Píseň o viktorce, jarní rondeau - jaroslav seifert - audiokniha

Audiokniha:,Recitace básní českého básníka, spisovatele, novináře a překladatele Jaroslava Seiferta. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Jaroslav Seifert, čte Milan Friedl,Vlasta Fabiánová Recitace básní českého básníka, spisovatele, novináře a překladatele Jaroslava Seiferta. (alza.cz)

Audiokniha: Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl. „Prvně jsem ji četl (a z úst spolužáků ji poslouchal) v roce 1956. Tehdy současně s Jaroslavem Seifertem. Na Vysoké škole pedagogické jsme pořádali večer jeho poezie. Očarovala mě natrvalo. Láska, hudba, tragika, naděje, smutek, protest, všecko je tam, napsáno nejlíbeznější češtinou. Kdykoli mi není nejlíp (anebo naopak), vracím se k ní. Pomáhá mi smířit se s pomíjivostí, s protiklady, zatušit věčnost, uvěřit, že "svět nikdy nebyl bez růží" a snad bez nich nikdy ani nebude. Budu rád, uslyšíte-li to z ní i vy“ Miloň Čepelka (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Starozákonní Píseň písní bývá také nazývána Velepísní, či písní Šalomounovou – za autora této sbírky milostné lyriky je totiž tradičně považován právě král Šalomoun, který se prý inspiroval mnohem starší milostnou poezií staroegyptskou. Texty svatebních židovských písní se na Blízkém východě předávaly ústní tradicí již od starověku a samotná Píseň písní dodnes patří mezi pět svátečních svitků, které se předčítají o židovských svátcích. Prostí lidé ji však zpívali také v hostincích, na polích při dožínkách a na vinicích při vinobraní. Krásný milostný, silně erotický, ale také velmi symbolický a alegorický příběh o tajemství lásky, jejím zrodu, úskalích, zrání, odvaze, opojení, útočnosti, souladu, neprodejnosti a vznešenosti, umocněný nepřekonatelným přebásněním Jaroslava Seiferta promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností jako již stovky let. (knihydobrovsky.cz)

Milostná báseň všech dobNejkrásnější z písní Šelómových V překladu Jaroslava Seiferta a Stanislava Segerta S ilustracemi Jaroslava Šerých. (knihydobrovsky.cz)

Starozákonní Píseň písní bývá také nazývána Velepísní, či písní Šalomounovou – za autora této sbírky milostné lyriky je totiž tradičně považován právě král Šalomoun, který se prý inspiroval mnohem starší milostnou poezií staroegyptskou. Texty svatebních židovských písní se na Blízkém východě předávaly ústní tradicí již od starověku a samotná Píseň písní dodnes patří mezi pět svátečních svitků, které se předčítají o židovských svátcích. Prostí lidé ji však zpívali také v hostincích, na polích při dožínkách a na vinicích při vinobraní. Krásný milostný, silně erotický, ale také velmi symbolický a alegorický příběh o tajemství lásky, jejím zrodu,úskalích, zrání, odvaze, opojení, útočnosti, souladu, neprodejnosti a vznešenosti, umocněný nepřekonatelným přebásněním Jaroslava Seiferta promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností jako již stovky let. (patro.cz)

Audiokniha:,Sbírka básní JAROSLAVA SEIFERTA (*23.9.1901 – †10.1.1986) "Maminka" obsahuje melodické verše plné lásky a vzpomínek na dětství, na milující, obětavou a šetrnou maminku; dalším častým motivem jsou dětské hry a dětská fantazie, i první setkání se školou. Seifertova poezie je o obyčejných věcech, jeho verše jsou nevyumělkované, prostinké, srozumitelné a neobyčejně lidské. Naše nahrávka vznikla v roce 1956, verše recitují Václav Voska, Jiřina Petrovická a Dana Medřická. Titul DV 15046 vyšel poprvé v roce 1957 a nyní vychází poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ. Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi: Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž. Poezie si Vás už "ochočí" sama. JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jaroslav Seifert (*23.09.1901 - †10.01.1986) patří k nejvýznamnějším českým básníkům a spisovatelům; byl i novinářem a překladatelem. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). (knihydobrovsky.cz)

Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty… Jsem šafrán šáronský, jsem lilie kvetoucí v údolí. * Jak krásná jsi, má milá, jak krásná jsi, tvé oči třpytí se jak holoubci. * Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá, tvá skráň je prasklý granátový plod ve stínu závoje. * Jsi krásná, milá má, jak Tirsa a jako Jerúšalém půvabná, hrozná jak Hvězda války. … vybuchující do žhavých metafor, plné naléhavé krásy a vydechující exotické vůně, jež pak prosákly vší milostnou poezií, hudbou, sochami a obrazy. Jestliže Píseň písní, podle hebrejštiny vrcholnou, nejkrásnější píseň – a nejromantičtější – opravdu napsal král Šalamoun a založil ji na tom, co mu bylo blízké, uhrane nás dokonalost vcítění, s níž zachytil pocity a myšlenky překrásné, skromné Šulamít, vždyť růže a lilie jsou tam nejobyčejnější divoce rostoucí květiny. Ona se znenáhla rozmluví jako z opojného snu v toužebných představách a vzpomínkách, jež jsou tak živé a nabité citem, že vidí svého muže před sebou, třebaže už dříve musel jít. Mladý pár se s rozkoší ztotožní s božskou Šulamít a jejím nádherným pastýřem. Vítězství lásky vedené srdcem nad nenasytným hromaděním hmoty vytváří vždy ohromující příběh, když je líčeno vášnivě a smyslně. (patro.cz)

Audiokniha:,Legendární vzpomínky Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa jsou nádhernou exkurzí do půlstoletí české poezie. Autor své paměti dokončil v době, kdy byl léta v nemilosti komunistického režimu. I proto se s nimi vůbec poprvé mohlo seznámit jen několik statečných návštěvníků bytového divadla Vlasty Chramostové, která patřila rovněž k nežádoucím občanům tehdejšího Československa. Část autorského čtení Seifertových pamětí natočil Vladimír Merta v roce 1978 a podařilo se mu přesvědčit i samotného básníka, aby nahrávku osobně zahájil svým úvodem. V roce 1979 záznam vyšel na dlouhohrající desce péčí exilového vydavatelství Šafrán ?78 a nyní - po téměř čtyřiceti letech - i poprvé doma na CD. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jaroslav Seifert (*23.09.1901 - †10.01.1986) patří k nejvýznamnějším českým básníkům a spisovatelům; byl i novinářem a překladatelem. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). V roce 2001, kdy uplynulo 100 let od jeho narození, připravil Supraphon k tomuto slavnému výročí nové vydání výboru z poezie, nahraného v roce 1987. Unikátní záznam básníkova hlasu, čtoucího ze svých vzpomínek, doprovází skvělá interpretace jeho díla třemi mistry přednesu - Františkem Němcem, Viktorem Preissem a Otou Sklenčkou. Uslyšíme básně ze sbírek Koncert na ostrově, Maminka, Šel malíř chudě do světa, Poštovní holub, Samá láska, Svatební cesta, Jaro sbohem, Deštník z Piccadilly, Býti básníkem, Praha, Přilba hlíny a Morový sloup. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu albu SV 8353 "Mozartiana" vydanému v Supraphonu v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Mozartovské téma sdružilo na společné desce dva typově odlišné autory - Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Už skutečnost, že vedle lyrického básníka vzpomínky a pěvce lásky a krás této země je to básník tragik, filosof a nesmířený diagnostik tohoto světa, napovídá, že půjde o dvojí pohled, že Seifertův Mozart bude značně odlišný od Mozarta Holanova. Odlišnosti, stylově vskutku zásadní, tu jsou, ale vynořují se i překvapivé shody: výchozí pohled, určující představa Mozarta umělce i člověka. Hravý Seifertův verš by nepochybně sugeroval, že básníkovi půjde o hravého Mozarta, o rokokového skladatele dvorních menuetů, o Mozarta jak byl u nás (ovšemže chybně) po řadu let interpretován...Seifertův Mozart je především Mozartem v Praze, tedy Mozartem Dona Giovanniho, a tedy: Mozartem tragickým...Jaroslav Seifert píše svůj cyklus...roku 1951. To zn. záhy poté, co mu vychází rovněž tragicky viděná a cítěná Píseň o Viktorce, která se právě v době vzniku Mozarta v Praze stala záminkou k tažení proti básníkovi. V této chvíli tedy, kdy i tento básník je sám, píše Seifert svůj cyklus; nutně se tak odraz dané reality objevuje i v jeho tvorbě, zvláště jde-li o verše o osudu umělce. Snad i proto je Seifertův Mozart viděn prizmatem smrti...Není pochyb - a současný hudební svět to právem připomíná - že Mozart byl umělcem v podstatě tragickým. Tu tragiku vyslovil Vladimír Holan už ve svých prvních Mozartianech, psaných jako hold v Mozartově roce 1937, tedy v roce 150. výročí premiéry Dona Giovanniho.V letech 1952-54 se vrátil k tomuto tématu znovu. Při souborném vydání Mozartian roku 1963 o tom řekl: "Tragika Mozartova osobního života dolehla a mne tehdy opět a silněji. Ano:tragika! Považuji W.A. Mozarta za největšího hudebního skladatele, za jednoho z nejtragičtějších hudebníků vůbec - i kdyby nenapsal nic jiného než předehru k Donu Juanovi. Je trapné, že většina lidí v něm vidí hravého, rokokového tvůrce tónů. Mozart - toť zjev univerzálný". Tato univerzalita a zároveň jednota lidského údělu a uměleckého osudu Vladimíra Holana přitahovala. A tak byla napsána..další z básníkových variant na téma člověk a jeho drama, umělec a jeho poslání....Literatura málokdy nabízí tak ideální spojení, jaké představuje tematicky totožný, tak příbuzný i tak odlišný, ale navzájem celistvý cyklus Seifertův a Holanův. Je dobře, že bylo možné tomuto textu nabídnout dva tak ideální a osobité interprety, jako je Václav Voska a Radovan Lukavský. Umělce, kteří prokazují, že básníkovo slovo má být také nahlas sdělováno. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní titul DM 15053 "Mozart v Praze, Krásná láska" s verši Jaroslava Seiferta a Františka Branislava v interpretaci samotných autorů byl vydán v Supraphonu v roce 1957 - nyní vychází poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city. - autor Jaroslav Seifert, čte Miloň Čepelka Básnické ztvárnění známé postavy z Babičky Boženy Němcové od Jaroslava SeifertaZnámá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl.„Prvně jsem ji četl (a z úst spolužáků ji poslouchal) v roce 1956. Tehdy současně s Jaroslavem Seifertem. Na Vysoké škole pedagogické jsme pořádali večer jeho poezie. Očarovala mě natrvalo. Láska, hudba, tragika, naděje, smutek, protest, všecko je tam, napsáno nejlíbeznější češtinou. Kdykoli mi není nejlíp (anebo naopak), vracím se k ní. Pomáhá mi smířit se s pomíjivostí, s protiklady, zatušit věčnost, uvěřit, že "svět nikdy nebyl bez růží" a snad bez nich nikdy ani nebude. Budu rád, uslyšíte-li... (alza.cz)

Audiokniha:,Korespondence L. Chudíka s básníkem J. Seifertem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu 1984, odhaluje lidský rozměr velikánů verše i slova, pokoru a úctu obou k univerzálním hodnotám lidské morálky. Knihu oceněnou jako Najkrajšia kniha Slovenska 2011 ilustrovali Oldřich Kulhánek a Vladimír Gažovič. Ladislav Chudík recitoval verše Jaroslava Seiferta při mnoha příležitostech – v poetické kavárně Viola na pražské Národní třídě anebo v recitálech „Setkání“ ve všech koutech Československa. Zde přinášíme výběr veršů obsahově propojených s knihou Tichý dvojhlas. (knihydobrovsky.cz)

Na rozdíl od svazku 12, který do svého čela vystavil celek vzpomínkových Hvězd nad Rajskou zahradou, přináší druhý svazek Seifertovy publicistiky rozmanitou škálu drobných textů. Poprvé knižně shrnuje v úplnosti básníkovy fejetony, sloupky, glosy, kurzivky, drobné vzpomínkové texty, úvahy, filmový scénář, medailony, předmluvy, referáty o literatuře či divadelních inscenacích, texty polemické, odpovědi v anketách a veřejné projevy z let 1933-1938, kdy Seifert vedl kulturní rubriku sociálnědemokratického deníku Ranní noviny. Ty se mu staly hlavní publikační platformou (otiskoval zde také své časové, příležitostné verše), kromě nich přispíval také do Práva lidu (a Večerníku Práva lidu), ojediněle do dalších periodik. Vedle řady básnických portrétů, úvah o básnickém údělu, záběrů pražských lokalit (nejednou vzpomínkově laděných) a intenzivní reflexe dění na domácí divadelní scéně poutá nutně v těchto letech Seifertovu pozornost řada šokujících a tísnivých událostí: nástup nacismu v sousedním Německu, občanská válka ve Španělsku, úmrtí F. X. Šaldy a T. G. Masaryka, projevy nesnášenlivého nacionalismu v části českých kulturních kruhů, mnichovská dohoda. V roce 1938 se takřka všudypřítomným úběžníkem stává otázka národního bytí. Svazek obsahuje také oddíl Dubií a závěrem oddíl Společných prohlášení, na nichž se Seifert nepodílel autorsky, nicméně svým podpisem se s nimi ztotožnil. Součástí svazku jsou dokumentární dobové ilustrace a jmenný rejstřík. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Charty 77, Nadace Český literární fond, partnerství Hlavního města Prahy a Města Kralupy nad Vltavou. (knihydobrovsky.cz)

Páteří osmého svazku je sbírka Praha. Její jednotlivé básně vznikaly průběžně již od 40. let a její kompozice se postupně velice proměňovala. Konečnou podobu sbírka dostala až v r. 1964 redakcí A. M. Píši v 6. svazku Díla Jaroslava Seiferta. Původně mimo zamýšlenou sbírku vznikaly známé cykly Mozart v Praze, Vltava, Letohrádek královny Anny (mnohé též jako bibliofilie) ad. Kromě básní pozdější sbírky Praha psal J. Seifert od 40. let romance, z nichž v 50. letech vyšlo několik drobných tisků, jako např. Romance o mládí a o víně či S obláčky hroznů. Při Seifertových zájezdech do Beskyd vznikaly básně věnované přátelům a jejich dětem (Vytržené stránky). Pouze dvakrát vyšla sbírka Prsten Třeboňské Madoně. Z překladů svazek obsáhne Píseň písní, kterou J. Seifert přebásnil za jazykové spolupráce St. Segerta. Oddíl Dodatků zpřístupňuje řadu básní, jež dosud nebyly knižně publikovány, některé známe pouze z rukopisu. Těch se - na rozdíl od raných Seifertových sbírek - zachovalo značné množství, které bude zpracováno formou rozsáhlého různočtení. Ilustrační doprovod tvoří reprodukce obálek jednotlivých vydání, z výtvarníků svazek obohatí mj. Cyril Bouda, Arnošt Paderlík, Václav Sivko, Karel Svolinský či František Zikmund. Editor: Marie Jirásková (knihydobrovsky.cz)

První ze dvou svazků, soustřeďujících Seifertovu publicistiku, která se zde vůbec poprvé dočkala knižního vydání. Od počátku dvacátých let minulého století pracoval Jaroslav Seifert jako novinář. Paralelně se svojí básnickou tvorbou publikoval fejetony, články, komentáře, referáty o knihách a divadle, poznámky, sloupky, glosy, které jsou dosud známé jen z nepatrné části (Rudé právo, Proletkult, Rovnost, Ranní noviny, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Literární noviny ad.). První svazek zahrnuje všechny dostupné Seifertovy prozaické texty z let 1921-1932. Titul Hvězdy nad Rajskou zahradou jsme zvolili podle knížky vzpomínek, kterou Seifert vydal samostatně roku 1929. V dalších částech otiskujeme chronologicky seřazené fejetony, které často přibližují básníkovy životní osudy, dále řadu jeho komentářů k umělecké tvorbě a kulturně politických statí, v nichž se zračí cesta od mladistvého nadšení z revoluční vize až k deziluzi a k ráznému rozchodu s komunistickou ideologií. Kniha přináší nové poznání Seifertovy osobnosti básnické i lidské a zároveň je jakýmsi osobitým komentářem k období první republiky. Svazek obsahuje též kolektivní provolání, která Seifert podepsal, včetně prohlášení sedmi komunistických spisovatelů proti vedení komunistické strany z roku 1929. (knihydobrovsky.cz)

Pátý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší texty, které se dobou svého vzniku překrývají s již vydanými svazky DJS, které přinesly sbírky poprvé vydané v období Protektorátu Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most (sv. 6) a Ruka a plamen (sv. 7). Spodní časovou hranicí svazku se edice překrývá též s texty, jež autor shrnul do sbírky Zpíváno do rotačky, přičemž toto překrytí se projevilo i na přesunu některých básní z této sbírky do Jara, sbohem (1. vydání 1937). Sbírka Jaro, sbohem byla ve svých dalších vydáních (1942, 1944) značně rozšiřována a později dále upravována. Druhá část edice přináší sbírku Přilba hlíny (1. vydání 1945), do níž autor zařadil též předválečné knihy Osm dní (1937) a Zhasněte světla (1938). Obě editované sbírky prošly bouřlivým vývojem na rovině kompozice sbírky (autor např. do složení Přilby hlíny zasahoval ještě v 80. letech), jejich básně jsou ovšem také velmi bohaté na textové změny, které detailně zachytí systém různočtení. (knihydobrovsky.cz)

Básnické dielo Jaroslava Seiferta nositeľa Nobelovej ceny vychádza v slovenčine po prvýkrát. Je vrúcnym vyznaním lásky a úcty k matke a čarovnou spomienkou na detstvo. Vychádza vo vynikajúcom preklade Ľubomíra Feldeka, s krehkými, poetickými ilustráciami Jany Kiselovej-Sitekovej. (knihydobrovsky.cz)

Autor František Cinger nám ve své knize Jaroslav Seifert představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality. Osobnost velkého básníka, nositele Nobelovy ceny, poznáváme v textu prostřednictvím jeho dcery Jany Seifertové, ale i vzpomínek či korespondence takových osobností jakými jsou Vlasta Chramostová, František Janouch, Arnošt Lustig, Bohumil Hrabal, Jan Werich, Milan Kundera, František Hrubín, Eva Kantůrková, Bedřich Utitz či Pavel Vašák, nebo básnických gigantů - Jana Skácela, Vítězslava Nezvala, Vladimíra Holana, Františka Halase nebo Jiřího Wolkera, kteří už nejsou mezi námi, ale jejich vzpomínky na generačního souputníka Jaroslava Seiferta se díky korespondenci zachovaly. Podobně jako názory F. X. Šaldy, Josefa Hory, Bedřicha Fučíka, Ludvíka Kundery. Výběr textů Jaroslava Seiferta pak v konfrontaci s těmito dokumenty vytváří zajímavý dialog, který je nejen svědectvím o osobnosti Seiferta, ale i o vývoji české společnosti od dvacátých po osmdesátá léta, kdy Jaroslav Seifert žil a tvořil. (patro.cz)

Nová kniha Vratislava Ebra je rozsahem spíš menší, ale svým obsahem to bohatě kompenzuje. Autor zde oslovil na osmdesát osobností kulturního, společenského a vědeckého života, aby zavzpomínali na největšího českého básníka Jaroslava Seiferta. Vznikla tak kniha, která tohoto básníka připomíná z často nezvyklých úhlů pohledů. Váz (patro.cz)

Životní příběh nositele Nobelovy cerny za literaturu Jaroslava Seiferta se opírá o vzpomínky jeho dcery Jany a některých přátel. Autor František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality.Unikátnost této publikace spočívá právě v tom, že není jen více či méně umně napsanou monografií. Osobnost velkého básníka, nositele Nobelovy ceny, poznáváme v textu prostřednictvím jeho dcery Jany Seifertové, ale i vzpomínek či korespondence takových osobností jakými jsou Vlasta Chramostová, František Janouch, Arnošt Lustig, Bohumil Hrabal, Jan Werich, Milan Kundera, František Hrubín, Eva Kantůrková, Bedřich Utitz či Pavel Vašák, nebo básnických gigantů - Jana Skácela, Vítězslava Nezvala, Vladimíra Holana, Františka Halase nebo Jiřího Wolkera, kteří už nejsou mezi námi, ale jejich vzpomínky na generačního souputníka Jaroslava Seiferta se díky korespondenci zachovaly. Podobně jako názory F. X. Šaldy, Josefa Hory, Bedřicha Fučíka, Ludvíka Kundery. Výběr textů Jaroslava Seiferta pak v konfrontaci s těmito dokumenty vytváří zajímavý dialog, který je nejen svědectvím o osobnosti Seiferta, ale i o vývoji české společnosti od dvacátých po osmdesátá léta, kdy Jaroslav Seifert žil a tvořil. Autor PhDr. František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality. (knihydobrovsky.cz)

Dobovými i aktuálními fotografiemi bohatě vybavený literárněmístopisný bedekr současně slouží jako seifertovská čítanka. Procházka vede pražskými ulicemi od činžovního domu v Bořivojově ulici na Žižkově, kde se 23. září 1901 Jaroslav Seifert narodil, přes školní budovy, jež navštěvoval (základní škola ve Vlkově ulici dnes nese jeho jméno), pražské lokality spjaté s jeho životem i rozsáhlým dílem (další adresy, na nichž Seifert s rodiči a později s manželkou a dětmi bydlel, redakce, v nichž pracoval, kavárny a vinárny, které si s přáteli oblíbil, místa, do nichž se po celý život vracel ve svých verších) až po chrám svaté Markéty v Břevnově, kde se pražská veřejnost 21. ledna 1986 s milovaným básníkem rozloučila před jeho pohřbem v Kralupech nad Vltavou. Vychází v roce třicátého výročí Seifertova úmrtí. (patro.cz)

Básnické dielo Jaroslava Seiferta nositeľa Nobelovej ceny vychádza v slovenčine po prvýkrát. Je vrúcnym vyznaním lásky a úcty k matke a čarovnou spomienkou na detstvo. Vychádza vo vynikajúcom preklade Ľubomíra Feldeka, s krehkými, poetickými ilustráciami Jany Kiselovej-Sitekovej. (patro.cz)

Kniha odhaluje lidský rozměr obou velikánů verše a slova. Velký časový odstup (dopisy jsou z let 1973-1985) neubral nic z hlavního odkazu jejich dialogu. Tím je prostý a čistý vzájemný vztah, pokora a úcta protagonistů k univerzálním hodnotám lidské morálky, co jsou atributy tvořící základ jejich tvorby. Kniha v českém a slovenském jazyce (mateřské jazyky autorů) obsahuje faksimile vybraných rukopisů, méně známé fotografie a kolekce ilustrací Oldřicha Kulhánka a Vladimíra Gažoviče. Součástí knihy je CD se záznamem současného přednesu veršů J. Seiferta v podání L. Chudíka a DVD se záznamem literárního pořadu České televize "Býti básníkem, býti hercem..." z 1996. (knihydobrovsky.cz)

Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vijío, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. Tentokrát je doprovázejí ilustrace Jany Kiselové-Sitekové. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec. (knihydobrovsky.cz)

Jedna z nejčtenějších a nejoblíbenějších básnických sbírek Jaroslava Seiferta. Sbírka veršů, které básník vytvořil k drobným kresbám M.Alše. Zralá mistrovská poezie, přitom přístupná širokému okruhu čtenářů, mladých i starších. (knihydobrovsky.cz)

Čtvrtý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší poezii věrnou svému názvu - jde o verše, které Jaroslav Seifert po vyloučení z KSČ (1929) zpravidla jako nepodepsané publikoval ve druhé polovině třicátých let v sociálnědemokratickém denním tisku (Ranní noviny, Právo lidu, Večerník Práva lidu ad.). V pravidelné rubrice Pondělních ranních novin, tzv. Pondělních slokách, Seifert reaguje na aktuální dění nejrůznějšího druhu, od rozmarů počasí přes sportovní výsledky nedělních derby, politické a kulturní aféry první republiky (aktivity Jiřího Stříbrného, polemika s J. S. Macharem) či světovou situaci (nástup a vzmach hitlerovského Německa, španělskou občanskou válku) až po nadčasovější a cyklická témata jako je začátek školního roku či svátek Prvního máje, což umožňuje sledovat vývoj Seifertových básnických motivů. Některé z těchto veršů ilustrované významným karikaturistou Františkem Bidlem Jaroslav Seifert shrnul do několikrát vydané satirické sbírky Zpíváno do rotačky, část těchto veršů obsahuje Dílo Jaroslava Seiferta editované A. M. Píšou (1957). Svazek tak přináší knižně dosud nepublikovaný pandán k samostatným sbírkám Jaroslava Seiferta i jeho publicistice z daného období. Obsahuje rovněž několik drobných překladů z té doby, obvyklé různočtení, vysvětlivky a jmenný rejstřík - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond, Města Kralupy nad Vltavou a Nadace Charty 77. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Jaroslav Seifert, čte Otakar Brousek st. Audiokniha Portrét básníka Jaroslava SeifertaZ překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou... (alza.cz)

Dobovými i aktuálními fotografiemi bohatě vybavený literárněmístopisný bedekr současně slouží jako seifertovská čítanka. Procházka vede pražskými ulicemi od činžovního domu v Bořivojově ulici na Žižkově, kde se 23. září 1901 Jaroslav Seifert narodil, přes školní budovy, jež navštěvoval (základní škola ve Vlkově ulici dnes nese jeho jméno), pražské lokality spjaté s jeho životem i rozsáhlým dílem (další adresy, na nichž Seifert s rodiči a později s manželkou a dětmi bydlel, redakce, v nichž pracoval, kavárny a vinárny, které si s přáteli oblíbil, místa, do nichž se po celý život vracel ve svých verších) až po chrám svaté Markéty v Břevnově, kde se pražská veřejnost 21. ledna 1986 s milovaným básníkem rozloučila před jeho pohřbem v Kralupech nad Vltavou. Vychází v roce třicátého výročí Seifertova úmrtí. (knihydobrovsky.cz)

Hřejivá dárková knížka, kterou věnoval milovaný malíř všem dětem. Lidová říkadla, bajky, autorovy vzpomínky na dětství strávené v malebné středočeské vesničce Hrusice, které doplňují verše J. Seiferta a F. Hrubína. A především spousta kouzelných Ladových obrázků s neopakovatelnou atmosférou. Veselá knížka plná zvířátek a svérázných postaviček potěší malé i velké. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Jaroslavu Seifertovi přináší třináct textů žánrově různorodé povahy, které byly napsány v průběhu takřka osmdesáti let. Rozsáhlejší výklady díla Jaroslava Seiferta v jeho komplexnosti doplňují texty portrétující jednotlivá období básníkovy tvorby i texty bezprostředně reagující na vydání některé z autorových sbírek. Vedle příspěvků polemicky vyostřených stojí pojednání oceňující a vyzdvihující zvláště Seifertovy občanské postoje. Do antologie byly zařazeny významné stati a články Seifertových generačních souputníků (F. Götz, B. Václavek), jakož i vyjádření k Seifertovu dílu z pera klíčových osobností naší literární kritiky (F. X. Šalda, V. Černý), stejně jako hlasy básníkových oponentů (S. K. Neumann, F. Peroutka). Antologie současně soustřeďuje nejvýznamnější články autorů sledujících Seiferta z exilu (A. Brousek, J. Škvorecký), i těch, kteří mapovali jeho tvorbu v delším časovém úseku a systematicky (např. J. Brabec, J. Opelík, A. M. Píša, B. Polan). Čtení o Jaroslavu Seifertovi soustředí pozornost k několika zásadním textům bilančního, až přehledového charakteru, jež sledují proměny autorovy poetiky a uchopují jeho básnickou osobnost v syntetičtějším pojetí a upozorňují na některé konstanty jeho tvorby. Přítomná antologie se obrací vedle literárních badatelů a studentů zejména na běžného čtenáře, který bude mít potřebu své vlastní čtení Seifertovy poezie konfrontovat s často vyhraněnými, celistvě pojatými interpretacemi z rozdílných období recepce autorova díla. Úvodní studie editora Jiřího Flaišmana skicuje hlavní přístupy k Seifertovu dílu a v kontrastním představení statí zařazených do antologie pojmenovává hlavní znaky poetiky Jaroslava Seiferta. Texty antologie následuje oddíl Bibliografie, který registruje všechna první vydání souborů a jednotlivých sbírek J. Seiferta, a z velmi rozsáhlé sekundární literatury o autorovi a jeho díle vybírá seifertovské práce, které mohou čtenáři zprostředkovat další fasety kritické a historické reflexe básníkovy tvorby. (knihydobrovsky.cz)

The famous modernist manifesto Revolutionary Anthology Devětsil, published in the winter 1922, lists two editors, Jaroslav Seifert (1901-1986) and Karel Teige (1900-1951). Similarly, we should preface the 1925 collection Na vlnách TSF (On the Waves of TSF) with the names of these two authors, leading representatives of the Czech avantgarde between the two World Wars and founding members of the artists' group Devětsil. Karel Teige laid out the verses of his friend Jaroslav Seifert as striking typographical poems. Purportedly, he "depleted” nearly all the font cases he could find at Obzina's printing shop. In any case, he faithfully fulfilled the precepts of poetism about the world and poetry-to be multisensory. Imbued with "all the beauties of the world,” Seifert's verses are introduced with a mischievously reversed paraphrase of Karel Hynek Máchas (1810-1836) famous words: Light grief on the face / Deep laughter in the heart. With the effortlessness mimicking wireless transmission, Seifert and Teige transport us to Paris (Seifert visited the City of Light with Teige in 1924), to places where pineapples grow, to Australia, Marseille, New York, to distant ocean shores, and back to the banks of the Vltava river in Prague-all this facilitated, as it were, by Télégraphie sans fil (literally from French: wireless telegraphy). To be sure, the greatest concern of the lyrically gloomy narrator is joyfully unambiguous honeymoon destinations; if die we must, let us die of love... In subsequent editions (1938), Seifert's youthful manifesto was titled Svatební cesta (Honeymoon). Understandably so, because the changed circumstances of Czech poetry hardly allowed for stepping into the same river twice; the former associates parted ways in their creative endeavors. Teige became a multifaceted art theoretician and embraced surrealism. After breaking with the communist party in 1929, Seifert became a lifelong social democrat and devoted himself primarily to newspaper journalism. The first edition of Na vlnách TSF gradually became rare until only reprints allowed us to explore the sources of this visual, almost hedonistic poetry. As a reprint, the collection is appearing for the fifth time, this time in its most faithful facsimile incarnation and in two independent permutations-in the original Czech version and as an English-Czech remake by Zdeněk Trinkewitz, translated by Dana Loewy. The Czech-born translator lives in the United States where early in her career, she won a student translation prize by the American Translators Association (1992). Subsequently, she received an honorary mention by the foremost Czech translators association and her translations of Jaroslav Seifert's early work were published in 1997 by Hydra Books, a division of Northwestern University Press. (knihydobrovsky.cz)

O svých memoárových textech básník říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené "do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných". Soubor krátkých próz Všecky krásy světa je poskládán z desítek takových malých příběhů; jejich záběr je široký - rodný Žižkov, milovaná Praha, Kralupy nad Vltavou, lidé známí od dětství i respektovaní v dospělosti, spolužáci, sousedé, a především umělci, s nimiž se básník během života setkal... Kniha prodělala nejen složitou cestu po nakladatelstvích, ale i neobyčejný vlastní vývoj. Na počátku sedmdesátých let požádal fotograf Oldřich Rakovec básníka, zda by jeho snímky nedoprovodil pro knižní vydání svým textem. Knihu tvůrci připravili, měla se jmenovat Co všechno zavál sníh a vyjít v nakladatelství Albatros. Záhy byl však rukopis vyřazen z edičního plánu. Básník přesto pokračoval v psaní - textů přibývalo a nabývaly na rozsahu. Před konečným tvarem knihy vznikaly tři verze, které se od podoby textů v knize někdy liší nejen názvem, pozměněným tématem, ale především rozsahem. V sedmdesátých letech u nás kniha vyjít nesměla, čtenáři však rukopis opisovali a v roce 1976 některé kapitoly představila Vlasta Chramostová ve svém Bytovém divadle (Nadace Charty 77 posléze poskytla podporu pro vydání gramofonové desky s výběrem tohoto čtení v nakladatelství Šafrán v Uppsale). Některé kapitoly vyšly strojopisně v "samizdatových" edicích a pak v edicích Kvart a Česká expedice. Roku 1983 a 1985 vydal knihu Československý spisovatel, ovšem poznamenánu mnoha cenzurními zásahy. Necenzurované a doplněné vydání známe až z let 1993 a 1999. Předkládané vydání v řadě Díla, jímž celou řadu vlastního Seifertova díla uzavíráme, obsahuje tato doplněná vydání, ale též soubor Co všechno zavál sníh, který vyšel v Albatrosu roku 1992 a nyní je rozšířen o texty z verzí rukopisných, jež dosud nebyly nikde pojednány. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou. (knihydobrovsky.cz)

Nová kniha Vratislava Ebra je rozsahem spíš menší, ale svým obsahem to bohatě kompenzuje. Autor zde oslovil na osmdesát osobností kulturního, společenského a vědeckého života, aby zavzpomínali na největšího českého básníka Jaroslava Seiferta. Vznikla tak kniha, která tohoto básníka připomíná z často nezvyklých úhlů pohledů. (knihydobrovsky.cz)

The famous modernist manifesto Revolutionary Anthology Devětsil, published in the winter 1922, lists two editors, Jaroslav Seifert (1901–1986) and Karel Teige (1900–1951). Similarly, we should preface the 1925 collection Na vlnách TSF (On the Waves of TSF) with the names of these two authors, leading representatives of the Czech avantgarde between the two World Wars and founding members of the artists’ group Devětsil. Karel Teige laid out the verses of his friend Jaroslav Seifert as striking typographical poems. Purportedly, he “depleted” nearly all the font cases he could find at Obzina’s printing shop. In any case, he faithfully fulfilled the precepts of poetism about the world and poetry—to be multisensory. Imbued with “all the beauties of the world,” Seifert’s verses are introduced with a mischievously reversed paraphrase of Karel Hynek Máchas (1810–1836) famous words: Light grief on the face / Deep laughter in the heart. With the effortlessness mimicking wireless transmission, Seifert and Teige transport us to Paris (Seifert visited the City of Light with Teige in 1924), to places where pineapples grow, to Australia, Marseille, New York, to distant ocean shores, and back to the banks of the Vltava river in Prague—all this facilitated, as it were, by Télégraphie sans fil (literally from French: wireless telegraphy). To be sure, the greatest concern of the lyrically gloomy narrator is joyfully unambiguous honeymoon destinations; if die we must, let us die of love... In subsequent editions (1938), Seifert’s youthful manifesto was titled Svatební cesta (Honeymoon). Understandably so, because the changed circumstances of Czech poetry hardly allowed for stepping into the same river twice; the former associates parted ways in their creative endeavors. Teige became a multifaceted art theoretician and embraced surrealism. After breaking with the communist party in 1929, Seifert became a lifelong social democrat and devoted himself primarily to newspaper journalism. The first edition of Na vlnách TSF gradually became rare until only reprints allowed us to explore the sources of this visual, almost hedonistic poetry. As a reprint, the collection is appearing for the fifth time, this time in its most faithful facsimile incarnation and in two independent permutations—in the original Czech version and as an English-Czech remake by Zdeněk Trinkewitz, translated by Dana Loewy. The Czech-born translator lives in the United States where early in her career, she won a student translation prize by the American Translators Association (1992). Subsequently, she received an honorary mention by the foremost Czech translators association and her translations of Jaroslav Seifert’s early work were published in 1997 by Hydra Books, a division of Northwestern University Press. (patro.cz)

Závěrečný svazek v rámci DJS asi nejpřekvapivějších knih - knih Seifertovy publicistiky - přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickou tvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopis Kytice). Období po Únoru 1948 již básníkovu dlouholetou spolupráci s denním tiskem fakticky ukončuje, po letech odmlčení se teprve od druhé poloviny 50. let objevují nečetné veřejné projevy, jako např. vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956). Významná je činnost v rehabilitační svazové komisi na konci let šedesátých, 1969 je Seifert zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů. Normalizační léta ovšem opět znamenají oficiální odmlčení, Seifert je jedním ze signatářů Charty 77. Ostudou vládnoucího režimu zůstává, že i přes básníkovu čtenářskou popularitu a udělení Nobelovy ceny za literaturu (1984), umožňuje publikování jeho textů jen v omezené (např. nákladem) či rovnou cenzurované podobě. Svazek přináší i všechny příležitostné texty jako úvody ke knihám, novoročenky, otevřené dopisy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Otevřít tuto sbírku milostných veršů je jako projít se rozkvetlou zahradou. Čtou Magdaléna Borová, Tomáš Weber a Martina Viktorie Kopecká. Píseň písní. Otevřít tuto sbírku milostných veršů je jako projít se rozkvetlou zahradou. Osvěžit se granátovými jablky, vínem, medem a kořením. Oslavit lásku v mnoha jejích podobách. Nechat se jí proměnit. K rozjímání nad tou nejpůvabnější ze všech písní zve husitská farářka Martina Viktorie Kopecká. Biblický text v překladu 21. století čtou Magdaléna Borová a Tomáš Weber. Dennodenně. Pradávné příběhy brýlemi současných inspirativních osobností. Text biblických knih ve stravitelných denních porcích. Komentáře, které vtahují text na kolbiště současného světa. Bible čtená tady a teď. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jaromír Slonek,, česky Dobovými i aktuálními fotografiemi bohatě vybavený literárněmístopisný bedekr současně slouží jako seifertovská čítanka. Procházka vede pražskými ulicemi od činžovního domu v Bořivojově ulici na Žižkově, kde se 23. září 1901 Jaroslav Seifert narodil, přes školní budovy, jež navštěvoval (základní škola ve Vlkově ulici dnes nese jeho jméno), pražské lokality spjaté s jeho životem i rozsáhlým dílem (další adresy, na nichž Seifert s rodiči a později s manželkou a dětmi bydlel, redakce, v nichž pracoval, kavárny a vinárny, které si s přáteli oblíbil, místa, do nichž se po celý život vracel ve svých verších) až po chrám svaté Markéty v Břevnově, kde se pražská veřejnost 21. ledna 1986 s milovaným básníkem rozloučila před jeho pohřbem v Kralupech nad Vltavou. Vychází v roce třicátého výročí Seifertova úmrtí. (alza.cz)

Knížka vánočního čtení – napsaná více než dvěma tucty autorů. Spisovateli a spisovatelkami, kteří žili v dobách Vánoc doprovázených mnoha zvyky a pověrami, koledou, průvody pastýřů ženoucích ovce a beránky přes dědiny i chvílemi ztišení, zamyšlení nad životem. Ale také těmi autory, kteří psali o Vánocích, jak je známe dnes. Knížka úsměvná i vážná, zobrazující těžkosti života. A přitom o naději. (patro.cz)

Audiokniha:,Slavné dílo Franze Werfela (1890-1945) poutavě vypráví o životě sv. Bernadetty Soubirousové, chudobného a prostého děvčátka z podpyrenejských Lurd. Autor psal tento působivý a vypravěčský barevný román v době, kdy se mu podařilo uprchnout z okupované Francie coby výraz vděčnosti za svoji záchranu. Werfelova Bernadetta je nejen oslavou velkého příběhu, vázaného na nejznámější poutní místo na světě, ale především svědectvím o Boží lásce, která mnohdy působí mimo všechny lidské i církevní zákony. Audioknihu přinášíme ve stále aktuálním mistrovském překladu Jitky Fučíkové a v citllivém podání herečky a moderátorky Kateřiny Rýznarové. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Příběh tří generací a jednoho domu, plný překvapení, radosti i smutku jako život sám… Uměnímilovný syn váženého dánského obchodníka a nespoutaná dcera majitele ruského cirkusu – když k sobě tahle nesourodá dvojice najde cestu, začne se odvíjet poutavá a nadmíru barvitá rodinná sága, v níž se odrážejí bouřlivé evropské dějiny 20. století. Neméně pestré a neobvyklé osudy však dostanou do vínku i další generace rodiny obývající honosnou vilu v Kodani, a tak má hlavní hrdinka Esther rozhodně o čem vyprávět. Třeba o tom, jak její otec, ve válce vyznamenaný cvičitel holubů, našel svou nejkrásnější holubici v letušce, s níž měl posléze tři dcery. Nebo o svých sestrách, geniální vědátorce s podlomeným zdravím a okouzlující pěvkyni se smůlou na chlapy. A taky o vlastním klopýtání mezi úspěchy druhých a pochybování o svém malířském nadání. Život totiž ve skutečnosti není žádná pohádka a zaslouženého štěstí se dočká jen málokdo… Románový debut úspěšné dánské písničkářky se stal záhy bestsellerem a dočkal se mnoha překladů. „Magickorealistické vyprávění přináší svérázné postavy i poznání, že lidská touha po lásce a sebeuplatnění se v čase nemění.“ – Markéta Kliková, iLiteratura.cz. „Pokud potřebujete dobrodružství, lásku a také návod, jak se na svět dívat trochu milosrdnějšíma očima, přečtěte si opojnou, strhující a fantastickou Kodaňskou Píseň písní. Vyprávění se valí, hrne a vine tak, že se člověk musí jednou rukou držet křesla a druhou jen obrací stránky.“ – Femina. „Je naprosto zázračné, jak Annette Bjergfeldtová dokáže podávat vyprávění v barvách, tónech a citech. […] Její románový debut je obdivuhodný a člověk se může jen těšit na další drobné zázraky z jejího pera.“ – Politiken. „Prvotina Annette Bjergfeldtové je ohňostrojem představivosti a překypuje hrátkami se slovy i s větami. […] Úžasný román jiskřící humorem.“ – Sřndag. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP titulu 1 18 2044 "Zemi krásnou, zemi milovanou" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: "Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí"....Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie..nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice... Vladimír Justl, 1977 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Heinrich Heine (*13.12.1797 – †17.2. 1856) druhý největší německý básník po Goethovi, byl také prozaik, publicista a esejista, představitel hnutí Junges Deutschland v období romantismu. Původní titul SP 20301 s jeho básněmi vydal Supraphon v roce 1965 - titul nyní vychází poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten nejlepší a jediný možný. Nicméně přesto, i navzdory určité dobové patině a snad trochu i pro ni, může být setkání s hlasy významných českých básníků velmi poutavým zážitkem... (knihydobrovsky.cz)

Faksimile kaligrafické práce s kolorovanými pérovými kresbami z roku 1940 od patnáctiletého syna architekta Rudolfa Welse a vnuka Šimona Welse. Doslov Pavel Holeka. Nevíme, co Martina Welse vedlo k tomu, že ilustroval a okrasným písmem vyzdobil jednu z romancí Jaroslava Vrchlického. Zlo je přítomno v jeho dochovaných textech a kresbách jako poražená pohádková mocnost. Dospívající chlapec rozuměl možná své osobní situaci, stále omezenějšímu a krutějšímu "životu s hvězdou", právě takto: zlo musí být nakonec poraženo tak jako v pohádkách. Trpělivě vyhlížel cestu "do horké Ameriky", kam se rodině přes všechnu snahu nakonec nepodařilo získat vízum. Oproti znovu probuzené májové přírodě v Jarní romanci byl chlapcův bezelstný svět zanedlouho nemilosrdně konfrontován s prostředím terezínského ghetta. Martin tam pracoval spolu se svým otcem v kreslírně technického oddělení, kde k jejich nejbližším přátelům patřil básník a malíř Peter Kien. Z Terezína byla celá rodina po téměř dvouletém pobytu transportována 6. září 1943 do Osvětimi a umístěna v tzv. terezínském rodinném táboře (Familienlager) Bauabschnitt II B v Osvětimi-Birkenau. Martin a jeho rodiče zahynuli pravděpodobně v noci z 8. na 9. března 1944, kdy byli v plynových komorách zavražděni ti, kdo přežili šest měsíců živoření v rodinném táboře. Z doslovu Pavla Holeky. Kniha vychází v roce 100. výročí úmrtí Jaroslava Vrchlického. (knihydobrovsky.cz)