Milan rastislav štefánik v dramatickej tvorbe na slovensku a v čechách - dagmar inštitorisová

Vedecká monografia prof. PhDr. Dagmar Inštitorisovej, PhD. s názvom Milan Rastislav Štefánik v dramatickej tvorbe na Slovensku a v Čechách má interdisciplinárny charakter, zaoberá analýzou, poetikou a kompozíciou dostupných dramatických a dramaticko-dokumentárnych diel, ktoré sa zaoberajú osobnosťou Milana Rastislava Štefánika. Na príkladoch zo slovenských a českých divadelných, rozhlasových, televíznych a filmových diel ukazuje spôsob vyobrazovania jeho osobnosti, charakterizuje M. R. Štefánika ako dramatickú a dokumentárnu postavu, vymedzuje hlavné znaky jeho interpretácie v danom dramatickom priestore a poukazuje na paralely v poetologických postupoch. Zaoberá tak súčasnými dielami (inscenáciami, divadelnými, rozhlasovými hrami atď.), ako aj dielami, ktoré vznikali po jeho úmrtí a je rozčlenená do troch tematicky odlišných kapitol. Ilustračný materiál tvoria ukážky najstarších i súčasných dramatických textov, fotografie zo súčasných divadelných inscenácií a pod., ktoré pomáhajú priblížiť nielen ich poetiku, ale aj atmosféru doby vzniku umeleckých textov. (knihydobrovsky.cz)

Vedecká monografia prof. PhDr. Dagmar Inštitorisovej, PhD. s názvom Milan Rastislav Štefánik v dramatickej tvorbe na Slovensku a v Čechách má interdisciplinárny charakter, zaoberá analýzou, poetikou a kompozíciou dostupných dramatických a dramaticko-dokumentárnych diel, ktoré sa zaoberajú osobnosťou Milana Rastislava Štefánika. Na príkladoch zo slovenských a českých divadelných, rozhlasových, televíznych a filmových diel ukazuje spôsob vyobrazovania jeho osobnosti, charakterizuje M. R. Štefánika ako dramatickú a dokumentárnu postavu, vymedzuje hlavné znaky jeho interpretácie v danom dramatickom priestore a poukazuje na paralely v poetologických postupoch. Zaoberá tak súčasnými dielami (inscenáciami, divadelnými, rozhlasovými hrami atď.), ako aj dielami, ktoré vznikali po jeho úmrtí a je rozčlenená do troch tematicky odlišných kapitol. Ilustračný materiál tvoria ukážky najstarších i súčasných dramatických textov, fotografie zo súčasných divadelných inscenácií a pod., ktoré pomáhajú priblížiť nielen ich poetiku, ale aj atmosféru doby vzniku umeleckých textov. (patro.cz)

Kniha - autor Dagmar Inštitorisová, 160 stran, slovensky, pevná s přebalem lesklá Vedecká monografia prof. PhDr. Dagmar Inštitorisovej, PhD. s názvom Milan Rastislav Štefánik v dramatickej tvorbe na Slovensku a v Čechách má interdisciplinárny charakter, zaoberá analýzou, poetikou a kompozíciou dostupných dramatických a dramaticko-dokumentárnych diel, ktoré sa zaoberajú osobnosťou Milana Rastislava Štefánika. Na príkladoch zo slovenských a českých divadelných, rozhlasových, televíznych a filmových diel ukazuje spôsob vyobrazovania jeho osobnosti, charakterizuje M. R. Štefánika ako dramatickú a dokumentárnu postavu, vymedzuje hlavné znaky jeho interpretácie v danom dramatickom priestore a poukazuje na paralely v poetologických postupoch. Zaoberá tak súčasnými dielami (inscenáciami, divadelnými, rozhlasovými hrami atď.), ako aj dielami, ktoré vznikali po jeho úmrtí a je rozčlenená do troch tematicky odlišných kapitol. Ilustračný materiál tvoria ukážky... (alza.cz)

DVD film Milan Rastislav Štefánik [1935]. Československý film pro pamětníky. Dolby Digital. Životopisný film o významném slovenském politikovi a generálovi francouzské armády. Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Hodně studoval a cestoval. V roce 1914 působil v Paříži, kde se přihlásil do armády a jako důstojník zde s francouzskými generály jednal o vzniku čs. jednotek. Účastnil se leteckých soubojů v Srbsku. Na italské frontě počítal mrtvé a ze všech svých sil se snažil o uzavření příměří. Na Dálném východě ho šokovaly podmínky, ve kterých naši vojáci museli žít a bojovat. A když se konečně dočkal vítězství, vstoupilo do jeho života tragické neštěstí. (dvd-premiery.cz)

DVD film Milan Rastislav Štefánik [1935]. Československý film pro pamětníky. Dolby Digital. Digipack. Životopisný film o významném slovenském politikovi a generálovi francouzské armády. Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Hodně studoval a cestoval. V roce 1914 působil v Paříži, kde se přihlásil do armády a jako důstojník zde s francouzskými generály jednal o vzniku čs. jednotek. Účastnil se leteckých soubojů v Srbsku. Na italské frontě počítal mrtvé a ze všech svých sil se snažil o uzavření příměří. Na Dálném východě ho šokovaly podmínky, ve kterých naši vojáci museli žít a bojovat. A když se konečně dočkal vítězství, vstoupilo do jeho života tragické neštěstí. (dvd-premiery.cz)

Film na DVD - Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Hodně studoval a cestoval. V roce 1914 působil v Paříži, kde se přihlásil do armády a jako důstojník zde s francouzskými generály jednal o vzniku čs. jednotek. Účastnil se leteckých soubojů v Srbsku. Na italské frontě počítal mrtvé a ze všech svých sil se snažil o uzavření příměří. Na Dálném východě ho šokovaly podmínky, ve kterých naši vojáci museli žít a bojovat. A když se konečně dočkal vítězství, vstoupilo do jeho života tragické neštěstí. (alza.cz)

Film na DVD - Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý. Hodně studoval a cestoval. V roce 1914 působil v Paříži, kde se přihlásil do armády a jako důstojník zde s francouzskými generály jednal o vzniku čs. jednotek. Účastnil se leteckých soubojů v Srbsku. Na italské frontě počítal mrtvé a ze všech svých sil se snažil o uzavření příměří. Na Dálném východě ho šokovaly podmínky, ve kterých naši vojáci museli žít a bojovat. A když se konečně dočkal vítězství, vstoupilo do jeho života tragické neštěstí. (alza.cz)

Unikátna komplexná publikácia o finančnom práve! V ucelenej forme spája problematiku finančného práva na Slovensku s oblasťou finančno-právnych aktov v EÚ. Vysokoškolská učebnica Finančné právo na Slovensku a v Európskej únii ponúka čitateľovi v kompaktnej podobe ťažiskové poznatky týkajúce sa dvoch strán tej istej právnej kategórie, ktorou je finančné právo. Rozsah a hĺbka spracovania jednotlivých oblastí finančno-právnej regulácie závisela jednak od významu konkrétneho inštitútu finančného práva, a jednak od rozsahu a druhu právnej regulácie platnej v príslušnej oblasti. V nadväznosti na uvedené je v druhej časti venovaná mimoriadna pozornosť najmä problematike rozpočtového práva a v tretej časti menovému právu EÚ nielen vzhľadom na rozsiahlosť a zložitosť právnej úpravy, ale predovšetkým zo zreteľa na význam týchto okruhov spoločenských vzťahov. V práci je spracovaná finančno-právna problematika komplexne vo vzťahu k všetkým oblastiam ťažiskových finančno-právnych vzťahov na Slovensku i v EÚ. Jej obsah už vychádza z najnovších poznatkov o štruktúre systému finančného práva, z ktorého sú vyčlenené aspekty týkajúce sa daňového a poplatkového práva. (patro.cz)

Kniha - autor Karin Prievozníková; Vladimír Babčák; Miroslav Štrkolec, 832 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Unikátna komplexná publikácia o finančnom práve! V ucelenej forme spája problematiku finančného práva na Slovensku s oblasťou finančno-právnych aktov v EÚ. Vysokoškolská učebnica Finančné právo na Slovensku a v Európskej únii ponúka čitateľovi v kompaktnej podobe ťažiskové poznatky týkajúce sa dvoch strán tej istej právnej kategórie, ktorou je finančné právo. Rozsah a hĺbka spracovania jednotlivých oblastí finančno-právnej regulácie závisela jednak od významu konkrétneho inštitútu finančného práva, a jednak od rozsahu a druhu právnej regulácie platnej v príslušnej oblasti. V nadväznosti na uvedené je v druhej časti venovaná mimoriadna pozornosť najmä problematike rozpočtového práva a v tretej časti menovému právu EÚ nielen vzhľadom na rozsiahlosť a zložitosť právnej úpravy, ale predovšetkým zo zreteľa na význam týchto okruhov spoločenských... (alza.cz)

Kniha - autor Ferdinand Vrábel, 168 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Životopisná kniha o najznámejšej postave našich novodobých dejín – a predsa trochu inak. Vychádza pri stom výročí vzniku ČSR a tragického skonu M. R. Štefánika. Ambíciou publikácie je podať obraz Štefánika čo najobjektívnejšie, ale najmä ako osvieteného a mimoriadneho človeka – prezentovať jeho názory a postoje, analyzovať jeho pohnútky a povahu. Cez dobové pramene a svedectvá získa čitateľ úplný obraz o Štefánikovom profile. Po dlhoročnom štúdiu pramenných materiálov v domácich aj zahraničných archívoch, autor prináša množstvo nových faktov a známe veci potvrdzuje odkazmi na hodnoverné zdroje. Dôslednou fakto-grafickou argumentáciou vyvracia rôzne povery a mýty, ktoré sa šírili a dodnes šíria okolo významnej osobnosti, akou bol M. R. Štefánik – slovenský vlastenec, diplomat, politický vodca, astronóm. Kniha je ilustrovaná najmä autentickými fotografiami zhotovenými Štefánikom. Je... (alza.cz)

Kniha - autor Michal Kšiňan, 380 stran, slovensky, pevná s přebalem lesklá Kniha Milan Rastislav Štefánik – Muž, ktorý sa rozprával s hviezdami je prvá vedecká biografia tejto významnej osobnosti slovenských dejín. Historik Michal Kšiňan v nej pútavo približuje Štefánikov život na základe dlhodobého výskumu v archívoch deviatich krajín. Autor nás zavedie na pozemský raj na Tahiti, do exotického Ekvádoru, na nehostinnú Sibír, alebo do najvýznamnejších rímskych a parížskych salónov v snahe nájsť odpoveď na otázku, ako sa zrodil národný hrdina. Štefánik očaril mnohých ľudí vo svojich časoch, no stále v tom pokračuje... (alza.cz)

Viete, že skoro všetky knihy o M. R. Štefánikovi napísali muži? Ako je to možné? - veď ženy Štefánika milovali a obdivovali. Túto knihu napísala autorka, žijúca v Štefánikovom rodnom kraji. S hlbokou láskou, obdivom a pochopením sa zahĺbila do jeho životných osudov. Pozrela sa na neho ženskými očami. Prečo je jeho život taký zaujímavý a inšpirujúci aj po toľkých rokoch? Čo bolo na Štefánikovi také očarujúce, že nás jeho osobnosť fascinuje ešte aj dnes? Postupne čitateľov zoznamuje so skromným prostredím, z ktorého budúci generál, letec, astronóm, cestovateľ a zakladateľ ČSR pochádzal, z jeho užšou i širšou rodinou. S hlbokou znalosťou hovorí o jeho neľahkom detstve, o veľmi skromných materiálnych podmienkach počas štúdií, ťažkých začiatkoch, ale aj o neuveriteľnej usilovnosti a obetavosti, ktoré nakoniec priniesli úspech. Aký bol vzťah Štefánika k ženám? Prečo ho ženy mali tak rady, pomáhali mu a milovali ho? Aké boli ženy, ktoré on miloval a ony opätovali jeho lásku? To všetko sa odohráva na pozadí jeho ďalekých ciest, expedícií, jeho životných zápasov a národnooslobodzovacieho úsilia, vojenskej kariéry, až po jeho tragický koniec. Ale ani potom to nekončí. Čo sa dialo po jeho smrti? Aký je jeho odkaz pre nás a pre dnešok? (knihydobrovsky.cz)

Viete, že skoro všetky knihy o M. R. Štefánikovi napísali muži? Ako je to možné? - veď ženy Štefánika milovali a obdivovali. Túto knihu napísala autorka, žijúca v Štefánikovom rodnom kraji. S hlbokou láskou, obdivom a pochopením sa zahĺbila do jeho životných osudov. Pozrela sa na neho ženskými očami. Prečo je jeho život taký zaujímavý a inšpirujúci aj po toľkých rokoch? Čo bolo na Štefánikovi také očarujúce, že nás jeho osobnosť fascinuje ešte aj dnes? Postupne čitateľov zoznamuje so skromným prostredím, z ktorého budúci generál, letec, astronóm, cestovateľ a zakladateľ ČSR pochádzal, z jeho užšou i širšou rodinou. S hlbokou znalosťou hovorí o jeho neľahkom detstve, o veľmi skromných materiálnych podmienkach počas štúdií, ťažkých začiatkoch, ale aj o neuveriteľnej usilovnosti a obetavosti, ktoré nakoniec priniesli úspech. Aký bol vzťah Štefánika k ženám? Prečo ho ženy mali tak rady, pomáhali mu a milovali ho? Aké boli ženy, ktoré on miloval a ony opätovali jeho lásku? To všetko sa odohráva na pozadí jeho ďalekých ciest, expedícií, jeho životných zápasov a národnooslobodzovacieho úsilia, vojenskej kariéry, až po jeho tragický koniec. Ale ani potom to nekončí. Čo sa dialo po jeho smrti? Aký je jeho odkaz pre nás a pre dnešok? (patro.cz)

Kniha - autor František Rouček; Jaromír Sedláček, 5424 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Více jak 70 let staré klasické dílo české civilistiky nabývá v čase rekodifikace soukromého práva na nebývalé aktuálnosti. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který vstoupí v účinnost 1. ledna 2014, se v mnohém vrací k předválečnému československému občanskému zákoníku, jehož výklad podali v letech 1935 až 1937 profesoři František Rouček a Jaromír Sedláček. Svou encyklopedickou šíří, jasností a logikou výkladu může tento komentář napomoci k hlubšímu pochopení zásad nového českého soukromého práva i k jeho uplatňování. Komentář obsahuje rozsáhlou judikaturu, která se nyní stává užitečným vodítkem pro výklad nového občanského zákoníku. Komentář vychází v exkluzivní vazbě a úpravě a má podobu originálu z let 1935 až 1937. Soubor zahrnuje šest svazků. (alza.cz)

Kniha - autor Blanka Kovarčíková, 224 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Viete, že skoro všetky knihy o M. R. Štefánikovi napísali muži? Ako je to možné? - veď ženy Štefánika milovali a obdivovali. Túto knihu napísala autorka, žijúca v Štefánikovom rodnom kraji. S hlbokou láskou, obdivom a pochopením sa zahĺbila do jeho životných osudov. Pozrela sa na neho ženskými očami. Prečo je jeho život taký zaujímavý a inšpirujúci aj po toľkých rokoch? Čo bolo na Štefánikovi také očarujúce, že nás jeho osobnosť fascinuje ešte aj dnes? Postupne čitateľov zoznamuje so skromným prostredím, z ktorého budúci generál, letec, astronóm, cestovateľ a zakladateľ ČSR pochádzal, z jeho užšou i širšou rodinou. S hlbokou znalosťou hovorí o jeho neľahkom detstve, o veľmi skromných materiálnych podmienkach počas štúdií, ťažkých začiatkoch, ale aj o neuveriteľnej usilovnosti a obetavosti, ktoré nakoniec priniesli úspech. Aký bol vzťah Štefánika k ženám? Prečo ho ženy mali... (alza.cz)

Reprentatívna monografia Dagmar Inštitorisovej Jozef Ciller. Čítanie v mysli scénografa sa zaoberá tvorbou prof. Jozefa Cillera (1942), ktorý patrí medzi najúspešnejších slovenských divadelných scénografov, venuje sa však aj kostýmovej tvorbe, televíznej a filmovej scénografii, architektúre, dizajnu či paradivadelným akciám, výstavám a eventom. Za svoju tvorbu získal viacero ocenení ako - zlaté medaily na Pražskom Quadrienalle 1975, 1983, zlatú medailu na Trienalle v Novom Sade 1974 a i. Monografia má dve časti. Obrazová časť pozostáva takmer zo 70 výtvarných návrhov a ich realizácií doma a v zahraničí. Osobitosťou koncepcie sú anotácie k scénografiám v slovenskom a anglickom jazyku, ktoré sú zároveň ich filozofickým základom. Súčasťou je životopis Jozefa Cillera i autorky monografie v anflickomjazyku. V textovej časti je každá kapitola tematicky zameraná tak, aby prostredníctvom rôznych optík poukázala na hlavné znaky tvorby Jozefa Cillera v jeho divadelnej aj v inej umeleckej tvorbe, vrátane teórie scénografie. (Kapitoly ako Scénografia ako metafora v akcii, Scénografia ako akcia, event a fantázia, Čechov ako impresia a realizmus, Moli?re ako dynamizmus baroka a stoicizmus klasicizmu, Shakespeare ako prítomnosť renesancie atď.) (knihydobrovsky.cz)

Reprentatívna monografia Dagmar Inštitorisovej Jozef Ciller. Čítanie v mysli scénografa sa zaoberá tvorbou prof. Jozefa Cillera (1942), ktorý patrí medzi najúspešnejších slovenských divadelných scénografov, venuje sa však aj kostýmovej tvorbe, televíznej a filmovej scénografii, architektúre, dizajnu či paradivadelným akciám, výstavám a eventom. Za svoju tvorbu získal viacero ocenení ako - zlaté medaily na Pražskom Quadrienalle 1975, 1983, zlatú medailu na Trienalle v Novom Sade 1974 a i. Monografia má dve časti. Obrazová časť pozostáva takmer zo 70 výtvarných návrhov a ich realizácií doma a v zahraničí. Osobitosťou koncepcie sú anotácie k scénografiám v slovenskom a anglickom jazyku, ktoré sú zároveň ich filozofickým základom. Súčasťou je životopis Jozefa Cillera i autorky monografie v anflickomjazyku. V textovej časti je každá kapitola tematicky zameraná tak, aby prostredníctvom rôznych optík poukázala na hlavné znaky tvorby Jozefa Cillera v jeho divadelnej aj v inej umeleckej tvorbe, vrátane teórie scénografie. (Kapitoly ako Scénografia ako metafora v akcii, Scénografia ako akcia, event a fantázia, Čechov ako impresia a realizmus, Moli?re ako dynamizmus baroka a stoicizmus klasicizmu, Shakespeare ako prítomnosť renesancie atď.) (patro.cz)

Žalostne málo vieme o architektonických a umeleckých skvostoch okolo nás! A ani tí, ktorí v nádherne zdobených kostoloch žasnú nad vzácnou freskovou výzdobou, netušia, kto je jej autorom. V našej publikácii vystupuje z anonymity jeden z najvýraznejších sakrálnych umelcov 19. storočia, františkánsky maliar, sochár a reštaurátor Konrád Švestka (Schwestka). Objavná práca význačných bádateliek, opretá o rozsiahly archívny výskum, skladá pôsobivú mozaiku života tohto nevšedného umelca a prezentuje jeho dochované diela, roztrúsené v kostoloch, kláštoroch a galériách na Slovensku aj v zahraničí. Bohatý obrazový materiál vo vysokom rozlíšení, anglické resumé. (patro.cz)

Kniha - autor Michal Vaľo, 368 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Parlamentná (poslanecká) imunita je na Slovensku síce predmetom politických diskusií, no odborná právnická obec jej venovala zatiaľ menej pozornosti. Publikácia je pokusom zoznámiť právnikov, politikov a laickú verejnosť s?historickým vývojom ústavnej úpravy imunity na území súčasnej Slovenskej republiky, ale aj Českej republiky, a to od počiatkov parlamentarizmu, ako aj s ústavnou úpravou parlamentnej imunity v susedných a?viacerých ďalších európskych štátoch. Ťažisko publikácie spočíva v poukázaní na judikatúru Európskeho súdu pre ľudské práva vo veciach týkajúcich sa ustanovenia rámca pre národné právne úpravy parlamentnej imunity, vyplývajúceho zo základných ľudských práv vymedzených Dohovorom o ochrane ľudských práv a základných slobôd. Z?tejto judikatúry sú vyvodené konkrétne závery k prípustnému rozsahu imunity. Autor konštatuje, že súčasné vymedzenie parlamentnej imunity v Ústave... (alza.cz)

Žalostne málo vieme o architektonických a umeleckých skvostoch okolo nás! A ani tí, ktorí v nádherne zdobených kostoloch žasnú nad vzácnou freskovou výzdobou, netušia, kto je jej autorom. V našej publikácii vystupuje z anonymity jeden z najvýraznejších sakrálnych umelcov 19. storočia, františkánsky maliar, sochár a reštaurátor Konrád Švestka (Schwestka). Objavná práca význačných bádateliek, opretá o rozsiahly archívny výskum, skladá pôsobivú mozaiku života tohto nevšedného umelca a prezentuje jeho dochované diela, roztrúsené v kostoloch, kláštoroch a galériách na Slovensku aj v zahraničí. Bohatý obrazový materiál vo vysokom rozlíšení, anglické resumé. (knihydobrovsky.cz)

Kolektívna monografia o Jozefovi Mokošovi, jednej z najvýznamnejších bábkarských divadelných a básnických osobností na Slovensku, je venovaná celej jeho umeleckej činnosti. Tak dramatickej tvorbe, ako aj básnickej. Za obe dostal rad významných ocenení. Ako absolvenst pražskej DAMU je známy aj v českom umeleckom kontexte. Krajské bábkové divadlo Banská Bystrica, dnešné Bábkové divadlo na Rázcestí, kde pôsobil v rokoch 1969 - 1981 ako dramaturg, dosahovalo s jeho prispením vrchol bábkarskej tvorby na Slovensku. Témami s hlbokými posolstvami, ktoré ako dramaturg prinášal, zrevitalizoval Poetický súbor Novej scény Bratislava (1983 - 1991). Jeho prvá básnická zbierka Praskanie krvi (1962) hneď po vydaní zaujala úprimnosťou a sviežosťou výpovede, veľký ohlas majú aj zbierky básní pre deti, patrí medzi desať najrecitovanejších básnikov na rôznych recitačných súťažiach. Pre jeho tvorbu je typická poetickosť, hravosť, humor a hlboký étos, prelínajú sa v nej divadelno-dramatické postupy s básnickými. (knihydobrovsky.cz)

Další svazek edice Navštivte... vás zavede ke stromům. (knihydobrovsky.cz)

V knize Luštění o hradech v Čechách i na Slovensku najdou děti různé křížovky, spojovačky, bludiště a doplňovačky, které se tematicky vážou k různým českým a slovenským hradům. Děti se hravou formou dozvídají různé pověsti a zajímavosti z historie, například o černé paní z Oravského hradu, o hrabivém mnichu z hradu Litice či o krásné paní z hradu Helfštýn. Věříme, že knížka dětem i rodičům zpestří nejeden výlet za historií českých a slovenských hradů. Vhodné pro děti od 7 let. (knihydobrovsky.cz)

V knize Luštění o hradech v Čechách i na Slovensku najdou děti různé křížovky, spojovačky, bludiště a doplňovačky, které se tematicky vážou k různým českým a slovenským hradům. Děti se hravou formou dozvídají různé pověsti a zajímavosti z historie, například o černé paní z Oravského hradu, o hrabivém mnichu z hradu Litice či o krásné paní z hradu Helfštýn. Věříme, že knížka dětem i rodičům zpestří nejeden výlet za historií českých a slovenských hradů. Vhodné pro děti od 7 let. (patro.cz)

Kniha - autor Dagmar Inštitorisová; Andrea Bokníková; Ida Hledíková, 424 stran, slovensky, pevná s přebalem lesklá Kolektívna monografia o Jozefovi Mokošovi, jednej z najvýznamnejších bábkarských divadelných a básnických osobností na Slovensku, je venovaná celej jeho umeleckej činnosti. Tak dramatickej tvorbe, ako aj básnickej. Za obe dostal rad významných ocenení. Ako absolvenst pražskej DAMU je známy aj v českom umeleckom kontexte. Krajské bábkové divadlo Banská Bystrica, dnešné Bábkové divadlo na Rázcestí, kde pôsobil v rokoch 1969 - 1981 ako dramaturg, dosahovalo s jeho prispením vrchol bábkarskej tvorby na Slovensku. Témami s hlbokými posolstvami, ktoré ako dramaturg prinášal, zrevitalizoval Poetický súbor Novej scény Bratislava (1983 - 1991). Jeho prvá básnická zbierka Praskanie krvi (1962) hneď po vydaní zaujala úprimnosťou a sviežosťou výpovede, veľký ohlas majú aj zbierky básní pre deti, patrí medzi desať najrecitovanejších básnikov na rôznych... (alza.cz)

Kolektívna monografia o Jozefovi Mokošovi, jednej z najvýznamnejších bábkarských divadelných a básnických osobností na Slovensku, je venovaná celej jeho umeleckej činnosti. Tak dramatickej tvorbe, ako aj básnickej. Za obe dostal rad významných ocenení. Ako absolvenst pražskej DAMU je známy aj v českom umeleckom kontexte. Krajské bábkové divadlo Banská Bystrica, dnešné Bábkové divadlo na Rázcestí, kde pôsobil v rokoch 1969 - 1981 ako dramaturg, dosahovalo s jeho prispením vrchol bábkarskej tvorby na Slovensku. Témami s hlbokými posolstvami, ktoré ako dramaturg prinášal, zrevitalizoval Poetický súbor Novej scény Bratislava (1983 - 1991). Jeho prvá básnická zbierka Praskanie krvi (1962) hneď po vydaní zaujala úprimnosťou a sviežosťou výpovede, veľký ohlas majú aj zbierky básní pre deti, patrí medzi desať najrecitovanejších básnikov na rôznych recitačných súťažiach. Pre jeho tvorbu je typická poetickosť, hravosť, humor a hlboký étos, prelínajú sa v nej divadelno-dramatické postupy s básnickými. (patro.cz)

Příznivci dobré dechovky po generace znají a rádi zpívají písničky Už, kamarádi, pomalu stárnem; Jednou, dvakrát; Ty to víš; Pod jednou střechou; Muziko, muziko, česká; Šumavo, Šumavo; Nad Lužnicí svítá; Nad Vltavou se stmívá; Děvčátko z Ostravy; Na Marjánce každou neděli; Vstávej, moje nejmilejší; Zazpívej si po ránu; Povídá se, povídá; Dokud nám zdravíčko slouží; Ještě tu poslední… To je pár ukázek ze 674 skladeb, kterým dal slova Ladislav Jacura. Textoval skladby nejen pro dechové kapely, ale i romantické písně, které znějí do tmy u plápolajících táboráků. Vždyť jeho věrnými kamarády byli Jarka Mottl či Eduard Ingriš - tvůrce slavné hučící "Niagary". Mnohé z toho přibližuje publikace "Už, kamarádi, pomalu stárnem aneb Života román textaře Ladislava Jacury." Poutavě líčí životní osud člověka, jenž se za Rakouska-Uherska narodil na Podkarpatské Rusi. Po příchodu do Prahy si získával dobré přátele - Karla Hašlera, Vlastu Buriana, Martina Friče, Theodora Pištěka, Zitu Kabátovou, Járu Kohouta, později Jaroslava Štercla, Waldemara Matušku a jiné celebrity. Také na ně vzpomíná a prozrazuje neznámé skutečnosti. Věčně usměvavého Ladislava Jacuru naopak připomínají televizní tvůrce Gustav Oplustil, zpěváci Josef Zíma, Standa Procházka, Zorka Kohoutová, muzikanti Josef Vejvoda, Jan Slabák, Petr Fink a jiní. Součástí knihy je neobvyklé CD. Oživuje textařův hlas, který doplňuje výběr z nejznámějších skladeb nahraných oblíbenou Vejvodovou kapelou. Unikátní publikace s mnoha originálními ilustracemi. (patro.cz)

Kniha - autor Eva Rémišová, 40 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá V knize Luštění o hradech v Čechách i na Slovensku najdou děti různé křížovky, spojovačky, bludiště a doplňovačky, které se tematicky vážou k různým českým a slovenským hradům. Děti se hravou formou dozvídají různé pověsti a zajímavosti z historie, například o černé paní z Oravského hradu, o hrabivém mnichu z hradu Litice či o krásné paní z hradu Helfštýn. Věříme, že knížka dětem i rodičům zpestří nejeden výlet za historií českých a slovenských hradů. Vhodné pro děti od 7 let. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Hana Kubátová a Monika Vrzgulová, 242 stran, česky Kolektivní monografie o podobách antisemitismu v Čechách a na Slovensku analyzuje diskursivní a vizuální formy obrazu Žida v české a slovenské většinové společnosti. Příspěvky se zabývají otázkou, jak se v průběhu 20. a 21. století utvářel pojem „Žid“ nebo „židovský“ a jak se v souvislosti s tímto „cizím“ obrazem utvářel obraz „nás“ samotných. Autoři jednotlivých studií se ve svých analýzách tematicky obrací k otázce kontinuity a transformace těchto zrcadlových obrazů a zároveň zkoumají vztah identity a (politické) moci. Badatelé na příkladu Protektorátu Čechy a Morava, válečného slovenského státu, komunistického Československa, ale také soudobých reálií přesvědčivě ukazují, že antisemitismus není vázaný na skutečného nebo domnělého nepřítele, nýbrž na (sebe)legitimizační konstrukty. Předkládaná kniha je založena na využití dobového tisku, orálněhistorických životopisných rozhovorů,... (alza.cz)

Další kniha z pera Emila Ščuky, zakladatele a ředitele Mezinárodní konzervatoře Praha, nazvaná „Mistři“ představuje téměř encyklopedickým způsobem nejvýznamnější představitele klasické a jazzové hudby z řad Romů v Čechách a na Slovensku. Přečetla jsem si ji skutečně se zájmem a nutno říci, že mě překvapila v několika ohledech.Ještě jsem nečetla souhrnnější přehled v jedné jediné knize, na jednom jediném místě, a to vlastně považuji za její největší přínos. Pochopitelně, že neobsahuje všechna jména, ani nemůže, ale vytváří zatím nejucelenější základní přehled jmen hudebníků, kteří svůj talent, a často také generacemi posouváno a zdokonalováno hudební rodinné zázemí studiem na prestižních školách, dokázali proměnit v úspěchy celosvětového charakteru a dosáhnout na nejvyšší uznání i v žánrech, kde to ještě dvě generace zpátky nebylo z různých důvodů možné nebo alespoň běžné. Ano, mluvíme zejména o klasice, ale i o jazzu, který z romských a respektovaných velikánů nejvíce ovlivnil hudební génius Džango (Jean) Reinhard, v Belgii narozený jazzový kytarista a skladatel francouzsko-romského původu. Šlo první významný jazzový talent, který vzešel z Evropy a jehož umu se obdivovali a dodnes obdivují nejen generace romských, ale i amerických a evropských hudebníků. Sklízel a stále sklízí neskutečný obdiv a respekt za bravurní a neskutečně precizní a rychlou techniku, s níž hrál a improvizoval na kytaru, a to i přes svůj handicap způsobený v ranném mládí po požáru vozu, který obýval s manželkou, kde také vyráběla k obživě papírové růže. Po osmnáctiměsíční rekonvalescenci, kdy mu předpovídali konec hry na milovanou kytaru, navzdory všem začal znovu hrát a mistrně. Musel ale chodit o holi a kvůli poškozené levé ruce rovněž značně upravit jak akordický, tak melodický přístup. I přesto fascinoval odborníky na celém světě, tehdy i dnes. Například Hugues Panassié o něm ve své knize „The Real Jazz“ z roku 1942 napsal:„Jeho instrumentální technika je především mnohem lepší než u všech ostatních jazzových kytaristů. Tato technika mu umožňuje hrát s nepředstavitelnou rychlostí a činí jeho nástroj zcela univerzálním. Ačkoli je jeho virtuozita ohromující, není to o nic méně než jeho tvůrčí vynález. V jeho sólech jsou jeho melodické nápady jiskřivé a okouzlující a jejich hojnost sotva dává posluchači čas na dech. Neméně úžasná je schopnost Djanga ohýbat kytaru na nejfantastičtější drzost v kombinaci s jeho výraznými skloňováními a vibraty; člověk cítí mimořádný plamen hořící každou notou.“Jazzový kytarista Frank Vignola zase tvrdí, že téměř každý významný kytarista populární hudby na světě byl ovlivněn právě Reinhardtem. Během posledních několika desetiletí se v Evropě a USA konají každoroční Django festivaly a o jeho životě byla napsána biografie. Potenciál ovlivnit a obohatit jazzovou, ale i klasickou scénu mají i hudebníci, jejichž studium, dílo, uměleckou a pedagogickou činnost, účinkování v zahraničních i domácích prestižních angažmá a tělesech, včetně diskografie, Emil Ščuka představuje ve zmiňované knize „Mistři“. Mimochodem mnohým se to již daří. Píší se o nich pochvalné recenze, obdivná hodnocení, sbírají prestižní ocenění na mezinárodních soutěžích a mají možnost vystupovat s národními i mezinárodními hvězdami daných oborů. Škoda, že i pokud se zajímáte o hudbu a to dokonce velmi intenzivně z pozice studujících na vysokých školách, nemáte příliš zdrojů, o něž se můžete při interesu o vliv romské hudby a romských hudebních osobností, zvláště v žánrech klasické a jazzové hudby, opřít. Stále ještě vzniká velmi málo diplomových prací na toto téma, částečně i proto, že to znamená vydat se na pole dosud nezmapované a věnovat své práci mnohem větší úsilí, neboť právě zmiňované prameny nikde moc zaznamenané nenaleznete. A já doufám, že právě v tomto ohledu může publikace „Mistři“, kterou naleznete v knihkupectvích a doufejme, že brzy i v knihovnách hudebně zaměřených škol i přístupných široké veřejnosti, sehrát významnou roli. Dokáži si představit dokonce i to, že knihu mohu využít i jako novinář, žurnalista, režisér pídící se po zajímavém osudu, tématu. V této knize jich naleznete hned 34. A každý jeden stojí za zpracování. Silné osobnosti, silné příběhy, zajímavé kulisy opředené nádhernou hudbou. Jen je v tom výčtu stručnosti umět najít. A já doufám, že se to stane, ať kniha poslouží k dalším pracem, ať už diplomovým, rozhlasovým, novinovým, televizním či filmovým. Za všechno to stojí! Těchto 34 osobností totiž současně boří další, byť pozitivní stereotyp, o hudebnících z řad Romů , že je jim jaksi přirozeně naděleno a oni tou vrozenou muzikálností postavenou spíše na spontánnosti než na píli a studiu , excelují na festivalech a v kavárnách“. Tito ne, tito skutečně dřeli od mala mnoho hodin denně, systematicky a cílevědomě a přemýšleli, jak svojí hudbou ovlivnit například i klasickou hudbu, kde se improvizace, na rozdíl o jazzu, tolik nenosí, ale když ji umí někdo citlivě, všimnou si ji a ocení. Své o tom ví například klavírist (knihydobrovsky.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (knihydobrovsky.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice. (patro.cz)

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (patro.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých českých šlechtických rodů se v této knize setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří své sídlo vybudovali nad řekou Střelou, a kteří nákladně přestavěli hrad Bečov. Panský rod Hrabišiců sídlil na Ostrově, Andělské Hoře, Valči, Bečově a Bochově. Mocný německý rod pánů z Plavna opanoval a přebudoval některá ze zmíněných sídel a ze svých hradů ovládal po Vřesovcích z Vřesovic krajinu v okolí Žlutic a Toužimi. Své majetky měly ve středním Poohří i další významné německé rody - Těmové z Koldic, páni ze Žeberka, z Ilburka, Šlikové nebo Fictumové. Pod Krušnými horami se tyčí zřícenina hradu Hasištejna. Vybudoval jej český král k ochraně zemské stezky a v 15. století se dostal do majetku jedné z větví rodu Lobkoviců. Na ně nás upomíná řada dalších míst zmíněných v této knize. Především mohutný barokní zámek Jezeří, který vystavěli po roce 1713 v místech středověkého hradu. Jejich rod zde sídlil do roku 1948, kdy o své statky díky komunistům přišel. Neobývaný pustnoucí zámek, tyčící se těsně nad hranicí těžebního revíru, měl být v roce 1965 zbořen. Naštěstí bylo od jeho zničení upuštěno a od 90. let 20. století probíhá pomalý proces jeho záchrany. Podobný osud má i mohutný hrad Hauenštejn, přestavěný koncem 19. století rodem Buquoyů na pseudogotický zámek. Po roce 1945 byl zestátněný objekt využíván jako ubytovna jáchymovských rudných dolů a během socialistického hospodaření se proměnil ve zříceninu. Od roku 2000 zde též probíhá pomalá obnova. K barokním klenotům, se kterými se v tomto dílu Erbovní mapy setkáme, patří zámek Krásný Dvůr s rozsáhlým parkem a též nedávno částečně obnovený zámek Valeč. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (patro.cz)

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled. (patro.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (patro.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice – hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (patro.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Mocný vojevůdce učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Časem se však z tohoto nejistého a vzdáleného místa přesunul blíž do středu země. S rodem pánů z Valdštejna je spjato mnoho hradů a zámků v podhůří Krkonoš a v horním povodí řeky Jizery. (Návarov, Nístějka, Štěpanice, Vranov, Svijany, Hrubá Skála, Lomnice nad Popelkou, Hostinné, Horní Braná, Fořt a další). Nalezneme zde též i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od města Turnova se rozkládá romantická skalnatá krajina přezdívaná „Český ráj“. Symbolem této oblasti je z daleka viditelné skalní dvojvěží, zřícenina hradu Trosky. Ve 14. století jej založili páni z Vartenberka, jejichž sídla jsou roztroušena po celých severovýchodních Čechách. Jedním z nich býval též renesanční zámek Hrubý Rohozec, o který větev Vartenberků přišla po Bílé Hoře. Barokně a pseudoslohově zámek přebudoval francouzský hraběcí rod Desfours. Jiní Francouzi, knížata Rohanové, přestavěli do dnešní novogotické podoby nedaleký zámek Sychrov. Bohaté Frýdlantsko a velkou část Jizerských hor získali po Valdštejnově násilné smrti v Chebu Gallasové. Jejich nástupci, Clam – Gallasové hrad i zámek Frýdlant upravili do dnešní klasicistní a romantické podoby. V tomto dílu Erbovní mapy navštívíme mnoho dalších zajímavých sídel v horním povodí řek Nisy, Jizery, Labe a Úpy. Tak ať se Vám na cestě za jejich poznáváním daří! (patro.cz)