Skladiště vzpomínek - hájek pavel

Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné... (patro.cz)

Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné. (knihydobrovsky.cz)

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů "zlaté horečky" na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav - výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění - nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských instinktů. Na půdorysu malého společenství, vydaného všanc nedozírné krajině dalekého severu a jejímu neúprosnému přírodnímu řádu, vytvořil mimořádně působivé, existenciální drama. Komorní, ve všech ohledech úsporné, a zároveň velkolepé, "širokoúhlé". Situace vlka vychází u příležitosti nedožitých 80. narozenin Pavla Juráčka (2. srpna 1935). (knihydobrovsky.cz)

Společný svazek Knihovny Václava Havla a Národního filmového archivu vůbec poprvé mapuje snad nejméně známou tvář jedné z klíčových postav české filmové "nové vlny" 60. let minulého století: Představuje Pavla Juráčka jako publicistu - jako autora, který se nezabývá jen svým světem (jak by leckterého čtenáře jeho Deníku mohlo napadnout), ale kterému jde také o stav společnosti, o její kulturní a myšlenkovou úroveň. Reprezentativní výbor z dohledaných textů sleduje jeho cestu od článků zveřejňovaných ve venkovských, městských a studentských novinách (50. léta), přes úvahy a komentáře publikované ve významných kulturních časopisech (60. léta) až po názory a postoje obsažené v rozhovorech, poskytnutých při nejrůznějších příležitostech v 60. - 70. letech. Řada textů zde vychází vůbec poprvé, velká část dříve otištěných prací se tu objevuje v podobě převzaté z nedávno objevených rukopisů a autorských strojopisů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Postava k podpírání vychází v Knihovně Václava Havla jako 4. svazek edice Dílo Pavla Juráčka. Obsahuje všechny známé a dostupné verze této mrazivé grotesky o půjčovně koček a bezbřehé moci úřednického aparátu, a nabízí tak čtenáři jedinečnou možnost jít v Juráčkových stopách. Být u toho, když přejmenovává hlavní postavu z Jana Hlasivce na (Jana) Kiliána, posléze na Jana Herolda a nakonec na bezpříznakového "člověka", a sledovat, jak s každým dalším textem naplňuje svůj záměr, formulovaný již v synopsi: "Drobné scénky, z nichž je Postava složena, mohou být jakkoliv zpřeházeny, vypuštěny a doplněny jinými, neboť nejde o ně samotné... Každá ta scénka má funkci slova, a proto bude důležité hledat v dalších verzích synonyma těch ,slov‘ tak dlouho, až ty scénky složí větu nebo příběh co nejpřesněji.""V Husově ulici na Starém Městě sedí na slunci domovnice a čte a on jde kolem ní a přejde na druhou stranu do stínu, má ruce v kapse a nic nevidí, přestože ostatní chodci zdvíhají hlavy nebo se otáčejí s očima upřenýma na jedno místo.Ale nakonec se i on podívá tím směrem, zůstane stát a zaraženě civí vzhůru na jednu firemní tabuli, na níž je napsáno PŮJČOVNA KOČEK. Co je to za blbost, Půjčovna koček, prokristapána, co to je zase za blbost? Člověk se toulá městem a najednou narazí na nesmysl, na který lze sáhnout! A tak si sáhne na rám výkladní skříně, kouká na fotografie koček, přečte si jméno odpovědného vedoucího, podívá se váhavě dovnitř, pak se dotkne kliky, proč ne, co se může stát, zmáčkne kliku a vstoupí…" (knihydobrovsky.cz)

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby - úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží - bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů. (knihydobrovsky.cz)

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby – úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží – bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů. (patro.cz)

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848-1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech. "Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři." (knihydobrovsky.cz)

Druhá sbírka křehkých meditativních veršů mladého básníka Pavla Hájka zahajuje edici nové poezie MARSYAS, kterou vydává občanské sdružení LITTERULA, založené na podporu současné české poezie. V převážně podzimních a zimních krajinných scenériích se jako dramata neodbytných trýznivých stínů zviditelňují skryté děje odehrávající se v duši citlivého, romanticky naladěného, ale i stále zklamávaného a vnitřně zraňovaného mladého idealisty. Smutný hrdina těchto veršů je rozčarován nenaplněným milostným vztahem, trýzněn smrtí blízkých bytostí, mučen vší intimitou existenciálního prožitku lidského života, vydaného času, lásce a smrti. Přes vědomí tragických poloh života nese tato melancholická poezie i očistný patos skrytý v magii niterného básnického slova. (knihydobrovsky.cz)

Jsou básně, které pro svou genezi i rezonanci nutně potřebují ticho. Ticho soustředěné tvorby i ticho čtenářského sdílení. Takové jsou verše Pavla Hájka. Ticho se stává základním emblémem nové knihy, figuruje již ve výmluvném názvu. Mnohé básně knihy jsou vypracovány jako zátiší: až fotografické momentky stylizující vybrané jevy, předměty, přírodní scenerie do přízračné vnitřní krajiny. Ticho se stává tedy i svéráznou básnickou formou. A pochopitelně patří mezi nosné motivy celé sbírky. Základním tématem sbírky je prožitek času - čas a jeho proměny v životě a duši člověka. V Hájkových verších zaznívá také smutné konstatování o údělu básníků a poezie v dnešní necitelné a pragmatické době, obdiv k tvorbě mrtvých i živých autorů a zároveň soud nad bezcílnou a pažravou dobou. Cejch samoty a výlučnosti z básníka nejspíše nikdo nesejme, nelze však zrušit jeho nutkavý dar zpěvu. A o tom Hájkova poezie čtenáře přesvědčí každým nadechnutím verše. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z povídek, básní a torz básnických próz Filipa Topola, z nichž většina nebyla publikována, přibližuje jeho svět (přátelství, démon alkohol, město Praha, touha, láska…) s mimořádnou naléhavostí a syrovostí. Bláhové psaní uzavírá dvousvazkovou edici Archiv Filipa Topola. První kniha byla sestavena z Topolových textů o jeho nejbližším "příteli" Kiliánu Nedorym. "Stiskla mi zubama nehty u levý ruky. Zajela pod ně a jemně je třela. Ukazováček, prostředníček a prsteníček. Za chvilku jí z úst vyklouzl prsteníček a ukazováček. Zůstal jen prostředníček. Kousala do nehtu v pravidelných intervalech, cítil jsem malé něžné zídky jejích zubů, ďábelské bylo, když špičkou jazyka přejela po bříšku toho prstu. Měl jsem ho okousané a omlácené od hry na piáno. Bylo drsné a její jazýček, ta květinová špička, ho změkčoval, omlazoval a mě to odnášelo někam do nebe. Byla tak hebounká, že věřím, že v jejích ústech létaly malinké zářivé jiskřičky, hvězdy toho smutného vztahu. Nedalo se to vydržet, bylo v tom něco zvířecího a zároveň andělského, jako kdyby mi ten prst, ten nehet, zahalila křídly, křídly, které mají zoubky, bílé, drobné a vykvetlé krásou, smutkem a něhou. Byla úplná tma. Dělaly se mi mžitky před očima. Pravou rukou jsem jí držel kolem pasu, nehladil jsem jí, jen jsem jí držel. Ruka mi začínala dřevěnět. Byli jsme nazí a ta těla se chvěla. Cítil jsem pach nebo vůni alkoholu a cigaret a nějakého parfému. Pili jsme předtím víno, bylo ticho, tma a její a moje oddychování, velmi klidné, tiché a nějak - nevím - očekávající? Byla jemná, hebounká, prsa jsem jen tušil v té tmě a v tom tichu." (knihydobrovsky.cz)

Kniha -, česky Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné... (alza.cz)

Praktický komentář nabízí první ucelený výklad k zákonu č. 242/2016 Sb., který je zpracován kolektivem autorů s mnohaletou praxí v oboru celního a daňového práva. Celní zákon upravuje řadu různorodých institutů, mnohdy se však jedná o úpravu dílčí, kterou je třeba chápat v kontextu dalších norem obsažených v příslušných tuzemských i unijních předpisech. Praktický komentář pomáhá k orientaci v dané oblasti, srozumitelně vysvětluje jednotlivé instituty celního zákona a dává návod, jaké další předpisy aplikovat. Publikace cílí primárně na odbornou veřejnost představovanou celními deklaranty, dovozci a vývozci či pracovníky Celní správy České republiky. Komentář je rovněž využitelný pro akademické pracovníky a studenty zejména právních a ekonomických oborů, kterým může pomoci k pochopení souvislostí a vztahů v rámci celního práva. Nabízí však hlubší vhled i dalším subjektům, kteří s celním právem přichází reálně do styku, nebo je předmětná materie pouze zajímá. Právní stav komentáře je k 1. 1. 2021. (patro.cz)

Soubor sedmi obsáhlých dopisů dřevorytce Josefa Váchala (1884-1969) jeho jedinému žáku a celoživotnímu příteli Josefu Hodkovi (1888-1973), napsané mezi lety 1949 a 1963 je možné vnímat jako ironicky hořký smích-výsměch národem zneuznaného génia stiženého grafomanií, do nebe volající pýchou. Jako návaly pozdní náruživosti, nedostatkem soudnosti a prohlubujícím se alkoholismem nabobtnalými na samou hranici snesitelnosti. Jako jedinečný vhled do každodennosti stárnoucího umělce, žijícího stranou veřejného zájmu a na pokraji existenční krize. Jako poznámky k Protektorátu Čechy a Morava, k létům bezohledně kolektivizovaného venkova a budování socialistických "šťastných zítřků" kam jen oko dohlédne, které navzdory stylizaci přibližují jednotlivé události s až překvapivou věrností. Jako nadčasové úvahy svérázného, nejen na svou dobu mimořádně sečtělého a pronikavě myslícího písmáka, který postrádá partnera do diskuse - a tím i tolik potřebný korektiv. Jako báseň v próze, jako umanutou samomluvu. Jako svištění elektřinou poháněných dřevorytových nástrojů vlastní výroby, někdy kouzlících obrazy beroucí dech a jindy zas otáčejících se zcela naprázdno. Všechny tyto a další způsoby čtení jsou vzhledem k mnohoznačnosti a otevřenosti Váchalových textů zcela namístě a představují též jeden z hlavních důvodů jejich čtenářské atraktivity bez ohledu na dobu vzniku a jméno adresáta. "Tady v tý zemi, co právě žiju, nejdřív bydleli (v Praze) Židé a vystřídalo se na ní už několik typů lidstva. Je to jako s obytným činžákem. Ňákej soukromník si ho najme, přestaví si ho po svém a zkrátka zabydlí se v něm. Potom dostane vejpověď, odstěhuje se a přijde novej nájemník, zařídí si tam splachovací klosety a koupelny, je tam spokojen - a tu máš! Už se na něho tlačí jinej zájemce, nájemník musí ven a historie se opakuje. U nás se napřed vyndali perka podnájemníkům a prej: německý myši zde nepotřebujem, a v tu ránu dům plnej rusů, všechno jimi zamořeno a prej se uvažuje o tom, nasadit sem čínský kraby, ale majitel domu s tím spokojen nebude. Činžák je beztoho už celej poddolovanej, meze rozoraný a zem všade rozrušená, ťuhýci nemají kam zalézt do křoví, luňáci a káňata, co požíraly háďata, jsou v luftu ohrožovaný na životě těmi létadly, růže a fialky nasmrádly těmi vejpary z továren, samá pšenice a cukrovka všade, takže pořádnej koukol a šípek jak se patří rozrůst se nemůže, mláďata druhu homo sapiens nechcípají tak mnoho jako dřív, samá Masna a teletník, na válku abys celou generaci čekal - a vůbec svět stojí čím dál tím víc za hovno!" (knihydobrovsky.cz)

Návesní kaple vybudované do poloviny 19. století svým nanejvýš harmonickým architektonickým a výtvarným řešením spoluurčují obecně vnímanou asociaci "jihočeské vesnice", zároveň jsou i projevem a příznakem jedinečnosti konkrétních obcí. K budování zvonic na vesnických návsích nabádala státní i vrchnostenská protipožární nařízení druhé poloviny 18. století. Hluboce zbožná mentalita venkovanů ovšem nedokázala vnímat civilní ochranu obyvatel a jejich majetku bez kontextu duchovní ochrany obce. Zvonice se tak od samého počátku propojovaly s prostory určenými pro obrazy a sochy světců, osobní i kolektivní modlitby a v některých případech i liturgické úkony včetně sloužení mší svatých. Příběh proměn typologie těchto staveb na území vymezené současnými hranicemi Jihočeského kraje je o to zajímavější, že splétá dvě tendence - vedle pozvolného nabývání sakrálního obsahu výstražných zvonků i vliv odlišné situace na Moravě, kde se rozsáhlejší prostory s liturgickými funkcemi objevovaly již v 18. století. Fotograficky bohatě vybavená publikace výběrově zachycuje 284 lokalit. Některé typové a vývojové skupiny zkoumaných staveb jsou vázané na užší regiony, jiné si naopak odpovídají napříč krajem i mimo něj. Většina z nich nese rukopis snahy o přizpůsobení barokních a klasicistních prvků venkovskému prostředí. S jistou nadsázkou se proto dá říci, že stavitelé návesních kaplí stáli na počátku stavební proměny, která na jihu Čech vedla od druhé čtvrtiny 19. století k té podobě venkovských sídel, kterou dodnes většina místních i návštěvníků vnímá jako nezpochybnitelnou kulturní hodnotu. Knihu vydalo českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu v rámci reprezentativní ediční řady Monumenta. (knihydobrovsky.cz)

Výtvarník a grafik Jiří Šalamoun (1935-2022) byl nedělním básníkem. Poezii se věnoval od sedmdesátých let minulého století, bez větších ambicí, nesystematicky a jak sám často zdůrazňoval, výhradně v "přestávkách" mezi kreslením. Přesto, nebo právě proto, se mu podařilo vytvořit svět mimořádně sevřený, ryzí. Místo, kde se nejrůznější příběhy, postřehy a pravdy (ano, povětšinou ty velké, životní) s radostí a nevídanou samozřejmostí potkávají a prolínají se se vzpomínkami, pověrami, s přáteli a blízkými, Williamem Shakespearem, Maxipsem Fíkem či Faustem. Jeho hravá a zároveň melancholická atmosféra, šťavnatý, až "hlučný" jazyk, jeho smích, přímočarost a nehledaná, nepodbízivá srozumitelnost, dávají čtenáři možnost prožít dobrodružství, na které jen tak znovu nenarazí. (knihydobrovsky.cz)

Čertova kuchyně je plastickou literární mapou města Jičína a jeho okolí; mozaikou krajiny jak vystřižené ze sna, poskládanou ze známých i neznámých příběhů a vyprávění ze 17. až 20. století. Na jejích stránkách se – též díky velkorysé pomoci překladatelů z německého a latinského jazyka, Vlasty a Huberta Reittererových – setkávají barokní jezuita Bohuslav Balbín, “kolaborantský pekelník” Josef Váchal, básník české renesance Šimon Lomnický z Budče, věhlasný amatérský historik Franz Alexander Heber či řídící učitel Bílek z Jičíněvsi. Spojeni šitou vazbou tu v doprovodu osobitých linorytů Báry Krautz vedou spolu rozhovor. Chvílemi tichý, mumlavý, chvílemi zas hlasitý jak lodní siréna… (knihydobrovsky.cz)

Kniha přináší komplexní pohled na současný stav a perspektivy zemědělské a lesní bioekonomiky s ohledem na celosvětové snahy o udržitelnost. Zabývá se vlivy moderní společnosti na životní prostředí a způsoby, jakými může bioekonomika přispět k udržitelnějšímu zemědělství a lesnictví. Analyzuje aktuální vědecké poznatky, technologické inovace a ekonomické strategie v oblasti zemědělské a lesní bioekonomiky. Zvláštní důraz je kladen na otázky udržitelnosti zohledňující environmentální, sociální a ekonomické faktory. Autoři také diskutují o výzvách a příležitostech spojených s implementací udržitelných praktik v těchto odvětvích. Monografie je určena široké veřejnosti, studentům vysokých škol s ekonomickým nebo environmentálním zaměřením a v neposlední řadě ministerským radům, politickým příslušníkům a manažerům (nejen) zemědělských a lesnických podniků, kteří se budou chtít inspirovat, jakým způsobem směřovat k udržitelnosti, udržitelnému rozvoji a dlouhodobé prosperitě. (knihydobrovsky.cz)

Fotograficky bohatě vybavená kniha se zabývá jihočeským venkovským stavebnictvím 19. století na základě průzkumu myšlenkového světa, životního stylu a řemeslnických zvyklostí dané doby. Vedle základní typologie výzdoby vesnických staveb se do hloubky věnuje dílu Jakuba Bursy, nejznámějšího zedníka a štukatéra jižních Čech, který působil zejména v širším okolí Vlachova Březí. Na základně archivních výzkumů kniha detailně zachycuje jeho rodinné zázemí a všednodenní život - od školních let, přes učení zednické profesi, tovaryšský vandr, mistrovskou zkoušku, založení vlastní rodiny, až po identifikaci staveb, na nichž se podílel on či jeho dílna. Zvláštností štukové výzdoby selských štítů, které byly jeho dílem, je časté užívání náboženské symboliky (zejména nástrojů umučení Krista), specifických tvarů v podobě stromečků a zejména stylisticky svérázných nápisů, v nichž byli zmiňováni jak objednavatelé daných staveb, tak i jejich zhotovitel. Bursa se tak prvním jihočeským lidovým řemeslníkem, který záměrně podepisoval své práce. Publikace obsahuje katalog venkovské architektury v oblasti Bursova působení i pojednání o zásadách péče o vesnické památky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vychází ke 120. výročí založení Svazu lyžařů, první ústřední lyžařské organizace na světě. Sleduje, jak se na konci 19. století dostaly lyže do českých zemí, jak se z lyžování stávalo nejen odvětví sportu, ale i prostředek praktického užití či zábavy jejich obyvatel. Nesoustřeďuje se pouze na národnostně české lyžaře, ale i na výkony lyžařů německých a na jejich vzájemné vztahy. Vedle organizačního zajištění se věnuje úspěchům československých a po roce 1992 českých závodníků v kontextu nejvýznamnějších mezinárodních závodů, jakými byly světové šampionáty a zimní olympijské hry. V závěrečných kapitolách se vyrovnává s nástupem snowboardingu na konci 20. století a rozvíjejícím se vějířem lyžařských disciplín, zejména akrobatických. Součástí knihy je i vývoj lyžařské výzbroje a výstroje. (knihydobrovsky.cz)

V posledním půl roce otřásla světem pandemie, která se neomezila jen na projevy často smrtelné choroby, již bezprostředně způsobuje. Uvedla do smrtícího chaosu vlastně všechny systémy, které dosud západní civilizace pokládala za svou pevnou základnu: od zdravotních přes ekonomické, až po společenské a politické. Spustila řadu následných dramat, která stále ještě pokračují a „přeformátovávají“ nejen vnitřní uspořádání prakticky všech zemí světa – těch největších a určujících na místě prvním. (patro.cz)

Po dlouhé době opět básnický debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým, s autorem, který neředí svou básnickou sbírku publikováním nedodělaných a netrpělivých "náčrtků". (knihydobrovsky.cz)

Nová sbírka Jonáše Hájka (1984), básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na Magnesii Litera. Jonáš Hájek (1984) absolvoval Pražskou konzervatoř, obor violoncello, a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Publikuje muzikologické studie (časopis Hudební věda aj.). V roce 2007 vydal básnickou sbírku Suť (Cena Jiřího Ortena). Působí v redakci internetové revue A tempo; podílel se na přípravě knihy rozprav s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spolu (2009). Texty o literatuře publikuje na stránkách respekt.cz. V současné době se zabývá překládáním německého básníka Güntera Eicha. Žije v Praze. (knihydobrovsky.cz)

"Transevoluce" se v podobě vědecko-populární knížky snaží najít čtenáře se zájmem o spekulativní otázky evoluce, sociobiologie a zoologie; zároveň míří do okruhu čtenářů se zájmem o společenskou filosofii, spiritualitu a kreacionismus. Je věnována velká pozornost teorii morfických polí anglického biologa Sheldrakeho, je diskutován vliv nezávislé informace, která do evoluce zasahuje. Z obsahu knihy vyplývá, co může být podstatné v dalším průběhu lidské evoluce.Obsáhlá kniha Tomáše Hájka, který se v ní sám humorně označuje za scholastika, představuje v českých podmínkách originální teorii evoluce s duchovním rozměrem. Je to ucelené dílo, nabité dobrými nápady a postřehy, jež si zasloužilo české knižní vydání. Náš čtenář se s podobnou publikací od českého autora ještě nesetkal - vycházejí totiž buď ortodoxně darwinistické knihy a učebnice, nebo ortodoxně kreacionistické publikace. Hájkova kniha plně odpovídá představám, jež prosazuje Ken Wilber a jeho transpersonálně orientované "Integrální hnutí" a které se objevovaly u nejrůznějších velkých myslitelů dějin (zvláště evoluční představa Teilharda de Chardina); paradoxní je, že autor Wilbera či Chardina vůbec necituje a že o nich dokonce ani nevěděl. Jen mne to utvrzuje v tom, že existuje cosi jako "duch doby" - Tomáš Hájek se zřejmě těchto myšlenek dobral nezávisle, zatímco v USA jde již o masové hnutí. Netradiční invencí textu jsou návaznosti mezi tématy sice vzdálenými, ale zároveň podivuhodně spřízněnými, což je zároveň jeden z pozoruhodných přínosů knihy. Místy básnický styl je tak trochu podobný stylu některých německých naturfilosofů, kteří si, na rozdíl od strohých a redukcionistických anglických myslitelů, pohrávali se slovíčky a představami - za což je dějiny, do značné miry nespravedlivě, potrestaly J). (knihydobrovsky.cz)

Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1. poloviny 20. století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor). Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita. (knihydobrovsky.cz)

Jaké poznání nám mohou zpřístupnit psychedelika? Naše kultura za „poznání“, resp. „vědění“ pokládá obvykle něco pojmenovatelného, ideálně vyčíslitelného. Tomu se ovšem prožitky, které nám tyto látky zprostředkovávají, ze své podstaty vyhýbají. Esence psychonautiky si klade za cíl uvést do problematiky změněných stavů vědomí, aniž by hájila konkrétní interpretační rámec. Text je rozložen do tří částí. V první části autor tyto substance definuje, analyzuje faktory spoluurčující výslednou podobu zážitku, komentuje tradiční spory a rozptyluje některé mýty. Ve druhé části rekonstruuje – a zároveň vzájemně konfrontuje – tři základní přístupové struktury, lišící se v závislosti na druhu poznání, o které usilují. Třetí část pak obsahuje autentické záznamy autorových osobních zkušeností s vybranými psychedeliky. (patro.cz)

Jak probíhala sametová revoluce ve městě rudé záře? V roce 1989 bylo Kladno ještě stále dělnickou výspou, „ocelovou pěstí“ republiky, „rudou baštou“, jedním z opěrných bodů dosluhujícího komunistického režimu. Díky blízkosti Prahy sem ale zároveň velmi rychle pronikaly informace o jeho postupném kolapsu. Dvousvazková publikace představuje dva různé pohledy na dění ve městě v průběhu listopadu 1989 až ledna 1990. První svazek Ať žije Kladno je mozaikou historických dokumentů, fotografií a vzpomínek aktérů tehdejšího dění. Druhý svazek Moje sametová představuje autorský fotografický dokument hlavních událostí „kladenské sametové“ objektivem Jiřího Hankeho. (patro.cz)

Prostá žena a vlivný muž, Popelka a princ… kolik klišé příběhů na toto téma už bylo zpracováno. Náš příběh je ale jiný; jeho strhující děj vás chytí pod krkem a nepustí, takže noc bude krátká. Román vás překvapí neotřelými postřehy, gradací příběhu a šokujícími zvraty. Není to typická love-story; po jejím přečtení možná zůstanete stát, sedět či ležet bez dechu. Autor čerpá i z vlastních životních, novinářských a cestovatelských zkušeností, používá zajímavý vypravěčský jazyk, dovedně pracuje s prvky napětí, elegantně kreslí překvapenému čtenáři šokující kotrmelce vztahů muže a ženy. Rozuzlení je nečekané. A sehraje v něm roli i malý černý kocourek Gigantík. (patro.cz)

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. (patro.cz)

Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1. poloviny 20. století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor). Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita. (patro.cz)

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém - a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím - ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. "Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní." Pokud básník připojuje "komentář", třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. "Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá." V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. Jonáš HÁJEK (* 12. listopadu 1984 v Praze) vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3 (Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena. Žije v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Jedná o drobné časově koncentrované prózy v širokém pásmu od fantazijních nočních vizí k denním realistickým drobnokresbám. Námětem je osamění versus lidstvo, žába versus sebevrah, mír přerůstající ve válku. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka Útěk chaosem s fascinací nahlíží dnešní dobu, obsahuje nutkavé noční vize, nelítostné psychologické črty a reflexe. Útěk chaosem v chaosu nekončí... Knihu doprovázejí obrazy Hany Alisy Omer. (knihydobrovsky.cz)

Prostá žena a vlivný muž, Popelka a princ… kolik klišé příběhů na toto téma už bylo zpracováno. Náš příběh je ale jiný; jeho strhující děj vás chytí pod krkem a nepustí, takže noc bude krátká. Román vás překvapí neotřelými postřehy, gradací příběhu a šokujícími zvraty. Není to typická love-story; po jejím přečtení možná zůstanete stát, sedět či ležet bez dechu. Autor čerpá i z vlastních životních, novinářských a cestovatelských zkušeností, používá zajímavý vypravěčský jazyk, dovedně pracuje s prvky napětí, elegantně kreslí překvapenému čtenáři šokující kotrmelce vztahů muže a ženy. Rozuzlení je nečekané. A sehraje v něm roli i malý černý kocourek Gigantík. (knihydobrovsky.cz)

Planeta Euforikum, sbírka reflexivní lyriky z pera absolventa lékařské fakulty a filosofie Tomáše Hájka (*1964), po více než dvaceti letech navazuje na jeho básnickou prvotinu Stoupání do plynu. Ačkoli autor mezitím vydal několik knih z aplikované filosofie, psal prózy, dramatické texty a eseje, nyní se zase vrací k poezii - to jest na začátek. Právě toto do sbírky vložené sdělení o znovupochopení prvenství poezie je na ní pozoruhodné. (knihydobrovsky.cz)

Vůbec první reprezentativní monografie malíře Maurice Wada (1917-1991), jehož životním tématem se stala průmyslová krajina Střední Anglie. Na jeho plátnech do posledního precizního tahu špachtlí ožívají siluety komínů keramiček, břehy plavebních kanálů, ulice i celé městské čtvrti, železniční tratě, tovární komplexy, skládky. To vše v sytých odstínech šedé, černé, hnědé, tmavě červené. Svět mistra "industriálního minimalismu" kromě reprodukcí více než sta maleb přibližuje též soubor unikátních rodinných fotografií a faksimilie dokumentů a kreseb z jeho poznámkového bloku. "Na otázku, proč maluji tak, jak maluji, tedy převážně formalisticky, s důrazem na geometrické tvary a ponuré tóny barev, odpovídám, že právě tak mohu nejlépe zachytit tu kterou situaci. Trvám na tom, že dílo by mělo mít strukturální účel a mělo by být silné ve výrazu a barvě. Mám pocit, že člověk v těchto obrazech nemá místo. Stačí, když dokáže nad zjevnou nehybností zpřítomnit předivo lidské citlivosti, skutečný význam zachyceného, jiný pohled než ten, který se odráží na hladině plavebních kanálů. Snažím se vytvořit obraz, který by odhalil skutečnost realističtější než nejpřesnější reprodukce, dílo, které jakýmsi zvláštním způsobem balancuje mezi snem a skutečností." (knihydobrovsky.cz)

Jak probíhala sametová revoluce ve městě rudé záře? V roce 1989 bylo Kladno ještě stále dělnickou výspou, "ocelovou pěstí" republiky, "rudou baštou", jedním z opěrných bodů dosluhujícího komunistického režimu. Díky blízkosti Prahy sem ale zároveň velmi rychle pronikaly informace o jeho postupném kolapsu. Dvousvazková publikace představuje dva různé pohledy na dění ve městě v průběhu listopadu 1989 až ledna 1990. První svazek Ať žije Kladno je mozaikou historických dokumentů, fotografií a vzpomínek aktérů tehdejšího dění. Druhý svazek Moje sametová představuje autorský fotografický dokument hlavních událostí "kladenské sametové" objektivem Jiřího Hankeho. (knihydobrovsky.cz)

Od září 2006 pořádá evangelický farář Štěpán Hájek bohoslužby v brněnském klubu Desert. Čte z bible, káže a rozmlouvá se zajímavými hosty a k tomu hrají pozvaní muzikanti. Při příležitosti sté Bohoslužby Desert vychází mozaika kázání, rozhovorů (M. Bek, A. Elbel, A. Střížek a další) a fotografií, která odráží specifickou atmosféru těchto "bohoslužeb v hospodě". Předmluva Břetislav Rychlík. Fotografický doprovod Ivan Cimr a Ben Skála. Přílohou knihy je krátký dokumentární film Petra Barana. (knihydobrovsky.cz)

Poznejte neobyčejný, až téměř pohádkový životní příběh princezny, která, ač vyrůstala v Praze, pohlíží na svět kolem nás indickýma očima. Dozvíte se, kudy se život Alky Hájkové ubíral po jejím příjezdu do ČSSR a kdo všechno jí na této cestě provázel. Autorka popisuje své neobyčejné zážitky i ty, které ji pojí společně s mistry svých oborů – Ladislavem Štaidlem, Karlem Gottem, Janem Čenským, Felixem Slováčkem a mnoha dalšími (knihydobrovsky.cz)

Smrt ve věži je vrcholem trilogie (Smrt ve středu 2009, Smrt v sametu 2012) snímající závoj lží a mystifikací, jež halí utajené děje v politice, médiích a celém našem životě od převratu v listopadu 1989 až po dnešek. Ve Smrti ve věži Petr Hájek říká, že Západ, zejména Spojené státy, se snaží vyvolat válku s Ruskem, která by nutně skončila katastrofou. Naši zemi nevyjímaje. Dokládá také s bohatou znalostí pramenů, že milióny „nezvaných hostí“ (tzv. migrantská invaze) mají opravdu změnit k nepoznání náš kontinent, státy, kulturu a celý evropský život. Navíc ve vzduchu visí další hospodářská krize... A autor se ptá: Jsme tedy skutečně jenom hračkou v rukou politiků, médií, iluminátů a zednářů stojících za oponou všech současných dramat? Ve vypjaté době, kdy svět, podle jeho názoru, balancuje na hraně sebezničení, přináší však autor i něco víc: odpověď na otázku, co s tím vším nebezpečím může běžný člověk dělat. To první je podle Hájka vědět, o co se dnes doopravdy hraje – a co se nám média a politici snaží utajit. Z jakého důvodu by měla nastat další světová válka. A přichází s „návodem“, jak naší „smrti ve věži“ zabránit, jak vše přežít. Autor této napínavé knihy měl jako jeden z mála našich spisovatelů příležitost ocitnout se v mnoha zvláštních situacích a dostat se k zajímavým lidem a dokumentům, a tak nás na každé stránce překvapuje. Předkládá ovšem i naději a východisko pro každého z nás, navzdory tomu, že „všechno na světě je nejisté, jenom smrt je jistá“. (patro.cz)

VZRUŠUJÍCÍ DYSTOPICKÝ THRILLER S ATMOSFÉROU, KTEROU UMÍ NAVODIT JEN MARC ELSBERG | „Konec chamtivosti!“ volají demonstranti. „Smrt kapitalismu!“ Lidé po celém světě vycházejí do ulic. Protestují proti úsporným balíčkům, masové nezaměstnanosti a hladu – následkům nové ekonomické krize, která ohrožuje firmy, banky i celé státy. Dochází k eskalaci vnitrostátních i mezinárodních konfliktů. Ze situace těží jen hrstka nejbohatších. Řešení má přinést mimořádný summit v Berlíně. Proslulý nositel Nobelovy ceny Herbert Thompson se na něm chystá pronést řeč, která by mohla změnit svět: údajně totiž objevil vzorec, který zaručí blahobyt pro všechny. K tomu ale nedojde. Thompson a jeho asistent umírají při autonehodě – ta má ale svědka, který se rychle stává součástí nebezpečné hry. (knihydobrovsky.cz)

I TY BUDEŠ NAHRAZEN Americký ministr zahraničí během státní návštěvy Mnichova zemře. Během pitvy na jeho srdci nalezli zvláštní znamení, nejspíš způsobené bakteriemi. V Brazílii, Tanzánii a Indii zaměstnanci mezinárodní chemické společnosti objevují plodiny a zvířata, které by neměly existovat. Ve stejnou chvíli se Helen a Greg obrací na genetickou kliniku, která by jim měla pomoci s umělým oplodněním. Doktor jim vypráví o neoficiálním výzkumném programu, díky kterému se už narodilo více než sto „speciálních” dětí. Ale pak jedno z těch dětí zmizí a všechno nasvědčuje, že události spolu souvisí... „Co…?“ začal Američan, ale hned zase zmlkl. Čím byly skvrny na mrtvém srdci Jacka Dunbraitha světlejší, tím jasněji dokázal Heschke rozeznat jejich tvar. Dva kruhy, třetí skvrna a pod nimi čára připomínající úšklebek. „Je to…?“ začal Američan znovu. „To přece…to není možné!“ (knihydobrovsky.cz)

Publikace STAVÍME ZE DŘEVA přináší základní informace o budování dřevěných staveb a dřevěných konstrukcí, počínaje stěnami, krovy a stropy a konče schodišti a dřevěnou krytinou. Stručně shrnuje i údaje o technických vlastnostech dřeva, jeho spojování a ochraně proti škůdcům a ohni. Užitečnou pasáží jsou příklady vyráběných dřevěných staveb, běžně dostupných na našem trhu. Je určena především stavebníkům a vlastníkům obytných domků a rekreačních chat i chalup, kteří si chtějí postavit nebo opravit dřevěnou stavbu nebo konstrukci. (knihydobrovsky.cz)

Řada kázání o Abrahamovi, která inspirativně představují jeho příběh a zasahují do leckdy překvapivých aktuálních souvislostí. Osobitá práce se slovem dává proznívat Slovu. Dramaturg Josef Kovalčuk napsal doslov inspirován tím, jak se autorovo zvěstování odráží ve světě kultury. (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínky pamětníka určené všem zájemcům o dějiny, kteří pátrají po realistickém obraze poměrů a událostí druhé poloviny dvacátého století a odmítají jednostranný či černobílý výklad, těm, kteří informace nechtějí cenzurovat, ale shromáždit a studovat. A při tom se třeba i zasmát. Mohou se začíst do barvitého vyprávění zaměstnance jistého ústředního orgánu státní správy, který je prostřednictvím historek a příběhů zasvětí do tajů i absurdit čtyřicetiletého režimu. Kniha umožňuje čtenáři postavit se mnohdy až démonizovanému výkladu nedávné etapy moderních dějin Československa čelem a spolu s autorem přijmout historii takovou, jaká skutečně byla. Publikace není dobovou agitkou či oslavným eposem socialismu. Naopak - je poctou člověku, tvoru, který si díky inteligenci, nadhledu a nezbytnému humoru dokázal najít cestu těžkými časy a zůstat nezlomen. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá velmi konkrétními, dílčími motivy, které vypadají jako samozřejmosti, jimž není potřeba věnovat žádnou zvláštní pozornost, natožpak teoretickou reflexi. Proč se zaměstnávat tím, jakou roli hraje ve vizuální kultuře kouř, guma nebo židle? Ukazuje se, že i z rozboru zdánlivé nicotnosti lze vyvodit obecné a principiální závěry (a za toto povznášející a zábavné poznání autor děkuje hlavně Erasmu Rotterdamskému a jeho Chvále bláznivosti). Knížka chce naznačit, že si jednotlivostí, samozřejmostí a "banalit" v (nejen) vizuální kultuře příliš málo všímáme, i když jsme jimi zcela obklopeni jako Jonáš velrybou. Eseje se zaobírají různými aspekty masové vizuální kultury v jejím překrývání a křížení s tradicemi výtvarné tvorby a s dalšími diskurzy myšlení, komunikace a reprezentace. Každá esej tvoří křižovatku, rozcestí, na němž se scházejí nesourodí účastníci setkání, aby zde rokovali a ze svých úhlů pohledu analyzovali dílčí jednotlivosti. Tyto konkrétní jevy jsou vždy určitým "pars pro toto", vyloupnutým z těkavého proudu digitálních, pouličních a masmediálních zkušeností. Fenomény každodenní, "nedůležité" vizuální zkušenosti hlavně není potřeba podrobovat kritickému hodnocení, ale především si jich musíme vůbec všímat jakožto "světa, v němž žijeme" (jak by řekl Jindřich Chalupecký). (knihydobrovsky.cz)

Divadelní hra o dvaceti třech obrazech. (knihydobrovsky.cz)

Třiadvacet kázání na první kapitoly bible. Druhé doplněné vydání. (knihydobrovsky.cz)

První svazek nové vizuálně zaměřené edice se zaměřuje na hledání vztahů mezi stereotypy ve vysoké i masové vizuální kultuře. Cílem této knihy je nabídnout čerstvý a provokativní pohled na současnou vizuální kulturu, zpochybňující zažité každodenní zvyklosti formované masmediálními konvencemi. Její autor se zde pokouší srozumitelně popsat fungování těchto populárních stereotypů, k čemuž využívá podněty nejen z oblasti tradičních dějin umění ale také filosofie, sociologie či teorie obrazu a vnímání. Když k tomu připočteme pobaveně ironickou perspektivu, vzdálenou tradiční vědecké suchosti, máme před sebou ve výsledku text, který je stejnou měrou osvobozující jako zábavný, spojující akt kulturní kritiky i čistě voyeurského potěšení z dívání se. (patro.cz)

Strhujícím a osobitým způsobem sepsané vzpomínky pamětníka, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Smrkovského za hvězdných časů jeho biografie, tvoří informačně pestrou mozaiku druhé poloviny 20. století. Autor čtenáři umožňuje nahlédnout na kotrmelce doby v souvislostech, jimž se dnešní média a bohužel i mnozí historikové a publicisté až úzkostlivě vyhýbají či je jednoduše ignorují. V předmluvě autor cituje výrok svého lékaře, jenž se stal jedním z popudů vzniku této knihy: "Dneska se chce kdekdo vyrovnávat s minulostí a přitom se ta minulost nasvěcuje pořád jen z jedný strany. Jako kdyby slovo směli mít jen odpůrci tehdejšího režimu a přisírkové, co si na ně hrajou. Můj táta mi odmala vtloukal do hlavy antický moudra, a to dost osobitě. Víte, jak mi přeložil audiatur et altera pars? Kdo soudí, aniž vyslechl obě strany sporu, je hovado. Já tu druhou stranu neslyším, tak minulost nesoudím. Co když je nás takovejch víc? Napište memoáry a my si je přečtem. Třeba se nám pak bude líp foukat na bebí, který nám způsobil bolševik." Nasvítit čtenáři historii i z té druhé strany, a přispět tak k realističtějšímu pohledu na ni, je jedním z cílů knihy. (patro.cz)