Krutá dobrodružství - boris vian

Výbor z básnické a písňové tvorby předního francouzského spisovatele přeložil, uspořádal a doslovem opatřil Jiří Dědeček. (knihydobrovsky.cz)

Posmrtně vydaná sbírka povídek Vlkodlak (Le loup-garou, 1970), uspořádaná znalcem Vianova díla Noëlem Arnaudem, nabízí reprezentativni výbor Vianovy tvorby z let 1945-1952, jež patřila mezi jeho nejplodnější období. Každá z třinácti povídek je napsaná jiným, vždy ovšem zparodovaným literárním žánrem - od automatického psaní přes žurnalistiku, kriminální povídku, špionážní thriller až po sci-fi. Všechny povídky jsou přitom prostoupeny tím, co Vianovy texty činí ojedinělými: absurdním a černým humorem, poťouchlostí, ironií, snovou atmosférou a hořkým básnickým smutkem. (knihydobrovsky.cz)

Bláznivá erotická feérie snivého francouzského prozaika a džezového muzikanta. Kniha je určena nekonvenčním čtenářům, kteří mají více než vyvinutý smysl pro drsný humor a akční děj. (knihydobrovsky.cz)

Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou. Ale také, a především, píše o lásce, o lásce tragické a prazvláštní, která zaplaví veškerou mysl. (knihydobrovsky.cz)

Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš. (patro.cz)

Zběsilá variace na brakové příběhy americké drsné školy ukazuje Borise Viana coby svého druhu Tarantina ze Saint-Germain-des-Prés. Jako bezděčný předskokan postmoderny Vian v tomto pokleslém krimipříběhu plnými hrstmi nabízí ztřeštěné nápady, zábavnou absurditu, jazykové hříčky a jako břitvu ostrý humor. Přitom po celou dobu nezapomíná spiklenecky pomrkávat na zasvěcené čtenáře, že nic z toho by se nemělo brát úplně vážně. Díky brilantnímu překladu Patrika Ouředníka a originálním vizuálním kompozicím máme tak možnost prožít unikátní komiksový trip - zážitek měnící vnímání a rozšiřující vědomí o žánru hardboiled příběhů, ale i o možnostech vyprávění jako takového. (knihydobrovsky.cz)

Druhá kniha, kterou Boris Vian napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan po skandálním románu Naplivu na vaše hroby. Děj románu provokujícím způsobem líčí problémy bělocha, který žije v přesvědčení, že mu v žilách koluje část černošské krve. (knihydobrovsky.cz)

Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou. Ale také, a především, píše o lásce, o lásce tragické a prazvláštní, která zaplaví veškerou mysl. (patro.cz)

Vášnivý pacifismus, lehká ironie vůči americké 'drsné škole', mistrné zacházení s jazykem v příslušných společenských vrstvách, nenávist k měšťáckému pokrytectví. Ale především legrace. Dosti drsná, to je pravda. To, co dnes s takovým úspěchem provozuje na plátně Quentin Tarantino, Vian zvládal ve svých literárních parodiích už v padesátých letech minulého století. 'Člověk tomu neunikne' je ovšem Vianovým dílem jenom ze čtvrtiny, vycházíme-li z počtu kapitol tohoto nedokončeného románu. 15. prosince 1950 dostává Boris Vian nápad na "román Černé řady”. Napíše synopsi, čtyři kapitoly, a projekt opustí. Po více nežli šedesáti letech dali dědicové Borise Viana volnou ruku literárnímu spolku L'Oulipo, aby dopsal pokračování. Román čítá celkem šestnáct kapitol, z nichž první čtyři, nezměny, jsou Vianovy. Nedílnou součástí knihy jsou "učené vysvětlivky", které jsou již plně dílem spolku L'Oulipo a v nichž se jednotliví autoři vyřádí v brilantním intelektuálním humoru, kdy se pokoušejí vysvětlit nevysvětlitelné, nebo naopak složitě popisují zcela triviální pitomost. (Jiří Dědeček) OuLiPo (psáno rovněž Oulipo) je experimentální literární skupina založená 24. listopadu 1960. Jejími zakladateli byli Raymond Queneau a François Le Lionnais. OuLiPo je zkratka z francouzských slov Ouvroir de Littérature Potentielle, tedy Dílna potenciální literatury. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Olga Landová, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Víte, že kočkování není jen kočičí záležitost? Kočkovat se můžou i pejsci, sourozenci, kamarádi a taky dospělí. Když se mají rádi… Kočkování provozují všichni s radostí ze života. Patří mezi ně i strakatý pejsek Boris a jeho mourovatý kamarád Max. Jejich dobrodružství jsou plná překvapení, napínavých situací, legrácek a pošťuchování. Odehrávají se v kouzelné krajině pod horou Ostaš. Věřte, že se tam budete cítit jako doma. Trochu zvířecí, trochu lidské a hodně laskavé příběhy, zaručeně vykouzlí úsměvy na tváři nejen dětem, ale i dospělým. Tuhle knížku pro vás autorka Olga Landová napsala pod křídly anděla, při troše štěstí na vás mrkne, až půjdete z Ostaše. Teď zkuste zalistovat stránkami knížky a uvidíte, co se stane… (alza.cz)

V téhle unikátní knížce, která se otevírá uprostřed obálky, se vlastně ukrývají knížky dvě. A stejně tak v ní objevíte dva příběhy - jeden o holčičce Bětce a jeden o jejím dědečkovi Michalovi. Můžete je číst buď každý zvlášť, anebo oba současně. Malá Bětka žije s rodiči ve městě a má moc ráda svého dědečka. Bětčin děda Michal bydlí v roubence v zasněžených horách. Jsou skvělí parťáci, ale zrovna teď se nemohou vídat. Jednomu po druhém se moc stýská. Alespoň si tedy píšou a volají. Vždycky se loučí slovy: Stýská se mi, chybíš mi, ale brzy zase budeme spolu! Jenže nikdo neví, kdy to bude… V téhle unikátní knížce netradičního formátu objevíte vlastně knížky dvě. A stejně tak dva příběhy, které můžete číst buď každý zvlášť, anebo oba současně. (knihydobrovsky.cz)

Od minulých traumat k bezpečným vztahům (knihydobrovsky.cz)

Zákon č. 569/2007 Z. z. o geologických prácach (geologický zákon) je legislatívnym základom právnej regulácie geologických prác na Slovensku. Hlavným účelom tejto regulácie je zakotviť všeobecne záväzné pravidlá, podľa ktorých budú vykonávať geologické práce rôzne subjekty, v súčasnosti najmä také, ktoré majú neštátny charakter, ktoré však geologické práce, ktoré smerujú k poznaniu nerastného bohatstva, vykonávajú ako svoju podnikateľskú činnosť. V aktuálnom znení je zákon modernou európskou legislatívou, ktorá upravuje plnenie všetkých práv a povinností zodpovedných, ako aj riešenia situácií, ktoré môžu pri aktivitách v danej oblasti nastať. Predložený komentár predstavuje odborný teoretický, ale predovšetkým praktický (aplikačný) pohľad na uplatňovanie dikcie geologického zákona v praxi a právnu úpravu jeho inštitútov. Cieľom autorov bolo podať ucelený, odborný výklad jednotlivých jeho ustanovení na podporu pochopenia zámeru zákonodarcu pre oblasť spoločenských aktivít v takej dôležitej oblasti akou je ochrana a hospodárenie s nerastným bohatstvom krajiny. Odporúčame preto uvedenú publikáciu do pozornosti všetkým zodpovedným a zainteresovaným v presvedčení, že jej štúdium prispeje k legitímnosti, transparentnosti a k uľahčeniu administratívno-právnych a pracovných procesov v tejto oblasti. (patro.cz)

Boris Gašpar (1930 – 2015), syn známeho slovenského spisovateľa a verejného činovníkaTida Jozefa Gašpara, sa po roku 1945 ocitol na zozname nepriateľov ľudovodemokratického režimu. Vo svojich spomienkach sa sporadicky vracia aj k zážitkom z roku 1945, počas evakuácie verejných a kultúrnych predstaviteľov Slovenskej republikydo Rakúska, ktoré čitateľovi sprostredkúva očami15-ročného chlapca, ako aj k svojim študentským skúsenostiam so všadeprítomnou Štátnou bezpečnosťou. Ako stredoškolský študent sa Gašpar ocitol v obnovenom Česko-Slovensku bez akýchkoľvek perspektív. Stal sa občanom druhej kategórie. V 50. rokoch bol z politických dôvodov zaradený do pracovných jednotiek pomocného technického práporu na Ostravsku. Zážitky z pracovného tábora, život na úteku a emigrácia, štúdium a študentský život na Madridskej univerzite tvoria jadro Gašparových spomienok. (patro.cz)

Knížka Povídání na psí stráni zahrnuje básničky a pohádky, které jsou ideální pro čtení a sdílení společných chvilek rodičů a dětí, jsou osnovou a předehrou k povídání o věcech krásy a dětských i dospělých lásek ve světě, kterému se tak jako tak nelze vyhnout. Jsou o sdílení životů malých dospělých a velkých dětí. (patro.cz)

Nový zákon o regionálnej investičnej pomoci reaguje na meniace sa prostredie a stále nové vznikajúce trendy v oblasti podnikania. Vláda Slovenskej republiky preto priniesla úplne novú legislatívu obsahujúcu dôležité zmeny v systéme poskytovania investičnej pomoci. Základným cieľom novej legislatívy regionálnej investičnej pomoci je vytvorenie takého legislatívneho rámca, ktorý umožní na jednej strane podporu investícií smerujúcich do menej rozvinutých regiónov a na druhej strane umožní podporu zvyšovania konkurencieschopnosti slovenských podnikov v období potreby zvyšovania produktivity, zavádzania riešení automatizácie a robotizáciea ostatných trendov inteligentného priemyslu.Vzhľadom na novú legislatívu spracoval autorský kolektív praktický komentár k zákonu o regionálnej investičnej pomoci, pričom sa autori zameriavajú na praktický výklad jednotlivých paragrafov zákona o regionálnej investičnej pomoci a snažia sa zložité znenie zákona pretlmočiť do prehľadne spracovaného komentára a praktických príkladov. (knihydobrovsky.cz)

Přespadesátiletý novinář a spisovatel se chystá razantní změnou zachránit svou identitu od totálního vyhoření. Rozhoduje se vystoupit z rozjetého vlaku a konečně najít čas na velké věci svého života. Potkává mladou ženu, která ho zatahuje do temné komunity lidí, žijících virtuální realitou a jejichž vztahy jsou daleko za hranicí toho, co generace přespadesátníků považovala za normu. Muž se pokouší přesvědčit svou partnerku o zacyklených vztahových definicích své generace, ale sám čím dál víc podléhá gamblerskému syndromu anonymní erotiky a extrémních praktik. Úsilí najít pro svou partnerku životní trasu očistcem vede i jeho samého do míst, odkud se jen těžko hledá cesta zpět. Autentičnost prostředí, drsná virtualita mailů, skypů, facebookových statusů, webovývch portálů a realita současného drtivého vztahu novináře a nekonformní manažerky reklamní agentury. Syrový popůlnoční démon bodající do živého masa v konfrontaci s denní realitou a večerní samotou na síti, jsou kulisou autentického milostného příběhu, který máte někde pod kůží i vy... (patro.cz)

Přespadesátiletý novinář a spisovatel se chystá razantní změnou zachránit svou identitu od totálního vyhoření. Rozhoduje se vystoupit z rozjetého vlaku a konečně najít čas na velké věci svého života. Potkává mladou ženu, která ho zatahuje do temné komunity lidí, žijících virtuální realitou a jejichž vztahy jsou daleko za hranicí toho, co generace přespadesátníků považovala za normu. Muž se pokouší přesvědčit svou přítelkyni o zacyklených vztahových definicích své generace, ale sám čím dál víc podléhá gamblerskému syndromu anonymní erotiky a extrémních praktik. Úsilí najít pro svou partnerku životní trasu očistcem vede i jeho samého do míst, odkud se jen těžko hledá cesta zpět. Autentičnost prostředí, drsná virtualita mailů, skypů, facebookových statusů, webovývch portálů a realita současného drtivého vztahu novináře a mnohem mladší nekonformní manažerky reklamní agentury. Syrový popůlnoční démon bodající do živého masa v konfrontaci s denní realitou a večerní samotou na síti, jsou kulisou autentického milostného příběhu, který máte někde pod kůží i vy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha o neuvěřitelném životě horolezce, malíře a dobrodruha Petra Prachtela, kdy jako šestiletý německý chlapec sám procházel válečným územím, kdy zažil konfiskaci majetku, vyloučení z čs. horolezecké reprezentace apod. První tři vydání byla zcela rozprodána, proto se autor Boris Hlaváček rozhodl čtvrté vydání trochu přejmenovat a rozšířit několik příběhů, které se s Prachtelem prožil po prvním vydání knihy. Kniha je nově doplněna i novými fotografiemi. (patro.cz)

Kniha o neuvěřitelném životě horolezce, malíře a dobrodruha Petra Prachtela, kdy jako šestiletý německý chlapec sám procházel válečným územím, kdy zažil konfiskaci majetku, vyloučení z čs. horolezecké reprezentace apod. První tři vydání byla zcela rozprodána, proto se autor Boris Hlaváček rozhodl čtvrté vydání trochu přejmenovat a rozšířit několik příběhů, které se s Prachtelem prožil po prvním vydání knihy. Kniha je nově doplněna i novými fotografiemi. (knihydobrovsky.cz)

Z nevinného setkání se vyklubal boj o holý život a temné síly se probudily k životu… Tým olomouckých kriminalistů má tak plné ruce práce. Neexistuje sice nic, co by pozůstalým nahradilo způsobenou bolest, přesto svět potřebuje někoho, kdo bude proti skrytým silám bojovat. Možná pomůže nadějná posila z Prahy, navždy spojená s dopadením jednoho z nejbrutálnějších vrahů, který se kdy po českém území pohyboval. Musí se však nejprve vypořádat s vlastní bolestí - a to co nejdříve, protože, jak už to u závažných kriminálních činů bývá, začíná boj s časem… (knihydobrovsky.cz)

Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v lágru. Součástí knihy je také úvod ke knize esejisty a spisovatele Claudia Magrise, v níž autor píše: "Mocný lidský dech provází jasná, strohá preciznost v dokonalé vyprávěcí struktuře, v níž se protíná líčení minulosti - věznění znovu prožívané s nepomíjejícím pocitem hrůzy - a zpráva o dnešku, o návštěvě po mnoha letech onoho asanovaného pekla, z něhož se stalo muzeum a memento sebe sama... Nekropole je mistrovským dílem (pokud lze užívat estetických měřítek u svědectví o absolutním zlu) také onou průzračně čistou strukturální osvíceností, oním prolínáním časů - verbálních i existenciálních -, z nichž se spřádá vyprávění... Čtete knihu o historické hanebnosti, z níž se stala všeobecná bezútěšnost, absolutní prázdno." (knihydobrovsky.cz)

Parta kluků a holek z vesnice Podolí má svoje tajné bratrstvo, svůj tajný bunkr, zločin a trest a fotbalové hřiště u lesa. A všechno se točí kolem Ondry, Honzy a jejich táty, vysloužilého brankáře a trenéra. Když se vyhrává, řve se radostí. Ale jejich táta umí vyhrávat i potichu. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

V súčasnosti nie je trhu s domácou odbornou literatúrou publikácia, ktorá by sa systematicky venovala energetickej legislatíve. Ambíciou predkladaného praktického komentára je túto medzeru zaplniť. Komentár je postavený na odbornom výklade inštitútov zákona č. 251/2012 Z. z. v znení neskorších predpisov, ktorý predstavuje základný predpis slovenskej energetickej legislatívy. Osobitým spôsobom doň autori včlenili aj výklad k vybraným, súvisiacim inštitútom zákona č. 309/2009 Z. z. o podpore obnoviteľných zdrojov energie a vysoko účinnej kombinovanej výroby a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Súčasťou komentára sú tiež početné odkazy na európsku legislatívu a judikatúru súdov. Praktický komentár pripravil autorský kolektív zložený z erudovaných odborníkov na problematiku energetickej legislatívy a právnej regulácie, ale aj z praktikov, ktorí sa podieľajú na aplikácii energetickej legislatívy v oblasti elektroenergetiky a plynárenstva. Titul je určený pre všetkých, ktorí podnikajú v energetike a jej jednotlivých segmentoch alebo poskytujú odborné služby pre podnikateľov v energetike. Jeho pragmatický a užívateľsky prístupný obsah však určite osloví nielen odborníkov a podnikateľov v energetike, ale aj odberateľov energií, teda širokú spotrebiteľskú verejnosť. (patro.cz)

Boris Filan o sebe hovorí, že je tulák, s ktorým si cesta robí, čo chce. Nečíta sprievodcov, oveľa viac ho zaujímajú obyčajní ľudia, pravdivejší a úprimnejší informátori o meste a jeho živote. V ďalšej cestopisnej knihe blúdi autor po Istanbule, Krakove, Sarajeve a Florencii. A takto tieto štyri mestá autor charakterizuje: Istanbul kradne srdcia, ale bohato vás za to odmení. Krakov ma schmatol, hodil medzi ľudí ako na tobogan a ja som sa nezvyčajne rozjarený dal unášať silou chvíle a žiarou spoločného pocitu sviatočnosti. Sarajevo vás zo svojho objatia len tak nepustí. Florencia nie je mesto, ale slnečná sústava, v ktorej obiehajú planéty okolo žiarivého slnka, ktoré sa volá Uffizi. (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje práce významného odborníka v oblasti sémiotického výzkumu B. A. Uspenského, věnované analýze struktury uměleckého textu. Poetika kompozice je klasickýmvzorem strukturně-sémiotického bádání Moskevsko-tartuské školy a zároveň jedním z prvních zásadních pokusů o popis kompozičních forem v ruské fi lologii. Strukturně-sémiotický přístup se zde organicky snoubí s výsledky ruské filologie dvacátého století, tj. s výzkumy M. M. Bachtina, V. N. Vološinova a V. V. Vinogradova. Uspenského styl je charakteristický přísným a zároveň srozumitelným výkladem materiálu, metodologickou jasností a množstvím konkrétníchpříkladů. Jeho výzkum vyúsťuje do propracované koncepce "zorného úhlu" jako základního strukturujícího faktoru kompozice literárního díla (i jiných uměleckých druhů). (knihydobrovsky.cz)

V životopise Winstona Churchilla podává autor se svým charakteristickým vtipem a pronikavostí podobiznu premiéra, který nebojácně vedl svůj národ do boje, přestože nenáviděl válku a pohrdal politiky postrádajícími zkušenost s jejími hrůzami; muže potýkajícího se s depresemi a šišláním, který se přesto vypracoval na jednoho z největších řečníků všech dob a nejproslulejšího žurnalistu své éry; politika, který se díky své otevřenosti novým myšlenkám stal průkopníkem v oblasti zdravotnictví, školství i sociálního zabezpečení, aniž by se přitom zřekl vrozené politické nekorektnosti; a především neohroženého, vynalézavého, odhodlaného velikána, jehož existence je nejlepším argumentem proti názoru, že sebevětší osobnost nemůže zvrátit běh dějin. (patro.cz)

Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Třetí vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu. (patro.cz)

V tejto zbierke básní významného slovinského básnika, dramatika, esejistu a prekladateľa Borisa A. Novaka nachádzame verše intímneho charakteru, cizelované obrazy a rýmy, ako aj sonety - to všetko majstrovsky preložené Jánom Buzássym v jazykovej spolupráci s profesorom slovakistiky v Ľubľane Andrejom Rozmanom. (patro.cz)

Komplet knihy a DVD je ideální učební pomůckou, podle které je možné se kompletně naučit Taj czy cjuaň samostatně bez učitele. Stává se dobrým pomocníkem pro začátečníky, pokročilé, ale i pro ty, kteří osobně prošli kurzem Taj czy cjuaň Borise Tichanovského. Je vynikající pomůckou pro jejich učení a další zdokonalování, díky níž si osvojí "krok nesmrtelných", naučí se pohladit hřívu koně, postrčit kouli nebo vyčistit koleno a pochopí, jak mnich spí, opice strhává plod, čáp roztahuje křídla nebo jak se had plazí po písku. (patro.cz)

Milankovičovy cykly, vývoj člověka a rozvoj civilizace v současné době meziledové. (patro.cz)

Rodinný archiv (1997) je román ve verších ukrajinského básníka a psychologa Borise Chersonského. Dynamický střih, básnická sevřenost vyjádření a myšlenková provokativnost činí Rodinný archiv strhujícím dramatem vzestupu, zanikání a rozptýlení autorovy rozvětvené židovsko-slovanské rodiny. Odehrává se mezi Polskem, Besarábií, Bukovinou, Haličí a Ukrajinou na pozadí dějinných zvratů a katastrof dvacátého století: od první světové války přes bolševickou revoluci, léta Stalinova teroru, hladomory, druhou světovou válku, holocaust, období poválečné sovětské totality až po pád komunismu. Nelítostní pohled básníka-psychoanalytika proniká za dobové kulisy zmizelého světa východoevropského židovství. Sleduje duševní pohnutky lidí v mezních situacích, odhaluje rodinná tajemství a tabu, ústí do zpovědi člověka posedlého vlastní smrtelností a pocitem marností bytí. Tak se příběh jedné rodiny stává eposem jednoho národa, který byl během 20. století prakticky vymazán z mapy střední a východní Evropy. Německý překlad Rodinného archivu získal zvláštní cenu poroty v prestižní soutěži Bank Austria Literaris. (patro.cz)

Po pražských ulicích se jako přízrak pohybuje vrah, samozvaný Lucifer. Kdo to je? Kdo se vydává za vládce pekla? Proč se objevil zrovna v Praze? A co ho k jeho činům vede? Minulost? Závist? Nebo pouhá zvrhlost? Radosti, touhy i problémy ustupují do pozadí. Kriminální policie má před sebou jeden z nejtěžších případů. Zlo, které povstalo, je kruté a nepředvídatelné. Dokáží kriminalisté chytit někoho, kdo po sobě nezanechává stopy? Něco bývá nakonec jednodušší, než se na první pohled zdá. Znamená to ovšem, že policie Lucifera zavčas zastaví? (patro.cz)

Tento snad nejslavnější román ruské literatury 20. stol. vyšel poprvé r. 1957 v Itálii, až r. 1988 v SSSR a u nás oficiálně r. 1990. Pas-ternakovi (1890-1960) byla r. 1958 udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout. Román zachycuje mezníky života Jurije Živaga, spojené s významnými událostmi v Rusku: revoluce 1905, 1. světová válka, rok 1917, porevoluční vývoj. Mísí se s lyrickým líčením osobních vztahů i úvahami o smyslu života a umění; milostné peripetie Jurije, Toňi a Lary jsou děsivé i nádherné zároveň. Velkou roli sehrává osudovost, která vstupuje do životů postav a vzájemně je propojuje. (patro.cz)

Klimtův polibek je román o velké lásce, krutě poznamenané dobou, v níž se odehrává. Je to velký, krásně bolavý příběh o těch, kdo nedokážou odejít a nesmí zůstat. O těch, kteří musí být spolu, přestože se nenávidí, i o těch, kteří se musí i přes životní lásku rozejít. Je to příběh o věku objevování, prvních návštěv Západu a oslnění jeho zázraky. Vyprávění o rodící se rockové hudbě, o basketbalovém přátelství, o skvělých nových knihách a filmech. Boris Filan jej vypráví s typickým smyslem pro překvapující detail, s ironickým odstupem a místy až s nečekaným humorem. (patro.cz)

Román se odehrává v pohřebním ústavu, kam žádné lehkovážné vtipkování nepatří, a přesto rodina Horáčkových přitahuje komické situace jako magnet a každou katastrofu se jim absurdním způsobem podaří obrátit ve výhru přesně podle pravidla, že život se nemá brát příliš vážně, protože stejně skončí na hřbitově. Černý humor Borise Pralovszkého je drsný i něžný stejně jako jeho ilustrace ke knize a smích čtenáře vždycky osvobodí, když se děj náhle splaší a hlavní hrdinové se ocitnou v neřešitelné situaci. (patro.cz)

Dvě desetiletí po epochálním obratu z podzimu 1989 formuluje chorvatský kulturní kritik a filosof Boris Buden radikální, nelítostnou historickou diagnózu: po pádu komunistických režimů, jimiž neskončila pouze totalitní diktatura a plánované hospodářství, ale jimiž se uzavřela také éra industriální moderny, se odporoučela i samotná budoucnost. Postkomunismu, pojímanému jako přechodná historická situace, jako jakési historické předsálí "vyspělé" demokracie, v němž se obyvatelé někdejšího východního bloku ocitli po pádu železné opony a v němž měli jako "nezralé děti" postupně dozrávat k demokratické dospělosti, aby "dohonili" Západ, perspektiva budoucnosti zcela chybí. Jako by nejen veškeré sociální utopie, ale i samotná budoucnost byla jen iluzí, které jsme se zbavili společně s prázdnými přisliby komunistů. A tak se neomylným příznakem doby, která se prohlašuje za postutopickou, zdá být život v retrospektivě. Dvě dekády po kolapsu minulého režimu nahradil naši víru v budoucnost stesk po minulosti, místo historické paměti zaujala kulturní identita a kulturní paměť. Společnost přestala existovat. Od společnosti bez naděje jsme dospěli k naději bez společnosti. Jestliže se otázka budoucnosti jeví jako předem daná, předem zodpovězená, takřka předurčená samotnou přírodou, podobně i otázka minulosti nedává již žádný smysl. Spolu s komunismem, jenž se nyní jeví jen jako jakási kulturní aberace, přechodné odchýlení od normálního historického vývoje, během něhož jsme zabloudili, byla z naší historické zkušenosti vymazána také pravda jeho historických příčin a s tím také společenská pravda národních dějin, celé drama společenských rozporů a z nich vyplývajících mocenských zápasů. Fakt, že svou komunistickou minulostí svévolně manipulujeme, že ji zkoumáme jen z perspektivy forenzního zájmu, jakožto mrtvolu, která je v průběhu trestního řízení zdrojem užitečných indicií, že ji můžeme nahlížet už jen jako nějakou jinou, nám odcizenou kulturu, čímž ji zbavujeme jejího politického rozměru, a že si už tedy nejsme schopni na komunismus "vzpomenout" jako na to, čím - navzdory teroru, který jej provázel - ve své podstatě byl, totiž projektem univerzální emancipace, má dalekosáhlé dopady na naši přítomnost. Tato historická amnézie, která jde ruku v ruce s depolitizací a kulturalizací prožité minulosti, má za následek nejen to, že nejsme schopni propůjčit komunistické minulosti nějaký společenský smysl, vnímat ji jako ideologický a politický produkt určitých sociálních konfliktů (a komunismus chápat jako - řečeno slovy V. Bělohradského - jistý civilizační statek s nárokem na univerzální platnost), ale i to, že žádný smysl nám už nemůže dávat ani společenská pravda naší aktuální reality. Postkomunismus tak není pouhou přechodnou fází dějin, ale trvalým stavem našeho světa, který uvalil klatbu na budoucnost, ztratil klíč k minulosti a pozbyl schopnost vnímat agónii své stále bezútěšnější přítomnosti. Naděje vkládané do představy, že bývalé socialistické země po pádu komunismu projdou jakýmsi transformačním procesem, v jehož průběhu se postupně osvobodí od dědictví totalitarismu a navážou na historický mainstream, jímž byl - na Západě již uskutečněný - ideál demokracie, svobody a samozřejmě, v první řadě, tržního hospodářství, se ukázaly jako přelud. Spolu s drsným vystřízlivěním z této iluze přichází i konec postkomunismu, jenž přetrvává již jen jako zklamaná naděje. Ve výtvorech současného umění a v muzeálních expozicích nové éry vládne duch retroutopie, duch nostalgické reflexe nad nenaplněnými přísliby minulosti. Nacionalismus sílí a stává se normou. Náboženství, které se napříště obejde bez autentické víry, nemluvě o transcendentním rozměru, zažívá renesanci. Hodnoty a historické dědictví osvícenské sekularizace jsou zpochybňovány. Z církve se stává soukromá firma, někdejší rockoví anarchisté se mění v náboženské fundamentalisty a hrdinové disentu se proměňují v blazeované skeptiky, či přímo cyniky. Vyšel snad revoluční potenciál roku 1989 nazmar? Šlo snad revoltujícím národům východní Evropy pouze a jen o právo na dohánění Západu? České vydání knihy je doplněno autorovým textem "Muzeum komunismu" v Praze, jakož i doslovem z pera Radovana Baroše. Boris Buden (1958) je chorvatský filosof, kulturní kritik a překladatel. Je absolventem Humboldtovy univerzity v Berlíně. V 90. letech pracoval jako vydavatel časopisu Arkzin v Záhřebu. Je autorem knih Der Schacht von Babel. Ist Kultur überzetzbar? (2004), Barikade (1996/1997) a Kaptolski Kolodvor (2001). Publikuje v Zeitschrift für Psychoanalyse und Gesellschaftskritik, Literatur und Kritik a v kulturní revue Springerin. Jako překladatel se zasloužil o zpřístupnění řady děl Sigmunda Freuda chorvatským čtenářům. Žije střídavě ve Vídni a v Berlíně. (knihydobrovsky.cz)

Milankovičovy cykly, vývoj člověka a rozvoj civilizace v současné době meziledové. (knihydobrovsky.cz)

Mladému basketbalistovi Adamovi trvalo dlouho, než získal lásku spolužačky Silvie. Jeho otec je totiž příslušníkem STB a její emigrant, kterého právě STB donutila k opuštění vlasti a rodiny. Silviina matka se chystá utéct i s dětmi za ním a tak když se Adam dostane do týmu, který pojede hrát do USA, rozhodne se, že tam zůstane, aby mohl žít s milovanou Silvií. Ale ne vše vychází tak, jak si jednotliví hrdinové naplánovali. Někteří chtěli odejít a jiní nesměli zůstat, někteří museli být proti své vůli spolu a jiní se přesto, že milovali, museli rozloučit. Román o velké lásce krutě poznamenané dobou, v níž se odehrává. (knihydobrovsky.cz)

Boris Košile - ZOOT.lab - Modrá. (bibloo.cz)

Boris Košile - ZOOT.lab - Modrá. (bibloo.cz)

Boris Košile - ZOOT.lab - Modrá. (bibloo.cz)

Boris Košile - ZOOT.lab - Modrá. (bibloo.cz)

Boris Košile - ZOOT.lab - Modrá. (bibloo.cz)

Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty… Jsem šafrán šáronský, jsem lilie kvetoucí v údolí. Jak krásná jsi, má milá, jak krásná jsi, tvé oči třpytí se jak holoubci. Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá, tvá skráň je prasklý granátový plod ve stínu závoje. Jsi krásná, milá má, jak Tirsa a jako Jerúšalém půvabná, hrozná jak Hvězda války. … vybuchující do žhavých metafor, plné naléhavé krásy a vydechující exotické vůně, jež pak prosákly vší milostnou poezií, hudbou, sochami a obrazy. Jestliže Píseň písní, podle hebrejštiny vrcholnou, nejkrásnější píseň - a nejromantičtější - opravdu napsal král Šalamoun a založil ji na tom, co mu bylo blízké, uhrane nás dokonalost vcítění, s níž zachytil pocity a myšlenky překrásné, skromné Šulamít, vždyť růže a lilie jsou tam nejobyčejnější divoce rostoucí květiny. Ona se znenáhla rozmluví jako z opojného snu v toužebných představách a vzpomínkách, jež jsou tak živé a nabité citem, že vidí svého muže před sebou, třebaže už dříve musel jít. Mladý pár se s rozkoší ztotožní s božskou Šulamít a jejím nádherným pastýřem. Vítězství lásky vedené srdcem nad nenasytným hromaděním hmoty vytváří vždy ohromující příběh, když je líčeno vášnivě a smyslně. (knihydobrovsky.cz)

Nový soubor edice Česká povídka přináší krátké prózy Borise Dočekala, autora dvou románů a dvou povídkových sbírek. Všechny až na jednu mají něco společného – v jinak realistických textech se téměř vždy vyskytuje nějaký nadpřirozený prvek. A samozřejmě hodně lásky a jejích podob, vždyť celá sbírka se týká milování. Od prvního mládeneckého vzplanutí po skandální návštěvu politika ve veřejném domě… (knihydobrovsky.cz)

Román se odehrává v pohřebním ústavu, kam žádné lehkovážné vtipkování nepatří, a přesto rodina Horáčkových přitahuje komické situace jako magnet a každou katastrofu se jim absurdním způsobem podaří obrátit ve výhru přesně podle pravidla, že život se nemá brát příliš vážně, protože stejně skončí na hřbitově. Černý humor Borise Pralovszkého je drsný i něžný stejně jako jeho ilustrace ke knize a smích čtenáře vždycky osvobodí, když se děj náhle splaší a hlavní hrdinové se ocitnou v neřešitelné situaci. Boris Pralovszký je známý karikaturista, autor humorných knížek pro děti i jejich rodiče, ilustrátor, spoluautor muzikálů i tlustých veganských kuchařek, které prozatím nemohou vyjít kvůli obchodnímu tajemství. A tak jeho první velkou knihou ve standardním rozsahu a s nemalých počtem obrázků je román Nohama napřed. (knihydobrovsky.cz)

Po pražských ulicích se jako přízrak pohybuje vrah, samozvaný Lucifer. Kdo to je? Kdo se vydává za vládce pekla? Proč se objevil zrovna v Praze? A co ho k jeho činům vede? Minulost? Závist? Nebo pouhá zvrhlost? Radosti, touhy i problémy ustupují do pozadí. Kriminální policie má před sebou jeden z nejtěžších případů. Zlo, které povstalo, je kruté a nepředvídatelné. Dokáží kriminalisté chytit někoho, kdo po sobě nezanechává stopy? Něco bývá nakonec jednodušší, než se na první pohled zdá. Znamená to ovšem, že policie Lucifera zavčas zastaví? (knihydobrovsky.cz)

Z jakých kořenů povstal „faktor Churchill“ a odkud se vzala osobitá genialita jedné z nejvýznamnějších postav 20. století? Výjimečný portrét osobnosti nadané nakažlivou odvahou, úchvatnou výřečností, bezkonkurenčními strategickými schopnostmi a především hlubokou lidskostí. (knihydobrovsky.cz)