Jiný život. wittgenstein - sylva fischerová

Paměť s námi hraje svoje hry - a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak - ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o "zlaté lásce zkratek" a období covidu v básni Leden je všivák měsíc. V závěrečné skladbě bere básnířka Ludwiga Wittgensteina za slovo a hraje s ním jeho jazykové hry a rozplétá rodinné podoby - jeho i své vlastní. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Sylva Fischerová, 78 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období covidu v básni Leden je všivák měsíc. V závěrečné skladbě bere básnířka Ludwiga Wittgensteina za slovo a hraje s ním jeho jazykové hry a rozplétá rodinné podoby – jeho i své vlastní. (alza.cz)

Sestra duše - snad nejosobnější básnická sbírka Sylvy Fischerové. Verše, nad nimiž nás nemohou nenapadnout otázky: Co je osud? Jak křehká je duše člověka? Nakolik jsme skutečně sami sebou a kolik si toho v sobě neseme ze svých předků a z rodového dědictví? Verše s epickou linií, jejíž mrazivé detaily nás neopustí ještě dlouho po dočtení knihy. (knihydobrovsky.cz)

Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem "Básníci na cestách", jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Jedná se o sumu životní i básnické zkušenosti, čteme tu zřetelný osobní místopis, ve kterém se konkrétní místa jeví jako průměty dějin a jejich událostí (i pastí). Také zde hrají podstatnou roli lidé autorce nejbližší - zejména otec a obě sestry, včetně otcovy holandské emigrace v době druhé světové války i emigrace sestry Violy po srpnu 1968. Texty jsou nabité obsahy, plné neotřelých slov a nevšedních obrazů, kniha má navíc výsostný rytmický spád jako celek. Je ale dobré číst ji pomalu, zastavovat se a vracet se, opětovně promýšlet již řečené: jen o málokteré české básnické sbírce z posledních let to platí tak jednoznačně jako o Světovém orloji. (knihydobrovsky.cz)

Nové povídky Sylvy Fischerové jsou poměrně krátké, ale zjevně osekané na dřeň, na krystalicky čistý celek, který je nesen atmosférou i stylem a zároveň otevírá hluboké otázky a postihuje nevídané a neohrané paradoxy. Celé je to přitom vystavěno živě, úsečně, hravě, ale i sofistikovaně: vysoké se tu prolíná s nízkým, minulost s přítomností, dialog s vyprávěním, literatura se životem. Výsledkem je pozoruhodný soubor povídek, který není jen rozvíjením, natož recyklováním již vyzkoušených postupů, ale nabízí dosud nejlepší prózy ,které kdy Sylva Fischerová vytvořila a které patří k vrcholům současné české prozaické produkce. Petr A. Bílek (knihydobrovsky.cz)

Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata, stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové - a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé - je to vůbec pro děti? není to pro děti? -, ale pro dobré to dobře dopadne. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Na povídkách Pasáže Sylvy Fischerové (1963) se mi líbí, jak se v nich to mnohé, co autorka ví a zná ze své práce odborné, ústrojně spojuje s tím, co je vlastní jen beletrii: s působivě zachyceným detailem a s přesným záznamem viděného či slyšeného. Naléhavost některých povídek (Dálov, Otcové) svědčí o tom, že musely být napsány, že v nich nejde "jen" o literaturu, ale o životně důležité zachycení něčeho osobně podstatného, co autorka nemůže nechat odplynout ze své paměti jen tak do nenávratna zapomnění. Sylva Fischerová – oceňovaná dosud především jako básnířka – se touto knihou zařazuje mezi nejzajímavější české prozaiky současnosti – Jan Šulc. (knihydobrovsky.cz)

Nová próza Sylvy Fischerové je umístěna do Prahy osmdesátých let dvacátého století, která zde ale nejsou líčena prvoplánově a přímočaře, prostřednictvím notoricky známých událostí a jevů. Autorka evokuje dobovou atmosféru takříkajíc zevnitř, skrz postavy a jejich dialogy a pocity, vkládáním deníkových záznamů, popisů snů nebo výpisků z četby. Realistické průběžně přechází do snového, popis tehdejších hospod i vojenské katedry v Motole se pozvolna mění v líčení cizokrajných mytických dění a míst, a vše drží na pilíři milostného příběhu, který ale není hlavním účelem a smyslem vyprávění. Pevně stavěný text se tak stává podobenstvím situovaným do konkrétní doby a míst, ale přitom univerzálním. Novela Sylvy Fischerové je naprosto pozoruhodná a na malém prostoru skýtá mnohem víc zážitků než tlusté romány, které dnes hltají desetitisícové davy. Petr A. Bílek (knihydobrovsky.cz)

Sborník studií z pera předních českých badatelů (Král, Petříček, Čermák, Putna, Kalivoda a další) se pokouší o zmapování zdrojů básnické inspirace v jednotlivých evropských i mimoevropských kulturách. Pozornost je věnována i úzce souvisejícím otázkám společenského postavení a funkce básníka a poezie ve starých i novějších kulturách: čínské, indické, řecko-římské, v rabínském judaismu, v evropském středověku, osvícenství, romantismu i v době moderní a postmoderní. Knihu uzavírá pokus o syntetický pohled na dané téma z pera básnířky Sylvy Fischerové. (knihydobrovsky.cz)

Příručky literární vědy nám obvykle tvrdí, že vznik zábavné a populární literatury souvisí se vznikem moderní společnosti, kterou charakterizuje značné množství volného času, že její existenci umožnil až novodobý rozvoj gramotnosti a že je pro ni typický zejména konvenční, jednoduchý a nenápaditý literární tvar. Kniha, kterou držíte v ruce, se pokouší představit jiný pohled na věc. Jejím cílem je demonstrovat, že pojmy "populární literatura", "triviální literatura" či "brak" můžeme aplikovat také na literaturu starších dob. Předmětem zájmu jejích autorů jsou tak rozmanité artefakty jako staro-egyptský papyrus Turín, antické milostné romány, křesťanské hagiografie i pašijové divadlo, životy Ježíšovy a mariánské písně, byzantská parodie liturgického postupu, staroseverské povídky či lživé ságy, arabské maqámy i španělské slepecké romance. Nad těmito texty se ukazuje, že hranice braku a "vysoké" literatury nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Že zdánlivě "nízká" témata jako sex, násilí apod. se opakovaně kříží s těmi, která jsou používána v literatuře svrchovaně "umělecké" a vysoké. Že schematičnost nízké literatury se pojí se silným sklonem k variaci a vzájemné mezihry mezi konvencí a inovací jsou v ní často daleko rafinovanější, než jsou badatelé ochotni připustit. Že bývá nejednou podstatně nápaditější a subverzivnější než literatura kanonická. A že - konečně - její bizarnost, parodický nádech a neochota podřídit se pravidlům vysoké literatury nejsou tak efemérní a pomíjivé hodnoty, jak se často říká. Že se zkrátka s tím váchalovským literárním bejlím můžeme znamenitě bavit i dnes - tisíce let poté, co vzniklo. (knihydobrovsky.cz)

Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země. Tato situace zde však slouží pouze jako odrazový můstek pro rozehrání mnoha dramatických situací i reflexí, vztahujících se ke kulturně odlišné - ale v lecčems podobné - povaze obou kontinentů i jejich obyvatel, stejně jako k otázce, jaká je povaha spisovatelovy práce. Formálně tu najdeme verše v češtině i angličtině, záznamy (nebo fabulace?) dialogů, úryvky z kronik prvních příchozích a osadníků, popis České vesničky/Czech Village v Cedar Rapids i návštěvy MOMA, Museum of Modern Art v New Yorku. Přitom se ale nejedná o cestopis ani reportáž, sledujeme příběh, do něhož náhle vstoupí smrt a který zároveň vypovídá o konci milostného vztahu. Půvab textu je nesen kombinací určitého naivismu na straně jedné a vzdělaného a kultivovaného záběru na straně druhé - spojení myšlenkové reflexe a konfese, věcnosti a intimity, bezprostřednosti a odstupu. (knihydobrovsky.cz)

Sborník Mýtus a geografie shrnuje jedenáct studií předních českých badatelů, jež spojuje otázka po způsobu, jakým člověk vnímá svět v tom nejširším smyslu slova: jako nejbližší okolí, jako kosmický celek, jako svět ,za´ naším světem. V základu všech příspěvků přitom stojí kontrast mezi dvěma cestami, jimiž člověk k těmto světům přistupuje: mezi cestou, již lze označit jako mytickou, a cestou geografickou. Čtenář je konfrontován s vnímáním bezprostředního okolí mongolskými nomády, s centrickým obrazem světa ve staré Číně, s mytickým obrazem světa v Řecku a jeho proměnou ve svět, který lze nakreslit na mapu oikúmené, obydlené země, stejně jako s dynamickým pojetím světa - města, jež založilo římskou imperiální politiku. Představeno je ale i bouřlivé drama světa u Seveřanů doby vikinské, svět židovské kultury, fixovaný na prapůvodní místa setkání s posvátnem, svět utopických zemí a rajských krajin středověku i polomytický svět čerstvě objevené Ameriky. Opomenuta není jedinečná představa prostupujících se světů, již vytvořilo prolínání křesťanských a pohanských prvků ve středověkém Irsku, a konečně ani neexistující, ale v lidské mysli vždy přítomný ideální svět utopie. Sborník odkrývá otázku vazby mezi člověkem a místem v celé její šíři i pestrosti a ukazuje, jakým způsobem se v běhu věků proměňovaly kategorie blízkosti a dálky, domova a ciziny, poznaného a nepoznaného, světského a posvátného, které jsou nakonec jistým způsobem všechny založeny v polaritě reálného a ideálního, mytického a vnímaného. (knihydobrovsky.cz)

Nová próza Sylvy Fischerové Bizom aneb Služba a mise se odehrává v naší současnosti. Nezvykle komponované vyprávění má mnoho rovin, vrstev a záhybů, přičemž krouží kolem základních otázek vztahu mezi jedincem a společností: Co je lidský osud, proč se rodíme, do čeho se rodíme, co jsou dějiny? V čem spočívá svoboda? Co dělat dál? Ústředním principem našich životů přitom je a zůstává hra. "Přítomnost hry stále znovu potvrzuje, a to v nejvyšším smyslu, nadlogický charakter naší situace v kosmu. Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, protože hra je nerozumná." (knihydobrovsky.cz)

Výběr "nejlepších" básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely ty nejvýznamnější osobnosti české poezie, mimo jiné Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Hruška či Vít Slíva. V roce 2017 se editorského žezla ujmou Sylva Fischerová (arbitr antologie) a Jan Šulc (editor antologie). (knihydobrovsky.cz)

Publikace si klade za cíl představit jedinečný charakter medicíny jakožto disciplíny rozkročené jak ve sféře přírodních, tak humanitních věd a pohybující se sice na bázi všeobecně platných zákonů, zároveň však ustavičně konfrontované se singularitou v podobě jedinečné a neopakovatelné osobnosti každého pacienta, ale přirozeně také lékaře. Téma je nasvíceno různými aspekty, které představují vztah mezi zdravím a nemocí, mezi pacientem a lékařem, mezi medicínou a ostatními vědami, mezi teorií a terapií, mezi individuálním terapeutickým přístupem založeným na osobní zkušenosti, empatii a intuici a "nezaujatým" či "objektivním" přístupem lékařské vědy. Jednotlivé studie, jejichž autory jsou renomovaní badatelé a lékaři stejně jako začínající vědci, objímají široký časový záběr od Hippokrata po současnost a nabízejí pohled filosofie i historie lékařství, antropologie a epistemologie, a také mimořádně zajímavé reflexe ze sféry současné lékařské praxe (psychiatrie, geriatrie, systémové medicíny); tato reflexe se mnohdy dotýká samotných základů fungování současného biomedicínského komplexu. (knihydobrovsky.cz)

"Kavárna je tady kostel pro kuřáky!" čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije. V některých básních město dokonce nemá jméno, a přece je to nepochybně Praha a její genius loci: Valdštejnská zahrada i náplavka, ale také Velká Praha včetně Motola, Modřan či barrandovských teras. V první části vystupuje zejména Praha osmdesátých let dvacátého století i se znárodněnou kavárnou, pasážemi a "chrámem Techniky" a s podivnou atmosférou těch let - a ve druhé části Praha nedávná a současná, vždy přitom zažívaná osobně, v celku dějin i životního příběhu. K mnoha obrazům Prahy přidává Sylva Fischerová v tomto výsostně autorském výboru, kde některé básně vycházejí v této podobě poprvé, ještě další obrazy: Praha jako "dryák ředěný Vltavou" i místo, kde "dějiny světélkují". I ona ale ví, stejně jako Franz Kafka, že "tahle matička má drápy". (knihydobrovsky.cz)

Pohádky Olténie a Egbérie jsou posbírané ze všech koutů světa spojuje je radost z volné fantazie a především svérázný humor. Ve svých nejlepších momentech se vyprávění Sylvy Fisherové dají směle srovnat třeba s Fimfárem Jana Wericha. Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata, stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové - a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé - je to vůbec pro děti? není to pro děti? -, ale pro dobré to dobře dopadne. Svérázný humor a jedinečná fantazie: to jsou hlavní znaky pohádek této knihy, které podtrhují ilustrace Juraje Horvátha. (patro.cz)

Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země. Tato situace zde však slouží pouze jako odrazový můstek pro rozehrání mnoha dramatických situací i reflexí, vztahujících se ke kulturně odlišné - ale v lecčems podobné - povaze obou kontinentů i jejich obyvatel, stejně jako k otázce, jaká je povaha spisovatelovy práce. Formálně tu najdeme verše v češtině i angličtině, záznamy (nebo fabulace?) dialogů, úryvky z kronik prvních příchozích a osadníků, popis České vesničky/Czech Village v Cedar Rapids i návštěvy MOMA, Museum of Modern Art v New Yorku. Přitom se ale nejedná o cestopis ani reportáž, sledujeme příběh, do něhož náhle vstoupí smrt a který zároveň vypovídá o konci milostného vztahu. Půvab textu je nesen kombinací určitého naivismu na straně jedné a vzdělaného a kultivovaného záběru na straně druhé - spojení myšlenkové reflexe a konfese, věcnosti a intimity, bezprostřednosti a odstupu. (knihydobrovsky.cz)

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely ty nejvýznamnější osobnosti české poezie, mimo jiné Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Hruška či Vít Slíva. V roce 2017 se editorského žezla ujmou Sylva Fischerová (arbitr antologie) a Jan Šulc (editor antologie). (patro.cz)

The New York Times Magazine nazval Jane Hirsfield autorkou „básní, jež se řadí mezi jedny z nejdůležitějších v kontextu dnešního světa.‟ Jane Hirshfield představuje jeden z ústředních hlasů americké poezie, jež hájí zájmy biosféry a vzájemného propojení živých organismů.Její dílo bylo přeloženo do sedmnácti jazyků. Jako někdejší kancléřka Akademie amerických básníků byla Jane Hirshfield zvolena v roce 2019 do Americké akademie umění a věd. Žije v severní Kalifornii. (knihydobrovsky.cz)

Představte si, že byste se probudili do dokonalého života… Ale nebyl by váš. Josie je svobodná Britka žijící v Brooklynu. Pracuje pro rozhlas a její show začíná mít docela úspěch. Mohla by mít o číslo menší šaty, ale kdo by řešil velikost, když pracuje v rádiu? Taky to vypadá, že kluk, kterého už měsíce miluje se konečně rozejde se svou přítelkyní! Když se Josie prodírá hustou dopravou na svém kole na večeři do SoHo, ozve se skřípění brzd a ona se ocitne v temnotě. A po probuzení v nemocnici zjišťuje, že je najednou všechno úplně jinak… (knihydobrovsky.cz)

Tradiční kultury po celém světě se stravovaly podle přírodních biorytmů daných ročními obdobími. Udržet tělo v maximální kondici vyžaduje občas držet půst nebo poskytnout oddech těžce namáhaným systémům těla. Dnes, kdy každý den čelíme chemikáliím, umělým přísadám v potravinách a pesticidům, náš organizmus potřebuje detoxikovat a dostat chvilku léčivého oddechu více než jindy. Jedinečná směs moudrých rad a postřehů sesbíraná po celém světě nabízí čtenářům dynamický program, jak využít ozdravných půstů pro detoxikaci a regeneraci těla, získání síly a pružnosti, dosažení optimální energie a výkonu. Oproti modernímu hladovění se zde zdůrazňuje potřeba spíše změnit skladbu jídelníčku než nejíst. Nabízí recepty, které respektují změnu ročního období a orientují se na potřeby každého jednotlivce, včetně zvládání vyčerpanosti, zažívacích obtíží či nadměrné váhy. Dostává se vám do rukou výjimečné poselství o naději a přání úspěšné léčby, určené všem nemocným, jejich rodinám, přátelům, pečovatelům a všem, kterých se rakovina nějak dotýká. Jedná se o pozvání k jinému životu, lepšímu, než jaký jste vedli doposud. Neboť rakovina nás neodsuzuje k smrti, ale vyzývá nás, abychom si uvědomili své chyby, začali doopravdy žít, hledali nové cesty a … uzdravili se. Taková je alespoň zkušenost Liliane Casiraghiové, o niž se s vámi rozhodla podělit ve své knize, která kromě autorčina vlastního příběhu přináší také svědectví dalších 3 pacientů a rozhovory s několika specialisty. Tito odborníci vysvětlují, co je to rakovina a jakým způsobem se z ní lze léčit. Dozvíte se mimo jiné, že klasickou léčbu lze doplnit alternativními terapeutickými postupy, které vás posunou o krok dál na cestě uzdravení. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Představte si, že byste se probudili do dokonalého života… Ale nebyl by váš. Josie je svobodná Britka žijící v Brooklynu. Pracuje pro rozhlas a její show začíná mít docela úspěch. Mohla by mít o číslo menší šaty, ale kdo by řešil velikost, když pracuje v rádiu? Taky to vypadá, že kluk, kterého už měsíce miluje, se konečně rozejde se svou přítelkyní! Když se Josie prodírá hustou dopravou na svém kole na večeři do SoHo, ozve se skřípění brzd a ona se ocitne v temnotě. A po probuzení v nemocnici zjišťuje, že je najednou všechno úplně jinak… (knihydobrovsky.cz)

Filosofické poznámky, vydané poprvé z pozůstalosti roku 1964 péčí Wittgensteinova žáka a blízkého přítele Rushe Rheese, soustřeďují autorovy úvahy z doby krátce po jeho návratu k filosofii, tj. z let 1929 a 1930. Wittgensteinovo myšlení se v té době dynamicky proměňovalo a Filosofické poznámky jsou v pravém slova smyslu slova momentkou, zachycující jeho přechodný tvar: mají tu podobu, v níž autor přerušil svou práci na strojopise, neboť potřeboval odevzdat kvalifikační práci na univerzitě v Cambridgi. (knihydobrovsky.cz)

Filosofická zkoumání (1953) vydali z Wittgensteinovy pozůstalosti jeho žáci jako rekonstrukci knihy, na níž pracoval od roku 1929 a jež měla jako vyjádření jeho filosofie nahradit Tractatus logico-philosophicus (1921). Využili přitom především text z přelomu třicátých a čtyřicátých let, s nímž byl Wittgenstein zřejmě dlouhodobě spokojen. Přes výhrady, jež lze zpětně k jejich ediční práci mít, se jim podařilo sestavit jednu z nejvlivnějších filosofických knih uplynulého století. Wittgenstein díky ní proslul jako filosof, který namísto zodpovídání filosofických otázek navrhuje jejich diskvalifikaci na základě rozboru fungování jazyka. Nejznámější úvodní desítky stran odhalují filosofické předsudky spojené s jazykem na příkladech vlastních jmen, respektive na snaze uplatnit jeden model fungování jazyka spojovaný s vlastními jmény na jazyk obecně. Příležitostně se objevují úvahy o pravdivosti nebo povaze filosofie, Wittgenstein zavádí pojem jazykové hry a posléze přistupuje k rozboru povahy pravidel a jednání podle nich. Odtud přechází k otázkám, jež se týkají myšlení a duševních pochodů, a to nejprve v souvislosti úvah o tzv. soukromém jazyce. Psychologickým tématům jako intencionalita, vůle, aspektové vidění, vnímání druhých atd. je pak věnován zbytek knihy včetně posledního oddílu označeného jako II. část a sestaveného z poválečných Witttgensteinových poznámek. Wittgensteinovské bádání ovšem postupně hlavně upozornilo na význam textů, jež po Wittgensteinově smrti vyšly samostatně pod názvy Poznámky o základech matematiky a Zettel, jako na pravděpodobné autentické kandidáty pro zařazení do Wittgensteinovy plánované velké "pozdní" knihy, a naopak zpochybnilo správnost zařazení II. části, jakož i posledních stránek části první. (knihydobrovsky.cz)

Ludwig Wittgenstein (1889-1951) je jednou z klíčových osobností filosofie 20. století a jeho dílo jedním z hlavních pramenů moderní analytické filosofie. Svým myšlením naplnil univerzální nárok filosofie a svou teorií významu inspiroval mj. i etnology či lingvisty. Tento přesah za hranice filosofie dává tušit i předkládaný výbor z poznámek psaných na okraj jeho filosofických prací a věnovaných jak podstatě filosofické práce, tak otázkám umění či náboženství. Ediční podoba Rozličných poznámek, které podobně jako většina Wittgensteinova díla vyšly až posthumně, je výsledkem práce jeho vydavatelů. Ti poznámky seřadili chronologicky, což umožňuje sledovat vývoj Wittgensteinových filosofických i obecných názorů, tematickou orientaci v nich ale usnadnili věcným rejstříkem. Určení pramenů Rozličných poznámek, jejichž překlad byl pro toto vydání doplněn a revidován, je umožňuje číst spolu s originály ve Wittgensteinově elektronicky dostupné pozůstalosti. (knihydobrovsky.cz)

Název knihy Taje grónského života přesně přibližuje čtenáři její obsah. Protože co může být tak tajemného a zároveň tak určujícího pro kulturu a národ, jako jsou jeho báje, mýty, legendy a pohádky, všechny ty zlé přízraky, kouzelné bytosti a šamani? Zvlášť v krajině tak odlehlé a svým způsobem od běžné civilizace stále odříznuté hrají dávné příběhy, předávané z generace na generaci, velkou roli i dnes, v jinak přetechnizovaném 21. století? Pojďme se tedy s autory Alenou a Jaroslavem Klempířovými podívat, jaký odkaz předků vlastně ovlivňoval současné Gróňany a ovlivňuje je dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jaroslav Klempíř; Alena Klempířová, 228 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Název knihy Taje grónského života přesně přibližuje čtenáři její obsah. Protože co může být tak tajemného a zároveň tak určujícího pro kulturu a národ, jako jsou jeho báje, mýty, legendy a pohádky, všechny ty zlé přízraky, kouzelné bytosti a šamani? Zvlášť v krajině tak odlehlé a svým způsobem od běžné civilizace stále odříznuté hrají dávné příběhy, předávané z generace na generaci, velkou roli i dnes, v jinak přetechnizovaném 21. století? Pojďme se tedy s autory Alenou a Jaroslavem Klempířovými podívat, jaký odkaz předků vlastně ovlivňoval současné Gróňany a ovlivňuje je dodnes. (alza.cz)

Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném jazyce za pomoci prostředků formální logiky. Na rozdíl od mnoha kolegů zaujal posléze k projektu formální sémantiky výrazně kritický postoj, mj. v souvislosti se svým wittgensteinovským bádáním, které je druhým těžištěm jeho novější práce. V první stati se Stokhof zabývá charakterem a předpoklady formálně sémantického projektu jako takového. Ukazuje, že úvahy na téma tzv. radikální intepretace a normativity významu nás nutí přehodnotit vztah mezi významem jazykového vyjádření a jeho interpretací, a to způsobem, který je s tímto projektem jen obtížně slučitelný. V druhé stati autor představuje raného Ludwiga Wittgensteina jako zřejmého, byť zároveň zcela opomínaného, předchůdce formální sémantiky. Věnuje se systematickým a v menší míře i historickým souvislostem mezi Traktátem a pozdější formální sémantikou. Z nalezených podobností a rozdílů pak vyvozuje závěry ohledně soudobého statusu této disciplíny na pomezí filosofie a empirických věd. Konečně třetí studie formální sémantiku ohledává z hlediska jejího kontrastu s pozdějším Wittgensteinovým myšlením o jazyce. Pokouší se o odpověď na otázku, zda pozdější Wittgensteinovy úvahy vedou k takové teorii jazykového významu, která by mohla být k současné formální sémantice reálnou alternativou. (knihydobrovsky.cz)

Poznámky o barvách, jeden z posledních Wittgensteinových textů, jsou ojedinělou ukázkou "případové studie", v níž se pojednává o konkrétním předmětu. Wittgenstein se zaměřuje na "jazykové hry", které s barvami hrajeme. Z této perspektivy řeší tradiční otázku počtu základních barev, probírá různé kontexty (různý smysl), v nichž o "barvách" hovoříme, nebo zvažuje možnou kulturní relativitu slovníků barev. Velkou pozornost věnuje také s barvami úzce spjatému fenoménu barvosleposti. Poznámky o barvách předvádějí šíři a rozmanitost významů, kterých v našem každodenním jazyce výrazy pro barvy nabývají, a v tomto ohledu jsou přímou antitezí jednotné koncepce barvy jako obecné formy předmětů, kterou Wittgenstein předložil ve svém prvním velkém díle, Logicko-filosofickém traktátu. (knihydobrovsky.cz)

Wittgensteinovy poválečné zápisky o filosofii psychologie představují relativně málo známý (s výjimkou dílčího výboru z těchto textů, z něhož vznikl 2. díl Filosofických zkoumání), ale rozsáhlý a pozoruhodný materiál. Autor v nich do značné míry opouští soustředění na jazyk a význam jako téma a metodu jazykových her, které charakterizovaly "klasický" tvar jeho pozdní filosofie (jak ji známe z 1. dílu Filosofických zkoumání nebo z Modré a hnědé knihy), a přesouvá se k pojmům specificky psychologické povahy a do blízkosti zkoumání fenomenologických. Klade si otázky, co vstupuje do procesů našeho vnímání a vidění, otázky po povaze toho, co nazýváme duševními stavy či emocemi, a zvláště otázky po vztahu mezi těmito psychologickými fenomény a tím, co chápeme jako jejich "vnější" projev či vyjádření. Ve své filosofii psychologie Wittgenstein také dopodrobna zkoumá problém "aspektového vidění" na příkladu řady schematických obrázků, stejnou měrou osvětlujících jako kuriózních, mezi nimiž čelné postavení zaujímá ikonická figura "kachnozajíce". Díky typicky wittgensteinovské aforistické stylistice, téměř nevyužívající technických či odborných termínů, přitom však hutné až kryptické, představují tyto poznámky filosoficky náročnou četbu, která je zároveň netriviálním estetickým zážitkem. Wittgensteinovy úvahy o filosofii psychologie byly klíčovým inspiračním zdrojem významných děl poválečné filosofie jednání (např. pojednání G. E. M. Anscombe Úmysl), etiky (práce Cory Diamond, Petera Winche či Stanleyho Cavella) či filosofie mysli (autorů jako Norman Malcolm či Peter Hacker). Překlad úplného souboru těchto zápisků vzniklých v letech 1946-1951 podstatným způsobem doplňuje obraz Wittgensteinova poválečného díla, v českých překladech dosud zastoupeného menšími sbírkami poznámek O jistotě a O barvách. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka známé spisovatelky. Čeština nemá mnoho Čechů, kteří s ní zacházejí tak uznale a obeznale, jako tato básnířka. Ale hrát si se slovy nestačí, byť to málokdo umí. Básně této sbírky mají bolavé, promyšlené, prožité a s úsměvem utroušené poselství. (patro.cz)

Tantrismus zdůrazňuje, že v absolutně nerozlišeném bytí se nejdříve probouzí vědomá energie, která je také Matkou světa. Stejně jako v indickém myšlení mají všechny předměty a bytosti stejný původ, liší se pouze stupněm soudržnosti, hutnosti a uspořádáním. Daná ideová soustava představuje životní praxi a návody k proniknutí k oněm silám utajeným v našem nitru. Tantrické milování vyvolává jemnou lásku, která nemá nic společného s vášnivou a romantickou láskou, ale je láskou zrozenou z uctívání božského principu vtěleného do partnera a partnerky. Každá lidská společnost se musí zabývat sexualitou, stejně jako vztahem muže a ženy. Základem tantrického způsobu života je především harmonie a pozitivní přístup k životu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Filosofická zkoumání (1953) vydali z Wittgensteinovy pozůstalosti jeho žáci jako rekonstrukci knihy, na níž pracoval od roku 1929 a jež měla jako vyjádření jeho filosofie nahradit Tractatus logico-philosophicus (1921). Využili přitom především text z přelomu třicátých a čtyřicátých let, s nímž byl Wittgenstein zřejmě dlouhodobě spokojen. Přes výhrady, jež lze zpětně k jejich ediční práci mít, se jim podařilo sestavit jednu z nejvlivnějších filosofických knih uplynulého století. Wittgenstein díky ní proslul jako filosof, který namísto zodpovídání filosofických otázek navrhuje jejich diskvalifikaci na základě rozboru fungování jazyka. Nejznámější úvodní desítky stran odhalují filosofické předsudky spojené s jazykem na příkladech vlastních jmen, respektive na snaze uplatnit jeden model fungování jazyka spojovaný s vlastními jmény na jazyk obecně. Příležitostně se objevují úvahy o pravdivosti nebo povaze filosofie, Wittgenstein zavádí pojem jazykové hry a posléze přistupuje k rozboru povahy pravidel a jednání podle nich. Odtud přechází k otázkám, jež se týkají myšlení a duševních pochodů, a to nejprve v souvislosti úvah o tzv. soukromém jazyce. Psychologickým tématům jako intencionalita, vůle, aspektové vidění, vnímání druhých atd. je pak věnován zbytek knihy včetně posledního oddílu označeného jako II. část a sestaveného z poválečných Wittgensteinových poznámek. Wittgensteinovské bádání ovšem postupně hlavně upozornilo na význam textů, jež po Wittgensteinově smrti vyšly samostatně pod názvy Poznámky o základech matematiky a Zettel, jako na pravděpodobné autentické kandidáty pro zařazení do Wittgensteinovy plánované velké „pozdní“ knihy, a naopak zpochybnilo správnost zařazení II. části, jakož i posledních stránek I. části. Druhé vydání. (knihydobrovsky.cz)

V nové edici nabízíme říkadla pro ty opravdu nejmenší, které potěší spíš jednoduchost a výrazný zpěvavý rytmus než složitý příběh. Ale hlavně jim udělá radost, když si při tom budete hrát s jejich ručkama, nožkama a celým tělem, protože hravé doteky a pohyby jsou pro vývoj důležité a posilují kontakt mezi dítětem a jeho blízkými. Prosím nemyslete si, že vás podceňujeme prostými návody, slouží jenom jako malá inspirace, a je samozřejmě na vás, jak si je přizpůsobíte. Jistě vás napadne i mnoho dalšího, protože vy sami nejlíp víte, jak si hrát. Pěkné chvíle s dětmi nad knihou vám přeje Daniela Fischerová a tvůrčí tým Meandru. (patro.cz)

Kniha - autor Jolana Dajbychová, 320 stran, česky, pevná bez přebalu matná Dokáže Petra zjistit, jak se to všechno mohlo stát? A vrátí se vůbec ještě někdy zpátky? Podle rodičů je Petra typický třináctiletý teenager – často naštvaná, otrávená a věčně na mobilu. Ona má ale pocit, že úplně mimo jsou rodiče, o bráchovi ani nemluvě. A nejlepší kamarádka Vanda, která jí jako jediná rozumí, se stěhuje. Může být ještě hůř? Může! Osudová nehoda Petru přenese do roku 1982, kdy ještě nebyly mobily, kabelovka a o internetu se nikomu ani nesnilo. Dívka se musí prát s životem v nové rodině i škole, ale zároveň tu poznává svého báječného dědu, prožije první velkou lásku a především pochopí, co znamená opravdové přátelství. Musí totiž bojovat o život kamarádky a nakonec i o ten svůj. (alza.cz)

eBook:,Sbírka obsahuje šestadvacet básní. Volný verš se místy střídá s vázaným, vyskytují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, ale většina se skládá z několika tematicky propojených částí (cykly v rozsahu několika stran). Zhruba polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim (v obsahu se tato řada třikrát opakuje, následují Jaro, léto a Podzim, zima). Jsou to texty sledující život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí jevů typických pro etapy přírodního cyklu. Mezi uvedené básně jsou vloženy texty, jež se týkají různých modů lidské existence a je v nich zřejmé individuálně psychologické nebo společensko-historické pozadí. Jsou to básně Za řekou, V bytosti (Málem jako mrtví), Sám sobě vodu, Asteroid, Do krajiny, Útok cesty, Do očí, Chůze (Tma), Na ledviny, Wittgenstein bije žáka, Chůze (Vesmírem), V bytosti (Na konci srpna), Spící podotýkají, Vocatus atque non vocatus Deus aderit, Chůze (Provaz cesty).Tempo je na začátku sbírky pomalé (na stránkách je málo textu, kolem veršů zbývá dost volného prostoru), střed sbírky je koncentrovaný a dynamický (víc než jedna strofa na stránce), vše se znovu uvolňuje v závěru. Kromě prostředků a motivů, které známe z předchozí sbírky Moře, najdeme ve sbírce Wittgenstein bije žáka např. funkční využití enumerace nebo opakování a rozvíjení dílčích konstrukcí v rámci celé knihy, ale hlavně zesílenou snahu zachycovat různé stránky existence člověka tváří v tvář nezploštělému světu – sobě samému či bližnímu, vegetaci, krajině, reklamě, vesmíru, času, Bohu.Antonín Petruželka (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Pavel Kolmačka Sbírka obsahuje šestadvacet básní. Volný verš se místy střídá s vázaným, vyskytují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, ale většina se skládá z několika tematicky propojených částí (cykly v rozsahu několika stran). Zhruba polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim (v obsahu se tato řada třikrát opakuje, následují Jaro, léto a Podzim, zima). Jsou to texty sledující život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí jevů typických pro etapy přírodního cyklu. Mezi uvedené básně jsou vloženy texty, jež se týkají různých modů lidské existence a je v nich zřejmé individuálně psychologické nebo společensko-historické pozadí. Jsou to básně Za řekou, V bytosti (Málem jako mrtví), Sám sobě vodu, Asteroid, Do krajiny, Útok cesty, Do očí, Chůze (Tma), Na ledviny, Wittgenstein bije žáka, Chůze (Vesmírem), V bytosti (Na konci srpna), Spící podotýkají, Vocatus atque non vocatus Deus... (alza.cz)

Kniha je pokračováním beletristické prvotiny Veterinární medicína po kapkách. Autor úsměvnou formou popisuje příběhy ze své veterinární praxe, všední i nevšední zážitky se čtyřnohými pacienty, jejich majiteli, ale také studenty veterinární medicíny a kolegy z fakulty i univerzity. Ve svých povídkách nešetří sarkasmem ani vtipem. Do tradičního trojúhelníku mezi chovatelem, zvířecím pacientem a ošetřujícím veterinárním lékařem se autor snaží nenásilně zapracovat i témata vážnější, např. problematiku stížností, úplatků, prominentních pacientů, eutanazie, alkoholismu a jiných závislostí ve veterinární profesi. Publikace je plná vtipných a roztomilých ilustrací dr. Miroslava Pavlíčka šitých na míru jednotlivým příběhům a konkrétním situacím. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor André Van Lysebeth, 460 stran, česky, polotuhá flexo Tantrismus zdůrazňuje, že v absolutně nerozlišeném bytí se nejdříve probouzí vědomá energie, která je také Matkou světa. Stejně jako v indickém myšlení mají všechny předměty a bytosti stejný původ, liší se pouze stupněm soudržnosti, hutnosti a uspořádáním. Daná ideová soustava představuje životní praxi a návody k proniknutí k oněm silám utajeným v našem nitru. Tantrické milování vyvolává jemnou lásku, která nemá nic společného s vášnivou a romantickou láskou, ale je láskou zrozenou z uctívání božského principu vtěleného do partnera a partnerky. Každá lidská společnost se musí zabývat sexualitou, stejně jako vztahem muže a ženy. Základem tantrického způsobu života je především harmonie a pozitivní přístup k životu. (alza.cz)

Každý občas provedeme něco, co je trochu fuj. Vlastně to ani nechceme dělat. Pak nás to mrzí a cítíme se pod psa. Třeba v tom je nějaké zlé kouzlo. Ten kluk se měl jmenovat Budulínek, ale očarovalo ho kouzlo vúdú, stal se z něj Vúdúlínek a každý se ho bál. Tohle není knížka pro mizery, kteří škodí druhým naschvál. Je pro nás všechny, co stejně jako Vúdúlínek nechceme nikomu ublížit, a přesto někdy ublížíme. Ale když je nám to líto, řeky to zlé kouzlo odnesou. (knihydobrovsky.cz)

V jedné třídě se sejde bludička Ťápota, sourozenci Vraždožrava a Mstižer Krutohlavovi, Ježibejby, Sudíček, který patří do čeledi Zlých sudiček, a několik hyperaktivních trpaslíků. A nastává jim hotové peklo. Ředitelka a jediná učitelka pohoršovny Zloberta Škudibertová se snaží z nich udělat řádná strašidla. Naštěstí se jí to moc nedaří, protože strašidelné děti jí statečně odolávají (knihydobrovsky.cz)

Posel je fantasticky a snově komponovaný příběh s prvky pohádkového vyprávění. Karolína se seznámí s panem Modrým a toto setkání přesměruje její život. Milostné pouto naplněné bezvýhradnou potřebou psaného slova a fyzickou touhou nabírá dimenzi snu. Dopis jako komunikační prostředek, jako zdroj listovního tajemství, dopis napsaný či nenapsaný, doručený či zdánlivě nedoručitelný se stává hybatelem děje. Když do příběhu vstoupí Adam, vydává se s ním čtenář na cestu hledání a naděje. Ne každý posel však ví, kam má doručit svěřenou zprávu. Některý musí nejprve objevit sám sebe, aby našel adresáta, a tím také smysl svého poselství. (knihydobrovsky.cz)

Ludwig Wittgenstein (1889-1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století a jeho dílo podstatným způsobem proměnilo a stále ovlivňuje analytickou filosofii. Většina čtenářů jeho spisů zná tzv. raného a pozdního Wittgensteina, ztělesněné ve dvou hlavních pracích, raném Logicko-filosofickém traktátu a pozdějších Filosofických zkoumáních. Přechod mezi raným a pozdním Wittgensteinem byl však poměrně dlouhý, složitý a nejednoznačný, a v některých bodech vedl blízko konkurenčních filosofických tradic, zvláště fenomenologie. Fragmentární a kryptické Wittgensteinovy texty se vzpírají jednoduchému a jednoznačnému výkladu; i proto ve světě vychází řada interpretačních prací. V našem prostředí dosud systematická výkladová monografie Wittgensteinovi věnována nebyla. Přítomná práce se soustřeďuje právě na tzv. "střední", přechodové období s jeho unikátními "fenomenologickými" intuicemi: na úlohu "fenoménů", které vedou a určují logickou formu jazyka vypovídajícího o světě, na rozbor forem barvy, prostoru a času, které jsou nezbytným předpokladem smysluplné zkušenosti, tj. zkušenosti artikulované smysluplným jazykem, nebo na úlohu situovaného aktéra. Obrat k pozdnímu Wittgensteinovi se tak ukazuje ne jako prosté odmítnutí traktátovské koncepce, nýbrž jako složité nahlédnutí toho, že pokus o opravu traktátovského rámce "fenomenologickými" prostředky nebyl úspěšný. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou však v nejednom ohledu předznamenány už v rukopisech Wittgensteinova "středního" období. (knihydobrovsky.cz)

Knihy Sylvy Lauerové mají mnoho nadšených příznivců. Je o nich totiž známo, že čtenáře přímo zavalí energií ukrytou v příběhu. Ať se jim to líbí, nebo ne. Snad proto je na místě upozornění, že tento román vás opět nebude šetřit. Je ponurý, tajemný a plný tichých paradoxů našeho života. Šest dní, paralelní svět podzemí pražského metra, pět životních příběhů, které spojuje jen jedno - tiché kolíbavé kroky muže bez minulosti. Tři osudová setkání, lehce přehlédnutelná ve spěchu každodenního života. Pokud by v české literatuře existoval žánr komorního thrilleru, pak by se Tichošlap mohl stát čestným zástupcem této literární kategorie. Sylva Lauerová nabízí svým čtenářům opět něco zcela nového. Delikátní, mrazivý i lidský román. Hlavní linie příběhu je pečlivě uschována za každodenními obrazy obyčejných lidských životů - nezralé, nešťastné a samu sebe hledající Anety, zamilovaného a ambiciózního podnikatele Pavla, dominantní, úspěšné a citově okoralé galeristky Sonji a dvou starých žen. Životů, které spojuje jen jedno - přítomnost tichých kolíbavých kroků muže bez minulosti. Muže, který nemluví. Muže, který se ke spánku ukládá v temné místnosti starého činžovního domu a nekonečné hodiny tráví v prostorách pražského metra. Co v něm hledá? Co jej nutí nutí žít v paralelním světě mnoho desítek metrů pod zemí? Lauerová si ponechává svůj sugestivní a autentický literární styl, tentokrát jej však obohacuje o nový, pozvolný a temný poetizující odstín, který dává románu Tichošlap zcela osobitý ráz. (patro.cz)

Jumaroro je kniha, na kterou čekají všichni příznivci Sylvy Lauerové, nejkontroverznější osobnosti české literární scény. Třetí próza (a v pořadí již pátý titul) české spisovatelky a básnířky je věnována "všem zvědavým". Karolína se vydává na dobrodružnou cestu do Jižní Ameriky, aniž by tušila, co přesně ji čeká. Její přítel Lukáš se nevrátil z dovolené a pátrání po jeho stopách hlavní hrdinku zavede až do brazilského deštného pralesa. V exotickém prostředí povodí amazonské delty se odehrává téměř mystický příběh s překvapivým vyvrcholením. Román Jumaroro v sobě spojuje napětí, exotiku a tajemno. S postupujícím dějem před čtenářem vyvstává spousta otázek, stupňuje se jeho představivost, zvědavost a očekávání, stejně jako pocit čehosi nepojmenovatelného, aby se mu ve finále zatajil dech, když na své otázky získá odpověď. (patro.cz)

Spisovatelka Sylva Lauerová, autorka románového bestselleru Hračka, překvapuje svým literárním záběrem: tentokrát si to razantně namířila i ke čtenáři nejnáročnějšímu a spolu s prózou mu podsouvá "pod nos" i pár básní a říká: "Na! Umíš to vůbec ještě přečíst?". Kniha Michael2007 velmi osobitým stylem vypráví příběh o lásce a bolesti, příběh samoty i zrady, příběh plný krve, a přesto plný světla. Příběh starý tisíce let. Vypráví jej pozoruhodnou literární formou a spojuje téměř nespojitelné – sex, vášeň a víru. Prozaická část s nebeskou noblesou seznamuje s pokyny Boha, vysílajícího na Zem své posly – anděly. Celá próza je vtipná, nepostrádá nadhled a s pomocí termínů zcela technických, tedy "návodu" nazvaného Manuál pro Velké opeřence, provází a poučuje anděly v lidských tělech na jejich pozemské pouti. Próza přechází v básně, odkrývající hloubky vášní lidské i andělské lásky, všech jejích podob, strastí i rozkoší. Sbírka je něžná i vášnivá, plná lásky, dávání i braní, ale i odevzdání. Na pozadí vášnivé aféry jedné ženy a dvou mužů se odehrává drama zasahující do lidské historie a ovlivňující lidské dějiny. Příběh, který je zakódován v knize, lze rozluštit pouze po přečtení obou jejích částí. Michael2007 je vášeň i víra na druhou. Michael je láska. Michael je naděje. Sylva Lauerová staví čtenáře před otázky typu: Lze spojit vášeň a víru dohromady? Je možné prožít v životě příběh ze světa, o kterém jste přesvědčeni, že neexistuje? Dokáže někdo vzít anděla a postavit ho na zem? Existuje snad mimo naše pozemské rozměry Něco, co nás nutí plnit své poslání bez ohledu na to, zda při tom naše fyzické stránky zemřou? (patro.cz)

Třetí, upravené vydání erotického bestselleru Hračka autorky Sylvy Lauerové, jedné z nejkontroverznějších osobností české literární scény. Jako románová prvotina spisovatelky, žijící částečně na Seychelských ostrovech, vzbudila Hračka na sklonku r. 2007 nevídaný zájem čtenářů. Od té doby se dočkala několika dotisků i druhého vydání a stále se těší čtenářské pozornosti. Děj románu se odehrává na Seychelských ostrovech v luxusním prostředí privátního letoviska vyhledávaného světovými celebritami, kde se mladá česká terapeutka setkává se svým osudovým mužem a prožívá krátký vášnivý vztah hraničící s posedlostí. Otevřenost popisu sexuálních scén a přímočarost, se kterou autorka nahlíží do myšlenkových pochodů ženy predátora, stejně jako bezmezný, až povrchní obdiv k mužskému tělu - to jsou slova, která tuto knihu charakterizují. Literární styl Sylvy Lauerové je výrazný svým moderním přístupem k jazyku, je velmi sugestivní, má strhující tempo a zachovává si prvky autenticity. "Hračka je o sexu, pouze a jenom o sexu, nic víc v ní nehledejte," říká sama autorka, která má na svém literárním kontě i další úspěšné romány (Otrok, Jumaroro, Tichošlap) a bestseller z roku 2015 - zábavnou populárně naučnou Sexy strategii (vyd. Mladá fronta). (patro.cz)

Karolína se vydává na dobrodružnou cestu do Jižní Ameriky, aniž by tušila, co přesně ji čeká. Její přítel Lukáš se nevrátil z dovolené a pátrání po jeho stopách hlavní hrdinku zavede až do brazilského deštného pralesa. V exotickém prostředí povodí amazonské delty se odehrává téměř mystický příběh s překvapivým vyvrcholením. Román Jumaroro v sobě spojuje napětí, exotiku a tajemno. S postupujícím dějem před čtenářem vyvstává spousta otázek, stupňuje se jeho představivost, zvědavost a očekávání, stejně jako pocit čehosi nepojmenovatelného, aby se mu ve finále zatajil dech, když na své otázky získá odpověď. Sylva Lauerová (*1962, Brno), česká spisovatelka a básnířka, žijící převážně na Seychelských ostrovech. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, získala titul doktora práv. Výkonu právní praxe se však nikdy aktivně nevěnovala. Je vdaná za německého architekta, odborníka na tropickou residenční architekturu. (knihydobrovsky.cz)

Další kniha autorky bestsellerů Hračka nebo Otrok.Hlavní linie příběhu je pečlivě uschována za každodenními obrazy obyčejných lidských životů - nezralé, nešťastné a samu sebe hledající Anety, zamilovaného a ambiciózního podnikatele Pavla, dominantní, úspěšné a citově okoralé galeristky Sonji a dvou starých žen. Životů, které spojuje jen jedno - přítomnost tichých kolíbavých kroků muže bez minulosti. Muže, který nemluví. Muže, který se ke spánku ukládá v temné místnosti starého činžovního domu a nekonečné hodiny tráví v prostorách pražského metra. Co v něm hledá? Co jej nutí žít v paralelním světě mnoho desítek metrů pod zemí?Lauerová si ponechává svůj sugestivní a autentický literární styl, tentokrát jej však obohacuje o nový, pozvolný a temný poetizující odstín, který dává románu Tichošlap zcela osobitý ráz. (knihydobrovsky.cz)