Povinnost obce zajistit pohřbení aneb tzv. sociální pohřby - šejvl jaroslav

Druhé podstatně přepracované a doplněné vydání publikace je praktickou příručkou pro úředníky samosprávy, která je seznámí se základními informacemi, povinnostmi a úkony spjatými s tzv. sociálními pohřby, tj. s povinností obce zajistit pohřbení v případě, že není jiná osoba, která by pohřeb sjednala. Od prvního vydání (2015) prošla kompletní problematika pohřebnictví, tedy i sociálních pohřbů, významnými změnami. Byla schválena a vešla v účinnost novela zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, která významným způsobem od 1. 9. 2017 proměnila tuto oblast – zejména zavedením pojmu „zajištění slušného pohřbení podle místních zvyklostí“, ale ovlivnila i celou řadu dalších ustanovení tohoto zákona. Přehledně členěná příručka vykládá platnou právní úpravu podle zákona o pohřebnictví, seznamuje čtenáře se základními pojmy podle tohoto zákona, ale upozorňuje i na četné vazby do dalších odvětví práva – zejména do zdravotnického a trestního práva (např. nařízené pitvy, hygienická opatření), správního a finančního práva (nárok obce na úhradu účelně vynaložených nákladů), práva občanského (dědické řízení), ale i práva mezinárodního (úmrtí cizince). (patro.cz)

Druhé podstatně přepracované a doplněné vydání publikace je praktickou příručkou pro úředníky samosprávy, která je seznámí se základními informacemi, povinnostmi a úkony spjatými s tzv. sociálními pohřby, tj. s povinností obce zajistit pohřbení v případě, že není jiná osoba, která by pohřeb sjednala.Od prvního vydání (2015) prošla kompletní problematika pohřebnictví, tedy i sociálních pohřbů, významnými změnami. Byla schválena a vešla v účinnost novela zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, která významným způsobem od 1. 9. 2017 proměnila tuto oblast – zejména zavedením pojmu „zajištění slušného pohřbení podle místních zvyklostí“, ale ovlivnila i celou řadu dalších ustanovení tohoto zákona.Přehledně členěná příručka vykládá platnou právní úpravu podle zákona o pohřebnictví, seznamuje čtenáře se základními pojmy podle tohoto zákona, ale upozorňuje i na četné vazby do dalších odvětví práva – zejména do zdravotnického a trestního práva (např. nařízené pitvy, hygienická opatření), správního a finančního práva (nárok obce na úhradu účelně vynaložených nákladů), práva občanského (dědické řízení), ale i práva mezinárodního (úmrtí cizince). (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jaroslav Šejvl, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Druhé podstatně přepracované a doplněné vydání publikace je praktickou příručkou pro úředníky samosprávy, která je seznámí se základními informacemi, povinnostmi a úkony spjatými s tzv. sociálními pohřby, tj. s povinností obce zajistit pohřbení v případě, že není jiná osoba, která by pohřeb sjednala. Od prvního vydání (2015) prošla kompletní problematika pohřebnictví, tedy i sociálních pohřbů, významnými změnami. Byla schválena a vešla v účinnost novela zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, která významným způsobem od 1. 9. 2017 proměnila tuto oblast – zejména zavedením pojmu „zajištění slušného pohřbení podle místních zvyklostí“, ale ovlivnila i celou řadu dalších ustanovení tohoto zákona. Přehledně členěná příručka vykládá platnou právní úpravu podle zákona o pohřebnictví, seznamuje čtenáře se základními pojmy podle tohoto zákona, ale upozorňuje i na četné vazby do dalších odvětví práva –... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Igor Tomeš, 226 stran, česky Veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením. Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou... (alza.cz)

Manuál vhodného postupu - Publikace předkládá analýzu se závěrečnými doporučeními aktuální problematiky testování dětí a mladistvých ve školských zařízeních při podezření na užití návykové látky. - Akcentuje čtyři hlavní úhly náhledu do tohoto významného úkonu, a to právní, psychologický, pedagogický a medicínský. - Dále doporučuje vhodný postup, který vytváří právní jistotu jak pro testované, tak i pro testující. - Text nepředkládá jednoznačné a dogmatické postupy, ale nabízí variabilní možnosti a doporučení, která mají napomoci školským zařízením a jejich pedagogickým pracovníkům při práci s dětmi, které jsou důvodně podezřelé z užití návykové látky, při řešení těchto problémů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dnešní veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením. Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou státu), zpravidla upravenými ratifikovanými mezinárodními smlouvami. Výklad problému v této monografii je veden v historické, teoretické, analytické a praktické poloze, včetně vymezení právního rámce. Právní rámec sociálních reforem je kriticky analyzovatelný. Přitom jsou využity autorovy osobní zkušenosti, které získal při účasti v odborných týmech Mezinárodní organizace práce, Světové banky a EU na sociálních reformách v celé řadě evropských i mimoevropských států. Pracoval či spolupracoval na politice zaměstnanosti, její právní úpravě, na formulacích podmínek práce, na programech sociální reformy, na reformě financování zdravotnictví a sociálního pojištění a na reformách sociální péče a pomoci. (knihydobrovsky.cz)

Sociální mobilita Romů není ve veřejném ani akademickém prostředí výrazným tématem. Dá se říci, že je naopak předmětem soustavného opomíjení a popírání. V knize prezentované etnografické výzkumy přinášejí svědectví o historickém či aktuálním sociálním vzestupu Romů ve vybraných lokalitách. Zvolené téma zároveň umožňuje dkrýt a popsat silné bariéry a tlaky, které proti této mobilitě stále působí – jedná se o mocenskou dominanci „majority“. Kniha se tedy snaží o formulování nového rámce pro pochopení dynamiky vztahů mezi etnicitou, sociální mobilitou a mocí. Publikace je výsledkem tříleté práce skupiny kulturních antropologů z Univerzity Palackého v Olomouci. Empiricky je založena na výzkumu přímo v terénu čtyř slovenských vesnic na Spiši, jejichž romští obyvatelé nenaplňují běžné stereotypy o lidech žijících na okraji společnosti. Počáteční zaměření výzkumu na vyhledávání příkladů minulé i současné vertikální sociální mobility postupně vedlo ke kladení otázek nejen po podmínkách, ale také překážkách sociálního vzestupu Romů. Bohatá data o lokální historii a paměti, práci a migraci, moci a interetnických vztazích umožňovala průběžnou komparaci a diskuzi v týmu výzkumníků. Návraty do terénu a ověřování analytického rámce následně vedly k formulaci závěrů, které podstatným způsobem rozšiřují dosavadní pochopení situace Romů v současné slovenské společnosti. (patro.cz)

Ota z Freisingu (1112-1158) se narodil se jako syn rakouského markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, dcery císaře Jindřicha IV. Byl spřízněn s předními říšskými rody (rakouskými markrabaty Leopoldem IV. a salcburským arcibiskupem Konrádem, německým králem Konrádem III. i pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou - jehož skutky sepsal v díle Gesta Frederici). Studoval ve Francii, inicioval založení cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz (1131) v Dolním Rakousku,pozdějšího rodového pohřebiště Babenberků, a účastnil se 2. křížové výpravy (1147). Coby biskup v bavorském Freisingu (1138), prosazoval ve své diecézi církevní reformu a tamní katedrální škola se díky němu stala důležitým centrem vědy a duchovního života. Kronika čili Dějiny dvou obcí (Chronica sive Historia de duabus civitatibus) je jeho nejvýznamnějším dílem. Zahrnuje dějiny světa od stvoření, přes biblické a starověké období (zde čerpal ze starších autorů, např. Orosia, Jeronýma či Eusebia), které dovedl až do své současnosti (v těchto pasážích poskytuje řadu cenných zpráv). Ota spis rozdělil do sedmi knih, v nichž v rámci svého výkladu světových dějin staví do protikladu Jeruzalém a Babylón - nebeské a pozemské království, v osmé knize pak pojednává Posledním soudu. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (knihydobrovsky.cz)

Ota z Freisingu (1112–1158) se narodil se jako syn rakouského markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, dcery císaře Jindřicha IV. Byl spřízněn s předními říšskými rody (rakouskými markrabaty Leopoldem IV. a salcburským arcibiskupem Konrádem, německým králem Konrádem III. i pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou – jehož skutky sepsal v díle Gesta Frederici). Studoval ve Francii, inicioval založení cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz (1131) v Dolním Rakousku,pozdějšího rodového pohřebiště Babenberků, a účastnil se 2. křížové výpravy (1147). Coby biskup v bavorském Freisingu (1138), prosazoval ve své diecézi církevní reformu a tamní katedrální škola se díky němu stala důležitým centrem vědy a duchovního života. Kronika čili Dějiny dvou obcí (Chronica sive Historia de duabus civitatibus) je jeho nejvýznamnějším dílem. Zahrnuje dějiny světa od stvoření, přes biblické a starověké období (zde čerpal ze starších autorů, např. Orosia, Jeronýma či Eusebia), které dovedl až do své současnosti (v těchto pasážích poskytuje řadu cenných zpráv). Ota spis rozdělil do sedmi knih, v nichž v rámci svého výkladu světových dějin staví do protikladu Jeruzalém a Babylón – nebeské a pozemské království, v osmé knize pak pojednává Posledním soudu. (patro.cz)

Kniha - autor Ota z Freisingu, 460 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Ota z Freisingu (1112–1158) se narodil se jako syn rakouského markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, dcery císaře Jindřicha IV. Byl spřízněn s předními říšskými rody (rakouskými markrabaty Leopoldem IV. a salcburským arcibiskupem Konrádem, německým králem Konrádem III. i pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou – jehož skutky sepsal v díle Gesta Frederici). Studoval ve Francii, inicioval založení cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz (1131) v Dolním Rakousku,pozdějšího rodového pohřebiště Babenberků, a účastnil se 2. křížové výpravy (1147). Coby biskup v bavorském Freisingu (1138), prosazoval ve své diecézi církevní reformu a tamní katedrální škola se díky němu stala důležitým centrem vědy a duchovního života. Kronika čili Dějiny dvou obcí (Chronica sive Historia de duabus civitatibus) je jeho nejvýznamnějším dílem. Zahrnuje dějiny světa od... (alza.cz)

Kniha - autor Marie Michlová, 152 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Mnohé současné biografie historických osobností z pera jinak vynikajících dějepisců jako by postrádaly zakončení – smrt či pohřeb jsou v nich pojednány jen velmi stručně až povrchně, jako by snad k životu té které postavy (či k životu obecně) ani nepatřily. Ano, separace smrti od (každodenního) života je ostatně pro dnešní dobu typická – avšak v rámci celých lidských dějin unikátní. Ještě v devatenáctém století totiž každý poctivý životopisec podrobně popisoval smrt svého protagonisty a jeho pohřeb, aby tak mj. zhodnotil, jestli mu byla dopřána klidná či dramatická smrt a zda mu poté společnost vzdala dostatečný hold. Domníváme se, že nezájem o tato témata dnes vede k zapomínání na hroby pozoruhodných osobností; historické náhrobky jsou neudržované, hřbitovní správy nemají dostatek financí či vůle uchovávat památku na zemřelé, významné hrobky se bortí, s ostatky se nakládá bez piety.... (alza.cz)

Příběhy jsem původně zaznamenala pro sebe a pro své blízké. Syn a vnuk mi pomohli povídky uspořádat a nakonec jsme se společně rozhodli, že je nabídneme vydavatelství ke zveřejnění. Krátce jsem pracovala jako účetní, potom už celý život s lidmi. Na úřadě péče o děti jsem řešila problémy svobodných matek, hledala jsem a usvědčovala zbloudilé tatínky, vymáhala pro děti výživné, dohlížela na výchovu dětí v problematických rodinách, zprostředkovávala jsem osvojení dětí, nebo jejich umístění v ústavech, při rozvodech jsem navrhovala svěření dětí do péče jednoho z rodičů a výši výživného. V dalším zaměstnání jsem se snažila ve výchovném ústavu pro mladistvé dívky být dobrou vychovatelkou. Nakonec jsem v psychiatrické ambulanci dohlížela na stav duševně chorých pacientů, poslouchala nářky manželek i manželů alkoholiků, alkoholu propadlé jsem se snažila přimět k léčení. Alkoholikům léčeným ambulantně jsem podávala antabus, poskytovala jim psychoterapii a pravidelně jsem pořádala KLUS, klub usilující o střízlivost, aby se zabránilo, nebo alespoň snížilo riziko, že se pacienti vrátí k démonu alkoholu. (patro.cz)

Sociální pedagogika je jednou z významných pedagogických disciplín současnosti. Podílí se na řešení určitých negativních dopadů společnosti na děti, mládež a koneckonců i dospělé. V předkládané monografii se autor zabývá dvěma významnými českými osobnostmi sociální pedagogiky z nedávné minulosti i současnosti. Jsou to Přemysl Pitter (1895-1976) a Miroslav Dědič (*1925). Oba přispěli jak v teorii, tak v konkrétní praxi k rozvoji tohoto oboru. Podstatnou částí jejich sociálně pedagogické činnosti byla práce s dětmi, mládeží i dospělými jiných národností. Publikace je dobrým přínosem pro poznání nejvýznamnějších osobností sociální pedagogiky v ČR, které jsou svým významem inspirující i pro dnešní situaci multikulturní Evropy. (knihydobrovsky.cz)

Cílem monografie je představit v teoretické a praktické rovině mediaci a probaci a možnosti jejich aktuálního využití v různých společenských oblastech (rodina, obchod, pracovní právo, školství, zdravotnictví, výkon trestu odnětí svobody, podmíněné propuštění, alternativní trestání aj.). Protože tematika publikace leží na hranici řady oborů, konkrétně sociální práce, psychologie, sociologie, andragogiky, pedagogiky a práva, vyžaduje interdisciplinární přístup, který v současnosti patrně nejlépe aplikuje tzv. sociální andragogika. Čtenáři se seznámí s technikami a metodami mediace a s praktickým neformálním a strukturovaným procesem řešení konfliktů v řadě zemí. Mediátor je představen jako nestranná osoba pomáhající sporným stranám formou vyjednávání nalézt řešení v jejich sociálně a právně složité situaci. Mediátora publikace vnímá jako nezávislého odborníka na efektivní vyjednávání a komunikaci. (knihydobrovsky.cz)

Cílem monografie je představit v teoretické a praktické rovině mediaci a probaci a možnosti jejich aktuálního využití v různých společenských oblastech (rodina, obchod, pracovní právo, školství, zdravotnictví, výkon trestu odnětí svobody, podmíněné propuštění, alternativní trestání aj.). Protože tematika publikace leží na hranici řady oborů, konkrétně sociální práce, psychologie, sociologie, andragogiky, pedagogiky a práva, vyžaduje interdisciplinární přístup, který v současnosti patrně nejlépe aplikuje tzv. sociální andragogika. Čtenáři se seznámí s technikami a metodami mediace a s praktickým neformálním a strukturovaným procesem řešení konfliktů v řadě zemí. Mediátor je představen jako nestranná osoba pomáhající sporným stranám formou vyjednávání nalézt řešení v jejich sociálně a právně složité situaci. Mediátora publikace vnímá jako nezávislého odborníka na efektivní vyjednávání a komunikaci. (patro.cz)

Sociální pedagogika je jednou z významných pedagogických disciplín současnosti. Podílí se na řešení určitých negativních dopadů společnosti na děti, mládež a koneckonců i dospělé. V předkládané monografii se autor zabývá dvěma významnými českými osobnostmi sociální pedagogiky z nedávné minulosti i současnosti. Jsou to Přemysl Pitter (1895–1976) a Miroslav Dědič (*1925). Oba přispěli jak v teorii, tak v konkrétní praxi k rozvoji tohoto oboru. Podstatnou částí jejich sociálně pedagogické činnosti byla práce s dětmi, mládeží i dospělými jiných národností. Publikace je dobrým přínosem pro poznání nejvýznamnějších osobností sociální pedagogiky v ČR, které jsou svým významem inspirující i pro dnešní situaci multikulturní Evropy. (patro.cz)

Pedagogové jako průvodci vzděláváním a výchovou toho musí hodně znát a umět, aby své znalosti a dovednosti mohli předávat dál. To je jejich posláním. Vždy je ale dobré si uvědomit, že na úplném začátku nestojí pedagog. Na počátku vždy stojí především člověk. Aby se tato jedinečná osobnost mohla zcela věnovat ostatním, musí kromě nabytých znalostí poznat především sama sebe, a to jak ve vztahu k sobě, tak k druhým a následně i k profesi.A tak se stane, že i budoucí průvodce ostatních potřebuje na cestě k sobě samému zkušeného průvodce, který ho celou osobnostně-sociální přípravou provede, pomůže mu nahlédnout sama sebe a rozvinout schopnost sebereflexe. Právě takovým průvodcem je i tato kniha.Tématem budoucího pedagoga již není pouze to, získat co nejvíce informací a zkušeností, aby co nejvíce mohl předat svým žákům, ale také naučit se pracovat sám se sebou, uplatňovat úspěšně péči o sebe a předcházet vyhoření, porozumět každému jedinci a zákonitostem vývoje vztahů ve skupině. Ve chvíli, kdy pochopí, že největším učitelem a průvodcem je především sám sobě, stává se nenahraditelným přínosem i svým žákům a studentům.Přejeme proto všem pedagogům, stávajícím i budoucím, na jejich cestě za poznáním hodně štěstí, vlastního naladění, nalezení vnitřní motivace a pozornosti k sobě, k druhým, k profesi. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je malou upomínkou na některé vybrané muže i ženy, významné osobnosti i prosté lidi, z nichž každý svým malým kouskem skládal mozaiku obrazu někdejší společnosti a jejichž životy překotný rozvoj civilizace odsunul a zasypal moderními naplaveninami. (knihydobrovsky.cz)

Léta strávená v armádě, přinášela mladým mužům řadu strastí spojených s tvrdým vojenským režimem. Snad proto, po skončení vojenské služby, muži na toto období rádi vzpomínají. Kniha „Černé barety“ tematicky navazuje na Švandrlíkovy „Černé barony.“ V sedmdesátých letech pracovní tábory sice už nebyly, ale i v této době docházelo k příhodám smutným i humorným. (knihydobrovsky.cz)

Kniha volně navazuje na předchozí dílo Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwin a představuje teorii zamrzlé evoluce poprvé v celé šíři. Jak mohou podle této teorie pohlavně se rozmnožující druhy evolučně odpovídat na přirozený i umělý výběr? A co se děje pak? Proč se tempo evoluce postupně snižuje? Zatímco před půl miliardou let v kambriu vznikaly celé nové tělní plány a tedy i nové kmeny živočichů, a o 50 milionů let později alespoň nové třídy, později už k tak významným událostem nikdy nedocházelo. Kniha ukazuje, že teorie zamrzlé evoluce dokáže vysvětlit množství jevů, se kterými se tradiční evoluční teorie nedokázaly vypořádat. Kniha je určena jak pro odborníky, tak pro laickou veřejnost. (knihydobrovsky.cz)

Když se prolne svět starých apatykářů a lékařů se světem kuchařů, přidají se k nim botanici a mistři malíři, vznikne kniha pro radost všem dnešním zvídavým mlsounům a ctitelům říše rostlin. Rostliny jako jídlo, rostliny jako lék - dvě samozřejmá spojení, která tvoří jeden celek. Apatyka na talíři se snaží ukázat, jak moc je tato sounáležitost těsná. Tak může někoho překvapit, že - bršlice kozí noha není otravný plevel na zahradě, ale je to tradicí uznávaný lék s diuretickými a krev čistícími účinky, který chválí i abatyše Hildegarda, a navíc si na bršlici pochutnáme v polévce, karbanátcích nebo pomazánce - meloun patří nejen do žaludku, ale také jako zkrášlovací prostředek na tvář "škaredých slečen, neboť krásné toho nepotřebují", jak říká P. O. Matthioli, autor proslulého herbáře - chmel není jen zásadní surovina do piva nebo pro farmaceutický a kosmetický průmysl, ale dříve se mladé chmelové výhonky z jara prodávaly na trzích a jako chřest jej připravovala i Magdalena Dobromila Rettigová - jetel není jenom pícnina, ale také surovina na květový jetelový med a součást méně obvyklých špenátů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha volně navazuje na předchozí dílo Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwin a představuje teorii zamrzlé evoluce poprvé v celé šíři. Jak mohou podle této teorie pohlavně se rozmnožující druhy evolučně odpovídat na přirozený i umělý výběr? A co se děje pak? Proč se tempo evoluce postupně snižuje? Zatímco před půl miliardou let v kambriu vznikaly celé nové tělní plány a tedy i nové kmeny živočichů, a o 50 milionů let později alespoň nové třídy, později už k tak významným událostem nikdy nedocházelo. Kniha ukazuje, že teorie zamrzlé evoluce dokáže vysvětlit množství jevů, se kterými se tradiční evoluční teorie nedokázaly vypořádat. Kniha je určena jak pro odborníky, tak pro laickou veřejnost. (patro.cz)

Rostliny jako jídlo, rostliny jako lék - dvě samozřejmá spojení, která tvoří jeden celek. Apatyka na talíři se snaží ukázat, jak moc je tato sounáležitost těsná. Tak může někoho překvapit, že - bršlice kozí noha není otravný plevel na zahradě, ale je to tradicí uznávaný lék s diuretickými a krev čistícími účinky, který chválí i abatyše Hildegarda, a navíc si na bršlici pochutnáme v polévce, karbanátcích nebo pomazánce; - meloun patří nejen do žaludku, ale také jako zkrášlovací prostředek na tvář "škaredých slečen, neboť krásné toho nepotřebují", jak říká P. O. Matthioli, autor proslulého herbáře; - chmel není jen zásadní surovina do piva nebo pro farmaceutický a kosmetický průmysl, ale dříve se mladé chmelové výhonky z jara prodávaly na trzích a jako chřest jej připravovala i Magdalena Dobromila Rettigová; - jetel není jenom pícnina, ale také surovina na květový jetelový med a součást méně obvyklých špenátů. (patro.cz)

Kniha - autor Marie Valíčková, 106 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Příběhy jsem původně zaznamenala pro sebe a pro své blízké. Syn a vnuk mi pomohli povídky uspořádat a nakonec jsme se společně rozhodli, že je nabídneme vydavatelství ke zveřejnění. Krátce jsem pracovala jako účetní, potom už celý život s lidmi. Na úřadě péče o děti jsem řešila problémy svobodných matek, hledala jsem a usvědčovala zbloudilé tatínky, vymáhala pro děti výživné, dohlížela na výchovu dětí v problematických rodinách, zprostředkovávala jsem osvojení dětí, nebo jejich umístění v ústavech, při rozvodech jsem navrhovala svěření dětí do péče jednoho z rodičů a výši výživného. V dalším zaměstnání jsem se snažila ve výchovném ústavu pro mladistvé dívky být dobrou vychovatelkou. Nakonec jsem v psychiatrické ambulanci dohlížela na stav duševně chorých pacientů, poslouchala nářky manželek i manželů alkoholiků, alkoholu propadlé jsem se snažila přimět k léčení. Alkoholikům léčeným... (alza.cz)

Alchymie z doby Rudolfa II. a milostné vztahy v novodobé Praze Hrdinou tohoto románu je docent historie Viktor Bambas a jeho protihráčkou se stala krásná paní Helena. Kolem víří bizarní postavičky z kulturního, vědeckého, politického i policejního světa. Svou roli sehrává i dávný alchymista Bavor Rodovský z Hustiřan, znalec čarodějných receptů. S vyprávěčskou svěžestí líčí autor příběh natolik záhadný a fantastický, že na jeho řešení je i policie krátká. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, napsaná formou naučného slovníku. Autor v ní humornou, ale slušnou formou vysvětluje výrazy užívané v intimním životě. Neváhá zde popisovat i skutečnosti sdělované převážně v ústním podání. (knihydobrovsky.cz)

Sychravý podzim roku 2009, venku se sbíralo k dešti a Šumava se chystala co nevidět schoulit pod bílou duchnu. A zas ty nekonečně dlouhé zimní večery, kdy světnici rozvoní šípkový čaj či smola z právě naštípaných borových polen. Anebo jen praská v radiátoru ústředního topení ve dvanáctém patře paneláku. A tak se zrodil nápad, snad aby se ta zima dala snáze přežít, vydávat v sobotním čísle Prachatického deníku nějaký ten pravý nefalšovaný šumavský příběh. Jen tak na pár měsíců, než se zas vrátí vlašt ovky. Vlaštovky se vrátily, zas odletěly. A ne jednou. Týden co týden čtenáři Deníku prožívali příběhy, které se možná staly, možná nestaly, ale určitě se stát mohly. A jelikož po těch letech se ony novinové výstřižky s malebnými obrázky Marie Petrmanové mnohým nevešly do žádných desek, přichází po dvou elektronických knihách i první soubor pověstí vázaný, a doufejme, že nikoli poslední. (patro.cz)

(patro.cz)

Kniha - autor František Koukolík, 218 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Když v roce 1996 vyšla kniha Vzpoura deprivantů, vyvolala zaslouženou pozornost. Šlo o první příspěvek českých autorů k tématu lidí s charakteristickým souborem odchylek citového a sociálního života, pro které je jediným smyslem bytí dosažení a udržení moci. Za uplynulé čtvrtstoletí se svět změnil v mnoha očekávaných i neočekávaných směrech tak rychle a převratně, jak tomu pravděpodobně celé dějiny nebylo. Sociálním úspěchem dnes chápeme vysoký podíl na moci a majetku získaný jakýmkoli způsobem. V populaci stále existuje vysoký podíl jedinců s jednotlivými psychopatickými znaky. Tito lidé bývají velmi přizpůsobiví a ve vhodném prostředí se z části z nich mohou stát sociálně úspěšní psychopati. Obvykle se sami nechovají násilně. Objevují se na vysokých příčkách hierarchií nejrůznějších organizací, hospodářských i politických. Sociálně úspěšní psychopati se v České republice vyskytují... (alza.cz)

Zvon ve věži se rozhoupal a od svahu Bázumu se odrážel jeho rozjásaný hlas. Je sedm, za chvíli začne pražit slunce a já jsem sotva ve třetině. Opřel jsem se o kosu a mžoural na věž kostela, za kterou se ukrývalo slunce. Měl bych se pomodlit anděl páně, tak jak se to dělávalo po staletí, ale chtělo se mi jen stát a užívat si vůni čerstvě posečené trávy, chladivý dotek rosy a šimrání ještě trochu ospalých slunečních paprsků. Co čtrnáct dní jsem síkl zastrčený šumavský hřbitov, na kterém bylo více zelené trávy než hrobových míst a připomínal téměř bezzubá ústa stařeny. Támhle vzadu leží starý Košák, ke stovce mu chybělo pár let, když zemřel obklopen svými milovanými včelami. Do pravého rohu pohřbily mladou židovku, zastřelenou na sklonku války. Ale náhrobku se nikdy nedočkala, stejně jako německý voják pohřbený i s municí na dnes neznámém místě. Či jakýsi muž, kterému rodina narychlo vykopala hrob a bez obřadu ho uložila. Kousek nad křížem sní svůj věčný sen legendární hajný Paleček, vedle něj sklář, dřevař či největší sedlák ve vsi. Co hrob to příběh. Co příběh to životní moudrost. Bohatství, které nám mnohdy bez užitku protéká mezi prsty. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, která každému dospělému pomůže nahlédnout do dětské duše, přináší pohled na svět očima předškoláka. Prof. PhDr. Zdeněk Matějček CSc.o rukopisu: „Zkrátka, pokud mohu posoudit, je to moc pěkné a moc dobře to vystihuje svět a mentalitu dítěte v předškolním věku. Spíš bych řekl obdivuhodně vystihuje. Také ony dva životní mezníky – narození a odchod ze života jsou tu zachyceny decentně a tak, jak je asi předškolní dítě vnímá. Zvlášť tomu druhému se autoři zpravidla vyhýbají. Odpovídá to přesně tomu, co víme z té naší dětské psychologie. Však v tomto smyslu také vždycky píšu, že děti mají s těmi „svými lidmi“ chodit na pohřeb.“ (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha přináší nevšední možnost vtělit se do literární podoby divadelního představení. Není to scénář v klasickém smyslu toho slova, i proto, že Malé Vizity jsou zásadně improvizované. Jako hmatatelná stopa existuje pouze záznam na kameru, která postavy Profesora a Doktora přenáší internetovým divákům. Tato poselství posléze vybral a uchopil Pedro Inka a autorským způsobem je převedl do písemné formy, čímž se nenápadně stal třetím spoluhráčem. Vzniklý text navíc oživují a čtenáři více obrazově přibližují i četné fotografie Oswalda Schorma, takže čtyřlístek (včetně výjimečného počinu grafika pětilístek) spoluautorů je úplný. Nitka vyprávění vlaje od počátku právě tak vysoko, aby umožňovala dostatečný nadhled, a přitom se vine tak hluboko, aby nabízela dokonalý vnor do nastolených situací. Chvílemi lze vnímání děje rozprostřít do širého horizontu a jindy je zase možné zatnout ostré vhledy přímo do makrokosmu zúčastněných bytostí. Nastavený způsob tak nenásilně vybízí k jemnému deflorování (někdy snad až k defaunování) všech zavedených zvyklostí. (knihydobrovsky.cz)

Je neděle osmnáctého srpna 1990. Sedím na tribuně strahovského megastadionu a štípu se do tváře, zda je to skutečnost nebo sen. Bylo nás tam prý asi sto tisíc. Čekáme, abychom si prožili vystoupení The Rolling Stones. Už věřím, že změny, ke kterým došlo na sklonku minulého roku, jsou skutečné. Chtě nechtě jsem se musel ohlédnout více než dvacet let nazpátek… Stál jsem tehdy v červených trenýrkách v tělocvičně, kde spolužák Vláďa u ribstole suverénně žongloval se jmény jako George, Paul, John a Ringo a já na něho nechápavě civěl. Po škole nás pár okolostojících pozval k sobě domů, abychom si poslechli, co jsme ještě neslyšeli. Přišel jsem, vyslechl nejen zmiňovanou čtveřici a byl jsem naprosto a definitivně ztracen. Nestala se z toho pro mě pouhá módní vlna, ale doslova uhranutí na celý život, čehož dokladem je i tato kniha… (knihydobrovsky.cz)

Tady někde to musí být. Jen kdyby pořád nepršelo. Dobré dvě hodiny jsem se prodíral houštím promočený na kost, než jsem to našel. Hromada kamení, děravý hrnec a pár střepů. A také zbytky usazení hřídele mlýnského kola. Tak tady to bylo. Tady žil ten mlynář, o kterém mi vyprávěl kostelník, co mu zbořili kostel. Ještě najít tu jabloň. Déšť už mi nevadil. Střípek po střípku jsem si dával dohromady zapomenutý příběh a co chybělo, dolepil vlastní fantazií. Možná to bylo trochu jinak. Možná se to ani nestalo. Ale to není zas tak důležité. Lidé odcházejí, touhy, sny, bolest i úsměvy v krajině zůstanou. A také prožitá lidská zkušenost. Stačí jen zavřít oči a znova uslyšíte klapot mlýnského kola, jenž vypráví příběhy skutečné i neskutečné. Plné ponaučení i varování. Vážné i veselé. Jen umět naslouchat. (knihydobrovsky.cz)

Tady někde to musí být. Jen kdyby pořád nepršelo. Dobré dvě hodiny jsem se prodíral houštím promočený na kost, než jsem to našel. Hromada kamení, děravý hrnec a pár střepů. A také zbytky usazení hřídele mlýnského kola. Tak tady to bylo. Tady žil ten mlynář, o kterém mi vyprávěl kostelník, co mu zbořili kostel. Ještě najít tu jabloň. Déšť už mi nevadil. Střípek po střípku jsem si dával dohromady zapomenutý příběh a co chybělo, dolepil vlastní fantazií. Možná to bylo trochu jinak. Možná se to ani nestalo. Ale to není zas tak důležité. Lidé odcházejí, touhy, sny, bolest i úsměvy v krajině zůstanou. A také prožitá lidská zkušenost. Stačí jen zavřít oči a znova uslyšíte klapot mlýnského kola, jenž vypráví příběhy skutečné i neskutečné. Plné ponaučení i varování. Vážné i veselé. Jen umět naslouchat. (patro.cz)

Zvon ve věži se rozhoupal a od svahu Bázumu se odrážel jeho rozjásaný hlas. Je sedm, za chvíli začne pražit slunce a já jsem sotva ve třetině. Opřel jsem se o kosu a mžoural na věž kostela, za kterou se ukrývalo slunce. Měl bych se pomodlit anděl páně, tak jak se to dělávalo po staletí, ale chtělo se mi jen stát a užívat si vůni čerstvě posečené trávy, chladivý dotek rosy a šimrání ještě trochu ospalých slunečních paprsků. Co čtrnáct dní jsem síkl zastrčený šumavský hřbitov, na kterém bylo více zelené trávy než hrobových míst a připomínal téměř bezzubá ústa stařeny. Támhle vzadu leží starý Košák, ke stovce mu chybělo pár let, když zemřel obklopen svými milovanými včelami. Do pravého rohu pohřbily mladou židovku, zastřelenou na sklonku války. Ale náhrobku se nikdy nedočkala, stejně jako německý voják pohřbený i s municí na dnes neznámém místě. Či jakýsi muž, kterému rodina narychlo vykopala hrob a bez obřadu ho uložila. Kousek nad křížem sní svůj věčný sen legendární hajný Paleček, vedle něj sklář, dřevař či největší sedlák ve vsi. Co hrob to příběh. Co příběh to životní moudrost. Bohatství, které nám mnohdy bez užitku protéká mezi prsty. (patro.cz)

Kniha, která každému dospělému pomůže nahlédnout do dětské duše, přináší pohled na svět očima předškoláka. Prof. PhDr. Zdeněk Matějček CSc.o rukopisu: „Zkrátka, pokud mohu posoudit, je to moc pěkné a moc dobře to vystihuje svět a mentalitu dítěte v předškolním věku. Spíš bych řekl obdivuhodně vystihuje. Také ony dva životní mezníky – narození a odchod ze života jsou tu zachyceny decentně a tak, jak je asi předškolní dítě vnímá. Zvlášť tomu druhému se autoři zpravidla vyhýbají. Odpovídá to přesně tomu, co víme z té naší dětské psychologie. Však v tomto smyslu také vždycky píšu, že děti mají s těmi „svými lidmi“ chodit na pohřeb.“ (patro.cz)

Audiokniha MP3 - autor Kristina Haidingerová, čte Jiří Wittek Hororová audioknihy Ti nepohřbeníRoku 1617 objevují ztroskotalí velrybáři v severních pustinách neznámou hmotu. Roku 1620 je ve vší tichosti ukončen poslední čarodějnický proces na Moravě. Roku 1640 je ve finském přístavu Raumě uvězněn nic netušící mladík. Hned nato celé město pohlcují plameny. Jak všechny tyto události pojí současný nález zmrzlého muže nedaleko polární základny Barneo? Pro odpovědi je potřeba projít očistcem, kde nenávist má svrchovanou moc, láska cenu smrti, krutost je přirozeností a bolestná agónie požehnáním. (alza.cz)

eBook:,Málo známá i zcela neznámá fakta o životě geniálního skladatele i muzikanta Jaroslava Ježka (1906 Praha – 1942 New York), jehož písničky zná snad každý. Téměř nevidomého člověka, který strávil jako dítě šest let ve slepeckém ústavu. A poté se vlastní pílí vypracoval ve víc než důstojného spolupracovníka Voskovce a Wericha imnoha dalších umělců své doby. Přepracované a rozšířené vydání monografie objevující Ježkovu společenskou aktivitu v boji proti fašismu i přinášející pravdivý příběh lidí, kteří ho v americkém exilu v roce 1941 připravili o možnost vystoupit se svou Sonátou na mezinárodním hudebním festivalu. Známý popularizátor V+W, Osvobozeného divadla, Miroslava Horníčka odhaluje také Ježkův soukromý a milostný život. (knihydobrovsky.cz)

Katie Maguirová ví, že v této části Irska nezůstane minulost nikdy pohřbená navždy. Už šestá kniha s neohroženou rusovlasou komisařkou Katie Maguirovou čtenáře opět přivádí do irského Corku a okolí, kde má policie stále plné ruce práce. V městečku Blarney se ve starém dělnickém domku najdou pod podlahou pohřbená čtyři těla. Oběti byly zřejmě zastřeleny již někdy ve dvacátých letech minulého století a každá z nich má ránu po výstřelu v týlu, což vyšetřovatelům napovídá, že by v jejich popravě mohla mít prsty IRA. Jenomže dávné vraždy nejsou jedinou starostí mladé komisařky: při stíhání prodejců pašovaných cigaret dostane Katie zásah na nejcitlivějším místě — v soukromém životě. Komisařka se musí rozhodnout, jak ochránit své nejbližší v prostředí, kde si není jistá, komu může věřit. (knihydobrovsky.cz)

DALŠÍ THRILLER Z VYSOCE HODNOCENÉ SÉRIE SE SAYER ALTAIROVOU | Vyšší zvláštní agentka Sayer Altairová studuje mysl psychopatů. Pátrání po jednom z nich a odhalení interní korupce na vysokých místech jí ale vyneslo střelnou ránu v rameni a půl roku práce v kanceláři. Teď se konečně vrací zpátky do terénu, kam ji povolali, když se agent FBI během výletu v horách propadl do jeskyně plné lidských kostí.Kosterní ostatky nalezené v Národním parku Shenandoah ve Virginii tam podle všeho leží již dvacet let. Starý případ se však rázem stane aktuálním, když agenti mezi kostmi objeví i dvě čerstvé mrtvoly. Sayer musí odhalit souvislost mezi starými kostmi a novými těly dřív, než si vrah vybere další oběť.Ten je ale o krok napřed – napadne její tým a sabotuje úsilí všech.Když se Sayer ocitne ve slepé uličce, dostane se jí nechtěné pomoci od subjektu 037, jednoho z anonymních psychopatů, jejichž studiu se právě věnuje. S hrůzou zjistí, že jde o člověka s vysokým postavením ve Washingtonu, který nehodlá dopustit, aby obyčejný sériový vrah ohrozil jeho vlastní, děsivý zájem o Sayer… (knihydobrovsky.cz)

Už šestá kniha s neohroženou rusovlasou komisařkou Katie Maguirovou čtenáře opět přivádí do irského Corku a okolí, kde má policie stále plné ruce práce. V městečku Blarney se ve starém dělnickém domku najdou pod podlahou pohřbená čtyři těla. Oběti byly zřejmě zastřeleny již někdy ve dvacátých letech minulého století a každá z nich má ránu po výstřelu v týlu, což vyšetřovatelům napovídá, že by v jejich popravě mohla mít prsty IRA. Jenomže dávné vraždy nejsou jedinou starostí mladé komisařky: při stíhání prodejců pašovaných cigaret dostane Katie zásah na nejcitlivějším místě — v soukromém životě. Komisařka se musí rozhodnout, jak ochránit své nejbližší v prostředí, kde si není jistá, komu může věřit. (patro.cz)

Starší zvláštní agentka Sayer Altairová studuje mysl psychopatů. Pátrání po jednom z nich a odhalení interní korupce na vysokých místech jí ale vyneslo střelnou ránu v rameni a půl roku práce v kanceláři. Teď se konečně vrací zpátky do terénu, kam ji povolali, když se agent FBI během výletu v horách propadl do jeskyně plné lidských kostí. Kosterní ostatky nalezené v Národním parku Shenandoah ve Virginii tam podle všeho leží již dvacet let. Starý případ se však rázem stane aktuálním, když agenti mezi kostmi objeví i dvě čerstvé mrtvoly. Sayer musí odhalit souvislost mezi starými kostmi a novými těly dřív, než si vrah vybere další oběť. Ten je ale o krok napřed – napadne její tým a sabotuje úsilí všech. Když se Sayer ocitne ve slepé uličce, dostane se jí nechtěné pomoci od subjektu 037, jednoho z anonymních psychopatů, jejichž studiu se právě věnuje. S hrůzou zjistí, že jde o člověka s vysokým postavením ve Washingtonu, který nehodlá dopustit, aby obyčejný sériový vrah ohrozil jeho vlastní, děsivý zájem o Sayer… (patro.cz)

Kuchařské umění se považuje ve škále domácích činností za svrchovaně důležité. Stejnou cestou jako láska, tzn. žaludkem, se ubírá i rodinná pohoda. Jenže dobře a bez zbytečných nezdarů uvařit, aby si všichni pochutnali, to je často oříšek. Jíška se připálí, mléko srazí, knedlíky jsou olověné, maso tuhé, moučník se roztekl. V kuchyni na nás číhá bezpočet nástrah a úskalí, jež nás mohou notně potrápit a zkomplikovat přípravu i toho nejjednoduššího pokrmu. Jak se jim úspěšně vyhnout, jak si osvojit potřebný kuchařský fortel a s jeho pomocí dospět ke kýženému výsledku v podobě chutné a vzhledné krmě, o tom je tato knížka praktických rad. Její autor Jaroslav Vašák je kuchařem profesionálem a gastronomickou profesi ovládá dokonale. (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku zachycují dobu osmdesátých let, kdy na samém vrcholu experimentálního divadelnictví stálo brněnské Divadlo na provázku a později také HaDivadlo. O jejich minulosti a fenomenálním významu vyšlo již mnoho publikací. Jaroslav Tuček přidává pohled obdivovatele a obhájce těchto divadel, který ovšem v roli dosazeného šéfa vyvolával podezřívavost i nevoli na obou stranách. Po dlouhých deset let ho jak "podřízení" umělci, tak později i "nadřízení" ideologové vnímali ze svých protikladných pozic podobně ? jako nutné zlo. Snad proto je Tučkova role dodnes pociťována rozporuplně a chybí ochota přiznat mu také zásluhy. Vzpomínky končí rokem 1991, kdy Jaroslav Tuček již rozmáchle působil v jamáckém Studiu Marta. Vyprávění je nabité paradoxy, což souvisí jak s časem zlomových proměn a výbojnou aktivitou obou divadel, tak s pozorovacím talentem autora z pomezí dvou nepřátelských světů. Nad všemi postavami vyniká "největší z Provázků", režisér Peter Scherhaufer. Přidávají se vzpomínky na osobnosti dalších generací, jež v Brně vytvářely divadelní kulturu, a také na ty, kteří patřili ke strážcům režimu. Kniha, v níž nechybí sebeironie a humor, je nabita příběhy, portréty, cestopisnými postřehy i bohatou faktografií a oplývá živým, leckdy peprným jazykem. Vzpomínky antihrdiny nabízejí možná kontroverzní, ale určitě originální výpověď o tom, jak to vlastně tenkrát bylo… (patro.cz)

Elektronická kniha - Známý popularizátor V+W, Osvobozeného divadla, Miroslava Horníčka odhaluje také Ježkův soukromý a milostný život. - autor František Cinger, 325 stran Málo známá i zcela neznámá fakta o životě geniálního skladatele i muzikanta Jaroslava Ježka, jehož písničky zná snad každýTéměř nevidomého člověka, který strávil jako dítě šest let ve slepeckém ústavu. A poté se vlastní pílí vypracoval ve víc než důstojného spolupracovníka Voskovce a Wericha i mnoha dalších umělců své doby.Přepracované a rozšířené vydání monografie objevující Ježkovu společenskou aktivitu v boji proti fašismu i přinášející pravdivý příběh lidí, kteří ho v americkém exilu v roce 1941 připravili o možnost vystoupit se svou Sonátou na mezinárodním hudebním festivalu. Známý popularizátor V+W, Osvobozeného divadla, Miroslava Horníčka odhaluje také Ježkův soukromý a milostný život. (alza.cz)

Mnohé současné biografie historických osobností z pera jinak vynikajících dějepisců jako by postrádaly zakončení – smrt či pohřeb jsou v nich pojednány jen velmi stručně až povrchně, jako by snad k životu té které postavy (či k životu obecně) ani nepatřily. Ano, separace smrti od (každodenního) života je ostatně pro dnešní dobu typická – avšak v rámci celých lidských dějin unikátní. Ještě v devatenáctém století totiž každý poctivý životopisec podrobně popisoval smrt svého protagonisty a jeho pohřeb, aby tak mj. zhodnotil, jestli mu byla dopřána klidná či dramatická smrt a zda mu poté společnost vzdala dostatečný hold. Domníváme se, že nezájem o tato témata dnes vede k zapomínání na hroby pozoruhodných osobností; historické náhrobky jsou neudržované, hřbitovní správy nemají dostatek financí či vůle uchovávat památku na zemřelé, významné hrobky se bortí, s ostatky se nakládá bez piety. Ti, kteří nedosáhli všeobecného věhlasu a slávy, a přesto pomáhali budovat náš stát a milovali náš národ, jako by se v mysli společnosti vypařili z povrchu zemského… Autorka si tedy dala za cíl tento deficit alespoň částečně vynahradit připomínkou toho, jak skončily životy čtyřiceti významných postav napříč českými dějinami a jak dramatické osudy čekaly jejich ostatky. Jednotlivé osobnosti jsou řazeny chronologicky podle data úmrtí a kritérium spočívalo ve skutečnosti, že jsou pohřbeny na našem území. Defilují tak před námi pozoruhodné příběhy z posmrtného „života“ svatých, panovníků, šlechticů, umělců, vědců a politiků. Někde jako bychom i dnes mohli nahlédnout smrti do tváře (třeba v případě Františka barona Trencka), jindy pomyslně stojíme nad velmi poškozenými ostatky „krále železného a zlatého“ Přemysla Otakara II., jež nechal prozíravě označit možná sám Václav II., pak zase můžeme želet jezuitského nevděku, který nás chtěl připravit o náhrobek Viléma z Rožmberka, nebo se dozvídáme, jaké pozdvižení vyvolal v Čechách nezvyklý pohřeb Vojty Náprstka… Náhrobky a pomníky těch, kteří se zapsali do českých dějin, by zejména dnes měly být častým cílem historických nadšenců i badatelů. Nechť je jim tato kniha inspirací a poučením. (knihydobrovsky.cz)

Mnohé současné biografie historických osobností z pera jinak vynikajících dějepisců jako by postrádaly zakončení – smrt či pohřeb jsou v nich pojednány jen velmi stručně až povrchně, jako by snad k životu té které postavy (či k životu obecně) ani nepatřily. Ano, separace smrti od (každodenního) života je ostatně pro dnešní dobu typická – avšak v rámci celých lidských dějin unikátní. Ještě v devatenáctém století totiž každý poctivý životopisec podrobně popisoval smrt svého protagonisty a jeho pohřeb, aby tak mj. zhodnotil, jestli mu byla dopřána klidná či dramatická smrt a zda mu poté společnost vzdala dostatečný hold. Domníváme se, že nezájem o tato témata dnes vede k zapomínání na hroby pozoruhodných osobností; historické náhrobky jsou neudržované, hřbitovní správy nemají dostatek financí či vůle uchovávat památku na zemřelé, významné hrobky se bortí, s ostatky se nakládá bez piety. Ti, kteří nedosáhli všeobecného věhlasu a slávy, a přesto pomáhali budovat náš stát a milovali náš národ, jako by se v mysli společnosti vypařili z povrchu zemského… Autorka si tedy dala za cíl tento deficit alespoň částečně vynahradit připomínkou toho, jak skončily životy čtyřiceti významných postav napříč českými dějinami a jak dramatické osudy čekaly jejich ostatky. Jednotlivé osobnosti jsou řazeny chronologicky podle data úmrtí a kritérium spočívalo ve skutečnosti, že jsou pohřbeny na našem území. Defilují tak před námi pozoruhodné příběhy z posmrtného „života“ svatých, panovníků, šlechticů, umělců, vědců a politiků. Někde jako bychom i dnes mohli nahlédnout smrti do tváře (třeba v případě Františka barona Trencka), jindy pomyslně stojíme nad velmi poškozenými ostatky „krále železného a zlatého“ Přemysla Otakara II., jež nechal prozíravě označit možná sám Václav II., pak zase můžeme želet jezuitského nevděku, který nás chtěl připravit o náhrobek Viléma z Rožmberka, nebo se dozvídáme, jaké pozdvižení vyvolal v Čechách nezvyklý pohřeb Vojty Náprstka… Náhrobky a pomníky těch, kteří se zapsali do českých dějin, by zejména dnes měly být častým cílem historických nadšenců i badatelů. Nechť je jim tato kniha inspirací a poučením. (patro.cz)

Máte doma potomka zapáleného do přírody a chovu nejrůznějších zvířátek? Jak to může dopadnout, když mu jednoho dne tato záliba přeroste přes hlavu a stane se mu povoláním? Dokážete si svůj byt představit jako zázemí pro různé hady a podobnou klientelu?Co obnáší práce chovatele zvířat v zoo? Kniha humornou formou nahlíží pod pokličku jednoho z nejkrásnějších povolání, práce se zvířaty. Jaké to je, stát se členem opičí tlupy? Jak se zachovat, když vašeho kolegu uloví čáp nebo když se málem stanete součástí krajtího jídelníčku? A co dělat, když si zmije nebo zubr usmyslí, že se za každou cenu dostanou na svobodu?Nejen o tom vypráví povídky chovatele exotických zvířat v ZOO, který celý svůj život zasvětil studiu a chovu zvířat roztodivných druhů od štírů, sklípkanů přes různé obojživelníky až po velké hady a krokodýly a za třicet let s nimi zažil příhody, které byste si jen stěží vymysleli. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Katie Maguirová se pokouší objasnit devadesát let starou vraždu. Její nejbližší se však ocitají ve vážném ohrožení… Už šestá kniha s neohroženou rusovlasou komisařkou Katie Maguirovou přivádí čtenáře do irského Corku a okolí, kde má policie stále plné ruce práce. V městečku Blarney se pod podlahou ve starém dělnickém domku najdou pohřbená čtyři mumifikovaná těla. Oběti byly zřejmě zastřeleny již někdy ve dvacátých letech minulého století a každá z nich má po výstřelu ránu na temeni, což vyšetřovatelům napovídá, že by v jejich popravě mohla mít prsty IRA. Jenomže dávné vraždy nejsou jedinou starostí mladé komisařky: při stíhání prodejců pašovaných cigaret dostane Katie zásah na nejcitlivějším místě — v soukromém životě. Komisařka musí najít způsob, jak ochránit své nejbližší, přestože zjišťuje, že nemůže nikomu věřit... (knihydobrovsky.cz)