Osudy - halas františek x.

Osudy jsou rozšířenou verzí desetidílného cyklu vzpomínek F. X. Halase, který vysílala u příležitosti jeho životního jubilea stanice Praha 3, Vltava. (patro.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše. Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým bohatstvím vystačily na několik básnických životů. Téměř každá jeho sbírka znamená zmáhání nového myšlenkového horstva a zároveň i nový pokus tvárný. Přitom je každá z jeho knih spjata jemnými, ale vždy zřejmými nitkami s časem a jeho děním, s Evropou i se světem mezi oběma válkami, za druhé světové války i po ní...Halasova poezie zneklidňuje a podněcuje k zaujetí stanoviska, jako by to bylo dílo básníka zcela dnešního. Tato poezie nedovoluje člověku zpohodlnět; neukolébává, ale nutí ke střehu; nechce být pasívně přijímána, nýbrž aktivně domýšlena. Při výběru Halasových básní pro dlouhohrající desku bylo nutno zříci se dvou skladeb, které jsou příliš rozsáhlé a které se nadto přímo nabízejí pro samostatnou desku: Staré ženy a Já se tam vrátím. Výběr se vcelku nepřidržuje chronologie, nechce na populárních ukázkách "zachytit autorův vývoj", nýbrž chce posluchače rovnou vtáhnout do náročného "procesu poezie". Tam pramálo záleží na jepičích mírách, tam velké zoufalství sousedí s velikou nadějí, tam není zapovězených oblastí, tam vládne mnohostrannost a mnohostrunnost. (knihydobrovsky.cz)

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - "básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem" (Arne Novák). (patro.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 1118 2988 vydanému Supraphonem v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Snad že svou matku ztratil už v osmi letech, snad že mu stále více časem chyběla a pořád ji hledal, její doteky, které "jsou na všem", barvy a linie, "aby si z nich složil obraz tratící se nenávratně", snad že poezie není než ženského rodu, ale určitě hlavně proto, že měl nekonečnou potřebu i schopnost něhy, básník František Halas (1901 - 1949) psal své dílo ve znamení plachého, ale vytrvalého obdivu a úcty k ženě....Halasova poezie už od prvních dochovaných básnických pokusů, od Smutné něhy, Vráceného prstýnku a Souchotinářky je dvornou službou ženě...vyniká ve vztahu k ženě a k ženám zvláštní pozorností a noblesou, jaká se kdysi přičítala urozeným rytířům, ale svou opravdovostí všecku feudální i pozdější šlechtu předčí a zahanbuje... Milan Blahynka (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor František Halas, čte Radovan Lukavský Básnický portrét Františka HalaseZ komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše.Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým... (alza.cz)

Básnická sbírka klasika české poezie. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,František Halas: Před usnutím Ty nevíš, táto, to ti bylo k smíchu, já viděl kosa na trávníku zavazovat si tkaničku. U botky se mu rozvázala, tahal ji, až se přetrhala, a víš, že ji ten hlupák sněd? Kdepak si koupí novou teď? Žížala! Co ty víš! Počkej, však ráno uvidíš!! FRANTIŠEK HALAS (*3.10.1901–† 27.10.1949), jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století, napsal sbírku Ladění a její část Do usínání pro svého synka. Půvabné verše Františka Halase věnované dětem vyšly po přepracování několikrát knižně již pod názvem Šeptem před usnutím a v roce 1968 se dočkaly i vydání na gramofonové desce v Supraphonu. Tamtéž nyní vycházejí poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Sbírku básní Naše paní Božena Němcová napsal FRANTIŠEK HALAS (*3.10.1901 – †27.10.1949) v období 2. světové války jako paralelu situace českého národa a tragického osudu výjimečné ženy, významné osobnosti naší literatury první poloviny 19. století - BOŽENY NĚMCOVÉ (*4.2.1820 – †21.1.1862) - symbolu hrdosti, vlastenectví a odvahy. Supraphon nahrál tento cyklus básní v interpretaci Otomara Krejči, Radovana Lukavského a Dagmar Sedláčkové v roce 1965; vydán byl pod kat.číslem 94006 v roce 1967. Nyní vychází poprvé digitálně (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Výběru písní a nahrávek z dob totality v archivu Českého rozhlasu a Supraphonu, nazvaný Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo ( SU 5604-2) byl do té míry úspěšný, že vybízel k pokračování, neboť materiálu, ze kterého je možné čerpat, je stále hodně.Ke zdrojům nyní přibyl také archiv České televize. Náš nový výběr se opět zaměřil na písně, básně a pořady, které původně sloužily jako agitace a dnes působí komicky. Tato koláž obsahuje archivní záznamy, které zvláště humorně charakterizují dobu svého vzniku - sborové recitace propagačních básní, častušky, písničky z 50. let i z doby normalizační, znělky a projevy. Nechybí pověstné televizní Křeslo pro hosta s Ludmilou Pelikánovou, Píseň amerického nezaměstnaného či Stalinova ukolébavka. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si pamatujeme z minulých desetiletí, čemu jsme se smáli, abychom dali najevo odpor k režimu, který nás dusil. Z archivu vybrali Gabriel Gössel a Naďa Dvorská, v obalu jsou použité původní plakáty z 50. let. Další výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality! (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Jiřího Tvrzníka k původnímu LP albu 1118 2858 "Národní umělec Martin Růžek Portrét herce" vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ..."Přemýšlím-li o sobě a o své práci, o jejím smyslu, znovu a znovu se musím vracet k tomu, co už přede mnou a snad za všechny herce vyslovil národní umělec Zdeněk Štěpánek, když napsal: "Herec nemůže existovat bez duševních i fyzických proměn, které v něm objevují stále něco nového, neznámého a tajemného, co právě on probouzí v jinou skutečnost, co ho žene dál a dál za novým poznáním lidské psychy. Jeho žízeň po tomto poznáním je neuhasitelná, žene své srdce nemilosrdně vpřed, letí jako meteor Vesmírem, šťasten vědomím, že dokud letí, svítí. Že také jednou zhasne a zřítí se do tmy? Na to vůbec nemyslí - až zhasne, nebude, budou jiní". Proto i já, kdybych se znovu narodil, chtěl bych být zase hercem." Přejete-li si, aby Martin Růžek pověděl něco o rolích, přesněji - ukázkách z rolí, které obsahuje tato deska, podívá se smutným rozpačitým úsměvem: "Musí to být?" Jak přesněji onen vztah vyjádřit!? Neboť tajemství hereckého umění, jeho síla i jeho laskavost spočívají v tom, že se k němu lidé mají dobrat ne vysvětlováním, ale svými vlastními cestami poznání. Cítí-li ovšem, že je třeba se k němu dobírat. Ne každé herectví však toto tajemství skrývá. Herectví národní umělce Martina Růžka je jím obdařováno mírou velikou. Odhalujeme je právě na této desce... MARTIN RŮŽEK (*23.09.1918 - †18.12.1995) (knihydobrovsky.cz)

Soubor básní velkého českého poety (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady vycházela od roku 1974 na deskách Supraphonu. Druhý díl této řady vydaný původně na EP kompletu 0 88 0542-44 vychází poprvé digitálně. Obsah: I. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Moje Praha. Pásmo z veršů Františka Halase II. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Moje mesto (Mikuláš Kováč) III. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Rodokmeň (Mikuláš Kováč) I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Dřevo se listem odívá (František Hrubín) I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Do mesta 30 min. (Laco Novomeský) III. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Srpnové poledne, Ať jiskří život v nás (František Hrubín) Elegie (Vilém Závada) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Supraphon vydal v roce 1964 v edici Gramoklub album DV 15223 Barikáda z rozkvetlých kaštanů - pásmo poezie českých básníků s motivy Pražského povstání v květnu 1945. Verše Františka Hrubína (úryvek z Jobovy noci a Pražského máje), Vítězslava Nezvala (sloka z Historického obrazu), Jaroslava Seiferta (básně Praze a Barikáda z rozkvetlých kaštanů a úryvek z Třetí noci), Viléma Závady (úryvek ze Slunce od východu), Františka Halase (báseň Barikáda) a Vladimíra Holana (úryvek z Díku Sovětskému svazu). Básně recitují Otakar Brousek, Václav Voska a Zdeněk Štěpánek. Prózu Františka Buriánka (část předmluvy sborníku Patnáct májů) a Jana Drdy (úryvek z Němé barikády) vybral a uspořádal František Hrubín, který také napsal k albu tento komentář: Jsme často v pokušení zavzpomínat si bez patosu na ony dny před dvaceti lety, ale není to v našich silách. Byly to slavné dny, patos byl v jejich samém základu, nelze ho z nich vytrhnout, nelze se ve vzpomínce octnout na pražských ulicích bez pohnutí. Proto, dokud budou žít pamětníci, budou květy šeříků hrát barvou ocele, do níž se rozstříkla krev, jarní slunce bude leštit slavné pancéře a Město bude vycházet ze zbořených domů, ze střepin a z ulic s vyrvanou dlažbou v zástupech, provolávajících slávu hrdinům. Nebylo básníka, který by se patosu ubránil. Ale zrovna tak nebylo básníka, který by nezazpíval z nejvnitřnější potřeby, z nejupřímnějšího záměru tak, jak se mu v tu chvíli zazpívat chtělo: široce, daleko slyšitelně, slavnostně. S prsou se nám odvalila naráz tíha, která nás nutila i píseň šeptat, s rukou na závoře jen v náznacích a nesrozumitelně pro sluch nepřítele vypovídat o temných časech, o lidech temnějších než běs, ale i o naději, která se sbírala v křehkých slokách, aby se nakonec slila v mohutný proud a vyrazila sborovým zpěvem. Beznozí jsme běželi, bez dechu dýchali, ale přesto jsme cítili, že se ženeme vpřed, že se nevracíme. A najednou se před námi otevřel májový den v takové kráse, jak jsme si to nepředstavovali ani v nejsmělejším snu. Ne, nebylo v našich silách vejít do toho dne jen tak, docela prostě, přijmout ho jako odměnu, nepoděkovat; byl to den, v němž slzy slušely mužům, jako několik hodin předtím patřily pancéřové pěsti rukám sotva odrostlých chlapců. Slova jako krev, barikáda, máj, vlast nebyla jen slovy, za nimi byla hmatatelná skutečnost, za nimi kypěla velká zkušenost, a skládá-li se z těchto slov mnoho tehdejších veršů, skládá se z nich právem. Krev jsme tenkrát viděli všichni, a nelze ji nazvat jinak než krví, každému z nás prošlo rukama tisíce dlažebních kostek, které jsme vršili jednu na druhou, a pro barikádu jsme nemohli najít prostší slovo než barikáda. Zdá-li se někomu, že jsme byli příliš patetičtí, snad má pravdu. Jak už jsem řekl, patos byl nikoli vnějším gestem, ale jedním z vnitřních dynamických prvků všeho, co se s tak prudkým spádem a výjimečným způsobem přihnalo a co jsme z vteřiny na vteřinu intenzívně žili. Ale zároveň jsme byli velmi prostí: slova, která dnes může leckdo označit jako verbalismy, byla pojmy pro věci nejobyčejnější. Necítili jsme jejich patos. Nikomu jsme se jimi nevnucovali: naopak - byla přijímána spontánně, hromadně a s takovou odezvou, s jakou snad nikdy předtím lidský hlas a vzrušená píseň u nás přijaty nebyly. Zkuste jim naslouchat dnes, po dvaceti letech, a zazní-li ze strunného nástroje aspoň jedna jediná struna, věřím, že nezazní nadarmo. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Pohádky pro děti od českých básníků a spisovatelů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady vycházela od roku 1974 na deskách Supraphonu. Nyní první díl této řady vydaný původně na EP kompletu 0 88 0513 vychází poprvé digitálně. Obsah: I. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Jeden ze všech. Pásmo z veršů, Ozvenné dni I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Pravda. Montáž z veršů, Jan Neruda o Smetanovi a hudbě III. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Domov sú ruky, na ktorých smieš plakať, Jánošík. Montáž z veršů III. cena - posluchači vysokých divadelních škol - A co básník. Pásmo z veršů, Jan houslista (knihydobrovsky.cz)

V knize rozhovorů se třinácti významnými spisovateli jsou líčeny moderní dějiny, jak české, tak v četných případech i evropské a světové. Mezi muže, jež zpovídal publicista František Cinger, patří velikáni jako Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Adolf Branald, Vladimír Körner, Jiří Stránský či Zdeněk Mahler. Poutavě vyprávějí o svých prožitcích a historii, jíž se stali svědky - ať už jde o období první republiky, nástup nacismu, převzetí moci komunisty či události srpna 1968. Z mozaiky vzpomínek vyvstává plastický a originální obraz naší nedávné minulosti, jaký v učebnicích dějepisu nenajdete. Knihu ilustrují jak záběry ze života spisovatelů, tak snímky z dějinných zlomů, o nichž je v rozhovorech řeč. (knihydobrovsky.cz)

Kniha přibližuje životní Osudy legendární postavy českého léčitelství pátera F. Ferdy a jeho experimenty, kterými šokoval odborníky v mnoha zemích. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Zdeněk Rejdák, 206 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Přepracované a doplněné vydání knihy receptů, rad a životních příběhů legendárního sušického léčitele přináší to nejlepší z toho, co doporučoval během svojí letité úspěšné praxe. Autor této zasvěcené publikace, PhDr. Zdeněk Rejdák, s páterem Ferdou dlouhodobě experimentoval u nás i v zahraničí a před odbornými komisemi v řadě zemí prokázal jeho jasnovidecké i léčitelské schopnosti. (alza.cz)

Tato kniha je určena bez rozdílu všem lidem, a to šťastným i nešťastným ve smyslu společného soužití. Následující dílo vás od jádra předělá a nově zrekonstruuje vaši duši a myšlení. Posláním knihy je jednou provždy definitivně odbourat rozvody a nesmyslné vztahy a zároveň upevnit ty vztahy, které jsou na správné cestě. Troufám si říct, že tento rukopis se stane Biblí ve smyslu Třetího zákona úzce souvisejícího s předchozími dvěma zákony. Domníváte se, že je to příliš odvážné tvrzení? Tak čtěte! (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Pavel Toufar, 216 stran, česky, pevná s přebalem lesklá (alza.cz)

Audiokniha MP3 Arnošt Lustig, čte Arnošt Lustig O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011), rozhlasová nahrávka z r. 2002 Tanečník s osudem Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla –jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel... (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Arnošt Lustig, čte Arnošt Lustig O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011) Tanečník s osudem Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla – jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel festivalu Jiří... (alza.cz)

Další díl ze série "Normalizační Brno" nedávno zesnulého brněnského fotografa Františka Kressy (1951-2019) pokračuje v odhalování zákoutí největší městské části Brna v době, kdy Kressa pracoval jako fotograf Brněnského Večerníku. Brno-střed není jen brněnská pěší zóna s přilehlými uličkami. Na jeho území se nachází také vozovna brněnského dopravního podniku, vodárenská zařízení a nacházel se v něm i bezpočet lidově vyhlížejících občerstvoven. Kniha ukazuje očima vyjímečného fotografa město, v němž se zastavil čas. Představuje mimo jiné komunální podnik Služby města Brna, který provozoval holičství, fotografické práce, autoopravny, veřejné prádelny či kominictví. Všechny tyto profese v době komunismu nesměly samostatně podnikat ani jako živnostníci a provozovalo je pouze město. Normalizační Brno je v Kressově unikátní sérii ostatním městům sovětského bloku nepříjemně podobné. (knihydobrovsky.cz)

Další díl ze série "Normalizační Brno" nedávno zesnulého brněnského fotografa Františka Kressy (1951-2019) pokračuje v odhalování zákoutí největší městské části Brna v době, kdy Kressa pracoval jako fotograf Brněnského Večerníku. Brno-střed není jen brněnská pěší zóna s přilehlými uličkami. Na jeho území se nachází také vozovna brněnského dopravního podniku, vodárenská zařízení a nacházel se v něm i bezpočet lidově vyhlížejících občerstvoven. Kniha ukazuje očima vyjímečného fotografa město, v němž se zastavil čas. Představuje mimo jiné komunální podnik Služby města Brna, který provozoval holičství, fotografické práce, autoopravny, veřejné prádelny či kominictví. Všechny tyto profese v době komunismu nesměly samostatně podnikat ani jako živnostníci a provozovalo je pouze město. Normalizační Brno je v Kressově unikátní sérii ostatním městům sovětského bloku nepříjemně podobné. (patro.cz)

Napsala jsem knihu. Jmenuje se: To jsem já, Františka. Stvořila jsem knihu, aniž bych po tom bytostně toužila. Pár nakladatelů, jež mě k tomu vyzvali, jsem v nedávné minulosti s díky odmítla. Nechtěla jsem udělat další výpravnou publikaci o módě, kterou si představovali. Na trhu jich je řada, jsou lahůdkou pro fajnšmekry a jejich autory mají být historici módy. I na výzvy udělat něco jako rukojeť trendů, stylingu, povinné etikety jsem řekla ne. Necítila jsem to tak. Loni na podzim jsem však začala o knize přemýšlet. Životní okolnosti, diagnóza, jež člověka srazí na zem, mimovolná, do vyššího levelu posouvající revize lidských hodnot mě přiměly k pocitu, že nazrál čas na sdělení, neboť má výpověď může jiným pomoci. Do kolen je přece kdekdo sražen. Jen musí zase vstát. To jsem já, Františka, není biografie, i když na dětství, jež mě formovalo, vzpomínám. Vzpomínky náleží i dospívání, pár odžitým módním epochám, polozapomenutým fenoménům doby. Taky současným, nedávno uplynulým, více či méně načechraným Pěnám dní, jež jsou křehkou svodkou dojmů, naplavenin momentů, situací podepisujících se na náladě i biblickým desaterem daném účtování před usnutím.Své třinácté komnaty průběžně a jemně otevírám a je na čtenáři, zda k nim najde klíč. Pochopí. Na módu, showbyznys nezapomínám. Vím, že jsem s nimi spojená, že se ode mě tohle téma očekává.To jsem já, Františka je skládačka. Leporelo. Krasnohled, jehož ornamentální mozaika momentů se pootočením mění. Malé a velké dílky puzzle mého života. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1846 Vzpomínky Františka Kováříka vydanému Supraphonem v roce 1976 a vycházejícímu nyní digitálně: Každý se občas octne v situaci a náladách, kdy touží mít vedle sebe moudrou, zkušenou a shovívavou bytost, která by ho povzbudila, dodala sebevědomí a přivedla ho na šťastnější myšlenky. Takové kouzlo má hlas a vyprávění, které se k Vám dostává touto nahrávkou...FRANTIŠEK KOVÁŘÍK patří k vzácným lidem, kteří i v nesnadných chvílích vlastního života rozdávají kolem sebe úsměv a štěstí.... Výběr a scénář Jana Michajlová. Vyprávění je doplněno dokumentárními snímky divadelních rolí, záběry z umělcových rozhovorů s manželkou a hudbou Bohuslava Martinů. (knihydobrovsky.cz)

Originální nahrávky Františka Nepila z devadesátých let Unikátní kolekce pěti titulů mluveného slova pro dospělé doplněných albem pohádek pro vnoučky. Více jak 5 hodin laskavého humoru a skvělé zábavy. Ani čtvrtstoletí, které uplynulo od doby jejich vzniku, neubralo nic na jedinečnosti a nezaměnitelnosti vypravěčského stylu autora. Jméno Františka Nepila je zárukou kvality a jeho literární texty lze považovat za nadčasové. Těší se stálé oblibě u čtenářů i posluchačů. Čtyři tituly načetl autor sám a jeho neopakovatelná interpretace je posluchačskou lahůdkou. Komplet obsahuje audioknihy Dobrou a ještě lepší neděli, Dobré a ještě lepší pondělí, Má stoletá láska Sparta, Malý atlas mého srdce (čte František Nepil), Po Praze chodím (čte Petr Nárožný), Pohádková lampička (vyprávějí Jana Hlaváčová a Luděk Munzar). " (patro.cz)

Závěrečný 7. díl série Normalizační Brno Františka Kressy přináší fotografie z 3. největší části města Brna - z Králova Pole, v níž sídlila jediná česká veterinární univerzita i vojenská akademie. Před rokem 1989 se ale této části říkalo Brno V. Tento díl završuje nedokončenou sérii o bezčasí husákovské normalizace jedinečného brněnského fotografa Františka Kressy, který v dubnu 2019 náhle zemřel. V době 70. a 80. let ale zachytil unikátní podobu Brna a každodenní život jeho obyvatel v sérii 20 tisíc snímků. Ty jsou nyní uloženy v Moravském zemském muzeu v Brně a ukazují atmosféru jakéhokoliv komunistického města ve východní Evropě. Nejzajímavější z těchto fotografií najdou čtenáři v závěrečném dílu jedinečné série. (patro.cz)

František Kodet (narozen 12. 2. 1889 v Horním Starém Městě u Trutnova, zemřel 18. 1. 1973 v Bojkovicích), v mládí sloužil na palubách rakousko-uherských lodí. Několik let strávil na palubě bitevní lodi I. třídy Radetzky, později na minonosce Chamöleon. Odveden byl v roce 1910. Návratu se dočkal až po skončení 1. světové války v roce 1918. Citlivý, vnímavý dvacetiletý mladík si od svého nástupu na vojnu v roce 1910 do roku 1913 psal deník, který se zachoval do dnešních dní. Přinášíme volně převedený text i faksimile celého rukopisu. V příloze jsou rovněž faksimile některých dopisů, které František Kodet psal příteli, seznam přístavů, které dnes známe pod jiným názvem a seznam lodí, o nichž se autor ve svých vzpomínkách zmiňuje. Tato kniha byla vydána ke 100. výročí vzniku Československa v říjnu 2018 v edici Lodě v české minulosti. (patro.cz)

Jejich osud určuje někdo jiný. Leží v rukou bohů, kteří si s nimi hrají. Rozladěný nástroj ale nikdy nevydá pěkný tón. Dokáží se vzepřít vlastnímu údělu? Deset českých a slovenských povídek. Deset hrdinů, kteří se rozhodli říct bohům ne. Jeden fantasy svět. Sestavila Jitka Ládrová Obsah: Jitka Ládrová - Děti ze Země nikoho Tereza Holubová - Loutna hrála teskně Eliška Procházková - Ozvěna pomsty Vlastimil Diuk Čurda - Éterická Roman Ušák - Cena slobody Barbora Novotná - Každá mince má dvě strany Jan Konečný - Tóny nenávisti Jela Abasová - Dialana a bohovia Kristýna Jiroutová - Být hrdinou Věra Mertlíková - Hráč (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Originální příběh o hledání vlastní cesty. - Robert Fulghum, čte Jan Kolařík Robert Fulghum se ve svém novém románu Opravář osudů zamýšlí nad otázkami, kterými se lidstvo zabývá už od nepamětiGeorge Novak přijíždí do Prahy aby hledat své české kořeny. Brzy ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? V živé staropražské hospodě U Devíti Draků a jedné ovce potkává svérázné přátele, kteří v něm však spíše otázky vyvolávají, než aby mu předkládali snadné odpovědi. Kdo je Vera, Georgova tajuplná sousedka? Kdo je Luci Milena, mladá umělkyně, kterou potká na svých cestách? Největší otázku však jedné noci přinese tajemná návštěva jako z jiného světa, která mu předloží zvláštní nabídku...Nejnovější román Roberta Fulghuma je originálním příběhem o hledání vlastní cesty a o tom, jak někdy nalezneme odpovědi na otázky, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Fantastické povídky od legendárního autora ságy o Zaklínači. - Andrzej Sapkowski, čte Martin Finger Meč osudu: Fantastické povídky od legendárního autora Ságy o zaklínačiZaklínač Geralt z Rivie putuje světem, aby bojoval proti nestvůrám, temným bytostem, upírům a vlkodlakům a chránil obyčejné lidi. Je obdařen vlastnostmi, o nichž se běžným smrtelníkům ani nesní. Dráha zaklínače však není volbou, ale osudem. A výjimečné dovednosti bývají draze vykoupeny vyhnanstvím na okraji vrtošivé lidské společnosti. Život Zaklínače je proto někdy tesknou bojovou písní, kterou však stojí za to dozpívat až do samého konce. Výbor napínavých povídek Andrzeje Sapkowského obsahuje Prolog z knihy Zaklínač I. Poslední přání a kompletní povídky Zaklínač II. Meč osudu.Andrzej SapkowskiNekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé... (alza.cz)

Další porce inspirace od sportovních osobností. Třetí kniha Bez frází přináší jako exkluzivní titulní příběh vyprávění fotbalové legendy Petra Čecha. Někdejší nejlepší brankář světa nechává nahlédnout do svého maximalistického uvažování, přibližuje svůj přístup k řešení zadaných úkolů a vysvětluje, proč nemá rád přezdívku Mr. Perfect i proč mu nevadí být jiný než ostatní. Bez frází je prostor, kde sportovci předávají své životní zkušenosti pomocí příběhů vyprávěných jejich vlastními slovy. Sami se nemusíte zrovna pokoušet o vrcholovou kariéru, tyto příběhy se především dotýkají samotné cesty životem, jedno v jakých kulisách. Sport je ovšem nekonečná zásobárna inspirace a i ti nejúspěšnější kdysi stáli na úplném začátku a museli si odpovědět, jak dál. A protože i oni jsou lidé se všedními starostmi. V knize si přečtete i příběhy (a jejich dovětky mapující, co se s jednotlivými osobnostmi dělo od vydání příběhu na webu Bez frází) těchto sportovců: Michal Broš, Petr Hubáček, Michal Jordán, Pavel Kašný, Joel Kayamba, Petr Korbel, Libor Kozák, Rudolf Kraj, Tereza Martincová, Jan Morávek, Michal Navrátil, Karel Nocar, Pavel Patera, Eva Samková, Martin Semerád, Vojtěch Sommer, Roman Staša, Radomír Šimůnek, Lubor Tesař, Tomáš Vaclík. I tentokrát všechny s nezaměnitelným citem zachytila fotografka Jana Mensatorová, tvůrkyně vizuální identity Bez frází. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nahrávka obsahuje rozhlasové vsuvky, fejetony a povídky, jejichž autorem i interpretem je František Nepil, dále účinkují Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar a Eduard Cupák. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Originální nahrávky Františka Nepila z devadesátých let Unikátní kolekce pěti titulů mluveného slova pro dospělé doplněných albem pohádek pro vnoučky. Více jak 5 hodin laskavého humoru a skvělé zábavy. Ani čtvrtstoletí, které uplynulo od doby jejich vzniku, neubralo nic na jedinečnosti a nezaměnitelnosti vypravěčského stylu autora. Jméno Františka Nepila je zárukou kvality a jeho literární texty lze považovat za nadčasové. Těší se stálé oblibě u čtenářů i posluchačů. Čtyři tituly načetl autor sám a jeho neopakovatelná interpretace je posluchačskou lahůdkou. Komplet obsahuje audioknihy Dobrou a ještě lepší neděli, Dobré a ještě lepší pondělí, Má stoletá láska Sparta, Malý atlas mého srdce (čte František Nepil), Po Praze chodím (čte Petr Nárožný), Pohádková lampička (vyprávějí Jana Hlaváčová a Luděk Munzar). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,František Filipovský (*23. 9. 1907 - † 26. 10. 1993) Komentář k původnímu LP 1218 0473 z roku 1982: Milí přátelé, dostávají se k vám vzpomínky českého herce, člena Národního divadla v Praze, zasloužilého umělce Františka Filipovského. Snad vás, stejně jako mne při práci na záznamu, zaujme jeho vyprávění - hned veselé, hned vážnější, v němž zazní nejednou moudrá rada a zamyšlení člověka, jenž celý svůj život spojil s divadlem. Jako kdyby nalezl kořeny tolikeré radosti, kterou nám rozdává v nejrůznějších podobách svého herectví. Jsem přesvědčen, že Šest dýmek Františka Filipovského podá i o tom svědectví. Vím to už od chvíle, kdy jsme spolu poprvé zasedli a on mi začal vyprávět. O rodičích, o dětství, o divadle, filmu, televizi, rozhlase, o knihách, o přátelích a ještě o mnoha jiných věcech, lidech a situacích. A nechyběla při vyprávění dýmka - některá z jeho dýmek. Její vůně splývala se slovy a cítil jsem ji i ve chvíli, kdy už jsem seděl doma nad psacím strojem a zpracovával záznam. František Filipovský vyprávěl s neutuchajícím elánem, s obdivuhodnou energií a mě co chvíli přepadaly pochybnosti, zda se mi podaří zachytit to všechno, co dokresluje nenapodobitelnou osobnost tohoto herce. Pokusil jsem se. Pokusil jsem se zaznamenat nejen významné úseky života Františka Filipovského v divadle i mimo divadlo, ale zároveň je složit do mozaiky příběhů, které dávají nahlédnout do divadelního zákulisí i do zákulisí doby a života společnosti v různých jejích etapách, tak jak obepínaly život tohoto herce od dětství v Přelouči. Myslím, že při pohledu na všechna období našeho společenského vývoje se jeví František Filipovský jako důsledný stoupenec pokrokových proudů v naší divadelní kultuře. O tom svědčí jeho působení vedle Emila Františka Buriana, v Osvobozeném divadle, i jeho poválečné úsilí o lidový charakter českého divadla. Lidový typ jeho herectví ho k tomu předurčoval. V jeho vyprávění defilují pozoruhodné osobnosti českého divadelního života, filmu, televize a jiných oblastí československé kultury meziválečného, poválečného i pozdějšího období. Rovněž jejich prostřednictvím a hodnocením přibližují vzpomínky tohoto herce společenskou atmosféru jednotlivých časových etap. Vzpomínám teď rád na ty chvíle s Františkem Filipovským. Byly plné zaujetí, temperamentu i úsměvů herce, byly v nich i pochybnosti nad spolehlivostí paměti. Pokaždé mi připadalo, že přítomnosti Františka Filipovského přivolala všechna ta dobrá a laskavá strašidýlka i skřítky divadelního zákulisí, aby mi pomáhali vychutnávat (anebo dotvářet?) pohodu, která kolem jeho vyprávění dýchala, podobná vůni, ale i prchavosti dýmu z jeho dýmky. Přeji tutéž pohodu i vám. (z předmluvy ke stejnojmenné knize) Jiří Tvrzník (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Výběr povídek Františka Nepila s vánoční tematikou (od Adventu až po Silvestr) z knih Dobré a ještě lepší jitro, Dobrou a ještě lepší neděli, Dobrá a ještě lepší jitra a Hledání radosti. Výběr připravil a dramaturgicky sestavil sám autor, a poté se samozřejmě osobně dostavil do studia a ujal se četby s neopakovatelným mistrovstvím prostého vypravěče, jehož slova hladí, dokáží vyloudit na tvářích posluchačů úsměv, ba dokonce vyprovokují i k hlasitému smíchu. František Nepil vystihuje podstatu Vánoc s jejich typickými znaky s neobyčejnou pravdivostí. Vánoční atmosféru této nahrávky umocňují melodie známých koled a zvuk varhan. (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Album bratří Nedvědů z roku 1993 v reedici. Album bratří Nedvědů z roku 1993 v reedici. Seznam stop Proužek / Ještě Ne / Skládanka / Říp / Hopsinky / Křížek / Kyjov / Nad Sázavou / Uličky / Sponky / Vašek / Všechno Nejlepší / Noe / Splav / Čárky / Velký Vůz (alza.cz)

Romantické drama Město Osudu natočil režisér James Ivory, který do hlavních rolí obsadil mimo jiné i držitele Ceny Akademie Anthonyho Hopkinse a na Cenu Akademie třikrát nominovanou Lauru Linney. OMAR Razaghi (Omar Metwally) je íránský student, který se vydává do Uruguaye, aby tu napsal životopis zemřelého jihoamerického spisovatele Julese Gunda. Pokud se mu podaří ke spolupráci přesvědčit i spisovatelovy nejbližší, získá stipendium na Coloradské univerzitě. Proniknout do spletitého vztahu tří lidí ale nebude vůbec snadné. Romantické drama Město Osudu natočil režisér James Ivory, který do hlavních rolí obsadil mimo jiné i držitele Ceny Akademie Anthonyho Hopkinse a na Cenu Akademie třikrát nominovanou Lauru Linney. (dvd-premiery.cz)

Sedm jmen osobností navždy oddělených dobou, věkem, profesí, zkušenostmi a osudem. Jan Kačer, herec a režisér, Constantin Kinský, český šlechtic, mecenáš a majitel panství ve Žďáru nad Sázavou, sochař a malíř Richard Kočí, významný český architekt Jaroslav Wertig, filmový režisér Václav Marhoul, dlouholetý manažer farmaceutické firmy Zentiva Jiří Michal a vedoucí partnerka společnosti EY Magdalena Souček. (knihydobrovsky.cz)

Osud dobrodruha je stolní hra, ve které se hráči snaží vytvořit hrdinu s tím nejvelkolepějším osudem. Pomocí karet budujte svou postavu, vrhejte runy, čelte různým výzvám a vyberte si, zda se vydáte na cestu hrdinství, nebo padoušství. Hrajte kompetitivně, kooperativně i v jednom hráči! (mall.cz)

Svatohavelské příběhy zachycují ve formě stručných zpráv dějiny kláštera St. Gallen v dnešním Švýcarsku s občasnými exkurzy do širšího regionu. První část zahrnuje období 9. století, které zachytil analista Ratpert. Ten pojednává hlavně o chronologii opatů v Reichenau a St. Gallen a stručně zachycuje dějiny kostnické diecéze). Druhá část patří autorsky Ekkehardovi IV., vznikla v 11. století a je čtenářsky již mnohem přitažlivější. Edici doplňují hagiografie významných světců, především svatého Havla, patrona sanktgallenského kláštera. br> Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (patro.cz)

DVD film Správci osudu [The Adjustment Bureau, 2011]. Český dabing. České titulky. Dolby Digital. Hrají: Matt Damon, Emily Blunt. Máme svůj osud ve vlastních rukou, nebo s námi manipulují neznámé síly? (dvd-premiery.cz)

Kdo by nechtěl změnit vlastní osud, když se narodí do chudé rodiny, do chalupy mu fouká, střecha skoro padá na hlavu a do vsi samotné ani nevede silnice? Wang Chuaj si nepřeje nic víc, než aby měl jeho syn lepší život než on. Vždyť mu to předpověděl věštec: kluka čeká zářná budoucnost, vystuduje vysokou školu, odstěhuje se do města a nebude už dřít na polích jako on, jeho otec i jeho děda. Osud se však vzpírá, a ať se hrdina i celá rodina snaží sebevíc, nedá se zvrátit. Koho by napadlo, že co Čchang-čch‘ nedokáže pro sebe, podaří se mu zařídit pro svého syna. Ovšem jakou cenu bude muset za dosažení takového snu zaplatit? Silný příběh o cestě za štěstím navzdory osudu. Tung Si je literární pseudonym vysokoškolského profesora Tchien Taj-lina z jihočínské provincie Kuang-si. Jako spisovatel se začal prosazovat v devadesátých letech především povídkami. Zvrácený osud (2015) je jeho třetím románem. Píše vesměs o venkovském prostředí a absurditách, s nimiž se lidé v hornatých krajích vzdálených ruchu moderních velkoměst potýkají. Ve svých dílech vychází z velké části z osobní zkušenosti a vzpomínek své rodiny a blízkých. Je znám a ceněn pro svůj bytostný zájem o obyčejného člověka a ironický, avšak v jádru laskavý humor. (patro.cz)

Pět povídek z vesnického prostředí, v nichž si autorka všímá především osudů mladých vesnických žen, které se často podrobují rodičovské vůli, a dostávají se tím do svazků plných ústrků a trápení. Jejich morální síla jim ale dokáže vrátit smysl života. (patro.cz)

O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011) Tanečník s osudem Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla – jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel festivalu Jiří Bartoška žasnul, kde se v něm bere „ta šťáva“ (bylo mu teprve 69!). Vypozoroval jsem, že můj fotr byl při tanci dominantním partnerem krásných žen, včetně mé matky Věry. Ty, které vedl v tanečních duelech do okouzlujícího úmoru, se zdály šťastné. Jediná partnerka, kterou nedokázal vést podle svého gusta, se jmenovala OSUD, ale možná byla taky v tanci s mým fotrem uspokojená... V jejím nepolevujícím objetí absolvovali řadu vytrvalostních „sessions“, nejčastěji bez přípravy. Nejdřív ji stačil krokově i v ohebnosti (v Terezíně mu přezdívali „hadí muž“, protože se protáhl mříží do německých skladů brambor). Nakonec mýho nejoblíbenějšího fotra ale paní OSUD dostala, tak jako dostane všechny. Nikdy ale nikdo neviděl jeho prošoupaný podrážky, prasklý puchýře a neslyšel jeho krátící se dech. Můj nejoblíbenější fotr se totiž svůj celej život řídil heslem „budeme bojovat – nebudeme brečet!“ (Tak to připsal na okraj fiktivního dopisu zaplynovanému otci Emilovi „Táto!“ do Mladé fronty v roce 1947.) O svých pas-de-deux s Lady Osudem mi fotr rád vyprávěl – a vyprávěl ještě radši než tančil nebo jedl (to taky s gustem). Nejen, že jsem ty příběhy rád poslouchal, chvěl jsem se a obdivoval ho. Měl výdrž. To poznáte i z přiloženého CD... Pepi Lustig, USA, 2016 Dodnes nevím, jestli jsem vyšla z jeho příběhu. Z jeho představ o tom, jaká bych byla, kdybych se narodila tehdy a do toho a žila tam, s ním a s nimi. Se všemi, které jsem mohla poznat a poznat měla. Ďábel se mu díval do očí, jako by mu snad jeho život patřil. Osud si s ním zahrával. Možná, aby zabil jeho hravost a s ní i jeho nezkrotnost, která jím proudila do neznáma. A přesto se ho drželo štěstí. Často pouštěl svůj kousek chleba po vodě a často přicházel čas, kdy se k němu vracel. Jako světlo, tma, světlo, tma. („Co všechno přichází a zase se propadá do tmy?“) Jako jeho Tanga, dívka z Hamburku, měl v pohledu prorocký smutek. A s Tangou, Soňou Grossovou, krasojezdkyní z cirkusu Odeon v Hamburku, pro kterou nebyl jen bratrem, se dívali „na stromy, jak opadavá listí“. Smířili „se s tím, že nikdo nemá nic napořád. Co na jaře kvetlo a v létě dozrálo, začalo na podzim krásnět a umírat a zahynulo to ještě dřív, než přišla zima… Když padala hvězda,“ usmáli se, „jako by se jim ulevilo.“ Nevěděli „snad předtím, že nic – doslova nic – není nesmrtelné?“ Arnošt Lustig, Praha, 1992 Eva Lustigová, Vídeň, 2016 (patro.cz)

S psychiatrem, pedagogem a publicistou Radkinem Honzákem jsem se seznámila prostřednictvím jeho knih, jejichž obsah je popularizován jazykem srozumitelným a originálním, s noblesou a vkusem. Jeho způsob vyjadřování, smysl pro nadsázku a humor mi jsou sympatické a jsem ráda, že jsem ho mohla zažít i osobně, při natáčení pořadu Osudy, vysílaného na ČRo Vltava. Číst nebo poslouchat Radkina Honzáka je zážitek, který se z vaší hlavy jen tak nevypaří, ostatně hlava je labyrint, do kterého se snaží pan psychiatr už léta proniknout. Jeho osobnost, statná postava, charakteristický smích i typická dikce řeči přitahují pozornost a jeho jméno Radkin ještě více. V rozhlasových Osudech sám poodkrývá zrození neobvyklého jména, které je výsledkem lásky rodičů. V dětství mu ovšem přinášelo jen posměch spolužáků, ale postupně se je naučil milovat. A představit si Honzáka bez Radkina je dnes pro mnohé z nás nemožné. Pan doktor se narodil do protektorátu a od té doby, jak říká, prošel šesti státními útvary. Má tedy o čem vyprávět. Pět dílů naplněných vzpomínkami na dětství, dědečkův statek v Čími, pražský byt, nálety na Prahu, vysokou školu, profesory, poezii i pacienty charakterizuje osobnost psychiatra v jiné dimenzi. Jeho slova nejsou prázdná, nezavánějí nostalgií ani smutkem a posluchače vedou k přemýšlení, zastavení i úsměvu. Pan psychiatr se nebojí veřejně kritizovat svou "velkou maličkost" a odhalit své slabůstky a neduhy. Osudy Radkina Honzáka jsou prodchnuté humorem, laskavým slovem. Rozhodně nejsou hořkým naříkáním na padesátá léta, kdy maturoval, nebo na dobu normalizační, kdy byl několikrát u výslechu. Vyrůstal totiž v harmonické rodině a dětství trávil u svého milovaného dědečka z matčiny strany v Čími. Tam poznal hospodaření na statku, ale i krásu české klasické literatury. "Byl jsem takový pražský nemehlo, podotýká v prvním díle Osudů. "Jako kluk jsem hrál na piano a později brnkal na kytaru. Z nejžhavější puberty mi utkvěl šlágr Třešnové květy." I takové vzpomínky zakotvily v mysli populárního psychiatra. Díky Františku Hrubínovi, jenž rodinu Honzáků navštěvoval, se naučil vnímat poezii, kterou později rád poslouchal v Divadle hudby na Václavském náměstí v Praze. To se psala padesátá léta, zanesená totalitou, cenzurou a sovětskými vzory. Tehdy, řečeno jeho slovy, "házel na papír" své první básnické pokusy. Tam někde, v tom lidském labyrintu, se probudily literární počátky i touha zkusit medicínu. Cesta na lékařskou fakultu v padesátých letech pochopitelně vedla přes přihlášku do Československého svazu mládeže, kam vůbec nechtěl, ale prozíravá třídní učitelka rozhodla za něho. Původně chtěl být praktickým lékařem na Šumavě, ale zvolil si psychiatrii. A rozhodnutí bylo správné. Student Radkin promoval v roce 1962 a poté se vydal do Okresního odborného ústavu Kosmonosy, kde začala jeho pracovní kariéra. "Já jsem měl to štěstí, že jsem přišel do psychiatrie spolu s prvními psychofarmaky," dodává v rozhlasových Osudech. V roce 1966 odešel do Ústavu pro výzkum výživy (výzkum spánku a stresu). Kam se posunuly jeho zájmy o obor, s kým spolupracoval a co se mu stalo v profesi osudným? Úsměvné a poučné historky z jeho života by se mohly srovnávat s historkami z natáčení. A navíc je pan doktor Honzák umí originálně interpretovat. (patro.cz)

Audiokniha MP3 Jiří Suchý, čte Jiří Suchý, Ondřej Suchý Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor. V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč. Obsah: 1 Plzeň, Klatovy, Praha, Sv. Jan pod Skalou a válka - 25:30 2 Konec války, reklamním grafikem a pak vojákem generála Čepičky - 28:29 3 Reduta a Jiří Šlitr, Divadlo Na Zábradlí a Semafor v ulici Ve Smečkách - 28:04 4 Mé dekadentní začátky, poprvé v televizi a Semafor vítězný - 26:25 5 Gramotingltangl, Jonáš a tingltangl, Armstrong v Praze a Molavcová v Semaforu, emigrantem proti své vůli - 24:58 6 Čemu se říkalo... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Rozhlasové vzpomínání psychiatra se specializací na psychoterapii, zastánce psychosomatického přístupu, publicisty a vysokoškolského pedagoga. - autor Radkin Honzák, čte Radkin Honzák Rozhlasové vzpomínání psychiatra Radkina HonzákaKam se posunuly jeho zájmy o obor, s kým spolupracoval a co se mu stalo v profesi osudným? Úsměvné a poučné historky z jeho života by se mohly srovnávat s historkami z natáčení. A navíc je pan doktor Honzák umí originálně interpretovat.Pět dílů naplněných vzpomínkami na dětství, dědečkův statek v Čími, pražský byt, nálety na Prahu, vysokou školu, profesory, poezii i pacienty charakterizuje osobnost psychiatra v jiné dimenzi. Jeho slova nejsou prázdná, nezavánějí nostalgií ani smutkem a posluchače vedou k přemýšlení, zastavení i úsměvu. Pan psychiatr se nebojí veřejně kritizovat svou velkou maličkost a odhalit své slabůstky a neduhy. (alza.cz)

Elektronická kniha - Robert Fulghum se ve svém novém románu zamýšlí nad otázkami, kterými se lidstvo zabývá už od nepaměti. - autor Robert Fulghum, 202 stran Robert Fulghum se ve svém novém románu Opravář osudů zamýšlí nad otázkami, kterými se lidstvo zabývá už od nepaměti George Novak přijede do Prahy, aby pátral po svých českých kořenech. Nakonec ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera, sousedka a přítelkyně plná pochopení, ale i tajemství?Georgeovi v jeho hledání nejvíc pomáhají nová setkání – s trochu záhadnou mladou ženou Luci Milenou nebo s bytostí, která mu předloží naprosto nečekanou nabídku. V hospodě U Devíti draků a ovce, místě pro rozhovory, otázky a odpovědi přímo stvořeném, najde pak nejedna zápletka rozřešení. (alza.cz)