Vystrkov (9788025726952)

Elektronická kniha - Jaké to je, stát celý život opodál a doufat, že jednoho dne si lidé všimnou, co máte společného, a přestanou se dívat jen na to, čím se lišíte? - autor Tommi Kinnunen, 360 stran Finský bestseller byl v užší nominaci na literární cenu FinlandiaSlepou devítiletou Helenu pošlou z rodného městečka na severu Finska do školy pro nevidomé v Helsinkách. Postupně se naučí znát pachy, zvuky i počty kroků ve velkém městě. O čtyřicet let později se na jih přestěhuje i její synovec, student Tuomas, a oba zjistí, že i přes vnější odlišnost toho mají mnoho společného. Jaké to je, stát celý život stranou a čekat, až si lidé všimnou, že jste jako oni, a přestanou vnímat jen to, čím se lišíte? Jaké je vyrazit na dlouhou cestu, abyste se stali tím, kým chcete být, anebo kým možná dokonce už jste?Tommi Kinnunen píše osobitým stylem o jinakosti i hledání vlastní identity, o touze po rodičovství i síle rodinných pout. (alza.cz)

Slepou devítiletou Helenu pošlou z rodného městečka na severu Finska do školy pro nevidomé v Helsinkách. Postupně se naučí znát pachy, zvuky i počty kroků ve velkém městě. O čtyřicet let později se na jih přestěhuje i její synovec, student Tuomas, a oba zjistí, že i přes vnější odlišnost toho mají mnoho společného. Jaké to je, stát celý život stranou a čekat, až si lidé všimnou, že jste jako oni, a přestanou vnímat jen to, čím se lišíte? Jaké je vyrazit na dlouhou cestu, abyste se stali tím, kým chcete být, anebo kým možná dokonce už jste? Tommi Kinnunen píše osobitým stylem o jinakosti i hledání vlastní identity, o touze po rodičovství i síle rodinných pout. (patro.cz)

Slepou devítiletou Helenu pošlou z rodného městečka na severu Finska do školy pro nevidomé v Helsinkách. Postupně se naučí znát pachy, zvuky i počty kroků ve velkém městě. O čtyřicet let později se na jih přestěhuje i její synovec, student Tuomas, a oba zjistí, že i přes vnější odlišnost toho mají mnoho společného. Jaké to je, stát celý život stranou a čekat, až si lidé všimnou, že jste jako oni, a přestanou vnímat jen to, čím se lišíte? Jaké je vyrazit na dlouhou cestu, abyste se stali tím, kým chcete být, anebo kým možná dokonce už jste? Tommi Kinnunen píše osobitým stylem o jinakosti i hledání vlastní identity, o touze po rodičovství i síle rodinných pout. V užší nominaci na literární cenu Finlandia. Ve Finsku přes 45 000 prodaných výtisků Vydání knihy podpořila nadace FILI - Finnish Literature Exchange. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - 372 stran, česky Slepou devítiletou Helenu pošlou z rodného městečka na severu Finska do školy pro nevidomé v Helsinkách. Postupně se naučí znát pachy, zvuky i počty kroků ve velkém městě. O čtyřicet let později se na jih přestěhuje i její synovec, student Tuomas, a oba zjistí, že i přes vnější odlišnost toho mají mnoho společného. Jaké to je, stát celý život stranou a čekat, až si lidé všimnou, že jste jako oni, a přestanou vnímat jen to, čím se lišíte? Jaké je vyrazit na dlouhou cestu, abyste se stali tím, kým chcete být, anebo kým možná dokonce už jste? Tommi Kinnunen píše osobitým stylem o jinakosti i hledání vlastní identity, o touze po rodičovství i síle rodinných pout. (alza.cz)

Další ročník sborníku z oblíbené povídkové soutěže. OBSAH: Dana Rusková - Požehnaná ves Ludmila Müllerová - Pohádka o bílém drakovi Viviana Stellata - Louže a kameny Václava Molcarová - Bílé zdi Safta-dan Daniel Tučka - Naconalnyj park Černyj kameň Jan Žlebek - Hadí nervy Lucie Lukačovičová - Měděná cikáda Vendula Výstrková - Podivuhodné dámy ve výloze starých slečen Lukáš Herma - Ztráty a nálezy Martin D. Antonín - Šampión Miroslav Žamboch - Osamělí válečníci (článek) (knihydobrovsky.cz)

Osudy rodin žijících v osoblažském výběžku, jejichž každodenní dojíždění za prací do měst a míst ležících na východě je typickým znakem obyvatel, kteří tu žijí. Přesto tvoří základ rodiny, které zde pracují a prožívají své osudy. Zamazalovi, Janderovi z Osoblahy, rodiny Řeháčků či Rannsdorfů z blízkého Krnova, ty všechny udávají někdy lahodný, někdy břeskný tón společného soužití. Území vábí romantické vandrovníky, technicky a ekonomicky založené. Vábí je neobjevenou schopností rozkvést do území s jabloňovými sady, produkcí býčků na vývoz, žírnými poli a zaměstnaností v odchovnách dobytka a drůbeže s bílými záclonkami. Přitom si vandrovník uvědomuje, že takováto oblast vždycky bude zdrojem pracovní síly v blízkých městech, kde existují střediska vědy a kultury, průmyslu a škol a kam se bude dojíždět za prací, věděním, zábavou a kulturou. Vždycky. Přitom nikdo nebude ohrnovat nos nad "vystrkovem", protože tady bude dostatek příležitostí k životu, jaký si zvolíte. Do osoblažského výběžku navál osud obyvatele různého vzdělání, etnika, z různých důvodů, a oni tu žijí a tkají vzájemně svoje osudy, stejně jako v ostatních částech republiky. O tom je povídání této knížky. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Časopis XB-1 přináší kvalitní a čtivé kratší práce z fantastického žánru, to vše obohaceno o informační servis zaměřený na aktuálně vydané knižní tituly, filmy a články o autorech, malířích, hercích, vědeckých objevech na hranici s fantastikou... Obsah časopisu se skládá zhruba z jedné třetiny zahraniční fantastiky, z jedné třetiny domácí fantastiky a zbytek tvoří publicistická část. Periodicita časopisu XB-1 je měsíční. Zahraniční SF Sam J. Miller: Vousaté bytosti Mercurio D. Rivera: Rozvinutí Miles J. Breuer: Gostak a doše Domácí SF Peter Vozník: Dál Marie Domská: Nejlepší možné řešení Pavel Fritz: Dveře Vendula Výstrková: Na cestě Publicistika Jaroslav Olša, jr: Miloslav / Miles J. Breuer Martin Kostka: Dračí hlídka Robert Kostěnec: Přišlo to z vesmíru – Anglie v ohrožení! 2 Filmfaroniáda Tenet; Amulet; Torden; Klapka! Vivisektor Čtenáři čtenářům; Ivo Fencl: Ochránci morčete; Hugh Howey: Písek; Antti Tuomainen: Malá Sibiř; Christophe Lambert: Agentura Pendergast. Kníže temnot; Tomáš Sekerka: Nájezdník z Pustiny; Zuzana Hartmanová: Před bouří; Lukáš Vavrečka: Tesla noir; Jenny Milewski: Tanec skalpelů; Alastair Reynolds: Vzpomínka na modrou planetu; Den Patrick: Čarodějné znamení; Nimona; Nové knihy (knihydobrovsky.cz)

Publikace připravená týmem 21 autorů pod vedením prof. Vladimíra Šlapety představí čtenářům nejvýznamnější stavby kraje, postavené od vzniku republiky po současnost. Jsou mezi nimi vily, rezidence a rodinné domy v mnoha místech kraje od klasiků české architektury Jana Kotěry, Jaroslava Fragnera, Vladimíra Grégra, Vladimíra Šlapety až po soubor letních vil v Nespekách od Jaroslava Fragnera a od dalších architektů. Také utajovaný soubor vil pro představitele vlády a ÚV KSČ v rekreační středisku "Orlík" ve Vystrkově u Orlické přehrady vybudovaný v letech 1959 - 1963, projektovaný skupinou architektů a inženýrů uvězněných ve vykonstruovaných procesech v pankrácké věznici. Najdeme tam také řadu vil od současných tvůrců. Pro mnohé bude možná docela novou a zajímavou skupina vodních děl na Labi a na Vltavě, elektrárna ESOO v Kolíně nebo Baťovy závody ve Zruči nad Sázavou, stejně jako kladenské sídliště Rozdělov, mosty a další industriální stavby. Jedinečné jsou potom stavby jako někdejší Zemská průmyslová škola v Mladé Boleslavi od Jiřího Krohy, nedávno prohlášená národní kulturní památkou, nebo úpravy parku a zámku v Lánech pro prezidenta T. G. Masaryka od světoznámého architekta Jože Plečnika. Nechybí zajímavá sportovní stavba od le Corbusierova "stážisty" Jaroslava Vaculíka, kulturní dům v Březnici od Karla Pragera, nebo motlitebna Církve bratské v Černošicích od současného významného architekta Zdeňka Fránka. A samozřejmě řada dalších staveb. Publikaci, kterou provází stovky obrazů, plánů a zejména současných fotografií uzavírají stavby roku 2016 - Komunitní centrum obce Líbeznice a dům Věž ve Všenorech. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Tichá voda břehy mele. I v zoufale zastydlém zapadákově. Coby důstojník kontrarozvědky Pohraniční stráže pojmenoval její muž ruskou okupaci pravým jménem, a tak ho po prověrkách z roku 1969 čeká trest bez ohledu na potřeby rodiny. Režim s manželi Mazochovými a jejich dcerkou zatočí pěkně po dělnicku, když je donutí přestěhovat se ze Šumavy na hanbu do Aše – vystrkova známého leda textilkami a čachry, na které není z Prahy tolik vidět. Každý zdejší šedivý den má tak Eliška Mazochová desítky příležitostí ukázat, zda v roli zakřiknuté partnerky a uštvané matky, svědomité zdravotní sestry i poslušné přítelkyně dámy z místní honorace neselže. Vystačí si, když ve městě zapomnění vsadí pouze na tyto opory a rozhodne se přetrpět dobu bez sebemenšího východiska jako „tichá voda“? Anebo přijde chvíle, kdy v sobě konečně vykřeše sílu, aby se životu postavila čelem a přiměla viníky přilézt ke křížku? V prostředním svazku volné trilogie o střetu ašských žen s nelítostným 20. stoletím vyvolává Klára Teršová další traumatizovaný hlas z kraje, kde i lišky nerady dávají dobrou noc. Předkládá životní zpověď hrdinky, jež před absurditou takzvané normalizace nejraději utíkala do původně německé chalupy ve Vernéřově, který známe z románu Bílý pramen jako Wernersreuth. Vždyť na poznání pravdy a splacení lidského dluhu není nikdy pozdě, i kdyby vlezlé dějiny byly zarytě proti. „O síle a křehkosti žen. O životě v pohraničí. O stárnutí. O křivdách, lásce a přátelství. Příběh Elišky Mazochové ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení a vyzve vás k zamyšlení. Doporučuju.“ – Jana Poncarová, autorka románů Podbrdské ženy, Eugenie a Herečka. „Výborné, mnohem vyzrálejší než první kniha autorky. Zajímavý osud ženy a její rodiny za tuhé normalizace.“ – Bookcase. „Eliška zcela nepokrytě a bez jakékoli přetvářky otevírá na každé jednotlivé stránce knihy své nejtitěrnější a intimní emoce. (…) Její odhodlání vytrvat v až nepřejícné roli manželky a matky byla vlastně obdivuhodná. Co mi přirostlo k srdci, byly popisy trávení času na chalupě, z které Elza spolu se svým manželem vytvořila malý osobní ráj na zemi.“ – La Cultura. „Třetí dítě jsem nechtěla, ale milovala jsem ho nejvíc ze všech svých dětí. Je to něco, co mámy neříkají – toto dítě miluji nejvíc, toto nenávidím. Mezi obojím je velmi tenká hranice, která se dokáže posouvat v rámci jednoho jitra a soumraku. Přiznat si, že někdy je jediným řešením, jak zastavit neutichající pláč, zavřít dveře; přiznat si, že bezprizorní řev je jedním z ventilů, jak vydržet osamění mateřské role, přiznat si, že milovat tolik, až to bolí, je nejtěžší věc na světě. Celý život jsem pracovala s dětmi. Jako porodní asistentka a později jako sestra v kojeňáku. Ve službě se mi dařilo, vkládala jsem do ní veškerou svou empatii, lásku i smysl pro řemeslo, avšak u vlastních dětí jsem selhávala, alespoň mám ten pocit…“ – ukázka z knihy. „Ačkoli byla Aš vždy na periferii, vždy tak trochu odstrčená – geograficky i politicky – dokázala si ještě před válkou najít cestu k prosperitě. Byl zde rozvinutý textilní průmysl, služby a zároveň krásná příroda. Všem dobře známé historické události přetnuly dlouhý řetězec ašských úspěchů na všech frontách. Doslova. Jenže už je skoro osmdesát let po válce a třicet let po revoluci, a my stále nenacházíme ten správný lék na naši ‚nemoc‘“. – z autorčina blogu. (knihydobrovsky.cz)