Kladenská sametová - roman hájek

Jak probíhala sametová revoluce ve městě rudé záře? V roce 1989 bylo Kladno ještě stále dělnickou výspou, "ocelovou pěstí" republiky, "rudou baštou", jedním z opěrných bodů dosluhujícího komunistického režimu. Díky blízkosti Prahy sem ale zároveň velmi rychle pronikaly informace o jeho postupném kolapsu. Dvousvazková publikace představuje dva různé pohledy na dění ve městě v průběhu listopadu 1989 až ledna 1990. První svazek Ať žije Kladno je mozaikou historických dokumentů, fotografií a vzpomínek aktérů tehdejšího dění. Druhý svazek Moje sametová představuje autorský fotografický dokument hlavních událostí "kladenské sametové" objektivem Jiřího Hankeho. (knihydobrovsky.cz)

Jak probíhala sametová revoluce ve městě rudé záře? V roce 1989 bylo Kladno ještě stále dělnickou výspou, „ocelovou pěstí“ republiky, „rudou baštou“, jedním z opěrných bodů dosluhujícího komunistického režimu. Díky blízkosti Prahy sem ale zároveň velmi rychle pronikaly informace o jeho postupném kolapsu. Dvousvazková publikace představuje dva různé pohledy na dění ve městě v průběhu listopadu 1989 až ledna 1990. První svazek Ať žije Kladno je mozaikou historických dokumentů, fotografií a vzpomínek aktérů tehdejšího dění. Druhý svazek Moje sametová představuje autorský fotografický dokument hlavních událostí „kladenské sametové“ objektivem Jiřího Hankeho. (patro.cz)

Báječné! Sensační! Světová novinka!!!! Poprvé zde! KOSMOGRAF, div mechaniky a optiky. Těmito slovy oznamoval dobový tisk s největší pravděpodobností první kinematografické představení v Kladně, které proběhlo prvního října 1899 v hotelu U bílého beránka. Od té doby se začala psát pozoruhodná historie kladenských kinematografů, od těch prvních, kočovných, až po rozmach stálých kin v druhé a třetí dekádě 20. století. Oko, Sevastopol, Květen, Svět, Jas, to jsou názvy kin, která si ti starší budou ještě dobře pamatovat. Jen v centru města se totiž kdysi nacházely čtyři promítací sály a uvedení Kleopatry v prvním 70milimetrovém kině v zemi, na něž se sjížděly autobusy až z Košic, zůstává pozoruhodnou součástí místní historie. Knížka obsahuje texty o všech kladenských kinech, které jsou doplněny o vzpomínky promítače z kina Hutník či profil malíře Ladislava Hnízdila, jenž v 70. a 80. letech vytvářel propagační filmové poutače. (knihydobrovsky.cz)

Malebný, svérázný, poetický… Kladenský Betlém, kladenský Montmartre… Od svého založení v roce 1769 si kladenská čtvrť Podprůhon vysloužila nejrůznější přívlastky. Spleť křivolakých uliček a skromných domků, stavěných živelně investičním systémem od výplaty k výplatě, dala vzniknout pozoruhodnému koutu dělnického města, který se stal inspirací umělcům i domovem inspirativních lidí. Vydejte se za historií čtvrti, odkryjte příběhy dosud stojících i dávno zaniklých domků a prostřednictvím vzpomínek pamětníků se přeneste do atmosféry Podprůhonu 50.-70. let 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje dosud málo známá díla ze skicářů malíře Karla Součka (1915-1982). Lidé čekající na nádraží, kladenské doly a hutě rodného Kladna, fronty na ulicích, ale i náboženské motivy či Don Quijote - to vše jsou témata dokreslující malířův život a stav jeho duše. Souček bezpochyby patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům minulého století, díky svému dlouholetému pedagogickému působení na Akademii výtvarných umění navíc ovlivnil několik generací českých umělců. Publikaci doplňují vzpomínky Součkových žáků, přátel a dalších osobností (např. písničkáře Josefa Fouska, fotografa Jiřího Hankeho, výtvarníka Vladimíra Franze). (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Roman Hájek, 228 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Jak probíhala sametová revoluce ve městě rudé záře? V roce 1989 bylo Kladno ještě stále dělnickou výspou, „ocelovou pěstí“ republiky, „rudou baštou“, jedním z opěrných bodů dosluhujícího komunistického režimu. Díky blízkosti Prahy sem ale zároveň velmi rychle pronikaly informace o jeho postupném kolapsu. Dvousvazková publikace představuje dva různé pohledy na dění ve městě v průběhu listopadu 1989 až ledna 1990. První svazek Ať žije Kladno je mozaikou historických dokumentů, fotografií a vzpomínek aktérů tehdejšího dění. Druhý svazek Moje sametová představuje autorský fotografický dokument hlavních událostí „kladenské sametové“ objektivem Jiřího Hankeho. (alza.cz)

V posledním půl roce otřásla světem pandemie, která se neomezila jen na projevy často smrtelné choroby, již bezprostředně způsobuje. Uvedla do smrtícího chaosu vlastně všechny systémy, které dosud západní civilizace pokládala za svou pevnou základnu: od zdravotních přes ekonomické, až po společenské a politické. Spustila řadu následných dramat, která stále ještě pokračují a „přeformátovávají“ nejen vnitřní uspořádání prakticky všech zemí světa – těch největších a určujících na místě prvním. (patro.cz)

Po dlouhé době opět básnický debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým, s autorem, který neředí svou básnickou sbírku publikováním nedodělaných a netrpělivých "náčrtků". (knihydobrovsky.cz)

Nová sbírka Jonáše Hájka (1984), básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na Magnesii Litera. Jonáš Hájek (1984) absolvoval Pražskou konzervatoř, obor violoncello, a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Publikuje muzikologické studie (časopis Hudební věda aj.). V roce 2007 vydal básnickou sbírku Suť (Cena Jiřího Ortena). Působí v redakci internetové revue A tempo; podílel se na přípravě knihy rozprav s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spolu (2009). Texty o literatuře publikuje na stránkách respekt.cz. V současné době se zabývá překládáním německého básníka Güntera Eicha. Žije v Praze. (knihydobrovsky.cz)

"Transevoluce" se v podobě vědecko-populární knížky snaží najít čtenáře se zájmem o spekulativní otázky evoluce, sociobiologie a zoologie; zároveň míří do okruhu čtenářů se zájmem o společenskou filosofii, spiritualitu a kreacionismus. Je věnována velká pozornost teorii morfických polí anglického biologa Sheldrakeho, je diskutován vliv nezávislé informace, která do evoluce zasahuje. Z obsahu knihy vyplývá, co může být podstatné v dalším průběhu lidské evoluce.Obsáhlá kniha Tomáše Hájka, který se v ní sám humorně označuje za scholastika, představuje v českých podmínkách originální teorii evoluce s duchovním rozměrem. Je to ucelené dílo, nabité dobrými nápady a postřehy, jež si zasloužilo české knižní vydání. Náš čtenář se s podobnou publikací od českého autora ještě nesetkal - vycházejí totiž buď ortodoxně darwinistické knihy a učebnice, nebo ortodoxně kreacionistické publikace. Hájkova kniha plně odpovídá představám, jež prosazuje Ken Wilber a jeho transpersonálně orientované "Integrální hnutí" a které se objevovaly u nejrůznějších velkých myslitelů dějin (zvláště evoluční představa Teilharda de Chardina); paradoxní je, že autor Wilbera či Chardina vůbec necituje a že o nich dokonce ani nevěděl. Jen mne to utvrzuje v tom, že existuje cosi jako "duch doby" - Tomáš Hájek se zřejmě těchto myšlenek dobral nezávisle, zatímco v USA jde již o masové hnutí. Netradiční invencí textu jsou návaznosti mezi tématy sice vzdálenými, ale zároveň podivuhodně spřízněnými, což je zároveň jeden z pozoruhodných přínosů knihy. Místy básnický styl je tak trochu podobný stylu některých německých naturfilosofů, kteří si, na rozdíl od strohých a redukcionistických anglických myslitelů, pohrávali se slovíčky a představami - za což je dějiny, do značné miry nespravedlivě, potrestaly J). (knihydobrovsky.cz)

Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1. poloviny 20. století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor). Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita. (knihydobrovsky.cz)

Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné... (patro.cz)

Jaké poznání nám mohou zpřístupnit psychedelika? Naše kultura za „poznání“, resp. „vědění“ pokládá obvykle něco pojmenovatelného, ideálně vyčíslitelného. Tomu se ovšem prožitky, které nám tyto látky zprostředkovávají, ze své podstaty vyhýbají. Esence psychonautiky si klade za cíl uvést do problematiky změněných stavů vědomí, aniž by hájila konkrétní interpretační rámec. Text je rozložen do tří částí. V první části autor tyto substance definuje, analyzuje faktory spoluurčující výslednou podobu zážitku, komentuje tradiční spory a rozptyluje některé mýty. Ve druhé části rekonstruuje – a zároveň vzájemně konfrontuje – tři základní přístupové struktury, lišící se v závislosti na druhu poznání, o které usilují. Třetí část pak obsahuje autentické záznamy autorových osobních zkušeností s vybranými psychedeliky. (patro.cz)

Prostá žena a vlivný muž, Popelka a princ… kolik klišé příběhů na toto téma už bylo zpracováno. Náš příběh je ale jiný; jeho strhující děj vás chytí pod krkem a nepustí, takže noc bude krátká. Román vás překvapí neotřelými postřehy, gradací příběhu a šokujícími zvraty. Není to typická love-story; po jejím přečtení možná zůstanete stát, sedět či ležet bez dechu. Autor čerpá i z vlastních životních, novinářských a cestovatelských zkušeností, používá zajímavý vypravěčský jazyk, dovedně pracuje s prvky napětí, elegantně kreslí překvapenému čtenáři šokující kotrmelce vztahů muže a ženy. Rozuzlení je nečekané. A sehraje v něm roli i malý černý kocourek Gigantík. (patro.cz)

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. (patro.cz)

Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek. Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů. Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1. poloviny 20. století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor). Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita. (patro.cz)

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém - a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím - ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. "Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní." Pokud básník připojuje "komentář", třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. "Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá." V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. Jonáš HÁJEK (* 12. listopadu 1984 v Praze) vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3 (Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena. Žije v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Jedná o drobné časově koncentrované prózy v širokém pásmu od fantazijních nočních vizí k denním realistickým drobnokresbám. Námětem je osamění versus lidstvo, žába versus sebevrah, mír přerůstající ve válku. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka Útěk chaosem s fascinací nahlíží dnešní dobu, obsahuje nutkavé noční vize, nelítostné psychologické črty a reflexe. Útěk chaosem v chaosu nekončí... Knihu doprovázejí obrazy Hany Alisy Omer. (knihydobrovsky.cz)

Prostá žena a vlivný muž, Popelka a princ… kolik klišé příběhů na toto téma už bylo zpracováno. Náš příběh je ale jiný; jeho strhující děj vás chytí pod krkem a nepustí, takže noc bude krátká. Román vás překvapí neotřelými postřehy, gradací příběhu a šokujícími zvraty. Není to typická love-story; po jejím přečtení možná zůstanete stát, sedět či ležet bez dechu. Autor čerpá i z vlastních životních, novinářských a cestovatelských zkušeností, používá zajímavý vypravěčský jazyk, dovedně pracuje s prvky napětí, elegantně kreslí překvapenému čtenáři šokující kotrmelce vztahů muže a ženy. Rozuzlení je nečekané. A sehraje v něm roli i malý černý kocourek Gigantík. (knihydobrovsky.cz)

Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné. (knihydobrovsky.cz)

Planeta Euforikum, sbírka reflexivní lyriky z pera absolventa lékařské fakulty a filosofie Tomáše Hájka (*1964), po více než dvaceti letech navazuje na jeho básnickou prvotinu Stoupání do plynu. Ačkoli autor mezitím vydal několik knih z aplikované filosofie, psal prózy, dramatické texty a eseje, nyní se zase vrací k poezii - to jest na začátek. Právě toto do sbírky vložené sdělení o znovupochopení prvenství poezie je na ní pozoruhodné. (knihydobrovsky.cz)

Vůbec první reprezentativní monografie malíře Maurice Wada (1917-1991), jehož životním tématem se stala průmyslová krajina Střední Anglie. Na jeho plátnech do posledního precizního tahu špachtlí ožívají siluety komínů keramiček, břehy plavebních kanálů, ulice i celé městské čtvrti, železniční tratě, tovární komplexy, skládky. To vše v sytých odstínech šedé, černé, hnědé, tmavě červené. Svět mistra "industriálního minimalismu" kromě reprodukcí více než sta maleb přibližuje též soubor unikátních rodinných fotografií a faksimilie dokumentů a kreseb z jeho poznámkového bloku. "Na otázku, proč maluji tak, jak maluji, tedy převážně formalisticky, s důrazem na geometrické tvary a ponuré tóny barev, odpovídám, že právě tak mohu nejlépe zachytit tu kterou situaci. Trvám na tom, že dílo by mělo mít strukturální účel a mělo by být silné ve výrazu a barvě. Mám pocit, že člověk v těchto obrazech nemá místo. Stačí, když dokáže nad zjevnou nehybností zpřítomnit předivo lidské citlivosti, skutečný význam zachyceného, jiný pohled než ten, který se odráží na hladině plavebních kanálů. Snažím se vytvořit obraz, který by odhalil skutečnost realističtější než nejpřesnější reprodukce, dílo, které jakýmsi zvláštním způsobem balancuje mezi snem a skutečností." (knihydobrovsky.cz)

Od září 2006 pořádá evangelický farář Štěpán Hájek bohoslužby v brněnském klubu Desert. Čte z bible, káže a rozmlouvá se zajímavými hosty a k tomu hrají pozvaní muzikanti. Při příležitosti sté Bohoslužby Desert vychází mozaika kázání, rozhovorů (M. Bek, A. Elbel, A. Střížek a další) a fotografií, která odráží specifickou atmosféru těchto "bohoslužeb v hospodě". Předmluva Břetislav Rychlík. Fotografický doprovod Ivan Cimr a Ben Skála. Přílohou knihy je krátký dokumentární film Petra Barana. (knihydobrovsky.cz)

Poznejte neobyčejný, až téměř pohádkový životní příběh princezny, která, ač vyrůstala v Praze, pohlíží na svět kolem nás indickýma očima. Dozvíte se, kudy se život Alky Hájkové ubíral po jejím příjezdu do ČSSR a kdo všechno jí na této cestě provázel. Autorka popisuje své neobyčejné zážitky i ty, které ji pojí společně s mistry svých oborů – Ladislavem Štaidlem, Karlem Gottem, Janem Čenským, Felixem Slováčkem a mnoha dalšími (knihydobrovsky.cz)

Smrt ve věži je vrcholem trilogie (Smrt ve středu 2009, Smrt v sametu 2012) snímající závoj lží a mystifikací, jež halí utajené děje v politice, médiích a celém našem životě od převratu v listopadu 1989 až po dnešek. Ve Smrti ve věži Petr Hájek říká, že Západ, zejména Spojené státy, se snaží vyvolat válku s Ruskem, která by nutně skončila katastrofou. Naši zemi nevyjímaje. Dokládá také s bohatou znalostí pramenů, že milióny „nezvaných hostí“ (tzv. migrantská invaze) mají opravdu změnit k nepoznání náš kontinent, státy, kulturu a celý evropský život. Navíc ve vzduchu visí další hospodářská krize... A autor se ptá: Jsme tedy skutečně jenom hračkou v rukou politiků, médií, iluminátů a zednářů stojících za oponou všech současných dramat? Ve vypjaté době, kdy svět, podle jeho názoru, balancuje na hraně sebezničení, přináší však autor i něco víc: odpověď na otázku, co s tím vším nebezpečím může běžný člověk dělat. To první je podle Hájka vědět, o co se dnes doopravdy hraje – a co se nám média a politici snaží utajit. Z jakého důvodu by měla nastat další světová válka. A přichází s „návodem“, jak naší „smrti ve věži“ zabránit, jak vše přežít. Autor této napínavé knihy měl jako jeden z mála našich spisovatelů příležitost ocitnout se v mnoha zvláštních situacích a dostat se k zajímavým lidem a dokumentům, a tak nás na každé stránce překvapuje. Předkládá ovšem i naději a východisko pro každého z nás, navzdory tomu, že „všechno na světě je nejisté, jenom smrt je jistá“. (patro.cz)

VZRUŠUJÍCÍ DYSTOPICKÝ THRILLER S ATMOSFÉROU, KTEROU UMÍ NAVODIT JEN MARC ELSBERG | „Konec chamtivosti!“ volají demonstranti. „Smrt kapitalismu!“ Lidé po celém světě vycházejí do ulic. Protestují proti úsporným balíčkům, masové nezaměstnanosti a hladu – následkům nové ekonomické krize, která ohrožuje firmy, banky i celé státy. Dochází k eskalaci vnitrostátních i mezinárodních konfliktů. Ze situace těží jen hrstka nejbohatších. Řešení má přinést mimořádný summit v Berlíně. Proslulý nositel Nobelovy ceny Herbert Thompson se na něm chystá pronést řeč, která by mohla změnit svět: údajně totiž objevil vzorec, který zaručí blahobyt pro všechny. K tomu ale nedojde. Thompson a jeho asistent umírají při autonehodě – ta má ale svědka, který se rychle stává součástí nebezpečné hry. (knihydobrovsky.cz)

I TY BUDEŠ NAHRAZEN Americký ministr zahraničí během státní návštěvy Mnichova zemře. Během pitvy na jeho srdci nalezli zvláštní znamení, nejspíš způsobené bakteriemi. V Brazílii, Tanzánii a Indii zaměstnanci mezinárodní chemické společnosti objevují plodiny a zvířata, které by neměly existovat. Ve stejnou chvíli se Helen a Greg obrací na genetickou kliniku, která by jim měla pomoci s umělým oplodněním. Doktor jim vypráví o neoficiálním výzkumném programu, díky kterému se už narodilo více než sto „speciálních” dětí. Ale pak jedno z těch dětí zmizí a všechno nasvědčuje, že události spolu souvisí... „Co…?“ začal Američan, ale hned zase zmlkl. Čím byly skvrny na mrtvém srdci Jacka Dunbraitha světlejší, tím jasněji dokázal Heschke rozeznat jejich tvar. Dva kruhy, třetí skvrna a pod nimi čára připomínající úšklebek. „Je to…?“ začal Američan znovu. „To přece…to není možné!“ (knihydobrovsky.cz)

Publikace STAVÍME ZE DŘEVA přináší základní informace o budování dřevěných staveb a dřevěných konstrukcí, počínaje stěnami, krovy a stropy a konče schodišti a dřevěnou krytinou. Stručně shrnuje i údaje o technických vlastnostech dřeva, jeho spojování a ochraně proti škůdcům a ohni. Užitečnou pasáží jsou příklady vyráběných dřevěných staveb, běžně dostupných na našem trhu. Je určena především stavebníkům a vlastníkům obytných domků a rekreačních chat i chalup, kteří si chtějí postavit nebo opravit dřevěnou stavbu nebo konstrukci. (knihydobrovsky.cz)

Řada kázání o Abrahamovi, která inspirativně představují jeho příběh a zasahují do leckdy překvapivých aktuálních souvislostí. Osobitá práce se slovem dává proznívat Slovu. Dramaturg Josef Kovalčuk napsal doslov inspirován tím, jak se autorovo zvěstování odráží ve světě kultury. (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínky pamětníka určené všem zájemcům o dějiny, kteří pátrají po realistickém obraze poměrů a událostí druhé poloviny dvacátého století a odmítají jednostranný či černobílý výklad, těm, kteří informace nechtějí cenzurovat, ale shromáždit a studovat. A při tom se třeba i zasmát. Mohou se začíst do barvitého vyprávění zaměstnance jistého ústředního orgánu státní správy, který je prostřednictvím historek a příběhů zasvětí do tajů i absurdit čtyřicetiletého režimu. Kniha umožňuje čtenáři postavit se mnohdy až démonizovanému výkladu nedávné etapy moderních dějin Československa čelem a spolu s autorem přijmout historii takovou, jaká skutečně byla. Publikace není dobovou agitkou či oslavným eposem socialismu. Naopak - je poctou člověku, tvoru, který si díky inteligenci, nadhledu a nezbytnému humoru dokázal najít cestu těžkými časy a zůstat nezlomen. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá velmi konkrétními, dílčími motivy, které vypadají jako samozřejmosti, jimž není potřeba věnovat žádnou zvláštní pozornost, natožpak teoretickou reflexi. Proč se zaměstnávat tím, jakou roli hraje ve vizuální kultuře kouř, guma nebo židle? Ukazuje se, že i z rozboru zdánlivé nicotnosti lze vyvodit obecné a principiální závěry (a za toto povznášející a zábavné poznání autor děkuje hlavně Erasmu Rotterdamskému a jeho Chvále bláznivosti). Knížka chce naznačit, že si jednotlivostí, samozřejmostí a "banalit" v (nejen) vizuální kultuře příliš málo všímáme, i když jsme jimi zcela obklopeni jako Jonáš velrybou. Eseje se zaobírají různými aspekty masové vizuální kultury v jejím překrývání a křížení s tradicemi výtvarné tvorby a s dalšími diskurzy myšlení, komunikace a reprezentace. Každá esej tvoří křižovatku, rozcestí, na němž se scházejí nesourodí účastníci setkání, aby zde rokovali a ze svých úhlů pohledu analyzovali dílčí jednotlivosti. Tyto konkrétní jevy jsou vždy určitým "pars pro toto", vyloupnutým z těkavého proudu digitálních, pouličních a masmediálních zkušeností. Fenomény každodenní, "nedůležité" vizuální zkušenosti hlavně není potřeba podrobovat kritickému hodnocení, ale především si jich musíme vůbec všímat jakožto "světa, v němž žijeme" (jak by řekl Jindřich Chalupecký). (knihydobrovsky.cz)

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848-1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech. "Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři." (knihydobrovsky.cz)

Druhá sbírka křehkých meditativních veršů mladého básníka Pavla Hájka zahajuje edici nové poezie MARSYAS, kterou vydává občanské sdružení LITTERULA, založené na podporu současné české poezie. V převážně podzimních a zimních krajinných scenériích se jako dramata neodbytných trýznivých stínů zviditelňují skryté děje odehrávající se v duši citlivého, romanticky naladěného, ale i stále zklamávaného a vnitřně zraňovaného mladého idealisty. Smutný hrdina těchto veršů je rozčarován nenaplněným milostným vztahem, trýzněn smrtí blízkých bytostí, mučen vší intimitou existenciálního prožitku lidského života, vydaného času, lásce a smrti. Přes vědomí tragických poloh života nese tato melancholická poezie i očistný patos skrytý v magii niterného básnického slova. (knihydobrovsky.cz)

Divadelní hra o dvaceti třech obrazech. (knihydobrovsky.cz)

Třiadvacet kázání na první kapitoly bible. Druhé doplněné vydání. (knihydobrovsky.cz)

První svazek nové vizuálně zaměřené edice se zaměřuje na hledání vztahů mezi stereotypy ve vysoké i masové vizuální kultuře. Cílem této knihy je nabídnout čerstvý a provokativní pohled na současnou vizuální kulturu, zpochybňující zažité každodenní zvyklosti formované masmediálními konvencemi. Její autor se zde pokouší srozumitelně popsat fungování těchto populárních stereotypů, k čemuž využívá podněty nejen z oblasti tradičních dějin umění ale také filosofie, sociologie či teorie obrazu a vnímání. Když k tomu připočteme pobaveně ironickou perspektivu, vzdálenou tradiční vědecké suchosti, máme před sebou ve výsledku text, který je stejnou měrou osvobozující jako zábavný, spojující akt kulturní kritiky i čistě voyeurského potěšení z dívání se. (patro.cz)

Strhujícím a osobitým způsobem sepsané vzpomínky pamětníka, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Smrkovského za hvězdných časů jeho biografie, tvoří informačně pestrou mozaiku druhé poloviny 20. století. Autor čtenáři umožňuje nahlédnout na kotrmelce doby v souvislostech, jimž se dnešní média a bohužel i mnozí historikové a publicisté až úzkostlivě vyhýbají či je jednoduše ignorují. V předmluvě autor cituje výrok svého lékaře, jenž se stal jedním z popudů vzniku této knihy: "Dneska se chce kdekdo vyrovnávat s minulostí a přitom se ta minulost nasvěcuje pořád jen z jedný strany. Jako kdyby slovo směli mít jen odpůrci tehdejšího režimu a přisírkové, co si na ně hrajou. Můj táta mi odmala vtloukal do hlavy antický moudra, a to dost osobitě. Víte, jak mi přeložil audiatur et altera pars? Kdo soudí, aniž vyslechl obě strany sporu, je hovado. Já tu druhou stranu neslyším, tak minulost nesoudím. Co když je nás takovejch víc? Napište memoáry a my si je přečtem. Třeba se nám pak bude líp foukat na bebí, který nám způsobil bolševik." Nasvítit čtenáři historii i z té druhé strany, a přispět tak k realističtějšímu pohledu na ni, je jedním z cílů knihy. (patro.cz)

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby – úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží – bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů. (patro.cz)

Téma "Mluv se mnou" se dostává v této knize do nových souvislostí. Zabýváme se otázkou, k jakým koncům může vést nedostatek komunikace mezi lidmi. Jde zde o konce, které mají charakter promyšlené vraždy či zabití v afektu. Jsou to osudy, které, podobně jako vážná nemoc, zasahují zásadním a nevratným způsobem do života obětí, pachatelů i jejich rodin. Příběhy, které jsou volně převyprávěny na základě vzpomínek PhDr. Stanislava Hájka, forenzního psychologa, vycházejí z jeho osobní zkušenosti a jsou doplněny jeho odborným komentářem a výkladem. Knížka, která nese název "Není vrah jako vrah", se tak stává materiálem, který muže být užitečný pro odborníky, ale i čtením pro laickou veřejnost, čtením, ze kterého jde místy mráz po zádech. Nejsou to příběhy z podsvětí, ze světa zločinu. Jsou to příběhy vyvěrající z životů obyčejných bezúhonných lidí. (patro.cz)

Pochopit přítomnost a současně myslet na budoucnost bez znalosti historie a své minulosti nelze. Ostatně říká se, že kdo nezná svoji minulost, nezná ani sám sebe. Proto nakladatelství Galerie EfEf s.r.o., spolu s Městskou částí Praha 17, chce touto více méně obrazovou publikací čtenářům přiblížit „řepské“ časy z dob minulých. A to z pohledu rodáka, nadšeného historika a patriota Jaroslava Hájka. Nechybí zde ani historie novodobá a konfrontace s dneškem. Kniha s pěti stovkami dobových dokumentů i současných obrazů vhodně doplněná texty a širokými popisky fotografií a událostí, volně navazuje a doplňuje již v roce 2006 vydanou publikaci „Kniha o Řepích“. (patro.cz)

Kniha Chirurgovy úspěchy a zklamání spíná časový oblouk od raných padesátých let až do dnešních dnů a představuje tak dokument vypovídající pravdivě, s nadhledem a ironií i o předlistopadových destruktivních praktikách, které zasahovaly všechny sféry společenského života a lidské činnosti, medicínu a její protagonisty nevyjímaje. Defilují v ní významné postavy české medicíny, s nimiž se autor, prof. MUDr. Miloš Hájek, CSc., setkával během studií a později na pracovištích: patří mezi ně chirurg Arnold Jirásek, proslulý internista Josef Charvát, ortoped Jan Zahradníček, gynekolog Josef Jerie, dále Emil Dienstbier, Jiří Niederle, Zdeněk Mysliveček, František Patočka, bratr filosofa Jana Patočky, patolog Josef Hepner, jemu blízký vinohradský chirurg Emerich Polák a řada dalších. Autor se od mládí věnuje cestování: vydává se na cesty pro radost i za poznáním a provází své přátele po cizích zemích se stejnou zaujatostí, s jakou líčí své životní zážitky. V sebeabsurdnějších společenských situacích a ve svém povolání, nezřídka provázeném vzrušujícím adrenalinovým dobrodružstvím, nepřestal vnímat chirurgii jako „vědu a umění božské“ a neopustil svou vizi chirurga, touhu prohlubovat vědění a rozšiřovat tak hranice konání, jehož smyslem je chránit dar života. (patro.cz)

Strhujícím a osobitým způsobem sepsané vzpomínky pamětníka, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Smrkovského za hvězdných časů jeho biografie, tvoří informačně pestrou mozaiku druhé poloviny 20. století. Autor čtenáři umožňuje nahlédnout na kotrmelce doby v souvislostech, jimž se dnešní média a bohužel i mnozí historikové a publicisté až úzkostlivě vyhýbají či je jednoduše ignorují. V předmluvě autor cituje výrok svého lékaře, jenž se stal jedním z popudů vzniku této knihy: "Dneska se chce kdekdo vyrovnávat s minulostí a přitom se ta minulost nasvěcuje pořád jen z jedný strany. Jako kdyby slovo směli mít jen odpůrci tehdejšího režimu a přisírkové, co si na ně hrajou. Můj táta mi odmala vtloukal do hlavy antický moudra, a to dost osobitě. Víte, jak mi přeložil audiatur et altera pars? Kdo soudí, aniž vyslechl obě strany sporu, je hovado. Já tu druhou stranu neslyším, tak minulost nesoudím. Co když je nás takovejch víc? Napište memoáry a my si je přečtem. Třeba se nám pak bude líp foukat na bebí, který nám způsobil bolševik." Nasvítit čtenáři historii i z té druhé strany, a přispět tak k realističtějšímu pohledu na ni, je jedním z cílů knihy. (knihydobrovsky.cz)

Smrt ve věži je vrcholem trilogie (Smrt ve středu 2009, Smrt v sametu 2012) snímající závoj lží a mystifikací, jež halí utajené děje v politice, médiích a celém našem životě od převratu v listopadu 1989 až po dnešek. Ve Smrti ve věži Petr Hájek říká, že Západ, zejména Spojené státy, se snaží vyvolat válku s Ruskem, která by nutně skončila katastrofou. Naši zemi nevyjímaje. Dokládá také s bohatou znalostí pramenů, že milióny "nezvaných hostí" (tzv. migrantská invaze) mají opravdu změnit k nepoznání náš kontinent, státy, kulturu a celý evropský život. Navíc ve vzduchu visí další hospodářská krize... A autor se ptá: Jsme tedy skutečně jenom hračkou v rukou politiků, médií, iluminátů a zednářů stojících za oponou všech současných dramat? Ve vypjaté době, kdy svět, podle jeho názoru, balancuje na hraně sebezničení, přináší však autor i něco víc: odpověď na otázku, co s tím vším nebezpečím může běžný člověk dělat. To první je podle Hájka vědět, o co se dnes doopravdy hraje - a co se nám média a politici snaží utajit. Z jakého důvodu by měla nastat další světová válka. A přichází s "návodem", jak naší "smrti ve věži" zabránit, jak vše přežít. Autor této napínavé knihy měl jako jeden z mála našich spisovatelů příležitost ocitnout se v mnoha zvláštních situacích a dostat se k zajímavým lidem a dokumentům, a tak nás na každé stránce překvapuje. Předkládá ovšem i naději a východisko pro každého z nás, navzdory tomu, že "všechno na světě je nejisté, jenom smrt je jistá". (knihydobrovsky.cz)

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů "zlaté horečky" na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav - výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění - nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských instinktů. Na půdorysu malého společenství, vydaného všanc nedozírné krajině dalekého severu a jejímu neúprosnému přírodnímu řádu, vytvořil mimořádně působivé, existenciální drama. Komorní, ve všech ohledech úsporné, a zároveň velkolepé, "širokoúhlé". Situace vlka vychází u příležitosti nedožitých 80. narozenin Pavla Juráčka (2. srpna 1935). (knihydobrovsky.cz)

První svazek vizuálně zaměřené edice se zaměřuje na hledání vztahů mezi stereotypy ve vysoké i masové vizuální kultuře. Cílem této knihy je nabídnout čerstvý a provokativní pohled na současnou vizuální kulturu, zpochybňující zažité každodenní zvyklosti formované masmediálními konvencemi. Její autor se zde pokouší srozumitelně popsat fungování těchto populárních stereotypů, k čemuž využívá podněty nejen z oblasti tradičních dějin umění ale také filosofie, sociologie či teorie obrazu a vnímání. Když k tomu připočteme pobaveně ironickou perspektivu, vzdálenou tradiční vědecké suchosti, máme před sebou ve výsledku text, který je stejnou měrou osvobozující jako zábavný, spojující akt kulturní kritiky i čistě voyeurského potěšení z dívání se. (knihydobrovsky.cz)

Téma "Mluv se mnou" se dostává v této knize do nových souvislostí. Zabýváme se otázkou, k jakým koncům může vést nedostatek komunikace mezi lidmi. Jde zde o konce, které mají charakter promyšlené vraždy či zabití v afektu. Jsou to osudy, které, podobně jako vážná nemoc, zasahují zásadním a nevratným způsobem do života obětí, pachatelů i jejich rodin. Příběhy, které jsou volně převyprávěny na základě vzpomínek PhDr. Stanislava Hájka, forenzního psychologa, vycházejí z jeho osobní zkušenosti a jsou doplněny jeho odborným komentářem a výkladem. Knížka, která nese název "Není vrah jako vrah", se tak stává materiálem, který muže být užitečný pro odborníky, ale i čtením pro laickou veřejnost, čtením, ze kterého jde místy mráz po zádech. Nejsou to příběhy z podsvětí, ze světa zločinu. Jsou to příběhy vyvěrající z životů obyčejných bezúhonných lidí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Mořští vlci na souši aneb jak nám uplavaly lodě tematicky navazuje na autorovu první knihu Námořnická kuchařka. Přináší čtenářům vzpomínky na příběhy, které autor sám prožil, anebo mu je vyprávěli kolegové námořníci… Čtenáři mají možnost nahlédnout nejen do života na širém moři, ale i do duše námořníka. (knihydobrovsky.cz)

Lubor Hájek patří k těm osobnostem moderní české kultury, jejichž dílo dosud čeká na adekvátní zhodnocení. Přestože se zabýval především výtvarnými projevy mnoha mimoevropských kultur, jeho profesionální identita je mnohoznačná: byl v různé míře sběratelem, znalcem, kurátorem, historikem umění, popularizátorem, příležitostným básníkem. Od základu vybudoval Sbírku mimoevropského umění Národní galerie. Zanechal rovněž rozsáhlý soubor textů různých druhů i žánrů. Jeho badatelsko-literární dílo otevřelo v pravém slova smyslu český dějepis umění světu a je srovnatelné s odkazem takových fenoménů české kunsthistorie, jakými byli Kutal, Lamač, Krása nebo Šmejkal. V knize Hájkových studií a esejů Západ slunce na moři jsou shrnuty texty z různých dob, většinou publikované v českých a zahraničních odborných periodikách nebo z pozůstalosti badatele. Hájek soustředil pozornost na umění starověké, archaické, např. na neolitickou keramiku, na sumersko-akadské umění, na širokou problematiku čínského a japonského umění portrétního, sochařského i grafického, např. ve statích Anonymní čínský obraz z doby Sungů, Kung Sienovo album krajin z roku 1637, K dialogu umění Dálného východu a Evropy, Východní koncepce kaligrafie a malířství, ale věnuje se také přesahu výtvarného nebo vizuálního umění do filosofie, náboženství, literatury, např. v textech Zen umění, Islámské umění a my, Zenistické principy v moderním japonském umění aj. (knihydobrovsky.cz)

Purkyňův Politizující kovář je jeden z klíčových obrazů českého 19. století, propojuje v sobě řadu více i méně očekávatelných významů, vypovídá o přelomové době vzniku, o konstrukci postavení umělce a kritika a podílí se na autonomizaci malby. Studie se soustřeďuje na analýzu tohoto jediného obrazu a představuje tak svébytný žánr uměleckohistorického textu, na jedné straně čtenářsky vstřícný, na druhé straně metodicky náročný. Autor postupuje tradičním způsobem od přehledu dosavadních pojednání přes rozbor obrazu po komplexnější tematické a významové výklady. Čtenáři tak usnadňuje orientaci v různých interpretačních možnostech a přístupech, jež se navzájem vrství a propojují. Při průzkumu díla bylo využíváno dobových archivních zdrojů, periodik, pozdější teoretické literatury, současných teorií z oblasti formální analýzy, z oblasti "Bildwissenschaft" (vědy o obraze) atd. Práce pro české prostředí re-formuluje pojem výtvarného realismu (a navazuje tak třeba na literaturu o Gustavu Courbetovi). Aplikuje soudobé interpretační postupy (např. metoda analýzy jednotlivého artefaktu), což je u nás právě v této oblasti zatím spíše publikační vzácností. (S použitím části recenze prof. Mileny Bartlové) (knihydobrovsky.cz)