Pijáci slunce - petr žantovský

Petr Žantovský nám předkládá svůj výběr (ne úplný) nejdůležitějších postav českého básnictví 20. století. Ukazuje nám osudy básníků v sepětí s jejich dílem. Podřídil výběr básníků ryze osobnímu vkusu se samozřejmým ohledem na význam jejich díla pro vybraný čas, kdy poezie měla ještě větší váhu než televizní skeč a plný košík ze shopping centra. (knihydobrovsky.cz)

Zdraví máme jen jedno, a proto nás zajímá, jak se o ně starat a jak je o ně pečováno ze strany institucí, které si platíme - lékařských zařízení. Média nás někdy přesvědčují o tom, že v českém zdravotnictví je všechno špatně, vybírají převážně jen negativní či dokonce poplašné zprávy ve snaze zaujmout, šokovat, někdy dokonce až manipulovat veřejnost. Jenže nic na světě není černobílé. O tom jsme se přesvědčili v rozhovorech s deseti špičkovými odborníky z různých medicínských oborů - od diabetologie, endokrinologie, revmatologie, přes neurologii, kardiologii, radiodiagnostiku, až po chirurgii či válečnou medicínu, přičemž svěží názory vnesl do knihy také o generaci mladší Lukáš Pollert. Oslovili jsme vynikající kapacity z těchto oborů a položili jim desítky otázek, z nichž některé se prolínají celou knihou. Každý ze zpovídaných lékařů na ně odpovídá trochu jinak a poskytuje tak další svědectví o různorodosti a hloubce světa medicíny. Jiné jdou přímo ke specifice jednotlivých oborů a snaží se aspoň trochu osvětlit místo, které zaujímají na zdravotnické mapě - se zvláštním přihlédnutím k tomu, co v dané oblasti můžeme pro své zdraví udělat sami. Kniha je tak pozoruhodným svědectvím o stavu našeho zdravotnictví, sbírkou poutavých názorů osobností, jež mají co říct, avšak stejně dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět, jaké jsou dnešní medicínské trendy i předpovědi a jak zůstat zdravý - což je bezpochyby cílem nás všech. (knihydobrovsky.cz)

Přední český publicista Petr Žantovský vystudoval žurnalistiku, teorii a historii médií. Působí jako novinář, analytik mediální oblasti a vysokoškolský pedagog. Je autorem více než 20 knih z oblasti médií, ale také mnoha knižních rozhovorů s význačnými osobnostmi české politiky a kultury (například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Potměšilem, Evou Urbanovou, Otakarem Vávrou, Milanem Knížákem a dalšími). Otevřené dopisy vycházely na pokračování na serveru Parlamentní listy. Autor je adresuje ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňuje na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na naši aktuálně prožívanou současnost. Knihu ilustracemi doprovodil známý český výtvarník a básník Miroslav Huptych. (knihydobrovsky.cz)

Před čtyřmi lety vyšla kniha Petra Žantovského Svět včerejška, dneška a ... složená z komentovaných dokumentů vztahujících se k nacismu obecně. Bylo to tehdy ku připomenutí 75. výročí porážky této perverzní ideologie a brutální politiky v roce 1945. Svět se bohužel nevydal po rozumnějších cestách, situace se spíše přiostřuje, a proto vznikla nová publikace Svět zítřka?*****15. března 1939, před 85 lety, naši zemi přepadli nacisté a následujících šest let ji okupovali pod lživým názvem Protektorát. Někteří dnešní politikové se vrací k někdejší nacistické rétorice a Protektorát nazývají autonomií. Neuvědomují si ve své nevzdělanosti, že první, kdo tuto formulaci vypustil, byl jistý Adolf Hitler. To je jeden z důvodů, proč vznikla tato kniha. Název Svět zítřka? je přesné vyjádření obavy z knihy předchozí, a jejího ještě dramatičtěji se naplňujícího scénáře. Jen jako malý výraz naděje je za názvem otazník. Jestli oprávněně, ukáže čas, možná bohužel již blízký. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka známého publicisty, spisovatele a básníka. Nakladatelství Kmen vydalo sbírku Petra Žantovského Never More. Jan Šulc v doslovu ke knize píše: Při četbě veršů Petra Žantovského v jeho nové sbírce Never More může čtenář hned napoprvé vnímat čtyři základní rysy jeho poezie. Prvním je rytmičnost a pročištěná zpěvnost veršů, svědčící o důvěrném vztahu k poezii zpívané, jež byla v mládí určující zkušeností pro autorovu (i mou) čtenářskou generaci. Druhým nepřehlédnutelným rysem je celková nálada, kterou v nás verše vyvolávají. Nálada údivu a sevření srdce nad míjením času, atmosféra nostalgie, místy smutku a stesku - ze smrti blízkých, ze životních ran, z bolesti. Třetí rys - Žantovský je - stejně jako četní básníci generací předchozích i současných - spjat s literaturou a širší kulturní tradicí, již si osvojuje, a ona mu pak pomáhá vyrovnávat se se současným světem, často zraňujícím a bolestným. Čtvrtým rysem Žantovského poezie je zájem o veřejný, společenský rozměr lidského života, viděný v historické perspektivě. (knihydobrovsky.cz)

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis "Žalujeme" českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu. Případ Uzunoglu trval déle než Dreyfusův, přestože tehdy "neexistovaly ani psací a kopírovací stroje, magnetofony, faxy, počítače ale ani elektronická pošta - dopisy byly tenkrát dopravovány vlaky či parníky. Telegrafy byly teprve počátku svého rozvoje." (knihydobrovsky.cz)

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview(například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy z cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. (knihydobrovsky.cz)

Důvodem vzniku této knihy bylo nejen aktuální tříčtvrtěstoleté výročí konce druhé války a porážky německého nacismu, ale především řada úkazů a událostí kolem nás, které jako by zkoušely naznačovat, že se může historie ne snad opakovat, ale inspirovat. Fakta o podivných jednáních různých orgánů Evropské unie, páté koloně mezi našimi novináři zejména v tzv. mainstreamu, nátlakových akcích neziskových organizací, mesaliancích někdejších post-nacistických, dnes sudeto-reminiscenčních sdružení s významnými postavami české politické scény se určitě nedají přikrýt konspirační teorii…. (knihydobrovsky.cz)

Přední český publicista Petr Žantovský vystudoval žurnalistiku, teorii a historii médií. Působí jako novinář, analytik mediální oblasti a vysokoškolský pedagog. Je autorem více než 20 knih z oblasti médií, ale také mnoha knižních rozhovorů s význačnými osobnostmi české politiky a kultury (například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Potměšilem, Evou Urbanovou, Otakarem Vávrou, Milanem Knížákem a dalšími). Otevřené dopisy vycházely na pokračování na serveru Parlamentní listy. Autor je adresuje ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňuje na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na naši aktuálně prožívanou současnost. Knihu ilustracemi doprovodil známý český výtvarník a básník Miroslav Huptych. (patro.cz)

Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo "historia magistra vitae" - historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O'Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto "tavícím kotli" myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka známého publicisty Petra Žantovského (1962) Zakázané květiny je psaná v duchu surrealistického existencialismu. Jde o autorovu druhou vydanou knihu poezie (po sbírce Tady bydlím, 2012). Představuje celkem 64 básní a je ilustrována 18 černobílým grafikami Jana Součka. (knihydobrovsky.cz)

Kontroverzní publicista Petr Žantovský před časem rozčeřil společenskou a mediální hladinu svou knihou Zprávy ze cvokhauzu. Od té doby se ovšem ve světě i doma událo spousta nových věcí! Věcí, které si přímo říkaly o Žantovského břitký úsudek Jeho nové fejetony proto opět srší trefnými a vtipnými postřehy i sarkasmy – a najdete v nich nové duchaplné analýzy všeho, co se kolem nás děje. A je v neposlední řadě i užitečným manuálem, který umožňuje konzumentům médií rozpoznat, kdy se s nimi média pokoušejí manipulovat. „Tuhle knihu si přečtěte, a třeba i na přeskáčku,“ dodává autor doslovu v této knize, populární spisovatel Martin Nezval. (knihydobrovsky.cz)

Knížka neaspiruje na milionový náklad a palcové titulky v bulvárních médiích. Její ambice jsou střízlivé - pokusit se přimět čtenáře k zastavení se a malému zamyšlení. Přehoupli jsme se z jednoho století do druhého, z jednoho režimu do jiného. Kolem nás běží tryskem dějiny. Kam vlastně? Ve světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody. Klademe si otázky týkající se poztrácených a přeházených hodnot, role davu, elit, virtuálních realit i populistické demagogie. Obsáhlý rozhovor Petra Havlíka s publicistou Petrem Žantovským doplnil výběr politických glos a článků Petra Havlíka z posledních dvou let. Knihu provázejí originální ilustrace Miroslava Kemela, dobře známého čtenářům denního tisku. (knihydobrovsky.cz)

Černá kniha České televize autorů Petra Žantovského a Jiřího Hroníka je ohlédnutím za jejich zhruba pětiletou spoluprací na rubrice Týden v médiích, která vychází na portálu Parlamentní Listy.cz. Týden co týden tu společně glosují mediální události uplynulých dní a kladou si otázku, zda způsob, jakým sdělovací prostředky zobrazují skutečnost, je odpovídající a reálný, nebo zda je zkreslující a manipulativní, případně proč to tak je. Zvláštní a neustálou pozornost věnují zejména České televizi, protože to je veřejnoprávní médium, ze zákona financované občany České republiky, kteří však mají pramalý dosah na to, co se v ČT děje a jak se to děje. Proto každé profesní a etické pochybení, které učiní právě ČT, je citelné dvojnásob a zaslouží nejpřísnější kritiku. Tato knížka neaspiruje na to být odbornou literaturou, je to spíše mozaika postřehů, zachycujících chyby a přešlapy tohoto média, a může být i odrazovým můstkem k věcnému zhodnocení toho, jaká je ČT, jaká by mohla být - a zda ji vůbec k něčemu potřebujeme. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje příběh české "televizní krize" roku 2000. Zachycuje události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že "svoboda slova" byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také - s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi. (knihydobrovsky.cz)

Výběr publicistických i analytických materiálů pro svazek Média a politika v digitálním světě navazuje na autorovy předchozí publikace - Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015), Černá kniha České televize (2016) ad. Každý ze čtyř hlavních oddílů Žantovského rukopisu nabízí zaostřené pohledy na ústřední otázky současné české a slovenské mediální scény, které běžnému čtenáři snadno unikají. (knihydobrovsky.cz)

Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora, postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových "neziskových" organizací, snahy o prosazení myšlenky mnohopohlavního světa, kde můžete stejně dobře být mužem, ženou, židlí nebo bramboříkem, hlavně když se hlásíte o rovná práva. Není divu, že se (nejen) autorovi jeví tento svět jako "archa bláznů", kde všechny tradiční, navyklé přírodou, historií a kulturou dané zákonitosti přestávají platit, jsou zpochybňovány, a když se jich někdo dovolává, je označen přinejmenším za zpátečníka, ne-li ještě hůře. (knihydobrovsky.cz)

Kniha esejů publicisty Petra Žantovského. Texty vydávané především v Parlamentních listech roku 2017 doplňují ilustrace Milana Ressela. Karel Sýs v doslovu píše: Žantovského nová kniha je nejen zakonzervovanou minulostí, prošlým dneškem, ale především ne právě zářným, ale aspoň pochopitelným zítřkem. (knihydobrovsky.cz)

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview (například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy ze cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. Kniha je doplněna hned dvěma předmluvami (či přímluvami). Jejich autory jsou Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras. (patro.cz)

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis „Žalujeme“ českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu. (patro.cz)

Eseje a úvahy slovenského a českého žurnalistu spája predovšetkým úsilie o nezávislosť a zodpovednosť publicistiky v dobových trendoch, obkružujú politické, ekonomické, morálne konzekvencie, vtláčajúce pečať súčasnej tvári mediálneho sveta, ktorý určujú sily formujúce globálny a lokálny svet.Pozadie ich analýz a syntéz je hľadanie kritérií a predpokladov kvalitného žurnalizmu, zachovania slobodného slova v službe hľadania pravdy, skúmajú stratégie mediálnej komunikácie, jej zneužívania, banalizácie, bulvarizácie v službách komercializácie a mocenských záujmov. Odvážnym nastoľovaním otázok nepochybne prispievajú ku kryštalizácii kritérií manažmentu kvalitného novinárstva, ale aj redakcií časopisov, noriem, kultúrnych cieľov mediálnej komunikácie vôbec, jej odborných a morálnych predpokladov, takých dôležitých na udržanie a rozvoj kultúry civilizácie v pôvodnom vý-zname kultivácie. K tejto životne dôležitej otázke pritom nepristupujú nijako naivne moralizátorsky, citlivo skúmajú možnosti a limity kvalitne orientovaného smerovania už samotnej redakčnej práce v područí tlakov biznisu, politiky, pritom nielen abstraktne špekulujú, ale vychádzajú z osobných skúseností, z praxe. Empíria, z ktorej P. Dinka a P. Žantovský vychádzajú, smeruje k obrazu spoločnosti, v ktorej žijeme ako občania, čo potenciálne participujú na oboch póloch mediálnej komunikácie, spoluformujúcej naše myslenie a vedomie, obraz skutočnosti. Ich kniha za spoluúčasti básní Milana Zelinku a grafík-karikatúr Michaela Marčáka a Ľubomíra Kotrhu nepochybne prispieva ku konceptuálnemu mysleniu novinárov, vydavateľov, čitateľov, ktoré si ešte vždy uvedomuje závažnosť princípu zodpovednosti, osudovosti ľudského poznávania skutočnosti, odhaľovania nielen jej detailov, ale aj celku, rastúcej komplexnosti, predlžovania konzekvencií, napríklad rozhodnutí politikov, správcov sveta na všetkých úrovniach, preferovania krátkodychého profitu, účelového prístupu k sociálnej otázke, ekologických dôsledkov drancovania prírody, životného prostredia... (knihydobrovsky.cz)

Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo "historia magistra vitae" - historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O'Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto "tavícím kotli" myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili. (patro.cz)

Eseje a úvahy slovenského a českého žurnalistu spája predovšetkým úsilie o nezávislosť a zodpovednosť publicistiky v dobových trendoch, obkružujú politické, ekonomické, morálne konzekvencie, vtláčajúce pečať súčasnej tvári mediálneho sveta, ktorý určujú sily formujúce globálny a lokálny svet. Pozadie ich analýz a syntéz je hľadanie kritérií a predpokladov kvalitného žurnalizmu, zachovania slobodného slova v službe hľadania pravdy, skúmajú stratégie mediálnej komunikácie, jej zneužívania, banalizácie, bulvarizácie v službách komercializácie a mocenských záujmov. Odvážnym nastoľovaním otázok nepochybne prispievajú ku kryštalizácii kritérií manažmentu kvalitného novinárstva, ale aj redakcií časopisov, noriem, kultúrnych cieľov mediálnej komunikácie vôbec, jej odborných a morálnych predpokladov, takých dôležitých na udržanie a rozvoj kultúry civilizácie v pôvodnom vý-zname kultivácie. K tejto životne dôležitej otázke pritom nepristupujú nijako naivne moralizátorsky, citlivo skúmajú možnosti a limity kvalitne orientovaného smerovania už samotnej redakčnej práce v područí tlakov biznisu, politiky, pritom nielen abstraktne špekulujú, ale vychádzajú z osobných skúseností, z praxe. Empíria, z ktorej P. Dinka a P. Žantovský vychádzajú, smeruje k obrazu spoločnosti, v ktorej žijeme ako občania, čo potenciálne participujú na oboch póloch mediálnej komunikácie, spoluformujúcej naše myslenie a vedomie, obraz skutočnosti. Ich kniha za spoluúčasti básní Milana Zelinku a grafík-karikatúr Michaela Marčáka a Ľubomíra Kotrhu nepochybne prispieva ku konceptuálnemu mysleniu novinárov, vydavateľov, čitateľov, ktoré si ešte vždy uvedomuje závažnosť princípu zodpovednosti, osudovosti ľudského poznávania skutočnosti, odhaľovania nielen jej detailov, ale aj celku, rastúcej komplexnosti, predlžovania konzekvencií, napríklad rozhodnutí politikov, správcov sveta na všetkých úrovniach, preferovania krátkodychého profitu, účelového prístupu k sociálnej otázke, ekologických dôsledkov drancovania prírody, životného prostredia... (patro.cz)

Tento soubor esejů a přednášek z let 2014–2019 spojuje jednotící linie: vztah mezi kulturou (ať už v úžším slova smyslu jakožto uměním, nebo v širším smyslu jako specifickou hodnotou našich životů v dnešním světě) a politikou. (knihydobrovsky.cz)

Výběr publicistických i analytických materiálů pro svazek Média a politika v digitálním světě navazuje na autorovy předchozí publikace - Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015), Černá kniha České televize (2016) ad. Každý ze čtyř hlavních oddílů Žantovského rukopisu nabízí zaostřené pohledy na ústřední otázky současné české a slovenské mediální scény, které běžnému čtenáři snadno unikají. (patro.cz)

Tanec je starý jako lidstvo samo. Indiáni tančí z radosti i ze zoufalství, tančí, když jsou sytí, tančí i k smrti unavení a hladoví..."Tanec slunce je náš nejstarší a nejposvátnější obřad, Praděd všech ostatních... Je tak starý, že jeho počátky jsou zahaleny v mlze. Spadají do dob, kdy jsme tu byli jen my, zvířata, země, tráva a obloha," říkal John Oheň/ Kulhavý Jelen, medicinman Lakotů. Lidé spojují náboženství s radostí, soucitem a láskou. V samém jádru náboženství je však mnoho krutosti a obětování spojeného s na pohled děsivými krvavými rituály. Probodali byste své tělo ostrými kolíky? Drželi byste s odevzdaností mnohahodinový pohled vstříc slunci, až se vám zanítí oči? Tančili byste celé dny, pod žhnoucím sluncem, za chladných nocí, s modlitbou na rtech, bez jídla a vody? Nechali byste se posednout duchy? Pořezali byste se nožem? Byli byste ochotni snášet posvátnou bolest? Rituály, jejichž součástí je bolest, svědčí to o tom, že lidé sdílejí jistou dědičnou vlastnost - pocit, že jsme uvězněni ve svém těle. Ale můžeme se ho zbavit. Můžeme se přemístit mimo své tělo, překročit individuální omezení a dosáhnout vyšších, cennějších věcí. Pro spojení se svým Bohem je možné vydržet mnohá utrpení. Vzdáte-li se kontroly nad vlastním tělem a vlastní myslí, ochotně přijmete i posvátnou bolest. Při Tanci slunce se Indiáni setkávají se světem Nejvyšších mocností. Za jejich pomoc musí odevzdat oběť. A co je cennější, než vlastní tělo a krev? Malíř George Catlin si roku 1834 zapsal do deníku: "Ó, jak hrozivý pohled! Díky Bohu, že je po všem." Mnoho lidí se domnívá, že Tanec slunce je pouze o utrpení, sebemrzačení, krvavých rituálech či vzývání nadpřirozených magických sil. To je však jen malá, i když významná, část obřadu. Celý komplex rituálů Tance slunce je přesná a dokonale řízená symfonie, vrcholící onou útrpnou a bolestivou částí - Propichováním tanečníků. Když obřad skončí, jsou ale naopak všichni naplněni vnitřním klidem, neboť si v sobě během obřadu odehráli celou škálu nejhlubších emocí. Tanečníci jsou v plném slova smyslu znovuzrozeni. Obětovali dobrým silám svou krev... (knihydobrovsky.cz)

Malíř, hudebník, divadelník a literát Petr Nikl vzdal ve své nové knize poctu mamince, známé designérce hraček Libuši Niklové. Vzpomínkové rozhovory matky se synem se prolínají s originální úvahou o tajemství umělecké tvorby a s fantazijním, pohádkovým příběhem o putování za zlatým slunečním vlasem. Kniha má výjimečnou minimalistickou grafickou podobu. (knihydobrovsky.cz)

Institut Václava Klause nabízí knížku Petra Žantovského "Česká politika a média po roce 1989" (2013). Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky. Předmluvu ke knížce napsal Václav Klaus. (patro.cz)

Malíř, hudebník, divadelník a literát Petr Nikl vzdal ve své nové knize poctu mamince, známé designérce hraček Libuši Niklové. Vzpomínkové rozhovory matky se synem se prolínají s originální úvahou o tajemství umělecké tvorby a s fantazijním, pohádkovým příběhem o putování za zlatým slunečním vlasem. Kniha má výjimečnou minimalistickou grafickou podobu. (patro.cz)

Mediokracie je pojem skloňovaný po řadu uplynulých let v různých kontextech. Zpravidla se jím míní skutečnost, že hromadné sdělovací prostředky neboli masmédia mají významný vliv na společenské dění, který občas přerůstá nejen v ambici, ale - za jistých okolností i schopnost formovat či deformovat události na politické scéně. Jako by média vskutku měla "moc". Většina těch, kdo se na margo "médiokracie" vyjadřují, se ale shoduje na tom, že se slovem "moc" musíme v této souvislosti zacházet s krajní opatrností. Nejenže média nejsou obdařena objektivním mandátem jako z demokratických procedur vzešlé moci zákonodárné, exekutivní a soudní, média jsou jen profesním působištěm. Ještě důležitější aspekt je skryt ve faktu, že média jsou často půdorysem pro realizaci partikulárních zájmů určitých sil na politické či ekonomické šachovnici. Média pak jsou mnohdy výslednicí působení těchto zájmů, a to je na hony vzdaluje jakékoli aspiraci být objektivním zrcadlem, natož měřítkem událostí. Nicméně není sporu, že média užívají ve společnosti výsadní postavení, a protože nejsou vedena exaktními pravidly a jedním z dominantních vlastností médií je jejich subjektivita, navázaná právě na zmíněné zájmy "za" médii, je třeba o to více opatrně sledovat, aby vliv médií nepřerostl ve skutečnou, byť jen symbolickou moc médií - v mediokracii, tedy stav, kdy média předurčují události a kastují hodnoty, nikoli aby je jen ve snaze o maximální nestrannost zobrazovala a zachycovala. Nad fenoménem vlivu médií a pojmem mediokracie se zamyslelo několik osobností z různých oborů - od novináře přes sociologa, politologa, filosofa, právníka po filmového režiséra. Spektrum jejich názorů je pestré jak co do úhlu pohledu, tak co do vyjadřovací formy. Skládá mozaiku, jejímž výsledkem není jednoznačná odpověď, nýbrž velmi diverzifikovaný soubor otázek. Možná i zde platí Lessingův bonmot: "Hledání pravdy je cennější než pravda sama". Posuďte sami. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje příběh české „televizní krize“ roku 2000. Zachycuje události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že „svoboda slova“ byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také – s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi. (patro.cz)

Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce se španělské dědictví rozhodl ovládnout pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Přestože v posledních sto letech docházelo ve Španělském království k určitému hospodářskému i ekonomickému úpadku, španělské impérium představovalo na začátku 18. století stále výraznou část evropského kontinentu – vždyť kromě vlastního Španělska k němu byla přičleněna ještě významná část Apeninského poloostrova a tzv. Španělské Nizozemí, dnešní Belgie – a navíc disponovalo množství zámořských držav. Ludvík XIV. se rozhodl dosadit do Madridu svého vnuka Filipa z Anjou, který se i přes četné neúspěchy francouzských zbraní nakonec vlády nad španělským královstvím ujal. Poslední konflikt krále Slunce je skutečně již pouhým odleskem slávy dřívějších úspěchů armády Ludvíka XIV., která o padesát let dříve zaskočila svým počtem, výzbrojí a připraveností své sousedy, a současně určitým epilogem vlády krále Slunce. Během války trvající čtrnáct let se Francie nejednou ocitla před naprostou zkázou, nepřátelská vojska v jednu chvíli téměř dosáhla bran Paříže, ale Ludvík XIV. se přes to odmítl vzdát své ideje o rozšíření moci Bourbonů a díky obratnosti francouzských diplomatů nakonec v určitém ohledu zvítězil. Z války o španělské dědictví Ludvík XIV. sice formálně nevyšel jako vítěz, musel přistoupit na nejeden ústupek, ale fakt, že jeho vnuk Filip mohl právoplatně užívat titul španělského krále a získal značnou část španělského dědictví, rozhodně patří k významným úspěchům jeho vlády. (patro.cz)

Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce o španělské dědictví usiloval pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Stárnoucí francouzský král tak na sklonku své vlády vstoupil do válečného konfliktu, v němž hrozilo, že jeho úspěchy z uplynulých desetiletí se obrátí vniveč. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Petr Macek: Slunce, seno… Helena Růžičková a legendární filmová trilogie „My už budeme dávno bradou vzhůru, a Slunce, seno se bude pořád promítat!“ … říkávala Helena Růžičková, která si velmi dobře uvědomovala, že vedle cyklu o rodině Homolkových to jsou právě tři letní komedie Zdeňka Trošky, které její herecké nesmrtelnosti postaví pomník. „Jako Růžičková jsem přestala existovat v roce 1983. Od té doby jsem Škopková,“ dodávala se smíchem představitelka hřmotné vesničanky Mařeny Škopkové, která v Hošticích matriarchálním způsobem diriguje život své rodiny – hormony rozbouřené dcery Blaženy, králíky trávícího syna Jirky, pivo milujícího manžela i nemohoucí maminky, upoutané na pojízdné lůžko. I díky ní se tato trilogie stala fenoménem, legendou a kultem, který nejen, že nestárne, ale podle mnohých naopak zraje jako víno. Jak se totiž na následujících stránkách dozvíte, osud těchto filmů zpočátku nevypadal příliš nadějně, ba právě naopak. Jejich tvůrci byli osočováni ze stvoření čehosi podřadného, paskvilu s fekálním humorem, který není hoden toho, aby na něm spočinulo oko socialistického diváka. Neslábnoucí obliba všech tří filmů budiž důkazem, jak hluboce se tehdejší kritici mýlili, a satisfakcí pro ty, kteří šli s kůží na trh. Nejen na samotný vznik filmu od prvních řádek námětu, na nezapomenutelné natáčení, ale i na Helenu Růžičkovou vzpomíná v tomto průvodci drtivá většina herců a tvůrců, kteří jsou ještě mezi námi. A za těmi, kteří s námi už hovořit nemohou, se podíváme alespoň ve vzpomínkách. Nové velkoformátové vydání obsahuje řadu nově objevených fotografií a raritních archivních materiálů! (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce se španělské dědictví rozhodl ovládnout pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Přestože v posledních sto letech docházelo ve španělském království k určitému hospodářskému i ekonomickému úpadku, španělské impérium představovalo na začátku 18. století stále výraznou část evropského kontinentu - vždyť kromě vlastního Španělska k němu byla přičleněna ještě významná část Apeninského poloostrova a tzv. Španělské Nizozemí, dnešní Belgie - a navíc disponovalo množstvím zámořských držav.Ludvík XIV. se rozhodl dosadit do Madridu svého vnuka Filipa z Anjou, který se i přes četné neúspěchy francouzských zbraní nakonec vlády nad španělský královstvím ujal.Poslední konflikt krále Slunce je skutečně již pouhým odleskem slávy dřívějších úspěchů armády Ludvíka XIV., která o padesát let dříve zaskočila svým počtem, výzbrojí a připraveností své sousedy, a současně určitým epilogem vlády krále Slunce. Během války trvající čtrnáct let se Francie nejednou ocitla před naprostou zkázou, nepřátelská vojska v jednu chvíli téměř dosáhla bran Paříže, ale Ludvík XIV. se přes to odmítl vzdát své ideje o rozšíření moci Bourbonů a díky obratnosti francouzských diplomatů nakonec v určitém ohledu zvítězil. Z války o španělské dědictví Ludvík XIV. sice formálně nevyšel jako vítěz, musel přistoupit na nejeden ústupek, ale fakt, že jeho vnuk Filip mohl právoplatně užívat titul španělského krále a získal značnou část španělského dědictví, rozhodně patří k významným úspěchům jeho vlády.41. svazek edice Polozapomenuté války (knihydobrovsky.cz)

Helena Růžičková a legendární filmová trilogie „My už budeme dávno bradou vzhůru, a Slunce, seno se bude pořád promítat!“ … říkávala Helena Růžičková, která si velmi dobře uvědomovala, že vedle cyklu o rodině Homolkových to jsou právě tři letní komedie Zdeňka Trošky, které její herecké nesmrtelnosti postaví pomník. „Jako Růžičková jsem přestala existovat v roce 1983. Od té doby jsem Škopková,“ dodávala se smíchem představitelka hřmotné vesničanky Mařeny Škopkové, která v Hošticích matriarchálním způsobem diriguje život své rodiny – hormony rozbouřené dcery Blaženy, králíky trávícího syna Jirky, pivo milujícího manžela i nemohoucí maminky, upoutané na pojízdné lůžko. I díky ní se tato trilogie stala fenoménem, legendou a kultem, který nejen, že nestárne, ale podle mnohých naopak zraje jako víno. Jak se totiž na následujících stránkách dozvíte, osud těchto filmů zpočátku nevypadal přílišnadějně, ba právě naopak. Jejich tvůrci byli osočováni ze stvoření čehosi podřadného, paskvilu s fekálním humorem, který není hoden toho, aby na něm spočinulo oko socialistického diváka. Neslábnoucí obliba všech tří filmů budiž důkazem, jak hluboce se tehdejší kritici mýlili, a satisfakcí pro ty, kteří šli s kůží na trh. Nejen na samotný vznik filmu od prvních řádek námětu, na nezapomenutelné natáčení, ale i na Helenu Růžičkovou vzpomíná v tomto průvodci drtivá většina herců a tvůrců, kteří jsou ještě mezi námi. A za těmi, kteří s námi už hovořit nemohou, se podíváme alespoň ve vzpomínkách. Nové velkoformátové vydání obsahuje řadu nově objevených fotografií a raritních archivních materiálů! (knihydobrovsky.cz)

Bára si připadá jako největší nemehlo pod sluncem. Jenže co s tím, když jí všechno padá z ruky? Dokáže neobratná holka, které se nic nedaří a která zakopne i na rovné podlaze, prožít parádní prázdniny, a navíc se úplně sama postarat o dědečka a všechna jeho zvířata? Každý z nás má občas pocit, že je nešikovný. Někdo se tak ale cítí pořád. Bářiny ruce a nohy jsou neobratné, a i když se snaží, změnit to moc nejde. Přesto je ale Bára skvělá holka a kamarádka. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Bára si připadá jako největší nemehlo pod sluncem. Jenže co s tím, když jí všechno padá z ruky? Dokáže neobratná holka, které se nic nedaří a která zakopne i na rovné podlaze, prožít parádní prázdniny, a navíc se úplně sama postarat o dědečka a všechna jeho zvířata? Každý z nás má občas pocit, že je nešikovný. Někdo se tak ale cítí pořád. Bářiny ruce a nohy jsou neobratné, a i když se snaží, změnit to moc nejde. Přesto je ale Bára skvělá holka a kamarádka. (knihydobrovsky.cz)

Irena Žantovská má mnoho talentů. Ten divadelní se probudil jako první, už na studiích vedla divadlo poesie, inscenovala texty autorek blízkých svému vidění světa - Mariny Cvetajevové, Sylvie Plathové - i autorů vyjadřujících generační pocity té doby druhé půli 80. let, toho zvláštního bezčasí, co navzdory šedi kolem otevíralo nejedny dveře kreativitě individuální duše - tak si našla pro své inscenace opakovaně beatniky (Corsa, McClurea, Ferlinghettiho), později také německé expresionisty (Lasker-Schüllerovou, Trakla, Grosze), její kroky ji vedly ale také k inscenaci českých básníků - Kainara, Hraběte a především Ortena - její režie Elegií (aktuálně v Divadle v Celetné s Janem Potměšilem a Vladimírem Javorským) patří k erbovním dílům českého moderního divadla poesie. I v ryze činoherních režiích - od "oblastí" po Národní divadlo si vybírala především autory, jejichž řeč - v doslovném i obrazném slova smyslu - byla spíše niterná, oproštěná od velkých vnějškových gest a velkohubé prázdnoty. Není divu, že se s největším vzájemným porozuměním potkala s třeba Čechovem, Strindbergem, Genetem… Toho rodu je i její poesie, jak velmi pozorně vystihl už dávný recenzent její první sbírky Zahrada soch Jan Dvořák. Tato vnitřní divadelnost její poesii předurčuje k scénickému uchopení. Proto také logicky právě z textů ze Zahrady soch vznikla před časem pozoruhodná inscenace spojující poesii (v podání Nely Boudové), experimentální hudební fúzi (Tomáše Reindla, oscilujícího mezi ethnem a soudobou vážnou hudbou), moderní balet (v choreografii Vladimíra Gončarova) a výtvarné umění (animované koláže Miroslava Huptycha). Sbírka Bezčasí je v mnohém směru komornější, introvertnější, než byla Zahrada soch. Chybí tu rozmáchlé "jevištní" gesto, zato je tu až nečekaně vlídno a mírno, jako by krajina autorčina dětství - Vysočina - vstoupila do veršů a dala jim barvu, vůni, tvar - ale i jinou, niternější dramatičnost. (knihydobrovsky.cz)

Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je naznačeno mnohé, co tato biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství - a politický i kulturní odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí ve svém veřejném působení, ať už jakožto diplomat (působil jako velvyslanec v USA, Izraeli a Velké Británii), manažer (v letech 2015-2023 byl ředitelem Knihovny Václava Havla), editor (k vydání připravil několik havlovských publikací) či autor. Jeho kniha však nenabízí jen pohled "zevnitř"; Žantovský vnímá Havlův život, literární dílo i politické působení i s kritickým odstupem, s maximální možnou objektivitou a odbornou erudicí. Uplatňuje přitom též svou původní profesi klinického psychologa; jak sám v knize poznamenává, "jednou z méně radostných, ale nezbytných stránek této profese je schopnost zaujmout klinický postoj, tj. dokázat pozorovat jiné lidské bytosti (včetně těch, které jsou vám nejblíž), jak zápasí, vítězí, prohrávají, trpí a umírají, a dělat si přitom po celou dobu nezúčastněné poznámky". Žantovského Havel nyní, po deseti letech od svého prvního vydání, vychází v rozšířené podobě; na základě nových pramenů a informací Michael Žantovský svůj výklad místy aktualizuje a nabízí i jednu zbrusu novou kapitolu věnovanou Havlově úloze v narovnávání česko-německých vztahů. "Když vezmete do rukou knihu o někom, koho jste přes čtvrtstoletí znali a s kým jste v různých dobách a různých formách spolupracovali, máte jisté pochyby, jak pravdivý může být obraz toho člověka. Po přečtení tuto knihu obdivuji. Michael Žantovský ji napsal s důkladností zkušeného novináře a s kritickým pohledem, který vidí i Havlovy slabosti a vrtochy, ale také nezakrývá svou lásku k němu. Je to neskutečně zajímavý portrét vývoje, dospívání a životního díla člověka, který nejen ve své době, ale dodnes převyšuje politiky nejen v Čechách, ale i v celé Evropě." - Karel Schwarzenberg "Překrásná kniha o největší osobnosti našich novodobých dějin." - Tomáš Sedláček "Havel byl jedním z nejvýznamnějších a nejprovokativnějších intelektuálů-státníků své doby - nonkonformista, odhodlaný žít v pravdě a neustále zpochybňující systém, své spoluobčany a sebe sama. K popisu, interpretaci a analýze tohoto mravního velikána není povolanějšího autora, než je Michael Žantovský. Jeho havlovská biografie je psána s velkým porozuměním, otevřeností a láskou - a nabízí nejen erudovanou analýzu Havlova politického odkazu, ale i jeho uměleckého díla." - Madeleine Albrightová "Václav Havel patřil k nejvýznačnějším mravním a politickým vůdcům naší doby - a Michael Žantovský napsal jeho definitivní životopis. Jeho moudrá a zároveň vzrušující kniha výborně postihuje Havlovu velikost. Na základě dlouholetého blízkého přátelství tu vzniklo hluboce osobní vyprávění, jež přináší inspiraci i poučení." - Walter Isaacson Kniha získala na veletrhu Svět knihy ocenění Český bestseller za rok 2014. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Zvuková verze biografie podrobně postihující nesmírně zajímavé osudy Václava Havla, velké osobnosti naší země, od jeho dětství až do smrti Životopis velké postavy českých a světových dějin 20. století, Václava Havla, napsal Michael Žantovský, jeho přítel a spolupracovník z doby disentu i Havlova prezidentství. Knihu vydalo nakladatelství Argo. Autor čerpal z vlastních zážitků a zkušeností, z literatury, rozhovorů, zápisků, Havlových projevů literárních, politických i filosofických. Využil při práci svých profesí klinického psychologa, překladatele, Havlova tiskového mluvčího a politického reprezentanta naší země (byl velvyslancem v USA, Izraeli a Velké Británii). V současné době je ředitelem Knihovny Václava Havla, instituce, jejímž cílem je shromažďovat, studovat a šířit dílo a odkaz tohoto velkého muže, dramatika, literáta, nevšedního myslitele a politika a připomínat současným generacím fascinující přínos jeho práce. Biografie byla napsána původně anglicky, přeložena již do desítky jazyků (do češtiny ji přeložil autor sám), vzbudila v literárním světě mimořádné nadšení. Podrobná a zasvěcená chronologie Havlova života a díla je psaná s objektivitou, kritickým nadhledem a zároveň s vřelým pochopením pro všechny životní peripetie sledované osobnosti. Audioknihu čte Jan Vondráček tak, že posluchač s napětím vnímá všechny zjevené skutečnosti a netrpělivě očekává pokračování, motta k jednotlivým kapitolám zaníceně přednáší Zuzana Stivínová a tři úvodní kapitoly přečetl autor sám. Vysvětluje zde své důvody, které jej k napsání knihy přivedly. Považoval to za svůj úkol. Říká: "…choval jsem obrovský obdiv k jeho myšlenkám, jeho neochvějné laskavosti, jeho opravdovosti a jeho odvaze..." Zároveň nemůže zapřít svou původní profesi psychologa, což znamená "…dokázat pozorovat jiné lidské bytosti (včetně těch, které jsou vám nejblíž), jak zápasí, vítězí, prohrávají, trpí a umírají, a dělat si při tom po celou dobu nezúčastněné poznámky…" (knihydobrovsky.cz)

Výbor z básnické tvorby Ireny Žantovské Zahrada soch vznikl na půdorysu sbírky z roku 2003 (první vydání bylo také podkladem pro scénickou montáž poesie, baletu a animovaných koláží Miroslava Huptycha - CD s hudbou Tomáše Reindla k představení vyšlo v roce 2010). Nejedná se však o klasickou reedici, ale o vydání rozšířené o řadu básní nových, dosud povětšinou nepublikovaných, jež tak představuje básnířčinu tvorbu od 80. let po současnost. Zahrada soch se tedy rozšířila. Objevily se v ní nové cesty a zákoutí, jež vzbuzují zvědavost návštěvníků zahrady svou neokázalou architekturou, plnou náznaků jitřících fantazii. Je to táž i jiná zahrada, neboť to nové v ní působí tak přirozeně, jako by bylo od samého počátku součástí zahrady původní, v níž (řečeno s Baudelairem) barvy, tóny a vůně jedno jsou, v níž: "Pro dozrálá slova/ šplhám po stále/ tenčích/ větvích…" V níž sochy nejsou sošné, neboť mají schopnost rozmlouvat v náznacích polozapomenutých gest k těm, kteří jsou připraveni nechat poezii vejít do svého nitra, do své zahrady soch, metafor a tajemství, která trvají, neboť měla dar dotknout se našich srdcí. Irena Žantovská (1963) je současnou profesí vysokoškolská pedagožka, ale celoživotně především divadelní režisérka. Vystudovala v Praze Divadelní fakultu AMU, od roku 1990 realizovala přes šedesát režií včetně pražského Národního divadla. Její divadelní práce vynikají obrazností, dynamikou, kontrastní až bizarní poetikou, účelným, někdy hravým, někdy až ostře vyhroceným spojením herecké akce, slova, hudby, výtvarné stylizace. Je jí nejlépe na pomezí tragédie a frašky, v každém patosu najde zrnko ironie, ale i v burlesce objeví trochu vážnosti, snad dokonce i melancholie. A taková je i její poesie. (knihydobrovsky.cz)

Zdraví máme jen jedno, a proto nás zajímá, jak se o ně starat a jak je o ně pečováno ze strany institucí, které si platíme - lékařských zařízení. Média nás někdy přesvědčují o tom, že v českém zdravotnictví je všechno špatně, vybírají převážně jen negativní či dokonce poplašné zprávy ve snaze zaujmout, šokovat, někdy dokonce až manipulovat veřejnost. Jenže nic na světě není černobílé. O tom jsme se přesvědčili v rozhovorech s deseti špičkovými odborníky z různých medicínských oborů - od diabetologie, endokrinologie a revmatologie přes neurologii, kardiologii a radiodiagnostiku až po chirurgii či válečnou medicínu, přičemž svěží názory vnesl do knihy také o generaci mladší Lukáš Pollert. Oslovili jsme vynikající kapacity z těchto oborů a položili jim desítky otázek, z nichž některé se prolínají celou knihou. Každý ze zpovídaných lékařů na ně odpovídá trochu jinak a poskytuje tak další svědectví o různorodosti a hloubce světa medicíny. Jiné jdou přímo ke specifice jednotlivých oborů a snaží se aspoň trochu osvětlit místo, které zaujímají na zdravotnické mapě - se zvláštním přihlédnutím k tomu, co v dané oblasti můžeme pro své zdraví udělat sami. Kniha je tak pozoruhodným svědectvím o stavu našeho zdravotnictví, sbírkou poutavých názorů osobností, jež mají co říct, avšak stejně dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět, jaké jsou dnešní medicínské trendy i předpovědi a jak zůstat zdravý - což je bezpochyby cílem nás všech (patro.cz)

Vaclav Havel: iconoclast and philosopher king, an internationally successful playwright who became a political dissident and then, reluctantly, a president. His pivotal role in the Velvet Revolution and the modern Czech Republic makes him a key figure of the twentieth century. Michael Zantovsky was one of Havel's closest confidants. They lived through the revolution and during Havel's first presidency. Zantovsky was his press secretary, speech writer and translator. Their friendship endured until Havel's death in 2011, making him a rare witness to this most extraordinary life. About the author Michael Zantovský is the current Czech Ambassador to the Court of St James. He was among the founding members of the movement that coordinated the overthrow of the communist regime. In January 1990 he became the spokesman, press secretary and advisor to his lifelong friend, President Václav Havel. He has combined a career in politics and the foreign service with work as an author and translator into Czech of many contemporary British and American writers. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Rétorika a komunikace je uceleným kompendiem provázejícím čtenáře širokým a členitým světem komunikace v minulosti i současnosti. Nejprve představí samotný pojem lidské komunikace a základní komunikační funkce, zvláštní pozornost věnuje komunikaci neverbální a komunikační situaci, včetně řečnických triků a protitriků.Ucelený blok je zaměřen na dějiny rétoriky, a to od antických počátků přes křesťanský středověk, renesanci, církevní rétoriku až po názory na řečnictví, jak je nacházíme u autorů 19. století. Následují analýzy dnešního stavu rétorické a komunikační praxe. Poslední třetina knihy se věnuje samotnému rétorickému umění, osobnosti řečníka, řečnickým žánrům, jednotlivým fázím řečnického procesu i kultuře mluveného projevu. Všímá si vztahu řečníka a publika a jeho zpětné vazby a také klade důraz na řečníkovu image a jej (knihydobrovsky.cz)

V jakém sportu si vedla královna Alžběta lépe než herec Daniel Craig? Čím Woody Allen pohostil ve svém bytě Václava Havla? A kdo daroval Margaret Thatcherové "bahňáka"? Spisovatel, překladatel a diplomat Michael Žantovský ve svém novém literárním díle s okouzlující nadsázkou a vtipem líčí "nesmazatelné zážitky" s významnými osobnostmi světového dění: od Václava Havla, George Bushe staršího, Françoise Mitterranda, Margaret Thatcherové a Michaila Gorbačova přes nizozemskou a britskou královnu a Rolling Stones až po papeže Jana Pavla II. a 14. tibetského dalajlámu. Díky autorovi čtenář prožije znovu, i když trochu jinak, převratné dějinné události konce dvacátého století - rozšíření Severoatlantické aliance, peripetie mírového procesu na Blízkém východě a vývoj Evropské unie k "čím dál užšímu svazku". Navštíví skutečné hlavní město Spojených států Georgetown, nashvillskou Grand Ole Opry i olympijské hry v Londýně, zavítá mezi hollywoodské hvězdy velikosti Jacka Nicholsona, Sylvestera Stallona či Woodyho Harrelsona, a zúčastní se dokonce též jednoho ze zasedání tajemné organizace Bilderberg, kde se za našimi zády rozhoduje o osudu nás všech. Ve třinácti kapitolách své knihy odhalí Michael Žantovský skutečnou povahu světového dění a potvrdí nám všechna podezření, se kterými jsme se dosud neodvažovali svěřit nikomu kromě svého psychiatra. Text doprovázejí barevné dokumentární fotografie z autorova archivu. (knihydobrovsky.cz)

Multižánrová hudba Tomáše Reindla na poezii Ireny Žantovské ze stejnojmenného divadelního představení. Výchozím bodem hudby k multimediálnímu divadelnímu představení Zahrada soch byla stejnojmenná sbírka poezie režisérky Ireny Žantovské. Básně byly v některých případech zhudebněny vyloženě jako samostatné písně,např. Vdaná žena (Iveta Kováčová), či Ohňonoši (Ewa Farna), jinde sloužily jako inspirace pro rozsáhlejší skladby, ve kterých se poezie objevuje ve formě mluveného slova (Nela Boudová). Žánrově se hudba pohybuje od šansonu (Vdaná Žena), přes ozvěny trip-hopu, elektroniky a nu-metalu (Ohňonoši a Cestou z…) a minimalistické a industriální prvky (Zahrada soch, Eskalátor) až po vyloženě klasickou orchestrální kompozici (Symfonický epilog), ve které jsou však zapojeny i etnické perkuse. K pisni Ohnonoši, kterou nazpívala Ewa Farna byl natočen videoklip, který je součástí tohoto CD. Pro tuto zpěvačku to byl naprosto ojedinělý úkol - musela zcela vyjít ze své pop-rockové škatulky a interpretovat hudbu na pomezí ethno a moderního rocku (ke shlédnutí také na https://www.youtube.com/watch?v=m9d4DsESt0g) Grafický návrh výpravného papírového obalu CD (digipack) a bookletu, který obsahuje všechny použité básně a texty, vytvořil přední český výtvarník Miroslav Huptych. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Politik, překladatel, spisovatel, textař, psycholog a diplomat, mluvčí prezidenta Václava Havla a dlouholetý ředitel Knihovny Václava Havla se rozhodl podělit se s námi o své zkušenosti ze setkání s nejvýznamnějšími světovými politiky a kulturními osobnostmi. Žantovský je nadán schopností humorného pohledu na vše a v tomto stylu také podává svědectví o historii podivuhodných událostí, které mu život přinesl. Dozvíme se nikdy neslyšené příběhy ze života Václava Havla, tibetského dalajlámy, anglické královny, Margaret Thatcherové, George Bushe, Francoise Mitterranda, Williama Clintona, Šimona Perese, Michaila Gorbačova, papeže Jana Pavla II., Paula McCartneye, Woodyho Allena, Miloše Formana, Edwarda Nortona, Paula Newmana, Jacka Nicholsona, Sylvestera Stallona, Arnolda Schwarzeneggera, Jane Fondové a desítek či stovek dalších významných osobností, se kterými autor zažil zajímavá a nekonvenční setkání. Jejich vrcholem je setkání s ještě významnější osobností na Sinajské poušti. Události, které se všechny staly i když některé ne přesně tak, jak jsou zde vylíčené. Mimořádný život v mimořádné společnosti vyprávěný s humorem a šarmem (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Rétorika a komunikace je uceleným kompendiem provázejícím čtenáře širokým a členitým světem komunikace v minulosti i současnosti. Nejprve představí samotný pojem lidské komunikace a základní komunikační funkce, zvláštní pozornost věnuje komunikaci neverbální a komunikační situaci, včetně řečnických triků a protitriků. Ucelený blok je zaměřen na dějiny rétoriky, a to od antických počátků přes křesťanský středověk, renesanci, církevní rétoriku až po názory na řečnictví, jak je nacházíme u autorů 19. století. Následují analýzy dnešního stavu rétorické a komunikační praxe. Poslední třetina knihy se věnuje samotnému rétorickému umění, osobnosti řečníka, řečnickým žánrům, jednotlivým fázím řečnického procesu i kultuře mluveného projevu. Všímá si vztahu řečníka a publika a jeho zpětné vazby a také klade důraz na řečníkovu image a její tvorbu. (knihydobrovsky.cz)