Ženy na popravišti - pejčoch ivo

V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí. (patro.cz)

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko. (patro.cz)

Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost. (patro.cz)

Čtenář v knize najde informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let, nově navíc kapitola o současných tancích. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. (patro.cz)

(patro.cz)

Černá kniha sovětské okupace přináší informace o nejzávažnějších důsledcích vojenské intervence armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné sovětské vojenské okupace 1968–1991. Těmito důsledky jsou občané zemřelí v důsledku působení intervenčních nebo okupačních vojsk. Kniha rovněž zaplňuje dosavadní mezeru v historickém bádání tzv. normalizace jako nástin vývoje a základních problémů sovětské okupace. Od prvního vydání v roce 2015 autoři objevili údaje o dosud neznámých obětech let 1969-1991. Znovu podrobili zkoumání i počáteční měsíce okupace v roce 1968. Výsledkem se stala kniha Okupace 1968 a její oběti, kterou roku 2017 vydal jako neprodejnou publikaci Vojenský historický ústav v Praze. Během studia nových archivních materiálů se podařilo objevit nebo upřesnit řadu informací, vztahujících se k prožívání a následkům invaze roku 1968 především z perspektivy občanů Československa. Rovněž se podařilo zpřesnit seznam obětí intervenčních a okupačních jednotek od srpna do prosince 1968. Ještě před deseti lety se mělo všeobecně za to, že zemřelých československých občanů bylo 108. Zkoumáním dosud historicky nezpracovaných archiválií se nám podařilo objevit další informace a stav obětí z roku 1968 je 137. I u těch, jejichž jména byla již známá, se v mnoha případech povedlo nově objasnit podrobnosti průběhu tragických událostí i životopisů obětí. Díky ochotě archivních institucí i příbuzných zemřelých jsme dokázali u většiny z nich text doplnit jejich fotografiemi a jednotliví zemřelí tak pro čtenáře přestávají být statistickým údajem a pomyslně dostávají skutečnou tvář. Z dalšího období let sovětské okupace 1969–1991 byly upřesněny nepotvrzené nebo objeveny poznatky o dosud neznámých případech. Počet potvrzených obětí na životech za toto dlouhé období se zvýšil z 267 na 288, tedy o 21. Autoři se rozhodli také pro jednotné chronologické zpracování tragických událostí za celé období od 21. srpna 1968 do 25. června 1991. Dosavadní rozdělení na oběti několika měsíců roku 1968 a potom na další období let 1969-1991 není metodologicky nejvhodnější, protože 31. prosinec 1968 není v této problematice žádným historickým mezníkem. Celkový počet obětí na životech ze strany obyvatel Československa vzniklých v souvislosti s pobytem sovětských vojsk tedy je 425. Do kapitol přibližujících celkový rámec sovětské vojenské přítomnosti byly doplněny některé nové poznatky a opraveny zjištěné nepřesnosti. Doplněné vydání knihy věnované především nejzávažnějším dopadům vojenské intervence armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i následného působení Střední skupiny sovětských vojsk v Československu vychází v roce padesátého výročí srpna 1968. (patro.cz)

V druhé polovině devatenáctého století se jako jeden z produktů technické revoluce objevilo jízdní kolo a rychle zdokonalovalo. V posledních dekádách jej začaly používat některé armády a v průběhu první světové války již cyklistické jednotky tvořily nedílnou součást řady armád. Objevil se levný a efektivní prostředek pro průzkum, speciální operace nebo rychlé průniky do hloubky nepřátelského území, který měl své využití i v meziválečném období. Již československé legie v Itálii vybudovaly první cyklistické útvary a v této tradici se pokračovalo i v meziválečné republice. V průběhu dvacátých let disponovala československá armáda cyklistickými jednotkami u jezdectva a hraničářských útvarů, před polovinou třicátých let pak došlo k jejich rozsáhlé reorganizaci. Armáda pak disponovala pěticí cyklistických praporů, které existovaly až do nacistické okupace. V letech druhé světové války postavilo cyklistické jednotky protektorátní vládní vojsko i armáda Slovenské republiky, zcela poslední útvar tohoto druhu se ale objevil v rámci exilové československé armády. S koncem druhé světové války se uzavřela čtvrt století dlouhá a pozoruhodná historie tohoto druhu zbraně v československých ozbrojených silách. (patro.cz)

Krátce po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 začaly v právě ustanoveném protektorátu vznikat nové extrémistické strany a hnutí, jejichž ideovým pilířem se stala co nejužší spolupráce okupanty a vzývání Adolfa Hitlera. Většina z nich měla doslova jepičí život a minimum členů, často zanikaly po několika schůzích nebo dostaly charakter stolních společností v oblíbené pivnici. Několik stran a hnutí však představovalo výrazně početnější formace. Nejznámější a vlasteneckým obyvatelstvem nejvíce nenáviděná byla kolaborantská Vlajka pod vedením Jana Ryse-Rozsévače. Vedle ní však vzniklo i několik dalších stran s pevnou organizační strukturou, které alespoň na čas dokázaly získat stovky nebo dokonce tisíce členů a vybudovat sekretariáty v řadě měst a obcí. Do této kategorie patřila i Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana, která představovala pokus o vybudování české obdoby Hitlerovy NSDAP. Vedena Františkem Mikulášem Mlčochem, jednou z nejbizarnějších postav našich politických dějin, existovala v podstatě po celou válku a stala se velmi obávanou kolaborantskou organizací. Její vedení i část prostého členstva aktivně spolupracovali s gestapem a Zelené hákové kříže, jak se straně přezdívalo, se zařadily k nejtemnějším organizacím z období okupace. (patro.cz)

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko. (knihydobrovsky.cz)

Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu vyšla řada studií i knih na téma poprav obětí politických procesů padesátých let, a jak ukazují diskuze mezi historiky i veřejností, tato problematika je stále aktuální. Přetrvávají diskuze, zda mezi oběti zařadit i funkcionáře komunistické strany, smetené v důsledku vnitrostranického boje. Podobně je tomu s otázkou, koho mezi oběti politických procesů vůbec zahrnout, mezi vyloženě politické procesy se dostaly také případy s částečně kriminálním pozadím a je na dalším bádání, jak se tyto kauzy zhodnotí. Dosud se však neřešila otázka, která s nejkrvavějšími perzekucemi spadajícími do období prezidentské funkce Klementa Gottwalda úzce souvisí. Je známo, kolik občanů bylo za jeho éry popraveno, žádná studie se však nevěnovala milostem, které první dělnický prezident podepsal. Pokud pohlédneme na nepříliš dlouhé prezidentské období Klementa Gottwalda z úhlu hrdelních trestů, zjistíme, že na popravištích zemřelo celkem 228 lidí. Z nich bylo 7 kolaborantů či válečných zločinů a 25 vrahů nebo pachatelů hospodářské kriminality. Děsivé však je, že z politických důvodů bylo oběšeno 196 občanů včetně jedné ženy. Roku 1950 se jednalo o 53 popravených, stejně jako roku 1951, v roce 1952 počet stoupl dokonce na 56. V těchto letech tedy v statistickém průměru režim oběsil jednoho svého odpůrce týdně. Za stejné období podepsal Klement Gottwald 56 milostí, na jejichž základě byl občanům změněn trest smrti na odnětí svobody. Dobu ilustruje fakt, že nejvíce jich bylo uděleno pachatelům válečných zločinů a kolaborantům, celkem 23. V politických kauzách podepsal Gottwald 21milostí a v případě kriminálních deliktů 12. Z nich šlo u 3 osob o trestný čin narušování zásobování, spočívající v padělání potravinových lístků a černý obchod s nimi, u ostatních o vraždy, případně jejich organizování. Kniha Gottwaldovy milosti se pokusí nastolenou otázku zodpovědět a přinést na první léta komunistické diktatury pohled z nového úhlu. (knihydobrovsky.cz)

V letech první světové války se objevila myšlenka, která oprášila starou technologii zápalných či výbušných lodí a člunů, jež byly v minulých století vypouštěny proti kotvištím nepřítele, přehradám blokujícím přístup k přístavům nebo říčním cestám. Konstruktéři v několika zemích si uvědomili, že spalovací motor jim dává možnosti, o jakých si mohli nechat jejich předci jenom zdát. Malý rychlý člun vybavený silnou výbušnou hlavicí dokázal poškodit či dokonce potopit i velkou válečnou loď. Jeho výroba přitom nepotřebovala větší množství stavebních normohodin a nespolykala nijak značné finanční prostředky. Relativně levná a snadno vyrobitelná zbraň však měla jiná úskalí. Vzhledem k nevelkým rozměrům ji bylo nutné skrytě dopravit co nejblíže místa útoku, protože na dlouhé plavby po rozbouřeném moři nebyla konstruována. Zvláště riskantní byla sama akce, k navedení na cíl se používalo několik systémů, většinou však alespoň v první fázi bylo třeba manuální navedení. Pilot musel ve vysoké rychlosti zaměřit cíl a potom své plavidlo opustit, což bylo samo o sobě velice nebezpečné. K tomu se přičítala hrozba střelby z napadené lodi nebo obrany přístavu, rovněž silná exploze mohla pilota ve vodě smrtelně zranit. Přesto se explozivní čluny začaly vyrábět a především v letech druhé světové války získaly proslulost a vzbuzovaly obavy mezi námořníky bránícími válečné základny. To byl ostatně významný sekundární efekt nasazení jak výbušných člunů, tak miniponorek. Protivník totiž musel k obraně před těmito levnými prostředky nasadit zpravidla mnohem větší a nesrovnatelně nákladnější síly. Jen sama existence miniaturních námořních zbraní a možnost jejich náhlého úderu tedy pomáhala odčerpávat lidské i ekonomické zdroje nepřítele, který by jinak mohl strážní lodě, mužstvo i patrolující letouny nasadit jinde… Doprodej starších titulů vydaných před rokem 2015. (knihydobrovsky.cz)

Velká ilustrovaná encyklopedie nabízí přehled 154 nejvýznamnějších tanků a samohybných děl od roku 1915 až po současnost. Je rozdělena na čtyři hlavní části – tanky vyráběné do roku 1939, druhoválečné stroje, tanky ze studené války a současné, z arzenálu armád hlavních mocností i menších států. Obsahuje úvodní texty k vývoji obrněnců v jednotlivých armádách a řadu atraktivních odboček, například k taktice, munici nebo vybavení osádek. U každého obrněnce najdete základní technicko-taktická data verze, jejíž fotografii či vyobrazení najdete u tabulky, i přehled nejvýznamnějších kladů a záporů. Bohatý vizuální materiál zahrnuje přehledné grafiky a unikátní kolorované fotografie. Pokud se zajímáte o obrněnou techniku, pak by vám tato největší česká encyklopedie neměla v knihovně chybět! Definitivní třetí rozšířené vydání obsahuje navíc 29 tanků a samohybných děl z výzbroje různých armád a ze všech historických epoch, oproti vydání prvnímu. Kompletuje technické srovnání hlavních modelů druhé světové války německé, sovětské, americké a britské provenience, a také podrobný pohled na prvorepublikové československé tančíky a tanky vz. 33 a LT vz. 34, 35 a 38. Již od druhého vydání byla také vyčleněna a rozšířena závěrečná kapitola o nejmodernější technice. (knihydobrovsky.cz)

Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost. (knihydobrovsky.cz)

Německé tažení prvních let druhé světové války symbolizovaly drtivé údery bombardovacích svazů. Ty ničily nejen vojenské cíle, ale měnily celé čtvrti velkoměst západní i východní Evropy v bezútěšné rozvaliny. Základním strojem bombardovacích eskader Luftwaffe se pro první polovinu války stal dvoumotorový Heinkel He 111, jenž ve službě vydržel až do konečné kapitulace. Elegantně řešený letoun vytvořil nedílnou kulisu letecké války prakticky na všech frontách, a to již ve Španělsku během občanského konfliktu v druhé polovině třicátých let. Přestože v průběhu doby byl u mnoha jednotek nahrazován moderními stroji konkurence, zejména Junkersy Ju 88 a Ju 188 nebo Dorniery Do 217, nikdy se jej ve výzbroji zcela vyměnit nepodařilo. Naopak, pro zájemce o historii druhé světové války zůstává symbolem nacistické bombardovací ofenzivy právě Heinkel He 111, spojený s pádem Francie, Bitvou o Británii i vpádem do Sovětského svazu.. (knihydobrovsky.cz)

Krátce po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 začaly v právě ustanoveném protektorátu vznikat nové extrémistické strany a hnutí, jejichž ideovým pilířem se stala co nejužší spolupráce okupanty a vzývání Adolfa Hitlera. Většina z nich měla doslova jepičí život a minimum členů, často zanikaly po několika schůzích nebo dostaly charakter stolních společností v oblíbené pivnici. Několik stran a hnutí však představovalo výrazně početnější formace. Nejznámější a vlasteneckým obyvatelstvem nejvíce nenáviděná byla kolaborantská Vlajka pod vedením Jana Ryse-Rozsévače. Vedle ní však vzniklo i několik dalších stran s pevnou organizační strukturou, které alespoň na čas dokázaly získat stovky nebo dokonce tisíce členů a vybudovat sekretariáty v řadě měst a obcí. Do této kategorie patřila i Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana, která představovala pokus o vybudování české obdoby Hitlerovy NSDAP. Vedena Františkem Mikulášem Mlčochem, jednou z nejbizarnějších postav našich politických dějin, existovala v podstatě po celou válku a stala se velmi obávanou kolaborantskou organizací. Její vedení i část prostého členstva aktivně spolupracovali s gestapem a Zelené hákové kříže, jak se straně přezdívalo, se zařadily k nejtemnějším organizacím z období okupace. (knihydobrovsky.cz)

Období první československé republiky (1918-1938) z pohledu kriminální činnosti a práce vyšetřovatelů nebylo jen érou ze slavného televizního seriálu známého rady Vacátka a jeho "hříšných lidí" ani aférou týkající se nikdy nevyřešeného případu vraždy Otýlie Vranské. V této době bylo vyneseno více než čtyři sta nejvyšších trestů za kriminální trestné činy, které pravidelně plnily první stránky bulvárních novin, ale i seriózních deníků. Ani fungující parlamentní demokracie, zaštítěná morální autoritou T. G. Masaryka, nebyla překážkou pro různé aféry s konotacemi na nejvyšší politická místa. Nezůstalo však jen u nich - v ČSR řádil i mezinárodní organizovaný zločin, od padělání bankovek až po vraždy a atentáty. Tíživá mezinárodní situace, kdy republika byla obklopena téměř samými nepřáteli, také přála v nebývalé míře špionáži. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali toto období českých, respektive československých dějin a pro každý rok této éry vybrali do své nové knihy kriminální případ, který se v té době těšil největší pozornosti celé společnosti. Čtenář se tak může seznámit nejen s kauzou Otýlie Vranská, ale například i s případy psychicky narušeného otcovraha Zdeňka Hlasivce, Hildy Hanikové, která zorganizovala vraždu svého manžela, Oldřicha Filipína, několikanásobného loupežného vraha, Marie Volfové, jedné z nejznámějších vražedkyň československé historie, či sexuálního devianta Svatopluka Štěpánka, známého jako "roudnický netvor". Stranou zájmu autorů ale nezůstaly ani případy s politickým podtextem, charakteristické především pro třicátá léta, takže se čtenář může podrobněji seznámit například s procesem s Volkssportem, tedy soudním líčením se sudetoněmeckými nacisty, pokusem o ozbrojený politický převrat v roce 1933, známým jako "židenický puč", nebo s fémovou vraždou inženýra Formise. Aby ilustrovali postoj společnosti v období první republiky k homosexuálním vztahům, vybrali autoři pro rok 1927 případ soudního procesu s ženami obviněnými z lesbického vztahu. (knihydobrovsky.cz)

Přestože japonská obrněná technika nepatřila k těm nejvýraznějším v této oblasti, je historie japonských tanků, samohybných děl a obrněných automobilů velmi zajímavá. Vojenský průmysl orientovaný na expanzi, začal nejdříve kopírovat západní technologie a na základě zkušeností budovat systém své vlastní obrněné techniky určené k vedení agresivní války. Jak vše dopadlo, známe z historie. Kniha podává zejména základní informace o vývoji a výrobě, technických a bojových parametrech a nasazení bojových vozidel. 20 barevných kreseb kamufláží, 81 černobílých fotografií, 52 výkresů (knihydobrovsky.cz)

Italská konstrukční škola dala základ vzniku mnoha novodobým španělským konstrukcím obrněných vozidel. Kniha podrobně popisuje jednotlivé kategorie i jejich vliv na další vývoj těchto zbraní. 79 černobílých fotografií, 122 výkresů, 21 reprodukcí (knihydobrovsky.cz)

Přesto, že obrněná technika malých států nebyla svým množstvím ani konstrukcí ve světě určující, lze konstatovat, že se podstatnou měrou podílela na různých konfliktech nebo misijních akcích. Z těchto deseti zemí jsou nejzajímavější zbraně z Finska, Švédska a Jugoslávie. 10 barevných a 76 černobílých fotografií, 55 výkresů (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Ivo Pejčoch; Jiří Plachý, 212 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to... (alza.cz)

Černá kniha sovětské okupace přináší informace o nejzávažnějších důsledcích vojenské intervence armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné sovětské vojenské okupace 1968–1991. Těmito důsledky jsou občané zemřelí v důsledku působení intervenčních nebo okupačních vojsk. Kniha rovněž zaplňuje dosavadní mezeru v historickém bádání tzv. normalizace jako nástin vývoje a základních problémů sovětské okupace. Od prvního vydání v roce 2015 autoři objevili údaje o dosud neznámých obětech let 1969-1991. Znovu podrobili zkoumání i počáteční měsíce okupace v roce 1968. Výsledkem se stala kniha Okupace 1968 a její oběti, kterou roku 2017 vydal jako neprodejnou publikaci Vojenský historický ústav v Praze. Během studia nových archivních materiálů se podařilo objevit nebo upřesnit řadu informací, vztahujících se k prožívání a následkům invaze roku 1968 především z perspektivy občanů Československa. Rovněž se podařilo zpřesnit seznam obětí intervenčních a okupačních jednotek od srpna do prosince 1968. Ještě před deseti lety se mělo všeobecně za to, že zemřelých československých občanů bylo 108. Zkoumáním dosud historicky nezpracovaných archiválií se nám podařilo objevit další informace a stav obětí z roku 1968 je 137. I u těch, jejichž jména byla již známá, se v mnoha případech povedlo nově objasnit podrobnosti průběhu tragických událostí i životopisů obětí. Díky ochotě archivních institucí i příbuzných zemřelých jsme dokázali u většiny z nich text doplnit jejich fotografiemi a jednotliví zemřelí tak pro čtenáře přestávají být statistickým údajem a pomyslně dostávají skutečnou tvář. Z dalšího období let sovětské okupace 1969–1991 byly upřesněny nepotvrzené nebo objeveny poznatky o dosud neznámých případech. Počet potvrzených obětí na životech za toto dlouhé období se zvýšil z 267 na 288, tedy o 21. Autoři se rozhodli také pro jednotné chronologické zpracování tragických událostí za celé období od 21. srpna 1968 do 25. června 1991. Dosavadní rozdělení na oběti několika měsíců roku 1968 a potom na další období let 1969-1991 není metodologicky nejvhodnější, protože 31. prosinec 1968 není v této problematice žádným historickým mezníkem. Celkový počet obětí na životech ze strany obyvatel Československa vzniklých v souvislosti s pobytem sovětských vojsk tedy je 425. Do kapitol přibližujících celkový rámec sovětské vojenské přítomnosti byly doplněny některé nové poznatky a opraveny zjištěné nepřesnosti. Doplněné vydání knihy věnované především nejzávažnějším dopadům vojenské intervence armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i následného působení Střední skupiny sovětských vojsk v Československu vychází v roce padesátého výročí srpna 1968. (knihydobrovsky.cz)

V pořadí již třetí kniha, zaměřená na období politických procesů v Československu a jejich oběti, se věnuje oblasti popravených příslušníků SNB, Ministerstva vnitra a Sboru vězeňské stráže. Publikace narušuje zažitou představu policistů jako jednolité hmoty, bezvýhradně oddané komunistickému režimu. Mezi popravenými nacházíme odhodlané protikomunistické odbojáře, nevinné oběti politických procesů a ve dvou případech také exponenty vládnoucí moci, smetené intrikami svých spolustraníků. Jeden z policistů byl dokonce souzen v neznámějším procesu doby nesvobody, jehož hlavní osobou se stala doktorka Milada Horáková. K policistům, popraveným z politických důvodů jsou v samostatné části knihy přiřazeny také případy exekvovaných z kriminálních příčin (podobně jako u knihy Vojáci na popravišti), mezi policisty se takové kauzy vyskytly dvě. Kniha je doprovázena množstvím fotografického materiálu, ke každému z popisovaných mužů se podařilo dohledat fotografii, některé autorům poskytli přímo členové rodiny. (patro.cz)

Unikátní svědectví známého knihkupce, archiváře, literáta a moderátora Vráti Ebra bude na knižním trhu nečekaným překvapením. Po dlouhé době zcela poprvé odhaluje svůj pohnutý, dramatický vstup do života přímo z pankrácké věznice. Tam se narodil gestapem zatčené mamince – sestře Josefa Valčíka, atentátníka na R. Heydricha, – která byla tři měsíce po porodu popravena. Vráťa Ebr drama prvních let svého života odkrývá prostřednictvím výpovědí svých příbuzných, o kterých se dosud mlčelo. Pak prozrazuje svůj nástup do knihkupeckého světa s poznáním celé řady známých osobností. Pestré, až originální zážitky s úspěchy i prohrami činí z knihy nevšední dokument – čtení plné dosud nezveřejněných faktů a kuriozit. (patro.cz)

Kniha - autor Ivo Pejčoch; Prokop Tomek, 264 stran, česky, pevná bez přebalu matná V pořadí již třetí kniha, zaměřená na období politických procesů v Československu a jejich oběti, se věnuje oblasti popravených příslušníků SNB, Ministerstva vnitra a Sboru vězeňské stráže. Publikace narušuje zažitou představu policistů jako jednolité hmoty, bezvýhradně oddané komunistickému režimu. Mezi popravenými nacházíme odhodlané protikomunistické odbojáře, nevinné oběti politických procesů a ve dvou případech také exponenty vládnoucí moci, smetené intrikami svých spolustraníků. Jeden z policistů byl dokonce souzen v neznámějším procesu doby nesvobody, jehož hlavní osobou se stala doktorka Milada Horáková. K policistům, popraveným z politických důvodů jsou v samostatné části knihy přiřazeny také případy exekvovaných z kriminálních příčin (podobně jako u knihy Vojáci na popravišti), mezi policisty se takové kauzy vyskytly dvě. Kniha je doprovázena množstvím fotografického... (alza.cz)

Unikátní svědectví známého knihkupce, archiváře, literáta a moderátora Vráti Ebra bude na knižním trhu nečekaným překvapením. Po dlouhé době zcela poprvé odhaluje svůj pohnutý, dramatický vstup do života přímo z pankrácké věznice. Tam se narodil gestapem zatčené mamince – sestře Josefa Valčíka, atentátníka na R. Heydricha, – která byla tři měsíce po porodu popravena. Vráťa Ebr drama prvních let svého života odkrývá prostřednictvím výpovědí svých příbuzných, o kterých se dosud mlčelo. Pak prozrazuje svůj nástup do knihkupeckého světa s poznáním celé řady známých osobností. Pestré, až originální zážitky s úspěchy i prohrami činí z knihy nevšední dokument – čtení plné dosud nezveřejněných faktů a kuriozit. (knihydobrovsky.cz)

Autor knihy PhDr. Slavomír Pejčoch-Ravik, narozený roku 1932, strávil těžší část života v podniku invalidů META (jako cenový znalec). V příznivých politických obdobích se však angažoval i jako poradce Úřadu vlády a politický a ekonomický analytik premiéra. Studoval historii na UK, z píle se věnoval i archeologii a filozofii a v obtížných časech vydával literaturu o Bibli, světcích a o Bohu a přírodních vědách (zprvu ji zveřejňoval na vývěskách v chrámu sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze, později knižně). V souboru zhruba stovky titulů se též věnoval starožitnostem a užitému umění. Kromě zmíněných oborů se angažoval v postgraduálním studiu na VŠE (obor financování a ceny), pracoval jako odborník pro sdělovací prostředky („research fellow“) v NATO a na College of Arts si své rozsáhlé jazykové znalosti obohatil postgraduálně v Bagdádu o arabštinu. (patro.cz)

Kniha - autor Vratislav Ebr; Marie Formáčková, 168 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Unikátní svědectví známého knihkupce, archiváře, literáta a moderátora Vráti Ebra bude na knižním trhu nečekaným překvapením. Po dlouhé době zcela poprvé odhaluje svůj pohnutý, dramatický vstup do života přímo z pankrácké věznice. Tam se narodil gestapem zatčené mamince – sestře Josefa Valčíka, atentátníka na R. Heydricha, – která byla tři měsíce po porodu popravena. Vráťa Ebr drama prvních let svého života odkrývá prostřednictvím výpovědí svých příbuzných, o kterých se dosud mlčelo. Pak prozrazuje svůj nástup do knihkupeckého světa s poznáním celé řady známých osobností. Pestré, až originální zážitky s úspěchy i prohrami činí z knihy nevšední dokument – čtení plné dosud nezveřejněných faktů a kuriozit. (alza.cz)

Kniha - autor Jiří Plachý; Ivo Pejčoch, 208 stran, česky, pevná bez přebalu matná Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z... (alza.cz)

Audiokniha:,Jeníček, Mařenka a jejich svérázný kamarád Blboun nejapný jsou zpět a s nimi i známé postavy ze světa pohádek. Tentokrát se dozvíme pravdu o tom, jak to bylo se Šípkovou Růženkou, Otesánkem nebo Čertem a Káčou. To pravé velké dobrodružství ale začne v okamžiku, kdy se Jeníček s Mařenkou vydají hledat zázračné bylinky na Blbounův rodný ostrov Mauricius. Chcete vědět, k čemu je budou potřebovat? Tak se pusťte do poslouchání. Čeká vás totiž odhalení jednoho z největších tajemství o Blbounech! (knihydobrovsky.cz)

V každém pekle je samozřejmě plno čertů, ale musí tu být i někdo, kdo se postará o pořádek, legraci a dobré jídlo. Ten někdo je babička! Čerti vědí, jak by to bez ní s peklem dopadlo. Čertí babička se o svoje nezbedné pekelníky trpělivě stará, léčí jejich bolístky a učí je v pekelné škole. A když začne vyprávět, to je něco… Na tomhle pekle bude něco moudrého. (patro.cz)

Ivo Vodseďálek (1931–2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949–1998 poprvé v úplnosti. Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý – v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu.„ Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, „Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno.“ (patro.cz)

Halenka z kolekce IVY & OAK. Model vyroben z jednobarevné látky. Model má výstřih do V. (answear.cz)

Ivo Vodseďálek (1931-2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949-1998 poprvé v úplnosti. Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý - v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu." Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, "Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno." Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Herečka a malířka Iva Hüttnerová přichází již po pětadvacáté se svým tradičním nástěnným kalendářem s krásnými charakteristickými obrázky. (knihydobrovsky.cz)

Herschel Supply Elmer Shallow - nízká beanie čepice s charakteristickým logem na čele. (freshlabels.cz)

Kniha seznamuje čtenáře s východisky, okolnostmi, průběhem a výsledky nejdelší simulace kosmického letu, jaká byla doposud realizována. Příběh první úspěšné "mise" šestičlenné mezinárodní posádky na planetu Mars je popisován z mnoha různých pohledů, protože k napsání knihy sdružilo síly 34 autorů mnoha národností a nejrůznějšího odborného zaměření. Výsledkem je publikace, která je přes svoji přísnou vědeckost otevřena všem čtenářům se zájmem o kosmické lety, ale i o chování a prožívání osob v extrémním prostředí či o vyprávění (ne)obyčejného příběhu o 520 dnech dlouhé samotě. Kolektiv autorů spojuje zájem o kosmický výzkum. Jeden z autorů absolvoval kosmický let, tři prošli simulací kosmického letu, většina se opakovaně podílela na projektech, ve kterých byly dlouhodobé lety simulovány, a ti nejšťastnější realizují své výzkumy přímo v Mezinárodní kosmické stanici. (knihydobrovsky.cz)

Podhorský region Semilsko je místem bohatým na dějinné události i krásným koutem severních Čech. O jeho proměnách pojednává kniha nazvaná Semilsko Pavla Jakubce a Iva Navrátila, která vychází v rámci edice Zmizelé Čechy. Historický text doplňuje téměř sto osmdesát unikátních fotografií z místních archivů i od soukromých sběratelů. (patro.cz)

Pekařina je staré voňavé řemeslo, které dnes s radostí opět objevujeme. Ponořte se do světa domácího pečení a s ním spojených tradic. Upečte si kváskové pečivo v troubě, domácí pekárně či v remosce. Autorky pro vás s láskou připravily knihu plnou receptů nejen na chleba, ale i na křupavé rohlíky, bulky, dalamánky… Vše doplnily i trochou teorie, díky které zvládnete připravit kvásek, zjistíte informace o surovinách i pomůckách a mnoho dalšího. (patro.cz)

Ivo Koblasa je český handicapovaný cyklista, medailista z velkých paralympijských šampionátů. Těžká epilepsie v dětství, náročná operace mozku, nic z toho ho nezastavilo v cestě za jeho životním snem. Protože vůle, odhodlání a touha je silnější než všechna protivenství světa. Poutavá kniha vám přiblíží jeho osobnost, rodinné zázemí i atmosféru velkých závodů. A rovněž se seznámíte s osudem Ivova velkého vzoru - jeho dědečkem, válečným hrdinou a pilotem RAF Emilem Bočkem. (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Zcela ojedinělý projekt „hudby na pomezí” dává brněnské zpěvačce, herečce a houslistce Ivě Bittové prostor zabrusit do světa klasické hudby a hudebních inspirací. Zcela ojedinělý projekt „hudby na pomezí” dává brněnské zpěvačce, herečce a houslistce Ivě Bittové prostor zabrusit do světa klasické hudby a hudebních inspirací. Můžeme zde slyšet její první folklorní nahrávky s tatínkem, její hudební zpracování Janáčkových nápěvků i poslední skladby Čekám Tě. Ivu Bittovou uslyšíme ve zcela originální romské mši Miloše Štědroně (otce i syna) a především v jejcíh vlastním kompozicích, kterým vévodí smyčcový kvartet s hlasem Quatuor pour Cora. V bookletu je osobní vyznání interpretky a obrazová dokumentace. Seznam stop Quator pour Cora Larghetto / Skočná / Tanec / Závěr / Missa Zingarica. Sopra Tikha ugordonaczka (Ubohá žebračka) pro zpěv, housle a baryt.housle, vcello, kytaru a bicí nástr / Čekám Tě / Polykačka nožů / Sarabanda / Ej ně do nás / Hladaj ty... (alza.cz)

Předkládanou monografickou práci tvoří čtyři samostatné studie, v nichž jsou zachyceny životní osudy a jednotlivé stránky vědeckého, hudebněkritického, etnografického,organizačního i pedagogického profilu PhDr. Iva Stolaříka, CSc., bezesporu jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století, jež většinu svého života strávily v Ostravě a v jejím širším okolí. Publikace, do jejíž 2 části byly zařazeny také vzpomínky a názory Stolaříkových přátel, je dílem tří hudebních historiků, kteří se rozhodli jejím vytvořením vzdát poctu tomuto nestorovi ostravské muzikologie. (patro.cz)

Předkládanou monografickou práci tvoří čtyři samostatné studie, v nichž jsou zachyceny životní osudy a jednotlivé stránky vědeckého, hudebněkritického, etnografického,organizačního i pedagogického profilu PhDr. Iva Stolaříka, CSc., bezesporu jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století, jež většinu svého života strávily v Ostravě a v jejím širším okolí. Publikace, do jejíž 2 části byly zařazeny také vzpomínky a názory Stolaříkových přátel, je dílem tří hudebních historiků, kteří se rozhodli jejím vytvořením vzdát poctu tomuto nestorovi ostravské muzikologie. (knihydobrovsky.cz)

Jednoduchá nadčasová jídelní židle Ivy. Rám je vyrobený z překližky a židle je čalouněná sametovou látkou. Výška sedáku je 44 cm, hloubka 39 a šířka 47 cm. Židle je stohovatelná a má maximální nosnost 150 kg. Produkt je dodávaný v rozloženém stavu s jasným montážním návodem. V případě tvrdých podlah umístěte plstěné podložky pod nohy, zabrání se tím poškození podlahy. (vemzu.cz)

eBook:,Kniha je určená všetkým, ktorých zaujíma kvalita života vo vyššom veku, čo sú predovšetkým seniori. Autorky rozdelili svoju knihu do dvoch častí. V prvej sa venujú problematike takzvaného zdravého starnutia, v druhej časti sa zaoberajú najčastejšími ochoreniami a problémami spojenými s vyšším vekom. Čitateľom kniha ponúka tak teoretické informácie, ako aj praktické úlohy. (knihydobrovsky.cz)

Džíny z kolekce Lee ve střihu ultra skinny se zvýšeným pasem. Model vyroben ze sepraného denimu. (answear.cz)

Zpozorněte! Nejspíše jste kuřáci v různých stadiích zoufalství. Nebo lidé, jejichž blízcí kouří. Kniha Absťák stojí 4–6 krabiček cigaret. Finanční návratnost této knihy je asi týden. A jaká je skutečná hodnota této knihy? My kuřáci většinou chceme přestat kouřit. Paradoxně ale máme strach přestat kouřit, protože věříme, že: •ztloustneme, jakmile přestaneme •se budeme dlouho trápit strašnými abstinenční příznaky •budeme trpět jako zvířata, budeme se potit a třást •budeme nervózní, nesoustředíme se a nezvládneme stresy •selžeme, protože nemáme silnou vůli •znovu začneme a všechno to utrpení se bude opakovat… Z těchto důvodů všem i sobě lžeme, jak nám kouření chutná. Pravdou ale je, že nechutná, jen jsme závislí na nikotinu. Systematicky si ničíme zdraví a ještě za to platíme stále větší peníze. Jenže přestat kouřit je lehčí, než si myslíte. Řešení najdete v knize Absťák. Nepřiberete a většinou budete i v pohodě. Zvládnete stresy. A hlavně, vůbec to není o silné vůli… Tato kniha vám ukáže, jak kdykoli nashromáždíte takovou sílu emocí, že přestanete mít chuť kouřit. Může to dokázat každý. Ivo Toman se narodil s Touretteovým syndromem. Těmto lidem lékaři nikotin přímo předepisují, protože zmírňuje tiky. On sám kouřil dvacet šest let. Když dokázal přestat kouřit on, dokážete to i vy. Ivo Toman o kouření a lidské motivaci ví opravdu hodně. I přes své postižení se stal nejvyhledávanějším motivačním řečníkem v Česku a na Slovensku, protože jde až na samou podstatu věci. Přečtěte si jeho zpověď bývalého kuřáka a získejte návod jak na to. (knihydobrovsky.cz)

Monografie předního odborníka královéhradeckého Fingerlandova ústavu patologie shrnuje jeho poznatky v kardiopatologii za téměř padesát let. Publikace slouží jako postgraduální učebnice jak pro patology, tak pro kardiology, autor sám ji zamýšlel jako přehledné a srozumitelné interdisciplinární propojení morfologického přístupu s klinickou praxí. (patro.cz)

Slavná éra rozvinutého oboru leteckých prací, obecně nazývaná práškaři, v podstatě skončila sametovou revolucí. V celém našem hospodářství nastali úplně jiná pravidla hospodaření a plánování, financování, cenové politiky a toto odvětví ztratilo ekonomickou podstatu. Každý, kdo přivoněl k létání, nebo kdo se o ně zajímá ví, že létat jako práškař znamenalo létat v podmínkách, které jsou pro jakýkoliv jiný letecký provoz zakázány. Výška několik metrů nad povrchem, rychlost letu takřka na minimálce, nákladem zatížené letadlo, let vyžadující maximální soustředění na okolní terén, letové překážky, sílu a směr větru, sledování v jakém množství a v jakém prostoru a kam pilot shazuje svůj náklad chemikálií, značný počet startů a přistání v polních podmínkách každý den atd. Není divu, že v takových podmínkách docházelo k haváriím. Piloti přitom neměli ještě mobilní telefony, rádiové spojení bylo nedokonalé, pokud vůbec bylo. Havarovaný pilot bojoval ve vraku letadla o život bez pomoci, sám a dlouho. Mnoho pilotů zaplatilo za svoji vášeň létat daň nejvyšší, patří jim čest a vzpomínka. Ta ale patří i tomu velkému počtu pilotů práškařů, kteří měli větší štěstí. Kniha je nejen vzpomínkou na práškaře, ale uvádí i přehled o vývoji toho odvětví leteckých prací, o vývoji u nás používaných letounů a o problematice létání pro zemědělské a lesnické účely. OMLUVA AUTORA Nakladatelství Svět křídel právě vydalo mou knihu PRÁŠKAŘI. Současná ekonomická a ekologická pravidla nedovolují tento druh leteckých prací vykonávat. Letecké práce v zemědělské výrobě tak skončily. Považoval jsem za nutné obětavou práci pilotů práškařů svou knihou připomenout a projevit tak úctu k tomu, co ve svém životě dokázali. Celou knihu prolíná mé přesvědčení, že všichni práškaři svůj život prožili v kritických podmínkách. Množství startů a přistání, způsob létání, klimatické poměry, zdravotní nebezpečí aplikovaných chemických prostředků a pod. Je třeba těmto pilotům, zvláště těm, jejichž létání skončilo fatálním způsobem vyslovit obdiv a poděkování. To byl kredit, se kterým jsem k sepsání knihy přistupoval, bohužel jsem jednu informaci uvedl nesprávně. Bohužel se mi stal nepříjemný omyl, když jsem do tabulky mimořádných událostí na straně 222 jmenované knihy zaznamenal nehodu letounu L-60S, OK-NNJ, pilotovaného panem Valáškem. Pan Valášek nebyl pilotem práškařem a letoun patřil aeroklubu. Panu Valáškovi se za tuto svou chybu upřímně omlouvám. Každý, kdo přivoněl k létání, nebo kdo se o ně zajímá ví, že létat jako práškař znamenalo létat v podmínkách, které jsou pro jakýkoliv jiný letecký provoz zakázány. Výška několik metrů nad povrchem, rychlost letu takřka na minimálce, nákladem zatížené letadlo, let vyžadující maximální soustředění na okolní terén, letové překážky, sílu a směr větru, sledování v jakém množství a v jakém prostoru a kam pilot shazuje svůj náklad chemikálií, značný počet startů a přistání v polních podmínkách každý den atd. Není divu, že v takových podmínkách docházelo k haváriím. (patro.cz)

První česká publikace o elektrokolech uvede zájemce do problematiky kol, u nichž je šlapání do pedálů podporované elektropohonem. Tato kola v poslední době získávají na oblibě, což se odráží na jejich stoupající prodejnosti. Představeno je několik desítek elektrokol různých typů a různých značek z let 1995 až 2010, která jsou jakýmsi "novověkem" tohoto druhu kol. Na jeho počátku byla v polovině devadesátých let konstrukčně velmi zdařilá kompaktní pohonná jednotka (motor + baterie) koncernu Yamaha, která se vyráběla v poměrně velkých sériích a montovala do elektrokol různých značek mnoha firem - v Asii i v Evropě. Japonská Yamaha tak prolomila bariéru nedůvěry k elektrokolům a ukázala cestu, která vedla až k jejich současnému boomu. Do vývoje elektrokol se zapojili vedle Yamahy i další velmi známí výrobci motocyklů - Honda, Suzuki, velká jména z branže bicyklů - z dálněvýchodních například Merida, Giant, Dahon a celá řada evropských firem, převážně německých a nizozemských, v neposlední řadě také elektronické koncerny - Panasonic či Sanyo. Elektrokola postupně ztrácela svou robustnost a jejich hmotnost (včetně baterie) značně klesala. V uvedené typologii elektrokol je nastíněna různorodost typů kol s přídavným elektropohonem podle jejich převažujícího účelu. Vyjmenovány jsou oblasti, v nichž je využívání elektrokol nesporným přínosem pro různé věkové skupiny populace, kterým mohou zpříjemnit a obohatit život. Podrobně jsou popsány hlavní komponenty elektropohonu - motory, řídicí jednotky, baterie a ovládací prvky. Opomenuty nejsou ani elektrosady či "kity", kterými lze elektrifikovat běžná jízdní kola. Cenné jsou rovněž rady, jak si počínat a co nepřehlédnout při koupi elektrokola, včetně seznámení s elektrokoly, která jsou nabízena na našem tuzemském trhu. Čtivost publikace, která uvede čtenáře do světa elektrokol a usnadní jim orientaci v něm, zvyšují různé zajímavosti, experimenty a kuriozity. (patro.cz)

Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností. Proti všemu očekávání si ji jeden z milenců přivede do rodiny jako „mladší manželku“. Její nová rodina je z Afriky, ale jen tatínek se tam narodil. Millino nadšení pro neznámou kulturu nakazí i děti - malé černé Angličánky, kteří o Africe nevědí vůbec nic. Když i tuhle rodinu potká neštěstí, řeší je Milla zároveň s dětmi a spolumanželkou - tentokrát po africku. Kniha se způsobem v české literatuře unikátním dotýká fenoménu tak častého v dnešní moderní společnosti: čím dál tím víc lidí se nechá okouzlit cizími kulturami, zatímco pohrdá svou vlastní - ať už z dobrých, anebo špatných důvodů. Svěže psaný román, i když pojednává o věcech ne vždy veselých, je plný humoru a dobré pohody a svým životním nadhledem povzbudí a potěší mnohého čtenáře. (patro.cz)