Vatikán a české země v letech 1914-1918 - marek šmíd

Obsáhlá monografie se zabývá politicko náboženskými dějinami českých zemí v období první světové války, s důrazem na situaci domácího katolického tábora. Zasazuje náboženské poměry v zemi do kontextu válečných operací a poukazuje na jejich provázanost s vývojem v západní Evropě. Značnou pozornost věnuje proměnám duchovního klimatu v českých zemích a změnám na biskupských stolcích v roce 1916, k nimž docházelo na základě intervence Vídně. Sleduje zejména Masarykovu, Benešovu a Štefánikovu snahu seznámit se svými plány i církevní představitele Svatého stolce. Líčení je vyváženo pohledem na americké katolíky českého původu a jejich politické aktivity, naše krajany v zahraničí i náboženský aspekt mezi legionáři. Monografie vychází z rozsáhlých fondů vatikánských a českých archivů, které konfrontuje s domácí a zahraniční literaturou. Její součástí je i výběrová kritická edice významných vatikánských dokumentů v českém překladu. (knihydobrovsky.cz)

V mnoha směrech klíčové období, v němž skončil emancipační proces formování novodobého českého národa, který po skončení 1. světové války získal i politickou samostatnost, je předmětem prvního svazku edice Dějiny českých zemí. Obdobně jako v dalších svazcích i zde tvoří výklad politických dějin jen jednu, třebaže významnou část. Stejně velkou pozornost věnuje autorka vývoji soudobé civilizace v celé její šíři - ekonomice, vědě a technice, umění a kultuře včetně jejích každodenních projevů v bydlení, oblékání, zábavách, spolkovém životě atd. Text doprovází množství dobových fotografií a vyobrazení. (knihydobrovsky.cz)

První svazek, který začíná popisem bouřlivých let 1848–49 a pokračuje érou bachovského absolutismu, končí líčením veřejného a politického života na podzim 1879 návratem českých politiků do říšské rady, po všeobecně kulturní stránce pak požárem Národního divadla 12. srpna 1881. Obojí má logiku: první datum je předělem v politických dějinách a druhé je mj. popisem fotografie požářiště Národního divadla. Toto unikátní foto umožnilo autorům odhalit před čtenáři jinak skrytou strukturu stavby, která symbolizuje novou epochu vývoje techniky a technologií. (patro.cz)

Kniha - autor Marcela Efmertová; Nikolaj Savický, 454 stran, česky, pevná bez přebalu matná (alza.cz)

Líčení skončilo v předchozím svazku přenesením sídla proslulého císaře Rudolfa II. do Prahy. Následuje popis jeho vlády, nástup Matyáše až po potlačení stavovského povstání bitvou na Bílé hoře a vítězstvím Ferdinanda II. Jako vždy vedle politického dění autor sleduje vývoj hospodářství, ale i kulturu, umění, náboženskou situaci a tzv. všední den. Text provází černobílé ilustrace a barevná příloha. Svazek obsahuje i jmenný rejstřík-slovníček procházející oběma díly. (patro.cz)

V bitvě u Moháče ztratili Jagellonci téměř vše, mladičký král Ludvík byl mrtev a před českými stavy se otevírala klíčová otázka: kdo nastoupí po něm. Za měsíc bylo jasné, že zvítězí Habsburkové, kteří osobností nadmíru schopnou, Ferdinandem I., dosedli na český, uherský a posléze i římský trůn. Kniha se snaží podat základní tendence politického, společenského, sociálního i kulturního vývoje v Českých zemích, a to do roku 1583. Tehdy se přestěhoval do Prahy Rudolf II. a patrně naposledy v jejích dějinách přivedl toto město mezi přední metropole oné doby. O tom bude pak druhý díl publikace. (patro.cz)

Druhý díl lucemburské éry je zasvěcen především vládě Václava IV. a Zikmunda Lucemburského a spolu s tím i neklidné a rozporuplné době husitské. Kromě výkladu politických a vojenských dějin se autor věnuje i středověké civilizaci, kultuře a všednímu dni společnosti té doby. (patro.cz)

Kniha pojednává o pro české země klíčovém období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy se formoval novodobý český národ a kdy proces tzv. českého národního obrození vytvořil moderní český jazyk, odbornou terminologii a vytyčil základní předpoklady pro rozvoj mnoha vědeckých a kulturních oborů v českém prostředí. Současně české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové ale z politického hlediska zmrtvělé poměry tzv. metternichovského absolutismu. Z hlediska hospodářských a sociálních dějin životy našich předků v oněch dobách začaly výrazně ovlivňovat procesy agrární a průmyslové revoluce. Monografie si všímá vedle politických, vojenských a hospodářských dějin i vývoje soudobé společnosti a jejích jednotlivých vrstev, všestranného rozvoje vědy, kultury a umění i každodennosti života našich předků, vývoje bydlení, módy a životního stylu a jejich mnohdy zásadních proměn od rokoka přes empír, biedermeier, historizující slohy až po éru druhého rokoka, stranou autorova zájmu nezůstává ani rozvoj techniky a dopravy. (patro.cz)

Osvícenství má většina čtenářů spojeno s Marií Terezií, a zejména jejím synem Josefem II., jejichž panování a reformám text věnuje náležitou pozornost. Ovšem nové myšlenky i snahy o modernější správu státu a hospodářství jsou staršího data. Nadějnou vládu Josefa I. záhy ukončila smrt, Karla VI. pak zajímalo prosazení pragmatické sankce. Opomenuta není ani krátká, ale důležitá vláda Leopolda II. Autor si vedle politiky, válek a hospodářství všímá i kultury a umění baroka, rokoka a klasicismu, rozvoje vědy a techniky i nastupující industrializace a počátků národního obrození, módy a životního stylu. (patro.cz)

Knižní zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války. Po ukončení tohoto konfliktu, tedy v dobách mírové rekonstrukce, pak střední Evropu ohrozila rozpínavost osmanských Turků, proti kterým se spojilo několik zemí, aby zachránily obleženou Vídeň. Kniha vedle těchto i mnoha dalších událostí z českých dějin, nazíraných v širším kontextu habsburské monarchie, seznámí s barokní společností, s rozvojem katolické zbožnosti obyvatelstva a s kulturním vývojem v českých zemích. Představí také modernizační rysy, které již v 17. století položily základy novodobého státu. (patro.cz)

Kniha pojednává o pro české země klíčovém období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy se formoval novodobý český národ a kdy proces tzv. českého národního obrození vytvořil moderní český jazyk, odbornou terminologii a vytyčil základní předpoklady pro rozvoj mnoha vědeckých a kulturních oborů v českém prostředí. Současně české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové ale z politického hlediska zmrtvělé poměry tzv. metternichovského absolutismu. Z hlediska hospodářských a sociálních dějin životy našich předků v oněch dobách začaly výrazně ovlivňovat procesy agrární a průmyslové revoluce. Monografie si všímá vedle politických, vojenských a hospodářských dějin i vývoje soudobé společnosti a jejích jednotlivých vrstev, všestranného rozvoje vědy, kultury a umění i každodennosti života našich předků, vývoje bydlení, módy a životního stylu a jejich mnohdy zásadních proměn od rokoka přes empír, biedermeier, historizující slohy až po éru druhého rokoka, stranou autorova zájmu nezůstává ani rozvoj techniky a dopravy. (knihydobrovsky.cz)

Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války.Po ukončení tohoto konfliktu, tedy v dobách mírové rekonstrukce, pak střední Evropu ohrozila rozpínavost osmanských Turků, proti kterým se spojilo několik zemí, aby zachránily obleženou Vídeň. Kniha vedle těchto i mnoha dalších událostí z českých dějin, nazíraných v širším kontextu habsburské monarchie, seznámí s barokní společností, s rozvojem katolické zbožnosti obyvatelstva a s kulturním vývojem v českých zemích. Představí také modernizační rysy, které již v 17. století položily základy novodobého státu. (knihydobrovsky.cz)

Osvícenství má většina čtenářů spojeno s Marií Terezií, a zejména jejím synem Josefem II., jejichž panování a reformám text věnuje náležitou pozornost. Ovšem nové myšlenky i snahy o modernější správu státu a hospodářství jsou staršího data. Nadějnou vládu Josefa I. záhy ukončila smrt, Karla VI. pak zajímalo prosazení pragmatické sankce. Opomenuta není ani krátká, ale důležitá vláda Leopolda II. Autor si vedle politiky, válek a hospodářství všímá i kultury a umění baroka, rokoka a klasicismu, rozvoje vědy a techniky i nastupující industrializace a počátků národního obrození, módy a životního stylu. (knihydobrovsky.cz)

V bitvě u Moháče ztratili Jagellonci téměř vše, mladičký král Ludvík byl mrtev a před českými stavy se otevírala klíčová otázka: kdo nastoupí po něm. Za měsíc bylo jasné, že zvítězí Habsburkové, kteří osobností nadmíru schopnou, Ferdinandem I., dosedli na český, uherský a posléze i římský trůn. Kniha se snaží podat základní tendence politického, společenského, sociálního i kulturního vývoje v Českých zemích, a to do roku 1583. Tehdy se přestěhoval do Prahy Rudolf II. a patrně naposledy v jejích dějinách přivedl toto město mezi přední metropole oné doby. O tom bude pak druhý díl publikace. (knihydobrovsky.cz)

Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily „zemského správce“ Jiřího z Poděbrad českým králem. Následovalo jeho nelehké panování zpochybňované zvenčí (Matyáš Korvín, papež) i domácí opozicí. Autor nesleduje jen politické a vojenské události, ale věnuje se také hospodářství, kultuře i běžnému životu všech vrstev tehdejší společnosti. (patro.cz)

Jagellonská epocha představuje výraznou kapitolu našich dějin, obestřenou řadou mýtů. Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče. Líčí vnitřní vývoj království, formování stavovské monarchie, spory šlechty s městy včetně pražského povstání (1483) či svatováclavské smlouvy. Vladislav, ač od roku 1490 panoval i v Uhrách, na české země nezapomínal, jak svědčí i výstavba Pražského hradu. Text dále popisuje hospodářský vývoj (mj. poslední, jáchymovskou konjunkturu stříbra včetně ražby tolarů) a konfesijní proměny, spojené s příchodem německé reformace. K životu ve městech i na venkově patřily i přírodní katastrofy, stejně jako školství, kulturní a umělecká tvorba, kdy se v tzv. vladislavské epoše prolínala pozdní gotika s příchodem renesance. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl lucemburské éry je zasvěcen především vládě Václava IV. a Zikmunda Lucemburského a neklidné a rozporuplné době husitské. Kromě výkladu politických a vojenských dějin se autor věnuje i středověké civilizaci, kultuře a všednímu dni společnosti té doby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Roman Vondra, 400 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Kniha pojednává o pro české země klíčovém období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy se formoval novodobý český národ a kdy proces tzv. českého národního obrození vytvořil moderní český jazyk, odbornou terminologii a vytyčil základní předpoklady pro rozvoj mnoha vědeckých a kulturních oborů v českém prostředí. Současně české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové ale z politického hlediska zmrtvělé poměry tzv. metternichovského absolutismu. Z hlediska hospodářských a sociálních dějin životy našich předků v oněch dobách začaly výrazně ovlivňovat procesy agrární a průmyslové revoluce. Monografie si všímá vedle politických, vojenských a hospodářských dějin i vývoje soudobé společnosti a jejích jednotlivých vrstev, všestranného rozvoje vědy, kultury a umění i každodennosti života našich předků, vývoje... (alza.cz)

Kniha - autor Jaroslav Čechura, 440 stran, česky, pevná bez přebalu matná Druhý díl lucemburské éry je zasvěcen především vládě Václava IV. a Zikmunda Lucemburského a spolu s tím i neklidné a rozporuplné době husitské. Kromě výkladu politických a vojenských dějin se autor věnuje i středověké civilizaci, kultuře a všednímu dni společnosti té doby. (alza.cz)

Kniha - autor Jaroslav Čechura, 324 stran, česky, pevná bez přebalu matná V bitvě u Moháče ztratili Jagellonci téměř vše, mladičký král Ludvík byl mrtev a před českými stavy se otevírala klíčová otázka: kdo nastoupí po něm. Za měsíc bylo jasné, že zvítězí Habsburkové, kteří osobností nadmíru schopnou, Ferdinandem I., dosedli na český, uherský a posléze i římský trůn. Kniha se snaží podat základní tendence politického, společenského, sociálního i kulturního vývoje v Českých zemích, a to do roku 1583. Tehdy se přestěhoval do Prahy Rudolf II. a patrně naposledy v jejích dějinách přivedl toto město mezi přední metropole oné doby. O tom bude pak druhý díl publikace. (alza.cz)

Kniha představuje odborným, ale přitom čtenářsky přístupným způsobem historický vývoj vztahů mezi českými zeměmi a papežstvím, a to v rozsáhlém období od raného středověku až do počátku 21. století. S ohledem na státoprávní, náboženský a teritoriální vývoj obou stran sleduje základní směry a proměny vzájemných vztahů; kromě relací politických a náboženských si všímá i vazeb personálních a kulturních. Autoři, přední historici, kteří se tematikou systematicky zabývají a řada z nich patří k pravidelným stipendistům Českého historického ústavu v Římě, využívají starších i zcela nových výsledků české i zahraniční historické vědy.Textovou část knihy doplňuje kritický poznámkový aparát, výběrová bibliografie, seznam zkratek, osobní rejstřík a obrazová příloha. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jiří Mikulec, 408 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Knižní zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války. Po ukončení tohoto konfliktu, tedy v dobách mírové rekonstrukce, pak střední Evropu ohrozila rozpínavost osmanských Turků, proti kterým se spojilo několik zemí, aby zachránily obleženou Vídeň. Kniha vedle těchto i mnoha dalších událostí z českých dějin, nazíraných v širším kontextu habsburské monarchie, seznámí s barokní společností, s rozvojem katolické zbožnosti obyvatelstva a s kulturním vývojem v českých zemích. Představí také modernizační rysy, které již v 17. století položily základy novodobého státu. (alza.cz)

Kniha - autor Jaroslav Čechura, 496 stran, česky, pevná bez přebalu matná Líčení skončilo v předchozím svazku přenesením sídla proslulého císaře Rudolfa II. do Prahy. Následuje popis jeho vlády, nástup Matyáše až po potlačení stavovského povstání bitvou na Bílé hoře a vítězstvím Ferdinanda II. Jako vždy vedle politického dění autor sleduje vývoj hospodářství, ale i kulturu, umění, náboženskou situaci a tzv. všední den. Text provází černobílé ilustrace a barevná příloha. Svazek obsahuje i jmenný rejstřík-slovníček procházející oběma díly. (alza.cz)

Kniha - autor Roman Vondra, 384 stran, česky, pevná bez přebalu matná (alza.cz)

Kniha - autor Jaroslav Čechura, 296 stran, česky, pevná bez přebalu matná Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily „zemského správce“ Jiřího z Poděbrad českým králem. Následovalo jeho nelehké panování zpochybňované zvenčí (Matyáš Korvín, papež) i domácí opozicí. Autor nesleduje jen politické a vojenské události, ale věnuje se také hospodářství, kultuře i běžnému životu všech vrstev tehdejší společnosti. (alza.cz)

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války. Monografie je do značné míry polemikou nejen s kritiky pasivity papeže Pia XII., ale též s apologety, kteří nekriticky vyzdvihují jeho mírové zásluhy, neutralitu i sympatie k pronásledovaným Židům, jež se projevovaly téměř ve všech jeho rozhodnutích. Autor vychází jak z materiálů Tajného vatikánského archivu v Římě a vydaných edic, tak z dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. Zajímavé doplnění pramenů představují odkazy na vatikánský list L’Osservatore Romano. V českém prostředí se jedná o první domácí počin tohoto druhu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917-1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.-40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války. Nebyly to pouze diplomatické styky Svatého stolce a pravoslavného Ruska, jež byly po staletí tradičně velmi chladné, rovněž odmítavý byl i vztah Svatého stolce k materialistickému komunismu, projevujícímu se často bojovným ateismem, který se zrodil v polovině 19. století. Když se v Rusku v roce 1917 obě nepřátelství spojila a dala vzniknout ideologii sovětského komunismu, ocitly se vztahy na bodu mrazu. Přesto se ve 20. letech objevovaly snahy Svatého stolce proniknout do Sovětského svazu a bránit zde katolickou církev i její věřící, byly však likvidovány se značnou urputností bolševiky. V následující dekádě byly stovky kněží popraveny, uvězněny či deportovány ze země, kostely uzavřeny, křesťanský tisk zakázán a vliv náboženství ve společnosti značně zredukován. (knihydobrovsky.cz)

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923-1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.-40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně. Toto vzájemné stýkání i potýkání utvářelo úroveň vzájemných vztahů a zrcadlilo se v působení místní katolické církve. Československo-vatikánské vztahy vnímáme jako mnohovrstevný příběh, jako neopakovatelný fenomén 20. století, který jen těžko umožňuje komparaci jednotlivých diplomatických misí či širší zobecnění. Každý aktér spoluvytvářel specifickou podobu československo-vatikánských vztahů v jiné době, v rozdílné politické situaci, v době odlišného pontifikátu a osobnosti státního sekretáře, s nestejnými politicko-diplomatickými zkušenostmi, v kontaktu s jinými politicko-církevními představiteli v Československu a ve Vatikánu. Kniha nejen předkládá množství zajímavých historických faktů, ale také živě vykresluje dynamiku diplomatických vztahů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je prvním uceleným výkladem dějin českého pravoslavného hnutí od poloviny 19. století do počátku 40. let 20. století. Soustřeďuje se především na popis úsilí o vytvoření pravoslavných eparchií v letech první Československé republiky na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Líčí dramatické osudy biskupů Savatije, Gorazda a dalších protagonistů tehdejší pravoslavné církve v širším kontextu československých politických a církevních dějin. (knihydobrovsky.cz)

Druhá světová válka se dlouhodobě těší mimořádnému zájmu historiků i odborné veřejnosti. Snad žádnému jinému tématu světových dějin nebyla věnována taková pozornost jako právě tomuto konfliktu 20. století, jenž bezpochyby patří mezi nejdramatičtější a nejtragičtější období moderních dějin. Množství filmů, dokumentů, knih či webových stránek je toho jednoznačným důkazem. Podobně i v církevních dějinách jsou již dlouhodobě diskutovány náboženské poměry v období let 1939-1945, zejména otázka (po)vědomí Vatikánu o tragických událostech v Evropě, odpovědnosti papeže Pia XII. na holocaustu, součinnosti církevních představitelů na tažení totalit Evropou či zodpovědnosti katolické církve na dramatických událostech druhé světové války a jejich podílu viny. V této knize se proto budeme věnovat nábožensko-politickému vývoji let 1939-1945, který zásadním způsobem ovlivnil mezinárodní situaci a znamenal otevřený nástup agresivních autoritativních a totalitních režimů, které porušovaly nejzákladnější lidská a občanská práva, demokracii, zásady dialogu a mezinárodního práva a dovedly nejen Evropu k historicky bezprecedentní tragédii. Tváří v tvář nesmírnému utrpení se ocitla rovněž katolická církev, která na ně musela v daném prostředí určitým způsobem a v určitém historickém kontextu reagovat. Papež s obavami sledoval dramatické události v Itálii, Německu, Rakousku, Španělsku, Francii, Sovětském svazu, Mexiku a dalších částech světa, kde mnohdy směřovaly proti hlavní myšlence Svatého stolce v mezinárodních vztazích - dosažení klidu a míru, kdy se všechny sporné otázky řeší jednáním a dohodou legitimních vlád. (knihydobrovsky.cz)

Publikace přináší výbor ze studií předního českého historika vědy Zdeňka Horského (1929-1988), jež jsou výsledkem jeho mnohaletého bádání soustředěného kolem problematiky formování novověké evropské vědy a vývoje kosmologie a astronomie 15. až 17. století. Soubor tematicky postupuje od vztahů filosofie a přírodních věd a kosmologie renesančního platonismu, přes dílo Mikuláše Koperníka, jeho recepci v českém prostředí, vědeckou kulturu české renesance až k vědě 17. století. Uzavírají ho pak Horského metodologické a zobecňující úvahy o vývoji věd a jejich historiografii. Soubor zahrnuje texty dříve již vydané i dosud nepublikované a širší čtenářské obci nedostupné. Představuje proto nejen dokument Horského známé tvorby, nýbrž zpřístupňuje nový, monograficky uspořádaný celek jeho studií, které jsou stále aktuální a mimořádně cenné nejen pro filosofii a dějiny vědy, ale i pro kulturní dějiny obecně či historii idejí. Publikaci doprovází úvodní studie o díle, působení a odborném přínosu autora. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923–1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně. (knihydobrovsky.cz)

Novým zpracováním historie odborů dotváří tato publikace komplexní pohled na období let 1918-1948, tedy tří rozdílných společensko-politických úseků novodobých českých dějin: prvorepublikové demokracie, protektorátu a krátkého období poválečného lidově demokratického systému. Publikace vydané před listopadem 1989 pojímaly činnost odborů převážně z marxistického hlediska, v jednostranně úzkém propojení na dělnické hnutí a politiku komunistické strany, po roce 1989 zájem o studium odborů zcela upadl. Předkládaná monografie se snaží tuto mezeru zaplnit. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Zdeňka Hledíková, 298 stran, česky Na pozadí stavebního růstu papežského paláce i města ve středověkém Avignonu sleduje kniha uspořádání a provoz kuriálního centra a současně vztahy papežství se zeměmi českého státu. Ty jsou nejprve přiblíženy na osudech Čechů delší dobu v Avignonu usazených (Friedrich z Pernštejna, Jan IV. z Dražic, Heřman z Prahy) nebo sem opakovaně a dlouhodoběji přijíždějících (Jan Volek), i zachycením krátkodobějších, ale účelem cesty závažnějších návštěv. Pozornost je věnována diplomatickým poselstvím krále Jana k papežům i vyslancům papežů do českých zemí. Z některých obsahově vymezených skupin papežských listin, jež byly určeny jednotlivcům a vyžádány z českých zemí v letech 1306–42, se vyvozují poznatky o sociálním prostředí adresátů. Výsledky jsou pak uvedeny do širších souvislostí proměny a rozvoje české společnosti na počátku lucemburské doby. Základ textu tvoří diplomatické písemnosti expedované z... (alza.cz)

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války. Monografie je do značné míry polemikou nejen s kritiky pasivity papeže Pia XII., ale též s apologety, kteří nekriticky vyzdvihují jeho mírové zásluhy, neutralitu i sympatie k pronásledovaným Židům, jež se projevovaly téměř ve všech jeho rozhodnutích. Autor vychází jak z materiálů Tajného vatikánského archivu v Římě a vydaných edic, tak z dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. Zajímavé doplnění pramenů představují odkazy na vatikánský list L’Osservatore Romano. V českém prostředí se jedná o první domácí počin tohoto druhu. (patro.cz)

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války. Nebyly to pouze diplomatické styky Svatého stolce a pravoslavného Ruska, jež byly po staletí tradičně velmi chladné, rovněž odmítavý byl i vztah Svatého stolce k materialistickému komunismu, projevujícímu se často bojovným ateismem, který se zrodil v polovině 19. století. Když se v Rusku v roce 1917 obě nepřátelství spojila a dala vzniknout ideologii sovětského komunismu, ocitly se vztahy na bodu mrazu. Přesto se ve 20. letech objevovaly snahy Svatého stolce proniknout do Sovětského svazu a bránit zde katolickou církev i její věřící, byly však likvidovány se značnou urputností bolševiky. V následující dekádě byly stovky kněží popraveny, uvězněny či deportovány ze země, kostely uzavřeny, křesťanský tisk zakázán a vliv náboženství ve společnosti značně zredukován. (patro.cz)

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923–1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. (patro.cz)

Kniha se věnuje tématu právní úpravy amnestií. Tématu, nad jehož bádáním autor s přestávkami strávil bezmála pět let svého odborného života a jež je v okamžiku vydání této knihy předmětem živých diskuzí, a to jak odborných diskurzů, tak politických jednání anebo laických debat v řadách veřejnosti. Stejně jako tomu bylo v době, kdy práce na textu teprve začínaly. Amnestie jsou totiž vděčným námětem. Přes svou obecnost zasahují do života mnoha osob. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Na pozadí stavebního růstu papežského paláce i města ve středověkém Avignonu sleduje kniha uspořádání a provoz kuriálního centra a současně vztahy papežství se zeměmi českého státu. Ty jsou nejprve přiblíženy na osudech Čechů delší dobu v Avignonu usazených (Friedrich z Pernštejna, Jan IV. z Dražic, Heřman z Prahy) nebo sem opakovaně a dlouhodoběji přijíždějících (Jan Volek), i zachycením krátkodobějších, ale účelem cesty závažnějších návštěv. Pozornost je věnována diplomatickým poselstvím krále Jana k papežům i vyslancům papežů do českých zemí. Z některých obsahově vymezených skupin papežských listin, jež byly určeny jednotlivcům a vyžádány z českých zemí v letech 1306–42, se vyvozují poznatky o sociálním prostředí adresátů. Výsledky jsou pak uvedeny do širších souvislostí proměny a rozvoje české společnosti na počátku lucemburské doby. Základ textu tvoří diplomatické písemnosti expedované z Avignonu do Českého království, dochované však většinou jen v opisu různých řad papežských register. Text doplňují plánky tehdejšího města a postupně narůstajícího papežského sídla. (knihydobrovsky.cz)

Třetí vydání rozsáhlé monografie, která důkladně zpracovává dějiny meziválečného Československa. Kniha podává podrobný popis období prvních deseti let od vzniku samostatného československého státu. Detailně popisuje vytváření nových státních institucí, politický systém ČSR, proměny česko-německých a česko-slovenských vztahů, jakož i hospodářský a kulturní vzestup dvacátých let 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Druhé vydání rozsáhlé monografie, která důkladně zpracovává dějiny meziválečného Československa. Kniha obsahuje závěrečnou část politických dějin první československé republiky a kulturní přehled celého období. V knize je i jmenný rejstřík ke všem svazkům První republiky (1918-1929, 1930-1935 a 1936-1938). (knihydobrovsky.cz)

Třetí vydání rozsáhlé monografie, která důkladně zpracovává dějiny meziválečného Československa. Kniha podává podrobný popis období prvních deseti let od vzniku samostatného československého státu. Detailně popisuje vytváření nových státních institucí, politický systém ČSR, proměny česko-německých a česko-slovenských vztahů, jakož i hospodářský a kulturní vzestup dvacátých let 20. století. (patro.cz)

Historická studie se soustřeďuje na dvě hlavní témata: na legislativní rámec spolkového života Židů a na veřejné působení židovských spolků ve vztahu k multietnické společnosti v českých zemích. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Zdeněk Kárník, 560 stran, česky, pevná bez přebalu matná Třetí vydání rozsáhlé monografie, která důkladně zpracovává dějiny meziválečného Československa. Kniha podává podrobný popis období prvních deseti let od vzniku samostatného československého státu. Detailně popisuje vytváření nových státních institucí, politický systém ČSR, proměny česko-německých a česko-slovenských vztahů, jakož i hospodářský a kulturní vzestup dvacátých let 20. století. (alza.cz)

Kniha je originálním fotografickým svědectvím o dnes málo známém a přehlíženém balkánském bojišti Velké války. Je výběrem z více než 300 fotografií válečného deníku, který během tažení rakousko-uherské armády západním Balkánem sestavil poručík, od roku 1915 pak nadporučík Hynek Doležal (1880-1938). Autor deníku však nepořizoval pouze fotografie s vojenskou tematikou, zachycoval i život prostých srbských, černohorských, albánských a makedonských rolníků. Deník je tak nejen cenným dokumentárním materiálem k válečným operacím na Balkáně, ale také důležitým etnografickým pramenem a též autentickým dokladem myšlení českého profesionálního důstojníka v rakousko-uherské armádě. Fotografie jsou doplněny rozsáhlou úvodní studií o autorovi deníku a cestě jeho jednotky balkánským bojištěm. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Robert Pejša, 180 stran, česky Monografie Vztahy Československa a Maďarska v letech 1918–1939 přehodnocuje vnímání hlavních politických a kulturně-společenských tendencí meziválečných vztahů Československa a Maďarska a přináší nový přístup ke zkoumání forem, podob a perspektiv vztahů obou zemí. Pozornost je věnovaná především interní rovině československo-maďarského vztahu, tedy postojům české společnosti k aktivitám (politickým i nepolitickým) maďarské menšinové společnosti žijící na českém území a jejich hodnocení. Tato perspektiva pohledu na vzájemný vztah totiž vykazuje ve sledovaném období z hlediska hodnocení oficiálních a doposud poskrovnu známých neoficiálních vztahů těchto zemí – respektive české a maďarské společnosti – diametrální rozdíly. (alza.cz)