Breviloquium - bonaventúra z bagnoregia

Breviloquium, krátke slovo, ako by znel doslovný preklad, základný kurz dogmatickej teológie, určený Bonaventúrovým študentom ako učebnica, sa prinajmenšom vyrovná veľkej Sume teologickej Tomáša Akvinského. Na rozdiel od nej sa nezaoberá vysporadúvaním sa s inými mienkami, ale uvádza len pozitívne názory. Nie je teda pravda, ako sa bežne tvrdí, že Bonaventúra nezanechal po sebe taký súhrn ako Tomáš vo svojej Sume, keďže jeho vedeckú dráhu prerušilo zvolenie za generálneho ministra - veď ešte aj v tomto úrade veľa prednášal na parížskej Sorbonne -, ale svoje hlavné teologické dedičstvo uložil okrem ďalších spisov aj do tohto logos brevis. Jeho doslova zabudnutie tak v odborných kruhoch, ako aj v samotnom františkánskom ráde - s výnimkou neskorších, často protichodných prúdov medzi menšími bratmi - spôsobilo skôr to, že nevytvoril školu, alebo presnejšie, v ráde sa nenašli jeho pokračovatelia, ktorí by sa mu vyrovnali alebo ho aj prevýšili. Až s Jánom Dunsom Scotom sa františkánska teológia vydala odlišným smerom. Bonaventúra svoj základný kurz rozvádza v siedmich krokoch, do ktorých člení klasickú dogmatickú teológiu: Boh, stvorenie, hriech, vtelené Slovo, milosti Ducha Svätého, sviatosti, posledné veci. Týchto sedem častí sa ďalej rozdeľuje na sedemdesiatdva hláv - vidno, ako je autor verný augustínovským číselným schémam Písma, ktoré je pre neho základom celej teológie, čiže vedy o Bohu. Tento kurz dogmatickej teológie pritom nie je úzko oddelený od ostatných odborov teológie, ale skôr ich zahŕňa či pohlcuje: vieru nemožno oddeliť od mravov; dnešnú fundamentálnu teológiu nájdeme v častiach o hriechu a milosti; cirkevnoprávne a liturgické hľadiská sú premietnuté do náuky o sviatostiach: teológia sa tak javí ako jediná veda, hoci zahŕňa viaceré odbory. V diele je zrejmý ešte jeden moment: vychádzajúc z modelu choroby, lekára a uzdravenia, Bonaventúra rozvíja teológiu dejín spásy. Každá hlava obsahuje najskôr stručnú tézu v štýle katechizmu (tenendum est), ktorú potom obšírne odôvodňuje a objasňuje (ratio ad praedictorum intelligentiam). (patro.cz)

„Keby sa ma opýtali, ktorý zo slávnych učiteľov je mojím najobľúbenejším, bez váhania poviem Bonaventúra, pretože jeho náuka je pevná, istá, posvätná, pokojná a nábožná. Okrem toho niet v nej zvedavosti, pretože nakoľko sa to dá, nemieša cudzie, svetské, dialektické či fyzické náuky, zastierajúc ich teologickými výrazmi, ako to robia mnohí, ale keď sa snaží osvietiť rozum, dbá predovšetkým na svätosť a nábožný cit.“ (Jean Gerson, kancelár Parížskej univerzity, 1363 — 1429) (knihydobrovsky.cz)

„Keby sa ma opýtali, ktorý zo slávnych učiteľov je mojím najobľúbenejším, bez váhania poviem Bonaventúra, pretože jeho náuka je pevná, istá, posvätná, pokojná a nábožná. Okrem toho niet v nej zvedavosti, pretože nakoľko sa to dá, nemieša cudzie, svetské, dialektické či fyzické náuky, zastierajúc ich teologickými výrazmi, ako to robia mnohí, ale keď sa snaží osvietiť rozum, dbá predovšetkým na svätosť a nábožný cit.“ (Jean Gerson, kancelár Parížskej univerzity, 1363 — 1429) (patro.cz)

Kniha - autor Mario Sgarbossa, 142 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá „Keby sa ma opýtali, ktorý zo slávnych učiteľov je mojím najobľúbenejším, bez váhania poviem Bonaventúra, pretože jeho náuka je pevná, istá, posvätná, pokojná a nábožná. Okrem toho niet v nej zvedavosti, pretože nakoľko sa to dá, nemieša cudzie, svetské, dialektické či fyzické náuky, zastierajúc ich teologickými výrazmi, ako to robia mnohí, ale keď sa snaží osvietiť rozum, dbá predovšetkým na svätosť a nábožný cit.“ (Jean Gerson, kancelár Parížskej univerzity, 1363 — 1429) (alza.cz)

Kniha - autor z Bagnoregia Bonaventúra, 264 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu matná Breviloquium, krátke slovo, ako by znel doslovný preklad, základný kurz dogmatickej teológie, určený Bonaventúrovým študentom ako učebnica, sa prinajmenšom vyrovná veľkej Sume teologickej Tomáša Akvinského. Na rozdiel od nej sa nezaoberá vysporadúvaním sa s inými mienkami, ale uvádza len pozitívne názory. Nie je teda pravda, ako sa bežne tvrdí, že Bonaventúra nezanechal po sebe taký súhrn ako Tomáš vo svojej Sume, keďže jeho vedeckú dráhu prerušilo zvolenie za generálneho ministra - veď ešte aj v tomto úrade veľa prednášal na parížskej Sorbonne -, ale svoje hlavné teologické dedičstvo uložil okrem ďalších spisov aj do tohto logos brevis. Jeho doslova zabudnutie tak v odborných kruhoch, ako aj v samotnom františkánskom ráde - s výnimkou neskorších, často protichodných prúdov medzi menšími bratmi - spôsobilo skôr to, že nevytvoril školu, alebo presnejšie, v ráde sa nenašli... (alza.cz)

Rozsahem nevelký text náleží k vrcholným dílům františjánského učence a světce 13. století Bonaventury z Bagnioreggia. Podobně jako další spisy podobného charakteru předkládá tato „suma“ mystické teologie jakýsi itinerář duchovní cesty. Vychází s doprovodnou studií Tomáše Nejeschleby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Pavel Marek; Anna Nováková, 296 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Předložená kniha je věnována osobnosti Karla Bonaventury Buquoye. Císařský vojevůdce a majitel panství Nové Hrady je v ní představen v kontextu třicetileté války i svých mezilidských vztahů. Přední čeští i zahraniční historici v ní seznámí čtenáře se základními mezníky doby, ve které Karel Bonaventura Buquoy žil a jejíž vývoj výrazným způsobem ovlivňoval, i s životními příběhy osob, jež stály v generálově stínu. Autorský kolektiv: Margarete Buquoy, Tomáš Černušák, Lothar Höbelt, Vladimír Hokr, Olivier Chaline, Jan Kilián, Pavel Marek, Anna Nováková, Vítězslav Prchal, Tomáš Sterneck, Petr Vorel, Martin Zelený. (alza.cz)

Aurelius Augustinus, Dionýz Areopagita,Tomáš Akvinský, Bonaventúra, Rajmund Lullus, Ján Duns Scotus, Viliam OckhamVydané v spolupráci s Teologickou fakultou Trnavskej univerzity. (knihydobrovsky.cz)

Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce. (knihydobrovsky.cz)

Slovensko zasiahlo mnoho vojen, povstaní a revolúcií. Vojakov a bojovníkov viedli vojvodcovia, generáli, skvelí i menej skvelí stratégovia. Táto kniha prináša to najzaujímavejšie a najzásadnejšie o štyridsiatich vyznamných mužoch, ktorí neraz rozhodovali o osudoch celých národov a výrazne ovplyvnili naše dejiny. Bojovali, víťazili, mýlili sa. Rodion Jakovlevič Malinovskij, Gotthard Heinrici, Jozef Turanec, Rudolf Viest, Alexej Alexejevič Brusilov, Ferdinand Foch, Artúr Görgei, Vinzenz Ferrerius von Bianchi, Michail Illarionovič Goleniščev-Kutuzov, Napoleon I. Bonaparte, Andrej Hadík, Ladislav Berčéni, Ján Pálfi, Siegnert Heister, Eugen Savojský, Karol Lotrinský, Ján III. Sobieski, Mikuláš Zrínsky, Ahmed Köprülü, Jean-Louis Raduit de Souches, Raimondo de Montecuccoli, Albrecht z Valdštejna, Gabriel Betlen, Charles Bonaventura de Buquoy, František Nádašdy, Mikuláš Pálfi, Lazarus von Schwendi, Matej I. Korvín, Jan Jiskra z Brandýsa, Ján Huňady, Prokop Holý-Veľký, Ľudovít I. Veľký, Bajdar, Ladislav I., Boleslav I. Chrabrý, Štefan I., Svätopluk I., Samo, Valentinianus I., Marcus Aurelius (patro.cz)

Přemýšlivý a zbožný křesťan nám ve svém obsáhlém a vpravdě celoživotním díle odhaluje symboly křesťanského hermetismu s mnoha jeho rovinami mystiky, gnóze a magie, přičemž zohledňuje také kabalu a jisté prvky astrologie a alchymie. Tyto symboly jsou shrnuty ve dvaadvaceti takzvaných „Velkých arkánech“ tarotových karet. Prostřednictvím Velkých arkán hledá autor meditativní cestu k hlubší, všezahrnující moudrosti katolického mystéria. Autorovy Meditace o tarotu se nesou v duchu velkých děl Pika della Mirandola a Franze von Baadera, jsou na nich však nezávislé. Mystické, magické, okultní přítoky, vytvářející společně proud jeho meditací, jsou mnohem obsažnější; přesto jejich soutok, plný pohybu, vnitřně nabývá jednoty křesťanské kontemplace. Autor se ve svých dvaadvaceti "duchovních cvičeních" odvolává především na myšlenky Jakoba Böhma či Rudolfa Steinera, C. G. Junga, Péladana, Papuse, Philippa z Lyonu a často odkazuje též k velkým filosofům a teologům jako Tomáš Akvinský, Bonaventura, Leibniz, Kant, Kierkegaard, Nietzsche, Bergson, Solovjev, Teilhard de Chardin; nebo k dramatikům a básníkům jako Shakespeare, Goethe, Cervantes, Baudelaire a mnohým dalším. Opakovaně se objevují jména sv. Antonína Velikého, sv. Alberta Velikého a sv. Františka z Assisi; a rozsáhle cituje především sv. Jana od Kříže a sv. Terezii z Ávily. (patro.cz)

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice – hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (patro.cz)