Konstantin biebl - portrét básníka - konstantin biebl - audiokniha

Audiokniha: Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2355 "Konstantin Biebl - portrét básníka" vydanému Supraphonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Básnický portrét KONSTANTINA BIEBLA (1898-1951) na gramofonové desce je pokusem o skladbu, snažící se i na časově omezené ploše představit autora v jeho základních tématech, ideovém a uměleckém růstu, v bohatství jeho metaforiky i ve využití formálních struktur, v revolučním patosu jeho materialistického pozemšťanství. Biebl patřil ke generaci wolkrovsko-nezvalovské, s níž sdílel společná názorová východiska stejně jako bytostnou potřebu tvůrčího hledání. Stačilo však, že byl jen o dva roky starší než její hlavní představitelé, aby se pro něho stala zkušenost válečných zákopů - obdobně jako pro jeho lounského přítele, prozaika Karla Konráda - životním stigmatem. Dalším výrazným rysem Bieblovy tvorby je jeho sociální cítění, aktivní sounáležitost s bojem dělnictva a třídní chápání společenských konfliktů. Toto vědomí prostupuje všechny jeho knihy, téma a doba je vyhrocuje...Tyto dva základní akordy, válka a sociální téma, tvoří ve zkratce snad sdostatek typizující první větu naší skladby. Druhou frází vytvořené kompozice jsou verše milostné. Biebl byl plachý člověk, něžný lyrik (ale zároveň, jak zase nejpřesvědčivěji ukazuje poslední jeho kniha, nesmlouvavý bojovník). Bieblova milostná poezie není zavalena ozdobností pěkných slov: je cudná ve výrazu, je lidsky opravdová, je v ní slyšet dech lásky i tep rozechvělého srdce. A je i hravá....Třetí věta naší skladby představuje Biebla "exotického". Její jádro tvoří sbírka "S lodí, jež dováží čaj a kávu", hlavní umělecký svědek - kromě několika próz - jeho cesty na Jávu a do holandské Indie na podzim 1926...Poslední část a zároveň epilog naší desky patří sbírce Bez obav, shrnující Bieblovy básně z let 1940-1950, necelý půlrok před básníkovou smrtí... (knihydobrovsky.cz)

Konstantin Biebl se narodil ve Slavětíně roku 1898. Jako osmnáctiletý narukoval do první světové války, sloužil v Haliči a na balkánské frontě. Poté hodně cestoval. Vydal deset sbírek poezie. Nejcennější jsou: Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Zrcadlo noci. Publikoval dvě knížečky próz inspirované exotismem cest. V listopadu 1950 opustil dobrovolně tento svět. Nový výbor z jeho poezie, sestavený Vladimírem Justlem, doprovázejí kresby Aleny Nádvorníkové. (knihydobrovsky.cz)

Jiskřivá poezie Konstantina Biebla, člena avantgardního Devětsilu a pražské surrealistické skupiny, je dodnes živá a svěží. Kniha obsahuje ukázky z Bieblovy nejrozsáhlejší a vrcholné básně Nový Ikaros, milostné poezie, zvukomalebných poetistických hříček i verše inspirované životem ve Slavětíně, 1. světovou válkou a pobytem na Jávě. Jsou to básně s kouzlem orientálních pohádek, plné humoru, hravého snění, ale i mrazivého chvění a bolesti. (knihydobrovsky.cz)

Básník, prozaik a cestovatel Konstantin Biebl (1898-1951) patří v české literatuře k nejvýznamnějším představitelům meziválečné avantgardy - tvůrcům proletářské poezie, poetismu a surrealismu. V době, kdy uplynulo 100 let od počátku 1. světové války, připomínáme tímto výborem dílo jednoho z tehdejších nejmladších vojáků, který ve své poezii autenticky zachytil životní zkušenosti své generace. V Bieblově básnickém a vypravěčském umění se spojují hravost, vtip a snění s konkrétními obrazy často bolestné skutečnosti. (knihydobrovsky.cz)

Konstantin Biebl (1898-1951), český avantgardní básník, odjel jednou na dalekou Jávu ..., Tato kniha obsahuje výber próz a básní inspirovaných jeho zážitky. V jeho jemné poetické představivosti se zračí nejen jeho úžas nad všemi krásami světa javánského, ale i odpor k holandskému kolonialismu. Jeho básnické poznávní "nového světa" prostupuje humor a absurdita. Kniha, kterou držíte v ruce, představuje tuto perličku českého písemnictví a českým i indonéským čtenářům.Dvojjazyčné vydání cestopisných fejetonů a veršů významného českého básníka Konstantina Biebla, které jsou odrazem jeho cesty na tropickou Jávu, podniknuté v roce 1926. Konstantin Biebl podal velmi neotřelou zprávu o svém putování na ostrov Jáva, který ve dvacátých letech patřil do správy Nizozemské východní Indie. Jeho zážitky a verše inspirované jávskou krajinou, kterou navštívil v prosinci 1926, vycházejí souběžně jak v českém originále, tak i v indonéském překladu. Autorovy dojmy, zpracované již téměř před stoletím, jsou dnes vlastně už klasickým poetickým, zároveň ale i realistickým svědectvím o daleké zemi, která kdysi pro svou vzdálenost a nedostupnost probouzela víceméně jen dobrodružné představy a sny. (knihydobrovsky.cz)

Jiskřivá poezie Konstantina Biebla, člena avantgardního Devětsilu a pražské surrealistické skupiny, je dodnes živá a svěží. Kniha obsahuje ukázky z Bieblovy nejrozsáhlejší a vrcholné básně Nový Ikaros, milostnou poezii, zvukomalebné poetistické hříčky i verše inspirované životem ve Slavětíně, 1. světovou válkou a pobytem na Jávě. Jsou to básně s kouzlem orientálních pohádek, plné humoru, hravého snění, ale i mrazivého chvění a bolesti. (patro.cz)

Audiokniha:,Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten nejlepší a jediný možný. Nicméně přesto, i navzdory určité dobové patině a snad trochu i pro ni, může být setkání s hlasy významných českých básníků velmi poutavým zážitkem... (knihydobrovsky.cz)

Konstantin: Cesta k moci je kniha o politických dějinách římské říše doby Konstantinovy, ale také doby tetrarchie a obecně třetího století. Sleduje Konstantinovu politickou kariéru od dramatických okolností, za kterých se stal císařem (306), až po masakr jeho příbuzných, ke kterému došlo krátce po jeho smrti (337). Věnuje pozornost také Konstantinovu mládí, jeho rodině, jeho roli v tetrarchii a mnoha dalším otázkám, často kontroverzním. Autor vidí Konstantina jako talentovaného a velmi úspěšného politika a vojevůdce, ale také jako člověka, který dovolil, aby jeho osobní obrat ke křesťanství způsobil začátek převratných změn římského impéria. (knihydobrovsky.cz)

Proglas - najstaršia slovanská literárna pamiatka sa vyníma ako výnimočné dielo vysokej literárnej a duchovnej hodnoty. Za jeho literárnymi kvalitami sa skrýva v prvom rade hlboký duchovný odkaz. Ak dnes laický svet hovorí o neprekonateľnej priepasti medzi vierou a náboženstvom na jednej strane a rozumom, či vedou na druhej strane, teda o akoby neprekonateľnom konflikte medzi fides et ratio, sv. Cyril práve naopak videl vo vede, predovšetkým v takom poznávaní, ktoré privádza dušu k múdrosti, uskutočňovanie Božieho plánu o človeku. Túto výzvu na harmóniu medzi rozumom a vierou obsahuje už Proglas, ktorý ich nestavia do protikladu, ale vyzýva k vzájomnej službe. Text obsahuje ako prepis pôvodného textu v pôvodnej písomnej podobe, tak i preklad do slovenčiny, čím je dielo vhodné pre záujemcov o dejiny či jazykovedu, nie iba pre náboženské účely. Ide o exkluzívnu publikáciu, obohatenú o reprodukcie najstarších fresiek ochridských cirkví, ako aj cirkví v Kurbinove a Slivnici, na ktorých sú zobrazení sv. Cyril a sv. Metod, ich žiaci sv. Kliment, sv. Naum, sv. Gorazd, sv. Sava a sv. Angelarij. Fundovanými textami prispeli Cyril Vasiľ, Viliam Turčány, vladyka Stefan, Viliam Judák, Teodor Križka, Matúš Kučera a zostavovateľ Stojan Lekoski. Vychádzajú po prvýkrát spolu v slovenskom a macedónskom jazyku v roku 1150. výročia začiatku činnosti slovanských vierozvestov na Veľkej Morave. Druhé, doplnené vydanie vydalo Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov v spolupráci so Slovenskou národnou knižnicou. (patro.cz)

Kniha popisuje duchovní zážitky s léčiteli, médii a obyčejnými lidmi v různých zemích světa. Napsal ji horolezec, profesor a světově uznávaný vědec, který svůj život zasvětil studiu duchovních světů z vědeckého hlediska. (knihydobrovsky.cz)

Proglas - najstaršia slovanská literárna pamiatka sa vyníma ako výnimočné dielo vysokej literárnej a duchovnej hodnoty. Za jeho literárnymi kvalitami sa skrýva v prvom rade hlboký duchovný odkaz. Ak dnes laický svet hovorí o neprekonateľnej priepasti medzi vierou a náboženstvom na jednej strane a rozumom, či vedou na druhej strane, teda o akoby neprekonateľnom konflikte medzi fides et ratio, sv. Cyril práve naopak videl vo vede, predovšetkým v takom poznávaní, ktoré privádza dušu k múdrosti, uskutočňovanie Božieho plánu o človeku. Túto výzvu na harmóniu medzi rozumom a vierou obsahuje už Proglas, ktorý ich nestavia do protikladu, ale vyzýva k vzájomnej službe. Text obsahuje ako prepis pôvodného textu v pôvodnej písomnej podobe, tak i preklad do slovenčiny, čím je dielo vhodné pre záujemcov o dejiny či jazykovedu, nie iba pre náboženské účely. Ide o exkluzívnu publikáciu, obohatenú o reprodukcie najstarších fresiek ochridských cirkví, ako aj cirkví v Kurbinove a Slivnici, na ktorých sú zobrazení sv. Cyril a sv. Metod, ich žiaci sv. Kliment, sv. Naum, sv. Gorazd, sv. Sava a sv. Angelarij. Fundovanými textami prispeli Cyril Vasiľ, Viliam Turčány, vladyka Stefan, Viliam Judák, Teodor Križka, Matúš Kučera a zostavovateľ Stojan Lekoski. Vychádzajú po prvýkrát spolu v slovenskom a macedónskom jazyku v roku 1150. výročia začiatku činnosti slovanských vierozvestov na Veľkej Morave. Druhé, doplnené vydanie vydalo Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov v spolupráci so Slovenskou národnou knižnicou. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Chlapec menom Konštantín v sebe originálne a zaujímavo spája dobrodružné komiksové príbehy z veľkomoravskej osady a rozprávanie o skutočnom živote Konštantína a Metoda.Tento príbeh sa odohráva na území Veľkej Moravy niekedy po roku 885, keď v krajine vládol mocný knieža Svätopluk. V malej slovanskej osade žil v tom čase chlapec Radan, dievčina Dobrava, malá Nena, ale, samozrejme, bývali tu aj dospelí, ktorí sa o svoje nezbedné deti starali. Život v slovanskej osade plynul zvyčajne pokojne, no jedného dňa sa stalo čosi zvláštne. Osadu totiž, za trochu nešťastných okolností, navštívil tajomný cudzinec... (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínková kniha kytaristy, skladatele a hudebního producenta. Svůj život prožil (a dosud žije) v mnoha zemích. V šesti zemích žil delší dobu, v Sovětském svazu, Československu, Rakousku, Nizozemí a Španělsku, krátce žil i v zemi svých předků, v Gruzii. Narodil se v roce 1950 v Moskvě, jeho otec byl gruzínského původu, matka židovského původu. V Československu (v Praze) prožil nejdůležitější léta pro formování osobnosti, od svých třinácti let (1963) do jedenadvaceti (1971), kdy se rozhodl emigrovat. Účinkoval v kapelách Captains Souls Blues Band a Blue Devils. Na přelomu let 1968 a 1969 hrál ve strahovském klubu, účastnil se protiokupačních demonstrací v srpnu 1969. V roce 1970 založil kapelu Ruchadze Band. V současnosti žije v Amsterdamu, ale velmi často jezdí do České republiky, kde žije jeho matka, kde má své přátele a velkou část hudebních aktivit. V knize vypráví Kosťa Ruchadze o své nekonformní životní pouti. Gruzínské jméno Ruchadze znamená v překladu šedivý, což ale rozhodně neodpovídá tomu, čím vším autor dodnes prošel a jaká dobrodružství zažil. Už barvité vzpomínky na dětství v Sovětském svazu padesátých let čtenáře natolik zaujmou, že chce znát, co bylo s chlapcem dál, když se rodina přestěhovala do pražského Břevnova. Přes peripetie klopotného dospívání a neshod s nevlastním otcem se autor dostává k líčení své emigrace, pobytu v Nizozemsku, cestování a hraní s různými kapelami a muzikanty v západní Evropě, zvláště ve Španělsku, a také v Americe. Nevyhýbá se ani osobním vzpomínkám na kamarády a přátele, ale také na mnohdy drásavé milostné vztahy. A jako samozřejmá, přesto nevtíravá a pokorná spodní nit vede celým vyprávěním vztah nejsilnější, bytostný - k hudbě, která jeho žití směruje nejspíš odjakživa... (knihydobrovsky.cz)

„Heligonky“, co jsou to heligonky? Tímto ryze českým a historickým názvem se označuje druh českých diatonických knoflíkových harmonik. Vyznačují se výrazně hlubokým zněním basových tónů a charakteristickým, nezaměnitelným zvukem. Od svého zrodu na počátku 20. století až do dneška nerozlučně patří a vždy patřit budou především k lidové písničce. Originály českých heligonek z dílen původních výrobců jsou dnes všechny starší více než 70 let. A pokud jste v těch dobách, například v Českých Budějovicích, chtěli koupit kvalitní heligonku, zašli jste přímo do dílny vyhledávaného výrobce Konstantina Stibitze. Skromný a pracovitý pan Stibitz, spolu se svými zaměstnanci, dával do svých heligonek svůj nejlepší um a srdce. Ale oficiální paměť budoucnosti na něj, a na jeho záslužné dílo, zcela zapomněla. Tato knížka vám, vážení čtenáři, přináší poodhalení života, práce i světového věhlasu Konstantina Stibitze. Přeji vám objevný čtenářský zážitek. Jan Bicek (knihydobrovsky.cz)

Konstantin Vaginov (1899 – 1934) – ruský básnik a prozaik, popredný a svojrázny predstaviteľ ruskej sovietskej postavantgardy a predchodca ruskej postmodernej literatúry, sa narodil v Petrohrade, ktorý bol preňho štvrtým Rímom a pre jeho poéziu a prózu sa stal celoživotnou témou. Jeho otec, žandársky podplukovník Konstantin Vagengejm (Wagenheim), pochádzal z povolžských Nemcov a keď sa začala prvá svetová vojna a v Rusku sa zdvihla vlna patriotizmu a protinemeckých nálad, požiadal o zmenu priezviska: výsledkom poruštenia nemeckého priezviska bolo priezvisko Vaginov. Vaginov patril takmer do všetkých petrohradských poetických združení a krúžkov (Cech básnikov N. Gumiľova, Kruh M. Bachtina, OBERIU a i.). Jeho básnická i prozaická tvorba sa pre svoju ironickosť, zložitosť, nesúdobosť, osobitosť a nezaradenosť do oficiálneho prúdu stretávala s odmietavým postojom angažovanej sovietskej kritiky. Zrejme preto ostal po smrti na dlhé roky zamlčaný, zabudnutý, vyradený z oficiálneho literárneho života až do r. 1989, keď začal v Rusku opäť vychádzať a pre priaznivcov náročnej, experimentálnej a slobodnej literatúry sa stal takmer kultovým autorom. Je jedným z tých ruských autorov, ktorých tvorba predbehla svoju dobu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha pre deti, kde dvom kamarátom cesta do vysnívaného Turecka pripraví množstvo dobrodružných situácií. Plnofarebné ilustrácie výtvarnčky Marty Tlučákovej - Hricovej. (patro.cz)

eBook: Kytarista, skladatel a hudební producent Konstantin Ruchadze je skutečný světoběžník. Svůj život prožil (a dosud žije) v mnoha zemích. V šesti zemích žil delší dobu, v Sovětském svazu, Československu, Rakousku, Nizozemí a Španělsku, krátce žil i v zemi svých předků, v Gruzii. Narodil se v roce 1950 v Moskvě, jeho otec byl gruzínského původu, matka židovského původu. V Československu (v Praze) prožil nejdůležitější léta pro formování osobnosti, od svých třinácti let (1963) do jedenadvaceti (1971), kdy se rozhodl emigrovat. Účinkoval v kapelách Captains Souls Blues Band a Blue Devils. Na přelomu let 1968 a 1969 hrál ve strahovském klubu, účastnil se protiokupačních demonstrací v srpnu 1969. V roce 1970 založil kapelu Ruchadze Band. V současnosti žije v Amsterdamu, ale velmi často jezdí do České republiky, kde žije jeho matka, kde má své přátele a velkou část hudebních aktivit.V knize Moje cesta do světa vypráví Kosťa Ruchadze o své nekonformní životní pouti. Gruzínské jméno Ruchadze znamená v překladu šedivý, což ale rozhodně neodpovídá tomu, čím vším autor dodnes prošel a jaká dobrodružství zažil. Už barvité vzpomínky na dětství v Sovětském svazu padesátých let čtenáře natolik zaujmou, že chce znát, co bylo s chlapcem dál, když se rodina přestěhovala do pražského Břevnova. Přes peripetie klopotného dospívání a neshod s nevlastním otcem se autor dostává k líčení své emigrace, pobytu v Nizozemsku, cestování a hraní s různými kapelami a muzikanty v západní Evropě, zvláště ve Španělsku, a také v Americe. Nevyhýbá se ani osobním vzpomínkám na kamarády a přátele, ale také na mnohdy drásavé milostné vztahy. A jako samozřejmá, přesto nevtíravá a pokorná spodní nit vede celým vyprávěním vztah nejsilnější, bytostný – k hudbě, která jeho žití směruje nejspíš odjakživa... (knihydobrovsky.cz)

Právě sledujeme finální emancipaci Ukrajinců jako evropského politického národa. Ukrajina vzdoruje agresi imperiálního Ruska a za svou i naši svobodu platí krví. Válka, která začala už roku 2014, vstoupila do nejbrutálnější fáze invazí 24. února 2022. Deklarovaným ruským cílem je likvidace ukrajinského národa. Ukrajinští intelektuálové reflektují válku jako agresi koloniální mocnosti vůči bývalé kolonii a odpor vůči Rusku jako završení dekolonizace. Ukrajinci, podporovaní Západem včetně Česka, nám nastavují zrcadlo: Čest je více než blahobyt a krvácet za svobodu je ctnost. V kontextu ukrajinské "revoluce důstojnosti" a "civilizační války" vznikaly eseje a rozhovory ukrajinského filosofa Konstantina Sigova k fenoménu evropanství: "Otázka nezávislosti a celistvosti Ukrajiny je pro nás otázkou života a smrti. Tento boj však není něco abstraktního, má svou tvář. Když se dívám na fotografie těch, kteří položili své životy, není to dav bez tváře, ale jsou to tváře konkrétních lidí, na kterých je obvykle vidět úsměv, nebo dokonce smysl pro humor. Tyto tváře ztělesňují hodnoty, za které zde bojujeme. Dobro má vždy svou tvář." Kniha Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě je svědectvím o zápase Ukrajinců s barbarstvím a o smysluplnosti zápolení o svobodu a dobro. Úcta k lidské důstojnosti není samozřejmostí a svoboda není zadarmo. (knihydobrovsky.cz)

V tomto svazku velké řady edice Disk předkládáme čtenářům výběr česky dosud nepublikovaných statí K. S. Stanislavského, které zkratkovitě, ale výstižně mapují obraz vývoje myšlení velkého ruského divadelníka. Vedle přípravných materiálů k zásadním dílům, v nichž Stanislavskij formuloval svůj "systém" či "metodu" herecké tvorby, uveřejňujeme také stať, v níž pro Britskou encyklopedii shrnul svou uměleckou, teoretickou i pedagogickou koncepci, a konečně i jeden z posledních textů o přístupu k tvorbě herecké postavy, na němž pracoval před koncem svého života, ale nestačil jej dokončit a shrnout v další knize. Překlad statí od Aleny Obsah: Konstantin Sergejevič Stanislavskij: *Z přípravných materiálů k práci o herecké tvorbě *O různých směrech v divadelním umění: Rutinérství / Umění předvádění | Umění prožívání | Smíšené směry *Umění herce a režiséra *Přístup k tvorbě role (Nalezení sebe v roli a role v sobě) Jaroslav Vostrý: Od prožívání k umění 1 Emoce a prožitky | 1.1 Stanislavskij a Damasio | 1.2 Od představy k příběhu | 1.3 Damasiův svět afektů | 1.4 "Ať pláče divák!" | 1.5 Lze pocity fixovat? 2. Tvorba postavy | 2.1 Konec hereckých oborů | 2.2 Přirozenost a příroda | 2.3 Prožívání a tvorba | 2.4 Divadlo a umění | 2.5 Tvůrčí sebecítění. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jan Bicek, 224 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá „Heligonky“, co jsou to heligonky? Tímto ryze českým a historickým názvem se označuje druh českých diatonických knoflíkových harmonik. Vyznačují se výrazně hlubokým zněním basových tónů a charakteristickým, nezaměnitelným zvukem. Od svého zrodu na počátku 20. století až do dneška nerozlučně patří a vždy patřit budou především k lidové písničce. Originály českých heligonek z dílen původních výrobců jsou dnes všechny starší více než 70 let. A pokud jste v těch dobách, například v Českých Budějovicích, chtěli koupit kvalitní heligonku, zašli jste přímo do dílny vyhledávaného výrobce Konstantina Stibitze. Skromný a pracovitý pan Stibitz, spolu se svými zaměstnanci, dával do svých heligonek svůj nejlepší um a srdce. Ale oficiální paměť budoucnosti na něj, a na jeho záslužné dílo, zcela zapomněla. (alza.cz)

For all the West's failings - terrible food, cold weather, and questionable politicians with funny hair to name a few - it has its upsides. Konstantin would know. Growing up in the Soviet Union, he experienced first-hand the horrors of a socialist paradise gone wrong, having lived in extreme poverty with little access to even the most basic of necessities. It wasn't until he moved to the UK that Kisin found himself thriving in an open and tolerant society, receiving countless opportunities he would never have had otherwise.Funny, provocative and unswervingly perceptive, An Immigrant's Love letter to the West interrogates the developing sense of self-loathing the Western sphere has adopted and offers an alternative perspective. Exploring race politics, free speech, immigration and more, Kisin argues that wrongdoing and guilt need not pervade how we feel about the West - and Britain - today, and that despite all its ups and downs, it remains one of the best places to live in the world.After all, if an immigrant can't publicly profess their appreciation for this country, who can? (knihydobrovsky.cz)

ANNOTATION This book is an attempt to reach a new, more general and holistic level of understanding the development and evolution of the world's trolleybus systems. Based on a systematized review of trolleybus systems' data, the book presents the development history and technical specifities of the popular urban means of transportation powered by electricity and known as trolleybus. This is the first publication of its kind that presents a structured body of information on all of the world's trolleybus systems - both extinct and extant - broken down by country. Descriptive and comprehensive data are provided for each trolleybus system, including such information as the total length of the service lines and the number of vehicles in the fleet in different historical periods of its existence. The book is richly illustrated with archive and modern photographs. It is designated for specialists, as well as a wide reading audience interested in urban transport. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - 96 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Proglas - najstaršia slovanská literárna pamiatka sa vyníma ako výnimočné dielo vysokej literárnej a duchovnej hodnoty. Za jeho literárnymi kvalitami sa skrýva v prvom rade hlboký duchovný odkaz. Ak dnes laický svet hovorí o neprekonateľnej priepasti medzi vierou a náboženstvom na jednej strane a rozumom, či vedou na druhej strane, teda o akoby neprekonateľnom konflikte medzi fides et ratio, sv. Cyril práve naopak videl vo vede, predovšetkým v takom poznávaní, ktoré privádza dušu k múdrosti, uskutočňovanie Božieho plánu o človeku. Túto výzvu na harmóniu medzi rozumom a vierou obsahuje už Proglas, ktorý ich nestavia do protikladu, ale vyzýva k vzájomnej službe. Text obsahuje ako prepis pôvodného textu v pôvodnej písomnej podobe, tak i preklad do slovenčiny, čím je dielo vhodné pre záujemcov o dejiny či jazykovedu, nie iba pre náboženské účely. Ide o exkluzívnu publikáciu, obohatenú o reprodukcie najstarších... (alza.cz)

Kniha pre deti, kde dvom kamarátom cesta do vysnívaného Turecka pripraví množstvo dobrodružných situácií. Plnofarebné ilustrácie výtvarnčky Marty Tlučákovej - Hricovej. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Právě sledujeme finální emancipaci Ukrajinců jako evropského politického národa. Ukrajina vzdoruje agresi imperiálního Ruska a za svou i naši svobodu platí krví. Válka, která začala už roku 2014, vstoupila do nejbrutálnější fáze invazí 24. února 2022. Deklarovaným ruským cílem je likvidace ukrajinského národa. Ukrajinští intelektuálové reflektují válku jako agresi koloniální mocnosti vůči bývalé kolonii a odpor vůči Rusku jako završení dekolonizace. Ukrajinci, podporovaní Západem včetně Česka, nám nastavují zrcadlo: Čest je více než blahobyt a krvácet za svobodu je ctnost. V kontextu ukrajinské „revoluce důstojnosti“ a „civilizační války“ vznikaly eseje a rozhovory ukrajinského filosofa Konstantina Sigova k fenoménu evropanství: „Otázka nezávislosti a celistvosti Ukrajiny je pro nás otázkou života a smrti. Tento boj však není něco abstraktního, má svou tvář. Když se dívám na fotografie těch, kteří položili své životy, není to dav bez tváře, ale jsou to tváře konkrétních lidí, na kterých je obvykle vidět úsměv, nebo dokonce smysl pro humor. Tyto tváře ztělesňují hodnoty, za které zde bojujeme. Dobro má vždy svou tvář.“ Kniha Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě je svědectvím o zápase Ukrajinců s barbarstvím a o smysluplnosti zápolení o svobodu a dobro. Úcta k lidské důstojnosti není samozřejmostí a svoboda není zadarmo. (knihydobrovsky.cz)

DVD dokumentární film Řím 10-13 (Konstantin, Barbarský generál, Manipulátor, Poslední císař). 3 DVD. Český dabing. Dolby Digital. Třináctidílná série o historii Říma. Konstantin Občanské války, které sužovaly Římskou říši ve třetím století, definitivně ukončil až císař Dioklecián. O vládu nad impériem se dělil s dalšími třemi spolu-vládci. Ve východní části říše, na císařském dvoře Diokleciána a v jeho armádě získával vojenský výcvik budoucí vládce, mladičký Konstantin. Když Dioklecián odešel na odpočinek, Konstantin se vrátil ke svému otci, jednomu z císařů západní části říše. Konstantinův otec ale brzy umírá, když předtím učinil syna svým nástupcem. Jako nový císař Španělska, Galie a Británie Konstantin osvědčil svou sílu proti nepřátelským barbarům. Ale když se ostatní spoluvládci začali zase obracet jeden proti druhému, Konstantin se rozhodl s tím jednou provždy skoncovat. Porazil jednoho spoluvládce po druhém, a postupně tak získal kontrolu nad celou říší. Založil také nové hlavní město na východě. Při tom všem měl vizi, že navždy změní směřování západní civilizace. Konstantin bojoval pod znamením kříže křesťanského boha a tím nejen legitimizoval nové náboženství, ale našel v n m i sílu, kterou využil pro sjednocení říše. Barbarský generál Koncem čtvrtého století není soužití Římanů a barbarů v rámci Římské říše bezproblémové, často vyúsťuje v násilnosti. Když císař Theodosius získá do služby v římské armádě Góty jako žoldnéře, spolehne se na svého věrného generála, napůl barbara-Vandala, napůl Římana, Stilicha, že zabezpečí věrnost Gótů. Ale Theodosius použil a obětoval gótské vojáky jako cíl pro děla v občanské válce a to způsobilo jejich povstání pod vedením Alarika, kterého Gótové provolali králem. Theodosius brzy poté umírá a zanechává říši svým dvěma synům, přičemž Stilicha jmenuje regentem (svého mladšího syna Honoria) v západní části říše. Když se Alarik snaží nalézt nový domov pro svůj lid na území Římské říše, a Stilicho bojuje proti novým nepřátelům Říma, cesty těchto dvou mužů se zkříží. Někdy bývali spojenci, jindy nepřáteli. Ale nakonec oba padli za oběť římským předsudkům. A Gótové, když si uvědomili, že Římané nechtějí mít s barbary nic do činění, zaútočili na samotný Řím. Manipulátor V roce 450 našeho letopočtu byl Řím už jen pouhým stínem sebe samotného. Pryč je éra, kdy svou civilizací všechny převyšoval, i období mohutných územních expanzí. Nyní jsou římští vládci vydáni na milost vetřelcům-barbarům, a nabízejí jim moc a území výměnou za mír. Uprostřed období úpadku říše se do vysokého vojenského postavení vypracovali tři kamarádi: Ricimer, Aegidius a Majorian, a všichni vzájemně soupeřili o to, kdo ovládne impérium. Majorian byl prvním, kdo byl jmenován císařem, Aegidius pak jeho hlavním generálem, ale Ricimer, voják a původem barbar byl tím, kdo tahá za nitky. Toho, kdo ohrozí Ricimerovu sutoritu, přátele nevyjímaje, čeká smrt jeho mečem. Poslední císař V polovině pátého století, když říše prohrála bitvu proti hrůzu nahánějícím barbarům, jeden Říman jménem Orestes vstoupil do služby na dvoře hunského náčelníka Attily. S dobrou znalostí strategie svého nepřítele se Orestes nakonec vrátil do Itálie, odhodlán vzkřísit Řím. Ale nejprve musel umlčet barbary na panovníkově dvoře a uchazeče o trůn, vyslané z východu. Orestes prohlásil svého mladého syna císařem a pokusil se očistit Řím od vlivu barbarů. Avšak zjistil smutnou pravdu, že bez barbarů už není Řím. Po stovkách let, kdy Římané využívali vetřelce jako nájemné vojáky-žoldnéře, tito převýšili svým počtem Římany a říše si nemohla dovolit je propustit. Ačkoli Orestes bojoval chrabře, čekala ho smrt z rukou velitele žoldnéřů - barbara Odovakara. Tato událost znamenala zánik Římské říše v roce 476 našeho letopočtu. Poslední císař, pouhý chlapec, byl poslán do vyhnanství a Odovakar prohlásil, že nového císaře už není potřeba, protože není už ani Římská říše. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha MP3 Viktor Dyk, Josef Hora, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, František Halas, František Hrubín, Vilém Závada, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Karel Kryl, čte Viktor Dyk, Josef Hora, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, František Halas, František Hrubín, Vilém Závada, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Karel Kryl Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten... (alza.cz)

A major study of Ukrainian art from 1900 to the mid-1930s – with loans from major museums in Ukraine, elsewhere in Europe, the United States (including MoMA) and Israel. How does artistic life flourish during revolution and conflict? Ukraine in the early 1900s endured unimaginable political upheaval, yet this became a period of true renaissance in Ukrainian art, literature, theatre and cinema. In the Eye of the Storm: Modernism in Ukraine, 1900–1930s presents the ground-breaking art produced in Ukraine in the early 20th century, focusing on the three key cultural centres of Kyiv, Kharkiv and Odesa. Against a complicated socio-political backdrop of collapsing empires, World War I, the revolutions of 1917 with the ensuing Ukrainian War of Independence, and the eventual creation of Soviet Ukraine, several strands of distinctly Ukrainian art emerged. While émigrés such as Sonia Delaunay and Alexander Archipenko found fame outside their homeland, the followers of Mykhailo Boichuk focused on Byzantine revivalism, and the artists of the Kultur Lige sought to promote the development of contemporary Yiddish culture. The first avant-garde exhibitions in Ukraine featured the radical art of Davyd Burliuk and Alexandra Exter, and the dynamic canvases of the Kyiv-based Cubo-Futurist Oleksandr Bohomazov. In Kharkiv, Vasyl Yermilov championed the industrial art of Constructivism, while Vadym Meller, Anatol Petrytskyi, Oleksandr Khvostenko-Khvostov and Borys Kosarev revolutionized theatre design. The attempt to build a national identity in Ukraine resulted in a polyphony of styles and artistic developments across a full range of media – from oil paintings, sketches and sculpture to collages, cinema posters and theatre designs. Twelve internationally renowned scholars, including curators from the National Art Museum of Ukraine, bring to life this astonishing period of creativity in Ukraine and all the movements it encompassed. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 1118 1213 Portrét básníka Vítězslava Nezvala vydal Supraphon v roce 1972 - nyni titul vychází poprvé digitálně: "(autor) je si rovněž vědom, že způsob, jímž splnil a splňuje svoji úlohu, není jeho výhradní osobní zásluhou, že sebepříznivější založení pro takový úkol, nazývané obecně nadáním, či aspoň disposibilitou, by neznamenalo samo o sobě nic, kdyby nebylo bývalo postaveno do tak a tak determinovaných vnějších podmínek, například do doby těsně po válce, v tomto a nejiném národě, do společnosti lidí tak a tak myslících, ve styk s jistými a nejinými ideami, uměleckými směry, životními a rodinnými podmínkami, ženami, přáteli, náhodami, současníky, předchůdci i následovníky, jedním slovem je si vědom, že postaven do průsečíku jiných vlivů, byl by svým založením jinou, snad výmluvnější, snad zcela němou bytostí." Vítězslav Nezval (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z rozsáhlého komentáře Viléma Závady k původnímu LP albu 0 18 0520 "Portrét básníka Jana Nerudy" vydanému v roce 1968 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: JAN NERUDA! Už to jméno samo nám zní tak důvěrně a mile. Vyvolává v nás představu člověka na venek drsného a možná nevlídného, ale v jádře dobrého a úsměvného. A Neruda byl vskutku takovým člověkem, nejen podle jména, ale v celém životě a v celém díle. Také jeho poezie vyrůstá z hořkého kořene, rozvíjí se však v nádherný květ, jaký může vyrůst jenom v české zemi a pod českou oblohou. A třebaže pak někdy vypučely i květy nádhernější a opojnější, přece jen se vždy znovu vracíme k střídmějšímu básníku Hřbitovního kvítí, Balad a romancí, Prostých motivů a Zpěvů pátečních, neboť Jan Neruda se nám stal zatím takovou obecně uznávanou mírou, jíž vážíme a proměřujeme uměleckou i lidskou pravdivost každého básnického projevu. Narodil se jako pozdní dítě chudé pražské rodiny. Otec, vojenský vysloužilec, měl trafiku, matka byla posluhovačka. Když mladý Neruda dospěl a pokoušel se v padesátých letech minulého století o své první verše, nastala u nás doba "zaživa pohřbených". Demokratická revoluce z roku 1948 byla potlačena, ve škole a úřadech se "němčilo", Praha se hemžila udavači a vše, co by mohlo Čechům připomínat někdejší samostatnost a velikost, bylo tvrdě zahlazováno. Jen studentská mládež si díky několika osvíceným profesorům uchovávala vlastenecké nadšení a mladí řemeslníci a obchodníci, přicházejí do měst z venkova, se bez ohledu na tísnivé poměry politické a kulturní drali odvážně vpřed. V takových poměrech vydal Jan Neruda roku 1858 svou prvou básnickou sbírku Hřbitovní kvítí...Místo líbivého povrchu ukázali černý rub života: bídu, zápas o skývu chleba, tragickou nejistotu člověka, umírání a smrt. Na druhé straně pak obnažily život národa a ukázaly na ubohost jeho poměrů politických, speciálních a národních..Neruda odvážně vnesl do české poezie drsnou skutečnost všedního života a obohatil ji drsnou, konkrétní řečí, čerpající z hovorové mluvy i z lidové obraznosti...V letech 1859 a 1860 napsal Neruda většinu básní z druhé své Knihy veršů, kterou však vydal až o deset let později. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy a Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Stejně tak rozšířil svůj básnický obzor. ..A na rozdíl od úsečných a přerývaných slok Hřbitovního kvítí se v Knihách veršů rozmáchl a pokusil jak o nádherné popisy divoké přírody, tak o vystižení lidských vášní. Romantický patos mu však nesvědčil. Skutečný Neruda byl básníkem citu cudného a utajovaného a umělcem verše málomluvného, který však v jeho básních vibruje jako obnažený nerv. ..Knihy veršů podávají široký obraz života té doby a v třetím programním oddíle se dokonce snaží ukázat i jakýsi výhled do budoucna, neboť někdejší kritik národní malosti a bídy vyrost zatím v básnického tribuna svého lidu. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. Ten pohled v něm probudil celou škálu pocitů, myšlenek i filosofických úvah…Nerudovi nešlo o nějaké problémy astronomické, ale o člověka a jeho život na zemi. ..V těžkých chvílích osobních a v nesnadných dobách politických zalétával v myšlenkách stále častěji do minulosti. Přivolával si vzpomínky na revoluční rok 1848, oživoval obrazy z mládí, chodil znovu po starých cestách, vzpomínal na setkání s českým lidem. Z takových vzpomínek zvolna pak vyrůstaly Balady a romance, knížka plná pohody a jasu, plná humoru a smířlivé moudrosti, plná pochopení a víry v český lid. Od hvězd znovu obrátil pohled k zemi, ze světa se vrátil navždy k domovu, po mnohém bloudění našel hlubinu bezpečnosti ve svém srdci…Do tragiky vnesl opět trošku humoru. Nejedna známá legenda nabývá v podání Nerudově nový smysl, odstín, přízvuk nebo i trošku ironický podtext. A také umělecky si s Baladami a romancemi pohrál a polaskal. Dovedl je k takové dokonalosti, že v nich nelze pohnout ani jedním slovem. Ale jak šla léta a choroba pokračovala, už se málo podíval ven i z oken svého b (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ. Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi: Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž. Poezie si Vás už "ochočí" sama. JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Milana Blahynky k původnímu LP albu 1118 2664 "František Branislav - Portrét básníka" vydaného Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo líbezné ve své prostotě a jednoduchosti, statečné i tam, kde zní nejjemněji, nejtišeji, nejzpěvněji, přesvědčivě svou cudnou spontánností, nevtíravé, zato zapisující se skoro samo do paměti čtenářů, to je odkaz Františka Branislava, básníka s dávnou českou muzikantskou krví v žilách a tradicí v srdci. Snad právě ona ho vždy chránila před rozmary literárních mód, před směrovými jednostrannostmi a sezónními výkyvy, a do té míry, že se někdy mohlo zdát, jako by tento básník tvořil stranou hlavních vývojových proudů české poezie. Po čase se vždy ukázalo, že ani nestál mimo, ani se neopožďoval za vývojem. Šel pomaleji než jiní, ale v rozhodujících okamžicích národního a literárního vývoje byl vždycky včasný: v tísni protektorátu i v rozběhu budovatelských let…Portrét básníkův, o který se pokouší naše deska, je komponován ze čtyř vět na způsob odpovídající hudební skladby. Větu první skládají básně autorova okouzlení evropským severem. V tom byl Branislav nejnápadněji svůj. Zatímco česká poezie se pravidelně stáčela k slunnému jihu a od Října 1917 k sovětskému východu, Branislav našel krajinu svého srdce v kraji zamrzlých jezer, severních řek, skagerrackých rybářů a modrých očí rybářek na ostrově Kӓringön. Branislav Skandinávii skutečně důkladně poznal, překládal ze švédštiny a dokonce napsal i příručku Švédsky na cesty (1939). Láska k severu mu však nezabránila básnicky ztvárnit „jarní večer v starodávném Tbilisi“, přistání v Moskvě a staronové Řecko. Druhou větu tvoří Branislavova poezie milostná; na její začátek je záměrně vybrána báseň Svatební. Branislavův milostný cit netěká, žije láskou „pro věčnost“. „Láska potrvá“, je základní slovo Branislavova milostného vyznání. Přitom básníkova píseň o ženě (a o ženách tehdy když básník nemluví jen za sebe!) plynule přechází v píseň o matce. Základní motiv Branislavovy milostné poezie je motiv prstenu. Prstenem na cestu básník nazval jednu svou sbírku, ale dala by se tak nazvat jeho milostná poezie celá. Třetí láskou vedle evropského severu a ženy byla básníkovi hudba ve svých nesčíslných podobách; odtud třetí věta našeho portrétu. Možná právě touto větou může být Branislav dnešnímu čtenáři nejbližší. Určitě jí je nejblíž české poezii sedmdesátých let, poezie navracející se ke svému hudebnímu základu, k melodii předtím narychlo odkládané, domněle nezpůsobilé hlubšího myšlenkového ponoru. A konečně věta čtvrtá, v níž se dostává na básníkovu lásku všecky jeho ostatní lásky scelující, doplňující, věta o domově. Nemůže být než v samém závěru, k ní vše směřuje, poznání severu, rodinné štěstí i hudba dávných českých nedělí. Právě díky tomu je Branislavova píseň o domově nezaměnitelná. Ostatně na domov básník myslel, když vzpomínal v Goteborgu na Bedřicha Smetanu; Smetana je ovšem nejen domov, ale i hudba. Byť vepsána do čtyř vět, Branislavova poezie milostného okouzlení životem je nedělitelná. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Františka Branislava k původnímu LP albu DV 15297 "Portrét básníka Antonína Sovy" vydanému v Supraphonu v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Antonín Sova je ryze český básník, který svým výrazem rozezpíval mateřštinu, zvroucněl ji a dal jí zvláštní půvab. Je dobře poznovu se zamýšlet nad životem a dílem tohoto vzácného básníka. Kdykoli vyslovíme jméno Antonína Sovy, procitá rosnaté světlo, zazní chvála české krajiny, nad kterou zpívá skřivan, kde pluh obrací k slunci hliněné brázdy. Jak je spanilé, jak je opojné naslouchat lyrické melodii! V ní zachvěje se jarní květ, ozve se stesk po ženě, sílí víra v domov. V hlasech země je úrodnost i kov pro zbraně, vůně i křídla, oblázky na březích potoků i modravá dálka, do níž spěchá řeka. A kdo by neznal i vichřičnou sloku Antonína Sovy, která statečně bojovala za právo národa, ve které je soucit a vzdor, kterou se neochvějně věří v lidskou spravedlnost! Sovova píseň je plna životní vášně, pastelových obrazů, přírodních pohledů i lidských cest. Antonín Sova měl schopnost hluboce vyjadřovat českou citovost, porozumět dějinnému vývoji. Byl prostoupen osudem země, věděl o jejích propastech a touhách, žil její zklamání i výhry. Kdybychom hledali hudební nástroj, který nejlépe vyjadřuje Sovovu básnickou tvorbu hudebním nástrojem, nebudou to jen housle, byl by to mnohostrunný hudební nástroj, který se pod citlivým dotekem rozechvěje do tolika zádumčivých a jemných, roztoužených písní. A kolik vyvolává dojmů! Rozehraje-li se hudba verše, má věrný znak české citovosti. A jak nás hluboce dojímá, jakou úctu a obdiv v nás probouzí, když víme, že básník dovedl tvořit až do posledních dnů života, ačkoli poslední dlouhá léta znamenala pro něho hořkou samotu, bolest a utrpení. Jen vzpomínkami mohl se navracet do kraje, kde prožíval kouzelné dětství, kde příroda naučila ho vyposlouchávat nejskrytější tajemství. Miloval vody a lesy, měl rád pole a vrchy, naučil se svým krajem milovat celou svou rodnou zem, dát jí milostný hlas a přítulnost, napojit vírou v prosté lidi. Rodná krajina naučila ho hledat a nalézat citlivý výraz pro lidské duševní stavy, pro naděje, pro chvějivé nálady přírodních krás i složitého lidského žití. Dodnes je nám blízký ten jemný básník, který se probojovával k pravdě, který chtěl zplna pochopit a básněmi vyslovit smysl našeho národního života. Svými horečnými verši proteplil čas, rozechvěl tolik srdcí, dal vdechnout vůni, dal zahýřit obrazům pestrými barvami. Zádumčivá samota byla sestrou jeho mládí. Životní jeho cesta vedla ho k lidským srdcím. ANTONÍN SOVA (*26.2.1864 – †16.8.1928) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z rozsáhlého komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2158 "Národní umělec Karel Toman - Portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: "Domove, nikdy nemluvíš / tak jako ve dnech, kdy jsme sami./.../ Mám tebe z celé duše rád/ a bez tebe bych nemoh žíti. / Však tulák je můj kamarád / a chudým patří moje žití." To jsou verše KARLA TOMANA (*25.2.1877- †12.6.1946) napsané na Štědrý den 1924 v Provence. Není to literární autostylizace, pravdivost tohoto vyznání potvrzuje básníkův životopis... Celkem ani ne sto dvacet básní - a přitom jaké dílo! Už tento malý počet ukazuje, že Karel Toman byl cudný autor, který neplýtval slovy, jeho básnická sdělení jsou přesná, zvolená slova jsou ta jediná, která musela být řečena. Přiznal kdysi, že než báseň napíše, umí ji obvykle zpaměti: nosil ji v sobě tak dlouho, až dostala konečnou podobu. Nosil ji v sobě na svých toulkách a zaznamenal ji ve chvíli, kdy jako ražba vzácné mince básnictví vydala svědectví krásy a pravdy. Tato ukázněnost a přísnost na vlastní tvorbu přinesla své ovoce. Dospěl k oné metě velkého umění, kterou je prostota. Jeho básně jsou jako průzračná studánka: vidíš do nich, byť jejich dno je sebehlubší. Jsou psány krystalicky čistým jazykem, navazujícím na nejlepší lidové a národní tradice...Necelých sto dvacet básní - a přitom jeden z vrcholů, kterých dosáhla naše poezie na své cestě za svébytně českým hlasem, za jednotou obsahu a formy, vnitřním patosem myšlenky vyjádřené se samozřejmostí prosté pravdy. Je to dílo, které v sobě spojuje všechno to podstatné, čeho české básnictví do té doby dosáhlo, a které tiše a neokázale připravovalo cestu novým generacím. Proto byl a je Toman milován svými básnickými druhy stejně jako autory nových generací, i proto je stále živý - a není to floskule vhodná jen k příležitosti životního jubilea, je to radostná skutečnost. Je čten a chápán těmi, kdo touží po občerstvení pramenitou vodou na své pouti životem. Těmto čtenářům je určena i naše gramofonová deska... Recitují Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Hana Kofránková a Pavel Soukup (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: V komentáři k původnímu LP albu 1118 4268 "Národní umělec Jan Pilař - portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1987 napsal Dr.Milan Blahynka o JANU PILAŘOVI (*9.9.1917 – † 19.10.1996) mimo jiné: ...na samém začátku své tvůrčí dráhy koncipoval poezii jako úsilí, v němž se setkávají, slévají a umocňují všecka umění; mnohem později v jedné ze svých Chval , ve chvále na "Na rodnou řeč" se vyzná ze své víry "v nekonečnou moc poezie".Ta víra a důvěra jde s ním od prvních pokusů ve Studentském časopise, kam přispíval jako student klatovského gymnázia, provází ho za vysokoškolských let na pražské filozofii, ve šťastném období prvního rozletu, kdy byl obecně uznáván za význačného představitele nejmladšího pokolení, a pomáhá mu přežít 17. listopad 1939, deportaci do koncentračního tábora i sachsenhausenské mrazy a pak celý protektorát. Z té víry v nekonečnou moc poezie Pilař už za války kreslí ve "Stesku Orfeově" průhledně jinotajný obraz koncetračního tábora a "Domem bez oken" zpodobňuje život v okupované zemi. K té víře a důvěře v poezii přistupuje už tehdy poznání životodárné moci lásky a vznikají "Milostné dopisy" i "Milostný příběh". Pilařova poezie zachycuje pohotově už první signály blížícího se osvobození -to jsou básníkovy "Vlny"....Pilař, básník vášnivě prudké lásky a horoucího vztahu k domovu náleží k našim básníkům bytostně a zároveň programově nejčeštějším. Jeho láska k domovu a k mateřšětině není synovská, ale milenecká. Proto si s Pilařovou poezii rozumí mládí. Proto je Pilařova poezie stále mladá, svěží, živá. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Konstantin Biebl, 96 stran, pevná s přebalem matná Jiskřivá poezie Konstantina Biebla, člena avantgardního Devětsilu a pražské surrealistické skupiny, je dodnes živá a svěží. Kniha obsahuje ukázky z Bieblovy nejrozsáhlejší a vrcholné básně Nový Ikaros, milostnou poezii, zvukomalebné poetistické hříčky i verše inspirované životem ve Slavětíně, 1. světovou válkou a pobytem na Jávě. Jsou to básně s kouzlem orientálních pohádek, plné humoru, hravého snění, ale i mrazivého chvění a bolesti. (alza.cz)

Kniha je souborem studií o české poezii, přesněji řečeno o poetice některých našich básníků. Výběr textů je dosti široký, začíná u puchmajerovců a končí v současnosti. Čtenář se v knize setká s následujícími představiteli českého básnictví: Vojtěch Nejedlý, J. S. Machar, Viktor Dyk, Otokar Fischer, Fráňa Šrámek, Konstantin Biebl, Eduard Bass, Karel Čapek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohuslav Reynek, Lýdie Romanská, Karel Trinkewitz, Alois Marhoul, Libuše Čačalová, Anastáz Opasek a Karel Vysloužil. Na závěr je připojen slovníček, uvádějící čtenáře do světa poetiky básnického díla. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Agatha Christie (1890-1976) vydala pod pseudonymem Mary Westmacott literární obraz části svého života. Na postavě Celie z románu Nedokončený portrét líčí své bezstarostné dětství a dospívání, silné pouto s matkou, sňatek, narození dcery, rozpad manželství, psychické zhroucení i pokus o sebevraždu. Manželská krize postihne Celii v době, kdy je otřesena smrtí své matky a směřuje k nervovému zhroucení. Celia uvažuje o sebevraždě, odjede na exotický ostrov, kde se náhodně setká s Larrabym, bývalým malířem portrétů, kterému během jediné noci odhalí svůj životní příběh - dětství strávené s imaginárními společníky a starou babičkou, hudební studia v Paříži, námluvy s důstojníkem, prudké vzplanutí a svatbu s pohledným vojákem, smrt milované matky, rozvod, po kterém zůstává sama se svou dcerou. Pomůže jí Larraby se s životem a minulostí vyrovnat? Jen zasvěcení mohou vědět, kolik skutečné historie obsahuje, ale v Celii máme tak výstižný Agathin portrét jako nikde jinde. Max Mallovan, druhý manžel Agathy Christie (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Původní LP album 0 18 0859 "25 let české a slovenské literární tvorby 1945-1970" vydal Supraphon v edici několika titulů k 25. výročí osvobození republiky. Tento titul věnovaný české a slovenské poezii vychází nyní v původní podobě digitálně poprvé. Obsah: Být svědkem rozhodného boje (Josef Hora) / Banská Bystrica (Janko Jesenský) / A hrdý buď (Stanislav Kostka Neumann) Verš vďaky (Ján Kostra) / Ty, válko (Jaroslav Seifert) / Vltava v roce 1946 (Vladimír Holan) / A co básník (František Halas) Neznámy vojak (Emil Boleslav Lukáč) / Pred úsvitom (Ján Smrek) / Javanka (Konstantin Biebl) / Odkaz (Vítězslav Nezval) Pomník z mramoru (Vilém Závada) / Marec (Vojtech Mihálik) / Rybník Hejtman ( František Hrubín) / Divadlo zázraků Jiří Šotola) Múdrosť(Laco Novomeský) / Pozdrav (Jan Zahradníček) / Madrigal (Josef Kostohryz) / Otázky (Jan Kameník) / Vyznanie (Milan Rúfus) Nechá se ožrat od molů (Jiří Kolář) / Ortel (Oldřich Mikulášek) / Vy, ľudia budúci (Štefan Žáry) / Prométheus (Josef Kainar) Nite (Miroslav Válek) / Óda na radost (Miroslav Holub) / Labutě (Jan Skácel) / Pravá jména (Miroslav Florian) Jarná báseň zimomrivá (Pavol Horov) / Kdyby se dalo srdci říci (Jaroslav Seifert) / Lidský hlas (Vladimír Holan) Snímky z let 1956 - 1970 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) . Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali: .................Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát. Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů. Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger...... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Herecký portrét Jiřiny Šejbalové ()vydal pod kat.číslem 0 48 0105 Supraphon v roce 1967 - nyní vychází titul poprvé digitálně: JIŘINA ŠEJBALOVÁ (17.9. 1905 – 23.8.1981) pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..). Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše. Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým bohatstvím vystačily na několik básnických životů. Téměř každá jeho sbírka znamená zmáhání nového myšlenkového horstva a zároveň i nový pokus tvárný. Přitom je každá z jeho knih spjata jemnými, ale vždy zřejmými nitkami s časem a jeho děním, s Evropou i se světem mezi oběma válkami, za druhé světové války i po ní...Halasova poezie zneklidňuje a podněcuje k zaujetí stanoviska, jako by to bylo dílo básníka zcela dnešního. Tato poezie nedovoluje člověku zpohodlnět; neukolébává, ale nutí ke střehu; nechce být pasívně přijímána, nýbrž aktivně domýšlena. Při výběru Halasových básní pro dlouhohrající desku bylo nutno zříci se dvou skladeb, které jsou příliš rozsáhlé a které se nadto přímo nabízejí pro samostatnou desku: Staré ženy a Já se tam vrátím. Výběr se vcelku nepřidržuje chronologie, nechce na populárních ukázkách "zachytit autorův vývoj", nýbrž chce posluchače rovnou vtáhnout do náročného "procesu poezie". Tam pramálo záleží na jepičích mírách, tam velké zoufalství sousedí s velikou nadějí, tam není zapovězených oblastí, tam vládne mnohostrannost a mnohostrunnost. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902 - 13. 4. 1968) česká herečka a spisovatelka. Napsala 16 románů, přispívala svými články do Lumíra a do Národních listů. Hrála ve Vinohradském, později v Národním divadle, kde vytvořila na 130 rolí. Od roku 1933 žila s Karlem Čapkem, který na ní obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent. Olga za svým mužem stála pevně v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938. Po jeho smrti dál hrála v divadle a začala psát své paměti, které s názvem „Byla jsem na světě“ v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993. Na prknech Národního divadla naposledy odehrála svoji roli ve hře Karla Čapka Matka a krátce na to zemřela. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Evy Soukupové k původnímu LP albu 1118 3003 "Zasloužilá umělkyně Vlasta Vlasáková - Portrét herečky" vydanému v roce 1982 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Herecký portrét zasl.umělkyně VLASTY VLASÁKOVÉ (*7.10.1921)…, členky činohry Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě…, nám představuje širokou škálu tvůrčích schopností vynikající umělkyně. Z její dokonalé techniky vyčteme poctivou hereckou školu jak někdejšího dramatického oddělení pražské konzervatoře, tak divadelní fakulty AMU. Jejími učiteli byly velké osobnosti našeho divadla, režiséři Jiří Frejka, František Salzer, Aleš Podhorský i herci, jejichž jména patří k vrcholům českého dramatického umění. Anna Iblová, Jiří Plachý, Jaroslav Průcha, Ladislav Pešek. Navíc má Vlasta Vlasáková příjemně zabarvený a kultivovaný hlas, který spolu s pílí a talentem jí pomáhá vyjádřit všechny ty složité vnitřní osudy nejrůznějších dramatických hrdinů. Velké výrazové schopnosti umělkyně jsou nejen projevem talentu, jsou i výslednicí její příkladné píle a zdravé tvůrčí ctižádosti. Ukázka z její bohaté tvorby z úryvku z Její pastorkyně Gabriely Praissové ukazuje umění Vlasty Vlasákové v interpretaci dramaticky vypjatých hrdinek. Pevnost vůle a neutuchající elán civilního projevu Vlasty Vlasákové se nám umocněně promítá do komisařky, hlavní hrdinky Višněvského revolučního dramatu Optimistická tragédie, naléhá na nás z bezměrné síly Shawovy Svaté Jany, ale podmaňuje si nás i svou poetičností a romantickou touhou Roxany z Rostandova Cyrana z Bergeracu. Výrazové bohatství nejpodivnějších ženských typů nás uchvátí v Hellmanové Podzimní zahradě i ve Williamsově lyrickém dramatu Skleněný zvěřinec. Škoda, že pevně daný časový rozměr gramofonové desky nedovoluje evokovat více z celé řady významných ženských postav světového divadla.... (knihydobrovsky.cz)

eBook: “I love Christmas, that Muslim holiday.”(K. Biebl) In 1926, the communist avant-garde poet Konstantin Biebl (1898–1951) travelled from Czechoslovakia to the Dutch East Indies. In his texts, poetic and often comic, both landlocked Bohemia and the colonized tropical islands are seen disorientingly anew, like “mirrors looking at themselves in each other.” On This Modern Highway, Lost in the Jungle takes the reader on a journey crisscrossing the poet’s life and work, with particular attention to his travel writing and his dreams and memories of travel, as they mirror the book author’s own life experience as a Czech scholar of Indonesia living in island Southeast Asia. Biebl’s poetry and travels are also the book’s point of departure for a broader exploration of the intersections of travel and poetry, the attitudes to colonial/social injustice, and the representation of otherness in Czech literary and visual imagination, beyond Biebl’s times. In its attention to how poetic travel reflects the Czech historical experience in the shadow of imperial nations, the book moves scholarly reflection on literary travel, modernity, and colonialism to a new ground. Jan Mrázek grew up in Czechoslovakia and lives on an island in the Malay Archipelago. He is Associate Professor in Southeast Asian Studies at the National University of Singapore and has published widely on Indonesia, seafaring, and Czech travel writing. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře původního LP alba 1018 2347 vydaného Supraphonem v roce 1978: Šest zastavení nad hereckým dílem národního umělce Jiřího Dohnala je malou, ale výstižnou ukázkou hereckého mistrovství příslušníka té generace umělců Národního divadla, která přispěla svým uměním k vytvoření nové podoby českého herectví. Důraz na citový prožitek a psychologicky jemné nuancování dramatické postavy jsou typickými znaky hereckého talentu národního umělce Jiřího Dohnala. Náš stručný výběr z jeho herecké tvorby, jak je zachycena na zvukových snímcích jeho rolí od poválečných inscenací až do dneška, dokumentuje Dohnalovu vyspělou hereckou techniku, široké rozpětí jeho výrazových možností a pro dokonalé herectví tak nezbytnou životní zkušenost a moudrost. Ve zvukových ukázkách, které mohou samozřejmě zachytit jen část Dohnalovy komplexní herecké metody, se našim posluchačům představuje tento významný umělec v českém a světovém klasickém repertoáru.... Od mladě fanfaronského a rozkošnicky nezodpovědného Moliérova Dona Juana až k nerudně rozmrzelému, ale moudře zjihlému vodníkovi Ivanovi z Jiráskovy Lucerny, nás provádí herecké umění národního umělce Jiřího Dohnala. Příjemná barva hlasu, pečlivost dikce, koncentrace charakteristiky role do hlasového prožitku, melodičnost intonačního budování role jsou pregnantní atributy Dohnalova herectví. Stačí se zaposlouchat do "jeho" Jakuba Seiferta, vodníka, Juana nebo Bassania, aby svědectví o vyzrálém herectví národního umělce Jiřího Dohnala bylo tak názorně výmluvné a pro citlivého vnímavého posluchače skutečným uměleckým zážitkem. Jan Procházka (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Eduard Kohout (6. března 1889 – 25. října 1976 ) český herec, byl dlouhá léta členem Národního divadla v Praze a jedním z hlavních protagonistů shakespearovských her.. Na prknech Národního divadla vytvořil přes sto postav světového i českého dramatu. Uměl pracovat se svým hlubokým hlasem, uměl utlumit expresivní projev do projevu civilního, uměl pracovat s intonací, byl i skvělý recitátor. Jeho herecký projev byl nezaměnitelný. Hrál již v němém filmu; jeho role ve zvukovém filmu, byť byly většinou vedlejší či okrajové, se vyznačovaly opět precizním projevem blízkým jeho projevu divadelnímu. Nezapomenutelná a nejvýraznější je jeho role podivínského Artuše Fabiana v Turbině (1941). Velmi často také vystupoval v rozhlase a později i v televizi. Naše album je digitální verzí titulu, který vydal Supraphon v roce 1976 pod katalogovým číslem 0 18 1940 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků. Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v posledním snímku dvojice V+W Svět patří nám. Začal hrát ve filmech, většinou veselohrách, jiných režisérů, a většinou ve vedlejších rolích, po boku největších hvězd té doby (Tři vejce do skla, Kdybych byl tátou, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý aj.). Po uzavření Osvobozeného divadla hrál Záhorský v Divadle U Nováků, v Nezávislé scéně a chvíli i v Intimním divadle (po válce Realistickém). Poválečná filmografie Bohuše Záhorského čítá stovky vedlejších rolí, které Záhorský svým herectvím povýšil na role stěžejní, důležité a nezapomenutelné (Ves v pohraničí, Císařův pekař, Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Šíleně smutná princezna, Limonádový Joe aj.) Hlavní roli si zahrál Bohuš Záhorský v komedii Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Poslední filmovou rolí před filmovou kamerou byl starý včelař Heiliberg v životopisném filmu Koncert na konci léta, divákům však jistě v paměti uvízla více malá, ale krásná role laskavého dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem. Bohuš Záhorský také hodně spolupracoval s rozhlasem a televizí - i zde vytvořil nespočet krásných, nezapomutelných rolí v televizních komediích (Tchýně, Láska jako trám), účinkoval i v řadě dalších televizních inscenací, adaptací divadelních her i záznamů divadelních představení, objevil se také v několika seriálech. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Jiřího Tvrzníka k původnímu LP albu 1118 2858 "Národní umělec Martin Růžek Portrét herce" vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ..."Přemýšlím-li o sobě a o své práci, o jejím smyslu, znovu a znovu se musím vracet k tomu, co už přede mnou a snad za všechny herce vyslovil národní umělec Zdeněk Štěpánek, když napsal: "Herec nemůže existovat bez duševních i fyzických proměn, které v něm objevují stále něco nového, neznámého a tajemného, co právě on probouzí v jinou skutečnost, co ho žene dál a dál za novým poznáním lidské psychy. Jeho žízeň po tomto poznáním je neuhasitelná, žene své srdce nemilosrdně vpřed, letí jako meteor Vesmírem, šťasten vědomím, že dokud letí, svítí. Že také jednou zhasne a zřítí se do tmy? Na to vůbec nemyslí - až zhasne, nebude, budou jiní". Proto i já, kdybych se znovu narodil, chtěl bych být zase hercem." Přejete-li si, aby Martin Růžek pověděl něco o rolích, přesněji - ukázkách z rolí, které obsahuje tato deska, podívá se smutným rozpačitým úsměvem: "Musí to být?" Jak přesněji onen vztah vyjádřit!? Neboť tajemství hereckého umění, jeho síla i jeho laskavost spočívají v tom, že se k němu lidé mají dobrat ne vysvětlováním, ale svými vlastními cestami poznání. Cítí-li ovšem, že je třeba se k němu dobírat. Ne každé herectví však toto tajemství skrývá. Herectví národní umělce Martina Růžka je jím obdařováno mírou velikou. Odhalujeme je právě na této desce... MARTIN RŮŽEK (*23.09.1918 - †18.12.1995) (knihydobrovsky.cz)