Pražská pallas a moravská hellas 1902 - auguste rodin v praze a na moravě - hana dvořáková, vít vlnas, helena musilová, magdalena juříková

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř "celoslovácká" slavnost. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Helena Musilová, 224 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské... (alza.cz)

Erwin Raupp (1863-1931) byl jedním z prvních a nejvýznamnějších secesních fotografů. Kniha představuje všechny dosud známé fotografie uložené ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Národního muzea v Praze, které Erwin Raupp pořídil během svého pobytu na Moravském Slovácku v roce 1904. Rauppův soubor podává obraz lidové kultury v každodenním i svátečním životě a je jedním z prvních ucelených uměleckých dokumentů na světě. Texty Antonína Dufka, Heleny Beránkové a Andrease Kraseho uvádějí Erwina Rauppa a jeho dílo do souvislostí uměnovědných a etnologických. (knihydobrovsky.cz)

Zámek není jen dominanta kraje, elegantní rozsáhlá budova nebo výstavní obytný objekt některého z četných šlechtických rodů, jež žily na našem území, zámek je především místo s bohatou historií, sahající hluboko do národní minulosti. Jeho „rodokmen“ často obsahuje překvapivé dramatické okamžiky a nezřídka bývá plný nečekaných zvratů, zlomových dějinných momentů a významných událostí, které spoluvytvářejí dějiny naší země. Ať už jde o zámek Konopiště, Lány, Dobříš, Hlubokou, Český Krumlov, Orlík, Duchcov, Litomyšl, Ratibořice, Telč nebo Lednicko-valtický areál, vždy jde o dotyk skutečné historie. A přitom je každý ze zámků, uvedený v této publikaci, jiný – podobně jako se odlišovali zámečtí páni, obyvatelé těchto honosných sídel, anebo jen dočasní návštěvníci, hosté či slavní architekti a stavitelé, kteří těmto zámkům vtiskli neopakovatelný ráz – významným rodem Schwarzenbergů a Rožmberků počínaje a kněžnou Zaháňskou, hrabětem Casanovou či úřadujícím prezidentem republiky konče. (patro.cz)

Zříceniny, ruiny, zhrouceniny, torza, zbytky původně celistvých lidských staveb, které postupem času zchátraly, protože o ně lidé přestali mít zájem, anebo poničené v důsledku přírodních katastrof či válečných událostí, ty všechny patří k ceným výpovědním důkazům o naší minulosti. I když jde většinou o torza, která už dávno nejsou udržovaná a vystavená povětrnostním vlivům postupně chátrají, jsou tedy odsouzená k postupnému zániku, přesto se stále a znovu stávají oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců i předmětem vědeckého zkoumání odborníků. I když slovo "zřícenina" může označovat jakoukoli zchátralou stavbu, nejčastěji tímto termínem bývají označovaná torza byvších opevněných šlechtických sídel, jako byly hrady, hrádky, tvrze anebo později zámky. Každá z těchto zřícenin má svoji nezaměnitelnou, osobitou minulost a v propojení s historií kraje nabývá významných výpovědních hodnot. Současně dotváří ráz krajiny a většinou se stává nezaměnitelnou dominantou charakteristického panoramatu, jako například v případě Českého ráje, který je ztotožňovaný s obrysem zřícenin hradu Trosky, anebo Máchova kraje, jehož neodlučitelnou součástí jsou zříceniny hradu Bezděz. (knihydobrovsky.cz)

Zámek není jen dominanta kraje, elegantní rozsáhlá budova nebo výstavní obytný objekt některého z četných šlechtických rodů, jež žily na našem území, zámek je především místo s bohatou historií, sahající hluboko do národní minulosti. Jeho „rodokmen“ často obsahuje překvapivé dramatické okamžiky a nezřídka bývá plný nečekaných zvratů, zlomových dějinných momentů a významných událostí, které spoluvytvářejí dějiny naší země. Ať už jde o zámek Konopiště, Lány, Dobříš, Hlubokou, Český Krumlov, Orlík, Duchcov, Litomyšl, Ratibořice, Telč nebo Lednicko-valtický areál, vždy jde o dotyk skutečné historie. A přitom je každý ze zámků, uvedený v této publikaci, jiný – podobně jako se odlišovali zámečtí páni, obyvatelé těchto honosných sídel, anebo jen dočasní návštěvníci, hosté či slavní architekti a stavitelé, kteří těmto zámkům vtiskli neopakovatelný ráz – významným rodem Schwarzenbergů a Rožmberků počínaje a kněžnou Zaháňskou, hrabětem Casanovou či úřadujícím prezidentem republiky konče. (knihydobrovsky.cz)

Těžko nlezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze. (patro.cz)

Těžko nalezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze. (knihydobrovsky.cz)

Bájný Vyšehrad, Dračí hora, památný Třemšín, mračný Čerchov či Hromová hora. Říp jako národní symbol, Kozákov jako náruč drahokamů, Radhošť jako sídlo bohů. Zakletá princezna, Černá paní nebo Spící panna, hory pod křídly netopýrů, ochranou čarodějů a tíhou starých legend... V naší zemi snad není kopce, ať už se jedná o vysoké hory anebo mírnější vrchy, který by neskrýval nějaké tajemství – a pokud ne přímo tajemství, tak alespoň příběh, jenž odedávna zasahoval do života lidí, žijících v jeho blízkosti. Tyto příběhy přitahují pozornost dodnes, a pokud se po jejich stopách vydáme k vrcholům těchto krajinných dominant, mohou nám cestu jedině zpříjemnit. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této oblasti. (knihydobrovsky.cz)

Publikace přináší nový, komplexní a interdisciplinární pohled na výchovu a vzdělání dívek v českých zemích 19. století a zodpovídá řadu dosud neobjasněných otázek dívčího vzdělávání. (knihydobrovsky.cz)

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními památkami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterého byl zprvu účasten jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel, které uskutečnil se svou manželkou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje případu koleje Středoevropské univerzity, která existovala v Praze v první polovině 90. let 20. století a u jejíhož zrodu stál americký mecenáš maďarského původu George Soros. Na základě rozhovorů s pamětníky a detailního studia dokumentů popisuje autorka počátky Středoevropské univerzity v kontextu Sorosovy filantropie ve střední Evropě a s ní spojených transnacionálních sítí a ideálů. Předčasné ukončení pražské koleje vysvětluje nedostatkem místní podpory v politických i akademických kruzích a nedostatkem kulturního a symbolického kapitálu, který by umožnil trvalejší existenci Středoevropské univerzity v Praze, školy zaměřené na sociální a humanitní vědy. Autorka pracuje s pojmem nadnárodní či transnacionální filantropie, který je v domácí i světové literatuře poměrně nový. Transnacionální filantropie není sama o sobě nová, ale globalizace světa ji posouvá do popředí, stejně jako jiné přeshraniční fenomény. Kniha je určena učitelům, badatelům a studentům sociálněvědních oborů a odborníkům z filantropického sektoru, kteří se zajímají o společenské procesy počátku 90. let v Československu, o témata filantropie a nadací, globalizace nebo o dějiny české sociologie. Jaké byly počátky a jaké konce první koleje Středoevropské univerzity v Praze? Proč Středoevropská univerzita nezůstala v Praze natrvalo? Bylo Česko pro Středoevropskou univerzitu málo "středoevropské"? Jaké otázky nastoluje a jaká pnutí vytváří transnacionální filantropie? (knihydobrovsky.cz)

Francouzský sochař Auguste Rodin ( 1840 - 1917) zásadním způsobem ovlivnil vývoj světového sochařství na přelomu 19. a 20 století.Bez nadsázky lze říci, že dějiny moderního sochařství začínají Rodinem. Význam Rodina je však mnohem obsáhlejší. Vytvořil takovou koncepci sochařské figury, která dokázala vyjádřit drama moderního člověka.V roce 1902 Spolek Mánes a Akademie výtvarných umění vybudovaly pro Rodinovu výstavu v zahradě Kinských secesní pavilon podle návrhu Jana Kotěry. Rodin se zahájení výstavy osobně zúčastnil. Společenský ohlas této výstavy zásadně proměnil české umělecké prostředí a nadchl jej pro moderní umění. Ovlivnil celou generací českých sochařů, mezi nejvýznamnější patřili Josef Mařatka, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Quido Kocian a Jan Štursa a mnozí další. Ani v dalších generacích českých umělců neochabl zájem o Rodina, naopak, ve třicátých letech (Josef Wagner) zesílil a i později, v dobách socialistického realismu, byl Rodin znovu pochopen jako zakladatel svobodné umělecké tvorby vzdorující totalitě.Kniha je první českou monografií o Rodinovi, zohledňuje výsledky současného mezinárodního bádání, pro Petra Wittlicha, mezinárodně uznávaného odborníka na Rodinovo dílo, jde o završení celoživotního zájmu o autora. Obrazová dokumentace Rodinova díla je založena zejména na originálních dobových fotografiích děl pocházejících ze sbírek Musée Rodin v Paříži a dalších světových musejí. Součástí knihy je výběr významných textů Rodina a o Rodinovi, podrobný Rodinův životopis a obsáhlá výběrová bibliografie.Překlady: Eva Špinková, Jitka Hamzová, Marie Simonidová (knihydobrovsky.cz)

Publikace seznamuje s odrazem událostí roku 1968 a s jeho dozvuky na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE). Hlavní pozornost je věnována ohlasu školy na re-formní období, respektive polednový obrodný proces, jak se její pracovníci zapojova-li do reformního procesu, jaký byl bezprostřední dopad srpnových událostí na VŠE, a to vše na pozadí souhrnu širšího kontextu politicko-společenského vývoje v Československu v reformním období šedesátých let a v roce 1968. Monografie je dílem autorů, kteří se v rámci širšího výzkumného týmu dlouhodobě zabývají vý-zkumem vývoje ekonomického vysokoškolského vzdělávání u nás. Jádro tohoto tý-mu působí na Katedře hospodářských věd Národohospodářské fakulty VŠE. Publika-ce byla zpracována nejen na základě studia primárních pramenů ze Spisovny VŠE a Národního archivu v Praze, ale i na základě cenných pramenů získaných od pamět-níků, aktivních studentů VŠE v roce 1968. (patro.cz)

Největší město republiky přitahuje největší počet zločinců. Poznejte ty nejhorší z nich! Z brutálních vražd a drastických zločinů z Prahy a jejího okolí vám bude tuhnout krev v žilách. Nepřikrášlené vyprávění o případech z moderní doby vám představí zabijáky z organizovaných gangů, sadistického kanibala, vraždy žen v jejich domácím prostředí a ještě mnohem víc. Ujistěte se, že jste zamkli na dva západy, seberte odvahu a ponořte se do mrazivých události, které otřásly hlavním městem České republiky. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Největší město republiky přitahuje největší počet zločinců. Poznejte ty nejhorší z nich! Z brutálních vražd a drastických zločinů z Prahy a jejího okolí vám bude tuhnout krev v žilách. Nepřikrášlené vyprávění o případech z moderní doby vám představí zabijáky z organizovaných gangů, sadistického kanibala, vraždy žen v jejich domácím prostředí a ještě mnohem víc. Ujistěte se, že jste zamkli na dva západy, seberte odvahu a ponořte se do mrazivých události, které otřásly hlavním městem České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Zdeněk Němeček patří nejen ve své generaci k ojedinělým osobnostem. Jeho vytrvalý zájem o tématiku sportu nemá téměř srovnání a počet jeho realizací také ne. Získával zakázky na sochařskou výzdobu sportovních stadionů po celém světě, ty byly často přestaveny před vrcholnými sportovními akcemi typu olympijských her (Mexico City, Mnichov, Sapporo, Milán, Moskva, Tallinn, Sarajevo…). Jeho sochy můžeme vidět např. i před hokejovou arénou v Holešovicích nebo basketbalovou na Folimance. (knihydobrovsky.cz)

Publikace seznamuje s odrazem událostí roku 1968 a s jeho dozvuky na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE). Hlavní pozornost je věnována ohlasu školy na reformní období, respektive polednový obrodný proces, jak se její pracovníci zapojovali do reformního procesu, jaký byl bezprostřední dopad srpnových událostí na VŠE, a to vše na pozadí souhrnu širšího kontextu politicko-společenského vývoje v Československu v reformním období šedesátých let a v roce 1968. Monografie je dílem autorů, kteří se v rámci širšího výzkumného týmu dlouhodobě zabývají výzku-mem vývoje ekonomického vysokoškolského vzdělávání u nás. Jádro tohoto týmu působí na Katedře hospodářských věd Národohospodářské fakulty VŠE. Publikace byla zpracována nejen na základě studia primárních pramenů ze Spisovny VŠE a Národního archivu v Praze, ale i na základě cenných pramenů získaných od pamět-níků, aktivních studentů VŠE v roce 1968. (knihydobrovsky.cz)

Obsáhlá monografie Jana Wojnara vyšla u příležitosti jeho výstavy v Museu Kampa (2020) a v Galerii výtvarného umění v Ostravě (2022). Výstava a doprovodná monografie poprvé komplexně představily celoživotní dílo Jana Wojnara. Vznikly ve spolupráci s rodinou Jana Wojnara a Galerií výtvarného umění v Ostravě. "Vesmír je nějakým způsobem konstruován a já se snažím, aby má tvorba byla v souladu s touto konstrukcí." Jan Wojnar, 2. ledna 2004 (knihydobrovsky.cz)

Jiří Příhoda(*1966) studoval v letech 1990-1996 na AVU v Praze, kde působil později také jako vedoucí pedagog ateliéru Itermedia II(2005 - 2015). Pracuje střídavě v Čechách a v Texasu. Jeho dílo zasahuje do mnoha výtvarných oborů a v posledních letech se pohybuje na hranici objektu a architektury. Před nástupem na AVU se věnoval akcím v přírodě, které později ustoupily zájmu o instalace. Ty zpočátku rouboval na stávající prvky interiéru, až se postupně dějištěm jeho intervencí stávaly celé místnosti a nakonec celé objekty. Dominantním motivem jeho prací byla inverze objektu a později architektury, kdy zpochybňoval na principu nekonečné Mobiovy křivky vnímání prostoru vně a uvnitř. Dnes je "stavitelem" cel a pousteven, které zamýšlí jako místa ke kontemplaci. Tyto "věže ze slonoviny" pak adaptuje na různé podmínky a prostředí, přesto je ve skutečnosti touží vidět uprostřed volné přírody. Je konstruktérem a utopickým snílkem zároveň a tak se v jeho díle snoubí moderní technologie s touhou bortit konvenční hranice oboru tak, jak se to sluší na žáka Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. Jiří Příhoda patří ke generaci nastupující v devadesátých letech, kdy v zahraničí vzrostl zájem o mladé české umění. Jeho práce se tak v průběhu let staly samozřejmou součástí řady významných mezinárodních projektů. (knihydobrovsky.cz)

Jestliže se historikové při hodnocení osobnosti Emanuela Arnošta z Valdštejna, šestého biskupa litoměřického, na něčem shodnou, pak zřejmě na faktu, že tento muž vynikal vzděláním a že jeho charakteristickou vlastnost představovala ustavičná touha po poznání, přičemž ale on sám zůstával skoupý na kategorické hodnotící soudy. Výstava v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích a její doprovodná publikace ukazují, jak složitá a rozporuplná byla doba, v níž Valdštejn žil a působil a jaké kladla nároky na katolickou církev, která si složitě hledala své místo ve světě, jenž se na místo Boha pokusil postavit nejprve občana a poté národ. Jako rozporná postava se může jevit i Valdštejn sám. Jeho duchovní zrání se odehrávalo v duchu hluboké a nepochybující barokní zbožnosti, on sám však ve zralém věku čile spolupracoval s josefinisty a zednáři. Byl aristokrat, člen jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, ale nalezl cestu k lidem neurozeným, horujícím pro odstranění stavovských privilegií jako přežitku středověku. A konečně, byl to katolický biskup, jenž ve své knihovně s vášní náruživého bibliofila shromažďoval (a nepochybně i četl) nejen klasické knihy z nekatolického humanistického prostředí, ale též autory církví pronásledované a po staletí zakazované. Litoměřický biskup vskutku neplýtval slovy a své vlastní názory a postoje, k nelibosti současných historiků, nesvěřoval ani papíru, ani uším důvěrníků. Jakoby své současníky i pozdější badatele vědomě odkazoval především k oné větě, kterou si již v mládí zvolil za svou devizu a kterou dodnes můžeme číst na přídeští knih z jeho knihovny: "Unica spes nostra Deus est", Bůh je naší jedinou nadějí. Těchto pět slov představuje základní klíč k pochopení Valdštejnovy osobnosti. Jeho doba byla v mnohém podobná té naší, neboť také ona nabízela na trhu namísto Boha různé podivné bůžky. Biskup Valdštejn se snažil poznat a pochopit vše, co osvícenství přinášelo. Niterná víra, hluboká vzdělanost a odpovědnost vůči tradicím rodu a země jej přitom spolehlivě ochránily ode všech krajností. Do dějin vstoupil jako duchovní pastýř, který pomohl své církvi důstojně přijmout výzvy převratné a vůči křesťanství ne vždy vstřícné doby. Především v tom spočívá jeho význam i pro současnost. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl osobité reprezentativní publikace Jiří Příhoda 25|25 představuje autorovy práce z let 2000–2019, které sám pojmenovává „za sochou – před architekturou“. Svou současnou tvorbu Příhoda dělí do tří základních kategorií, na Cely, Příbytky a Místa, které zamýšlí jako místa ke kontemplaci. Zajímá ho otáčet vztahy, pojímat vizuální umění jako reálnou architekturu a design, bez nutnosti přiřadit jim jasně formulovanou funkci. Výpravná publikace, která vedle desítek fotografií realizací obsahuje i 3D vizualizace projektů, neopomíjí ani jeho architekturu výstav výtvarného umění. Nad současnou tvorbou Jiřího Příhody se v doprovodných textech knihy zamýšlejí Magdalena Juříková, Christopher Long a Edith Jeřábková. Mnohé o procesu a filozofii jeho tvorby prozradí inspirativní rozhovor, který s autorem vedla Terezie Nekvindová. Spolu s prvním dílem, věnovaným Příhodovým pracím v oblasti sochařství, videoartu a instalace, má nyní čtenář díky boxu, speciálně vytvořenému pro oba díly publikace, k dispozici kompletní souhrn autorovy dosavadní tvorby. (patro.cz)

Víte, že pivovar U Fleků má muzeum? Znáte pomník nejstarší dopravní nehody, kde kočár "nepřizpůsobil rychlost" a převrátil se? Zaklepejte na skálu Klepec, navštivte muzeum hitmakera Bédi Smetany a skákejte po jedné noze se zadrženým dechem kolem Lechova kamene.Další kniha novináře Jakuba Pokorného se skládá částečně z článků z populární rubriky Český výletník, ale najdete tu i texty zbrusu nové. Čeká vás v ní více než stovka pozvánek na výlety po Praze a středních Čechách.Po Karolinu provedl autora rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, po zámku Osečany jeho majitel Matěj Stropnický se svým partnerem Danem Krejčíkem a o své trampské osadě Toronto mu vyprávěl ještě písničkář František Nedvěd. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - 276 stran, česky Publikace seznamuje s odrazem událostí roku 1968 a s jeho dozvuky na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE). Hlavní pozornost je věnována ohlasu školy na re-formní období, respektive polednový obrodný proces, jak se její pracovníci zapojova-li do reformního procesu, jaký byl bezprostřední dopad srpnových událostí na VŠE, a to vše na pozadí souhrnu širšího kontextu politicko-společenského vývoje v Československu v reformním období šedesátých let a v roce 1968. Monografie je dílem autorů, kteří se v rámci širšího výzkumného týmu dlouhodobě zabývají vý-zkumem vývoje ekonomického vysokoškolského vzdělávání u nás. Jádro tohoto tý-mu působí na Katedře hospodářských věd Národohospodářské fakulty VŠE. Publika-ce byla zpracována nejen na základě studia primárních pramenů ze Spisovny VŠE a Národního archivu v Praze, ale i na základě cenných pramenů získaných od pamět-níků, aktivních studentů VŠE v roce 1968. (alza.cz)

Zříceniny, ruiny, zhrouceniny, torza, zbytky původně celistvých lidských staveb, které postupem času zchátraly, protože o ně lidé přestali mít zájem, anebo poničené v důsledku přírodních katastrof či válečných událostí, ty všechny patří k ceným výpovědním důkazům o naší minulosti. I když jde většinou o torza, která už dávno nejsou udržovaná a vystavená povětrnostním vlivům postupně chátrají, jsou tedy odsouzená k postupnému zániku, přesto se stále a znovu stávají oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců i předmětem vědeckého zkoumání odborníků. I když slovo „zřícenina“ může označovat jakoukoli zchátralou stavbu, nejčastěji tímto termínem bývají označovaná torza byvších opevněných šlechtických sídel, jako byly hrady, hrádky, tvrze anebo později zámky. Každá z těchto zřícenin má svoji nezaměnitelnou, osobitou minulost a v propojení s historií kraje nabývá významných výpovědních hodnot. Současně dotváří ráz krajiny a většinou se stává nezaměnitelnou dominantou charakteristického panoramatu, jako například v případě Českého ráje, který je ztotožňovaný s obrysem zřícenin hradu Trosky, anebo Máchova kraje, jehož neodlučitelnou součástí jsou zříceniny hradu Bezděz. (patro.cz)

Nejlepší knihy jsou takové, které jejich autor napíše s nasazením, energií, porozuměním a obdivem k objektu svého psaní. To je případ Heleny Musilové, která v publikaci o Jiřím Valochovi splnila toto zadání vrchovatou měrou. Jiří Valoch (1946) hrál, a svým způsobem stále hraje, na umělecké scéně střední a východní Evropy od poloviny 60. let, tedy od počátku všech svých aktivit, klíčovou roli. Vedle své vlastní výtvarné tvorby připravil stovky výstav, napsal desítky odborných textů o nejaktuálnějších výtvarných postupech a uvažováních odkazujících ke konceptuálnímu umění nebo k dílům pracujícím s jazykem geometrie. Napomáhal, v době, kdy informace zvláště mezi Východem a Západem byly omezené, spojování umělců nejen střední Evropy, ale doslova celého světa. Tato publikace vydává zprávu o jeho širokém rozkročení a rozsáhlých aktivitách na tomto poli umění vůbec poprvé. Nikdo ještě neprozkoumal v takové míře archivní prameny, osobní archivy kolegů i přátel, nehovořil s tolika pamětníky a nezmapoval ohromující množství akcí, kontaktů, dopisů, děl a památek na ně, jako se to podařilo autorce. V neposlední řadě hovořila Helena Musilová i se samotným tvůrcem a s autory, s nimiž spolupracoval. Nevyhýbala se ani odborné literatuře věnované střední a východní Evropě. Jejím cílem bylo zmapovat jednotlivé důležité akce a způsob, jakým vznikla Valochova obsáhlá sbírka, ale také popsat mechanismy fungování společenských struktur, které určovaly a determinovaly výtvarný život a uměleckou scénu v období normalizace. Léta 1965 a 1980 byla zvolena mezníky mezi Valochovými prvními veřejnými aktivitami spojenými s výtvarnou scénou a výstavou Současná česká kresba, kterou uspořádal v roce 1980 v Domě pánů z Kunštátu a která znamenala výrazný zlom v jeho činnosti. Publikace vyšla původně anglicky, nyní v rozšířeném českém vydání. Bohatě ilustrováno a dokumentováno. (knihydobrovsky.cz)

Katalog výstavy Vladimír Kopecký: GLORIA vydala Retro Gallery ve spolupráci s Museem Kampa. Je rozčleněný do tematických celků, které sledují některé podstatné aspekty Kopeckého díla a stejně jako výstava představuje obrazy a další díla vzniklé v posledních několika letech. Součástí je také dokumentace projektu na podobu jedné ze stanic budoucí linky pražského metra D – Nádraží Krč, jehož vypracování Vladimír Kopecký vysoutěžil v roce 2020. Publikace zahrnuje kromě řady vysoce kvalitních reprodukcí děl také texty Heleny Musilové, která byla kurátorkou výstavy. (knihydobrovsky.cz)

Galerie hlavního města Prahy připravila dlouho očekávanou retrospektivní výstavu Jitky Svobodové, malířky, autorky kreseb a prostorových objektů, která patří mezi nejautentičtější výtvarnice domácího i světového umění.Od poloviny šedesátých let, kdy vstoupila na výtvarnou scénu, se systematicky věnuje prozkoumávání viděné reality, kterou jedinečným - a pro diváka často zneklidňujícím - způsobem převádí v osobitá umělecká díla. Jitka Svobodová začínala jako malířka abstrahujících krajin a přírodních živlů. V první polovině sedmdesátých let se rozhodla opustit malbu a věnovat se kresbě; skrze toto médium v plošných i prostorových realizacích zobrazovala jak předměty každodenního života, konstrukce a různé typy vazeb, tak jevy jako kouř či pohyb mořské hladiny. Ve své celoživotní tvorbě se dotkla základních otázek souvisejících jak se samotným tvořením, tak s procesem poznání. Výstava a katalog (průvodce výstavou) představují její tvorbu od dob studií na Akademii výtvarného umění, které ukončila v roce 1967, až po práce z roku 2023. Architektem výstavy byl Josef Pleskot, katalog je postaven na fotografiích z instalace, která ukazuje pozoruhodný dialog mezi oběma osobnostmi. Josef Pleskot je také autorem textu, ve kterém naznačuje svůj tvůrčí přístup. V katalogu je také, kromě textů kurátorky Heleny Musilové, původní esej filosofa Martina Nitscheho a filosofky Josefíny Formanové s názvem Zpola zavátá okna fenomenality: Jitka Svobodová jako filosofka, ve které nahlížejí na dílo Svobodové z hledisek myšlení, pohledu a prožívané skutečnosti. Jitka Svobodová vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1961-1967 ateliér monumentální malby, 1973-1976 ateliér restaurování). Pracovala jako restaurátorka a výtvarnice ve svobodném povolání, po sametové revoluci byla v roce 1991 jmenována profesorkou na AVU a do roku 2012 zde vedla ateliér - školu kresby. Připravila řadu samostatných výstav v Česku i v zahraničí a zúčastnila se mnoha výstav kolektivních, její práce jsou zastoupeny ve významných veřejných i soukromých sbírkách. Editorka: Helena Musilová Texty: Helena Musilová, Martin Nitsche a Josefína Formanová, Josef Pleskot Fotografie: Matěj Bárta, Kateřina Fialová, Michal hančovský, Hana Špačková, archiv Jitky Svobodové Překlad do angličtiny: Jean Gaspard Páleníček (knihydobrovsky.cz)

Fotografická monografie představuje dosud nepublikované fotografické dílo předčasně zesnulého autora. Ivan Lutterer s vysokou obrazovou kulturou zachycuje citlivě situace zcela všední, obyčejné, které jsou esencí českého bytí v té době. Jemné dotyky reality s o to větší výpovědní silou poodkrývají významy skryté v tom každodenním, v tom co je přehlížené, opomenuté, na okraji. (knihydobrovsky.cz)

Karel Vaňura, malíř a sklář, je jedním z nejoriginálnějších tvůrců v českém umění 2. poloviny 20. století, dokládá to i tato monografie s množstvím reprodukcí obrazů, asambláží, skleněných vitrají a realizací v architektuře. Vaňura nepřijímal, respektive mechanicky nepřejímal dobové styly a směry, jeho tvorba je původní a autentická. Vaňura v mnoha dílech dosáhl originálních řešení, jak po vizuální, tak po technologické stránce; koncem šedesátých let byl označován jako jeden z nastupujících talentů československého umění, sklářského i malířského. Právě taková tvorba tvoří z českého umění druhé poloviny 20. století onu pestrou, lákavou směsici, která stále překvapuje a inspiruje a která ukazuje, že je stále co objevovat. Tato monografie je prvním komplexním zpracováním díla autora, který kromě vlastní tvorby jako uznávaný pedagog ovlivnil celé generace výtvarníků a který mnohokrát starost o práci ostatních kladl nad svou vlastní tvorbu. (knihydobrovsky.cz)

V této práci předkládá autor PhDr. Bohuslav Čížek, CSc., emeritní kurátor sbírky hudebních nástrojů Národního muzea v Praze, první ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybraných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky. Z relativně velkého počtu 37 dochovaných klavichordů je autorsky určených jen osm, ve výrazně menším množství cembal a spinetů jsou zastoupeny pouhé čtyři osobnosti. Výběr 38 stavitelů kladívkových klavírů a jejich synů se řídí jednak jejich domácím, ale i mezinárodním významem. Jsou tu slavní vídeňští mistři, jejichž práce se dochovaly v domácích i zahraničních sbírkách, jako Walter, Graf nebo Streicher, ale i tací, o nichž víme jen z matrik a městských knih, ale dosud nebyl znám žádný jejich dochovaný nástroj, například Mallek, Leschen či Pfeifer. Všechny uvedené nástroje starých mistrů, dochované na území České republiky, jsou zařazeny na základě autorova osobního studia; jejich další díla, uložená v zahraničních sbírkách, jsou prezentována vesměs na základě údajů katalogů či soupisů v uvedených pracích. Katalogizační údaje o nástrojích každého jednotlivého mistra doprovází barevná fotografie alespoň jednoho jeho nástroje, popř. i jeho detailu. Kniha je důsledně dvojjazyčná, anglická verze z pera muzikologa dr. Davida R. Beveridge umožňuje v odborných kruzích její celosvětové užití. (knihydobrovsky.cz)

Jestliže se historikové při hodnocení osobnosti Emanuela Arnošta z Valdštejna, šestého biskupa litoměřického, na něčem shodnou, pak zřejmě na faktu, že tento muž vynikal vzděláním a že jeho charakteristickou vlastnost představovala ustavičná touha po poznání, přičemž ale on sám zůstával skoupý na kategorické hodnotící soudy. Výstava v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích a její doprovodná publikace ukazují, jak složitá a rozporuplná byla doba, v níž Valdštejn žil a působil a jaké kladla nároky na katolickou církev, která si složitě hledala své místo ve světě, jenž se na místo Boha pokusil postavit nejprve občana a poté národ. Jako rozporná postava se může jevit i Valdštejn sám. Jeho duchovní zrání se odehrávalo v duchu hluboké a nepochybující barokní zbožnosti, on sám však ve zralém věku čile spolupracoval s josefinisty a zednáři. Byl aristokrat, člen jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, ale nalezl cestu k lidem neurozeným, horujícím pro odstranění stavovských privilegií jako přežitku středověku. A konečně, byl to katolický biskup, jenž ve své knihovně s vášní náruživého bibliofila shromažďoval (a nepochybně i četl) nejen klasické knihy z nekatolického humanistického prostředí, ale též autory církví pronásledované a po staletí zakazované. Litoměřický biskup vskutku neplýtval slovy a své vlastní názory a postoje, k nelibosti současných historiků, nesvěřoval ani papíru, ani uším důvěrníků. Jakoby své současníky i pozdější badatele vědomě odkazoval především k oné větě, kterou si již v mládí zvolil za svou devizu a kterou dodnes můžeme číst na přídeští knih z jeho knihovny: "Unica spes nostra Deus est", Bůh je naší jedinou nadějí. Těchto pět slov představuje základní klíč k pochopení Valdštejnovy osobnosti. Jeho doba byla v mnohém podobná té naší, neboť také ona nabízela na trhu namísto Boha různé podivné bůžky. Biskup Valdštejn se snažil poznat a pochopit vše, co osvícenství přinášelo. Niterná víra, hluboká vzdělanost a odpovědnost vůči tradicím rodu a země jej přitom spolehlivě ochránily ode všech krajností. Do dějin vstoupil jako duchovní pastýř, který pomohl své církvi důstojně přijmout výzvy převratné a vůči křesťanství ne vždy vstřícné doby. Především v tom spočívá jeho význam i pro současnost. (patro.cz)

Tvorba malíře Josefa Žáčka má hluboce sociální a politický kontext. V současnosti kriticky reaguje na skryté i otevřené manipulace masmédií, otázku terorismu a na situaci vyvolanou uprchlickou krizí v Evropě. V publikaci ANTICORPS mimo jine umělec ukazuje svět jako každodenní mechanismus lidského konání, stereotypů, standardních úkonů. (knihydobrovsky.cz)

Pomocník a rádce pro všechny, kdo doma pečou kváskový chleba. Kniha vyplývá z více než 30tileté zkušenosti autorky a přátel z přípravy chutného a trvanlivého kváskového chleba a z kvalitní odborné literatury. V otázkách a odpovědích najdete rady, jak připravit kvásek a těsto ve stupních či zrychlenými postupy, jak si poradit v nesnázích, jak připravit domácí kvas, jak upéci nejen chutný pěkný a kvalitní chléb, ale i jiné kváskové, dokonce i sladké kváskové pečivo.30 inspirativních receptů na kvásková těsta a jejich pečení, různé technologie kynutí, pečení. Navíc dvě desítky receptů na pokrmy z kvásku a zbylého chleba. Nepostradatelná pomůcka pro přátele zdravé výživy a všechny, kdo chtějí vědět, co jedí... (knihydobrovsky.cz)

Publikace renomované etnografky přináší nejen zajímavé svědectví o současné podobě posvícení, k nimž neodmyslitelně patří hostiny v širším rodinném kruhu, ale podává i ucelený kulturně historický pohled a komentuje historické události, jež tradici posvícení ovlivnily. Samostatný oddíl je věnován zvláštnostem hodů na Moravě, např. úloze chasy spjaté se stárkovskou organizací. Obrazově bohatě vybavená kniha popisuje obchůzky a průvody, stavění hodové máje s tradičním pořadem zvyků a obřadních tanců a další. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha organologa Bohuslava Čížka (nar. 1940), emeritního kurátora sbírky hudebních nástrojů v Národním muzeu, navazuje na stejnojmennou publikaci z roku 2010, v níž byl podán ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech některých vybraných mistrů převážně ze sklonku 18. a z první poloviny 19. století na území České republiky. Zde se prezentují výsledky nového systematického průzkumu, jenž přinesl jednak zjištění dalších nástrojů již dříve pojednaných výrobců, jednak i mnoho dalších klavírů dnes zcela neznámých zhotovitelů, ve snaze o přehled co nejúplnější. Je zde 33 nových hesel klavírníků s celkem 41 křídly a stolovými klavíry, ve větší míře jsou zařazeny i nástroje anonymních stavitelů a tak je tu dohromady prezentováno 82 kladívkových klavírů zjištěných na bezmála šedesáti místech. Vedle jmen známých z první knihy jako Weiss či Weimes, Reysz nebo Stabernak jsou uvedeni další neznámí, respektive zcela zapomenutí výrobci jako Ehlers, Fischer nebo Lautterer z Vídně či pražský Herberth nebo Faulhaber z Loun. Kniha neuvádí žádná nově zjištěná cembala, zato přináší v dodatku soupis všech dochovaných klavichordů na našem území podle autorova průzkumu z minulých dvou desetiletí, jakož i bibliografii jeho prací. (knihydobrovsky.cz)

Atlas Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě je pro českého čtenáře první možností nahlédnout do zatím neviděného světa jedné z vědních disciplín s vlastní terminologií, logikou a estetickými hledisky. Tento obor se nazývá ichnologie a zabývá se mnohem širším spektrem objektů, než jsou zkamenělé šlépěje nebo řady šlépějí. Z nejvýznamnějších dalších "stop" uvedeme doupata, běžně známá ze suchozemských prostředí jako obytné prostory savců. Doupata jako obydlí bezobratlých uvnitř mořského dna jsou však mnohem četnější a rozmanitější. Dále představíme širokou škálu tzv. potravních stop, z nichž uvedeme alespoň takzvané požerky na povrchu mořského dna, stopy po projídání hlubokých partií dna i složité konstrukce sloužící doslova k pěstování a sklizni potravy. Renomovaný ilustrátor pravěkého světa Jiří Svoboda v úzké spolupráci s autorem textu doprovodil knížku desítkou překvapujících pohledů do světa ichnologie. Podobného počinu se prozatím nikdo na světě neodvážil. Knížka může posloužit nejen jako atlas, ale také jako průvodce, protože většina nalezišť vybraných zkamenělých stop dosud existuje a údaje o přístupu k lokalitám jsou v knížce detailně zpracovány. (knihydobrovsky.cz)

Seznamte se s osudy rodu Šternberků – jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do první poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je shrnutím studia středověkých hradů během posledních třiceti let na celém území České republiky a svým pojetím se poněkud odlišuje od doposud publikovaných prací. V úvodu je nastíněna koncepce knihy a přehled důležitých etap studia středověkých hradů u nás. Vlastní text se skládá ze tří částí. První část nazvaná Hradní dispozice a její prvky, která bývá v evropské literatuře označována jako Burgenkunde, si všímá jednotlivých prvků tvořících hradní dispozici, jejich morfologie, typologie, souvislostí a vývoje. Druhá část knihy je věnována hradní typologii. Třetí část tvoří do základních etap členěný nástin vývoje hradů v Čechách a na Moravě od 12. do počátku 16. století. Kniha obsahuje bohatý, většinou doposud nepublikovaný obrazový materiál - fotografie, plány, stará vyobrazení. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Marek Brčák, 570 stran, česky Kapucínské kostely svou prostou a osobitou architekturou dodnes upozorňují na přítomnost tohoto řeholního řádu v mnoha městech České republiky, od Sokolova přes Prahu až po Fulnek. Kapucíni patřili v raném novověku nejen v našich zemích, ale i ve světě vedle jezuitů a františkánů k nejpočetnějším řeholním společenstvím. Těšili se na jedné straně přízni mocných a bohatých, což umožnilo jejich velké rozšíření, v souladu s ideály sv. Františka z Assisi ale oslovovali svou činností zejména nižší vrstvy. Výborně pramenně podložená monografie Marka Brčáka sleduje dějiny kapucínů v Čechách a na Moravě od jejich příchodu na naše území po josefinské církevní reformy. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, laická společenství atd.). Kniha je opatřena biografickými medailony známých i méně známých kapucínů... (alza.cz)

Barokní památky shromážděné na výstavě a popsané v katalogu společně vyprávějí příběh o velké kulturní epoše, která se nedala spoutat ani zemskými hranicemi, ani mocenskými konflikty. Baroko nepředstavovalo jen výtvarný či architektonický sloh, ale celkový životní styl, který po traumatech třicetileté války přetvořil střední Evropu na křižovatku duchovních proudů a uměleckých idejí. Čechy a Bavorsko se staly kolem roku 1700 velkým staveništěm a uměleckou dílnou. Nové, dynamické a tvarově bohaté umění zformovalo svět našeho domova, neboť střední Evropa zůstává i přes propast čtvrtiny tisíciletí barokní krajinou. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl osobité reprezentativní publikace Jiří Příhoda 25|25 představuje autorovy práce z let 2000-2019, které sám pojmenovává "za sochou - před architekturou". Svou současnou tvorbu Příhoda dělí do tří základních kategorií, na Cely, Příbytky a Místa, které zamýšlí jako místa ke kontemplaci. Zajímá ho otáčet vztahy, pojímat vizuální umění jako reálnou architekturu a design, bez nutnosti přiřadit jim jasně formulovanou funkci. Výpravná publikace, která vedle desítek fotografií realizací obsahuje i 3D vizualizace projektů, neopomíjí ani jeho architekturu výstav výtvarného umění. Nad současnou tvorbou Jiřího Příhody se v doprovodných textech knihy zamýšlejí Magdalena Juříková, Christopher Long a Edith Jeřábková. Mnohé o procesu a filozofii jeho tvorby prozradí inspirativní rozhovor, který s autorem vedla Terezie Nekvindová. Spolu s prvním dílem, věnovaným Příhodovým pracím v oblasti sochařství, videoartu a instalace, má nyní čtenář díky boxu, speciálně vytvořenému pro oba díly publikace, k dispozici kompletní souhrn autorovy dosavadní tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Publikaci Evangelíci v rané toleranční době v Čechách a na Moravě připravila k vydání doc. Phdr. Eva Melmuková – Šašecí. Je však kolektivním dílem týmu autorů komise pro toleranční přihlášky Poradního odboru Českobratrské církve evangelické. Sborník poskytuje souborný přehled nově zjištěných skutečností o průběhu rané toleranční doby, včetně širších souvislostí historického vývoje české reformace od 15. století do počátku 20. století. (patro.cz)

Kostely v české krajině vnímáme jako samozřejmost: stojí v téměř každé obci, dominují náměstím i panoramatům měst. Pro věřící je kostel místem duchovního spočinutí. Kromě toho je však i kulturním pokladem, jedinečným souborem vrcholných tvůrčích výkonů své doby a místa.Představit čtenářům toto bohatství v jediné knize byl nelehký úkol. Z celkového počtu více než sedmi tisíc kostelů a kaplí bylo nutné vybrat jedinou setinu tak, aby reprezentovala celé toto množství napříč tisíciletím.Snad vás naše kniha zavede na nejedno z vybraných míst. Protože teprve tam čeká jedinečný genius loci, duch místa, který je vždy nezaměnitelným součtem posvátné úcty a obdivuhodného uměleckého vzepětí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje dvacet lékařských procesů z vlastní advokátní praxe autora, některé mediálně známé, jako případ heparinových vražd, útok mačetou na psychiatra, nebo nepravdivé tvrzení pacientovi o zhoubné chorobě, a soudní dohry těchto případů. Dalších deset případů je z judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Popsané procesy se udály v nedávné době - v letech 1992 až 2020. (knihydobrovsky.cz)

Kniha přináší obsáhlý přehled o vývoji divadelního tanečního umění v českém prostředí od nejstarších známých teatralizovaných produkcí po hranici druhé světové války. Dějiny do roku 1723 jsou shrnuty do jedné kapitoly, která zachycuje jednotlivá představení a sumarizuje informace o nich, jejich tvůrcích a aktérech; zvláštní pozornost je věnována aktivitám v zámeckých divadlech (např. Jaroměřice nad Rokytnou a činnost baletního mistra Johanna Baptisty Daneseho). V dalších kapitolách postupuje autorka jednak chronologicky, jednak podle jednotlivých divadelních scén, vedle dění v pražských divadlech začlenila do přehledu i známá fakta týkající se baletního dění v Brně, Ostravě, Olomouci a Plzni. Faktografické údaje o jednotlivých inscenacích, choreografech, baletních mistrech a tanečnících jsou obohaceny citacemi z divadelních cedulí, libret a dobového tisku, u významných osobností jsou v textu zařazeny také stručné životopisy a přehled o jejich dalších divadelních a uměleckých aktivitách. V mnoha případech se jedná o poznatky dosud neznámé, nepublikované v ucelené podobě a v přehledu.Knihu doplňuje rozsáhlá obrazová příloha, která tvoří samostatnou obsahovou část, ukazuje nejen fyzickou podobu tanečníků a fakta o představeních, ale vytváří ucelenou představu o vývoji tanečního umění u nás, o proměnách tanečního stylu a způsobu zobrazování tance. Vzhledem k nedostatku staršího ikonografického materiálu tvoří podstatnou část obrazové přílohy dokumenty z 19. a 20. století. Součástí textu je dále poznámkový aparát a seznam pramenů a literatury. (knihydobrovsky.cz)

Kapucínské kostely svou prostou a osobitou architekturou dodnes upozorňují na přítomnost tohoto řeholního řádu v mnoha městech České republiky, od Sokolova přes Prahu až po Fulnek. Kapucíni patřili v raném novověku nejen v našich zemích, ale i ve světě vedle jezuitů a františkánů k nejpočetnějším řeholním společenstvím. Těšili se na jedné straně přízni mocných a bohatých, což umožnilo jejich velké rozšíření, v souladu s ideály sv. Františka z Assisi ale oslovovali svou činností zejména nižší vrstvy. Výborně pramenně podložená monografie Marka Brčáka sleduje dějiny kapucínů v Čechách a na Moravě od jejich příchodu na naše území po josefinské církevní reformy. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, laická společenství atd.). Kniha je opatřena biografickými medailony známých i méně známých kapucínů a obrazovým doprovodem. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Publikace renomované etnografky přináší nejen zajímavé svědectví o současné podobě posvícení, k nimž neodmyslitelně patří hostiny v širším rodinném kruhu, ale podává i ucelený kulturně historický pohled a komentuje historické události, jež tradici posvícení ovlivnily. Samostatný oddíl je věnován zvláštnostem hodů na Moravě, např. úloze chasy spjaté se stárkovskou organizací. Obrazově bohatě vybavená kniha popisuje obchůzky a průvody, stavění hodové máje s tradičním pořadem zvyků a obřadních tanců a další. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Kaněčková Eva Dvořáková, 200 stran, česky Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19.... (alza.cz)