Věk menhirů v čechách - jiří bílek

Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie jsou představeny v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry. Kniha zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Vše doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a publikace může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit. Přestože se autor podílel i na závěrečných přípravách knihy k vydání, jejího uvedení na knižní trh se již bohužel nedožil. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. O jejich účelu, poslání i době vztyčení koluje vedle pověstí a legend také řada odborných i laických teorií. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“ či označení průběhu „dračích žil“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge nebo bretaňský Carnac, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie navštíví čtenář v první části knihy.Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry, s čímž jiní nesouhlasí. Knížka zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Text doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a knížka může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit. (knihydobrovsky.cz)

Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné "zemské energie", nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge, ale vztyčené kameny - ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb - najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie jsou představeny v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry. Kniha zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Vše doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a publikace může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit. Přestože se autor podílel i na závěrečných přípravách knihy k vydání, jejího uvedení na knižní trh se již bohužel nedožil. (patro.cz)

Kniha - autor Jiří Bílek, 352 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné "zemské energie", nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge, ale vztyčené kameny - ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb - najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie jsou představeny v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry. Kniha zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Jiří Bílek, 352 stran, česky Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. O jejich účelu, poslání i době vztyčení koluje vedle pověstí a legend také řada odborných i laických teorií. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“ či označení průběhu „dračích žil“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge nebo bretaňský Carnac, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie navštíví čtenář v první části knihy.Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry, s čímž jiní... (alza.cz)

Lucemburků - původně říšská hrabata, posléze jeden z úspěšných panovnických rodů pozdního středověku v Evropě a současně jedna z dynastií, které se vystřídaly na českém trůnu. Od jejich příchodu do Čech uplynulo v prosinci 2010 již 700 let. Přestože éra Lucemburků v Čechách zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo (s jejich příchodem do Čech se u nás datuje nástup gotiky), které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu – Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; Jan i Zikmund trávili více času v cizině, kdežto Karel a jeho syn Václav se v Praze cítili doma. Ale i mezi nimi jsou značné rozdíly – zatímco Karel budoval říši s monumentální metropolí, s chrámy, univerzitou, kamennými mosty a kláštery, nelze již totéž shledávat u jeho synů. Přesto však Lucemburkové dokázali uskutečnit nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti osmanské rozpínavosti. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků – Jana a Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná. (knihydobrovsky.cz)

Úvodní svazek ediční řady, věnované českým panovnickým dynastiím. Čtvrtého srpna 2006 jsme si připomínali 700 let od chvíle, kdy byl v Olomouci, dva měsíce před svými 17. narozeninami, zavražděn český a polský král Václav III., jímž po téměř 450 letech vymřela přemyslovská (a současně jediná domácí) panovnická dynastie. Během těchto let se na českém trůnu vystřídaly více jak tři desítky Přemyslovců, rodu, pozdvihnuvšího se ze středočeských nížin až k výšinám elitního klubu sedmi volitelů císaře Svaté říše římské národa německého. Přemyslem Otakarem I. začíná řada silných panovníků, výrazných osobností, kterým se daří vymanit České království ze závislosti na německých vládcích. Od jeho časů již byla královská hodnost v Čechách dědičná, takže posledních pět přemyslovských panovníků už zdobila koruna. Ve finále přemyslovského období (za Václava II. a Václava III.) držela tato česká dynastie dokonce tři královské koruny najednou - kromě české také polskou a uherskou. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, korespondence i výzkumů historiků vytváří strhující kaleidoskop poutavého čtení, dokládající, že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů a dat. Kniha dává čtenářům mj. odpověď na otázku kam se poděly Přemyslovy střevíce a mošna z lýka, přechovávané dlouho na Vyšehradě, kdo nařídil v Čechách světit neděle - bez trhů a těžké práce, jaká byla výše výkupného za mladičkého kralevice Václava (II.), proč byla Václavova druhá žena uklizena do Budyně nad Ohří a která tajemná houslistka zatím vládla na Pražském hradě, který z našich králů psal milostné básně, proč byl v závěru přemyslovské éry problém se "zlatou mládeží". To vše a mnoho dalších zajímavostí nabízí tato kniha (knihydobrovsky.cz)

Cyril Hádek, autor čtenářsky úspěšných titulů Konec Přemyslovců v Čechách a Konec Lucemburků v Čechách, se rozhodl prolomit tajemství svého pseudonymu a svou další práci již uveřejnit pod vlastním jménem. Konec Jagellonců v Čechách mapuje pětapadesátiletou éru, kdy u nás vládli Vladislav II. a jeho syn Ludvík. Země se po přestálých husitských bouřích a následném přechodném období, kdy se během tří dekád na českém královském trůnu v rychlém sledu vystřídali čtyři panovníci, konečně nadechla a začala hojit své rány. Především za vlády této dynastie došlo v českých zemích k zformování stavovské společnosti, začaly se znovu rozvíjet hospodářství, obchod i kultura. Zejména architektura a výtvarné umění vyrovnaly své zpoždění za Evropou (v nejednom ohledu se dostaly i na špici vývoje), které u nás v důsledku náboženských válek a mocenských sporů nastalo. Nešťastná bitva u Moháče v roce 1526, kde Ludvík podlehl přesile osmanských vojsk, se stala nejen koncem dynastie Jagellonců v Čechách, ale obecně je považována i za jakýsi mezník mezi středověkem a novověkem. Poutavé čtení, dokládající že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů, doplňuje více jak 100 dobových ilustrací a dokumentů. (knihydobrovsky.cz)

Víno znamená kulturu. Bez jeho vlivu by zcela jinak vypadala nejen krajina a architektura, zásadně jiná by byla i lidská sebereflexe a její projevy, ať už v rodinném či společenském životě, v politickém a filosofickém myšlení, v poezii a krásné literatuře nebo ve výtvarném umění. Víno jako kulturní fenomén a pojítko národů Víno znamená kulturu, tu každodenní i tu slavnostní, a je významným nástrojem spojování lidí různých národů a jazyků nebo civilizačních okruhů. Pokud bychom hledali nějaký symbolický svorník naší evropské a obecně západní civilizace, mohlo by jím být právě víno jakožto fenomén kulturní a náboženský, prorůstající skrz naskrz politické a intelektuální dějiny Evropy a Západu již od antických časů. Víno v Čechách a na Moravě Také dějiny Čechů jsou od samého počátku spojeny s fenoménem vína. Bylo to právě víno, které provázelo christianizaci střední Evropy a tím i postupnou integraci slovanských kmenů mezi evropské národy. Kniha Historie a současnost vína v Čechách s podtitulem Pátý korunovační klenot mapuje souvislosti mezi rozvojem vinařství a jeho vlivem na rozvoj české státnosti. Vzkříšení slávy vína, vinic a vinařů Dvě kapitoly jsou věnovány příběhům lidí, kteří se dnes ujali heroického úkolu, totiž vzkřísit slávu téměř zaniklého vinařství v Čechách. Publikace je doplněna bohatým fotografickým i obrazovým materiálem z historie vinařství a jeho nadějné současnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V této knize se například dozvíte o našem největším nálezu zlatého pokladu v Podmoklech nad Berounkou, o záhadé Kounovských řad a tajemné kouřící hoře Boreč. Můžete rovněž navštívit Kazín, Tetín a Libušín, sídla bájných kněžen Kazi, Tety a Libuše a další desítky tajuplných a záhadných míst v České republice. (knihydobrovsky.cz)

Král Václav IV. seděl na českém trůnu 41 let, římským králem byl 34 let. V délce vlády překonal svého slavného otce Karla IV. a českou korunu nosil nejdéle ze všech našich panovníků středověku i novověku – padesát šest let, protože mu ji nasadili už jako dvouletému chlapci. Nemohl proto být „neschopným a líným“ králem, jak ho označili kurfiřti při Václavově sesazení z římského trůnu či pouhým „žráčem a opilcem“, jak ho pomlouvali jeho nepřátelé, vždyť podle jiných současníků byl „výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem“. Vládl v opravdu těžkých časech, jaké západní křesťanský svět do té doby nezažil – papežské schizma jej obrátilo vzhůru nohama a většina jistot, na nichž stál, přestala platit. Václavovy nezdary byly do značné míry důsledkem až přílišné otcovské lásky a špatné výchovy a co nezkazil Karel IV., o to se postarali žijící Lucemburkové, v nichž Václav nenašel oporu, ale většinou mu jen házeli klacky pod nohy, stejně jako česká i říšská vysoká šlechta a arcibiskupové. Patrně neměl žádného skutečného přítele a ani jeho manželství nebyla šťastná. Žil ve stálém strachu a své splíny léčil vínem, až se rozpadla jeho osobnost. V srpnu roku 2019 je tomu 600 let, co zemřel na Novém hradu u Kunratic a jeho smrt otevřela stavidla husitské revoluce. Knížka vám prozradí, jaký Václav IV. skutečně byl i proč ho můžeme nazvat „nešťastným králem“. (patro.cz)

Naše vlast patří nejen k nejkrásnějším místům na světě, ale díky své dlouhé a bohaté historii také k nejpodivnějším, nejtajemnějším a nejzáhadnějším. V průběhu věků se událo mnohé, co podle záhadologů a psychotroniků zanechalo svůj pozitivní či negativní otisk. Nejde jen o lidové pověsti a báje, často připomínající pohádky, které však přesto mohou mít kdesi v pozadí „zrnko pravdy“, ale rovněž o prokázané historické události, po nichž tu „cosi“ zůstalo.Můžete se o tom přesvědčit sami, protože u všech míst, která jsou řazena abecedně, je uvedeno i jejich zeměpisné umístění v Čechách, na Moravě či ve Slezsku. (knihydobrovsky.cz)

Další případ mnicha Remigia, s nímž jste se setkali v předchozí knize Podivná vražda na knížecím dvorci, začíná prosbou vdovy po jeho bratrovi, aby pomohl najít toho, kdo připravil o život jejího nejstaršího syna. Mnich její přání splní a přijíždí na rodný dvorec, kde začíná hledat nejen vraha, ale především motiv jeho činu. Postupně zjišťuje, že všichni jeho nejbližší byli a jsou jiní, než si po celý život myslel a že každý z nich měl nebo stále má nějaké temné tajemství. Jak rozplétá složité nitky vedoucí do minulosti, poznává i krutou pravdu o svém osudu, a přestože nalezne vraha a jeho pomocníky, nemůže je vydat trestu… (knihydobrovsky.cz)

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být - a dokonce ještě je - místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství "trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností. (knihydobrovsky.cz)

Kdy, kde, jak a proč to bylo poprvéŽe na nejvyšší vrchol světa Mount Everest vystoupili jako první Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay, je všeobecně známé. Pamatuje si však někdo, že první „angličáky“ se začaly vyrábět v roce 1947 a vymyslel je britský návrhář Jack Odel? A že slavná značka Matchbox dostala svůj název podle toho, že měly malá kovová autíčka vejít do krabičky od zápalek vyráběných v Sušici? Všechno má svůj začátek, všechno se jednou stalo poprvé a stejně tak všechny věci, které nás obklopovaly, obklopují a budou obklopovat, musel někdo vymyslet, zkonstruovat a zhotovit. U některých už navždy zůstanou jejich autoři neznámými stejně jako ona chvíle, kdy měly svou „premiéru“. Slavné i zapomenuté premiéry nabízí abecedně seřazený přehled, kdy se poprvé objevily věci, s nimiž se mnohdy setkáváme každý den – ať už jde o tak zásadní objevy, jakými byly parní stroj, spalovací motor či televize, nebo docela obyčejné věci, jež běžně používáme a většinou nás ani nenapadne, že i je musel někdo někdy vymyslet. (knihydobrovsky.cz)

Zikmund Lucemburský byl druhorozený syn císaře Karla IV., římský král a císař, jehož skráně zdobily také uherská a česká královská koruna. Téměř půlstoletí patřil k největším a nejúspěšnějším vládcům pozdního středověku a především v Německu a Maďarsku jej považují za jednoho z nejvýznamnějších panovníků. Vyřešil dlouhé papežské schizma, usiloval o reformu církve, prováděl skutečně evropskou politiku, posílil postavení římské říše i jejího vládce a nakonec dosáhl i usmíření katolické církve s husitskou. V Čechách se naopak vždy těšil pověsti „lišky ryšavé“, která mnohokrát oklamala a podvedla svého bratra Václava IV., vylákala do Kostnice a nechala upálit Jana Husa a vedla proti husitům dlouhé a kruté války, které zcela zdevastovaly zemi. Ani poté, co skutečně usedl v roce 1436 na český královský trůn, neprojevil se jako panovník, jemuž skutečně leží na srdci blaho a prospěch jeho země. Už současníci charakterizovali Zikmunda Lucemburského jako „muže dvou tváří“, který vždy sledoval především vlastní prospěch a neváhal lhát i podvádět, ale byl také schopný kompromisu a po svém otci mistrem diplomacie. Stal se tak v mnoha směrech jeho důstojným pokračovatelem a jako první přišel s ideou vytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherských zemí, která se stane účinnou hrází proti osmanským výbojům i proti odstředivým tendencím v německých oblastech. V mnohém tak předběhl svou dobu – možná právě proto byl a je stejně nekriticky obdivován a veleben jako odsuzován a pomlouván… (patro.cz)

Je počátek listopadu roku 1035 a na knížecím dvorci v Lysé je zavražděn kníže Jaromír, který tam odešel dožít svůj život poté, co na stolec posadil svého synovce Břetislava. Měl těžký život – jeden bratr ho nechal v mládí vykastrovat, druhý už jako starce zbavil zraku a vrah byl neméně krutý, když nevidomého starce „proklál ostrým oštěpem až dovnitř zadku“ ve chvíli, kdy seděl na záchodě, jak napsal kronikář. Kníže Břetislav pověřuje mnicha Remigia, který býval sekretářem pražských biskupů a k němuž má velkou důvěru, aby pachatele vraždy vypátral. Remigius, který je před podobný úkol postaven poprvé a nechce důvěru knížete zklamat, naráží od počátku na různé podivnosti a především velký strach, když záhadnou smrtí zemře také několik lidí, od nichž si sliboval pomoc… (knihydobrovsky.cz)

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníkůevropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že hoposlal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády. (knihydobrovsky.cz)

Další svazek edice Navštivte... vás zavede ke stromům. (knihydobrovsky.cz)

Zikmund Lucemburský byl druhorozený syn císaře Karla IV., římský král a císař, jehož skráně zdobily také uherská a česká královská koruna. Téměř půlstoletí patřil k největším a nejúspěšnějším vládcům pozdního středověku a především vNěmecku aMaďarsku jej považují za jednoho z nejvýznamnějších panovníků. Vyřešil dlouhé papežské schizma, usiloval o reformu církve, prováděl skutečně evropskou politiku, posílil postavení římské říše i jejího vládce a nakonec dosáhl i usmíření katolické církve s husitskou. V Čechách se naopak vždy těšil pověsti „lišky ryšavé“, která mnohokrát oklamala a podvedla svého bratra Václava IV., vylákala do Kostnice a nechala upálit Jana Husa a vedla proti husitům dlouhé a kruté války, které zcela zdevastovaly zemi. Ani poté, co skutečně usedl v roce 1436 na český královský trůn, neprojevil se jako panovník, jemuž skutečně leží na srdci blaho a prospěch jeho země. Už současníci charakterizovali Zikmunda Lucemburského jako „muže dvou tváří“, který vždy sledoval především vlastní prospěch a neváhal lhát i podvádět, ale byl také schopný kompromisu a po svém otci mistrem diplomacie. Stal se tak v mnoha směrech jeho důstojným pokračovatelem a jako první přišel s ideou vytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherských zemí, která se stane účinnou hrází proti osmanským výbojům i proti odstředivým tendencím v německých oblastech. V mnohém tak předběhl svou dobu – možná právě proto byl a je stejně nekriticky obdivován a veleben jako odsuzován a pomlouván… (knihydobrovsky.cz)

Král Václav IV. seděl na českém trůnu 41 let, římským králem byl 34 let. V délce vlády překonal svého slavného otce Karla IV. a českou korunu nosil nejdéle ze všech našich panovníků středověku i novověku - padesát šest let, protože mu ji nasadili už jako dvouletému chlapci. Nemohl proto být „neschopným a líným“ králem, jak ho označili kurfiřti při Václavově sesazení z římského trůnu či pouhým „žráčem a opilcem“, jak ho pomlouvali jeho nepřátelé, vždyť podle jiných současníků byl „výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem“. Vládl v opravdu těžkých časech, jaké západní křesťanský svět do té doby nezažil - papežské schizma jej obrátilo vzhůru nohama a většina jistot, na nichž stál, přestala platit. Václavovy nezdary byly do značné míry důsledkem až přílišné otcovské lásky a špatné výchovy a co nezkazil Karel IV., o to se postarali žijící Lucemburkové, v nichž Václav nenašel oporu, ale většinou mu jen házeli klacky pod nohy, stejně jako česká i říšská vysoká šlechta a arcibiskupové. Patrně neměl žádného skutečného přítele a ani jeho manželství nebyla šťastná. Žil ve stálém strachu a své splíny léčil vínem, až se rozpadla jeho osobnost. V srpnu roku 2019 je tomu 600 let, co zemřel na Novém hradu u Kunratic a jeho smrt otevřela stavidla husitské revoluce. Knížka vám prozradí, jaký Václav IV. skutečně byl i proč ho můžeme nazvat „nešťastným králem“. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být – a dokonce ještě je – místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství „trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností. (knihydobrovsky.cz)

Naše vlast patří nejen k nejkrásnějším místům na světě, ale díky své dlouhé a bohaté historii také k nejpodivnějším, nejtajemnějším a nejzáhadnějším. V průběhu věků se událo mnohé, co podle záhadologů a psychotroniků zanechalo svůj pozitivní či negativní otisk. Nejde jen o lidové pověsti a báje, často připomínající pohádky, které však přesto mohou mít kdesi v pozadí „zrnko pravdy“, ale rovněž o prokázané historické události, po nichž tu „cosi“ zůstalo. Můžete se o tom přesvědčit sami, protože u všech míst, která jsou řazena abecedně, je uvedeno i jejich zeměpisné umístění v Čechách, na Moravě či ve Slezsku. (patro.cz)

Další případ mnicha Remicia, s nímž jste se setkali v předchozí knize Podivná vražda na knížecím dvorci, začíná prosbou vdovy po jeho bratrovi, aby pomohl najít toho, kdo připravil o život jejího nejstaršího syna. Mnich její přání splní a přijíždí na rodný dvorec, kde začíná hledat nejen vraha, ale především motiv jeho činu. Postupně zjišťuje, že všichni jeho nejbližší byli a jsou jiní, než si po celý život myslel a že každý z nich měl nebo stále má nějaké temné tajemství. Jak rozplétá složité nitky vedoucí do minulosti, poznává i krutou pravdu o svém osudu, a přestože nalezne vraha a jeho pomocníky, nemůže je vydat trestu... (patro.cz)

eBook:,Těšínská jablíčka. A ještě kyselá… Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky. Na území Těšínského knížectví si po první světové válce dělaly nárok Československo a Polsko. V lednu 1919 spor vyvrcholil sedmidenní válkou, v níž nejprve československé legie obsadily většinu Těšínska, aby později z rozhodnutí politiků ustoupily na hranici probíhající po řece Olši. Část Těšínska, která připadla Československu, se stala jedním z trvalých problémů československo-polských vztahů. Na konci září 1938 přinutila polská vláda mnichovskou dohodou právě zdeptané a oloupené Československo, aby jí pod hrozbou vojenského útoku Zaolží vydalo. S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu a také tentokrát to byli českoslovenští vojáci, kteří obsadili v červnu 1945 část Ratibořska. Opět se museli stáhnout a na hranicích stála vojska připravena k útoku. Kdyby nebylo sovětských jednotek, které je od sebe oddělily… Nakonec na zásah Stalina musely obě země uzavřít v roce 1947 spojeneckou smlouvu. Těšínsko s pestrým národnostním složením prožilo mezi lety 1918 a 1947 hodně těžké chvíle, pronásledování tu poznali Češi, Poláci, Němci, Šlonzáci i Židé, kteří mnohokrát uvěřili planým slibům probouzejícím plané naděje. A když to zjistili, už jim nepomohlo žádné utěšování, dostali jen další plané sliby a naděje. (knihydobrovsky.cz)

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být - a dokonce ještě je - místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství "trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností. (patro.cz)

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníků evropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že ho poslal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády. (patro.cz)

Je počátek listopadu roku 1035 a na knížecím dvorci v Lysé je zavražděn kníže Jaromír, který tam odešel dožít svůj život poté, co na stolec posadil svého synovce Břetislava. Měl těžký život – jeden bratr ho nechal v mládí vykastrovat, druhý už jako starce zbavil zraku a vrah byl neméně krutý, když nevidomého starce „proklál ostrým oštěpem až dovnitř zadku“ ve chvíli, kdy seděl na záchodě, jak napsal kronikář. Kníže Břetislav pověřuje mnicha Remigia, který býval sekretářem pražských biskupů a k němuž má velkou důvěru, aby pachatele vraždy vypátral. Remigius, který je před podobný úkol postaven poprvé a nechce důvěru knížete zklamat, naráží od počátku na různé podivnosti a především velký strach, když záhadnou smrtí zemře také několik lidí, od nichž si sliboval pomoc… (patro.cz)

Vystoupení československých legií za první světové války patří k těm historickým událostem i tradicím, na které jsme právem hrdí. Bojovaly v Rusku, Itálii i Francii, na rozhodujících frontách války. Legionáři svým vlastenectvím, odhodláním, statečností a odvahou udivovali i zkušené generály a důstojníky dohodových armád. Knížka, kterou právě držíte v ruce, vás provede nejen po nejslavnějších místech bojů našich legií, ale i po těch méně známých. Přibližuje také průběh první světové války, situaci v českých zemích a úsilí našeho zahraničního odboje vedeného T. G. Masarykem nejen o vytvoření mohutného československého zahraničního vojska, ale také o uznání práva českého a slovenského národa na samostatný stát.Právě v tomto nesnadném politickém a diplomatickém zápase sehrály naše legie jednu z klíčových úloh. Výrazně napomohly také k rychlé kapitulaci Německa a Rakousko-Uherska, když ovládly sibiřskou magistrálu a znemožnily přesun statisíců německých a rakouskouherských zajatců z Ruska na západní frontu. Zaslouží si proto naši úctu a symbolické poděkování – a nejen v roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československé republiky a konce první světové války. (knihydobrovsky.cz)

Vystoupení československých legií za první světové války patří k těm historickým událostem i tradicím, na které jsme právem hrdí. Bojovaly v Rusku, Itálii i Francii, na rozhodujících frontách války. Legionáři svým vlastenectvím, odhodláním, statečností a odvahou udivovali i zkušené generály a důstojníky dohodových armád. Knížka, kterou právě držíte v ruce, vás provede nejen po nejslavnějších místech bojů našich legií, ale i po těch méně známých. Přibližuje také průběh první světové války, situaci v českých zemích a úsilí našeho zahraničního odboje vedeného T. G. Masarykem nejen o vytvoření mohutného československého zahraničního vojska, ale také o uznání práva českého a slovenského národa na samostatný stát. Právě v tomto nesnadném politickém a diplomatickém zápase sehrály naše legie jednu z klíčových úloh. Výrazně napomohly také k rychlé kapitulaci Německa a Rakousko-Uherska, když ovládly sibiřskou magistrálu a znemožnily přesun statisíců německých a rakouskouherských zajatců z Ruska na západní frontu. Zaslouží si proto naši úctu a symbolické poděkování – a nejen v roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československé republiky a konce první světové války. (patro.cz)

Původně říšská hrabata, posléze jeden z úspěšných panovnických rodů pozdního středověku v Evropě a současně jedna z dynastií, které se vystřídaly na českém trůnu. Od jejich příchodu do Čech uplynulo v prosinci 2010 již 700 let. Přestože éra Lucemburků v Čechách zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím Přemyslovců či Habsburků, přinesla jejich epocha nejedno významné dílo (s jejich příchodem do Čech se u nás datuje nástup gotiky), které se dnes objevuje např. v seznamu památek Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Čtyři panovníci této dynastie se vystřídali na českém trůnu - Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Vklad jednotlivých Lucemburků do povznesení Českého království je pochopitelně rozdílný; Jan i Zikmund trávili více času v cizině, kdežto Karel a jeho syn Václav se v Praze cítili doma. Ale i mezi nimi jsou značné rozdíly - zatímco Karel budoval říši s monumentální metropolí, s chrámy, univerzitou, kamennými mosty a kláštery, nelze již totéž shledávat u jeho synů. Přesto však Lucemburkové dokázali uskutečnit nejednu z myšlenek svých přemyslovských předchůdců, jako bylo např. zřízení pražského arcibiskupství či založení univerzity v Praze, právě tak jako jim je přisuzována myšlenka vytvoření velké podunajské monarchie (byť ji nakonec realizovali Habsburkové) jako určité hráze proti osmanské rozpínavosti. Je příznačné, že teprve konec XX. a počátek XXI. století přinesl poměrně nová (pozitivnější) hodnocení především dvou Lucemburků - Jana a Zikmunda. Není žádných pochyb, že stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je zcela nepřehlédnutelná. (patro.cz)

Čtvrtého srpna 2006 jsme si připomínali 700 let od chvíle, kdy byl v Olomouci, dva měsíce před svými 17. narozeninami, zavražděn český a polský král Václav III., jímž po téměř 450 letech vymřela přemyslovská (a současně jediná domácí) panovnická dynastie. Během těchto let se na českém trůnu vystřídaly více jak tři desítky Přemyslovců, rodu, pozdvihnuvšího se ze středočeských nížin až k výšinám elitního klubu sedmi volitelů císaře Svaté říše římské národa německého. Přemyslem Otakarem I. začíná řada silných panovníků, výrazných osobností, kterým se daří vymanit České království ze závislosti na německých vládcích. Od jeho časů již byla královská hodnost v Čechách dědičná, takže posledních pět přemyslovských panovníků už zdobila koruna. Ve finále přemyslovského období (za Václava II. a Václava III.) držela tato česká dynastie dokonce tři královské koruny najednou - kromě české také polskou a uherskou. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, korespondence i výzkumů historiků vytváří strhující kaleidoskop poutavého čtení, dokládající, že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů a dat. Kniha dává čtenářům mj. odpověď na otázku kam se poděly Přemyslovy střevíce a mošna z lýka, přechovávané dlouho na Vyšehradě, kdo nařídil v Čechách světit neděle - bez trhů a těžké práce, jaká byla výše výkupného za mladičkého kralevice Václava (II.), proč byla Václavova druhá žena uklizena do Budyně nad Ohří a která tajemná houslistka zatím vládla na Pražském hradě, který z našich králů psal milostné básně, proč byl v závěru přemyslovské éry problém se "zlatou mládeží". To vše a mnoho dalších zajímavostí nabízí tato kniha. (patro.cz)

Cyril Hádek, autor čtenářsky úspěšných titulů Konec Přemyslovců v Čechách a Konec Lucemburků v Čechách, se rozhodl prolomit tajemství svého pseudonymu a svou další práci již uveřejnit pod vlastním jménem. Konec Jagellonců v Čechách mapuje pětapadesátiletou éru, kdy u nás vládli Vladislav II. a jeho syn Ludvík. Země se po přestálých husitských bouřích a následném přechodném období, kdy se během tří dekád na českém královském trůnu v rychlém sledu vystřídali čtyři panovníci, konečně nadechla a začala hojit své rány. Především za vlády této dynastie došlo v českých zemích k zformování stavovské společnosti, začaly se znovu rozvíjet hospodářství, obchod i kultura. Zejména architektura a výtvarné umění vyrovnaly své zpoždění za Evropou (v nejednom ohledu se dostaly i na špici vývoje), které u nás v důsledku náboženských válek a mocenských sporů nastalo. Nešťastná bitva u Moháče v roce 1526, kde Ludvík podlehl přesile osmanských vojsk, se stala nejen koncem dynastie Jagellonců v Čechách, ale obecně je považována i za jakýsi mezník mezi středověkem a novověkem. Poutavé čtení, dokládající že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů, doplňuje více jak 100 dobových ilustrací a dokumentů. (patro.cz)

Od druhé světové války uplynuly desítky let a stíny Třetí říše dopadají na Čechy dodnes. Soukromá sbírka Adolfa Hitlera je pojem, který vstoupil do světových dějin jako jedna z nejrozsáhlejších uměleckých kolekcí všech dob. Vedle konfiskací a velkorysých nákupů byla její součástí díla, která osobně koupil během Velkých německých výstav umění, pořádaných v Mnichově v letech 1937–1945. Desítky uměleckých předmětů z Hitlerových mnichovských nákupů, pocházející zejména z let 1939–1943, byly za války převezeny do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu. V létě 1945 byly prohlášeny za protihodnotu toho, co bylo předtím „z vyšebrodského kláštera během války vyvezeno. V době okupace tam zároveň byla uschována jiná kolekce, kterou shromáždil jeden z nejvýznamnějších sběratelů první poloviny dvacátého století. Světoznámá Mannheimerova sbírka, tajně ukrytá v tomto tajuplném koutu Šumavy, vypovídá nejlépe o tom, jaký význam připisoval Adolf Hitler unikátnímu vyšebrodskému depozitáři. Tato kniha přibližuje specifickou část Hitlerova vidění a chápání nejen uměleckého světa. Obsahuje plastiky a busty, které podivuhodným příběhem dějin zůstaly na konci druhé světové války v Čechách. Zároveň je odkazem na dobu jejich vzniku, na mnohé skutečně pozoruhodné tvůrce, a především na umělecké a společenské ovzduší, ve kterém tvořili. Přibližuje osudy desítek sochařů a jejich prací z doby národního socialismu, této zvláštní éry dějin, kdy se nietzschovský ideál Nadčlověka vtělil do hmoty a umění se stalo integrální součástí budování státu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha shrnuje údaje o více než 900 pravěkých a raně středověkých depotech nalezených v Čechách, počínaje hromadnými nálezy kamenných nástrojů z mladší doby kamenné a konče denárovými poklady první poloviny 11. století. Těžiště celé práce spočívá ovšem v depotech z doby bronzové, obsahujících nepřebernou škálu výrobků z dob rozkvětu bronzového kovolijectví. Výrazné je také zastoupení nálezů keltských a římských mincí. Nedílnou součástí soupisu depotů jsou i stovky kresebných či fotografických vyobrazení nalezených předmětů. Heslům o jednotlivých nálezech předcházejí kapitoly o charakteru a vývoji deponování. (knihydobrovsky.cz)

Od druhé světové války uplynuly desítky let a stíny Třetí říše padají na naši zemi dodnes. Soukromá sbírka Adolfa Hitlera je pojem, který vstoupil do světových dějin jako jedna z nejrozsáhlejších uměleckých kolekcí všech dob. Vedle konfiskací a velkorysých nákupů byla její součástí díla, která Vůdce osobně koupil během Velkých německých výstav umění, pořádaných v Mnichově v letech 1937-1945. Desítky uměleckých předmětů z Hitlerových mnichovských nákupů, pocházející zejména z let 1939-1943, byly za války převezeny do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu. V létě 1945 byly prohlášeny za protihodnotu toho, co bylo předtím "z vyšebrodského kláštera během války vyvezeno". Po zveřejnění prvního dílu knihy Hitlerova sbírka v Čechách se objevila řada nečekaných souvislostí a také mnoho nových otázek. Druhý díl přibližuje svět, který byl nejen těžištěm uměleckého proudu Třetí říše, ale také tvůrčí sféru, která byla Vůdci nejbližší. Obsahuje především obrazy, které v Mnichově osobně nakoupil a které osudovým příběhem dějin zůstaly na konci druhé světové války v Čechách. Vedle toho v ní najdete několik darů a také legendami opředený stůl, na němž opravdu nebyla podepsána mnichovská dohoda. Tato kniha je odkazem na dobu jejich vzniku, na mnohé pozoruhodné tvůrce, a především na umělecké a společenské ovzduší, ve kterém tvořili. Přibližuje osudy tří desítek malířů a jejich prací z doby německého národního socialismu, stejně jako několika dalších umělců této zvláštní éry dějin, kdy se nietzschovský ideál Nadčlověka vtělil do hmoty a umění se stalo integrální součástí budování státu. (knihydobrovsky.cz)

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější podněty; ani ty ale zatím v českém prostředí příliš nerezonovaly. Kniha Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře je pokusem podněty neopragmatismu nejen zmapovat a zprostředkovat, ale také domyslet a provázat na místní tradici, k níž mají někdy až překvapivě blízko. Tak jako se už na konci sedmdesátých let pragmatické myšlení potkalo – navenek okázalou srážkou – s recepční estetikou Wolfganga Isera, nabízí se položit si otázku, nakolik se pragmatický zřetel k funkčnosti kryje s pojetím funkce, jež stojí na piedestalu pražského strukturalismu. Kniha se snaží ukázat, že neopragmatické myšlení je schopno oživit a zproduktivnit naše debaty o interpretaci nebo o způsobech psaní literárních dějin, ale dokáže také nabídnout nové pohledy na pociťovanou krizi literární teorie, ale i na otázku, kam patří populární kultura. (patro.cz)

Vyberte sa opäť so skupinkou štyroch kamarátov a ich psíkom na dobrodružnú cestu v čase za poznaním a najmä úžasnou zábavou. Tento raz na prázdniny do Egypta! Odhaľte na brehoch Nílu, aké boli ich zvyky a aké záhady a tajomstvá sa nachádzajú v pyramídach a chrámoch. Pomocou otváracích okienok, ktoré v sebe skrývajú odpovede na najrôznejšie zvedavé otázky, sa dozviete veľa dôležitých informácií a môžete nazrieť pod pokrievku sveta faraónov a obyčajných roľníkov. Okrem iného zistíte, čomu všetkému venovali zvláštnu pozornosť, akú vieru vyznávali a aké predstavy mali o bohoch, rovnako ako o posmrtnom živote. (knihydobrovsky.cz)

Vyberte sa opäť so skupinkou štyroch kamarátov a ich psíkom na dobrodružnú cestu v čase za poznaním a najmä úžasnou zábavou. Tento raz do praveku! Odhaľte v tejto mimoriadne vtipnej a krásnej ilustrovanej knihe, akým spôsobom žili dinosaury a prehistorickí ľudia, aké boli ich zvyky a tajomstvá. Pomocou otváracích okienok, ktoré v sebe skrývajú odpovede na najrôznejšie zvedavé otázky, sa dozviete veľa dôležitých informácií a môžete nazrieť pod pokrievku sveta prajašterov a prvých ľudí, napríklad do vnútra pravekých jaskýň alebo aj samotného tricerotopsa! Zistíte tiež, čo sa z praveku do našej súčasnosti zachovalo a ako je možné, že to vôbec vieme. (knihydobrovsky.cz)

Na podrobném popisu k produktu Květináč Veka pracujeme. (vemzu.cz)

Hra na konzoli - PS4 / PS4 Pro, PS5 (s mechanikou), krabicová verze, žánr: akční a dobrodružná, Vydejte se na napínavou cestu s Asterixem a Obelixem. Zahrát si můžete sami nebo v kooperaci. Tajemný menhir Kněžka Thule varuje druida Getafixe před hrozbou a žádá ho o získání tajemného menhiru z tajemného místa. Římské impériumProzkoumejte území římského impéria a zjistěte, co se skrývá za tajemstvím tajemného menhiru. ... (alza.cz)

Soubor sloupků, který držíte v ruce, představuje creme de la creme mého dlouholetého pravidelného oslovování čtenářů. Za dobu svého šéfredaktorování v Reflexu (1995 až 2008) jsem týden co týden v editorialech adresoval světu své poznámky na jeho okraj a snažil jsem se ho vnímat v celé šíři a pestrosti. Své názory jsem tam pod titulkem Osmý den zveřejňoval i poté, co jsem redakci opustil. Na svém novém působišti v Literárních novinách jsem své názory nepřestával formulovat a postupem času mne začalo stále více čtenářů oslovovat v tom smyslu, že bych své texty měl sebrat do knihy, že by si jimi docela rádi někdy listovali. (knihydobrovsky.cz)

Vynikající pro snadné oddělení bílku od žloutku. Oddělovač nasaďte na okraj hrníčku nebo jiné nádoby, rozklepněte do něj vejce a bílek nechte protéct otvory. Vyrobeno z odolného plastu, vhodné do myčky. 3 roky záruka. (tescoma.cz)

Vynikající pro snadné oddělování bílků. Oddělovač umístěte na okraj hrnku nebo misky a vejce rozklepněte o čepel. Žloutek zůstane v oddělovači, bílek proteče otvory do nádoby. Vyrobeno z prvotřídního odolného plastu, vhodné do myčky. 3 roky záruka. (tescoma.cz)

Fotografie čtrnácti zastavení křížové cesty vytvořené autorem Fr. Bílkem pro kostel sv. Batoloměje v Kolíně. Některá zastavení jsou doplněná autorovými texty. (knihydobrovsky.cz)

Soubor sloupků, který držíte v ruce, představuje creme de la creme mého dlouholetého pravidelného oslovování čtenářů. Za dobu svého šéfredaktorování v Reflexu (1995 až 2008) jsem týden co týden v editorialech adresoval světu své poznámky na jeho okraj a snažil jsem se ho vnímat v celé šíři a pestrosti. Své názory jsem tam pod titulkem Osmý den zveřejňoval i poté, co jsem redakci opustil. Na svém novém působišti v Literárních novinách jsem své názory nepřestával formulovat a postupem času mne začalo stále více čtenářů oslovovat v tom smyslu, že bych své texty měl sebrat do knihy, že by si jimi docela rádi někdy listovali. (patro.cz)

Vyberte sa opäť so skupinkou štyroch kamarátov a ich psíkom na dobrodružnú cestu v čase za poznaním a najmä úžasnou zábavou. Tento raz na prázdniny do Egypta! Odhaľte na brehoch Nílu, aké boli ich zvyky a aké záhady a tajomstvá sa nachádzajú v pyramídach a chrámoch. Pomocou otváracích okienok, ktoré v sebe skrývajú odpovede na najrôznejšie zvedavé otázky, sa dozviete veľa dôležitých informácií a môžete nazrieť pod pokrievku sveta faraónov a obyčajných roľníkov. Okrem iného zistíte, čomu všetkému venovali zvláštnu pozornosť, akú vieru vyznávali a aké predstavy mali o bohoch, rovnako ako o posmrtnom živote. (patro.cz)

Vyberte sa opäť so skupinkou štyroch kamarátov a ich psíkom na dobrodružnú cestu v čase za poznaním a najmä úžasnou zábavou. Tento raz do praveku! Odhaľte v tejto mimoriadne vtipnej a krásnej ilustrovanej knihe, akým spôsobom žili dinosaury a prehistorickí ľudia, aké boli ich zvyky a tajomstvá. Pomocou otváracích okienok, ktoré v sebe skrývajú odpovede na najrôznejšie zvedavé otázky, sa dozviete veľa dôležitých informácií a môžete nazrieť pod pokrievku sveta prajašterov a prvých ľudí, napríklad do vnútra pravekých jaskýň alebo aj samotného tricerotopsa! Zistíte tiež, čo sa z praveku do našej súčasnosti zachovalo a ako je možné, že to vôbec vieme. (patro.cz)

Originálne náhradné veko pre skimmer Olympic. Veko pre skimmer Olympic nemožno použiť na iný skimmer ako je originálny skimmer od spoločnosti Marimex - Olympic. Veko pre skimmer Olympic sa umiestňuje do hornej časti skimmeru. (marimex.cz)

"Každý národ či skupina národov majú svoj vlastný osud. Znalosti o ťažkých skúškach a bojoch sú potrebné pre všetkých, ktorí chcú pochopiť problémy, nebezpečenstvá, úskalia a možnosti, ktoré sa pred nami dnes vynárajú. Ich cieľom nie je podnecovať nového ducha nadradenej rasy, ani vytvárať nový štýl v historiografii, ktorá by uprednostňovala národné ambície na úkor svetového mieru. Predkladám túto knihu v nádeji, že úvahy o utrpení a strastiach našich predkov pomôžu posilniť nielen po anglicky hovoriace národy dneška, ale zohrajú čo i len malú úlohu pri zjednocovaní sveta." Tretí zväzok monumentálnej historiografickej práce jedného z najvýznamnejších politikov a spisovateľov XX. storočia, nositeľa Nobelovej ceny za literatúru, mapuje obdobie vlády Viliama Oranžského, boje na nezávislosť Spojených štátov, vojnu s Napoleonom až po víťaznú bitku pri Waterloo. (patro.cz)