Vons výbor na obranu nespravedlivě stíhaných - pažout jaroslav

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byla nezávislá iniciativa kladoucí si za cíl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení či které se staly oběťmi policejní a justiční zvůle, seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým osobám pomáhat. O jednotlivých kauzách vypracovával výbor sdělení; od svého založení v dubnu 1978 do konce roku 1989 jich vytvořil celkem 1125. Co všechno se z nich můžete dozvědět? Předkládaná publikace představuje první kritické vydání těchto dokumentů (patro.cz)

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byla nezávislá iniciativa kladoucí si za cíl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení či které se staly oběťmi policejní a justiční zvůle, seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým osobám pomáhat. O jednotlivých kauzách vypracovával výbor sdělení; od svého založení v dubnu 1978 do konce roku 1989 jich vytvořil celkem 1125. Co všechno se z nich můžete dozvědět? Předkládaná publikace představuje první kritické vydání těchto dokumentů. (knihydobrovsky.cz)

Názory a vzpomínky šestadvaceti členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) jsou v knize doplněny mnoha fotografiemi a dokumenty. Historici Petr Blažek a Jaroslav Pažout diskutovali s účastníky VONS 19. října 2007 v bytě Kamily Bendové na Karlově náměstí v Praze. Místo to bylo vskutku symbolické, neboť právě zde členové VONS v dubnu 1978 přijali své základní prohlášení. Diskuse byla rozdělena do čtyř tématických celků. První byl věnován okolnostem vzniku VONS a jeho působení do zásahu moci proti jeho členům v květnu 1979. Druhý pak praktickému působení výboru a organizaci jeho práce. Třetí blok byl zaměřen na represi proti členům výboru, zejména ze strany Státní bezpečnosti. Závěrečná část pak byla orientována na působení VONS po roce 1989. Zajímavé svědectví o významné kapitole českého historie zde zazní například z úst Václava Havla, Petra Uhla, Anny Šabatové, Petrušky Šustrové, Václava Malého, Zbyňka Hejdy, Kamily Bendové a dalších.Součástí knihy je CD, na němž jsou všechna čísla časopisu Informace o Chartě 77 (Infoch) od roku 1978 do roku 1992. Infochy mimo jiné obsahují i všechna sdělení VONS. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) založila 27. dubna 1978 skupina signatářů Charty 77, kteří se rozhodli, že budou sledovat případy policejní a justiční svévole. Zaměřili se na kauzy osob trestně stíhaných či vězněných za projevy svého přesvědčení. Postiženým pomáhali se zajišťováním právního zastoupení, zprostředkováním finanční a jiné pomoci. Při dodržení všech právních formalit se také obraceli na československé úřady a žádali je o nápravu.Příloha: CD - Informace o Chartě 77 (Kompletní soubor Infochů (1978 - 1992) (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách. - autor Richard J. Evans, 304 stran, česky Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí.Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách.Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (alza.cz)

Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí. Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (patro.cz)

FASCINUJÍCÍ PŘÍBĚH NEJVĚTŠÍHO PŘESUNU VÝROBNÍCH KAPACIT V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKÉHO ZBROJNÍHO PRŮMYSLU. Při posuzování obranyschopnosti Československa v roce 1938 se sčítají počty vojáků, divizí, letadel, děl a tanků, jejich kvalita a možnosti nasazení. Mimo pozornost obvykle zůstávají další aspekty, jako je připravenost strategických plánu, dostatečně zabezpečené zázemí, nahrazování v boji zničené výzbroje a spotřebovaného střeliva. Posledně jmenované položky byl rozvinutý československý zbrojní průmysl schopen plně zajistit, ovšem za předpokladu nenarušované zbrojní výroby. Toho si bylo vědomo i vrchní velení československé armády. Z tohoto důvodu bylo ve 30. letech 20. století Nejvyšší radou obrany státu rozhodnuto o přesunu zbrojních podniku z ohrožených oblastí Čech do zázemí na východní Moravě a západním Slovensku. V souvislosti s redislokací zbrojovek bylo nutné vyřešit odpovídající legislativu a ekonomické a logistické zabezpečení. Byla tak spuštěna gigantická akce, která si vyčleněnými finančními náklady neměla v ničem zadat s velkolepou výstavbou československého opevnění a která rozsahem připravovaných přesunů zbrojních podniků nenachází srovnání se žádnou zemí tehdejší Evropy. Tato publikace, ve velké míře založená na původním archivním výzkumu, přináší první ucelený přehled tehdejších plánů i jejich realizace ve všech oblastech zbrojní výroby. (patro.cz)

Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí. Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (knihydobrovsky.cz)

Prakticky po celou dobu existence komunistického režimu byla perzekuce jeho odpůrců součástí politiky vládnoucí Komunistické strany Československa. Vrchol těchto perzekučních opatření představovaly trestněprávní postihy, které se dotkly tisíců československých občanů. Předkládaná publikace si klade za cíl přispět k hlubšímu poznání tohoto tématu. Vedle úvodního textu obsahujícího obecné shrnutí trestněprávní perzekuce v letech 1948–1989 zde nalezneme studie mapující zneužívání poválečného retribučního soudnictví, zákulisí fungování Státního soudu, proměnu charakteru trestněprávní perzekuce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a postihy za různé formy verbálních projevů v období tzv. normalizace. Součástí knihy je i rozsáhlá edice dokumentů přibližující na různých typech zpráv pohled speciálního odboru Generální prokuratury ČSSR na tzv. protistátní trestnou činnost v Československu. (patro.cz)

Každé významnější světové město dnes trpí krizí bydlení. Jak k tomu došlo a co s tím můžeme udělat? Každý potřebuje a zaslouží si bydlet. Ale naše domovy jsou proměňovány na zboží, komodifikovány, čímž se dále zvýrazňují nerovnosti mezi těmi, kdo města obývají. Zisk je dnes mnohem důležitější než sociální potřeby. Chudí jsou nuceni platit stále více za stále horší bydlení. Městským komunitám hrozí násilí spojené s vymístěním a gentrifikací a přínosy dobrého bydlení jsou dostupné pouze těm, kdo si je mohou dovolit. Na obranu bydlení je zásadním dílem zabývajícím se touto krizí od významného urbanisty Petera Marcuse a sociologa Davida Maddena. Zabývají se příčinami a následky nedostupnosti bydlení a detailně popisují potřebu progresívních alternativ. Tvrdí, že krizi bydlení není možné vyřešit drobnými změnami pravidel na opatření. Krize bydlení podle nich má hluboké politické a ekonomické kořeny - a proto vyžaduje radikální odpověď. (knihydobrovsky.cz)

(countrylife.cz)

Kniha - autor Richard Evans, 304 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí. Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (alza.cz)

Komunistická strana Československa sehrála v dějinách Československa významnou roli, po druhé světové válce dokonce klíčovou. Jako první, se do rukou čtenářům dostává svazek IV., věnovaný rozmanitým aspektům její činnosti a působení v období tzv. normalizace (1969–1989) a v transformačním období na počátku devadesátých let dvacátého století. Kniha není pouze pokusem o komplexnější a kritické shrnutí dosavadního stavu výzkumu o vývoji KSČ v tomto čtvrtstoletí. Jejím cílem je rovněž seznámit odbornou veřejnost a zainteresované zájemce s řadou nových či dosud méně známých poznatků a též nabídnout podněty k zamyšlení či přispět k řešení dosud nezodpovězených otázek. (patro.cz)

Prakticky po celou dobu existence komunistického režimu byla perzekuce jeho odpůrců součástí politiky vládnoucí Komunistické strany Československa. Vrchol těchto perzekučních opatření představovaly trestněprávní postihy, které se dotkly tisíců československých občanů. Předkládaná publikace si klade za cíl přispět k hlubšímu poznání tohoto tématu. Vedle úvodního textu obsahujícího obecné shrnutí trestněprávní perzekuce v letech 1948-1989 zde nalezneme studie mapující zneužívání poválečného retribučního soudnictví, zákulisí fungování Státního soudu, proměnu charakteru trestněprávní perzekuce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a postihy za různé formy verbálních projevů v období tzv. normalizace. Součástí knihy je i rozsáhlá edice dokumentů přibližující na různých typech zpráv pohled speciálního odboru Generální prokuratury ČSSR na tzv. protistátní trestnou činnost v Československu. (knihydobrovsky.cz)

Problematika stížností a dopisů občanů politickým a správním orgánům a jejich představitelům v komunistických zemích se v posledních letech dostává do centra pozornosti historiček a historiků. Vedoucím mocenským orgánům zde při neexistenci názorové plurality a nezávislých médií sloužily jako jeden z mála relevantnějších zdrojů informací o náladách mezi obyvatelstvem. Zároveň plnily funkci jakéhosi měkkého stabilizátoru moci, korektoru politiky příslušného režimu. Neocenitelný pramen pak představují pro současnou analýzu fungování systému, především nastavení společnosti a problémů, jež v ní rezonovaly, stejně jako interakce mezi občany a stranickými, státními, územně správními i odborovými orgány. Předkládaná monografie si klade za cíl přispět k poznání fenoménu dopisů a stížností občanů v komunistických diktaturách i příčin a okolností zhroucení normalizačního režimu na sklonku osmdesátých let v Československu. Její základ tvoří edice čtyř desítek dokumentů - periodických svodek z dopisů adresovaných ústřednímu výboru KSČ a jeho generálnímu tajemníkovi Miloši Jakešovi, resp. ústřednímu výboru KSS a jeho prvnímu tajemníkovi Ignáci Janákovi. Jednotlivé dokumenty jsou opatřeny poznámkovým aparátem, jenž přináší řadu doplňujících informací a s využitím rozsáhlé a dosud opomíjené sbírky dochovaných stížností i podrobněji přibližuje řadu konkrétních kauz. Nedílnou součástí knihy je i úvodní studie, která problematiku dopisů občanů adresovaných stranickému vedení představuje v širším tematickém záběru a delší časové perspektivě, pokrývající celé období takzvané normalizace. Autoři v ní podrobněji analyzují některá z klíčových témat, jako jsou bytová politika, sociální zabezpečení, ekonomické problémy, rozkrádání, politika strany a německé válečné hroby v Československu, a přibližují i stížnosti, které se do svodných informací vůbec nedostaly, neboť překročily proměnlivou hranici "konstruktivní kritiky" a získaly punc "nepřátelského štvaní". (knihydobrovsky.cz)

FASCINUJÍCÍ PŘÍBĚH NEJVĚTŠÍHO PŘESUNU VÝROBNÍCH KAPACIT V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKÉHO ZBROJNÍHO PRŮMYSLU Při posuzování obranyschopnosti Československa v roce 1938 se sčítají počty vojáků, divizí, letadel, děl a tanků, jejich kvalita a možnosti nasazení. Mimo pozornost obvykle zůstávají další aspekty, jako je připravenost strategických plánu, dostatečně zabezpečené zázemí, nahrazování v boji zničené výzbroje a spotřebovaného střeliva. Posledně jmenované položky byl rozvinutý československý zbrojní průmysl schopen plně zajistit, ovšem za předpokladu nenarušované zbrojní výroby. Toho si bylo vědomo i vrchní velení československé armády. Z tohoto důvodu bylo ve 30. letech 20. století Nejvyšší radou obrany státu rozhodnuto o přesunu zbrojních podniku z ohrožených oblastí Čech do zázemí na východní Moravě a západním Slovensku. V souvislosti s redislokací zbrojovek bylo nutné vyřešit odpovídající legislativu a ekonomické a logistické zabezpečení. Byla tak spuštěna gigantická akce, která si vyčleněnými finančními náklady neměla v ničem zadat s velkolepou výstavbou československého opevnění a která rozsahem připravovaných přesunů zbrojních podniků nenachází srovnání se žádnou zemí tehdejší Evropy. Tato publikace, ve velké míře založená na původním archivním výzkumu, přináší první ucelený přehled tehdejších plánů i jejich realizace ve všech oblastech zbrojní výroby. (knihydobrovsky.cz)

Výběr textů publikovaných v Britských listech, I. díl. Přemysl Janýr (1949) studoval publicistiku a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, ze studia byl vyloučen v roce 1975. Podepsal Chartu 77, spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1978 odjel s rodinou do Vídně a následně mu bylo odňato československé státní občanství. V Rakousku pracoval převážně v oboru IT. Věnuje se několika občanským iniciativám jako Forum pro česko rakouský dialog či Národy Podyjí v Mikulově. Od roku 2003 do roku 2014 přispíval zejména do internetového deníku Britské listy. (knihydobrovsky.cz)

Výběr textů publikovaných v Britských listech. Přemysl Janýr (1949) studoval publicistiku a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, ze studia byl vyloučen v roce 1975. Roku 1977 podepsal Chartu 77, v následujícím roce spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1978 odjel s rodinou na dvouletý studijní pobyt do Vídně a následujícího roku mu bylo odňato československé státní občanství. V Rakousku pracoval převážně v oboru IT. Vedle toho se věnuje několika občanským iniciativám jako Forum pro česko rakouský dialog či Národy Podyjí v Mikulově. Od roku 2003 do roku 2014 přispíval zejména do internetového deníku Britské listy. (knihydobrovsky.cz)

Jaroslav Vrchlický! Jméno tohoto čítankového básníka zná dnes každý, jeho básně nečte téměř nikdo. V jakés takés obecné známosti přetrvává několik jímavých či dětinsky přisprostlých veršovánek (Za trochu lásky šel bych světa kraj, Balada o hovně, Rytíř Smil), které nepatří právě k vrcholům české poezie. Wernischův výbor KABINET MISTRA VRCHLICKÉHO je naplněn skvosty, jejichž kvalita je evidentní. Řečeno decentně: Kdo si zde nenajde nic, co by jej zaujalo a k čemu by se rád vracel, ten je amúzický špalek! (knihydobrovsky.cz)

Politici nejen ve Spojených státech a na Západě, ale například i v Japonsku projevují v posledních letech obavy z toho, že mnoho mladých lidí studuje obory, které jsou, stručně řečeno, nepraktické. Důsledkem je spor o podobu vysokoškolského vzdělání – zda má směřovat k hluboké, avšak úzké odbornosti, jež je okamžitě využitelná, nebo zda je jeho cílem vychovávat kreativní jedince, kteří dokážou reagovat na měnící se výzvy současného i budoucího světa. Tento spor vyprovokoval světoznámého politologa Zakariu k napsání této knihy, a jak napovídá sám titul, staví se za vzdělání liberální, tedy pojaté šířeji, avšak pevně stojící na klasických základech. Smyslem univerzity je pro něj učit myslet, nikoli pouze zprostředkovat sumu poznatků, byť na té nejšpičkovější úrovni. (patro.cz)

Kniha - autor Radomír Zavadil, 216 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá FASCINUJÍCÍ PŘÍBĚH NEJVĚTŠÍHO PŘESUNU VÝROBNÍCH KAPACIT V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKÉHO ZBROJNÍHO PRŮMYSLU. Při posuzování obranyschopnosti Československa v roce 1938 se sčítají počty vojáků, divizí, letadel, děl a tanků, jejich kvalita a možnosti nasazení. Mimo pozornost obvykle zůstávají další aspekty, jako je připravenost strategických plánu, dostatečně zabezpečené zázemí, nahrazování v boji zničené výzbroje a spotřebovaného střeliva. Posledně jmenované položky byl rozvinutý československý zbrojní průmysl schopen plně zajistit, ovšem za předpokladu nenarušované zbrojní výroby. Toho si bylo vědomo i vrchní velení československé armády. Z tohoto důvodu bylo ve 30. letech 20. století Nejvyšší radou obrany státu rozhodnuto o přesunu zbrojních podniku z ohrožených oblastí Čech do zázemí na východní Moravě a západním Slovensku. V souvislosti s redislokací zbrojovek bylo... (alza.cz)

Politicky motivovaná trestněprávní perzekuce na konci čtyřicátých let a v letech padesátých 20. století v Československu i dalších zemích sovětského bloku se po jeho zhroucení stala předmětem širokého zájmu historiků i publicistů. Totéž nelze říci o revizi těchto procesů a rehabilitaci jejich obětí, byť měly významný politický, společenský i morální dopad. Kniha představuje příspěvek k tomuto důležitému tématu československých dějin. Vedle úvodního shrnujícího textu obsahuje deset studií rozdělených do tří celků. První je zaměřena na mezinárodněpolitické souvislosti, konkrétně situaci v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Bulharsku. Druhý blok zahrnuje texty věnované různým politickým, společenským a právním aspektům rehabilitací - (ne)řešení rehabilitací nekomunistických obětí politických procesů v polovině padesátých let, barnabitské rehabilitační komisi, udělování milostí komunistickými prezidenty a přípravě zákona o soudní rehabilitaci a jeho aplikaci na půdě Národního, resp. Federálního shromáždění v letech 1968-1970. Poslední část knihy tvoří dvě regionální sondy zabývající se rehabilitacemi evangelických duchovních v šedesátých letech na Slovensku a brněnskou kauzou tzv. klerofašistické odnože Zelené internacionály. (knihydobrovsky.cz)

Publikace přináší základní informace o profesním, společenskopolitickém i osobním životě lidí stojících v čele jejich nejvyšších orgánů justice v letech 1948?1989. Pokud jde o rezort justice, pod nějž spadala do roku 1952 i prokuratura, byli do ní zařazeni ministři spravedlnosti unitární vlády a jejich náměstci do federalizace země v roce 1969 a poté ministři spravedlnosti ČSR a SSR a jejich náměstci. Opominuti nebyli ani pověřenci spravedlnosti působící na Slovensku. Protože v zakladatelském období komunistického režimu sehrály klíčovou roli Státní soud a Státní prokuratura, do lexikonu byli zařazeni také předseda Státního soudu, resp. státní prokurátor, a jejich náměstci. Na činnost Státního soudu navázal Nejvyšší soud, resp. po federalizaci země nejvyšší soudy ČSSR, ČSR a SSR. Jejich předsedové proto nemohou v lexikonu také chybět. V lexikonu jsou zastoupeni také funkcionáři Generální prokuratury, která dosud stála spíše stranou zájmu badatelů. Cílem lexikonu je posloužit odborníkům i zájemcům z řad laické veřejnosti zabývajícím se problematikou komunistické justice a prokuratury, případně se státi odrazovým můstkem k dalšímu biografickému výzkumu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje závěrečný výsledek několikaletého výzkumného projektu, který se zaměřil na analýzu proměn hranic komunistické diktatury v Československu ve světle stížností a anonymních dopisů z let 1948-1989. Desetitisíce "dopisů pracujících" každoročně plnily pomyslnou studnici informací, z níž mohly stranické, státní a bezpečnostní orgány čerpat důležité poznatky o náladách a projevech nespokojenosti československého obyvatelstva. Pisatelé do ní házeli svá přání, žádosti a kritické připomínky v naději, že tak získají vysněný byt, nedostatkové zboží nebo upozorní na různé společenské neduhy. Zatímco oficiální média stížnosti opakovaně prezentovala jako "zrcadlo nálad lidu", straničtí a státní představitelé z toho, co v nich viděli, příliš nadšení nebyli. Kniha podrobně analyzuje nejen vývoj práva stěžovat si v letech 1948 až 1989, ale přibližuje i příčiny, limity a způsoby řešení klíčových problémů, na které pisatelé nejčastěji upozorňovali. (knihydobrovsky.cz)

Komunistická strana Československa sehrála v dějinách Československa významnou roli, po druhé světové válce dokonce klíčovou. Do rukou se čtenářům dostává svazek věnovaný rozmanitým aspektům její činnosti a působení v období tzv. normalizace (1969–1989) a v transformačním období na počátku devadesátých let dvacátého století. Kniha není pouze pokusem o komplexnější a kritické shrnutí dosavadního stavu výzkumu o vývoji KSČ v tomto čtvrtstoletí. Jejím cílem je rovněž seznámit odbornou veřejnost a zainteresované zájemce s řadou nových či dosud méně známých poznatků a též nabídnout podněty k zamyšlení či přispět k řešení dosud nezodpovězených otázek. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Němec (1932-2001) patřil od konce padesátých do první poloviny osmdesátých let k nejvýraznějším postavám kulturního a intelektuálního života. Byl jedním z iniciátorů tzv. Ekumenického semináře v Jirchářích, který se stal první veřejnou platformou svobodného náboženského, filozofického a kulturního dialogu v komunistickém Československu, a účastnil se příprav tzv. Díla koncilové obnovy, sdružení usilujícího o uvedení myšlenek II. vatikánského koncilu do každodenního života katolické církve. Po roce 1968 spoluvytvářel paralelní kulturní a filozofické aktivity, ať už šlo o tehdy pololegální či ilegální studijní či diskusní kroužky, nebo o literární, hudební či výtvarné dění formujícího se tzv. českého undergroundu. V roce 1976 patřil k nejužšímu kruhu iniciátorů a organizátorů Charty 77 a bezprostředně se podílel na formulaci jejího prohlášení, byl rovněž mezi prvními členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Je autorem desítek studií a článků z oblasti filozofie, literatury a psychologie (jejich souborné vydání se připravuje). Překladatelskou a redakční činností zprostředkovával aktuální i do té doby v Československu neznámá filozofická a teologická díla (Blondel, Teilhard de Chardin, Eliade, Foucault, Gadamer, Gebsattel, Heidegger, Tresmontant aj.). První verze této bibliografie, již uveřejnil před necelým čtvrtstoletím časopis Kritický sborník (roč. 18, 1999, č. 4, s. 63-94), obsahovala celkem 306 položek. Nynější soupis je oproti tehdejšímu více než dvojnásobně rozšířen. Značnou část textů uvedených v bibliografii tvoří publikace samizdatových vydavatelství, dílen či edic, soukromé tisky či jiná "inedita". (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínková kniha Petrušky Šustrové přináší osobní svědectví o událostech, o nichž je někdy těžké mluvit a ještě těžší si je lze dnes představit: Výslechy na Státní bezpečnosti, neustálá šikana, konspirace, vězení, ale také zákulisí českého disentu a vlastní každodenní život plný strastí, ale i humoru a radosti. Autorka popisuje své studentské politické aktivity v roce 1968, následné zatčení a obvinění z podvracení republiky za práci v Hnutí revoluční mládeže. Líčí také například činnost Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i své porevoluční angažmá při prověřování příslušníků Státní bezpečnosti a přípravě lustračního zákona. Nechává rovněž nahlédnout do svého osobního života a popisuje vývoj svých názorů. Kniha nám tak vykresluje určitý obraz doby, ale i portréty autorčiných blízkých přátel, mezi něž patřili například Václav a Olga Havlovi, Dana Němcová, Václav Malý, Petr Uhl a Anna Šabatová, Jiří Daníček, Václav a Kamila Bendovi, Jiří Dienstbier, ale rovněž lidí z oblasti nezávislé kultury jako Ivan Martin Jirous, Vlastimil Třešňák nebo Pavel Zajíček. Některé "příběhy" jsou známé a člověk je mohl číst v memoárových knihách jiných autorů (například v Obrazu doby Bobeše Rösslera či Pravdivém příběhu Plastic People Ivana Martina Jirouse). Tyto knihy se však většinou soustředí na 70. léta, zatímco Petruška Šustrová se pečlivě věnuje i 80. létům, která ještě zdaleka nejsou pamětnicky tak dobře zmapována. Její zpráva o "bojích" a "diskuzích" v Chartě a ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, stejně jako informace o průběhu prověrek pracovníků ministerstva vnitra, rozvědky a justice, přinášejí zajímavý pohled zúčastněné osoby na významné historické události. Své vzpomínky napsala Petruška Šustrová bez patosu, živým jazykem s citem pro detail. Člověk má pocit, že nečte skutečný příběh, ale dobrodružnou literaturu, a chce vědět, jak to bude dál. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace. Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969–1970 a 1971–1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě také spolupráce s polským disentem. (knihydobrovsky.cz)

Petr Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Poprvé byl zatčen v roce 1969 za svou činnost v rámci Hnutí revoluční mládeže, které lze označit za československou odpověď na studentská hnutí v západní Evropě. Právě procesem s levicově orientovanými mladými lidmi začal normalizační režim roztáčet kola trestní represe svých odpůrců, přičemž sám Petr Uhl si z něj odnesl, jak se pak stalo jeho "zvykem" trest nejvyšší, čtyři roky. Po propuštění se podílel na formování Charty 77, vydával její neoficiální věstník Informace o Chartě a stal se spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět let. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával "Infochy", podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury - a také psal. Kniha přináší výbor textů z let 1969-1989, tedy práce, jež shrnují myšlenkový kvas okruhu Hnutí revoluční mládeže, Program společenské samosprávy a ty nejdůležitější Uhlovy texty z éry Charty 77. Jedná o význačné dokumenty k dějinám opozice proti komunistickému režimu v Československu, a v užším smyslu československého disentu, ale také o významný příspěvek k levicové kritice komunistických diktatur. Tento proud byl po roce 1989 přehlížený a opomíjený, bez něj ale nejen nemůžeme porozumět našim nejnovějším dějinám, ale ani se zcela vyrovnat s dědictvím komunistického režimu. Kniha se naší zaplnit bílé místo v našich dějinách a v politickém myšlení! (knihydobrovsky.cz)

Psycholožka Dana Němcová (* 1934) patří k významným osobnostem poválečné české společnosti. Svými myšlenkami, postoji a charakterem ovlivnila velké množství významných osobností - jako přední osobnost českého disentu let sedmdesátých a osmdesátých a členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, po roce 1989 pak jako poslankyně a charitativní pracovnice, věnující se pomoci druhým zejména ve Výboru dobré vůle - Nadaci Olgy Havlové. Během posledních třiceti let poskytla řadu rozhovorů, včetně vzpomínek rozhlasových. Její memoáry jsou cennou součástí české národní paměti. Kniha vychází z dochovaných rozhovorů, výpovědi z nich pečlivě spojuje a vytváří z nich tak souvislé svědectví o ní i o více než šedesáti letech českého kulturního, společenského a veřejného života. Cennou součástí knihy je její bohatý fotografický doprovod. Editorem textu svazku, vycházejícího v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů, je Jan Horník. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jan Tesař, 600 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace. Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969–1970 a 1971–1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě také spolupráce s polským disentem.... (alza.cz)

Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě. Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jež nemilosrdně trestala jeho neoblomnou zásadovost, urputnou snahu po zlepšování společnosti a osobní statečnost. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jan Tesař, 600 stran, česky Práce o vytváření struktur občanské společnosti 1968–1980Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace.Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969–1970 a 1971–1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě... (alza.cz)

Kniha - autor Dana Němcová, 224 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Psycholožka Dana Němcová (* 1934) patří k významným osobnostem poválečné české společnosti. Svými myšlenkami, postoji a charakterem ovlivnila velké množství významných osobností - jako přední osobnost českého disentu let sedmdesátých a osmdesátých a členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, po roce 1989 pak jako poslankyně a charitativní pracovnice, věnující se pomoci druhým zejména ve Výboru dobré vůle - Nadaci Olgy Havlové. Během posledních třiceti let poskytla řadu rozhovorů, včetně vzpomínek rozhlasových. Její memoáry jsou cennou součástí české národní paměti. Kniha vychází z dochovaných rozhovorů, výpovědi z nich pečlivě spojuje a vytváří z nich tak souvislé svědectví o ní i o více než šedesáti letech českého kulturního, společenského a veřejného života. Cennou součástí knihy je její bohatý fotografický doprovod. Editorem textu svazku, vycházejícího v koedici s Ústavem pro... (alza.cz)

Může obyčejný člověk z vesničky v českém vnitrozemí uskutečnit své poněkud bláznivé sny? Záleží to přece jenom na něm! Lojza, hlavní hrdina knihy, se za svým snem – být stále nablízku moři – vydal s překvapivou usilovností. Díky ní se mu povedlo získat dům na Tenerife, který vlastníma rukama přebudoval na příjemné místo k životu. Zde může pozorovat své milované moře a u toho snít a vzpomínat na životní putování: na své dětství a rodinu, na svá studia a práci, na své lásky i na to, co se mu nepodařilo. (patro.cz)

Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace. Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969–1970 a 1971–1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě také spolupráce s polským disentem. Texty jsou vydávány jako historické dokumenty, tj. jsou zveřejňována autentická autorská znění bez pozdějších úprav. (Avšak v kvalitní ediční adjustaci.) Edice obsahuje celkem 22 textů, z nichž naprostá většina vychází poprvé nejen knižně, ale dokonce tiskem (byvše vydány v samizdatu). (patro.cz)

Edice je autorovým výborem nejdůležitějších textů, které napsal v uvedeném období. Východiskem Tesařových společenských aktivit bylo přesvědčení, že jediným účinným způsobem, jak vyjít z totalitního režimu, je vytváření struktur občanské společnosti. Předložené texty tuto myšlenku prohlubují a teoreticky zdůvodňují i z historické praxe, zároveň ukazují na pokusy hledat nejpřístupnější a všeobecně nejsrozumitelnější formy její praktické aplikace. Tesař, jako jeden z významných představitelů socialistické nekomunistické a nemarxistické opozice, patřil na konci šedesátých let k významným organizátorům odporu proti nastupující konsolidaci, v letech 1969-1970 a 1971-1976 byl vězněn, po návratu z vězení podepsal Chartu 77. Byl prvním iniciátorem vznikajícího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dále podzemní univerzity v Brně a v neposlední řadě také spolupráce s polským disentem. Texty jsou vydávány jako historické dokumenty, tj. jsou zveřejňována autentická autorská znění bez pozdějších úprav. (Avšak v kvalitní ediční adjustaci.) Edice obsahuje více než dvacet textů, z nichž naprostá většina vychází poprvé nejen knižně, ale dokonce tiskem (byvše vydány v samizdatu). (knihydobrovsky.cz)

Kniha – autor Zdenko Pavelka, 600 stran, česky, pevná s přebalem matná - Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě. Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jež... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Pro všechny z nás, kteří si neumí představit život bez hudby. Vstupujete do světa hudby? Položte si otázky, na které si buď hned, nebo časem budete muset odpovědět. - autor Otomar Kvěch, čte Ondřej Brousek Pro všechny z nás, kteří si neumí představit život bez hudby.Vstupujete do světa hudby? Položte si otázky, na které si buď hned, nebo časem budete muset odpovědět.„Dílo se mi po přečtení jeví jako velmi potřebné a niterné krédo někoho, kdo celý život hudbou žil, komponoval ji, byl obklopen jejím světem a nakonec si uvědomil, že všechno to, co poznával, studoval a také vytvářel, tedy podílel se na proměně a vzniku toho zázračného, nepochopitelného metajazyka, kterému my Češi říkáme HUDBA (podle jedné z jejích podob, na rozdíl od všech ostatních národů, které převzaly řecko-latinský základ MUSICA), zkrátka že všechno toto, celý tento vesmír se začíná měnit způsobem, kterému někteří z nás přestávají rozumět.A tak se Otomar Kvěch logicky obrací... (alza.cz)

Hvězda asijské produkce Jet Li ve filmu plném dramatické akce a propracovaných bojových scén. Mladý voják čínské armády Jet (Jet Li) přichází na sklonku druhé světové války do Tsing Tao, aby se poohlédl po novém životě. Jednou v noci se stane svědkem toho, jak arogantní americký důstojník Hans zraní svou bezohlednou jízdou nevinného chodce. Jet se mu vydá na pomoc, ale dostane se do potyčky se skupinkou amerických vojáků. Ačkoliv Jet muže přepere, je jimi nadále pronásledován, pouští se tedy do boje o život. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha MP3 - Pavel Šafr o proměnách českých médií a politiky. - autor Johana Hovorková, čte Marcel Vašinka Audioknižní rozhovor s Pavlem Šafrem, který popisuje změnu, jež se v České republice odehrála poté, co domácí oligarchové převzali mediální domy.Vliv na média znamená i zásadní vliv na politickou situaci, a právě proto se tato kniha jmenuje Obrana před Babišem. Jde o obranu před kumulací ekonomické, mediální a politické moci, což znamená ohrožení svobody a demokracie.Pavel Šafr od roku 1993 řídil řadu vlivných novin a časopisů, byl u důležitých změn, které se od sametové revoluce odehrály, a to nejen na celospolečenské úrovni – důsledky odchodu západních vydavatelství pocítil i sám na sobě. Od zlomového roku 2013, kdy Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, se nyní majitel MF DNES a Lidových novin navíc stal předsedou vlády. Proti této nestandardní je třeba českou společnost bránit. Kniha tak vypráví o složité cestě českých médií a politiky od snahy... (alza.cz)

Našim přátelům je druhá kniha Neviditelného výboru, navazující na text Vzpoura přichází, který zaujal fr. policejní složky natolik, že jeho autoři byli uvězněni. Kniha podává analýzu společenského prostředí po spuštění "ekonomické krize" a zároveň přináší jistá vodítka, jak ve změněné situaci žít a jednat. (knihydobrovsky.cz)

Společensko-politický esej, který vynesl jednomu z jeho domnělých autorů nejvýraznější ocenění, jehož je možno se dočkat: uvěznění. Kniha podává přesnou analýzu současné společnosti, která je přesto přístupná většině lidí a vzbuzuje reakci jak v anarchistických kruzích, tak na ministerstvech a policejních stanicích. Máme před sebou popis světa, který je rovněž "fenomenologií každodenního života", jež bere v úvahu čistě apokalyptickou časovost a přináší praktický návod na možnou změnu naší společnosti. Čtenář se může těšit prorockému slovu, které je vyjádřením toho, co vskrytu již existuje, a ohlašuje to, co přichází... (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor František Mikš, 184 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Kniha o životě, kráse a zdravém rozumu. Čtivá, překvapivá a politicky nekorektní. G.K. Chesterton jako zasvěcený průvodce. OBRANA ZDRAVÉHO ROZUMU Zuřivý tur G. K. Chesterton a éra politické korektnosti CHVÁLA UMĚŘENOSTI O intelektuálovi, který se necítí dobře, ale z opačných důvodů, než by měl CHVÁLA OBRAZU O nutnosti návratu krásy a přirozeného světa do umění OBRANA ŽENSKÝCH TVARŮ (a nás heterosexuálů) CHVÁLA OVÍNĚNÍ aneb "Piji, tedy jsem" KRÁTKÁ OBRANA KUŘÁKŮ Churchillův doutník a nacistická holínka (alza.cz)

Lužinovu postavu, hoci fiktívnu, kritici hodnotia ako najvernejšie zobrazeného Nabokovovho hrdinu. Lužin sa od detstva cíti cudzo vo svete, ktorý ho obklopuje, kým sa nestretne so šachom. Táto hra ho uchváti tak, že sa mu stáva životom. Po nesmiernych úspechoch však začne zlyhávať a prehrávať turnaje. Súperenie s Turantom pohltí všetky Lužinove myšlienky. V rovnakom čase stretáva svoju budúcu ženu a v jeho živote nastáva prelom. Počas partie s Turanom dostane porážku – v tej chvíli nazrie do hrôzy bezodného šachového sveta. Po tomto zážitku prestane hrať a ožení sa. Istý čas ide všetko normálne. No šachový svet ho nenechá na pokoji, Lužin sa ocitne v pasci, z ktorej niet úniku. Nabokov vykonštruoval dej knihy ako skutočný šachový útok, ktorý do základov ničí duševné zdravie úbohého hrdinu. No aj únik je pre Lužina prehrou, padá do priepasti, ktorá sa rozpadá na biele a čierne políčka a hrdina vidí, aká večnosť čaká práve naňho. (patro.cz)

Autor se zabývá problematikou postavení klasické hudby v uplynulých sto letech, konstatuje rapidní úpadek zájmu o tuto hudbu a hledá příčiny, které k popisované situaci vedou nebo vedly. K problematice se nevyjadřuje jako sváteční návštěvník koncertních síní, ale jako vzdělaný a zkušený skladatel, pedagog, rozhlasový pracovník, dramaturg a všestranně erudovaný muzikant. Otomar Kvěch je velmi dobře informován o všech současných hudebních směrech a technikách a zřetelně rozeznává skutečné hudební hodnoty od nejrůznějších imitací, bezobsažných mystifikací a pochybných hudebních výtvorů. Na ty se nebojácně zaměřuje, nikoho nešetří, jeho tvrzení jsou ale přitom odborná, obhajují a vysvětlují určité hodnoty. Polemizuje s těmi, kteří si osobují právo vydávat o hudebním umění soudy, a přitom bývají mnohdy v situaci, že ani „nevědí, co nevědí“. S jeho postoji není nutno bezvýhradně souhlasit, jedná se o sdělení autora, o vyjádření toho, čemu věří, co a proč dělá. Klíčem k této knize je konstatování v závěru díla: Někomu se může zdát, že tento spis útočí na kdekoho. Není to jeho úmyslem. Cílem je obrana hodnotových kritérií a výše kvalitativní laťky, která byla nastolena těmi nejgeniálnějšími tvůrci, obrana toho nejlepšího, co bylo vytvořeno – obrana hudby. Jde také o obranu před mnohými ne úplně ideálně vzdělanými a ne ideálně poučenými – a taky ne průkazně talentovanými – jedinci v oboru hudby, kteří však mají možnost ovlivňovat její chod. (patro.cz)

Lužinovu postavu, hoci fiktívnu, kritici hodnotia ako najvernejšie zobrazeného Nabokovovho hrdinu. Lužin sa od detstva cíti cudzo vo svete, ktorý ho obklopuje, kým sa nestretne so šachom. Táto hra ho uchváti tak, že sa mu stáva životom. Po nesmiernych úspechoch však začne zlyhávať a prehrávať turnaje. Súperenie s Turantom pohltí všetky Lužinove myšlienky. V rovnakom čase stretáva svoju budúcu ženu a v jeho živote nastáva prelom. Počas partie s Turanom dostane porážku – v tej chvíli nazrie do hrôzy bezodného šachového sveta. Po tomto zážitku prestane hrať a ožení sa. Istý čas ide všetko normálne. No šachový svet ho nenechá na pokoji, Lužin sa ocitne v pasci, z ktorej niet úniku. Nabokov vykonštruoval dej knihy ako skutočný šachový útok, ktorý do základov ničí duševné zdravie úbohého hrdinu. No aj únik je pre Lužina prehrou, padá do priepasti, ktorá sa rozpadá na biele a čierne políčka a hrdina vidí, aká večnosť čaká práve naňho. (knihydobrovsky.cz)

Nabokovovo vrcholné dílo je románem o posedlosti a šílenství. Vypráví mrazivý příběh člověka, jehož život se postupně proměňuje v sled šachových kombinací. Geniální Lužin je věčné dítě, duševně nevyrovnaný samotář, který se k šachům uchýlí, protože mu poskytují pocit bezpečí. Jenže figurky na čtyřiašedesáti polích Lužinovi postupně nahrazují realitu až do té míry, že není schopen odlišit svůj život od hry. Během náročného turnaje se nervově zhroutí, nakrátko se octne v léčebně a poté si vezme ženu, která je posedlá nutkavou touhou zabránit mu v návratu k šachovnici… V románu, napsaném v roce 1929, najdeme mnohá z autorových základních témat: nespolehlivost paměti a smyslového vnímání, osudovou a zničující vášeň i snahu proniknout do podstaty ruské identity v období po masovém exodu vyvolaném bolševickou revolucí. Lužinova obrana je dokladem Nabokovova vypravěčského a stylizačního mistrovství, jehož kvality naplno vynikají díky novému překladu Pavla Dominika. (knihydobrovsky.cz)

V této provokativní knize Anita Phillips inteligentně zachraňuje masochismus před klinickým diskurzem, který jej nazývá patologickou chorobou, a navrací jej do kontextu odlišné lidské zkušenosti a uměleckého vyjádření.Výsledkem je neotřelý a fascinující moderní náhled na touhu, zvědavost a erotično.Od té doby, co Baron Richard von Krafft-Ebing začal v devatenáctém století termín „masochismus“ razit, byl mylně pojímán jakožto slabší protějšek sadismu, avšak Anita Phillipsová, redaktorka britského akademického časopisu Interstice (Škvíra), tento mýtus vyvrací a tvrdí, že masochismus je „hluboce autonomní“. Umění, jak ztvárnit masochistické fantazie, píše, je „být zraňován tím správným způsobem a v ten pravý čas, a to podle sofistikovaného, člověkem vytvořeného scénáře“. Phillipsová jde zpátky k Freudovi, Jungovi, Foucaultovi a Leu Bersanimu, aby vytvořila novou definici masochismu, přičemž zkoumá populární kulturu, aby demonstrovala jak jeho nutnost, tak mocný vliv, jaký měl na západní kulturu – od Modrého sametu Davida Lynche k Zázraku růže Jeana Geneta, jakož i k obrazům umučeného Krista v Novém Zákoně. Ukazuje, že masochismus je zdravou součástí lidské psychiky, jež si užívá tajné rozkoše při vytrvalém imaginárním či reálném utrpení z rukou jiného člověka, který je zpraven o tom, že konečným výsledkem je uspokojení. Podle autorky nelze masochismus ztotožnit jen s pudem smrti – má totiž více společného se životem. Ve svém asi nejpůsobivějším argumentu se zaměřuje na vztah mezi kreativitou a masochismem, při němž spojuje složitost tvůrčího přetavení s komplikovaností masochistické touhy. Všichni umělci, odvažuje se Anita Phillipsová tvrdit, jsou v podstatě mistři v masochismu. Dle její definice se výraz masochismus ani tak moc netýká sexuální praktiky jako spíše touhy po sebezničujícím zážitku, po čemkoliv, co zbourá hranice ega a uvolní v jedinci cestu k jakési blaženosti či extázi. A právě masochisté jsou podle ní zběhlí v hledání takových zkušeností, přičemž si dokážou namíchat přímo koktejl ze života a smrti: strádání, bolest, rozkoš, rozpolcenost, trans. I když Anita Phillipsová vykládá velmi stylizované rituály sadomasochistických hrátek, jejím cílem je pouze zdůraznit jejich symbolický význam, nikoliv zredukovat masochismus na nějakou přijatelnou formu laskavosti. Chce pouze odejmout pejorativní osten, který slovo masochismus má, a zkoumá způsob, jakým by mohl masochismus zásobovat jedince nepřebernými možnostmi. Úchvatně dokazuje moc masochismu, který v sobě zahrnuje eros i thanatos, temnotu i světlo, touhu i její nevyhnutelnou ztrátu. Anita Phillipsová odhaluje odvěký vztah mezi bolestí a romantickou láskou. Svou studii završuje skvělým pohledem na souvislost mezi spiritualitou a sexualitou. Bravurně dává do souvislosti představy náboženského sebeumrtvování a masochismu. Kniha je psána s vtipem a znalecky a jistě vyvolá napjatou diskusi o tom, jaká je vlastně povaha sexuality. Anita Phillipsová je redaktorkou literárního časopisu Interstice a napsala řadu článků o současné sexualitě a umění jakož i o románové tvorbě. Žije v Londýně. (knihydobrovsky.cz)

Profesor Miroslav Bělina celý svůj profesní život usiluje o rozvoj pracovního práva. Obor a jeho specifika trvale hájí na poli akademickém i legislativním. Knihou Obrana pracovního práva chce několik desítek domácích i zahraničních autorů vzdát hold dosavadnímu přínosu a významu profesora Běliny nejen pro obor pracovního práva. Editoři s radostí přivítali úctyhodné množství kvalitních příspěvků, které se k jejich výzvě sešly. Autoři statí reflektují mj. širokou škálu právních problémů z oblasti pracovního práva, práva sociálního zabezpečení, stejně jako mezinárodní kontext současné sociální ochrany a její budoucnosti. Počet, kvalita a tematický rozsah příspěvků, stejně jako široký zájem do publikace přispět napříč národy, odvětvími i generacemi, svědčí o tom, že Miroslav Bělina zanechal nejen v českém právu nesmazatelnou stopu. Nechť je tato kniha výrazem vděku a přání mnoha dalších tvořivých let - ad multos annos! V příloze zasílám obsah a náhled obálky. (patro.cz)

Kniha Tomáše Hříbka Obrana asistované smrti je první monografií v českém jazyce, jež nabízí filozofickou obhajobu eutanazie a sebeusmrcení za asistence lékaře. Autor vysvětluje zdroje současné diskuse, definuje základní pojmy a analyzuje argumenty pro asistované sebeusmrcení a eutanazii i proti nim. Odpovídá mimo jiné na tyto zásadní otázky: Co je smrt a jak poznáme, že nastala? Je smrt vždy újmou, nebo může i prospět? Může být rozhodnutí zabít se rozumné i morální? Je apel k morální autonomii pacienta přesvědčivý? Má utrpení na konci života smysl? Pokud jsou eticky přijatelné nezahájení nebo ukončení léčby či paliativní péče, tak proč ne i eutanazie a asistovaná smrt? Lze ospravedlnit eutanazii pacientů, kteří s ní nemohou vyslovit souhlas? Je možné eutanazii a asistované sebeusmrcení odmítnout s odkazem na etiku medicíny nebo svědomí lékařů? Neocitneme se legalizací eutanazie na kluzkém svahu, po němž sklouzneme k nemorální praxi? A jsou podobné metody asistované smrti morálně přijatelné jen za předpokladu, že zůstanou výjimečné? (patro.cz)