Slavkov 1805 - jiří kovařík

Nový pohled na tažení roku 1805 s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a Ulmu, Kutuzovovým ústupem po Dunaji, bitvami u Dürnsteinu a Schöngrabernu, válkou v Itálii a triumfálním francouzským vítězstvím nad rusko-rakouskou armádou v Bitvě tří císařů 2. prosince 1805 u Slavkova, kterou zná svět pod německým jménem Austerlitz. Proč car Alexandr nenáviděl Napoleona? Jak probíhala válka se 3. protifrancouzskou koalicí a kdo ji vyvolal? Jaké stíny přineslo proslulé slavkovské slunce? (knihydobrovsky.cz)

V desetiletí napoleonských válek vyplněných taženími a bitvami nenajdeme proslulejší a barvitější postavu než byl maršál Michel Ney. Za jednu z prvních bitev dunajské kampaně roku 1805, která skončila v jasu slavkovského slunce, dostal titul vévody z Elchingenu, za to, co dokázal během tragického ústupu z Ruska roku 1812, obdržel titul knížete Moskevského, největší ocenění mu ale dali sami vojáci, když jej nazvali Nejstatečnějším ze statečných. Octave Levavasseur, jehož paměti právě držíte v rukou, byl po většinu svojí vojenské kariéry Neyovým pobočníkem, což se samo o sobě rovnalo vyznamenání a uznání odvahy, neboť maršál chtěl od svých důstojníků totéž, co od sebe, a mnohdy šlo o smrtelně nebezpečné akce. V jeho memoárech proto najdete příběhy dramatické a poutavé. Z hlediska vojenské i politické historie napoleonských válek jde navíc o svědectví mimořádně cenné, neboť jejich autor dotváří psychologický profi l Neye nejen ve chvílích bojů, ale i v klíčových dějinných okamžicích, v nichž tento muž donutil Napoleona k abdikaci a o rok později jej doslova dosadil zpět na trůn. Vděku se mu za to dostalo málo a osudové rozhodnutí v květnu 1815 pak stálo Neye život… Levavasseur mu byl tehdy nejblíže, a třebaže se netají láskou i oddanosti ke svému maršálovi, neskrývá kritické výhrady k tomu, co Ney udělal… Octave Levavasseur ovšem zanechal i jiné svědectví. Je neméně klíčové, neboť dokládá přerod revoluční armády v císařskou, i změnu myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii, až ji nakonec pomohli v jiném hávu vytvořit. Z hlediska našich dějin pak není rozhodně bez zajímavosti Levavasseurovo svědectví o bitvě u Austerlitz/Slavkova. (knihydobrovsky.cz)

Proč napoleonský voják válčil? Co jej k tomu vedlo, pokud táhl do války dobrovolně, a jak se s takovým údělem vyrovnával jako odvedenec? Šel do boje s nadšeným pokřikem „Ať žije císař!“? Umíral s ním na rtech? Nebo jde jen o výmysl romantiků a nostalgických pamětníků? O Napoleonovi, jeho bitvách a velkých rozhodnutích generálů bylo potištěno mnoho stran. Kdo ale byli a jak žili muži, na jejichž bedrech vítězství francouzského císaře stála? Jiří Kovařík vtahuje čtenáře do jejich prožitků a pomáhá pochopit proměnu mladého rekruta v zoceleného mazáka. Na stránkách knihy figurují muži, které víc než jejich císař zajímali blízcí doma, kručící břicho a prošlapané boty. Mísí se na nich odvaha se strachem, časy hojnosti s hladem a strádáním, demoralizace s nadšením, radostí i humorem. Kniha před vámi mimo jiné vykreslí: každodennost revolučních i napoleonských kasáren a jejich neoficiální rituály prožitek boje očima prostého vojáka a hrůzy polních nemocnic a zajetí dobovou posedlost duely, kterou nejvíc proslula obávaná klika u lehkého jezdectva chod vojenské justice a tresty hrozící za dezerci, drancování nebo sebepoškozování láskyplný vztah vojáků ke zvířecím mazlíčkům a osudy plukovních maskotů organizaci francouzské armády a její reformy během dvou dekád válek proměny postoje vojáků k Napoleonovi od jeho prvních vítězství v Itálii až po Waterloo O autorovi Jiří Kovařík (* 1950). Český historik, bývalý muzejní pracovník a autor několika desítek knih. Věnuje se především vojenství napoleonské éry, ale i válkám antiky, vrcholného středověku a raného novověku; přeložil několik memoárů z francouzštiny. Hojně publikuje i časopisecky nebo na svém blogu www.napoleon-knihy.blogspot.com. Je čestným členem The International Napoleonic Society (FINS). Žije v Kladně. (knihydobrovsky.cz)

Napoleonova porážka u Lipska roku 1813 V říjnu 1813 se Napoleonova armáda střetla se čtyřmi armádami protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga a boje u Lipska trvaly s předehrou a jednodenní přestávkou šest dní. Střetlo se zde na 600 000 mužů s 2 000 děl a zahynulo, bylo raněno, nebo beze stop zmizelo zhruba 90 000 vojáků. Proti sobě bojovali Francouzi, Rakušané, mezi nimiž bylo mnoho vojáků z českých zemí, Rusové, Prusové, Sasové, Württemberčané a další vojáci z německých zemí, Švédové, Španělé, Italové, Belgičané, Nizozemci, Švýcaři, Britové a další, proto dostal střet jméno Bitva národů. Napoleonská Evropa se po ní zhroutila, zůstaly však stovky svědectví a vzpomínek, které vytvořily základ této knihy. (knihydobrovsky.cz)

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce… (knihydobrovsky.cz)

Cinkot postrojů, pára od nozder, vrzání sedel, přehlušené svistem tasených šavlí či palašů, rozjezd a sílící dunění kopyt, jak koně přecházejí z klusu do cvalu. Signály trubek, vlající hřívy i zástavy, čepele vytrčené přes koňské krky kupředu, rozmach paže k seku, třesk oceli o ocel při srážce první vlny, ržání a řev, tak asi vypadá naše představa o jezdecké bitvě vytvořená filmem a romány. Je pravdivá? Na to chce tato kniha odpovědět. Najdete v ní osudy legendárních jezdeckých velitelů Napoleonovy armády a střety, jimiž prošli. Budete se setkávat i s tím, co objasňuje roli kavalerie, složitost této zbraně, její strukturu, organizaci, způsoby nasazení, manévrování, taktiku i charakter boje. Pestrá paleta témat je okořeněna úryvky vzpomínek či dopisy těch, kteří vše zažili, a oživena i spoustou obrazového materiálu. (knihydobrovsky.cz)

Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech "podzimu středověku", kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. Válkou růží projdeme přes bitvu u Towtonu, staneme se svědky vzestupu i pádu "Králotvůrce" Warwicka a budeme uvažovat, kde i jak došlo k poslednímu boji krále Richarda III. Spatříme trpký konec rytířské slávy burgundského vévody Karla Smělého a budeme sledovat boje Maurů i španělských rytířů o Granadu. Skrze bitvu u Fornova a životní osudy Pierra Bayarda se přeneseme do posledních rytířských střetů na italských bojištích, za nimiž udělala tečku bitva u Pávie. Reedice tohoto svazku je rozšířena o poslední bitvu "rudé růže" Lancasterů u Tewkesbury (1471) a vítězství Františka I. Francouzského nad Švýcary u Marignanu (1515). (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínky vojáka císařské gardy na Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812. (knihydobrovsky.cz)

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob. Strategickým cílem německé strany bylo oslabit Royal Navy natolik, že by se síly obou stran vyrovnaly, císařské Německo by pak mělo šanci ovládnout Severní moře, pronikat do Atlantiku a vážně ohrožovat anglické břehy. K vlastní bitvě však došlo, aniž si to německá strana přála. Strategický záměr se jí naplnit nepodařilo, i když takticky lze boj pokládat za německé vítězství. Jutsko/Skagerrak je epickým příběhem o střetu Home Fleet s Hochseeflotte plným nečekaných zvratů, o souboji dvou velkých admirálů Scheera a Jellicoea, který ožívá prostřednictvím mnoha vzpomínek těch, co největší námořní střet 1. světové války zažili. Je to drama plné statečnosti, obětavosti, utrpení a odhodlání zvítězit. (knihydobrovsky.cz)

Caesarovy legie jsou třetím svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaným poměrně krátkému, leč bitvami a klíčovými událostmi nabitému úseku římských vojenských dějin, tomu nejproslulejšímu, a přece neznámému. Krom porážky římských legií u Carrhae, kde přišel o život Crassus, vítěz nad Spartakem, sledují výhradně čtyři velké války Gaia Iulia Caesara, tu s Galy, téměř ukončenou vítězstvím nad Vercingetorigem, občanskou válku s Gnaeem Pompeiem, válku v Egyptě, která Caesara přivedla do blízkosti Kleopatry, válku v Africe se stále nezlomenými stoupenci už mrtvého Pompeia a poslední válku Gaia Iulia proti Pompeiovým synům v Hispánii. (knihydobrovsky.cz)

Roku 1793 dostal dělostřelecký důstojník, který se tehdy ještě psal jako Napoleone Buonaparte, poprvé příležitost ukázat svůj talent a při obléhání Toulonu si vysloužil první generálské epolety. O tři roky později stanul, už jako Napoleon Bonaparte, v čele Italské armády, nejubožejší ze všech vojsk republiky, a vedl ji od vítězství k vítězství. Tažení, které začalo bitvou u Montenotte a dobytím Piemontu, pokračovalo vpádem do Lombardie s legendárním přechodem mostu u Lodi, odražením rakouské ofenzívy u Castiglione, třídenním zápasem u Arcole, bitvou u Rivoli a skončilo na jaře 1797 během pochodu k Vídni, kdy byl uzavřen v Campo Formiu mír. Kniha, napsaná s použitím vzpomínek desítek pamětníků a dokumentů, mimo jiné odpovídá i na otázku, odkud se talent mladého generála vzal a v čem spočívaly principy války, které uplatnil. (knihydobrovsky.cz)

Legie římského impéria jsou čtvrtým svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaného událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia. Budeme svědky římské porážky v Teutoburském lese i odplaty a vítězných bitev, svedených s Germány Tiberiem či Germanicem. Půjdeme po stopách podmanění Británie a povstání královny Boudiccy proti Římanům, s generálem Corbulonem potáhneme do Arménie a projdeme krvavým zápasem tří císařů, kteří se vystřídali v jednom jediném roce. Poslední část tohoto svazku vyplňuje nesmírně krvavá a urputná židovská válka, která skončila Titovým dobytím Jeruzaléma a zničením posvátného chrámu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V říjnu 2008 vyšla nová kniha oblíbeného autora Jiřího Kovaříka. Svazek nazvaný Trafalgar aneb anatomie námořní bitvy bude mít rozsah 496 stran a mnoho černobílých ilustrací (dobové malby, portréty, mapky, schémata). Námětem je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul. Jedná se o jeden z největších a nejproslulejších námořních střetů v dějinách. Dílo si skutečně zaslouží podtitul Anatomie námořní bitvy. Líčí Trafalgar na základě vyprávění mnoha očitých svědků od admirálů a kapitánů po prosté členy posádek všech zúčastněných národností. Přibližuje i zásady bojové taktiky plachetních lodí, manévrů, dělostřelby a plavby samotné. Popisuje vše, co bitvě předcházelo od úniku spojeneckého loďstva přes složitou plavbu do Karibiku a zpět, střet u mysu Finisterre až po tečku za Trafalgarem, bitvu u mysu Ortegal. Odpovídá i na otázku, zda admirál Villeneuve skutečně zhatil Napoleonovy plány na invazi do Anglie. (knihydobrovsky.cz)

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili. (knihydobrovsky.cz)

Pátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Líčí boj o nadvládu na mořích, který probíhal od poloviny XVII. století souběžně s válkami na souši. Zpočátku šlo o soupeření mezi největšími námořními mocnostmi, Spojenými provinciemi nizozemskými a stuartovskou Anglií, do nějž se zvolna zapojovala Francie jako nejprve anglický spojenec a poté protivník, který zatlačil Nizozemce až na třetí místo. Byl to čas velkých bojů, v nichž se zrodila taktika řadových lodí, doba vůbec největšího střetu plachetních lodí všech dob v tzv. Čtyřdenní bitvě, bitev od Lowestoftu až po Vélez-Malagu. Soupeřili v nich velcí admirálové, Angličané James z Yorku, vévoda z Albemarle a Rupert Falcký, Nizozemec de Ruyter či Francouzi de Tourville, Bart a mnozí další. Války na moři jsou první v češtině vydanou ucelenou knihou o námořních bojích 2. pol. XVII. a počátku XVIII. století. (knihydobrovsky.cz)

Tři čtvrtě století po smrti krále Slunce plamen korzárské války skomíral. Pak vypukla revoluce a korzárská válka znovu vzplanula. Vedla se však za zcela odlišných podmínek. Lodě korzárů Francouzské revoluce nepřesahovaly velikost fregaty a mnohdy se jednalo o malé kutry, v nichž se dala děla spočítat na prstech. Revoluční Konvent, Direktorium, Bonaparte ani Napoleon nedali korzárským kapitánům to, co poskytl jejich předchůdcům Ludvík XIV. Duguay-Trouin či Bart mohli změřit síly s největšími válečnými koráby anglickými a holandskými. Surcouf, Fourmentin, Füet, Aregnaudeau či Angenard takovou šanci nikdy nedostali. Přesto to byla válka urputná. Francouzští korzáři škodili Britům a jejich spojencům u břehů své země, v Atlantiku, Karibském moři i Indickém oceáně.I tato korzárská válka měla mnoho hrdinů. Autor Korzárů krále Slunce vypráví příběh legendárního Roberta Surcoufa i zapomenutých kapitánů Broquanta, Souvilla, Dutertra a desítek dalších. Využívá, podobně jako v prvním svazku Korzárské války, dobové memoáry a řadu dalších dokumentů. Nepomíjí ani souvislosti s osudy francouzského válečného námořnictva před revolucí a během ní. Na stránkách knihy tak ožívají i velké bitvy, Ouessant, 13. prairial, Aboukir, Trafalgar. (knihydobrovsky.cz)

Příběh tažení 1806–1807, v němž se Napoleon hnal za přeludem, který byl nejspíš jeho největší chybou. Válka císaře Francouzů s nesmiřitelným protivníkem, s Ruskem Alexandra I. Velké bitvy u Gołyminu, Pułtusku, Preussisch Eylau, Heilsbergu a Friedlandu. Utrpení v blátě, mrazu, vedru i prachu a hrdinství bez hranic. Boje, jak je viděli pamětníci francouzští i ruští. 50 map, 150 vyobrazení. (knihydobrovsky.cz)

Druhý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Zahrnuje čtvrt století bojů před vypuknutím Třicetileté války 1618-1648 s boji Jindřicha IV. o trůn francouzský, Zikmunda III. Vasy o švédský a prostřednictvím vpádu pasovských i Rudolfa II. o trůn český, těžiště ale spočívá v tzv. České válce, rozpoutané v květnu 1618 vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu. Stavovské povstání sledujeme skrze tři protichůdné postavy hlavních aktérů tohoto zápasu, prostřednictvím císařského generalissima Buquoye, stavovského generállajtnanta Thurna a žoldnéřského dobrodruha Mansfelda. Z pohledu hrabat Buquoye a Thurna se v knize odehrává i osudová bitva na Bílé hoře, k níž se přidávají zážitky z této války a dojmy z jezdeckého útoku z pera mladého hraběte Anhalta. (knihydobrovsky.cz)

Roku 1893 založila skupina mužů, sdružených kolem nově vzniklého Musée de l'Armée v pařížské Invalidovně, vojensko-historický měsíčník Carnet de la Sabretache, Zápisník ze šavlové tašky. Vycházel do roku 1937 a mezi otce zakladatele i vůdčí osobnosti v ní patřil vynikající malíř bitevních výjevů Édouard Detaille. V revui, z níž každý ročník dosahoval k šesti stům stran, vycházelo nepřeberné množství článku a studií z francouzské vojenské historie a nemalý podíl tu mělo zveřejňování rukopisných pamětí i vzpomínek z revolučních a napoleonských válek. Ze zapomnění jsme se pokusili pro české čtenáře vzkřísit tři z nich a výběr nebyl náhodný. Pospolu totiž dávají dosti neobvyklý obraz, ilustrující celý průběh napoleonských válek od doby slávy i oslnivých vítězství až po jejich hořký konec. Poddůstojník 4. dragounského pluku Jean-Auguste Onyon, autor první vzpomínky, vypráví o válce a tažení, které zažil, rozmarně, takřka žertovně a s onou nenapodobitelnou francouzskou lehkostí. I když zažil mnohá strádání, psal o tažení, které ho roku 1805 zavedlo až na Moravu, s nadhledem tak velkým, až by se mohlo zdát, že válka je jen zábavným dobrodružstvím. Podporučík 23. dragounského pluku jako kdyby na něj v čase navázal, ve svých takřka deníkových vzpomínkách ale líčí války a vojenský život z jiného pohledu, možná i proto, že do armády nešel z vlastní vůle. Stylem nedosahuje Onyonovy úrovně, obsahem ale dal nahlédnout do každodennosti a "vznešenosti i bídy vojenského života" mnohem hlouběji. Boje jsou tu méně časté, hrdinství postrádá vychloubání a nejvíc se tu mluví o hladu, věčně prázdných žaludcích, pochodech v nepohodě a nocování v podmínkách, které si umíme sotva představit. Poručík 8. jízdního mysliveckého pluku William-Theobald Wolfe Tone je původem a národností raritou, neboť šlo o syna slavného irského povstalce, kterému dala Francie nový domov. Vypráví o soumraku Napoleonovy slávy, o tažení roku 1813 i mnoha bitvách včetně Drážďan a Lipska jako kdyby chtěl Auvrayovy vzpomínky na toto období doplnit a obohatit. Velikost a bída života vojenského zde dosahují vrcholu a hořkost porážek tu splývá s osobním utrpením… Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem a řadou dobových černobílých ilustrací. (knihydobrovsky.cz)

Sedmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje v dějové linii na Evropu v plamenech. Je věnován dvěma velkým evropským konfliktům 1. poloviny 18. století, Velké severní válce 1700-1721 a Válce o dědictví rakouské 1740-1748. V té první potáhneme se švédským králem Karlem XII. proti caru Petru I., který jej porazil u Poltavy, a vyplujeme na severská moře s dánsko-norským národním hrdinou admirálem Tordenskjoldem. V té druhé budeme svědky bojů mezi vojsky Marie Terezie a Fridricha II. u Mollwitz, Chotusic, Hohenfriedbergu i Žďáru, krom toho se ale podíváme do Prahy dobyté i vyklizené Francouzi. Stejně tak navštívíme Flandry, kde Francouzi porazili ohromujícími způsobem Brity a Nizozemce u Fontenoy. Průběh francouzské části války i její konec pak budeme sledovat prostřednictvím impozantní osobnosti maršála Maurice de Saxe. Název Války v krajkách není náhodný, neboť se vedly sice krvavě, ale zdvořile, galantně a na smrt šli ti výše postavení s elegancí, podobnou jejich uniformám. (knihydobrovsky.cz)

Čtvrtý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Třicetiletou válku i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Vypráví o bratrovražedné anglické občanské válce, o boji Parlamentu a posléze Olivera Cromwella proti králi Karlu I. i o mocenském zápase ve Francii, kdy proti králi-děcku, malému Ludvíku XIV., povstaly šlechta a měšťanstvo v rebelii tzv. frondy. Je to doba válek, bitev a mocenských zápasů, které románově zachytil ve Třech mušketýrech po dvaceti letech A. Dumas. Války proti králi líčí klíčové bitvy Karla I. od Edgehillu po Naseby i osudy jeho hlavního vojevůdce Ruperta Falckého. Tento pražský rodák a syn českého „zimního krále“ válčil za Karla I., svého strýce, a za jeho syna nejen na souši, ale i na moři jako pirát, korzár a nakonec anglický admirál. Z doby frondy a mládí Ludvíka XIV. zde najdete bitvy pod hradbami Paříže i u Lensu či Dunes ve Flandrech a osudy dvou největších francouzských válečníků před Napoleonem, prince de Condé a maršála de Turenne. (knihydobrovsky.cz)

Války bez konce jsou druhým svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, znovu plným příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě a strádání za válek s Jugurthou v Africe, Mithridatem v Malé Asii a s invazí Kimbrů i Teutonů v Galii. Pojednávají ale i o tom, jak v krutých i neznámých letech občanské války mezi Mariem, Sullou, Cinnou braly za své vojenské ctnosti, místo nichž vystupovaly do popředí zrady, vraždy vlastních velitelů a přeběhlictví a dezerce. Přesto šlo o léta, v nichž se legie jako občanská armáda změnily v profesionální vojsko a takticky prošly reformami, nepřesně přisuzovanými Gaiu Mariovi. V nich se manipulární legie změnila v kohortovou. Druhý svazek Římských válek končí Crassovým vítězstvím nad Spartakem a třetí zahrne dobu triumvirátu, čas největší vojenské slávy Caesara, jeho boje v Galii i občanskou válku s Pompeiem. Bude pokračovat až do vítězství nad Caesarovými vrahy a do Octaviánova boje s Marcem Antoniem. (knihydobrovsky.cz)

Slova korzár a korzárská válka zůstávají synonymem pirátských dobrodružství. V mnoha knihách, včetně renomovaných encyklopedií, je korzár označen za jistý druh piráta, tedy námořního lupiče. I výraz „korzárská válka“ označuje cosi nečestného a nezákonného. Jde však o omyl. Korzár nebyl pirát, ale námořník, který vedl záškodnickou válku se svolením svého vladaře či vlády. Korzárská válka měla přísná pravidla, zákony a specifika. V dějinách války na moři si dobyli francouzští korzáři výjimečné místo. Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři. Francie to dokázala dokonce dvakrát. Poprvé ve válkami prosycené době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Podruhé v dobách Francouzské revoluce a napoleonských válek.První svazek Korzárské války je věnován bojům a plavbám jak proslulých velitelů Jeana Barta, Claude Forbina a René Duguay-Trouina, tak mnoha zapomenutých. Jsou v něm vylíčeny i velké námořní bitvy, Texel, Bévéziers, Barfleur, La Hougue. Mluví však také o podmínkách a zvyklostech korzárské války, způsobech, jímž se vedla, životě na lodích za dlouhých plaveb i pravidlech boje. Byla napsána s použitím řady u nás neznámých dobových materiálů: vzpomínek slavných korzárů Forbina a Duguay-Trouina, statistik, nařízení, zpráv o plavbách, neumělou rukou psaných hlášení kapitánů z bojů. Korzáři krále Slunce jsou literaturou faktu plnou příběhů o nevšední statečnosti, velkých dramatech, strádání, výjimečných osudech, tragických koncích, velkých vítězstvích i slavných bojích. (knihydobrovsky.cz)

Šestý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi. Název není náhodný, neboť Evropou od Pyrenejského poloostrova na západě až po Balkán a Uhersko na jihovýchodě se hnaly plameny války s nebývalou silou. Západní a střední Evropu pustošily války Ludvíka XIV., krále Slunce, a z jihovýchodu se drali Turci. V příbězích o velkých střetech tak projdeme bojišti u Blenheimu, Fleurusu, Malplaquet, Denainu, Zenty, Svatého Gotthardu i Temešváru, obranou Vídně, obléháním Bělehradu a řadou dalších bojišť. Válečnické osudy a vojenské umění doby dokládají životy těch nejproslulejších francouzských maršálů de Turenna, de Luxembourga a de Vaubana, anglického vévody z Marlborough a jednoho z největších vojevůdců habsburské monarchie prince Evžena Savojského. (knihydobrovsky.cz)

Malíř Jiří Kovařík (1932-1994) byl plzeňským rodákem a celý svůj život v Plzni prožil. Tato kniha je první monografií Jiřího Kovaříka, která mapuje celek jeho díla, včetně pohnutého života umělce, který byl tragickou nehodou ukončen nedlouho po sametové revoluci. První oddíl knihy je tvořen původním textem, který obšírně mapuje jak život malíře, tak vývoj jeho díla, a to právě v kontextu významných životních událostí Jiřího Kovaříka, které jeho dílo do značné míry poznamenaly. Druhý oddíl knihy je pak tvořen úplnými přepisy textů o Jiřím Kovaříkovi a rozbory jeho díla, které jsou nestranným svědectvím dobových snah o zařazení Jiřího Kovaříka do prostoru výtvarné vědy. Třetí oddíl knihy je věnován reprodukcím obrazů a menšímu množství souvisejících kreseb. Obrazy z padesátých a šedesátých let jsou řazeny chronologicky, počínaje léty sedmdesátými jsou obrazy řazeny s důrazem na tematické cykly. Čtvrtý oddíl knihy je věnován realizacím a návrhům realizací. Nerealizovaných návrhů je, vzhledem k zákazu veškeré výtvarné činnosti, značné množství. V pátém oddílu reprodukujeme vybrané dokumenty, které jsou nezprostředkovaným dokladem Kovaříkova životního příběhu. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

eBook:,Poutavě sepsané autobiografické vzpomínky zachycují bitvy, válečná tažení i každodenní život vojáků Napoleonova vojska, a to v rozmezí let 1803-1814 (od Parquinova vstupu k jezdectvu až po Napoleonovu abdikaci v dubnu 1814). Parquin se rozhodl k napsání pamětí až v posledních letech svého života, v době, kdy byl uvězněn v pevnosti Doullens pro účast při pokusu o státní převrat. Memoáry vyšly poprvé ve dvou svazcích v letech 1843 a 1845 v Paříži a staly se pro svou čtivost jedním z nejoblíbenějších vzpomínkových textů, které přibližují období napoleonských válek. V doslovu seznamuje editor a překladatel s dalšími osudy kapitána Parquina po roce 1814. (knihydobrovsky.cz)

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů druhý a závěrečný svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Bussaka, Funtes de Onoro, Salamanky a Vitorie až k poslednímu boji této války, svedenému u francouzského Toulouse (knihydobrovsky.cz)

eBook:,">> „Popojeli jsme trochu dopředu a já se ocitl poprvé v životě na bojišti. Tohle bylo doslova poseté mrtvými. Doznávám, že ta podívaná mého válkychtivého ducha notně zchladila (…). Myslel jsem na otce, matku, bratra, na všechny, které jsem zanechal v Normandii.“ (knihydobrovsky.cz)

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů první svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Roliçy, Vimeira, Bailénu, La Coruni, Medellínu, Tudely či Talavery, krvavými obléháními Zaragozy i Gerony nebo madridským povstáním El Dos de Mayo. (knihydobrovsky.cz)

Ladé-Marathón-ThermopylyArtemisium-Salamina-Plataje-MykaléPrvní v celé šíři historicky zdokumentovaný konflikt v dějinách lidstva a současně velký střet dvou odlišných civilizací ožívá v této knize v plné šíři. (knihydobrovsky.cz)

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat. Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo… (knihydobrovsky.cz)

Napoleon v Rusku s podtitulem Zkáza Velké armády je druhým a závěrečným svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězstvím porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu pokračuje událostmi po bitvě u Borodina, přes ruský ústup k Moskvě, její vyklizení, požár a situaci, která vedla k tomu, že Napoleon vyrazil počátkem října za Kutuzovem k jihu. Líčí, jak se tato ofenzíva v důsledku bitev u Tarutina a Malojaroslavce změnila v ústup, během něhož udeřili krom Rusů i další nepřátelé, generál Zima a Hlad. Tragédii ústupu sleduje od krvavých bojů před Vjazmou, přes střety u Smolensku, až po několikadenní boje u Krasného a manévry i boje na vzdálených křídlech, které nakonec vyústily v několikadenní bitvu na řece Berezině. I když v ní Napoleon zvítězil, následoval už jen jeho odjezd do Paříže a ústup zbytků vojska přes Vilno a Kovno, při němž přestala Velká armáda jako bojová síla existovat. Dějem nabitý text provázejí tematické a graficky oddělené bloky, v nichž zjistíte nejen, kdo byl kdo, ale i jak všechny tři proti sobě stojící armády vypadaly, čím bojovaly, jaké v nich byly druhy zbraní, jakou taktiku používaly a jak vypadal život vojáků v poli. (knihydobrovsky.cz)

Soubor dvou knih. Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Bonapartové Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Napoleon na Dunaji je plastickým vylíčením bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili. (knihydobrovsky.cz)

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob. Osm stran bar. příl. (patro.cz)

Caesarovy legie jsou třetím svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaným poměrně krátkému, leč bitvami a klíčovými událostmi nabitému úseku římských vojenských dějin, tomu nejproslulejšímu, a přece neznámému. Krom porážky římských legií u Carrhae, kde přišel o život Crassus, vítěz nad Spartakem, sledují výhradně čtyři velké války Gaia Iulia Caesara, tu s Galy, téměř ukončenou vítězstvím nad Vercingetorigem, občanskou válku s Gnaeem Pompeiem, válku v Egyptě, která Caesara přivedla do blízkosti Kleopatry, válku v Africe se stále nezlomenými stoupenci už mrtvého Pompeia a poslední válku Gaia Iulia proti Pompeiovým synům v Hispánii (patro.cz)

V říjnu 1813 se Napoleonova armáda střetla se čtyřmi armádami protinapoleonské koalice. Střetlo se zde na 600 000 mužů s 2 000 děl a zahynulo, bylo raněno, nebo beze stop zmizelo zhruba 90 000 vojáků. Proti sobě bojovali Francouzi, Rakušané, mezi nimiž bylo mnoho vojáků z českých zemí, Rusové, Prusové, Sasové, Württemberčané a další, proto dostal střet jméno Bitva národů. (patro.cz)

Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech "podzimu středověku", kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. (patro.cz)

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu… (patro.cz)

Murat Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení. Bonapartové Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů. (patro.cz)

Od bitvy u Mons Graupius a válek dynastie Flaviovců po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Pád říše římské je posledním svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, zahrnujícím dlouhé období od válek dynastie Flaviovců po roce 69 až po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Jedná se o nesmírné množství bitev a tažení římských císařů i jejich vojevůdců, o krvavé boje se sousedními Peršany, s tzv. barbary i o vnitřní války, v nichž se jeden císař snažil svrhnout druhého. Období expanze na východ, zejména do Mezopotámie a Dácie, představovalo poslední dobyvatelské úsilí římských legií, po němž následovala jen snaha o udržení dobytého území a ve stále větší míře obrana zejména dunajské hranice před stále většími vpády, zejména Gótů. Syntéza válečných dějin Římské říše od konce 1. století až po zhroucení vojenské síly Západořímské říše nemá obdoby ani v západní literatuře. (knihydobrovsky.cz)

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, pokračoval ve své druhé polovině vítězstvími francouzského konétabla Bertranda du Guesclina i jeho dobrodužným tažení do Španělska, pak ale francouzský král zešílel a země se propadla do naprostého chaosu. Anglie Richarda II. a Jindřicha IV. naštěstí vedla válku s Francií jen vlažně, zato Jindřich V. ji obnovil s plnou silou a u Azincourtu r. 1415 Francouze na hlavu porazil. Teprve po jeho smrti se Francie zvolna vzpamatovávala. Zvrat jí přinesla Johanka z Arku, konec ale představovala až dvě desetiletí po jejím upálení bitva u Formigny, která znamenala definitivní vítězství Francouzů. Dobu velkých bitev a tažení, politických zvratů, mocenským zápasů na obou stranách La Manche, intrik i vražd oživuje autor s pomocí těch, kteří ony zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných. (knihydobrovsky.cz)

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, začal sporem o Akvitánské vévodství, které bylo anglickým lénem ve Francii, a na opačné straně Francie anglo-francouzským soupeřením ve Flandrech. Kulminoval, když Edvard III. Anglický vystoupil s nároky na francouzskou korunu. V knize ožívají epické boje, námořní bitva u Sluys, rytířský střet u Crécy/Kresčaku 1346, v němž padl český král Jan Lucemburský, či bitva u Poitiers 1356, kde padl do zajetí francouzský král. Francie utrpěla katastrofální porážky, po nich se ale začalo poprvé blýskat na lepší časy, když se do čela francouzských armád dostal bretonský válečník Bertrand du Guesclin… Dobu velkých bojů, politických zvratů, krvavých účtování, vražd, obrovské selské vzpoury i hrozné morové epidemie oživuje autor s pomocí těch, kteří tyto zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných. (knihydobrovsky.cz)

První svazek dvoudílné práce sleduje dobu mládí a vzestupu Korsičana, který se stal Francouzem, vyhnaným z rodného ostrova těmi, kteří chtěli jeho samostatnost. Generálské epolety si Napoleon Bonaparte vysloužil dobytím Toulonu, velení armádě v Itálii potlačením pokusu o roajalistický převrat v Paříži a roku 1796 zahájil své první vítězné tažení. V roce 1798 si podmanil Egypt a po návratu do Francie svrhl vládu Direktoria. Jako První konzul vítězně dokončil 2. italské tažení a dal Francii po dlouhé době mír. Přetvořil zákonodárství, stabilizoval porevoluční Francii a roku 1804 dostal z vůle národa císařskou korunu…Text doplňuje 15 map a přes 170 vyobrazení. (knihydobrovsky.cz)

LATINSKÉ, ETRUSKÉ, GALSKÉ A SAMNITSKÉ VÁLKY, VÁLKA S PYRRHEM, TŘI PUNSKÉ A TŘI MAKEDONSKÉ VÁLKYVítězové nad Kartágem je kniha o vojenské historii antického Říma, plná příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě, strádání i vlastnostech pravých římských vojáků, jimiž byly dignitas – důstojnost, disciplína – ukázněnost a virtus – statečnost. Také o tom, jak legie vypadaly, kterak manévrovaly, z čeho se skládaly, čím bojovaly a čím žily. První svazek cyklu Římské války začíná dobou před zrodem legií, pokračuje zrodem občanské armády římské republiky přes přerod falangy v manipulární legii a její existencí do doby, než se změnila na legii kohortovou a v profesionální armádu. Líčí války od doby, kdy je těžké oddělit pravdu od legend, přes válku s Pyrrhem až k historii punských válek či k podmanění Řecka. Další svazek zahrne dobu soumraku římské republiky, války Mariovy a Sullovy za hranicemi i jednoho proti druhému, Crassovo vítězství nad Spartakem i jeho porážku v bitvě s Parthy a první triumfy Pompeiovy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Napoleon v Rusku je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina. (patro.cz)

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili. (patro.cz)

Sedmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje v dějové linii na Evropu v plamenech. Je věnován dvěma velkým evropským konfliktům 1. poloviny 18. století, Velké severní válce 1700-1721 a Válce o dědictví rakouské 1740-1748. (patro.cz)