky lze vymezil jako rozsáhlá filozofickou esej, jejímž námětem je evropská vědecká literatura od 16. do počátku 20. století v historických, kulturních, vědeckých a filozofických kontextech. V Věda se zde ukazuje ve své nelinearitě, ve spletitosti možných přístupů, jak chápat vědeckou literaturu nejen v jejích jednotlivých dílech, ale také jako celek. Vědecká literatura zde není ani samozřejmý, ani jednoduše konstruovatelný celek. Kniha je tedy pokusem o takovou konstrukci celku, která favorizuje spíše zachování původní složitosti než podřízení nutným zjednodušením, jimž se musí poddávat interpretace. Jednotlivá díla vědecké literatury jsou včleňována do určitých významových okruhů, které kombinují historické a věcné hledisko - díky tomu postupně vystupují okruhy jednotlivých disciplín nebo metod (architektura, mechanika, fyzika, téma přírody a života, hospodářství, jazyka, matematizace atd.) Celý tezaurus historického fondu se tak stává "záminkou" k široce strukturované úvaze o povaze novověké evropské vědy a o vztazích mezi technikou, vědou a filozofií. (knihydobrovsky.cz)

Abychom mohli poskytovat politice prostor pouze v té míře, která nám umožní se zabývat důležitějšími věcmi, musíme se v ní angažovat. Pokud ji necháme jen na těch, kteří nás chtějí o toto právo připravit, budeme se muset politikou zabývat proti své vůli, a proto se nebudeme moci zabývat důležitějšími věcmi, než je právě ona. Tato kniha se nejen zabývá aporiemi demokracie, ale rovněž vyvrací obecně sdílenou představu o ekvivalenci této politické formy vládnutí a svobody. Tématem knihy je svoboda, ačkoli se v ní daleko více hovoří o demokracii. Svoboda je více než demokracie a proto nelze obě bez dalšího synonymizovat. V různých souvislostech je v této knize několikrát zdůrazněno, že svoboda se neváže jenom k demokracii a že za různých historických období existovala svoboda i v politických režimech, jež poměřujeme ahistoricky našimi současnými měřítky a o nichž se mylně domníváme, že je se svobodou nemůžeme spojovat. K demokracii bytostně patří permanentní nebezpečí, že se obrátí ve svůj opak, jak to vidíme názorně v řadě konkrétních historických případů, které jsou dostatečně známy. Autor se zabývá vztahem demokracie a republikánství a vztahem demokracie a liberalismu, srovnáním demokracie antické (řecké) a novodobé, vztahem svobody a práva, svobodou a rovností, společensko-smluvními teoriemi a řadou dalších aspektů. (patro.cz)

Autor se zamýšlí nad smyslem vidění, tím, co nám zrak dává, jak je výlučný v kontextu s dalšími smysly. Cituje klasiky a moderní autory, neboť téma vidění a jeho vnímání prostupuje staletími. Čtenář v jeho knize nalezne odpovědi na mnohé otázky, které si možná někdy kladl, aniž by znal odpovědi na tyto základní úvahy o podstatě vidění a života. Je napsána velmi odborně, ale přitom čtivě i pro toho, kdo není běžně zvyklý studovat odbornou literaturu. Je to opravdu silná kniha – po jejím přečtení mnohem lépe pochopíme, čím procházejí lidé, kteří ztrácejí zrak, a budeme moci rozumět tomu, co prožívají naši blízcí, kteří jsou takto postiženi. (patro.cz)

Kniha - autor Pavla Momčilová, 144 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Rádi vzpomínáme, jak moc nám chutnala jídla a "buchty" od maminky a ještě více od babičky. ..320 starých jednoduchých domácích receptů na jídla, pečivo i jiné dobroty jistě inspiruje mladé čtenáře k novému trendu v moderní kuchyni a zároveň přinese i tolik potřebnou pohodu u rodinného stolu. (alza.cz)

Publikace zaplňuje citelnou mezeru odborné literatury k osvojování podnětů starého Řecka a Říma v českém novodobém umění. Oborově zahrnuje tvorbu od sochařství po fotografii, okrajově i užité umění a architekturu. V patnácti kapitolách pojednává souhrnně i v detailu „přímé“ inspirace antickými díly, zejména sochařství, a odkazuje i na zprostředkování následujícími klasicismy. Hlavní důraz však klade na způsoby ztvárnění prvků antické mytologie charakteristické ve střídavých poměrech novodobé umělecké scény. Publikace přináší nový přístup k tématu: všímá si mimo jiné toho, čím byly kdy výtvarné odezvy na antiku v českém prostředí příznačné nebo i relativně ojedinělé. Je vybavena bohatou obrazovou přílohou. (knihydobrovsky.cz)

Publikace rozebírá literární díla tohoto a minulého století, v nichž jsou použity citace Starého zákona. (knihydobrovsky.cz)

Období 1890 až 1914 bývá nazýváno „Belle Époque“ a během této „krásné epochy“ došlo k výraznému technickému a ekonomickému rozvoji. Kniha podává obraz tehdejšího života ve městech a na vesnicích, informuje o tom, jaké technické vynálezy se prosadily, jak naši předkové trávili volný čas a slavili svátky. Čtenáři se například dozvědí o šumavských umrlčích prknech, svatojánských ohních na Radhošti, nové šlechtě, sportech, problémech s bydlením v Praze, rodinném životě, velkých výstavách a také o státních úřednících. Zjistí, jak dlouho trvala vojenská služba a zda se jí muži mohli vyhnout. Jedná se o zajímavé nahlédnutí do světa našich prababiček a pradědečků, na který se dnes vzpomíná s nostalgií, o návštěvu pozoruhodné doby, kterou ukončila první světová válka, po níž se svět zásadně změnil. (knihydobrovsky.cz)

Období 1890 až 1914 bývá nazýváno „Belle Époque“. Během této „krásné epochy“ došlo k výraznému technickému a ekonomickému rozvoji. V této knize se seznámíte s tehdejším životem ve městech a na vesnicích. Dozvíte se, jaké technické vynálezy se tehdy prosadily, jakým způsobem naši předci trávili volný čas, jak se stravovali, kde nakupovali, jak se uzavírala manželství či které pověry byly běžnou součástí jejich života. Dočtete se například o šumavských umrlčích prknech, svatojánských ohních na Radhošti, nové šlechtě, sportech, rozvoji turistiky, problémech s bydlením v Praze, velkých výstavách a také o státních úřednících. Zjistíte, jak dlouho trvala vojenská služba a zda se jí muži mohli vyhnout. Pojďte nahlédnout do světa našich prababiček a pradědečků, na který se dnes vzpomíná s nostalgií. Navštivte pozoruhodnou dobu, kterou ukončila první světová válka, po níž se svět zásadně změnil. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Politici, umělci a vědci ve veřejném prostoru na přelomu 19. a 20. století se zabývá především významným obdobím českých dějin, kdy se formulují a zejména v dobových polemikách tříbí názory různých proudů českých intelektuálů, kteří v proměňujících se uskupeních utvářeli podobu české moderny. Její požadavky pak byly formulovány v Manifestu česká moderna. Soustředí se především na osobitý vklad dvou vůdčích osobností české kultury, T. G. Masaryka a J. S. Machara, jejichž vztah lze na základě nově zpřístupňované korespondence detailně sledovat a nově interpretovat. Kniha přináší také poprvé uveřejněný materiál vycházející z korespondencí s dalšími osobnostmi (Jan Jakubec, Božena Viková-Kunětická, A. V. Kraus, František Kupka a Antonín Macek; Hugo von Hofmannsthal). (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd. Dále se věnuje vztahu paměti a mysli spolu s otázkou, jak se nám daří získávat jistotu o existenci myslí jiných, než je ta naše vlastní. Soustředí se na trýzeň, kterou nám způsobuje paměť, když nechce vydat plody svého úsilí, na otázku vrstevnatosti paměti či na mysl amnestika, která je permanentní nepopsanou deskou. Přibližuje proměnu osobnosti lidí, které postihly potíže s pamětí, blahodárný účinek zapomínání, kterému můžeme říkat eliptické, protože nás zbavuje všeho balastu a umožňuje nám rozlišovat podstatné od nepodstatného, zlověstný účinek privativního zapomínání, které zužuje mentální prostor a zkracuje čas postižených, nebo otázku existence kolektivní paměti či její časové dimenze. Paměť je tu tak zastoupena v plurálu, v mnohosti svých projevů i v bohaté šíři oborů, které se jí zabývají. (patro.cz)

Podtitul knihy Mr(a)zí – Deník, který jím není – naznačuje, že chronologická posloupnost je téměř to jediné, co by mohlo upomínat na žánr deníku. Text je programově hybridní. Najdeme v něm různé stylové polohy, jež autor využívá k tomu, aby podal svědectví o tom, co se v něm a kolem něho děje. Najdeme zde vedle krátkých i delších glos k nejrůznějším tématům i úvahy o výtvarném umění, politice, právu a řadě dalších oblastí lidského poznání a konání, krátké, ironicky laděné říkánky, slovní hříčky, mystifikace, citace z různých dokumentů a řadu dalších textových útvarů. Kniha je plná kontrastů, z nichž ten nejvýraznější spočívá v tom, že se zde systematičnost prolíná s „náhodností“ zápisů, jež ovšem přesto tvoří, jak autor doufá, koherentní celek. Marek Vajchr hovoří v souvislosti s tímto textem o „naraci ‚nesené‘ několika výraznými motivy a přesně načasovanými kontrasty stylových poloh“. Škála těchto stylových poloh odpovídá nezvykle širokému spektru životních překážek, které činí z autora dobrodruha proti jeho vůli. Z tohoto pohledu není vůbec nadsázkou říci, že tato kniha je svým způsobem vlastně dobrodružná literatura. Peripetie příběhů v knize popsaných ukazují, že není třeba cestovat za exotikou do daleké ciziny, protože velkou porcí excesů se vyznačuje naše „tady a teď“. (patro.cz)

Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je „obrazem“ zrodu české (nejen vědecké, ale té především) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20. století se odvíjí děj postupného dovršení všech funkčních vrstev českého jazyka. Úmysl napsat knihu o zrodu české terminologie v 19. století nepovstal jen z potřeby napravit naléhavou absenci literatury o tomto tématu, ale také z nesouhlasu s malou pozorností věnovanou otázce pronikání terminologie do té nejběžnější mluvy. Kniha se rovněž zabývá otázkou, co je to slovník a jaká je jeho role v literatuře jako celku. Popisuje proces vydělování terminologie z přirozeného jazyka. Ukazuje, nakolik souvisel projekt českého odborného názvosloví s neuskutečněnou snahou vytvořit českou encyklopedii. Zabývá se rovněž rolí neologismů a výpůjček, vztahem filosofie jazyka a lexikografie, neúspěšným úsilím Antonína Marka o vytvoření logické a filosofické terminologie ve srovnání s úspěšným převodem řeckých termínů do latiny v překladatelském díle Cicerona a Boëthia a botanickou a chemickou terminologií. Podrobuje rovněž rozboru jednotlivé příklady slovníkové tvorby. (patro.cz)

12. díl oblíbeného historického cyklu Petra Hory-Hořejše je portrétní galerií největších českých osobností z časů před 1. světovou válkou. Čtenář v ní najde životní příběhy a portréty řady vynikajících skladatelů v čele s Leošem Janáčkem, malířů (mj. Antonín Slavíček a Jiří Mucha), vědců a lékařů (zejména Josefa Thomayera), ale také mužů ze světa podnikání (Tomáš Baťa, Laurin a Klement). Český panteon osobností není slovníkovým souborem, nýbrž literárním vyprávěním, které si zachovává plnou faktografickou a informační hodnotu. Toulky jsou ilustrovány více než 500 historickými fotografiemi a dokumenty. (knihydobrovsky.cz)

Mnohovrstevnatá interpretace díla neprávem pozapomenuté prozaičky Publikace přichází s výrazně odlišným pohledem na tvorbu Terézy Novákové, než jaký byl ustaven dosavadní literární historií a především marxistickou kritikou, která v jejích dílech leckdy až nepřiměřeně akcentovala sociálně kritický tón. Autorka vnímá Novákovou jako spisovatelku pevně ukotvenou v mravní tradici svého národa a zároveň plnou pochopení pro vše lidské. Nahlíží na její dílo jako na průsečík směrových tendencí přelomu 19. a 20. století, a přispívá tak k současným diskusím o různých podobách realismu a jejich koexistenci s rodícím se modernismem. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Dobrava Moldanová, 128 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Kniha „Na písčitých půdách“ české spisovatelky na přelomu 19. a 20. století, literární historičky, Dobravy Moldanové se zabývá ženským psaním v období, kdy se měnila pozice píšících žen. Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19. století za prvořadý úkol „hovořit svojí mateřštinou“ a podobně jako jejich kolegové vyjadřovat svůj osobní, tedy ženský pohled na svět. Tato proměna se odráží jak v jejich tvorbě, která souzní s modernistickými proudy fin de siecle, tak v jejich osobních postojích a aktivitách. Pozornost je věnována osobnostem jako Růžena Svobodová, Božena Viková-Kunětická, Růžena Jesenská, Jiří Sumín (Amálie Vrbová), Hana Kvapilová i autorkám mladším, Boženě Benešové a Anně Marii Tilschové. Autorka nevyděluje ženské psaní z proudu literatury a hledá styčné body i... (alza.cz)

Otázka hodnot je u nás obecně zanedbávaným tématem, proto je ambicí autora vyvolat o nich debatu, jež by nepomíjela díla autorů, jako jsou Friedrich Nietzsche, Max Scheler, Nicolai Hartmann a Martin Heidegger. Každému z nich je věnována samostatná kapitola. Autorovi jde o to vyvázat pojetí hodnot nejen ze sféry ekonomické, ale i ze sféry etiky. Hodnota je podle něj výsostně relační pojem. Člověk je především homo aestimans, tedy tvor hodnotící. Podle Nietzscheho se lze "postavit mimo určité hodnocení, ale nikoli mimo veškeré hodnocení". Člověk žije a tím také nutně hodnotí. Hodnotí i ve chvíli, kdy se hodnocení zříká, kdy se obrňuje před světem hradbou domnělého objektivismu. Dokonce i vnímání je hodnocením svého druhu. Kniha, jejíž název odkazuje ke známému paradoxu hodnoty Adama Smithe, rozvíjí pojetí hodnot, jež autor váže na rozhodování jako nutnou součást našeho jednání, ať už má etickou, ekonomickou, právní či jinou dimenzi (homo decernens). Kniha Voda a diamanty je komponována jako triptych, jak oznamuje její podtitul Hodnoty - zlo - dobro. Autor se zabývá povahou i proměnami pojetí zla v historické perspektivě od Starého zákona přes Augustina, Tomáše Akvinského, Kalvína, Leibnize, Kanta a Nietzscheho až k Zygmuntovi Baumanovi. Triptych pak uzavírá téma dobra: "Na dobro se můžu ptát pouze aktem rozlišení dobra a zla v kontextu situace a dotažením volby dobra v čin. Jedině pak je to dobro. Dobro nedosvědčené činem není dobrem." Odborný recenzent: Zdeněk A. Eminger (knihydobrovsky.cz)

Fotografická monografie Petra Zhoře přináší průřez jeho celoživotním dílem od šedesátých let po současnost. Najdete v ní tedy vše podstatné z autorova originálního rukopisu, pro který jsou typické zneklidňující světelné linie, nezúčastněné tváře figurín, chladné odlesky, včetně surrealistické technizující poetiky zdůrazněné tónováním černobílé fotografie. Zhoř má mimořádný pozorovací talent a občas můžete mít pocit, že vidí i to, co se odehrává hluboko pod povrchem - třeba ve vašem nitru. Nevšedně graficky zpracovanou knihu doprovází erudovaný text PhDr. Michala Janaty. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor David Venclík, 252 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá V publikaci je hrad Karlštejn uchopen nejen jako historický artefakt, ale především coby „schrána paměti“, tedy symbol poskytující interpretační klíče k re-konstrukci historického vědomí i procesu formování historické imaginace, v níž se odrážejí proměny společenského klimatu „dlouhého 19. století“. Sokolové i německý profesor vyučující historii na pražské KarloFerdinandově univerzitě, obecně vzato lidé, kteří se od počátku šedesátých let 19. století vydávali na Karlštejn po západní železniční dráze nebo pešky, aby si středověkou stavbu prohlédli, přistupovali k historické látce na základě osobních zkušeností, znalostí, postojů, ale též v politickém kontextu své doby. Zatímco v historickém vědomí německé společnosti zůstal hrad památkou slávy Svaté říše římské a důkazem umu německých středověkých stavitelů a malířů, česká společnost jej vnímala jako kamenného strážce svatováclavské... (alza.cz)

Brněnská secese vyrostla v mnohotvárný a současně celistvý fenomén doby. Objevná poznání jednotlivých uměleckých disciplin tvoří celek překvapivé obsažnosti a výtvarné síly. Jakoby navzájem souzněly verše Neumannovy Knihy lesů vod a strání s geniální hudbou Leoše Janáčka a zářivou barevností obrazů Joži Úprky. Mají společnou schopnost hlubokého poznání přírody, země, krajiny a lidí. Architektura je přirozenou součástí hnutí i samostatnou tvůrčí silou, která vytvořila příznivé prostředí a spolehlivý rámec doby a její kultury. Svým výtvarným úsilím a charakteristickým stylem směřovala secese k nalezení výrazové jistoty a vytvoření slohu jako hodnověrné formy kultury společnosti. F. X. Šalda ve stati Nová krása z roku 1903 označil secesi jako nejvyšší kulturní hodnotu. Jako jednotuumění a života, která je výrazem nutnosti a nikoliv spekulací. Dne 28. 7. 1914 se lidé probudili do děsivého rána. Rakousko-Uhersko se ocitlo uprostřed rozsáhlého válečného konfliktu, který ničil hodnoty dosavadní společnosti. Secese, založená na ušlechtilých principech se ocitla na hraně závratně probíhajícího rozpadu společenského a kulturního. Teprve po čtyřech letech válečného běsnění přišel nový začátek, založený však na odlišných základech nové vývojové epochy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Veronika Krištofová, 392 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Publikace se zabývá otázkou průběhu, vývoje a proměnlivosti korejsko-japonských vztahů v 19. a 20 století s odkazem na rozvoj vzájemného postoje v 21. století. Mapuje jak samotné počátky oboustranného působení japonských ostrovů a Korejského poloostrova, tak vývoj diplomatických vztahů, k jejichž významné proměně došlo v druhé polovině 19. století v souvislosti s restaurací Meidži v Japonsku. Rychlá modernizace japonských ostrovů a orientace se na západní hodnoty vedla k následným sporům s ostatními asijskými státy a ke zhoršení diplomatických vztahů s Koreou. Vzájemná nevraživost postupně vygradovala v násilné otevření Koreje světu skrze Kanghwaskou smlouvu v roce 1876 a v postupnou okupaci Korejského poloostrova. Japonská nadvláda pro Koreu znamenala v mnoha ohledech změnu, jež se projevila i po její liberalizaci po druhé světové válce. Jak v důsledku dozvuků japonské okupace, tak... (alza.cz)

eBook: Kniha má dvě části: první pojednává o nepolitických organizacích a politických stranách založených živnostníky a obchodníky, druhá je výběrem z programových dokumentů nepolitického a politického hnutí. Pasáže věnované organizačnímu vývoji mají charakter nástinu, který je prohlouben v pasážích věnovaných Politické straně živnostnictva československého na Moravě jako útvaru, jenž se v politickém systému adaptoval s největším úspěchem. Do druhého oddílu dokumentů jsme zařadili programy stavovských politických stran a živnostenských satelitů občanských a socialistických politických stran. (knihydobrovsky.cz)

Monografie Jaromíra Čejky s názvem Stopy je splátkou dluhu významnému českému fotografovi, kterého zná kulturní obec především jako autora fotografického projektu Jižní Město. Rozpětí tvorby Jaromíra Čejky je však daleko širší a tuto šíři má monografie čtenářům představit alespoň v těchto předkládaných obrysech. Jeho kompozice nejsou jen interpretací skutečnosti, neboť jsou rovněž výsledkem recepce umělecky směrodatných fotografií a jedinečným uchopením všeho, čemu autor vtiskl podobu stop skutečnosti. (knihydobrovsky.cz)

Sedmnáctý díl Toulek českou minulostí se v první části věnuje historii pražské německy a hebrejsky psané literatury. Přibližuje příběhy pražských autorů, kteří dosáhli proslulosti skutečně světové, zejména Franze Kafky, Rainera Marii Rilka, Egona Ervina Kische či Gustava Meyrinka. V následujících kapitolách vyvstanou postavy velkých českých básníků z přelomu 19. a 20. století: Jana Svatopluka Machara, Otokara Březiny a dalších. Kniha vynáší na povrch opomíjené vztahy a skutečnosti, o kterých akademická literární historiografie spíše mlčí. Kniha vykresluje uctívané klasiky s jejich uměleckým usilováním, ale také se všemi jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, láskami i nenávistmi. Text se opírá o důkladné studium materiálů a neopomíjí ani vzdálené souvislosti nebo vývojové mezníky dobové literární tvorby. Kniha pobaví, ale také poslouží jako přitažlivě podávaný přehled literatury z přelomu 19. a 20. věku, např. pro potřeby gymnázií, a může v mnohém usnadnit maturitu z české literatury. (knihydobrovsky.cz)