Reportáže a stati 1933-1937 - jiří weil, michael špirit

Weilovy novinové reportáže a články od července 1933 - tehdy autor odjel na dlouhodobější pobyt do SSSR, kde pracoval jako překladatel a lektor překladů základních děl tzv. klasiků marxismu-leninismu do češtiny, a s českými novinami spolupracoval na dálku z Moskvy - do konce roku 1937, kdy vychází autorův román Moskva-hranice a Weilova roztržka s komunistickou stranou, k níž došlo během jeho pobytu v SSSR v roce 1934, je dokonána. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Weilovy novinové reportáže a články pocházejí z doby mezi červencem 1933, kdy autor odjíždí na pracovní pobyt do SSSR, a koncem roku 1937, kdy publikuje román Moskva-hranice. Tehdy je dokonána roztržka s komunistickou stranou, která započala právě během pobytu v Sovětském svazu. Svazek obsahuje mj. titul z roku 1937 Češi stavějí v zemi pětiletek, v němž Weil heroizuje pracovní nasazení svých krajanů, kteří se rozhodli v SSSR žít a pracovat natrvalo. (knihydobrovsky.cz)

První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu. Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy původního autorství Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru zůstaly pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský a referentský. Než Weil publikoval svůj první román, měl za sebou bezmála dvacet let rozsáhlé novinářské činnosti, která je svými tématy a v jistém výseku i tvárnými postupy s pozdější beletristickou tvorbou úzce propojena. V rozvrhu Spisů Jiřího Weila proto publicistiku nevydělujeme do samostatné "divize", která následuje za pracemi beletristickými, jak to můžeme vidět na uspořádání celkových řad většiny spisovatelových vrstevníků (bratři Čapkové, Nezval, Poláček, Seifert, Weiner), ale tři knihy statí rozmisťujeme v číslování SJW mezi svazky beletristické, jako č. 1, 3 a 8 (podobně, jako to rozvrhli pořadatelé nedokončených spisů Neumannových z let 1962-1984). Jiří Weil ke knižně pořádané vlastní publicistice nikdy nepřikročil (jen v roce 1924 vydal dvě brožury a v roce 1937 k nim přibyla útlá kniha reportáží, přičemž dvě z těchto tří publikací zahrnovaly i předtím časopisecky otiskované články). Lze jen uhadovat, zda si takovou zdrženlivost uložil proto, že k nějaké dílčí sumě nebyl od třicátých let 20. století až do konce let padesátých vydavatelsky vlastně nikdy vhodný čas, anebo kvůli tomu, že své psaní pro noviny nepokládal za tak podstatné, aby je chtěl šířit knižně, resp. kvůli tomu, že od poloviny třicátých let směřoval víc a víc k osobitému projevu beletristickému. Uspořádal, k vydání připravil, ediční poznámku a komentáře napsal Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu. Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy původního autorství Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru zůstaly pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský a referentský. Než Weil publikoval svůj první román, měl za sebou bezmála dvacet let rozsáhlé novinářské činnosti, která je svými tématy a v jistém výseku i tvárnými postupy s pozdější beletristickou tvorbou úzce propojena. V rozvrhu Spisů Jiřího Weila proto publicistiku nevydělujeme do samostatné „divize“, která následuje za pracemi beletristickými, jak to můžeme vidět na uspořádání celkových řad většiny spisovatelových vrstevníků (bratři Čapkové, Nezval, Poláček, Seifert, Weiner), ale tři knihy statí rozmisťujeme v číslování SJW mezi svazky beletristické, jako č. 1, 3 a 8 (podobně, jako to rozvrhli pořadatelé nedokončených spisů Neumannových z let 1962–1984). Jiří Weil ke knižně pořádané vlastní publicistice nikdy nepřikročil (jen v roce 1924 vydal dvě brožury a v roce 1937 k nim přibyla útlá kniha reportáží, přičemž dvě z těchto tří publikací zahrnovaly i předtím časopisecky otiskované články). Lze jen uhadovat, zda si takovou zdrženlivost uložil proto, že k nějaké dílčí sumě nebyl od třicátých let 20. století až do konce let padesátých vydavatelsky vlastně nikdy vhodný čas, anebo kvůli tomu, že své psaní pro noviny nepokládal za tak podstatné, aby je chtěl šířit knižně, resp. kvůli tomu, že od poloviny třicátých let směřoval víc a víc k osobitému projevu beletristickému. Spisy Jiřího Weila (1900–1959) Řídí Michael Špirit Reportáže a stati 1920–1933 Gogol a anglický román 18. století (1928) Reportáže a stati 1933–1937 Moskva-hranice (1937) Dřevěná lžíce (1938, 1992) Makanna, otec divů (1945) Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949) Stati a reportáže 1938–1956 Život s hvězdou (1949) Harfeník (1958) Žalozpěv za 77 297 obětí (1958) Na střeše je Mendelssohn (1960) Paralipomena (patro.cz)

eBook: První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu.Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy původního autorství Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru zůstaly pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský a referentský. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jiří Weil, 968 stran, česky Weilovy novinové reportáže a články pocházejí z doby mezi červencem 1933, kdy autor odjíždí na pracovní pobyt do SSSR, a koncem roku 1937, kdy publikuje román Moskva-hranice. Tehdy je dokonána roztržka s komunistickou stranou, která započala právě během pobytu v Sovětském svazu. Svazek obsahuje mj. titul z roku 1937 Češi stavějí v zemi pětiletek, v němž Weil heroizuje pracovní nasazení svých krajanů, kteří se rozhodli v SSSR žít a pracovat natrvalo. (alza.cz)

Kniha - autor Jiří Weil, 968 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Weilovy novinové reportáže a články od července 1933 – tehdy autor odjel na dlouhodobější pobyt do SSSR, kde pracoval jako překladatel a lektor překladů základních děl tzv. klasiků marxismu-leninismu do češtiny, a s českými novinami spolupracoval na dálku z Moskvy – do konce roku 1937, kdy vychází autorův román Moskva-hranice a Weilova roztržka s komunistickou stranou, k níž došlo během jeho pobytu v SSSR v roce 1934, je dokonána. Spisy Jiřího Weila (1900–1959) Řídí Michael Špirit Reportáže a stati 1920–1933 Gogol a anglický román 18. století (1928) Reportáže a stati 1933–1937 Moskva-hranice (1937) Dřevěná lžíce (1938, 1992) Makanna, otec divů (1945) Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949) Stati a reportáže 1938–1956 Život s hvězdou (1949) Harfeník (1958) Žalozpěv za 77 297 obětí (1958) Na střeše je Mendelssohn (1960) Paralipomena (alza.cz)

V letech protektorátu byl Jiří Weil personou non grata, vystoupil pod pseudonymem nebo šifrou jen ojediněle, k soustavné publicistice se mohl vrátit až po konci druhé světové války a do roku 1948 pravidelně přispíval zejména do týdeníku Kulturní politika a měsíčníku Literární noviny (jejž spoluredigoval). Po kampani proti jeho románu Život s hvězdou (1949) a po vyloučení ze Svazu československých spisovatelů (1951) publikoval sporadicky stati, které souvisely s jeho prací ve Státním židovském muzeu v Praze, kde našel zaměstnanecký a zřejmě i lidský azyl. Oproti prvnímu a druhému svazku publicistiky, jejichž stati tematizovaly takřka výhradně literaturu a kulturu Sovětského svazu, se autorův zájem rozšířil na písemnictví domácí a na překlady z dalších literatur. Reflexe sovětského písemnictví ovšem neustala ani po přerušení spolupráce s komunistickými tiskovinami (Rudé právo, Tvorba) a autor své pojetí revoluční literatury v zásadě neměnil. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jiří Weil, 1008 stran, česky První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu.Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy původního autorství Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru zůstaly pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský a referentský. (alza.cz)

Kniha - autor Jiří Weil, 1008 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu. Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy původního autorství Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru zůstaly pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský a referentský. Než Weil publikoval svůj první román, měl za sebou bezmála dvacet let rozsáhlé novinářské činnosti, která je svými tématy a v jistém výseku i tvárnými postupy s pozdější beletristickou tvorbou úzce propojena. V rozvrhu Spisů Jiřího Weila proto publicistiku nevydělujeme do samostatné „divize“, která následuje za pracemi beletristickými, jak... (alza.cz)

eBook: V letech protektorátu byl Jiří Weil personou non grata, vystoupil pod pseudonymem nebo šifrou jen ojediněle, k soustavné publicistice se mohl vrátit až po konci druhé světové války a do roku 1948 pravidelně přispíval zejména do týdeníku Kulturní politika a měsíčníku Literární noviny (jejž spoluredigoval). Po kampani proti jeho románu Život s hvězdou (1949) a po vyloučení ze Svazu československých spisovatelů (1951) publikoval sporadicky stati, které souvisely s jeho prací ve Státním židovském muzeu v Praze, kde našel zaměstnanecký a zřejmě i lidský azyl. (knihydobrovsky.cz)

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919 - 1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století. Jádro výboru tvoří tři oddíly, věnované francouzským básníkům (Émile Verhaeren, Paul Fort, Jean Cocteau, Saint-John Perse, Yves Bonnefoy), prozaikům (Gustave Flaubert, Marcel Proust, Jules Supervielle, Antoine de Saint-Exupéry, André Maurois, Elsa Trioletová) a dramatikům (Guillaume Apollinaire, Paul Claudel, Michel de Ghelderode, Pierre-Henri Cami, Jacques Prévert, Jean Genet, Eugene Ionesco). Závěrečné přehledové statě v každém ze tří oddílů pak načrtávají celkový obraz francouzského písemnictví ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století, jak jej se svou erudicí viděl J. Konůpek. Autorovy kritické úvahy jsou uzavřeny zčásti subjektivně laděným textem, který obhlíží dobový stav recepce francouzské literatury v českém prostředí. Kniha je uvozena zasvěceným textem současného významného romanisty Jiřího Pelána, který komentuje zásadní milníky Konůpkova života a díla. Doplněna je také bibliografie Jiřího Konůpka, zahrnující jeho dílo autorské i překladatelské. (knihydobrovsky.cz)

Bibliografie díla F. X. Šaldy představuje relativně úplný, anotovaný soupis prací zakladatele moderní české umělecké kritiky. Opírá se o knižní Bibliografii díla F. X. Šaldy, kterou Jiří Pistorius vydal v nakladatelství Melantrich v roce 1948, a o Bibliografii F. X. Šaldy od roku 1928 do současnosti (tj. do roku 1985), kterou sestavil Emanuel Macek pro druhý svazek šaldovského výboru Z období Zápisníku (Odeon 1987-1988). Soupisy byly pro aktuální vydání sceleny, strukturně sjednoceny, revidovány a doplněny o dohledané položky. - Položky jsou řazeny v přísně chronologickém sledu. Každý text je v anotaci žánrově a obsahově charakterizován, zejména v případě polemických statí jsou popisovány i texty jiných autorů, na něž Šalda reagoval. Beletristické a překladové příspěvky a práce kolektivní povahy, které se svou podstatou liší od nejčastějších žánrů Šaldova psaní, tj. studií, kritik či glos, jsou v soupisu signalizovány grafickým návěštím. (knihydobrovsky.cz)

Otevřít knížku a začít číst ještě neznamená, že se setkáváme s hodnověrnou podobou textu, jehož název se stkví na obálce a titulním listu dané knihy. Co způsobuje, že často čteme něco odvozeného, nespolehlivého, ba zavádějícího, a nevíme o tom? Michael Špirit ve své práci ukazuje, že v cestě mezi čtenářem a důvěryhodným zněním slovesného díla stojí mnoho nečekaných překážek. Tou hlavní z nich je obecně rozšířený dojem, že literární text jednou vznikl, nějak tu prostě "je" a stačí ho jen konzumovat. Předkládaná monografie však ukazuje, že příprava textu k takové "spotřebě" je proces obdobně náročný jako umělecké restaurátorství nebo digitalizace filmových děl. Látkou Špiritova výzkumu jsou vydavatelské projekty posledních tří dekád, jejichž výběr - Karel Poláček, F. X. Šalda, Petr Rezek, Bohumil Hrabal, Vítězslav Nezval, T. G. Masaryk, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Jiří Němec - mapuje vybrané důležité ediční počiny naší přítomnosti. Výklad, jehož páteř tvoří osudy Spisů Josefa Škvoreckého, může současně sloužit i jako příručka provázející jednotlivými etapami ediční přípravy knihy. Špirit se zabývá různými vydavatelskými postupy, jednou klade důraz na popis editorových záměrů, jindy dominuje jejich kritická analýza. Do přehledových partií prolínají problémy teoretické, autor kromě důkladného rozboru předkládá vlastní řešení dílčích problémů, textologická analýza někde plynule přichází v interpretaci daného textu či nějakého jeho aspektu. Čtenář může sledovat, jak si Špirit v těchto těsných vazbách vytváří svůj odborný koncept textologie. (knihydobrovsky.cz)

Michael Špirit (1965) obrací ve svých kritických úvahách, recenzích a glosách z let 1991-2005, které publikoval zejména v Kritickém sborníku a Kritické Příloze Revolver Revue, pozornost k nepřiznaným počátkům našeho zacházení s literárními texty: k návykům a předsudkům nereflektované a zautomatizované četby i k mechanismům a příznačným deviacím současného literárního provozu. (knihydobrovsky.cz)

Druhý svazek Studií a statí Jaroslava Stříteckého obsahuje celkem 40 textů. Zastoupeny jsou jak rozsáhlejší studie s poznámkovým aparátem, tak stati psané volněji. Mezi ně patří především autorovy předmluvy a doslovy k beletrii, časopisecké články i krátké glosy. Tematicky pokrývají všechny důležité vědní obory, do kterých Střítecký celý život přispívá: filozofii, historii, sociologii, muzikologii, estetiku i literární vědu. (patro.cz)

Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833–1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších textů Jürgena Habermase a Karla-Otto Apela. (patro.cz)

Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833-1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších textů Jürgena Habermase a Karla-Otto Apela. (knihydobrovsky.cz)

Druhý svazek Studií a statí Jaroslava Stříteckého obsahuje celkem 40 textů. Zastoupeny jsou jak rozsáhlejší studie s poznámkovým aparátem, tak stati psané volněji. Mezi ně patří především autorovy předmluvy a doslovy k beletrii, časopisecké články i krátké glosy. Tematicky pokrývají všechny důležité vědní obory, do kterých Střítecký celý život přispívá: filozofii, historii, sociologii, muzikologii, estetiku i literární vědu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako „implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup. Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Literární dílo Jana Hanče vyšlo v posledních letech v nakladatelství Torst ve dvou svazcích - Události a Dodatečné události. Ty ale nezahrnuly Hančovo literární dílo celé. Stranou zůstaly drobné příležitostné texty, značný počet dopisů a též Hančovy fotografie a koláže - a právě těmto textům a reprodukcím děl je věnován přítomný, závěrečný svazek třídílného vydání Hančova díla, který nemá zdaleka jen význam doplňující či dokumentární. Zejména dopisy ukazují hlubokou Hančovu osobnost, skutečného tvůrce a spisovatele, který se v nelehkém období padesátých let skrýval pod nenápadnou maskou trenéra lehké atletiky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - již uspořádal a k vydání připravil editor Michael Špirit - navazuje bezprostředně na definitivní edici Hančových Událostí, vydanou v nakladatelství Torst v roce 2016. Svazek obsahuje nově nalezené Hančovy literární texty, které nejsou zachovány jako sekvence zápisů v sešitech, ale na jednotlivých listech. Z převážné části jsou však dokončeny a rozšiřují spisovatelův rejstřík úvah o lidských zvyklostech, pozorování, zdánlivých dopisů, sebereflexí nebo anekdotických mikropříběhů. Svazek je doprovozen podrobným komentářem, který přibližuje nejen materiální podobu Hančových rukopisů a strojopisů, ale také zrod a rotaci hlavních spisovatelových motivů, práci na četných variantách a vztahy k textům v dosud známých Událostech. (knihydobrovsky.cz)

Předkládaný výbor představuje literárního kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926-1998) jako kritického myslitele o povaze komunistického režimu, o české a slovenské společnosti ve společném státě a po jeho rozpadu, o vztahu silnějšího a slabšího, většiny a (romské a židovské) menšiny. Kniha je členěna do čtyř oddílů. První tvoří texty o společnosti a politice před rokem 1989 a po sesunu komunistického režimu. Úvodní esej přibližuje životní pocit nestraníka během pražského jara 1968, úvahy psané během tzv. normalizace pro samizdatové sborníky nebo periodika se zabývají faktickými možnostmi Charty 77, mechanikou soudního šikanování a významem nezávislých občanských iniciativ, a stati z první poloviny devadesátých let pojednávají o vztazích k nově se formující moci, o rozpadu federativní republiky, étosu nově vzniklého českého státu a chováním tzv. intelektuálních elit při všech těchto momentech. Druhý díl sestává z textů o rasové nesnášenlivosti. Polemika z roku 1968 ukazujemožné sociálních důsledky tehdy chystané federalizace československého státu, kterým se pak věnuje jeden z prvních dokumentů Charty 77 (z roku 1978), v němž je podrobně rozpracováno postavení Romů v tehdejším Československu. Josef Vohryzek připravil pojednání anonymně, text zveřejněný v samizdatu a v exilových publikacích vyšel s podpisy tehdejších mluvčích Charty 77. Úvahy, které na chartovní dokument navazují, pocházejí už z let 1990-1997 a zabývají se vztahem "bílé" většiny k menšinám a zdroji rasismu, resp. rozdíly ve změnách vzájemných postojů u většinové a menšinové populace. Třetí část přináší texty o knihách, v jejichž prvním plánu figuruje téma politického ("třídního"), národnostního a rasového napětí, nesouladu nebo nenávisti. Jsou zde shromážděny Vohryzkovy reflexe nad díly publicistickými (V. Mrštík), memoárovými (M. Bubeníčková-Kuthanová, S. Wiesenthal, G. Konrád) nebo beletristickými (A. Giňa, V. Třešňák, J. Fränkl, Ch. Potok, I. Ferková, I. B. Singer). Závěrečný oddíl zaujímají Vohryzkovy vzpomínky. Vznikly v roce 1991 pro dokumentační potřeby Židovského muzea v Praze, tiskem vyly vydány posmrtně z autorovy literární pozůstalosti v květnu 2000 v časopise Revolver Revue. Autor v nich podrobně vzpomíná na své dětství odvíjející se v pražské židovské neortodoxní rodině (otec byl advokát), na pobyt ve švédském exilu v letech 1940-1950, kam ho rodiče ještě stačili vyslat, než byly hranice pro židovské občany bývalého Československa definitivně uzavřeny, stejně jako na složitou repatriaci v komunistickém Československu padesátých let 20. století, kam se Vohryzek vrátil, zatímco již věděl, že jeho rodina během války zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech. Uspořádal, k vydání připravil, komentáře a medailon napsal Michael Špirit (knihydobrovsky.cz)

Z nesmírně rozsáhlé havlovské literatury vybírá Čtení o Václavu Havlovi nejcennější bezprostřední kritické ohlasy na autorova dramatická a esejistická díla. Stati Evy Uhlířové, Jana Grossmana, Sergeje Machonina, Jindřicha Černého, Ivana M. Jirouse či Jany Patočkové sledují dramatickou tvorbu Václava Havla od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až do posledního dramatického (a filmového) díla Odcházení. Kniha se soustředí na pojednání o tematických a tvárných dominantách Havlovy tvorby (divadelní hry Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení), neopomíjí ale ani kritiku autorových esejí (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Letní přemítání, Prosím stručně). Vedle Petra Rezka, Petra Fidelia a Zdeňka Vašíčka jsou do antologie zahrnuty analýzy Havlovy esejistiky od Jiřího Cieslara nebo Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka vyjímá Dopisy Olze z kontextu úvahových či filozofujících děl a situuje knihu opět v poli textů literárních. Díky zařazení paralelních pojednání téhož díla je v antologii možné konfrontovat výkladové postupy a závěry různých autorů (například Ladislava Hejdánka a Terezie Pokorné u hry Vyrozumění). Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu. Antologie není určena jen pro literární odborníky; ráda by oslovila širší čtenářskou obec, od zaujatých středoškoláků a jejich učitelů, kteří hledají víc než přehledové výklady, přes běžné návštěvníky divadel a čtenáře knih, kteří chtějí konfrontovat svůj zážitek s míněními, jež obraz o Havlovi teprve ustalovala nebo naopak dávala do pohybu, až po univerzitní studenty a jejich pedagogy, pro něž může být užitečná svým zužujícím a záměrně vyhroceným výběrem. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci dramatického a esejistického díla Václava Havla od šedesátých let 20. století. Kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii děl Václava Havla i strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833–1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších textů Jürgena Habermase a Karla-Otto Apela. (knihydobrovsky.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (knihydobrovsky.cz)

Kniha se váže k souběžně vydávanému výboru z prací Růženy Grebeníčkové O literatuře výpravné. Úvodní studie přibližuje způsob autorčina psaní a na vybraných příkladech se pokouší rekonstruovat postupný vznik jejích textů. Zabývá se kritickým navazováním R. Grebeníčkové na různé inspirační zdroje a ukazuje, že polemický vztah nemusí být založen pouze na vyhraněném odporu, ale rovněž na základní shodě vůči pojednávanému tématu. Studie též zkoumá autorčiny metody jak při vydávání překladů, tak při plánování vlastní, nakonec nerealizované knihy. Součástí úvodní práce je podrobná chronologie života a díla R. Grebeníčkové. Následující komentář je vedle studie a aparátu ve výboru O literatuře výpravné nejrozsáhlejší částí výkladového celku, v němž editor zpravuje o vzniku jednotlivých studií, o autorčiných námětově příbuzných pracích, které s pojednávanou látkou souvisejí nebo rozvíjejí motiv v původním textu jen zmíněný, o jejich podnětech, na něž Grebeníčková většinou polemicky reagovala, o případných ohlasech a o zdrojích, z nichž byly texty přejaty. Anotovaná bibliografie publikovaných prací R. Grebeníčkové zahrnuje původní texty, edice a překlady, jakož i ohlasy na ně. - Studie, komentář, bibliografie a rejstříky tvoří navzájem propojený výkladový celek, který by měl z několika perspektiv a různě zaměřeným čtenářským potřebám otevírat přístup nejen k antologii, ale k celému dílu Růženy Grebeníčkové. Autor svazku, literární historik, kritik a editor Michael Špirit (1965), působí od roku 1993 v Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK (2001-2006 pracoval ve Slovanském ústavu na Ruprecht-Karls-Universität v Heidelbergu), je spoluzakladatelem IPSL. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík. Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Weil, autor tak výjimečných knih, jako jsou Moskva-hranice a Život s hvězdou, se koncem 30. let vypravil do Alsaska, aby pátral po díle českého barokního sochaře Josefa Brože. Ocitl se v malebném, čistém a zámožném městečku francouzsko-německého pohraničí, zamořeném nenávistí, která brzy vedla ke světové válce. Nadcházející hrůza, ilustrovaná všedními lidskými situacemi, Weila reportéra sbližuje s novinářskou tvorbou Mileny Jesenské. Alena Wagnerová, novinářka a spisovatelka, zná Alsasko důvěrně a odedávna se také zajímá o jednotlivé lidské osudy v kontextu vražedných dějin. Po letech se vrátila k Weilově výpravě i k osudům barokního českého umělce v cizině. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jaroslav Střítecký, 234 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833–1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších textů Jürgena Habermase a Karla-Otto Apela. (alza.cz)

Elektronická kniha - ze série Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, autor Jaroslav Střítecký, 234 stran, česky Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833–1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších... (alza.cz)

Kniha - autor Jaroslav Střítecký, 320 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Druhý svazek Studií a statí Jaroslava Stříteckého obsahuje celkem 40 textů. Zastoupeny jsou jak rozsáhlejší studie s poznámkovým aparátem, tak stati psané volněji. Mezi ně patří především autorovy předmluvy a doslovy k beletrii, časopisecké články i krátké glosy. Tematicky pokrývají všechny důležité vědní obory, do kterých Střítecký celý život přispívá: filozofii, historii, sociologii, muzikologii, estetiku i literární vědu. (alza.cz)

eBook:,Z nesmírně rozsáhlé havlovské literatury vybírá Čtení o Václavu Havlovi nejcennější bezprostřední kritické ohlasy na autorova dramatická a esejistická díla. Stati Evy Uhlířové, Jana Grossmana, Sergeje Machonina, Jindřicha Černého, Ivana M. Jirouse či Jany Patočkové sledují dramatickou tvorbu Václava Havla od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až do posledního dramatického (a filmového) díla Odcházení. Kniha se soustředí na pojednání o tematických a tvárných dominantách Havlovy tvorby (divadelní hry Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení), neopomíjí ale ani kritiku autorových esejí (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Letní přemítání, Prosím stručně). Vedle Petra Rezka, Petra Fidelia a Zdeňka Vašíčka jsou do antologie zahrnuty analýzy Havlovy esejistiky od Jiřího Cieslara nebo Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka vyjímá Dopisy Olze z kontextu úvahových či filozofujících děl a situuje knihu opět v poli textů literárních. Díky zařazení paralelních pojednání téhož díla je v antologii možné konfrontovat výkladové postupy a závěry různých autorů (například Ladislava Hejdánka a Terezie Pokorné u hry Vyrozumění). Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu. Antologie není určena jen pro literární odborníky; ráda by oslovila širší čtenářskou obec, od zaujatých středoškoláků a jejich učitelů, kteří hledají víc než přehledové výklady, přes běžné návštěvníky divadel a čtenáře knih, kteří chtějí konfrontovat svůj zážitek s míněními, jež obraz o Havlovi teprve ustalovala nebo naopak dávala do pohybu, až po univerzitní studenty a jejich pedagogy, pro něž může být užitečná svým zužujícím a záměrně vyhroceným výběrem. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci dramatického a esejistického díla Václava Havla od šedesátých let 20. století. Kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii děl Václava Havla i strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

Román (vydaný r. 1937) je prvním autentickým svědectvím o atmosféře a průběhu stalinských čistek v SSSR třicátých let.Ve své době kniha vyvolala prudkou polemiku a nevůli zejména levicových intelektuálů, což mělo rozhodující vliv na další osud autora i jeho ostatních děl. Prakticky nejtvrdší kritiku provedl Weilův přítel Julius Fučík.Nekomunistům na této kritice vadilo dřívější Weilovo členství v KSČ. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman. (knihydobrovsky.cz)

SS officer Julius Schlesinger is ordered to remove the statue of the Jewish composer Mendelssohn from the roof of the Prague Academy of Music before an official concert. Unsure which among the decorative statues is Mendelssohn, he tells his men to remove the statue with the biggest nose. Unfortunately, this is the statue of Wagner . . . (knihydobrovsky.cz)

V letech 1933 až 1945 se nacistický režim pokusil o restrukturalizaci "třídní" společnosti na základě rasové příslušnosti. Kniha přibližuje ideje a práci institucí, které tuto snahu podporovaly a také odhaluje, jak nacistická politika ovlivňovala různé skupiny lidí, a to jak obětí, tak těch, kteří měli z dané situace prospěch. Autoři své dílo začínají diskuzí o původu nacistické rasové ideologie a potom demonstrují důkladnost a účelnost, s jakými byla uplatňována v oficiální politice. Nezabývají se pouze otázkou systematického pronásledování a likvidace Židů, kteří tvořili největší obětní skupinu nacismu, ale také osudem Romů a Sintiů, mentálně nemocných, "asociálů" a homosexuálů. Nakonec se zaměřují na státní rasově motivovanou sociální politiku, která zasahovala do života každého německého "národního soudruha". Hlavním cílem této politiky byla realizace rasově organizovaného státu a společnosti. Ve své knize dále dokládají, že "polykratický" a chaotický charakter režimu, jak jej často současní historikové popisují, nezabraňoval nemilosrdné likvidaci jeho obětí a ani jí neomezoval. Třetí říše se zásadně lišila od všech ostatních totalitních režimů především svou všudypřítomnou rasovou politikou. (patro.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (patro.cz)

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900-1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda. Weil ve své disertaci - v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením - usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech. Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8. Edice je doplněna vydavatelským aparátem a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Weigl touto svou publikací po sedmi letech navazuje na svou předcházející knihu Bez iluzí o světě kolem nás, která pokrývala dlouhé patnáctileté období 1999 až 2014. Kniha obsahuje jeho texty za posledních šest let. Je to 55 textů - hutných, jasných, myšlenkově bohatých, vypointovaných. Autor v nich jde se svou kůží na trh. Nejsou to ústupky dobovému vkusu, spíše naopak. Jiří Weigl si - bez ohledu na to, odkud fouká vítr - pořád stojí na svém. Klíčem ke knize je - jak autor sám říká - nejen obsah textů, ale už jejich samotný výběr. Ten odráží hlavní témata dnešní doby - západní "kulturní" revoluce, Gréta, Brexit, Rusko, Čína, migrační plán Evropské komise, covid a mnohé další. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je významným příspěvkem k dějinám Moravy v druhé polovině 17. století a přináší v mnohém nový pohled na proměnu kdysi sebevědomého zemského stavovství, na praktické fungování správního aparátu a na důsledky válek vedených habsburskou monarchií pro domácí poměry. Dané otázky řeší autor primárně prostřednictvím analýzy bernictví, neboť právě placení daní plynoucích dominantně na krytí vojenských výdajů, stejně jako návazná péče o četné regimenty císařské armády zaměstnávaly domácí politickou reprezentaci ze všeho nejvíce. Nutnost čelit do té doby nepoznaným finančním a materiálním nárokům vedla zemské politické představitele k tomu, aby se pokoušeli (byť velmi neochotně a teprve pod tlakem tragických událostí) posunout moravskou společnost na vyšší organizační úroveň a přispívali tak k tvorbě společenských struktur, které jsme dnes zvyklí nazývat státem. (knihydobrovsky.cz)

Učebnice vysvětluje jednotlivé instituty ústavního práva České republiky a zároveň přináší informace o organizaci a fungování demokratického právního státu.Kniha je členěna do 17 kapitol. Autoři při výkladu zásadně následují systematiku Ústavy České republiky (úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Věnují se rovněž recentnímu ústavnímu vývoji Československa, problematice vztahu vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva a ústavní úpravě bezpečnosti státu a mimořádných stavů. Tato učebnice je vůbec první, která se věnuje přímé volbě prezidenta či novému zákonu o státním občanství České republiky, který nabývá účinnosti 1. ledna 2014.U každé kapitoly je uveden výběr odborné literatury a na závěr knihy je připojen věcný rejstřík.Učebnice je určena především studentům práva, zároveň však poskytuje informace všem, kdo se zajímají o aktuální politické dění. Na tuto knihu naváže práce věnovaná vztahům jednotlivce a státu, jak jsou ústavně stvrzeny v Listině základních práv a svobod a z ní vycházejících zákonech. (knihydobrovsky.cz)

Kambodža je zemí s fascinující historií. Angkorská říše, vybudovaná předky dnešních Khmerů, byla všemocným a sebevědomým impériem. Stavby, které se dochovaly, dodnes ohromují návštěvníky svou velkolepostí. O to překvapivěji působí úpadek země v 15. až 19. století, kdy Khmerové často balancovali na hraně národní existence. To nejhorší však zemi čekalo ve 20. století: komunistická ideologie, tlak bipolárního světa a historická tradice khmerského způsobu života vytvořily děsivou sílu, která tu roztočila spirálu násilí. Míra vlastní sebedestrukce Khmerů byla bezprecedentní. Dnes Kambodža povstává z popele a s ní i její podmanivá krása. (knihydobrovsky.cz)

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa. (knihydobrovsky.cz)

Sborník příspěvků ze 4. zasedání k problematice písemných pramenů pro dějiny umění konaného v Praze 6. června 2013 se zabývá vybranými tématy spojenými s inventářem - tradičním a hojně využívaným pramenem pro uměleckohistorické bádání. Časový záběr je od středověku do 20. století. V knize nejde pouze o představení a interpretaci konkrétních příkladů, nýbrž i o snahu zasadit fenomén inventáře do širšího kulturního, sociálního a politického kontextu. Ukázat, jak souvisí zrod a idea inventarizace s obecnějšími změnami fungování společnosti, jaký má v určitých epochách vzrůstající zájem o třídění a katalogizaci vztah k dobovým filozofickým postojům, případně k proměnám určitých sociálních vazeb. Pokouší se i vymezit pojem inventáře z uměleckohistorického a archivního hlediska a představil možnosti jeho badatelské exploatace. Komplementárně přihlíží i k dalším pramenům obdobného typu a výpovědní hodnoty. (knihydobrovsky.cz)

Publikace se zabývá rolí tlumočení v Keni prvních dvou desetiletích 21. století. Jedná se o první práci, která na tlumočení v této zemi i regionu nahlíží z ucelené perspektivy a bere tudíž v potaz aspekty všech podstatných oblastí, které nezkoumá izolovaně, ale naopak integrovaně. Jedná se především o konferenční a komunitní tlumočení, didaktiku tlumočení a podstatné faktory, které tlumočení a roli tlumočníka v místních podmínkách výrazně ovlivňují (multikulturní a multietnické prostředí, role náboženství, migrace, genderové role, kulturní rozdílnosti, společenská tabu aj.). Monografie vychází ze zkoumání akademických zdrojů, které byly k problematice dosud vydány, autentických písemností zkoumaných přímo v Keni a především z dat získaných z rozhovorů s respondenty výzkumu, kteří zahrnovali keňské akademiky i aktivní tlumočníky a překladatele, kteří v zemi dlouhodobě působí a místní podmínky dobře znají. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Marek Charvát, 256 stran, česky Publikace vznikla na základě autorovy dlouholeté shromažďovací a studijní práce z důvodu stále rostoucího zájmu sběratelů o německou faleristiku z období let 1933–1945. Je určena jak naprostým začátečníkům, tak i zkušeným sběratelům. (alza.cz)