Čtyři studie - jiří kratochvil

Problematikou interpretace historických skladeb pro dechové nástroje, teoretickým rozborem některých děl z archivů i charakteristickými prvky v dílech jednotlivých skladatelů se zabývají čtyři studie z pera dlouholetého pedagoga HAMU s názvy: Anonymní skladby pro dechové nástroje z českých archivů; Originalita mladých skladeb Antonína Dvořáka; Vojtěch Nudera; Čeští klarinetisté ve Vídni. (knihydobrovsky.cz)

Příběh nového románu Jiřího Kratochvila se odehrává především v první polovině padesátých let v Brně. Hlavní postavou je brněnský architekt, Kamil Modráček, svou orientací blízký funkcionalismu, ale přinucený v první polovině padesátých let stavět socialistické bytovky. Román je navíc taky jakous exkurzí do brněnské architektury. Název Slib je narážkou na novelu F. Dürrenmatta, kde se nepodaří naplnit slavnostní slib, vlastně taky přísahu, a vše dopadne zcela nečekaně. (knihydobrovsky.cz)

Groteska Bakšiš se původně měla jmenovat Báj. Jakoby spisovatel chtěl naznačit čtenáři, že příběh, který nám vypráví, je dílem anonymního vypravěče. Toho, který si vybájil jejich život a vypráví nám ho. Dokonce ho vsadil přímo do děje jako manipulátora osudy svých hrdinů, čubky Daniely nesmírné krásy a mladičkého panice Jakoubka. Tím snovačem je skřet, který bydlí v dutině křemeláku, odkud vystrnadil sýčka, a žije ve vesnických báchorkách a povídačkách jako ratej anebo jinde zas kres, a kdoví, jak jinak. „Ti, kdo mě někdy potkali, anebo co jsem se jim přichomejtl do snu, považují mě omylem za zlou bytost. Ale já jsem ve skutečnosti mimo dobro a zlo. Jsem jediný skřet, který vám nikdy neublíží, ale taky nikdy neprospěje.“ Skřet si své vyprávění rozmarně užívá. Obrací osudy hrdinů jako krejčí svatební oblek panice Jakoubka, bere míru, stehuje, poopravuje, rozpáře a zase sešívá, vycpává ramena, zabírá a ubírá, občas přidá krajku, jindy trhne látkou, prodlužuje nohavice, šacuje kapsy nebo do nich vkládá další osudy a jiné příběhy, podšívá podšívku. A ona podšívka podšitá je sám Jiří Kratochvil. On je ten skřet v dutině stromu fascinován lidským pohlavím. Ústy skřetovými nám přiznává:„A mou největší žádostivostí je uvést do chodu nějaký rozmarný příběh. A s chutí si ho potom odvyprávět. Vždyť strojím příběhy jen proto, abych je pak mohl vyprávět.“ Slovo bakshish znamená v perštině dar. Jiří Kratochvil nám prostřednictvím svého skřeta vypravěče daroval originální variantu věčného příběhu muže a ženy. (knihydobrovsky.cz)

Jaký je vztah mezi identitou a hereckým talentem? Čím jsou ve vlastním životě ti, kteří dokáží být kýmkoli? Mikuláš Mazel, hlavní postava nového románu Jiřího Kratochvila, je obdařen "absolutním hereckým talentem". Přijímá nejrůznější obskurní herecké služby a v pikareskně laděném příběhu se ocitá v nejrozmanitějších prostředích. Postupně však zjišťuje, že jeho talent není předností, ale spíš zlým prokletím.Každý z nás je obdařen jakýmsi hereckým talentem, který nám už od našich prvních dnů pomáhá "integrovat se do světa lidí", ale jednoho dne se ta schopnost může proměnit i ve hru o duši. (knihydobrovsky.cz)

Povídky v této knize vyvěrají z neutuchajícího vypravěčství. Čtenář bezpečně pozná autora podle témat i stylu. Příběhy propojují historické fragmenty se současnými, odhalují epizody ze života slavných, mísí fantaskní motivy v každodenních kulisách s činy, přáními či sny všedních hrdinů. Jejich bytí, posedlost či žal čtenář vskutku zakouší a s vypravěčem dojde rázem až na dno uvěřitelnosti. Nejautentičtější je totiž u Kratochvila hra umožňující střídat převleky, masky i úhly pohledu. A za maskami je slyšet groteskní, tragicko-ironický výkřik, vzdech a - lišácký smích: všechno je jinak! Anebo jedinou pravou skutečností je právě tento příběh? Třináct je jich tu nabito radostí z vyprávění. Je to vzrušující obklíčení. Kruhová leč. (knihydobrovsky.cz)

"Asi bych se měl hned na začátku představit," otevírá novou prózu Jiřího Kratochvila jeden z vypravěčů, jinoch Jonáš. Vězme, že Jonáš byl jako nemluvně nalezen za průtrže mračen v liduprázdné tramvaji, podobné břichu velryby v rozbouřeném moři. Do jeho osudu po letech vstoupí záhadný bezdomovec Charlie, muž "mnoha řemesel", ovšem postižený ztrátou paměti. Charlie čím dál čiperněji pečuje o Jonášovu výchovu a vzdělání, jako by ho připravoval na cosi mimořádného. Okolnosti jsou nejasné, avšak oba hrdinové se v brněnských Černých Polích nesetkali náhodou… Kratochvilovo romaneto je další z jeho děl typických košatou imaginací, spletitými příběhy i nečekaným finále. (knihydobrovsky.cz)

Siamský příběh mám z bohatého Kratochvilova literárního díla snad nejraději. Je v něm všechno, co na četbě miluji: vyprávění, které nás od první řádky vtáhne do věrohodného příběhu, i věrohodného vypravěče, který nám vypráví o své první a jediné opravdu velké lásce, lásce dvanáctiletého chlapce ke zralé a neskutečně krásné ženě. Apostrofy její krásy patří k nejsilnějším metaforám nové české prózy a proměňují knihu v moderní Šalamounovu Píseň písní. Její půvab spočívá ovšem především v nevyčerpatelné invenci autora, v překvapivých zvratech a zákrutech, jimiž se příběh vine zrychlujícím tempem k překvapivému rozuzlení, vlastně k několika možným rozuzlením… Závidím těm, kdo budou číst tento příběh omamné krásy poprvé. (knihydobrovsky.cz)

Příběh obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného. (knihydobrovsky.cz)

Román Femme fatale má dvě části: první je příběhem mimořádně úspěšné spisovatelky, která se po roce 1989 stane z člověka na okraji společnosti, málem houmlesáka, primadonou, ale mimořádný společenský úspěch ji postupně vede do etické propasti,katastrofy. Závěrečné kapitoly první části jsou blízké antické tragédii, která vše zničí, rozmetá. Druhá, katarzní část (stejně obsáhlá jak ta první) je vlastně obráceným zrcadlem první části, hrdinka v ní prochází snad peklem a očistcem a řečeno jinými slovy, možná černým tunelem, na jehož konci je snad světlo. První část je drsně realistická, druhá fantaskně imaginativní. Odehrává se v první polovině devadesátých let v Brně. Závěrečná kapitola první části pak v současnosti, v roce 2009. (knihydobrovsky.cz)

Zatímco východoněmecká socialistická kráska Katarina Wittová, prý Honeckerova milenka, pokračovala i po pádu berlínské zdi v závratné kariéře, neméně krásná Češka Olga Abelová, která nikdy nebyla Husákovou milenkou (jen se o něj pět dní po operaci starala), nastoupila na počátku devadesátých let svou trýznivou cestu. Očistcem, peklem, anebo jen zlým zřetězením náhod? (knihydobrovsky.cz)

"Fakt vám to ještě nedošlo? Už nás čeká jen dlouhý řetěz hloupých snů v tom našem už nikdy nekončícím kómatu," varuje nás autor ve fi nále prvního textu svého dalšího povídkového konvolutu. Jeho prostřednictvím opět chrlí na svou osudovou metropoli magmaticky žhavé, psychedelicky angažované, dojemné a temně komické laudatio. Jedno je však třeba zdůraznit: Kratochvilova perspektiva je sice intimně brněnská (ohmatává a očichává město svého srdce se zanícením milence!), zároveň však i nejširší možná, doslova kosmická. Jeho vypravěčský zoom je natolik pohyblivý, až vyvolává závrať: jako by autor se svrchovaným zaujetím pozoroval divadlo světa dalekohledem i lupou současně. Chvějivě živá vlákna bravurních narativních gest a nezaměnitelně vibrujícího jazyka tak dávají vzniknout realistickým dějinným fl ashbackům - a zároveň bezedně fantaskním trojrozměrným gobelínům, pro něž bychom v aktuální tuzemské literatuře jen těžko hledali přirovnání. Přesto své souputníky autor má… Na klopě prvního souboru Brněnských povídek (2007) bylo řečeno, že je "Borgesem české literatury". Dodejme nyní, že třeba také pokrevním příbuzným Ladislava Klímy. Neboť i Kratochvilův vypravěčský "egodeismus" je čímsi absolutní. (knihydobrovsky.cz)

Er gilt als großer Erzähler der postrevolutionären tschechischen Prosa, dessen Stil vom literarischen Experiment, von der Postmoderne und vom magischen Realismus geprägt ist. In seinen Werken spiegelt sich seine Faszination vom Genius Loci Brünn und vom Wankelmut der Geschichte des zwanzigsten Jahrhunderts wider. Er knüpft seine Erzählungen nach Spinnenart: dehnbar und stabil, gründlich aufgebaut, aber auch trügerisch, betörend, hinterlistig. Sein reiches Werk übt eine starke Sogwirkung aus, die Ursprünge liegen jenseits der Vernunft in Archetypen, in Mythen - an den Anfängen allen Erzählens. (knihydobrovsky.cz)

Další román nejvýraznějšího vypravěče porevoluční české prózy, v němž je Jiří Kratochvil opravdu především „neřestným vypravěčem“ (neřestný tu ale neznamená nemravný), nikoli analytickým intelektuálem. V Je suis Paris si můžeme vychutnat mnoho dějových úrovní a zákoutí. Vše je skloubeno a vyprávěno s mimořádnou přesností a lehkostí, běžící jako dobře namazaný stroj. Celý ten čtenářsky dobře přístupný mechanismus, vytvořený s kratochvilovským vtipem a neobyčejnou slovesnou silou, nese vespod notorickou, třebaže úspěšně ironizovanou vypravěčovu úzkostnou skepsi: Kromě smrti v životě není jiné jistoty a naše naděje jsou jen jinou verzí králičí víry o daleké zaslíbené zemi Austrálii. Hle, Jízlivá potměšilost žití, tedy v roce 2017 vydaný Kratochvilův román, jehož je Je suis Paris zdařilým pokračováním. (knihydobrovsky.cz)

Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede. Nad králíkovými epizodami a zápletkami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, a nebudou zklamáni, protože autorova fantazie je nedostižná. Navíc mate tím, že postavy i události při vstupu do děje vypadají, jako by pocházely ze skutečnosti, kterou jsme zvyklí pozorovat kolem sebe. Jenže Kratochvil naopak předpokládá, že "život krade z literatury". V tom duchu si jej vysnívá a buduje. Žije však v reálném světě a dobře ví o jeho temných nejistotách. Napovídá tomu i záměrně kunderovský název románu. Básník - to označení si Kratochvil plně zaslouží - byl svědkem krásných příslibů, které se naplnily v podobě katastrof, prohlédal mocensky prosazované lži, jež se pro mnohé staly pravdou, zakusil doteky rukou, které se prohlašovaly za pomocné, ale patřily zabijákům. Kratochvilovská říše řízená zákony svobodného výmyslu budí radost. Přitom však nese mateřské znamení doby diktatur, vyhlazovacích táborů a nadějeplných převratů ohrožených zmarem. I králík je si vědom nebezpečí, že ho upečou a snědí. Milan Uhde (knihydobrovsky.cz)

Texty v nenápadných nikách ukrývají rozmanité nápovědi, oříšky narážek i tajemství. Fantaskno se snoubí s realitou podobně jako emoce s etosem. Z vod literární galaxie vystupují bizarní motivy, ukrývající se monstra a netušené exempláře, které autor vyvádí na světlo v překvapivém rytmu vyprávění. A tak čtenář škrcený tempem příběhů se teprve na jejich konci může úlevně nadechnout, že všechno to napětí, vášně a strachy byly vlastně jen povídky. Nebo ne? (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Asi bych se měl hned na začátku představit,“ otevírá novou prózu Jiřího Kratochvila jeden z vypravěčů, jinoch Jonáš. Vězme, že Jonáš byl jako nemluvně nalezen za průtrže mračen v liduprázdné tramvaji, podobné břichu velryby v rozbouřeném moři. Do jeho osudu po letech vstoupí záhadný bezdomovec Charlie, muž „mnoha řemesel“, ovšem postižený ztrátou paměti. Charlie čím dál čiperněji pečuje o Jonášovu výchovu a vzdělání, jako by ho připravoval na cosi mimořádného. Okolnosti jsou nejasné, avšak oba hrdinové se v brněnských Černých Polích nesetkali náhodou… Kratochvilovo romaneto je další z jeho děl typických košatou imaginací, spletitými příběhy i nečekaným finále. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena v mých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a v něm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka k autorským konfesím a stejně tak je to třeba i s brněnskou architekturou, která tu v mém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A v tomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější. Jiří Kratochvil (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Brno Jiřího Kratochvila — autorův osudový genius loci. Brněnské povídky tvoří v jeho díle nepochybně jeden z jeho tvůrčích vrcholů. Čím zaujmou okamžitě, je autorova přímo posedlost příběhem, vyprávěním. A nejde o příběhy ledasjaké: v neuvěřitelných, groteskních kotrmelcích v čase a prostoru se postavy splétají se svým osudem, místy způsobem vysloveně komickým, místy drsně burleskním a zase až skoro metafyzicky temným a tajemným. Autor je totiž Tvůrce s velkým T, tvořící z „látky, z níž je utkán svět“ své světy vlastní vskutku suverénně a s neskutečnou invencí a bravurou. Ale přitom i s pokorným vědomím naší omezenosti, nebo slovy jednoho z jeho hrdinů: „S jistou vím jen jedno: žijeme ve světě, v němž jsme často jen nevědomými prostředníky, zprostředkovateli, jen kurýry pro nás nečitelných, nesrozumitelných zpráv, jen články v řetězu, o němž vůbec nic nevíme.“ Brněnskými povídkami se Jiří Kratochvil bez nadsázky stává Jorgem Luisem Borgesem české literatury. (knihydobrovsky.cz)

Kratochvilova nová skladba Kapesní román pro kapsáře má za vypravěče skutečného kapsáře. Není však obyčejný. Moto románu připomíná, že se za kapsáře označil skvělý spisovatel Jorge Luis Borges, který se honí za příběhy. Kratochvilův Robert Mráček je kleptoman, jeho první žena Kateřina si připaluje cigaretu od blesku, druhá Pastorela horuje pro vzduchoplavbu, muž jí uletí na pustý ostrov a tam vede robinsonovskou existenci, přičemž funkci Pátka zastává orangutan. Okolní svět se zmítá ve válce, zřejmě třetí světové. V tom duchu hrdinova dobrodružství pokračují, věřte nevěřte. Měl jsem čest a štěstí sledovat je už v rukopise na obrazovce. Ale knížka je zážitek pro všechny divné kapsáře a jejich vyznavače. Máme společně velký svátek. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede. Nad králíkovými epizodami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, protože autorova fantazie je nedostižná. Navíc mate tím, že postavy i události při vstupu do děje vypadají, jako by pocházely ze skutečnosti kolem nás. Jenže Kratochvil naopak předpokládá, že „život krade z literatury“. V tom duchu si jej vysnívá a buduje. Žije však v reálném světě a dobře ví o jeho temných nejistotách. Napovídá tomu i záměrně kunderovský název románu.Milan Uhde (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Kratochvil nebyl první, komu liška (symbol volnosti, dravosti, chytrosti a zrzavé krásy) uhranula. Na román Davida Garnetta Lady into Fox (1922, česky Dáma v lišku, 1969) navázal Vercors románem Sylva (1961, česky 1965), v němž zase proměnil lišku v dámu. Autor však spojil oba příběhy v jeden a zasadil do padesátých let, kdy režim země, kde zítra znamená již včera v čele s Hospodářem nemilosrdně drtil lidské životy a dusil svobodu. Jedna linka vyprávění začíná v Pavlovově institutu, kde se podaří obdařit liščí mládě rozumem a potom proměnit v lidskou bytost. Samozřejmě že přenádhernou a samozřejmě že pověřenou tajným úkolem. Druhá linka se odehrává v Brně, kde je mladý inteligentní dělník zpracováván pro služby v StB. Liščí krasavice, vycvičená k diverzním akcím všeho druhu, ovšem netuší, že existuje něco jako láska a cit. A to podcenili i soudruzi školitelé. Proto se stáváme svědky vášnivého příběhu, v němž se liška Sylva do dělníka Pavla zamiluje. No a láska je naděje a také cesta ke svobodě. Více prozrazovat už není třeba. (knihydobrovsky.cz)

eBook: „Škrtiči jsou má poslední povídková knížka — a tak je i mým rozloučením s příběhy. Proto jsem do ní zařadil taky dvě povídky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou vůbec tím nejlepším, nejcennějším, ale i nejdůležitějším ze všeho, co jsem kdy dokázal napsat, Flétnu a Já lošaď.“Autor k těmto svým stálicím přidal i příběhy zcela nové. Texty v nenápadných nikách ukrývají rozmanité nápovědi, oříšky narážek i tajemství. Fantaskno se snoubí s realitou podobně jako emoce s etosem. Z vod literární galaxie vystupují bizarní motivy, ukrývající se monstra a netušené exempláře, které autor vyvádí na světlo v překvapivém rytmu vyprávění. A tak čtenář škrcený tempem příběhů se teprve na jejich konci může úlevně nadechnout, že všechno to napětí, vášně a strachy byly vlastně jen povídky. Nebo ne? (knihydobrovsky.cz)

Knihu povídek charakterizuje autor jako groteskní hříčky, zábavné eskamotérské kousky. Což nerozporuji, naopak tleskám: v době, kdy se hlavní proud české prózy opět stává těžkým průmyslem literatury, jsou chvilky úžasu nad zázraky lehkorukého kouzelníka přinejmenším osvěžující. Ale nedejme se zmýlit autorovou autostylizací a přečtěme si třeba jednu z vrcholných povídek sbírky, Chlapečka z tajgy: to, co temně vrčí pod zdánlivě zábavným příběhem o geniálním ruském rozvědčíkovi, který studuje v Praze českou literaturu za tajným a děsivým účelem, je aktuální a znepokojivé. Svou hravostí je pro mě čerstvý osmdesátník Kratochvil nejmladším českým spisovatelem. A píše-li o této knížce, že jde o jakési mé rozloučení s literaturou, zdráhám se uvěřit, že mu to naše paní Literatura dovolí. Bez autorů jako on by se totiž uzívala nudou… (knihydobrovsky.cz)

Poslední román významného českého a evropského autora Jiřího Kratochvila nazvaný Klošár aneb Co si mamlasové povídali. Příběh člověka, který zázračně rychle získá pohádkový majetek a vzápětí o něj stejně rychle přijde, se odehrává v devadesátých letech minulého století a jako všechny Kratochvilovy romány je zasazen do Brna, do přesně popsaných konkrétních domů, ulic a míst, ale přitom čtenáře zve i do kouzelných světů svébytné fantazie. Zároveň je obrazem střetávání dobra a zla v současném světě. Nový román Klošár je doplněn sedmi povídkami. Některé z nich (Modlitba carovy chůvy, O Markytánce, Případ dobře uzamčeného pokoje) jsou nové, jiné jsou již téměř zapomenuté a v této knize vycházejí v přepracované podobě po mnoha letech (Vrah holubů, Předvečer seance, Případ nevhodně umístěné šance). Poslední povídka Čertovo kopýtko je o spisovatelských osudech za normalizace i po pádu železné opony. Milan Uhde doporučuje knihu na obálce těmito slovy: Próza Jiřího Kratochvila si mě podmanila hned při prvním čtení. Šlo o povídku Vrah holubů, jejíž první verzi jsme otiskli v Hostu do domu. Překvapila mě: trojí vraždu vysvětlili autor i kriminalisté přesvědčivě, ale textem se vedle toho nesl náznak, že její skutečnou motivací byla tajemná trojí msta za povražděné holuby. Podobná překvapení strojí od té doby vypravěč Kratochvil nepřetržitě. Na rozdíl od spisovatelů, kteří čtenářům lichotí sdělováním toho, co už vědí, zaskakuje své vyznavače vynalézavými dějovými zvraty a odchylkami od běžné logiky. Jeho tvorba je v původním smyslu zábavná. Básník - neboť takové označení si tento tvůrce plně zaslouží - podává obraz světa, jaký si vysnil a vymyslil. Skutečnost se pokaždé dostaví, ale nečekaně. Vyvolává to trvalou čtenářskou zvědavost. A tak jsem si Kratochvilův čerstvý svazek Klošár aneb Co si mamlasové povídali přečetl sice s chutí v rukopise, ale těším se, až jej budu číst znovu a znovu jako knížku. Přímo po tom volá. Kniha Jiřího Kratochvila je unikátní také v tom, že text doprovází 15 celostránkových černobílých fotografií brněnských budov a míst, v nichž se kniha odehrává - Dům u čtyř mamlasů, Reissigova vila a vila Valerie Bauerové v Pisárkách, Jurkovičova vila v Žabovřeskách, magické Římské náměstí, Kratochvilovo oblíbené brněnské zákoutí a další. Autorkou fotografií je fotografka Pavla Kocourková. Kniha, již sám Jiří Kratochvil označuje za svou poslední, je korunou jeho literárního díla. Spojení s fotografiemi z ní navíc činí i ideální dárek pro milovníky české literatury, architektury, Brna a knih krásných po všech stránkách. Kniha Jiřího Kratochvila Klošár aneb Co si mamlasové povídali má všechny předpoklady pro to, aby se stala událostí českého literárního podzimu. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Kratochvil nebyl první, komu liška (symbol volnosti, dravosti, chytrosti a zrzavé krásy) uhranula. Na román Davida Garnetta Lady into Fox (1922, česky Dáma v lišku, 1969) navázal Vercors románem Sylva (1961, česky 1965), v němž zase proměnil lišku v dámu. Autor však spojil oba příběhy v jeden a zasadil do padesátých let, kdy režim země, kde zítra znamená již včera v čele s Hospodářem nemilosrdně drtil lidské životy a dusil svobodu. Jedna linka vyprávění začíná v Pavlovově institutu, kde se podaří obdařit liščí mládě rozumem a potom proměnit v lidskou bytost. Samozřejmě že přenádhernou a samozřejmě že pověřenou tajným úkolem. Druhá linka se odehrává v Brně, kde je mladý inteligentní dělník zpracováván pro služby v StB. Liščí krasavice, vycvičená k diverzním akcím všeho druhu, ovšem netuší, že existuje něco jako láska a cit. A to podcenili i soudruzi školitelé. Proto se stáváme svědky vášnivého příběhu, v němž se liška Sylva do dělníka Pavla zamiluje. No a láska je naděje a také cesta ke svobodě. Více prozrazovat už není třeba. (patro.cz)

Po Paříži se cikcak proháněl taxíkem, ale protože chtěl okoštovat taky metro, nechal se dovézt až k secesní nástupní stanici Abbesses čili Abatyši, a sestoupiv tam do hlubin, pronesl k jednomu, náhodně zvolenému pasažérovi pečlivě připravenou větu v brněnské pařížštině (no, raději ji tu přetlumočíme): Nezlobte se, chtěl jsem vám jen říci, že Paříž je pro mě tak po čertech nádherny?m městem, že kdybych směl prožít zbytek života třeba i jen jako potkan (le surmulot) a třeba i tady v podzemí, cítil bych se obdarován. Z povídky Brno-Paříž "Kvůli své slabosti pro příběhy Bůh muže a ženu nestvořil. Všemohoucí kvůli tomu stvořil Jiřího Kratochvila." Tak pravil Aleš Palán v potměšile jízlivé recenzi románu Jízlivá potměšilost žití. (patro.cz)

eBook:,Při četbě příběhů Jiřího Kratochvila se mě vždy zmocňuje napětí, jaké jsem prožíval nad knihami v dětství. Proboha, jak tahle šílenost může dopadnout? Jak si tohle může někdo vůbec vymyslet? A pak myslím už na autorovo dětství: na chlapce, který spolužákům vyprávěl tak napínavé příběhy, že se za ním táhli jako za krysařem. A myslím i na mladého muže, který vždy dopoledne napsal povídku, aby ji večer rituálně spálil, protože pro něj v normalizační literatuře nebylo místo. A do třetice myslím na uznávaného zralého autora, který v dopise Ludvíku Vaculíkovi napsal: Pro mě skutečnost začíná teprve jejím převedením do příběhů. Tyto povídky sám autor charakterizuje jako groteskní hříčky, jenom zábavné eskamotérské kousky. Což nerozporuji, naopak tleskám: v době, kdy se hlavní proud české prózy opět stávádoslova těžkým průmyslem literatury (citace z časů Kratochvilem opovrhovaného socialistického realismu), jsou chvilky úžasu nad zázraky lehkorukého kouzelníka přinejmenším osvěžující. Ale nedejme se zmýlit autorovou autostylizací a přečtěme si jednu z vrcholných povídek sbírky, Chlapečka z tajgy, vícekrát: to, co se skrývá (a temně vrčí) pod zdánlivě zábavným příběhem o geniálním ruském rozvědčíkovi, který studuje v Praze českou literaturu za tajným a děsivým účelem, je aktuální a znepokojivé.Svou hravostí je pro mě čerstvý osmdesátník Kratochvil nejmladším českým spisovatelem.A píše-li o této knížce, že jde o jakési mé rozloučení s literaturou, zdráhám se uvěřit, že mu to naše paní Literatura dovolí. Bez autorů jako on by se totiž uzívala nudou…Ludvík Němec (knihydobrovsky.cz)

Čtyřka je Pythagorovo číslo pro spravedlnost. O tu se pokouší profesor filosofie při objasňování nehody svého strýce. Kvůli bratranci, ale i k vůli lásce k mladé studentce. Univerzita není jen místem mileneckých setkání, ale v jejích starobylých zdech se ukrývá zloba i šikana. Od Empodokla tak soupeří Láska s Nenávistí o čtyři živly světa.: Oheň, Vzduch, Zemi a Vodu. Někdy vítězí, někdy prohrává. Náhoda bere vše. Spolu s časem ale dává naději. Kniha Čtyř je po knize Univerzita další knihou autora s problematikou, která je po událostech na Univerzitě v Plzni více, než aktuální. (patro.cz)

Čtyřka je Pythagorovo číslo pro spravedlnost. O tu se pokouší profesor filosofie při objasňování nehody svého strýce. Kvůli bratranci, ale i kvůli lásce k mladé studentce. Univerzita není jen místem mileneckých setkání, ale v jejích starobylých zdech se ukrývá i zloba a šikana. Od Empedokla tak soupeří Láska s Nenávistí o čtyři živly světa: Oheň, Vzduch, Zemi a Vodu. Někdy vítězí, někdy prohrává. Náhoda bere vše. Spolu s časem ale dává naději. Kniha Čtyři je po knize Univerzita další knihou autora s problematikou, která je po událostech na Univerzitě v Plzni více, než aktuální. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Fakt vám to ještě nedošlo? Už nás čeká jen dlouhý řetěz hloupých snů v tom našem už nikdy nekončícím kómatu,“ varuje nás autor ve finále prvního textu svého dalšího povídkového konvolutu. Jeho prostřednictvím opět chrlí na svou osudovou metropoli magmaticky žhavé, psychedelicky angažované, dojemné a temně komické laudatio. Jedno je však třeba zdůraznit: Kratochvilova perspektiva je sice intimně brněnská (ohmatává a očichává město svého srdce se zanícením milence!), zároveň však i nejširší možná, doslova kosmická. Jeho vypravěčský zoom je natolik pohyblivý, až vyvolává závrať: jako by autor se svrchovaným zaujetím pozoroval divadlo světa dalekohledem i lupou současně. Chvějivě živá vlákna bravurních narativních gest a nezaměnitelně vibrujícího jazyka tak dávají vzniknout realistickým dějinným flashbackům — a zároveň bezedně fantaskním trojrozměrným gobelínům, pro něž bychom v aktuální tuzemské literatuře jen těžko hledali přirovnání. Přesto své souputníky autor má… Na klopě prvního souboru Brněnských povídek (2007) bylo řečeno, že je „Borgesem české literatury“. Dodejme nyní, že třeba také pokrevním příbuzným Ladislava Klímy. Neboť i Kratochvilův vypravěčský „egodeismus“ je čímsi absolutní. Milan Ohnisko (knihydobrovsky.cz)

Myšlení Josefa Šafaříka, který vždy očekával více od jednotlivce než od společnosti a varoval před intelektuálním a etickým konformismem, je prodchnuto hlubokým humanismem. K jeho zájmu o osobnosti, jako byl Sókratés, Ježíš, Dorothee Sölleová nebo Hans Küng, jej vedly osobní sympatie i snaha pochopit, v čem spočívá pravé lidství. Ačkoli tvořil v ústraní a většinu života neměl možnost oficiálně publikovat, svými názory a postoji ovlivnil Václava Havla, Josefa Topola a další význačné postavy kulturní scény. Šafaříkovo dílo je apel, který každého čtenáře staví před základní existenciální otázky, a ani po letech neztratilo nic ze své inspirativnosti. (knihydobrovsky.cz)

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919 - 1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století. Jádro výboru tvoří tři oddíly, věnované francouzským básníkům (Émile Verhaeren, Paul Fort, Jean Cocteau, Saint-John Perse, Yves Bonnefoy), prozaikům (Gustave Flaubert, Marcel Proust, Jules Supervielle, Antoine de Saint-Exupéry, André Maurois, Elsa Trioletová) a dramatikům (Guillaume Apollinaire, Paul Claudel, Michel de Ghelderode, Pierre-Henri Cami, Jacques Prévert, Jean Genet, Eugene Ionesco). Závěrečné přehledové statě v každém ze tří oddílů pak načrtávají celkový obraz francouzského písemnictví ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století, jak jej se svou erudicí viděl J. Konůpek. Autorovy kritické úvahy jsou uzavřeny zčásti subjektivně laděným textem, který obhlíží dobový stav recepce francouzské literatury v českém prostředí. Kniha je uvozena zasvěceným textem současného významného romanisty Jiřího Pelána, který komentuje zásadní milníky Konůpkova života a díla. Doplněna je také bibliografie Jiřího Konůpka, zahrnující jeho dílo autorské i překladatelské. (knihydobrovsky.cz)

Nestárnoucí politická satira a originální smysl pro humor Soubor čtyř her z období vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha: · improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927) představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele; · romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař — Pekařův císař; · útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává mnohým aktualizacím; · vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodu ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělce–intelektuála v totalitní společnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Anotace: Název cestopisné e-knihy „Kratochvíle s koronavirem v Itálii“ avizuje vylehčenější polohu v době neustávající pandemie s čínským covidovým šmejdem. Loňského roku to vypadalo, že z každoročního zářijového „travelu“ nejspíš sejde, jelikož mi naskočí na hrbu 78 let, takže jsem ideální příslušník rizikové seniorské skupiny, na které si ta wuchanská svině nejraději smlsne. Protože jsem se ale v zašpérovaném Česku cítil už jako vězeň stejně jako cestovatelští společníci z Meziříčka, tak jsem se nakonec rozhodl, že do Itálie, která na jaře byla nejzasaženější zemí Evropy, přeci jen vyrazím. Ilja Muromec Homolka chtěl však realizovat trip až do Tuniska, jak jsme měli původně naplánováno, přestože se tam mohlo individuálně přepravit jen s negativním testem, jinak hrozila 7 denní karanténa atd. atp. Při této znalosti jsem Tunisko osobně ze svého itineráře vynechal a vystačil si pouze s měsíčním trajdáním autem po apeninském poloostrově. Navštívil jsem spoustu míst, která jsem z předchozích dvou cest neviděl, např. národní park Gran Sasso ď Italia s nejvyššími apeninskými horami a řadu přírodních míst a památek při okružní jízdě až do jižní Itálie. Díky koroně jsem zabrousil konečně i do Vatikánu, kde kilometrové fronty z dřívějška se nevyskytovaly. A co Skaličtí Homolkové s jejich Meďourem a Tuniskem? To neprozradím, pojednávají to právě kratochvíle v Itálii. Knihu, jak je pravidlem, doprovází skoro 400 fotografií. (knihydobrovsky.cz)

Monografie se věnuje čtyřem pravopisně-hláskoslovným jevům, konkrétně protetickému v- (např. vokno), úžení é > í (dobrý mlíko), diftongizaci ý > ej (bílej mlejn) a náslovné diftongizaci ú > ou (oumysl), a to v tištěných literárních památkách z 16.-18. století. Těžištěm monografie je jazyková analýza dobových literárních pramenů ve snaze o postižení tehdejší uzance, vývojových tendencí a odlišností od dnešní jazykové situace. Práce materiálově vychází z více než 100 tisků z okruhu náboženských, historiografických a jazykově reflexivních textů. Monografie zásadním způsobem přispívá k poznání češtiny 16.-18. století; doplňuje dosavadní poznatky o nové informace a koriguje některé starší soudy, například o tzv. jazykovém úpadku, neprávem přisuzovaném barokní češtině. (knihydobrovsky.cz)

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá však i svůj pohled na historii středoevropského soužití. Již Grušovy texty z počátku devadesátých let přitom představují překvapivě aktuální konfrontaci se základy soudržnosti evropských společenství a jejich vnitřními a vnějšími hrozbami. (patro.cz)

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá však i svůj pohled na historii středoevropského soužití. Již Grušovy texty z počátku devadesátých let přitom představují překvapivě aktuální konfrontaci se základy soudržnosti evropských společenství a jejich vnitřními a vnějšími hrozbami. (knihydobrovsky.cz)

Ucelená „učebnice“ pro nejmenší děti, založená na řadě desíti poznávacích leporel Krtek a jeho svět. S pomocí veselých obrázků Zdeňka Milera a vtipných veršů Jiřího Žáčka a Miloše Kratochvíla se děti zábavnou formou naučí rozeznávat geometrické tvary, protiklady, základní barvy, číslovky od 1 do 10, poznají mnoho zvířátek a osvojí si i základní pravidla slušného chování. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura. Někteří autoři píší o totalitní minulosti. Petr Bobek vypráví příběh o svobodě a lásce za časů útlaku, Miloš Doležal o zlu, které kolem sebe rozséval jihlavský estébák, až se obrátilo proti němu. Jiří Padevět se vrací k osudu umučeného kněze Josefa Toufara. Jiří Kratochvil v magicky mrazivém příběhu Vrun líčí návrat duchů minulosti. Aleš Palán popisuje šedivou všednost totality dětskýma očima, a dětské vnímání nenápadných totalitních tragédií přináší i povídka Ivany Pecháčkové. Kateřina Tučková dojímavě připomíná nejzranitelnější oběť totalitních zločinů, starou romskou ženu. Řada autorek a autorů píše o spletitých, radostných i bolestivých cestách mezilidských vztahů. Dora Čechova o návratu dávné lásky, Jaroslav Čejka o smrti a tajemství otce, Petra Dvořáková o manželské lásce, která tak na první pohled moc nevypadá, Viktorie Hanišová o příliš vzorných dětech, Lidmila Kábrtová o osamělosti staré ženy, Irena Obermannová o stesku po mámě, Martin Patřičný o rozdílech mezi sexem, láskou a něhou, Martin Reiner o kráse i smutku nedovolené lásky, Eva Tvrdá o rozpadu manželství, Miloš Urban o všehoschopné touze po dítěti a Michal Vrba o návratu do života s nadějí na nový začátek. U několika povídek se zasmějete, ovšem jestli vesele nebo hořce, to je otázka. Bianca Bellová odhaluje, jakou roli může hrát jediné písmeno, Alena Mornštajnová prozrazuje, jak důležité je správně spočítat schody, a význam čísel připomíná i Markéta Hejkalová. Michal Viewegh důrazně upozorňuje, že ani smrt nemusí být překážkou šťastného života, a Ivan Kraus nabízí inspiraci, jak lépe a účinněji propagovat knihy. Vraždy, napětí a překvapivý konec čeká na čtenáře v povídkách Jiřího Lojína a Arnošta Vašíčka.Několik próz je vzpomínkových. Jiří Grygar vzpomíná na to, jak se stal knihomolem, Josef Mlejnek na neobyčejnou paní bytnou z disidentských dob, Jiří Dědeček na kouzelnou dobu mezi dětstvím a mládím, Michal Šanda na literární výlety s básníkem Vítem Kremličkou, Václav Větvička na pohádkově krásná jména českých rostlin.Knihu doplňují čtyři texty tří již nežijících autorů: dva fejetony Ludvíka Vaculíka, věnované Podzimnímu knižnímu veletrhu, méně známý úryvek ze začátku Zdivočelé země Jiřího Stránského a ukázka z románu Prostopášný modlitební mlýnek finského humoristy Arta Paasilinny (jediného zahraničního autora knihy). Paasilinna v ní píše o havlíčkobrodském veletrhu, neboť to při jeho návštěvě čtenářům slíbil a jako správný Fin slib dodržel. (knihydobrovsky.cz)

Mezi třiadvaceti autory Povídek na doma najdeme slovutné, populární a prestižními cenami ověnčené osobnosti i výrazné zástupce nejmladší české spisovatelské generace, jednoho slovenského prozaika a jednoho digitálního spisovatele. Podobně pestrý je i přístup jednotlivých tvůrců k zadanému tématu - od sociálně-kritických příběhů o nedostupnosti bydlení po magicko-realistická vyprávění o tajemných domech a jejich obyvatelích. Příběhy spojené tématem domova vycházely po dva roky v literární příloze Práva Salon v rámci projektu na podporu Platformy pro sociální bydlení - a ve prospěch této organizace, snažící se řešit bytovou nouzi v České republice, poputuje též výtěžek z prodeje knihy. (knihydobrovsky.cz)

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992). (patro.cz)

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, a to jak uveřejněné v Československu a v zahraničí, tak i dochované v autorově pozůstalosti.Kromě uceleného souboru Česko - návod k použití jsou zde otištěny další spisovatelovy texty z let 1990-2011. Mezi nimi vynikají drážďanské přednášky o poetice, ale i stati a reflexe zabývající se již staršími Grušovými tématy, jako je vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zdejší zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let autorova života obsahují četné vzpomínky a portréty. Z příležitostných textů jsou tu zahrnuty například projevy Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003-2009. (patro.cz)

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, a to jak uveřejněné v Československu a v zahraničí, tak i dochované v autorově pozůstalosti.Kromě uceleného souboru Česko - návod k použití jsou zde otištěny další spisovatelovy texty z let 1990-2011. Mezi nimi vynikají drážďanské přednášky o poetice, ale i stati a reflexe zabývající se již staršími Grušovými tématy, jako je vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zdejší zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let autorova života obsahují četné vzpomínky a portréty. Z příležitostných textů jsou tu zahrnuty například projevy Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003-2009. (knihydobrovsky.cz)

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 - a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou - která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992). (knihydobrovsky.cz)

Nestárnoucí politická satira a originální smysl pro humor Soubor čtyř her z období vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha: improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927) představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele; romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař — Pekařův císař; útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává mnohým aktualizacím; vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodu ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělce–intelektuála v totalitní společnosti. (patro.cz)

eBook:,Román o nešťastné lásce, odehrávající se v Anglii 30. let 20. stol., v době hospodářské krize. Ústředním hrdinou je mladík Bob, který trpí padoucnicí (starší název pro epilepsii). Do jeho osudu vetknul Jiří Zygma autobiografické prvky, odkazující k vlastnímu mládí. Zajímavostí týkající se samotného vzniku románu je, že byl v letech 1997 – 1998 psán na elektrickém psacím stroji Olivetti, což je dnes už spíše kuriozita. Byl přitom psán ve čtyřech sloupcích bez rozdělovacích znamének, čímž autor odkazuje k názvu, který má vyjadřovat jak roční období jaro, léto, podzim a zimu, tak i tempo celého taktu, který je základem téměř veškeré hudby a rytmu života. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Z období rané a vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha přináší Česká knižnice soubor čtyř her: Improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927), převracející tradiční postupy ztvárnění činohry i opery, představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele. Romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, pod divadelní maskou zdánlivé apolitičnosti kriticky komentuje moderní dobu a mimo jiné též předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař a Pekařův císař. Útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává i dnes mnohým aktualizacím. Vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodku ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělce-intelektuála v totalitní společnosti. ----- Skutečnost dospěla ve své hnilobě stavu tak kritického, že by bylo zločinem, kdyby umělec nevyslovil svoje stanovisko. — ze hry Caesar Tvoje vina, že myslíš a že říkáš nahlas, co si myslíš. — ze hry Balada z hadrů (knihydobrovsky.cz)

Reedice oblíbené sbírky povídek na téma, které nestárne. (knihydobrovsky.cz)

Čtyřiadvacet příběhů českých i zahraničních spisovatelů a spisovatelek (mezi něž patří slovutní autoři ověnčení literárními cenami i zástupci mladé generace) nabízí literární divokost v různých podobách. Někteří ji nacházejí v pralesích, jiní ve vztazích mezi lidmi, další vytvořili příběhy o cestování v čase, hospodské rozhovory vrahů či postapokalyptické vyprávění o síle přírody a slabosti lidské civilizace. Povídkový cyklus, který po dva roky vycházel v Salonu, literární a kulturní příloze Práva, se proměnil do knihy - a výtěžek z prodeje získá Hnutí DUHA na podporu kampaně Zachraňme lesy. Protože divočina je důležitá. Autoři: Vladimir Arsenijević, Balla, Bianca Bellová, Anna Bolavá, Chaim Cigan, Lucie Faulerová, Anne Hahn, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Jakuba Katalpa, Adéla Knapová , Jiří Kratochvil, Zuzana Kultánová, Igor Malijevský, Alena Mornštajnová, Miroslav Pech, Markéta Pilátová, Martin Reiner, Kateřina Rudčenková, Tereza Šimůnková, Jakub Šofar, Marek Toman, Klára Vlasáková (knihydobrovsky.cz)

Životním posláním autorů této jedinečné knihy je vaření. Poprvé se potkali v roce 1978, na Václavském náměstí v kuchyni hotelu Ambassador, kde byl Jaroslav šéfkuchařem a Jiří k němu nastoupil jako kuchařský talent. "Byl to náš progresivní elév," vzpomíná nestor českých kuchařů a jeho kolega doplňuje: "Už tehdy jsem si uvědomil, že se pro tohle povolání narodil." Jejich životní cesty se pak obloukem osudově protnuly na Barrandově. Čtyři roční období jsou jejich prvním společným knižním projektem. Jaroslav Sapík, špička v kuchařském oboru a propagátor české kuchyně doma i v zahraničí, vaří pro širokou veřejnost a hlavně pro hosty ve svojí rodinné restauraci. Jiří Babica je jeden z našich nejoblíbenějších televizních kuchařů a jeho doménou je vaření určené pro všechny. "Vždycky jsem chtěl, aby si moje recepty zvládnul připravit každý doma sám a měl z vaření radost." Rytmus střídajících se ročních období provází i jejich společnou knihu a lahodně se vine celým rokem. Používají při tom hodně surovin, které jsou v dané roční době přirozeně dostupné a patří do ní. K jaru patří kozí sýr, mladé telecí nebo šťovík, k létu třešně a ryby, k podzimu švestky a zvěřina - a zima, to je samozřejmě česká zabijačka. Pokud tomu rozumíte, stane se vám tato kniha radostí i inspirací. (knihydobrovsky.cz)