Básnivé nápovědi husserlovy fenomenologie - zdeněk mathauser

Ze dvou stran bývá slyšet v podstatě týž názor. Z jedné strany zní tak, že fenomenologie v tom domyšlení, jehož se jí dostalo u Husserlových nástupců, ústí do estetiky a poetiky; z druhé strany zaznívá soud, že pokud chce estetika zůstat věrna své věci, musí z ní nakonec sama fenomenologie promlouvat. Kniha mapuje snahu autora prokázat a propracovat souvislosti mezi fenomenologií a estetikou. Autor do ní sebral u příležitosti svých pětaosmdesátin některé své - někdy starší, někdy polistopadové - texty o fenomenologii samé a o pokusech zastihnout ji v jejím iniciačním a interpretačním nakročení do světa umění a poezie. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Michel Henry, 224 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí. Jejich význam spatřujeme především v tom, že čtenáře seznámí se základními principy tzv. materiální fenomenologie, které Michel Henry zformuloval ve svých nejslavnějších a nejdiskutovanějších dílech: L’essence de la manifestation (1963), Philosophie et phénoménologie du corps. Essai sur l’ontologie biranienne (1965), Incarnation. Une philosophie de la chair (2000). Předkládaná kniha nás tedy znovu trpělivě zasvěcuje do klíčové problematiky dvojího způsobu fenomenalizace, abychom proti manifestaci v transcendenci postavili světu se vymykající zjevení života, který sám toto dílo uskutečňuje, znovu nás staví před fenomenologickou možnost opustit horizont světla a vstoupit do hájemství radikální interiority, kterou nikdy nikdo... (alza.cz)

Johann Wolfgang von Goethe je znám jako přední představitel německé literární tradice a novověké evropské kultury vůbec. V německém prostředí už o něm existuje nepřeberné množství literatury, v Čechách však samozřejmost kontaktu s německou kulturou vedla v kombinaci s ostychem před šíří a složitostí děl jejích klíčových tvůrců paradoxně k tomu, že o tvůrcích německého osvícenství či romantismu, tak důležitých i pro české 19. století, dosud většinou nemáme soustavné monografické výklady. O zaplnění této mezery se v návaznosti na další autorovy publikace snaží předložená kniha. Přináší novou a celistvou filosofickou interpretaci Goethova myšlení, filosofických základů a horizontů Goethova díla napříč jeho různorodými oblastmi, od básnických spisů přes teoretické až po ty přírodovědné, a přezkoumává jejich historické i systematické souvislosti. Představuje Goetha v předivu myšlenkových linií nejen osvícenské epochy a jako osobnost, která může být plnohodnotným partnerem i alternativou filosofických konceptů 18. a 19. století. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Dominique Janicaud, 216 stran, česky Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a... (alza.cz)

Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí. Jejich význam spatřujeme především v tom, že čtenáře seznámí se základními principy tzv. materiální fenomenologie, které Michel Henry zformuloval ve svých nejslavnějších a nejdiskutovanějších dílech: L'essence de la manifestation (1963), Philosophie et phénoménologie du corps. Essai sur l'ontologie biranienne (1965), Incarnation. Une philosophie de la chair (2000). Předkládaná kniha nás tedy znovu trpělivě zasvěcuje do klíčové problematiky dvojího způsobu fenomenalizace, abychom proti manifestaci v transcendenci postavili světu se vymykající zjevení života, který sám toto dílo uskutečňuje, znovu nás staví před fenomenologickou možnost opustit horizont světla a vstoupit do hájemství radikální interiority, kterou nikdy nikdo nespatřil a nikdy ani nespatří. A pokud jsme spolu s Henrym prošli touto inverzní cestou, zbývá jen, abychom se nechali uchvátit pohybem hluboké sebe-afekce, která - coby neviditelný původ veškeré manifestace - vymezuje ipseitu transcendentálně, a jakožto tělesné, živoucí, trpící bytosti nalezli svůj akosmický původ a své patické fenomenologické uskutečnění ve věčném procesu ne-ekstatického sebe-zjevování absolutního Života. Čtenář se bude moci přesvědčit, že se ve všech případech jedná o texty zásadní, ať už z toho důvodu, že in nuce ohlašují myšlenky základních děl, anebo proto, že potvrzují jejich klíčové důsledky a závěry. Teprve po jejich přečtení můžeme začít s hodnocením celku díla Michela Henryho - recepce tohoto díla bezpochyby patří do dějin fenomenologie, neboť v sobě skrývá její dosud sotva zohledněnou možnost. (knihydobrovsky.cz)

Jednoduchost je pro filosofii to nejdůležitější, bez ní by nebyly vhledy do komponované pravdivosti. Žijeme však ve světě, kde lež se od pravdy téměř nedá odlišit. Zmatky se nedají oddělit od řádu. Nedá se často odlišit ani mír od války, dobro od zla. Vědy popisující svět dneška mluví o postmoderně, postfakticitě atd. Kniha sleduje, jak jsou lidé proměňováni na pouhé vykonavatele příkazů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je autorovou první ryze filosofickou prací a představuje první díl v proponované řadě Bytí a evoluce I-IV. Titul knihy znamená zásadní spor epistemologie, totiž co je "fenomén" ve vědě. Autor soudí, že nevnímáme ani tak fenomény, jako spíše reálné věci světa, které mají určitou funkci a strukturu. Abychom to dokázali, musíme vždy už nahlížet za jevovou stránku skutečnosti. To v důsledku znamená fenomenologii, která nahlíží jevy hlubinně neboli "hlubinnou fenomenologii". Takový přístup je v souladu se současnou vědou a možnostmi jejích technologií a metodiky. Kniha vychází v edici Nakladatelství Bor Res humanae, jež je zasvěcena titulům z oblasti humanitních věd. (knihydobrovsky.cz)

Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí. Jejich význam spatřujeme především v tom, že čtenáře seznámí se základními principy tzv. materiální fenomenologie, které Michel Henry zformuloval ve svých nejslavnějších a nejdiskutovanějších dílech: L’essence de la manifestation (1963), Philosophie et phénoménologie du corps. Essai sur l’ontologie biranienne (1965), Incarnation. Une philosophie de la chair (2000). Předkládaná kniha nás tedy znovu trpělivě zasvěcuje do klíčové problematiky dvojího způsobu fenomenalizace, abychom proti manifestaci v transcendenci postavili světu se vymykající zjevení života, který sám toto dílo uskutečňuje, znovu nás staví před fenomenologickou možnost opustit horizont světla a vstoupit do hájemství radikální interiority, kterou nikdy nikdo nespatřil a nikdy ani nespatří. A pokud jsme spolu s Henrym prošli touto inverzní cestou, zbývá jen, abychom se nechali uchvátit pohybem hluboké sebe-afekce, která – coby neviditelný původ veškeré manifestace – vymezuje ipseitu transcendentálně, a jakožto tělesné, živoucí, trpící bytosti nalezli svůj akosmický původ a své patické fenomenologické uskutečnění ve věčném procesu ne-ekstatického sebe-zjevování absolutního Života. (patro.cz)

Monografi e o Vilému Flusserovi, který patří mezi nejvýznamnější filozofy 2. poloviny 20. století, se zabývá nejen osudem tohoto českého rodáka a zároveň světoobčana, který prožil většinu života v Brazílii a také ve Francii či v Německu, ale především jeho dílem. Hlavními tématy Flusserovy filozofe jsou jazyk, automat a vztah budoucnosti, minulosti a přítomnosti. V každém z nich se filozof vydal neprobádanou cestou směrem k objevování nových horizontů. (patro.cz)

Monografie o Vilému Flusserovi, který patří mezi nejvýznamnější filozofy 2. poloviny 20. století, se zabývá nejen osudem tohoto českého rodáka a zároveň světoobčana, který prožil většinu života v Brazílii a také ve Francii či v Německu, ale především jeho dílem. Hlavními tématy Flusserovy filozofe jsou jazyk, automat a vztah budoucnosti, minulosti a přítomnosti. V každém z nich se filozof vydal neprobádanou cestou směrem k objevování nových horizontů.Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a Deleuze. Dominique Janicaud (1937–2002) proslul především jako znalec francouzské recepce Heideggerova díla. Jeho stať o „teologickém obratu“ ve francouzské fenomenologii je všeobecně uznávána jako zásadní příspěvek k sebereflexi současného francouzského myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Několik dílčích studií věnovaných Patočkovu filozofickému systému a fenomenologickému způsobu myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Georg Wilhelm Friedrich Hegel, 591 stran, česky Dílo, koncipované Hegelem jako úvod do systému a současně jako filosofické ospravedlnění systému, přerostlo v neopakovatelný výklad systému samého. Ovlivnilo evropské duchovní dějiny a filosofické poznání v řadě jeho oblastí. Překlad, mající počáteční východisko v překladu Jana Patočky, se opírá o akademické vydání a přejímá z něho rozsáhlé poznámky, které odkazují na filosofický, vědecký a literární kontext Hegelových myšlenek a přinášejí také odkazy na věcně související místa v textu. Vznikl ve snaze dostát současným nárokům na vydávání klasických děl a pokročilejšímu stavu bádání. (alza.cz)

Svým originálním projektem asubjektivní fenomenologie se Patočka připojil k plejádě myslitelů, kteří usilovali rozšířit fenomenologii za meze dané její původní vazbou na transcendentální subjektivitu. Patřil k nim M. Heidegger, E. Fink, M. Merleau-Ponty nebo M. Henry - a v některých částech svého díla i samotný E. Husserl. V jedenácti kapitolách z pera českých i zahraničních odborníků chce monografie osvětlit nejdůležitější z těchto paralel mezi Patočkou a jeho předchůdci i současníky, a vyložit tak Patočkův požadavek asubjektivní fenomenologie v tomto širším kontextu. (knihydobrovsky.cz)

Poslední velké dílo Edmunda Husserla, v němž autor podává výklad základních pojmů transcendentální fenomenologie, zabývá se otázkami „přirozeného světa“ a krizí smyslu a objasňuje svůj vztah k moderní evropské kultuře. Jádrem krize moderní doby je krize soudobé racionality, krize vědy, jejíž pojmy ztratily svůj původní smysl v pozitivistickém scientismu. Klíčovým pojmem Husserlova systému, opěrným bodem a základním filosofickým problémem je tzv. předvědecký svět našeho života, jeho ontologie. Husserl věří v návrat víry v lidský rozum, ve filosofii, jejímž úkolem je odhalovat lidstvu, čím má být. ¨ (knihydobrovsky.cz)

Interpretace vybraných částí díla Jana Patočky, týkajících se základní otázky po vztahu života a světa, tak jak je kladena z hlediska fenomenologické filosofie, je v této knize konfrontována s některými poklasickými koncepcemi, jak z pera Patočkových současníků, tak jeho dnešních interpretů. Ve všech částech knihy přichází ke slovu zejména texty dochované v pozůstalosti, jejichž komentář provází a staví do nového světla interpretaci děl, která Patočka sám vydal. Velké místo autor věnuje té části tzv. válečných rukopisů, které se týkají filosofie nitra a jeho výrazu, a pokračuje přes úvahy o prostoru a koncepty přednášek o tělesnosti z let šedesátých, až k reflexím o potřebě asubjektivní fenomenologie a myšlenky předdějinného světa. Kniha přináší pozornost k těmto v literatuře dosud méně komentovaným pramenům, soustředěnou snahu o nový pohled na vývoj jedné části Patočkova bohatého díla, kterou prezentuje jako originální verzi fenomenologie přirozeného světa. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje vztahu autonomie a jinakosti, a to na základě dialogu mezi Kantovou filosofií a fenomenologií. Pojem autonomie je představen na základě Kantova myšlení se zaměřením na jeho prakticko-etickou filosofii, přičemž lze rozlišit několik významů autonomie: autonomii jako sebezákonodárství, jako vrchní mravní princip, jako svobodu, jako základ důstojnosti člověka. Bylo by ale chybou představovat si autonomní subjekt jako izolovanou entitu. Autonomie je záležitost vztahová a žije z určitých podmínek. Rozpracování vztahového pole autonomie je tématem fenomenologické části, a to pomocí teorií intersubjektivity. Jedná se o rozvrhy, které popisují vztah k Druhému vycházejíce z apriorního, společného základu: z původního a intersubjektivně sdíleného světa u Husserla, ze vzájemného propletení u Merleau-Pontyho nebo ze spolu-bytí u Heideggera. Alternativní model Levinasův a Sartrův zdůrazňuje naopak radikální oddělení mezi subjektem a druhým člověkem. Druhý stojí v bezprostředním vztahu k subjektu a radikálně zpochybňuje jeho autonomii. (knihydobrovsky.cz)

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají? Dá se ještě tvrdit, že se jejich domnělý obsah stává předmětem sledovatelné filosofické úvahy? A navazuje současná fenomenologie ve Francii na Husserla, nebo na Levinase? Takto lze schematicky shrnout jádro stále živé polemiky, kterou v roce 1991 rozvířil Dominique Janicaud publikací „Teologického obratu ve francouzské fenomenologii“. Ve stati „Otevřená fenomenologie“ z roku 1998 se pak Janicaud k tématu vrátil a upřesnil pozitivní jádro sporu úvahou o chápání fenomenologie u Heideggera, o vztahu fenomenologie a hermeneutiky a o vyhlídkách „minimalistické fenomenologie“, jež by se vzdala metafyzických nároků a využívala škály inspiračních zdrojů od Husserla, Sartra a Merleau-Pontyho po Wittgensteina, Dennetta a Deleuze. Dominique Janicaud (1937–2002) proslul především jako znalec francouzské recepce Heideggerova díla. Jeho stať o „teologickém obratu“ ve francouzské fenomenologii je všeobecně uznávána jako zásadní příspěvek k sebereflexi současného francouzského myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Andreas Ströhl, 200 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Monografi e o Vilému Flusserovi, který patří mezi nejvýznamnější filozofy 2. poloviny 20. století, se zabývá nejen osudem tohoto českého rodáka a zároveň světoobčana, který prožil většinu života v Brazílii a také ve Francii či v Německu, ale především jeho dílem. Hlavními tématy Flusserovy filozofe jsou jazyk, automat a vztah budoucnosti, minulosti a přítomnosti. V každém z nich se filozof vydal neprobádanou cestou směrem k objevování nových horizontů. (alza.cz)

Ludwig Wittgenstein (1889-1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století a jeho dílo podstatným způsobem proměnilo a stále ovlivňuje analytickou filosofii. Většina čtenářů jeho spisů zná tzv. raného a pozdního Wittgensteina, ztělesněné ve dvou hlavních pracích, raném Logicko-filosofickém traktátu a pozdějších Filosofických zkoumáních. Přechod mezi raným a pozdním Wittgensteinem byl však poměrně dlouhý, složitý a nejednoznačný, a v některých bodech vedl blízko konkurenčních filosofických tradic, zvláště fenomenologie. Fragmentární a kryptické Wittgensteinovy texty se vzpírají jednoduchému a jednoznačnému výkladu; i proto ve světě vychází řada interpretačních prací. V našem prostředí dosud systematická výkladová monografie Wittgensteinovi věnována nebyla. Přítomná práce se soustřeďuje právě na tzv. "střední", přechodové období s jeho unikátními "fenomenologickými" intuicemi: na úlohu "fenoménů", které vedou a určují logickou formu jazyka vypovídajícího o světě, na rozbor forem barvy, prostoru a času, které jsou nezbytným předpokladem smysluplné zkušenosti, tj. zkušenosti artikulované smysluplným jazykem, nebo na úlohu situovaného aktéra. Obrat k pozdnímu Wittgensteinovi se tak ukazuje ne jako prosté odmítnutí traktátovské koncepce, nýbrž jako složité nahlédnutí toho, že pokus o opravu traktátovského rámce "fenomenologickými" prostředky nebyl úspěšný. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou však v nejednom ohledu předznamenány už v rukopisech Wittgensteinova "středního" období. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dílo, koncipované Hegelem jako úvod do systému a současně jako filosofické ospravedlnění systému, přerostlo v neopakovatelný výklad systému samého. Ovlivnilo evropské duchovní dějiny a filosofické poznání v řadě jeho oblastí. Překlad, mající počáteční východisko v překladu Jana Patočky, se opírá o akademické vydání a přejímá z něho rozsáhlé poznámky, které odkazují na filosofický, vědecký a literární kontext Hegelových myšlenek a přinášejí také odkazy na věcně související místa v textu. Vznikl ve snaze dostát současným nárokům na vydávání klasických děl a pokročilejšímu stavu bádání. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha je věnována filosofii G. W. F. Hegela, nejdůležitějšíhopředstavitele německého idealismu, a vychází u příležitosti dvoustého výročí vydání Hegelova nejvýznamnějšího díla, Fenomenologie ducha. Jde o společné dílo českých badatelů, které se snaží představit fenomenologii ducha jako filosofickou disciplínu, jejímž úkolem má být zkoumání systému podob lidské individuality. Klade si za cíl přesněji určit postavení fenomenologie ducha v rámci celého Hegelova filosofického systému, především však chce ukázat, jakým způsobem Hegelova fenomenologie ducha působila na veškeré následujícífilosofické myšlení a nakolik je v něm přítomna dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jakub Sirovátka, 192 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Kniha Autonomie a alterita se věnuje vztahu autonomie a jinakosti, a to na základě dialogu mezi Kantovou filosofií a fenomenologií. Pojem autonomie je představen na základě Kantova myšlení se zaměřením na jeho prakticko-etickou filosofii, přičemž lze rozlišit několik významů autonomie: autonomii jako sebezákonodárství, jako vrchní mravní princip, jako svobodu, jako základ důstojnosti člověka. Bylo by ale chybou představovat si autonomní subjekt jako izolovanou entitu. Autonomie je záležitost vztahová a žije z určitých podmínek. Rozpracování vztahového pole autonomie je tématem fenomenologické části, a to pomocí teorií intersubjektivity. Jedná se o rozvrhy, které popisují vztah k Druhému vycházejíce z apriorního, společného základu: z původního a intersubjektivně sdíleného světa u Husserla, ze vzájemného propletení u Merleau-Pontyho nebo ze spolu-bytí u Heideggera. Alternativní model... (alza.cz)

Kniha Zácestí přináší do českého prostoru nový, občerstvující pohled na téma lidského putování krajinou, městy, na putování an sich. Spojuje teoretický fundament autorových poznatků o východiscích vycházení ze sebe sama a potřebě znovu objevovat místa posvátné topografie se skutečným vykročením do neznáma. To, o čem píše, potřebuje také prožít, skloubit do kompaktního celku teorii s žitou praxí. Autor nemíní vytvořit cestopis ani encyklopedii, nýbrž zaznamenat spiritualitu poutníka, který si sice vytkl cíl, ale nechává se vést skrze numen, silou jakési vis maior. Tu zakouší se svými spolupoutníky - se svojí ženou a dětmi - na vlastní kůži. Titul je rodinným cestovním deníkem i kontextuální teologickou a kulturologickou rozpravou o cestě do blízkého i vzdáleného neznáma (do míst i zákoutí lidské duše). V žánrově specifickém textu je kromě samotného popisu cest po Čechách i Evropě a výjimečné teologické reflexe důležité jeho osobní svědectví, touha dopřát si vystavení - setkání s Jiným. Setkání s Burdovou Knihou Zácestí by mohlo napomoci změnit pohled v církvi nežijících čtenářů na křesťanství, rodinu, žitou teologii a kulturně sociální perspektivu zakoušení světa. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Karel Novotný, 432 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Fenomenologie se po druhé světové válce "přestěhovala" z Německa do Francie, kde si vydobyla a uchovává status živého a aktuálního myšlení. Cílem antologie je ukázat rozmanitost tamějších fenomenologických projektů posledních padesáti let prizmatem problematiky jednoho ústředního pojmu, kterým je fenomenalita, povaha jevení jako takového. Tato problematika se dostala do centra fenomenologického myšlení ve Francii na počátku šedesátých let a od té doby se rozvíjela a rozvíjí zejména v kritickém dialogu s myšlením Edmunda Husserla. (alza.cz)

Záměrem publikace je uvést zainteresovaného čtenáře do Husserlova myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Monografie Zdeněk Voženílek přiblíží obě polohy jeho tvorby na více než 60 černobílých fotografiích. Zdeněk Voženílek (1929-1981). Původní profesí stavař, posléze vedoucí laboratoře Pražského projektového ústavu, člen SČSVU. Jméno Zdeňka Voženílka bylo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v národním i mezinárodním kontextu pojmem. Jeho mimořádné fotografické dílo je v současnosti skoro zapomenuto. Proslavil se jako fotograf sídlištní architektury a umění, veřejného prostoru města Prahy. Rovnocenným uměleckým vkladem k profesionálním fotografiím architektury jsou žánrové fotografie z Prahy a Paříže stejného časového období. Volná tvorba Zdeňka Voženílka představuje půvabné svědectví o životním stylu dané doby. (patro.cz)

Monografie Zdeněk Voženílek přiblíží obě polohy jeho tvorby na více než 60 černobílých fotografiích.Zdeněk Voženílek (1929-1981). Původní profesí stavař, posléze vedoucí laboratoře Pražského projektového ústavu, člen SČSVU. Jméno Zdeňka Voženílka bylo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v národním i mezinárodním kontextu pojmem. Jeho mimořádné fotografické dílo je v současnosti skoro zapomenuto. Proslavil se jako fotograf sídlištní architektury a umění, veřejného prostoru města Prahy. Rovnocenným uměleckým vkladem k profesionálním fotografiím architektury jsou žánrové fotografie z Prahy a Paříže stejného časového období. Volná tvorba Zdeňka Voženílka představuje půvabné svědectví o životním stylu dané doby. (knihydobrovsky.cz)

Předkládaná kniha nabízí poněkud netradiční pohled na filosofii Edmunda Husserla. Jejím cílem je ukázat, jak se Husserlova fenomenologie rodí a rozvíjí v překvapivě úzké vazbě na tázání po povaze a podstatě znaku, jazykového výrazu a významu. Podává historicko-filosofický výklad Husserlova myšlení a jeho pojetí jazyka v období od Filosofie aritmetiky (1891) přes Logická zkoumání (1900/01), Přednášky o teorii významu (1908), Ideje I (1913) až po Rukopisy k fenomenologii výrazu (1913/14), které byly poprvé uveřejněny teprve nedávno. Kniha může čtenáři sloužit rovněž jako úvod do myšlenkového světa Husserlovy fenomenologie ve fázi jejího zrodu na přelomu 19. a 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Jemný a inteligentní humor Zdeňka Svěráka je ideálním společníkem pro váš volný čas! Soubor povídek českého velikána na nejrůznější témata s jeho typickou hravostí a humorem. V povídkách se jistě poznáte i vy, protože inspirací pro povídky je Zdeňku Svěrákovi právě život sám. Kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako hlavní hrdinové jednotlivých příběhů. Dlouho očekávaná sbírka Svěrákových povídek bude skvostem ve vaší knihovně, ke kterému se budete rádi vracet. (knihydobrovsky.cz)

Zdenek Rykr je dnes řazen k nejoriginálnějším umělcům první poloviny 20. století v Čechách. Velká škála Rykrovy kreativity ukazuje na neuvěřitelnou tvůrčí energii umělce, který neustrnul a vždy hledal nové výzvy. Pokud v současnosti veřejnost ví něco o Zdenku Rykrovi, pak bohužel stále jen nepřímo. Většinou jí nic neříká ani jeho dílo, ani jeho osud, může však znát mouřenína z čokoládové tyčinky Kofila. Mnoho konzumentů této lahodné cukrovinky netuší, že autorem grafického návrhu Kofily, stejně jako provázkového písma Orion nebo orionské hvězdy, je právě Rykr. Jeho vazba k továrně na čokoládu byla v českém prostředí natolik výjimečná, že se stala hlavním motivem této publikace. (patro.cz)

Oblíbený bestsellerový autor Zdeněk Svěrák má pro vás další skvělou knihu! Tentokrát se můžete těšit na beletristické zpracování filmových povídek – předloh k filmům Kolja, Obecná škola a Vratné lahve; plus Po strništi bos, která na své filmové zpracování teprve čeká. Typický humor Zdeňka Svěráka a jeho hravost, kterou ve svých knihách používá, slibují poutavé čtení! (knihydobrovsky.cz)

V polovině šedesátých let minulého století byl Zdeněk Rosenbaum pokládán za jednoho z nejnadanějších mladých básníků a pokračovatele halasovského proudu v české poezii. Poté, co své básně publikoval v mnoha periodikách, mj. v Hostu do domu, Tváři, Studentu, Květech a posluchači je mohli slyšet i na několika text-apelech ve Viole, ohlásilo nakladatelství Vyšehrad v edičním plánu na rok 1968 vydání jeho první sbírky Čas němoty. Nebyla to ovšem zrovna doba pro poezii. Nakladatelství vydání knížky stále odsouvalo (v dalších letech s jiným titulem, protože Čas němoty nepříjemně evokoval skutečný stav společnosti), navíc se katolickému Vyšehradu permanentně snižovaly příděly papíru, až byl donucen svou edici poezie úplně zrušit. Autor pak (nikoli z tohoto důvodu) přestal na dlouhou dobu básně psát. Toto vydání lze tedy do jisté míry chápat jako malou splátku dávno promlčeného dluhu… (patro.cz)

Monografie geniálního českého malíře přináší poprvé pohromadě a ve výjimečné reprodukční kvalitě veškeré dostupné ilustrace, jimiž Zdeněk Burian doprovázel česká a slovenská vydání románů Julese Verna. Ilustrace z valné většiny vznikaly v mistrově nejlepším tvůrčím období od poloviny třicátých do konce čtyřicátých let 20. století a skládají se v triumfální soubor, který překvapí sběratele a nadchne čtenáře Julese Verna i dobrodružné literatury vůbec. (patro.cz)

Sklenářův Opičí král reprezentoval Českou republiku na Všeobecné světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji v jedinečné prostorové a interaktivní animaci. K této příležitosti byla vydána dvoujazyčná kniha pro děti Opičí král Zdeňka Sklenáře, a to v překladu a úpravě Davida Sehnala. Opičí král je hlavní postava jednoho z nejslavnějších čínských klasických románů – Wu Čcheng-enova Putování na západ ze 16. století. Z čínské úpravy pro děti (Si-jou-ťi ku-š’/Staré příběhy z Putování na západ, 1957) jej u nás pro Státní nakladatelství dětské knihy v roce 1961 přeložila Zdena Novotná (později Heřmanová) pod názvem Opičí král, malíř Zdeněk Sklenář tehdy knihu opatřil ikonickými ilustracemi. (patro.cz)

Zdeněk Svěrák opět v roli skvělého vypravěče. Postarší správce vodní nádrže na severu Čech pan Jiří Smrček, bývalý venkovský učitel, je vyzván nadřízeným, aby si vyhledal svého nástupce, protože je čas jít do výslužby. Pan Smrček je touto situací zaskočen. Vybírá sice ze svého okolí, ale nenalézá nikoho vhodného, protože nejvhodnějším je vždy on sám. O všem posílá v dopisech zprávu generálnímu řediteli povodí. Třebaže nikdy nedostane na své dopisy odpověď, vytrvale píše nejen o stavu nádrže a hledání nástupce, ale především o stavu své duše. Hodnotí vlastní život, vysvětluje řadu činů, které provedl, přidá i různé veselé historky, jež zažil, či o nich slyšel vyprávět. Píše i o zamilovanosti, když je přes svůj věk okouzlen krásou mladé ženy. Zdeněk Svěrák v této knize a nyní audioknize rekapituluje nejen život Jiřího Smrčka, ale vlastně i svůj. Příběh tak zasáhne čtenáře i posluchače silou reálného upřímného sdělení. (patro.cz)

Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo. (knihydobrovsky.cz)

Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Zdeněk Svěrák všechny tři pohádky spojil do jednoho příběhu tří bratrů, kteří se vydávají do světa hledat si nevěsty. Užijte si pohádku Tři bratři! (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Brouci v hlavě, ohryzávači nohou a jiná milá zvířátka To, co zakrátko uslyšíte, je zvukový medailon Jiřího Lábuse. Jiří Lábus je známý český herec. Je tedy na místě, abych ho trochu přiblížil. Stačí na to jediná věta: Nic lidského a nelidského mu není cizí. Jeho hlas uslyšíte. K němu si ještě přimyslete vytřeštěné oči v inteligentně zarudlém obličeji - a vizuální vizitka je hotova. To, co mluví, si mohl klidně složit sám, ale není tomu tak. Autory textu jsou Jan Jiráň a Marian Palla. Mariana Pallu osobně neznám. Ale vím, že se narodil ve znamení lva, pije červené víno, živí se jako hudebník a učitel performance, publikuje v časopisech a maluje obrazy hlínou. Zato Jana Jiráně znám zblízka. Je to typ bezmála rokokový, tedy pravý opak Jiřího Lábuse, hraje stále na flétnu a občas též Mozarta. Tomu odpovídá i jeho strach z venkova, ze zvířátek ochočených a neochočených, zejména těch nejmenších. Jeho hlavní zálibou je (vedle hudby a čaje) pěstování rozličných alergií a fobií. Jiří Lábus byl vždycky mým hereckým vzorem. Především tím, jak při hře (na jevišti) nezadržitelně tíhne k rampě a ohrožuje svými slinami i vlastním tělem diváky (v hledišti). Kolegové ho proto obviňují z exhibicionismu, ale já míním, že to má pádnější důvod. Jiří Lábus touží překročit těsný rámec umění a vstoupit přímo do širého života. V duchu známé poučky památného patrona českých divadelníků Josef Kajetána Tyla: "Divadlo je život a jde zas do života". Zdálo by se, že zvukový Lábus připravený o rampu nemá co překračovat. Omyl! Když pozorně posloucháte, nemůže vám nic uniknout, jak herec stále míří ke kraji desky nebo pásky, a co chvíli zaslechnete, jak tuto hranici přesáhne a přestanete ho slyšet. Ale to nevadí - štafetu přebírá hudba, jež svým jazykem beze slov stejně výmluvně vyťukává nepravidelný a neúprosný chod života. Text hraný Jiřím Lábusem má jednu neocenitelnou přednost: zachycuje celý lidský život a při tom je daleko kratší. Hemží se to tam různými malými i milými zvířátky jako jsou ohryzávači nohou, brouk v hlavě, krokodýl, zakopaný pes... Odehrává se to v kanceláři, doma, ve vlaku, na venkově, ale hlavně v představách, vizích, snech. Všude člověka něco trápí, hněte, mrzí, svrbí, pronásleduje. Problémem se stává stejně vlastní tělo (jeho možnosti i jeho nedostatečnost), jako kancelář, práce, kolegové, jádro pudla nebo kulový blesk. Slovem: život je stálý neklid, stálé zmatky, pachtění a toužení, létání i padání. Ale budiž autorům i jejich mluvčímu připsáno k dobru, že v tom nepřetržitém víru nehodlají utonout. Na samém konci náš hrdina Hanuš Hanuš nahmatá na zádech škrábající se (na zádech) Judity dva malé hrbolky těsně pod kůží. Co to je? Křídla? Každý dobrý příběh by měl končit andělem a je-li tento text (Jiráňův, Pallův i můj) poněkud nesouvislý a roztržitý, je to zcela v pořádku. Cesta za andělem není nikdy jednoduchá. Zdeněk Hořínek Že je to právě Zdeněk Zdeněk, kdo mezi našimi jazzmeny věkové kategorie pod pětatřicet představuje tvůrčí osobnost zdaleka nejvšestranějšího rozpětí, bych si troufal tvrdit, i kdyby jeho čtyřvětá symfonie nezdobila tento "hanušovský" projekt. Až zarážející šíři, která Zdeňkův stylový rozpřah charakterizovala dávno před vojnou, zůstal ale invenční klavesista věrný i po pětaosmdesátem, kdy vdechl život nejdřív čtyř-, pak pěti- a nakonec vlastně jen tříčlennému obsazení své skupiny Naima. Jeho profesionální životopis tak vedle existenčně nutných angažmá v Zahradníkově televizním bigbandu a v Bacilech, záhy zpestřilo i leccos z úplně jiných položek: nahrávky s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta ve Friedově "Concertu di Freiberg", šansony na elpíčka Hany Hegerové, čistě akustický svět swingových standardů s Vlastou Průchovou. Není tedy důvod, abychom se cítili nějak zaskočeni, předkládá-li nám svoji symfonickou prvotinu. Ze skladatelova pohledu je výpadem na zcela nový terén, který se však Zdeňkovi s bravurou a invencí podařilo zvládnout nejenom v rovině kompoziční sevřenosti a bohatství melodických nápadů, ale i co do vynálezavé práce s barvami v instrumentacích. Čtyři stěžejní části jeho symfonie, jsou na kompaktu samostatně indexovány lichými číslicemi, takže je lze poslouchat i jako program veskrze hudební. Stojí to za pokus, třebaže partitura, která jinak vznikla v úzké vazbě na příběh, ho reflektuje. Proto onen symbol odtikávajícího času v úvodní, motivicky takříkajíc "americko-ruské" větě, proto kombinace violoncella s flétnou ve zpěvně láskyplném tématu larga, věnováno ve druhé části Juditě, proto latinsky perkusivní scherzo, předznamenávající ve třetí větě odjezd na venkov, a proto závěr, jenž od bachovských varhan vyrůstá v jakousi brahmovsky romantickou gradaci mohutného finále. Někdy, až vám už dialog dvou Hanušových "já" bude důvěrně znám, si dopřejte luxus onoho experimentu. Třeba vás osloví v trošičku jiné rovině. A možná, že po něm taky přijmete názor, který jako by tahle deska mimoděk rovněž ztělesňovala: že totiž všechna ta aprioristická škatulkaření působí jako (knihydobrovsky.cz)

Spojení knížky a CD, které Zdenek Merta vytvořil ke svým sedmdesátým narozeninám. Píše o svém vztahu k písním, pod kterými je podepsán, vzpomíná na dobu a okolnosti jejich vzniku a bilancuje nad více než padesáti lety své hudební kariéry. Zároveň je to pro Zdenka Mertu první samostatné album - všech 19 skladeb bylo pro tuto příležitost nově nahráno. V jedinečných vokálních i instrumentálních interpretacích se kromě autora objeví také hosté jako Vojta Dyk, Zora Jandová, Esther Mertová, Ondřej Pivec, Vilém Veverka, Jiří Vodička a další. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha vám přináší výběr těch nejlepších a nejzajímavějších pověstí z různých koutů Moravy, které zazněly v oblíbeném rozhlasovém pořadu Srdcovky Zdeňka Junáka. Srdcovky jsou jedním z nejsledovanějších pořadů ve vysílání Českého rozhlasu Brno a Zlín a jsou nerozlučně spjaty s výraznou hereckou osobností Zdeňka Junáka. V tomto pořadu našly své pevné místo právě i moravské pověsti, které Zdeněk Junák poutavě vypráví v živém vysílání a které si posluchači velmi oblíbili. Za celým projektem stojí dramaturg Srdcovek Zdeněk Truhlář, který pověsti sesbíral a upravil do knižní podoby. S fotoaparátem pak najezdil bezmála tisíc kilometrů, aby některé z pověstí doplnil také fotografiemi. (knihydobrovsky.cz)

Kniha respektovaného českého novináře Zdeňka Velíška, která prostřednictvím jeho komentářů otiskovaných v Evropských novinách mapuje hlavní (nejen) evropské události posledních let. (knihydobrovsky.cz)

Zdeněk Folprecht vyměnil ligové kopačky za klávesnici a sepsal pro své dva syny veselé fotbalové pohádky. A jelikož vyprávění u rozsvícené lampičky v dětském pokojíčku slavilo úspěch, domluvil se na spolupráci s Football Clubem, magazínem pro fotbalovou kulturu, s jehož pomocí vydává pohádky knižně. Co váš čeká? Mnoho napínavých příběhů, například o geniálním míčovém kouzelníkovi Leo Massim a jeho obdivovateli „pavoučkovi“ Juliánovi. O sebevědomém lvu Kristiánovi, který se utká s trenérem orangutanem Pepem. O nervózním brankáři Tomáši Vaclínovi, nebojácné fotbalistce Pavlínce Šťastné či zábavných maskotech na výletě. A víte, kterým fotbalovým klubům fandí Červená Karkulka a Včelka Mája? To vše se dozvíte v knížce, která pobaví nejen děti, ale i jejich rodiče. (knihydobrovsky.cz)

Sklenářův Opičí král reprezentoval Českou republiku na Všeobecné světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji v jedinečné prostorové a interaktivní animaci. K této příležitosti byla vydána dvoujazyčná kniha pro děti Opičí král Zdeňka Sklenáře, a to v překladu a úpravě Davida Sehnala. Opičí král je hlavní postava jednoho z nejslavnějších čínských klasických románů - Wu Čcheng-enova Putování na západ ze 16. století. Z čínské úpravy pro děti (Si-jou-ťi ku-š'/Staré příběhy z Putování na západ, 1957) jej u nás pro Státní nakladatelství dětské knihy v roce 1961 přeložila Zdena Novotná (později Heřmanová) pod názvem Opičí král, malíř Zdeněk Sklenář tehdy knihu opatřil ikonickými ilustracemi. (knihydobrovsky.cz)

Příběh o tatínkovi Šímovi, který si vymýšlí pohádky svým dětem -Petříkovi a Petrušce, napsal Zdeněk Svěrák v roce 1979. Od té doby vyšly pohádky v literární podobě a zároveň je Zdeněk Svěrák namluvil do podoby zvukové. S hudbou Petra Skoumala tak vznikla půvabná nahrávka, která nese všechny rysy Svěrákova humoru a zároveň neztrácí nic z tajemného pohádkového světa. Pohádky jsou ovšem neotřelé, zvláštní a legrační. Pobaví nejen děti, ale i ty dospělé, kteří mají Zdeňka Svěráka rádi. Pohádky pro chytré děti! (patro.cz)

Ve své publikaci navazuje prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., čestný předseda Ligy proti rakovině Praha, na svou předchozí úspěšnou knihu Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, tentokrát ve spolupráci s českou herečkou, bývalou manželkou Karla Högra, Zdenkou Procházkovou. Oba autoři zobecňují vlastní zkušenosti z 85 let svého života a konfrontují je se znalostmi oborů gerontologie a geriatrie. S nadhledem a humorem, ale i hlubokým pochopením pro zdravotní i psychické problémy starší či nejstarší generace se zabývají jednotlivými skupinami nemocí ve stáří a pokoušejí se upozornit zejména své vrstevníky na rizika a problémy stárnutí a doporučit jim, jak se těmto problémům ve stáří alespoň trochu úspěšně bránit. (knihydobrovsky.cz)

Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který. (knihydobrovsky.cz)

Rozkládací leporelo pro nejmenší s motivem známé písničky od Zdeňka Svěráka a plné veselých obrázků, potěší všechny malé děti i jejich rodiče. (knihydobrovsky.cz)

W. A. Mozart - Bedřich Smetana - Antonín Dvořák v dokonalých portrétech vynikajícího autora Zdeňka Mahlera. (knihydobrovsky.cz)

Rozkládací leporelo pro nejmenší s motivem známé písničky od Zdeňka Svěráka a plné veselých obrázků, potěší všechny malé děti i jejich rodiče. (knihydobrovsky.cz)