Praha v množném čísle - radim kopáč, jakub šofar

Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. Vybrali a uspořádali Radim Kopáč a Jakub Šofar. Předmluva Radim Kopáč. (knihydobrovsky.cz)

Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. (patro.cz)

Praha jinak, Praha "jinohledem". Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce - a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak! (knihydobrovsky.cz)

Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty. (knihydobrovsky.cz)

Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty. (patro.cz)

Hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Tak bývá Bohumil Hrabal nejčastěji označován — nejsou to však jen publicistická klišé? Monografie Jakuba Češky na základě detailního rozboru některých Hrabalových klíčových literárních děl (Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota, novela „Jarmilka“) dokazuje, že Hrabal není ani v nejmenším autentický zapisovatel života, nýbrž vášnivý spisovatel, který se v obtížných podmínkách dozorované literární produkce snaží uhájit právo na svobodu tvorby. O tom, nakolik svébytným, literárně rafinovaným a autonomním spisovatelem Bohumil Hrabal byl, svědčí také analýza lektorských posudků jeho děl z časů normalizace. Z ní je totiž patrné, jak krátkozraké by bylo přehlížet Hrabalovu tvorbu z této doby. Nejenže ji napsal ve svém vrcholném tvůrčím období, navíc se teprve tehdy stává autentickým spisovatelem. (patro.cz)

Přestože je tvorbě Bohumila Hrabala věnována značná pozornost, knih, které kladou důraz na detailní rozbor jeho klíčových literárních děl (v předkládané knize to jsou: Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota a raná novela Jarmilka), je jako šafránu. Takto vedená analýza může napomoci vymanit Hrabala z publicistických klišé, jakými jsou hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Hrabal není ani v nejmenším autentický zapisovatel života, nýbrž vášnivý spisovatel, který se snaží v obtížných podmínkách dozorované literární produkce uhájit právo na svobodu tvorby. O tom, nakolik svébytným, literárně rafinovaným a autonomním spisovatelem Bohumil Hrabal byl, svědčí také analýza lektorských posudků z času normalizace. Z ní je totiž patrné, jak je krátkozraké přehlížet tuto část Hrabalovy tvorby. Nejen že ji napsal ve svém vrcholném tvůrčím období, navíc se teprve v něm stává autentickým spisovatelem. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Radim Kopáč; Jakub Šofar, 264 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. (alza.cz)

Praha jinak, Praha „jinohledem“. Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce – a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak! (patro.cz)

Publikace představuje zaniklé prostředí křivolakých pražských uliček, honosných i špinavých hampejzů, pochybných náleven, barů a šantánů, ale i soukromých bytů, ve kterých se ženy nejrůznějšího věku nabízely svým klientům. Přibližuje také polosvět pasáků a kuplířů, ale i snahy těch, kteří s tímto sociálním problémem bojovali. I když prostituce v Praze bujela už od středověku, obrazový materiál v knize z pochopitelných důvodů pokrývá až období Rakouska-Uherska a první republiky. Zatímco za monarchie bylo provozování prostituce podrobeno úřednímu dohledu a veřejné domy fungovaly oficiálně na základě koncese, za první republiky se nevěstky musely stáhnout do ilegality. Stejně jako předtím také "šlapaly chodník" a své zákazníky "lovily" v nejrůznějších pohostinských zařízeních. Kniha dává nahlédnout do všech těchto míst i do tváří těch, kteří se v tomto světě pohybovali. Průvodní studie pak pojednává titulní problematiku v širším kulturním i společenském kontextu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jakub Češka, česky Přestože je tvorbě Bohumila Hrabala věnována značná pozornost, knih, které kladou důraz na detailní rozbor jeho klíčových literárních děl (v předkládané knize to jsou: Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota a raná novela Jarmilka), je jako šafránu. Takto vedená analýza může napomoci vymanit Hrabala z publicistických klišé, jakými jsou hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Hrabal není ani v nejmenším autentický zapisovatel života, nýbrž vášnivý spisovatel, který se snaží v obtížných podmínkách dozorované literární produkce uhájit právo na svobodu tvorby. O tom, nakolik svébytným, literárně rafinovaným a autonomním spisovatelem Bohumil Hrabal byl, svědčí také analýza lektorských posudků z času normalizace. Z ní je totiž patrné, jak je krátkozraké přehlížet tuto část Hrabalovy tvorby. Nejen že ji napsal ve svém vrcholném tvůrčím období, navíc se teprve v něm stává autentickým... (alza.cz)

Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout. V novém výboru, s novými ilustracemi. Třeba pro srovnání s výbory staršími, jako Nonsens (1997) nebo Ostrov, kde rostou housle (1987). (knihydobrovsky.cz)

"Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy." Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922-1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928-1981) a Egona Bondyho (1930-2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč. (knihydobrovsky.cz)

Nakladatelství Meander vydává experimentální knihu Dnes dítě. Co den, to jedna dětská průpovídka. Dítě je čisté jak lilie, upřímné a pravdivé. Poví Vám toho o světě víc než noviny, televize nebo internet. (knihydobrovsky.cz)

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem - to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované - vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 - jsou shromážděny v tomto svazku. (knihydobrovsky.cz)

Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií, a nejen těch mainstreamových. K fenoménům, jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii nebo erotika v literatuře, existují po roce 1989 možná dílčí příspěvky, nikoli však sumarizující, rekapitulující texty. Právě takovou ambici mají kapitoly této knihy: chtějí být průvodci po tématech, nikoli literárně- či uměnovědnými výklady, mají za skromný cíl přiblížit a obhlédnout terén, předvést jeho široký potenciál. Prostě ukázat směrem, kterým se chtě nechtě hlavní proud vždycky obrátí pro svoji další potravu - na okraj. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí. (knihydobrovsky.cz)

Jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi za socialismu? Lid buduje novou a spravedlivou společnost a statečně překonává všechny překážky, kdežto lidi na to kašlou.“ Zavzpomínejte na další legrácky, které lidový vtipálek vyprodukoval za vlády komunistů. Jako ve vypouklém zrcadle ožívají tehdejší politici, zpěváci, herci, výrobky, stavby, filmy či sdělovací prostředky. Připomeňte si dobu socialismu na anekdotách, hádankách, parodiích a posměšcích. (patro.cz)

Básník a filozof Eugen Brikcius vzpomíná na své kamarády a přátele: historiky umění a filozofy, malíře a sochaře, básníky a esejisty. Kniha skládá jedinečný portrét české kultury, hlavně poezie a filozofie, od 60. let minulého století po dnešek. Jsou to: Milan Balabán, Vladimír Borecký, Ivan Dubský, Jiří Gruša, Ivan Havel, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Bohumil Hrabal, Ellen Jilemnická, Ivan Martin Jirous, Svatopluk Karásek, Petr Král, Jiří Načeradský, Karel Nepraš, Jiří Němec, Rudolf Němec, Karol Sidon, Andrej Stankovič, Jan Steklík, Miloslav Topinka a desítka dalších. Svědčí o jejích proměnách i stálostech, o dramatickém vývoji i útěšných a úlevných okamžicích. (knihydobrovsky.cz)

Víte, čemu se za socialismu říkalo atomkaše, hudrák, sešit sešitovič či kovralový lišej? Komu se přezdívalo Krysa Vasilisa, Rudý Rambo či Husák v čokoládě? Hlavním pramenem už třetího souboru toho nejlepšího, co stvořil lidový humor v minulém režimu, se staly ohlasy čtenářů, kteří z paměti vydolovali další dobové anekdoty, písňové parodie, historky ze života, a především lidové výrazy ze všech sfér bytí od hospody přes sjezdový palác až po kriminál. (patro.cz)

Texty, v nichž autor vzpomíná na svá studia, vojnu, nebo reaguje na současné společensko-politické problémy, jsou vlastně příslibem do budoucnosti. Autorovi se totiž zdařil neotřelý a nápaditý pohled na tristní situace vlastního života v kontrastu s životem naší společnosti. Sžíravá kritika současnosti bez nadbytečných vulgarismů… (knihydobrovsky.cz)

Leszek Engelking (1955) patří mezi nejpilnější polské bohemisty po roce 1989. Věnuje se překladu, literární vědě, historii, kritice a publicistice; píše původní básně a prózu. Působí na univerzitě v Lodži. Publikace shrnuje devětadvacet Engelkingových literárněhistorických prací věnovaných české literatuře zejména posledního století, ale i starší: počínaje Máchou přes Richarda Weinera ke Skupině 42, Ivanu Wernischovi a českému surrealismu až po Jáchyma Topola. (knihydobrovsky.cz)

Zradidla čili lapy jsou provazce, na nichž jsou asi v jednometrové vzdálenosti upevněny barevné hadříky. Zradidel se používá k obehnání leče, aby zvěř z ní nebo do ní nešla. Vše, co z psaní pochází, je právě takovými zradidly čili lapy. Člověk sám sobě vymezuje, co má být vevnitř a co venku. Sám sebe zrazuje a sám sebe lapá. Tyto zápisky obyčejného padesátníka z levé kapsy buď vycházejí poprvé, nebo podruhé. Jsou nové, nebo staré. Byly otištěny v nezměněné podobě, nebo ve změněné podobě. Změny jsou všeho typu. Nikdy ale nejde o texturu bytí, vždycky jen a pouze o texty. Technologie nemůže být dál než lidská představivost… (knihydobrovsky.cz)

Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr. Někdy v letech 1962-1964 se mnou matka jezdila autobusem k očařovi. Mám od narození jednu čočku rozpitou do duhovky (setkání se ženami podobného osudu možné…) a nosil jsem brýle s takovou tou klapkou. Pak jsem to viděl u koňů. Když babičce vozili uhlí, na které měla nárok, neboť děda Filip byl strojvůdce, tak se Fuksa zastavila, klapku měla v pohotovostní poloze a uhlíř lopatou z vozu sypal uhel na chodník. Některé balvany měly přes deset kilo, a pak se to muselo rozbíjet kladivem. Byly plné pyritu a já si ve sklepě mohl hrál na zlatokopa. Tyto zápisky obyčejného pětapadesátníka jsou tentokrát z náprsní kapsy (nebo možná z kapsičky červených trenek, na které býval obrázek závodní motorky). Některé vyšly, některé jsou přesáté a některé jsou nové. Ale co to proboha znamená, to "nové"? (knihydobrovsky.cz)

Prozaická kniha literárního kritika, publicisty a editora Jakuba Šofara. Také si z cest přivážíte místo suvenýrů kameny zajímavých tvarů? Jistě nesnášíte potlesk pasažérů na konci letu v letadle a po vlezu do vody si úzkostlivě kontrolujete věci zanechané na břehu. Zajímá vás ale, kolik lidí vlastně umřelo na tiskovou chybu? A kolik jich vůbec umřelo na něco, co si přečetli? Plete se vám Jodorowsky a Chodorkovskij, Švejk se vám proměnil ve Špejbla, Pinocchio v Pinocheta a alegorie se objímá s alergií? Karle, sundej si tu čapku! Konstantine, kde je tvá bible? Z kosti Biebla zbyla jen ta lýtková a torzo pánve. Co dělá Todor na Žižkově? To nic, to jen nějaká Prachyba, prabába všech omylů, vrhá svoje mláďata do cizích hnízd. Bezchybné poznání neexistuje. Na začátku byla chyba. Geniálními chybami je svět polidšťován. A čím méně příběhů, tím více života. Budoucnost není pošťák, nemusí zvonit dvakrát. Nezbývá než v té strouhance života plakat mojitové slzy homeopatického složení a poslouchat nekonečnou ozvěnu vítězného pokřiku v chrámu duše. (knihydobrovsky.cz)

V léčebně dlouhodobě nemocných literárních armatur mívá noční službu šílený Hölderlin. Kašle na svoje povinnosti, nebloudí po chodbách, pořád jen mlátí svým pyjem do kláves odloženého klavíru minimalistické nokturno s matoucím názvem Hyperion. Poslední emerita v socializovaném světě představ ale neslyší, že filc na kladívkách je už dávno pryč. Deformované tóny se hroutí, zvuk je recyklován na nerozlišitelné vzdechy a šumy civilizace. Jaká slast pro všechny internované, kdyby se ten šílenec někdy netrefil. Ale on setrefí pokaždé.Jeden sacher, prosím pěkně, a ubrousek na drobky. Poslouchám tenmasochistický koncert u otevřeného okna, ze kterého jsou vidět koruny stromů na petřínské stráni. Slyším ho dokonale, i když jsem od Johanna Christiana Friedricha vzdálen mnoho desítek let. (knihydobrovsky.cz)

Kniha mapující dvacet let existence nakladatelství Meander. 174 položek v bibliografii, skoro padesátka nejrůznějších ocenění, komiks i literatura pro děti a mládež, původní i překladová tvorba, mezi vydanými autory Havel, Vaculík, Wernisch, Nikl, Fischerová, mezi ilustrátory pak Sopko, Skála, Miklínová. (knihydobrovsky.cz)

Tři plus jedna. Tři autoři postavili knihu na počest toho čtvrtého: Kopáč, Stančík, Mareš - a Kafka. První dva dodali slovo, třetí původní, komiksově laděné černobílé kresby - a ten čtvrtý, od jehož úmrtí je to letos 3. června právě sto let, posloužil svým životem a dílem jako inspirace. Kniha je naformátovaná jako abeceda. Jednatřicet liter, a co litera, to heslo plus ilustrace. Napsané je to v žánru info-tainmentu, texty vycházejí z konkrétních dat, jmen, míst a událostí, spjatých s Kafkou, ale jdou po dvou linkách, které byly odjakživa vlastní i jemu: tedy nejenom analýza - ale taky komika. Začíná to "aeroplány v Brescii" a končí v želízském penzionu, kde si Kafka léčil pochroumaný dech, ale taky potkal svou druhou osudovou milou Julii Wohryzkovou, a v neposlední řadě napsal "dopis otci". Kniha je ideálním úvodem do Kafkova světa, poslouží jako rozcestník i motivace. A pak samozřejmě připomínka jednoho z největších géniů světové literatury, a nejen minulého století. (knihydobrovsky.cz)

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční. Všechny uvedené kvality zcela samozřejmě a přirozeně uplatňuje rovněž ve svých odborných reflexích. Sám je označuje za myšlenkové experimenty oscilující mezi studiemi a eseji. Jejich důležitou vlastností je pak permanentní sebereflexe, komentování vlastních postupů a výkonů. Ne nadarmo se Vörös považuje za postmodernistu, autohermeneutika patří k základním rysům tohoto fenoménu. Stejně jako reinterpretace tradičních příběhů či ideových schémat. […] (pracuje) s dekonstrukcí, respektive konstruktivní destrukcí a fascinací tradičně protikladnými pojmy, odpovídajícími ontologickému protikladu mezi smyslově vnímaným a srozumitelným, případně mezi jeho variantami (například slovo psané a mluvené, rozum a šílenství, smysl doslovný a obrazný, mužský a ženský rod). (knihydobrovsky.cz)

Obsáhlá monografie výtvarníka Michala Singera (1959) je retrospektivním průřezem autorovou výtvarnou i slovesnou tvorbou. Autor koncepce knihy Radim Kopáč pak s Michalem Singerem vede zajímavý rozhovor poodhalující taje jeho uměleckého vyjádření. Singerovy obrazy nenechají nikoho lhostejným. Jsou odlišné, dobře rozpoznatelné, výrazné, žhavé a naléhavé. Vycházejí vždy z konkrétního osobního zážitku a původní inspiraci se snaží zachytit v nespoutaném malířském projevu. (knihydobrovsky.cz)

Osmadvacet rozhovorů, prostřednictvím kterých se Aleně Blažejovské a Radimu Kopáčovi podařilo zaznamenat momenty, představy či fascinace, jež ovlivňují životy českých básníků. Rozhovory autoři vedli s Eugenem Brikciusem, Milošem Doležalem, Gustavem Erhartem, Jaroslavem Erikem Fričem, Janem Gabrielem, Jiřím Goldem, Norbertem Holubem, Petrem Hrbáčem, Jaroslavem Chobotem, Zeno Kaprálem, Albertem Kaufmannem, Alexandrem Klimentem, Josefem Kroutvorem, Vladimírem Křivánkem, Jiřím Kuběnou, Patrikem Linhartem, Lukášem Marvanem, Petrem Mikešem, Pavlem Petrem, Janem Řezáčem, Vítem Slívou, Michalem Šandou, Viktorem Šlajchrtem, Janem Štolbou, Miroslavem Topinkou, Prokopem Voskovcem, Mnoháčkem Zgublačenkem a Karlem Zlínem. Je jich tolik, že pro ně marně hledáme něco společného. Konzervativní katolík, surrealista, tradicionalista, experimentátor. Sacerdos Poesie, ale i nepublikující básník; autor prakticky celý život pobývající mimo kulturní centra, básník-světoobčan. Autor mimo jiné zaobírající se osobami psychicky narušenými, ten, jenž z vlastní zkušenosti ví a svojí osobou i tvorbou dokládá, že "mezi duševně nemocnými je mnoho umělců". Tvůrce víceméně proslulý; onen, jenž vskutku není ani doma prorokem. Důvodem k představení jednotlivých tvůrců nebyla ani tak proslulost jejich díla, ale stala se jím rozlehlost osobnosti. Objevem může totiž být také vědomí souvislostí, které náhle vyvstávají před našima očima. Vědomí, že nikdo - tedy ani umělec - nežije osamocen, že na kohosi navazuje (kýmsi obklopen). (knihydobrovsky.cz)

Básně a texty autora středního věku (nar. 1958)vznikaly v letech 1982-2006, některé byly otištěny časopisecky (Tvar, Intelektuál). (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Známá i neznámá erotika (a skatologika) v české literatuře 1809-2009Studie o devíti kapitolách má jediný cíl: zpochybnit představu, že česká literatura posledních dvou set let, ale zejména 19. století, byla a dodnes je pouze záležitostí kultivovaného ducha - že tělesné, notabene erotické nebo sexuální prvky v ní neexistují, anebo bídně přežívají kdesi na umělecko-estetické periferii, aniž by národnímu písemnictví přidávaly cokoli relevantního a konstruktivního. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný. (knihydobrovsky.cz)

Rudolf Altschul (1927-1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem. Surrealismus byl pro něj láska i revolta, žena i odboj. Prostě smysl ("v každém smyslu jara"), pravda (která "hledá svět v náměsíčných"), naděje ("jež není rapírem"). Knížka Otázky rychle kladené v běhu sbírá dohromady všechno, co po básníkovi zbylo. Ačkoli jsme se snažili posbírat k věci maximum, je výsledkem útlá knížka. Malý hold velkému básníkovi (knihydobrovsky.cz)

Další svazek populární edice Zmizelá Praha přináší výběr historického fotografického materiálu velmi nezvyklého zaměření. Lokály a zařízení dětem nepřístupné, místa spojená s nočním životem města slibují zážitek velmi nevšední. (patro.cz)

eBook:,Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční. Všechny uvedené kvality zcela samozřejmě a přirozeně uplatňuje rovněž ve svých odborných reflexích. Sám je označuje za myšlenkové experimenty oscilující mezi studiemi a eseji. Jejich důležitou vlastností je pak permanentní sebereflexe, komentování vlastních postupů a výkonů. Ne nadarmo se Vörös považuje za postmodernistu, autohermeneutika patří k základním rysům tohoto fenoménu. Stejně jako reinterpretace tradičních příběhů či ideových schémat. […] (pracuje) s dekonstrukcí, respektive konstruktivní destrukcí a fascinací tradičně protikladnými pojmy, odpovídajícími ontologickému protikladu mezi smyslově vnímaným a srozumitelným, případně mezi jeho variantami (například slovo psané a mluvené, rozum a šílenství, smysl doslovný a obrazný, mužský a ženský rod). (z předmluvy Lubomíra Machaly) (knihydobrovsky.cz)

Víte, čemu se za socialismu říkalo moč mrtvé asfaltérky? Co to byl šedý mor, štrougalky, buzertaška, Leninovy sáně či bakelitový jaguár? V době před revolucí jsme zažívali zlatou éru lidové tvořivosti – a to nejlepší z ní najdete právě v této knize. Dostáváte do ruky jedinečný přehled historie, v níž minulost ožívá skrze vtipy a žerty. Zábavný i poučný bedekr na cestu do hlubin totality ilustruje dobový obrazový materiál. (knihydobrovsky.cz)

Brutální idiocie. Vulgárnost. Špína. Autentické diskuse z internetových serverů. Tohle není poezie. Je to čirá nenávist. (knihydobrovsky.cz)

Bohumil Hrabal, Jack Kerouac, možná i Jack London - to jsou vzdálení literární příbuzní Josefa Pánka. Povídková kniha Kopáč opálů čerpá především z několika let, která autor prožil v Austrálii, ale je také výpovědí o životním pocitu generace, jíž se s pádem totalitního režimu rázem otevřel celý svět. Syrová a nevázaná energie textu podkresluje mnohdy bláznivá a jindy hořká vyprávění hlavního hrdiny, pábitele postkomunismu, muže, jenž nikdy nejezdí na kole s přilbou. (knihydobrovsky.cz)

Jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi za socialismu? Lid buduje novou a spravedlivou společnost a statečně překonává všechny překážky, kdežto lidi na to kašlou.“ Zavzpomínejte na další legrácky, které lidový vtipálek vyprodukoval za vlády komunistů. Jako ve vypouklém zrcadle ožívají tehdejší politici, zpěváci, herci, výrobky, stavby, filmy či sdělovací prostředky. Připomeňte si dobu socialismu na anekdotách, hádankách, parodiích a posměšcích. (knihydobrovsky.cz)

Plavba po moři geniálního lidového humoru pokračuje! Víte, čemu se za socialismu říkalo atomkaše, bifekální brýle, ELPO obleček, hudrák, oprc, sešit sešitovič či kovralový lišej? Kde se nacházela Jakešova lhota, Serčany, Zelená labuť, Dům hrůzy u Radbuzy, sídliště Na pendreku či náměstí U třech sejrů? Komu se přezdívalo Červotočenko, Prasselini, Krysa Vasilisa, Rudý Rambo, Čtvrťásek, Lunďas Kuňdas, Bonifácek či Husák v čokoládě? Nebývalý úspěch prvních dvou dílů zábavných lexikonů Po práci legraci přiměl autory k sestavení třetího pokračování. Hlavním pramenem se staly ohlasy od čtenářů, kteří vydolovali z paměti dobové anekdoty, hádanky, průpovídky, písňové parodie, historky ze života a především lidové výrazy ze všech sfér bytí od hospody přes sjezdový palác až po kriminál. A jelikož za tehdejšími vtipy už kráčí historie, dozvíte se zde řadu faktů a zajímavostí z časů čtyřicetileté vlády rudých soudruhů. Jak říká popletený plukovník Brabec: „Doteďka jste se smáli vy a teď se budete smát vy!“ (knihydobrovsky.cz)

Prozaická kniha literárního kritika, publicisty a editora Jakuba Šofara. Také si z cest přivážíte místo suvenýrů kameny zajímavých tvarů? Jistě nesnášíte potlesk pasažérů na konci letu v letadle a po vlezu do vody si úzkostlivě kontrolujete věci zanechané na břehu. Zajímá vás ale, kolik lidí vlastně umřelo na tiskovou chybu? A kolik jich vůbec umřelo na něco, co si přečetli? Plete se vám Jodorowsky a Chodorkovskij, Švejk se vám proměnil ve Špejbla, Pinocchio v Pinocheta a alegorie se objímá s alergií? Karle, sundej si tu čapku! Konstantine, kde je tvá bible? Z kosti Biebla zbyla jen ta lýtková a torzo pánve. Co dělá Todor na Žižkově? To nic, to jen nějaká Prachyba, prabába všech omylů, vrhá svoje mláďata do cizích hnízd. Bezchybné poznání neexistuje. Na začátku byla chyba. Geniálními chybami je svět polidšťován. A čím méně příběhů, tím více života. Budoucnost není pošťák, nemusí zvonit dvakrát. Nezbývá než v té strouhance života plakat mojitové slzy homeopatického složení a poslouchat nekonečnou ozvěnu vítězného pokřiku v chrámu duše. (patro.cz)

eBook:,Kolektivní monografie Co je bulvár, co je bulvarizace navazuje na publikace již Nakladatelstvím Karolinum vydané, jako byly texty O fejetonu, s fejetonem nebo O reportáži, o reportérech, Pokusy a dobrodružství – poznámky k eseji, Rozhovory o interview, O komentáři, o komentátorech, Žurnalistika v informační společnosti a podobně. Vždy se jedná o obecný úvod a poté jsou zařazeny relevantní příspěvky odborníků a publicistů, kteří téma rozvíjejí a také popisují, jak využívají materiály ve své činnosti. Monografie o bulváru je více zaměřena na obtížné definování tohoto fenoménu, na jeho historii i současnost. Několik autorů a autorek popisuje svoji zkušenost s bulvárem a bulvárními médii. Bulvarizace je slovo, které se v poslední době objevuje poměrně často. Jedním z cílů této publikace je přinést čtenářům orientaci v tématu a také jim umožnit o fenoménu nezaujatě přemýšlet, protože jak vyplývá z některých příspěvků, takzvaná bulvární žurnalistika nemá jen záporné stránky. (knihydobrovsky.cz)

Jak na pořádný Český nákup? Jedině vozem Čalfa Romeo! Pokračování úspěšné trilogie, které se tentokrát zaměřuje na lidový humor z období budování kapitalismu. Plebejská tvořivost zůstala stejně vtipná a neúprosná: Zesměšňuje papaláše, namyšlené celebrity, kýčovité seriály, aušusové výrobky a vůbec vše, co stojí za výsměch. Připomeňte si události, které byly ještě nedávno přítomností. Smíchy se budete za soukromé vlastnictví popadat! (knihydobrovsky.cz)

eBook:,an Nejedlý a Jakub Šofar: Po práci legraci Lexikon lidového humoru z dob socialismuSocialismus byl tragickou kapitolou tuzemské historie, avšak skvělou kapitolou tuzemského humoru. Víte, čemu se říkalo moč mrtvé asfaltérky? Co to byl šedý mor, štrougalky, buzertaška, Leninovy sáně či anyňák? Které tehdejší celebritě se přezdívalo Rudý děda, Ušaté torpédo, Semínkový generál, Bolševický čaroděj nebo Karel Gott pro chudé? Kde se nacházel Jakešův prst, Husákovo ticho, Štrougalův pyj?Lidová tvořivost vygenerovala v letech 1948–1989 vlastní žertovné pojmosloví důležitých fenoménů reality jako odpověď na ideologický balast oficiálního jazyka. Na pozadí dobových posměšků, ale i anekdot, hádanek, parodií či fám před čtenáři plasticky vyvstane krajina socialismu. Abecední uspořádání promíchalo časovou posloupnost v groteskní koláž, v níž se kříží témata od politiky přes pop-music až po erotiku. A jelikož mnohé z aktérů už zavál čas, doprovází každé heslo vysvětlující komentář. Čtenář tak dostává do ruky jedinečnou učebnici historie, v níž minulost ožívá skrze humor. Zábavný i poučný bedekr na cestu do hlubin totality je bohatě ilustrován. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlá kniha rozhovorů kritika a editora Radima Kopáče s filosofem, historikem umění a spisovatelem Bohumilem Nuskou postihuje Nuskovo působení na poli vědecké práce i výtvarné a literární činnosti. Významný prostor je věnován jeho životním peripetiím od dětských let v Českých Budějovicích přes pražská studia až po jeho příchod do Liberce v roce 1957, kde žije dosud. Kniha, již doprovází dokumentární fotografie ze života B. Nusky, je svého druhu ohlédnutím za dosavadním aktérovým životem a zároveň účtováním s úspěšnými i méně úspěšnými aktivitami. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Plavba po moři geniálního lidového humoru pokračuje! Víte, čemu se za socialismu říkalo atomkaše, hudrák, sešit sešitovič či kovralový lišej? Komu se přezdívalo Krysa Vasilisa, Rudý Rambo či Husák v čokoládě? Hlavním pramenem už třetího souboru toho nejlepšího, co stvořil lidový humor v minulém režimu, se staly ohlasy čtenářů, kteří z paměti vydolovali další dobové anekdoty, písňové parodie, historky ze života, a především lidové výrazy ze všech sfér bytí od hospody přes sjezdový palác až po kriminál. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Za zavřenými dveřmi byla za socialismu docela legrace. Jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi za socialismu? Lid buduje novou a spravedlivou společnost a statečně překonává všechny překážky, kdežto lidi na to kašlou.“ Zavzpomínejte na další legrácky, které lidový vtipálek vyprodukoval za vlády komunistů. Jako ve vypouklém zrcadle ožívají tehdejší politici, zpěváci, herci, výrobky, stavby, filmy či sdělovací prostředky. Připomeňte si dobu socialismu na anekdotách, hádankách, parodiích a posměšcích. (knihydobrovsky.cz)

Je možné na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájit diplomovou práci o onanii v literatuře? Navíc diplomovou práci podstrčenou jako kukaččí vejce? Ale román Nika Kelmana Holky, o bohatých chlapících a jejich lolitkách, byl původně také obhájenou diplomovou prací. Pachateli docu-prózy, příběhu stmeleného citacemi k tématu, jsou dva kmenoví autoři nakladatelství dybbuk. Nela Astonová si kompenzuje úzkost z politicko-vědných bádání nekonečným referenčním průzkumem českých knih a časopisů. Jakub Šofar, kulturní publicista a občasný prozaik, si výkyvy svých depresí udržuje nenasytným čtenářským obžerstvím. Těžko soudit, zda jsou v této nesourodé koalici jeden druhému inhibitorem, či naopak urychlovačem reakcí. Každopádně výsledkem jejich spolupráce je posunutí literární tvorby na další, možná zcela ztracenou (a zatracenou metu). Dva zatracenci volbou, nikoliv osudem, školí o generaci mladšího a o civilizaci vzdálenějšího kamaráda. Všechno je jen náhoda, všechno spolu souvisí. A samohana je jedním z možných/nemožných dosažení cesty ke svobodě… (knihydobrovsky.cz)