Nová francouzská filosofie (9788024651668)

Elektronická kniha - autor Ian James, 250 stran, česky Důkladný, byť záměrně nikoli vyčerpávající vhled do současné francouzské filosofie představuje myšlení sedmi autorů – Jeana-Luca Mariona, Jeana-Luca Nancyho, Bernarda Stieglera, Catherine Malabouové, Jacquesa Ranciera, Alaina Badioua a Françoise Laruella –, které spojuje vymezení se vůči poststrukturalistické generaci a lingvistickému paradigmatu, orientace na vědy o životě a materialistické myšlení. Všichni tito filosofové vycházejí z předpokladu, že destrukce či dekonstrukce metafyziky, subjektivity či tradičních pojetí bytí, pravdy a vědění je nutné (a nedokončené), ne však dostatečné gesto umožňující vyrovnat se s tím, co se od současného myšlení žádá. Subjektivitu, ontologii, pravdu, epistemologii, stejně jako problémy univerzálnosti, etiky a politiky je podle nich třeba myslet znovu od začátku, a to spíše afirmativním a konstruktivním než dekonstruktivním způsobem. (alza.cz)

Kniha - autor Egon Bondy; Jiří Holba; Petr Kužel, 366 stran, česky, pevná s přebalem matná Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba. (alza.cz)

Monografie by se dala nejlépe zařadit do oblasti, pro kterou se v současnosti vžilo označení filozofie informace. Jejím cílem je vyslovit určité metateoretické předpoklady, na kterých stojí pokusy o definování pojmu informace a o které se opírají jednotlivá paradigmata informační vědy, vnést více světla do problémů, které se pojí zejména s pojmem informace a transdisciplinární povahou informační vědy, a navrhnout přístup informační vědy, který se opírá o zdůvodněné závěry metateoretických výzkumů. V rámci těchto výzkumů se zaměřujeme na dosažení tří dílčích cílů – definujeme pojem informace v rámci 1. epistemologie a 2. v rámci metafyziky a 3. vytváříme model domény, v níž dochází k tvorbě informací, pomocí funkční syntézy tří hlavních paradigmat informační vědy. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Tiziana Suarez-Naniová, 238 stran, česky Spory ohledně množství andělů na špičce jehly bývají považovány za příslovečnou ukázku obskurity a směšnosti scholastických spekulací. Kniha T. Suarez-Naniové však ukazuje, že středověká filosofie andělských bytostí představuje zásadní spojnici mezi antickým novoplatonismem a novověkým myšlením. Andělé jsou vzorem čistě rozumového bytí, o něž má člověk usilovat, a angelologie je současně antropologií, jejíž dlouhodobý vliv prokazatelně sahá až po Leibnize a Kanta. Přehledným, ale přitom objevným srovnáním nauk Tomáše Akvinského a Dietricha z Freibergu autorka představuje klíčovou kapitolu evropského myšlení, do níž spolu s Tomášem, Dietrichem, Albertem Velikým a Jindřichem z Gentu patří také cenzurní komise pařížského biskupa Tempiera nebo Dantova Božská komedie. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Miroslav Petříček, 322 stran, česky Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné. Odpovídají na traumatizující zkušenost, a to znamená: filosofie se ujímá odpovědnosti s vědomím, že má-li být filosofie možná i v druhé polovině 20. století a dále, musí přepsat svou tradici a radikální proměnou musí projít i její diskurs. Je to nezbytné, má-li být schopna vydat své svědectví o této době. Filosofie en noir je záznamem této proměny. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Otakar A. Funda, 104 stran, česky Jak sděluje reprodukce na přebalu, každý, kdo se věnoval filosofickému tázání, se určitým způsobem vyjádřil na tržišti idejí i k tématu náboženství. Toto téma nemůže filosofie obejít. Funda v textu nesmlčuje důvody svého ateistického přesvědčení, zároveň však v plné úctě a vážnosti vyzvedá jedinečné antropologické momenty, které artikuluje náboženství, v našem kulturním kontextu křesťanství. Činí rozdíl mezi náboženskou filosofií a filosofií náboženství a reaguje na debatu Rortyho a Vattima o budoucnosti náboženství. Všímá si též řeči náboženství a hermeneutických modelů jeho sebesdělování. (alza.cz)

Titul knihy "O filosofii dějin" (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l'histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich "časné" problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.) (knihydobrovsky.cz)

Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných "alternativců". Autor nemiluje pochopení filosofie jako nejobecnější nebo dokonce humanitní vědy; upřednostňuje představu filosofie jako myšlenkového pohybu uvnitř pomyslného trojúhelníku vědy (hlavně přírodní), umění a náboženství. V první části knihy rozmotává spletité vztahy různých tradic uvnitř dějin filosofie, různá určení filosofie, odkrývá v nich roli falz, hlavně však roli iluzí. Oklepávání fasády iluzí, pokrytecky zakrývajících myšlenkové stavby, má svou tradici od antiky po novodobou dekonstrukci. Mají dějiny smysl? Samozřejmě, přece jsme je napsali tak, aby měly právě ten, který chceme! Bez podvodu nemohou vypadat libovolně, přesto je možných alternativ velice mnoho. Záleží na výběru autoru a témat, na jejich utřídění, na akcentech výkladu... V druhé části nabízí náčrt jedné z mnoha možných alternativ dějin filosofie. Střídavě vybírá témata jinde většinou okrajová nebo zcela opomíjená, méně obvyklé interpretace tradičně slavných témat, diskutuje možná rozcestí. Zahrává si s představou, že skok od iónských předsokratiku ke Galileimu, Darwinovi a kvantové fyzice by nás ušetřil řady metafyzických pseudoproblému a nadbytečných pojmu: podstat, celkového účelu, záměny náboženství s První Příčinou a Velkým Hodinářem, iluze jednoznačnosti, subjektu a objektu. Za nejtíživější problém považuje nadvládu jazyka, do níž nás dostává jak tradiční metafyzika, tak i sofistické myšlení a většina humanitně orientovaných filosofických inspirací v nové době. (knihydobrovsky.cz)

Publikace vycházející k významnému životnímu jubileu Ladislava Tondla obsahuje devatenáct studií, které různým způsobem navazují na vědecká témata široké badatelské činnosti jubilanta: od filosofických a metodologických úvah souvisejících s metafyzikou, sémiotikou, etikou až po hodnocení vědy a jejích důsledků, inovační chování a komunikační procesy v éře globalizace. (knihydobrovsky.cz)

Sborník příspěvků. Osvětluje povahu mladého vědního oboru - memetiky - a zamýšlí se nad tím, jakou roli z hlediska vědy a filozofie v současné kultuře hrají předměty memetiky, tzv. memy. Memetika je věda na pomezí přírodních, společenských a humanitních věd. Sestavil Jiří Nosek. (knihydobrovsky.cz)

Pátý díl ediční řady Dějiny filosofie Uvádí do ústředních problémů, metod a zpřístupňuje čtenáři klasické texty. Informace, které mají výlučně historický význam, musely být omezeny na nejmenší možnou míru. Uspořádání svazku se pokouší o ozřejmění diskutovaných souvislostí, které jsou do jisté míry vždy také věcnými a učebními souvislostmi. Jeden z nejsilnějších podnětů pro filosofii 20. století vychází od E. Husserla. V Schelerově zprostředkování ovlivňuje také antropologii a skrze Heideggera hermeneutiku. Mnohostranné vazby mezi fenomenologií a filosofií existence se ukazují hlavně u Heideggera, Sartra a Lévinase. Ve filosofii existence a v dialogické filosofii je ovšem dominantní vliv náboženského myslitele Kierkegaarda. Novoscholastika se odvolává na Tomáše Akvinského a na Suáreze. Sdílí spolu s novým realismem návrat ke klasické ontologii, zatímco s marxistickými mysliteli má společnou vědomou vazbu na světový názor. Analytická filosofie se pojí s fenomenologií kritikou idealismu a psychologismu. Podání analytické filosofie se zaměřuje na problém ontologie. (knihydobrovsky.cz)

Angličan Alfred North Whitehead (1841-1947) byl jedním z nejpronikavějších a zároveň nejsystematičtějších duchů první poloviny 20. století. Původem matematik a logik, spoluautor Principia Mathematica (s Bertrandem Russellem), dospěl nakonec ve svém filosofickém vývoji až k obecné filosofické kosmologii, vyjádřené nejkomplexněji v díle Process and Reality (1929). Kniha se věnuje detailní analýze spisů Whiteheadova "londýnského období" (1910-1924), během něhož se snažil o vybudování komplexní filosofie přírody, "panfyziky". Whiteheadova "panfyzika" je smělou a originální syntézou filosofické i přírodovědecké teorie (formulované matematickým jazykem), v českém myšlenkovém a jazykovém prostředí však nebyla doposud dostatečně reflektována. Studie Michala Andrleho nejenže splácí tento dluh, ale snaží se i vzbudit úžas nad tím, že pod ustrnulým nánosem učebnicových pravd lze objevit velmi živou tkáň. Kniha je upravenou verzí dizertační práce, kterou autor obhájil v roce 2008 na katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK. (knihydobrovsky.cz)

Věda se dnes stala nedílnou součástí našeho světa i našich životů. Tato mimořádná role vědy však nebyla dosud uspokojivě reflektována; pokud filosofie vědu vůbec brala v potaz, buď ji kritizovala (např. fenomenologie), anebo se její pomocí jen snažila řešit tradiční epistemologické či ontologické problémy (např. naturalismus). Jestliže však filosofie není schopna vědu přiměřeně reflektovat, ukazuje tím jen vlastní omezenost a neužitečnost. Filosofie je však nezastupitelná. Formuje naše myšlení: vytváří myšlenková schémata, jejichž prostřednictvím rozumíme světu i sobě samým. Dosavadní neschopnost filosofie porozumět vědě souvisela především s tím, že vědu (skutečnost i člověka) reflektovala pouze na základě tradičních pojmů a kategorií, které byly ovšem kdysi vytvořeny pro popis zcela jiných podmínek, než v jakých se lidstvo nachází dnes. Tato kniha je pokusem o vytvoření či nalezení takových schémat a pojmů, které by umožnily adekvátnější pochopení situace, v níž se dnešní lidstvo nachází a v níž věda hraje klíčovou roli. První část knihy představuje historickou analýzu vztahu filosofie a vědy, z níž vyplývá, že filosofie je naším sebeporozuměním. Analýza druhé části ukazuje, že věda je skutečnost (přinejmenším z praktického hlediska našeho jednání nelze dnes totiž vědu od skutečnosti odlišit). (patro.cz)

Prostřednictvím této učebnice se autoři snažili předat základní sumy vědomostí (nová fakta, pojmy) z oboru filosofie a z oboru etiky, ale především inspirovat a podněcovat k formulaci vlastních názorů a vést k respektování názorů a postojů jiných. Vybízejí také k procvičování etiky a techniky umění vést dialog. (patro.cz)

Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných "alternativců". Autor nemiluje pochopení filosofie jako nejobecnější nebo dokonce humanitní vědy; upřednostňuje představu filosofie jako myšlenkového pohybu uvnitř pomyslného trojúhelníku vědy (hlavně přírodní), umění a náboženství. V první části knihy rozmotává spletité vztahy různých tradic uvnitř dějin filosofie, různá určení filosofie, odkrývá v nich roli falz, hlavně však roli iluzí. Oklepávání fasády iluzí, pokrytecky zakrývajících myšlenkové stavby, má svou tradici od antiky po novodobou dekonstrukci. Mají dějiny smysl? Samozřejmě, přece jsme je napsali tak, aby měly právě ten, který chceme! Bez podvodu nemohou vypadat libovolně, přesto je možných alternativ velice mnoho. Záleží na výběru autoru a témat, na jejich utřídění, na akcentech výkladu... V druhé části nabízí náčrt jedné z mnoha možných alternativ dějin filosofie. Střídavě vybírá témata jinde většinou okrajová nebo zcela opomíjená, méně obvyklé interpretace tradičně slavných témat, diskutuje možná rozcestí. Zahrává si s představou, že skok od iónských předsokratiku ke Galileimu, Darwinovi a kvantové fyzice by nás ušetřil řady metafyzických pseudoproblému a nadbytečných pojmu: podstat, celkového účelu, záměny náboženství s První Příčinou a Velkým Hodinářem, iluze jednoznačnosti, subjektu a objektu. Za nejtíživější problém považuje nadvládu jazyka, do níž nás dostává jak tradiční metafyzika, tak i sofistické myšlení a většina humanitně orientovaných filosofických inspirací v nové době. (patro.cz)

Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento pohyb je představen na třech tématech nestejné šíře: na Augustinově pojetí moudrosti (studie Sapientiae amor), na jeho představě o vztahu duše a těla (studie Duše a tělo v Augustinových raných dílech) a konečně na jeho úvahách o paměti a fantazii (studie Fantazie a paměť v Augustinově korespondenci s Nebridiem, k níž je připojen český překlad dopisů 6 a 7). (patro.cz)

Pátý díl ediční řady Dějiny filosofie Uvádí do ústředních problémů, metod a zpřístupňuje čtenáři klasické texty. Informace, které mají výlučně historický význam, musely být omezeny na nejmenší možnou míru. Uspořádání svazku se pokouší o ozřejmění diskutovaných souvislostí, které jsou do jisté míry vždy také věcnými a učebními souvislostmi. Jeden z nejsilnějších podnětů pro filosofii 20. století vychází od E. Husserla. V Schelerově zprostředkování ovlivňuje také antropologii a skrze Heideggera hermeneutiku. Mnohostranné vazby mezi fenomenologií a filosofií existence se ukazují hlavně u Heideggera, Sartra a Lévinase. Ve filosofii existence a v dialogické filosofii je ovšem dominantní vliv náboženského myslitele Kierkegaarda. Novoscholastika se odvolává na Tomáše Akvinského a na Suáreze. Sdílí spolu s novým realismem návrat ke klasické ontologii, zatímco s marxistickými mysliteli má společnou vědomou vazbu na světový názor. Analytická filosofie se pojí s fenomenologií kritikou idealismu a psychologismu. Podání analytické filosofie se zaměřuje na problém ontologie. (patro.cz)

Titul knihy „O filosofii dějin“ naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (patro.cz)

Jak sděluje reprodukce na přebalu, každý, kdo se věnoval filosofickému tázání, se určitým způsobem vyjádřil na tržišti idejí i k tématu náboženství. Toto téma nemůže filosofie obejít. Funda v textu nesmlčuje důvody svého ateistického přesvědčení, zároveň však v plné úctě a vážnosti vyzvedá jedinečné antropologické momenty, které artikuluje náboženství, v našem kulturním kontextu křesťanství. Činí rozdíl mezi náboženskou filosofií a filosofií náboženství a reaguje na debatu Rortyho a Vattima o budoucnosti náboženství. Všímá si též řeči náboženství a hermeneutických modelů jeho sebesdělování. (knihydobrovsky.cz)

Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách. Objektivním přínosem pro filosofii a její budoucí vývoj by měl být podle Pexidrových předpokladů zejména soustavný ohled na vědecky zkoumané vlastnosti kognitivních stránek lidské psychiky. (knihydobrovsky.cz)

Druhé setkání s filosofií je určeno všem, kteří se poprvé s filosofií seznámili v úvodních kurzech na středních i vysokých školách, v nichž se setkali se spoustou jmen a pojmů, avšak nedostali dostatečnou odpověď na otázku, k čemu je to všechno užitečné. Autor srozumitelnou formou odpovídá na tuto otázku pomocí fiktivních rozhovorů s mladými zájemci o filosofii, přičemž čerpá ze svých zkušeností středoškolského a vysokoškolského učitele. "Filosofickým otázkám se nelze vyhnout, ať jste kdekoliv a kýmkoliv. Jestli jsme dnes hledali odpověď na to, co špatného je na zabíjení lidí, nezapomeňte, že zabít lze nejen tělo, nýbrž i duši. A doslova smrtícím jedem může být i špatná filosofie. Vzpomeňte na Platónova slova, že ‚nauky nelze odnést v jiné nádobě, nýbrž člověk musí po zaplacení ceny pojmouti je do samé duše‘, která se tak může otrávit. Dejte si tedy pozor na to, komu za co platíte a jakou cenu. Ne každý průvodce vede do správného cíle." (knihydobrovsky.cz)

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikemKniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána, který svou původní pozici revidoval ve světle analýzy jazyka. Ta ho přivedla hlavně k vypracování rozlišení toho, co se dá říci, od toho, co se v zacházení se slovy jen ukazuje. A toto rozlišení zase vposledku vycházelo z dobových debat rakouských fyziků o interpretaci vědeckých teorií, z nichž zásadní pro Wittgensteina dlouhodobě zůstaly myšlenky Heinricha Hertze. Hertzovský prvek Wittgensteinovy představy o úkolu filosofování je asi nejdůležitějším momentem Wittgensteinova myšlení od úplných počátků až do konce, a představuje tak zřejmě nejnázornější doklad pro jednotu tohoto myšlení, či přinejmenším pro plynulost jeho vývoje. (knihydobrovsky.cz)

Je to možná zvláštní, ale na začátku i konci dosavadní analytické tradice nacházíme schopenhauerovskou výzvu. A překvapivý je samozřejmě kontext, ale už ne tak souvislost s obsahem. Je totiž navýsost jasné, že je-li něco primárně odpovědné za pokrok vědeckého poznání, pak je to vůle vědět. A můžeme si ji samozřejmě vyložit po libosti. Ale i když si ji vyložíme jako samozřejmě podmíněně racionální důsledek darwinovské selekce vedoucí k přežití, a nikoliv jako kognitivní bias, stejně nás žádný naturalistický bůh neochrání od nutnosti popasovat se s otázkou, která překračuje, naprosto samozřejmě, v našem světě, v naší skutečnosti sféru faktů, vstříc nutnosti volit cíle, touhy, stanoviska (knihydobrovsky.cz)

Zdeněk Vašíček (1933-2011) své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost - paměť a dějiny (spoluautorka Françoise Mayer; Praha/Brno, Triáda/CDK 2009). Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor "vyšetřuje" celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné "strnulé formy". Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou. "Historií filosofie je, jak známo, dost, možná až příliš... Co je podstatně vzácnějším výkonem - a mám dojem, že právě o něco takového se Vašíček pokouší -, je pokus o horizontální, "synchronní" analýzu filosofie coby duchovního jazykového útvaru. Vašíček tak na filosofii vpodstatě aplikuje metodu synchronní historiografie (např. obrazy mentalit v té či oné době, historiografie velkých celků a velkých časových úseků ve smyslu Braudela a školy Análů), nebo něco blízkého strukturalismu v antropologii, etnografii apod. Studuje filosofy jako kmen divochů, poskakujících okolo svého ohýnku. Samozřejmě, že jeho úvahy, ať již chce či nechce (spíš nechce), jistou filosofii rovněž jsou - nelze se tomu zcela ubránit." - Martin Hybler Zdeněk VAŠÍČEK (20. 5. 1933 Brno - 13. 4. 2011 Brno), filosof, historik. Vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě UK, studia ukončil roku 1957. Byl zaměstnán v archivu v Kroměříži, v muzeu v Trutnově, v Moravském muzeu v Brně a na katedře archeologie a muzeologie brněnské univerzity. Roku 1972 byl odsouzen na tři léta za podvracení republiky, do roku 1974 vězněn (od dubna 1973 na cele s Janem Tesařem). Po propuštění pracoval jako dělník. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od roku 1981 žil v zahraničí, kde působil mj. na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži. V devadesátých letech přednášel na univerzitách v Praze a Brně. Knižně vydal studie a eseje Archeologie včera a dnes aneb Mají archeologové šedé hmoty více za nehty než za ušima? 1, 2 (1981, spoluautor J. Malina, anglicky: Archaeology Yesterday and Today. The Development of Archaeology in the Sciences and Humanities, 1990, italsky: Archeologia. Storia, problemi, metodi, 1997), dále L'archéologie, l'histoire, le passé. Chapitres sur la présentation, l'épistémologie et l'ontologie du temps perdu (1994, česky: Archeologie, historie, minulost, Karolinum 2006), Obrazy (minulosti) (Prostor 1996), Přijetí podmínek (Torst 1996), Podmínky volby (Triáda 2003), Minulost a současnost, paměť a dějiny (spolu s Françoise Mayerovou, Triáda/CDK 2009), Slavoj Český & spol. (Plus 2010) a Tertium datur (Jan Placák - Ztichlá klika 2011). (knihydobrovsky.cz)

Původní monografie uvádějící do myšlení německého filosofa a literárního kritika Waltera Benjamina prostřednictvím interpretace jeho filosofie jazyka. (knihydobrovsky.cz)

Význačný francouzský znalec antického myšlení představuje ve svém díle řeckou filosofii jako způsob život a a duchovní cvičení Z francouzského originálu přeložila Magdalena Křížová (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha úvah nad mezilidskými vztahy, psychoterapií, pokorou, ale i smrtí. Nejedná se o filosofii v pravém slova smyslu, spíše o takové zamyšlení nad stavem společnosti a života. Buranem v tomto případě označuje autor s jistou dávkou nadsázky a humoru sebe. Stylem psaní se potom autor snaží tomuto označení dostát, zejména používáním hovorové řeči a sem tam lehkého vulgarismu. (knihydobrovsky.cz)

Zdeněk Vašíček (1933–2011) své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost – paměť a dějiny. Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor „vyšetřuje“ celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy“. Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou. (patro.cz)

Druhé setkání s filosofií je určeno všem, kteří se poprvé s filosofií seznámili v úvodních kurzech na středních i vysokých školách, v nichž se setkali se spoustou jmen a pojmů, avšak nedostali dostatečnou odpověď na otázku, k čemu je to všechno užitečné. Autor srozumitelnou formou odpovídá na tuto otázku pomocí fiktivních rozhovorů s mladými zájemci o filosofii, přičemž čerpá ze svých zkušeností středoškolského a vysokoškolského učitele. „Filosofickým otázkám se nelze vyhnout, ať jste kdekoliv a kýmkoliv. Jestli jsme dnes hledali odpověď na to, co špatného je na zabíjení lidí, nezapomeňte, že zabít lze nejen tělo, nýbrž i duši. A doslova smrtícím jedem může být i špatná filosofie. Vzpomeňte na Platónova slova, že ‚nauky nelze odnést v jiné nádobě, nýbrž člověk musí po zaplacení ceny pojmouti je do samé duše‘, která se tak může otrávit. Dejte si tedy pozor na to, komu za co platíte a jakou cenu. Ne každý průvodce vede do správného cíle.“ (patro.cz)

Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách. Objektivním přínosem pro filosofii a její budoucí vývoj by měl být podle Pexidrových předpokladů zejména soustavný ohled na vědecky zkoumané vlastnosti kognitivních stránek lidské psychiky. (patro.cz)

eBook:,„Filosofie mysli je jedním z pozoruhodných příspěvků k vysvětlení povahy a funkce lidské mysli. Tento filosofický obor je dnes přirozenou součástí kognitivní vědy. Ačkoli jsou jeho výsledky do značné míry teoretickou reflexí problematických aspektů lidské mysli, přibývá filosofických studií, které aplikují jakožto nedílnou součást této reflexe výsledky empirických věd, zejména neurověd. Perspektiva filosofie mysli proto spočívá v teoretické analýze problémů mysli úzce propojené s empirickými poznatky. Tato kniha pojednává o klasických problémech a koncepcích filosofie mysli, jako je ontologický dualismus, analytický behaviorismus, fyzikalismus, teorie identity, funkcionalismus, naturalismus, reprezentacionismus, kauzalita mysli a těla, Jáství. Zároveň se však pokouší ukázat, že klíčovou složku filosofické debaty o mentálním představuje otázka, zda při pohledu na naši vlastní mysl má či nemá perspektiva první osoby sehrát podstatnou roli. Podle autora jsou data získaná z perspektivy první osoby nepostradatelná pro výzkum řady problémů ve filosofii mysli a v kognitivní vědě vůbec.“ (knihydobrovsky.cz)

Antologie Filosofie lásky a přátelství předkládá čtenáři výběr nejdůležitějších současných studií z anglosaské filosofie lásky a přátelství, a to jak systematických, tak historických. Systematické texty z oblastí současné teorie (část II) a neoplatónské etické koncepce (část III) jsou za účelem zpřístupnění jejich hlavního inspiračního zdroje doplněny historickými interpretacemi klasické řecké filosofie (část I). Antičtí autoři věnovali značnou pozornost psychologickým aspektům lidského života, a jejich texty se proto staly přirozenou inspirací nejen pro současnou teorii ctností, ale také pro filosofii emocí a lidských vztahů. Sókratovo, Platónovo a Aristotelovo pojednání o lásce tak současným myslitelům poskytlo základní rámec rozlišení a klíčových otázek. Badatelé, kteří se zabývají antickou filosofií, jsou na druhou stranu ovlivněni zvyšujícím se zájmem o emoce ze strany současné filosofie. Nejen že dnešní badatelé začali studovat pojetí lásky u antických autorů, ale toto zkoumání též obohatili moderními otázkami vyplývajícími ze současného chápání a zakoušení lásky a přátelství. Mezi nimi se především vyjímají dvě otázky: (1) problém racionality lásky a (2) problém nenahraditelnosti předmětu lásky. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Zuzana Svobodová a Andrea Blaščíková, 134 stran, česky Česko-slovenský dialog dvou vyučujících, které se zabývají filosofií, teologií a pedagogikou. Cílem rozpravy je vstoupit do živé školy myšlení, kterou založil český filosof Radim Palouš (1924–2015), a znovu se vracet k tématům, která otevíral ve svých dílech. Rozhovor se vydává na cestu hledání moudrosti nasloucháním slovům i Slovu, vnímáním a recepcí zkušenosti, skrze rozum i intuici, dialog i přijímání ve ztišení. Nahlíží do světa týkajícího se všech, kteří jsou žáky, studenty, vychovateli, učiteli, pedagogy – hledající, toužící i čelící nepochopení. Je pozváním k promýšlení lidského života s pokorou i s vědomím lidské odpovědnosti, v naději, že úsilí hledat dobro, pravdu a krásu souvisí s úlohou lidsky obstát. (alza.cz)

Jde o oborový slovník, který si klade za cíl seznámit především studenty středních škol s nejdůležitějšími termíny dané odbornosti. (knihydobrovsky.cz)

Třetí svazek z řady klasické filosofie je věnován ontologii, která reflexí pojmu jsoucna zkoumá vše, co je či může být. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kapitoly z ontologie (metafyziky, filozofie bytí), gnozeologie (noetiky, epistemologie, filozofie poznání), axiologie (filozofie hodnot a hodnocení), antropologie (filozofie člověka) a etiky. Filozofie 1. díl je učebnice, která si klade za cíl ukázat základní kategoriální (pojmový) aparát jednotlivých disciplín (oblastí) teoretické části systematické filozofie. Řeší filozofii bytí (metafyziku, ontologii), filozofii poznání (gnozeologii, noetiku, epistemologii), filozofii hodnot a hodnocení (axiologii), filozofii člověka (filozofickou antropologii), etiku jako základ praktické filozofie. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Filozofie je univerzální nauka o podstatě světa a nejobecnějších souvislostech v něm, které se týkají pojetí absolutna, přírody, kultury, člověka, dějin i samého poznání, myšlení a jednání. Do struktury filozofie patří kromě teoretické a aplikované oblasti filozofie i praktická oblast v podobě etiky a estetiky. Navazuje na Filozofii 1. díl – Teoretická část systematické filozofie a etika. Filozofie 1. díl obsahuje problematiku: ontologie (metafyziky, filozofie bytí), gnozeologie (noetiky, epistemologie, filozofie poznání), axiologie (filozofie hodnot a hodnocení), antropologie (filozofie člověka) a etiky. Neřeší průběh dějin filozofie (dějiny filozofie budou součástí Filozofie 3. díl). Jako učebnice (učební pomůcka) není a nemůže být klasické filozofické dílo (osobní, specifický, subjektivní názor na určitou problematiku a její subjektivní, jednostranné hodnocení), protože se jedná o podání objektivního (nezaujatého) pohledu na danou problematiku v rámci studijní (učební) literatury. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin. Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.) (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Filosofie a jazyk je souborem článků napsaných během posledních zhruba deseti let. Spojuje je idea filosofického výkladu různých aspektů fenoménu jazyka a fakt, že nejsou určeny výhradně nejužšímu okruhu odborníků. Autor statí spatřuje zásadní význam jazyka v jeho schopnosti být klíčem k řešení mnoha tradičních filosofických problémů; k takovému využití jazyka je však bezpodmínečně nutný nepředpojatý přístup k tomuto fenoménu, zbavený všech předsudků a klišé určujících jeho chápání. Tedy na jedné straně polemika s názorem, že pro porozumění jazyku vystačíme s představou jazyka jako sady jmen udělených věcem kolem nás; na druhé straně však i odmítání myšlenky, že jazyk je tím pádem něco esoterického a že filosofie jazyka může být jenom jakousi nekontrolovatelnou hrou metafor. Prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc. se narodil roku 1957 v Hradci Králové, vystudoval matematiku a do roku 1989 se živil jako programátor. Nyní pracuje ve Filosofickém ústavu AV ČR a je profesorem logiky na Filosofické fakultě UK. Zabývá se především sémantikou, analytickou filosofií a filosofií logiky. Je autorem celé řady článků a knih, z nichž nejvýznamnější jsou Doing Worlds with Words (Kluwer, Dordrecht, 1995) a Význam a struktura (OIKOYMENH, Praha, 1999; přepracovaná anglická verze Meaning and Structure, Ashgate, Aldershot, 2001). Viz http://www.cuni.cz/ peregrin. (knihydobrovsky.cz)

Vše, co se nám dochovalo od tří mílétských myslitelů (Thaléta, Anaximandra a Anaximena), jsou pouhá nepřímá svědectví, která pocházejí především ze dvou zdrojů: od Aristotela a jeho žáka Theofrasta. Kvůli nedostatku jiných zpráv jsou dochované informace většinou považovány za věrohodné. Pavel Hobza je naproti tomu přesvědčen, že jsou často značně zkreslené a že míru jejich zkreslení lze posoudit na základě důkladné analýzy aristotelské filosofie. Při interpretaci mílétského myšlení si podle Hobzy musíme vždy klást otázku, zda údajná mílétská terminologie není ve skutečnosti spíš aristotelskou interpretací. Oproti jiným studiím o Míléťanech tkví hlavní přednost Hobzovy knihy v tom, že se nejprve důkladně vyrovnává s Aristotelovou filosofií a teprve následně přistupuje ke zkoumání dochovaných informací o Míléťanech. Potvrzuje se, že hledání pralátky (jež se dříve považovalo za hlavní rys mílétského myšlení) je pouze aristotelskou konstrukcí. Navíc se ukazuje, a že Anaximandros neznal pojem Neomezena (to apeiron) a Anaximenův pojem aér neoznačoval primárně průhledný atmosférický vzduch, ale spíš vlhkou mlhu, z níž vznikl svět. Za hlavní filosofický přínos Míléťanů tak Hobza považuje především vytvoření obdivuhodných kosmogonicko-kosmologických modelů, jež poprvé v dějinách umožnily vysvětlit fungování světa přirozeným způsobem, tj. bez zásahů bohů. (patro.cz)

eBook:,Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné. Odpovídají na traumatizující zkušenost, a to znamená: filosofie se ujímá odpovědnosti s vědomím, že má-li být filosofie možná i v druhé polovině 20. století a dále, musí přepsat svou tradici a radikální proměnou musí projít i její diskurs. Je to nezbytné, má-li být schopna vydat své svědectví o této době. Filosofie en noir je záznamem této proměny. Dotisk prvního vydání. Cena Jaroslava Seiferta za rok 2019 (knihydobrovsky.cz)

Jde o oborový slovník, který si klade za cíl seznámit především studenty středních škol s nejdůležitějšími termíny dané odbornosti. (patro.cz)

Charles Hartshorne (1897-2000) je vedle Alfreda N. Whiteheada nesporně nejvýznamnějším procesuálním filosofem dvacátého století. Jeho zájmem byl především filosofický pojem Boha, který by byl filosoficky konzistentní a zároveň odpovídal obecné náboženské intuici. Kriticky domýšlel i Anselmův ontologický argument pro boží existenci a pokoušel se o dialog s theologií. Česky vyšla jeho Přirozená theologie pro naši dobu (2006). Předkládaná studie uvádí do procesuální filosofie jako takové, zabývá se hlavními aspekty Hartshornova pojetí a věnuje i kritickou pozornost jeho konfrontaci s thesismem některých představitelů křesťanské klasiky. Zabývá se i částí theologické odezvy na jeho postuláty, nastiňuje možnou spřízněnost jeho vize s theologií nenásilí a naznačuje příslib i meze celého Hartshornova projektu. (patro.cz)

(patro.cz)

Nové vydání asi nejvýznamnější autorovy knihy, ve které se přední postava české poválečné filosofie Milan Machovec (1925-2003) zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky - jak v předmluvě sám autor upozorňuje - ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Publikace přináší poslední znění textu z poloviny 90. let, kdy autor provedl konečnou redakci. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech. (patro.cz)

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném načrtnutí základních rysů Comtovy pozitivistické filosofie, která Masaryka výrazně ovlivnila, přechází autor k Masarykovu myšlenkovému vývoji, v němž lze již od jeho samých tvůrčích počátků pozorovat specifické pnutí ve vztahu subjektu a objektu, resp. mezi jeho psychologismem a pojímáním společnosti, jeho sociologií. Na prahu nového století se Masarykovo badatelské úsilí zaměřuje na etiku, v níž spatřuje „jádro“ filosofie. Jeho pojetí Prozřetelnosti, v němž je ideově zakotven racionální řád vesmíru, přírody i dějin, tím vymezuje místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě. Její nejvěrohodnější a nejosvědčenější formu Masaryk nachází v demokracii. (patro.cz)

Říká se, že veškeré poznání pramení ze dvou zdrojů, z rozumu a smyslového vnímání. Na jedné straně máme pojmy, abstraktní kategorie myšlení, na straně druhé pak prchavé barvy, zvuky, tvary, vůně a celou hloubku smyslové zkušenosti. Tyto dva kořeny poznání jsou si natolik vzdáleny, že se nám často ani nedostává slov, abychom vyjádřili to, co bezprostředně vnímáme. Odkud se pak bere spojení mezi smysly a rozumem? Jak můžeme svoji smyslovou zkušenost vůbec učinit předmětem myšlení? Ve filosofické tradici bývá za takovýto most považována právě obrazotvornost. Náleží jí tak úloha nezbytného spolutvůrce naší představy o světě, zároveň je však i původcem vidin a fantaskních přeludů. Tohoto rozporu je si filosofie vědoma od svého počátku a ona základní myšlenka, že o světě můžeme mít jen představy, jež nemusí být obrazem skutečnosti, se neustále vrací a zůstává klíčovým problémem evropské filosofické tradice. Předkládaná kniha sleduje základní filosofické koncepce obrazotvornosti či představivosti od Platóna a Aristotela po současnou fenomenologii a filosofii mysli. Nabízí tak čtenáři možnost hlouběji se seznámit s tímto často opomíjeným, byť nesmírně plodným tématem filosofického uvažování. (patro.cz)

Sedmý svazek Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum obsahuje v hlavním bloku šest malých studií k otázce zla. V dalších blocích (Stati, Studentské práce a Recenze a varia) přinášejí své studie autoři Vincent Blanchet, Martin Bojda, Marcel Dubovec, Tomáš Holeček, Tomáš Houdek, Jakub Chavalka, Robert Kanócz, Josef Kružík, Ondřej Kvapil, Josef Matoušek, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Taťána Petříčková, Ondřej Sikora, Kateřina Sváčková, Jakub Šenovský, Vojtěch Štěrba, Václav Zajíc a Richard Zika. (patro.cz)

Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát „druhý život“ pracím významného českého filosofa Milana Machovce (1925–2003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za „masarykovské“. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a nastolovat témata, která s Masarykem sdílel. Filosofie tak podle Machovce byla Palackému především nástrojem v zápasu o ušlechtilejší lidství a v tomto „ideálu humanitním“ Masaryk viděl smysl českých dějin. Palackého myšlení Machovec zasadil do kontextu české filosofické tradice, se všemi úskalími, s nimiž se musela vypořádat. Bonusovým materiálem druhého vydání, nově zařazeným za původní studii, je text Machovcovy přednášky s názvem „Palackého osobitost v českém tisíciletí“, přednesené na jubilejní konferenci v roce 1998. Palacký byl Machovcem vnímán jako mravní osobnost, jež dokázala svým životním dílem splynout s úsilím mnoha generací a zároveň na ně přímo či nepřímo působit. To byl úkol, který Machovec uložil i sám sobě. Pro debatu o českém filosofickém myšlení tak zůstává studie i s odstupem více než poloviny století inspirativním příspěvkem. V edice Pavla Žďárského a s úvodem historika a Palackého životopisce prof. Jiřího Štaifa vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Jaroslav Peregrin, 403 stran, česky Kniha je soustavným pojednáním o problémech filosofie logiky a přístupech k jejich řešení; je ovšem napsána trochu jinak, než bývají knihy o filosofii logiky po světě obvykle psány. Na jedné straně se snaží ukazovat, že problémy, s nimiž logika a filosofie logiky zápasí, často vznikly mnohem dříve než v době, kdy se objevila moderní logika; na druhé straně se ale snaží ukázat, že je tu specifický druh filosofických problémů týkajících se logiky, který skutečně vznikl až se vznikem moderní logiky a kterému dosud není věnována patřičná pozornost. Kromě tradičních témat (například problematika logických paradoxů, vymezení logické formy, logické zachycení „obecnin“ aj.) se tudíž práce zabývá i ryze novodobými problémy logiky (spojenými například s axiomatizací logických kalkulů a vytvářením jejich množinových modelů, s otázkou jejich úplnosti a neúplnosti, či s bující pluralitou logických systémů).... (alza.cz)