Sebevražedné čluny - ivo pejčoch

V letech první světové války se objevila myšlenka, která oprášila starou technologii zápalných či výbušných lodí a člunů, jež byly v minulých století vypouštěny proti kotvištím nepřítele, přehradám blokujícím přístup k přístavům nebo říčním cestám. Konstruktéři v několika zemích si uvědomili, že spalovací motor jim dává možnosti, o jakých si mohli nechat jejich předci jenom zdát. Malý rychlý člun vybavený silnou výbušnou hlavicí dokázal poškodit či dokonce potopit i velkou válečnou loď. Jeho výroba přitom nepotřebovala větší množství stavebních normohodin a nespolykala nijak značné finanční prostředky. Relativně levná a snadno vyrobitelná zbraň však měla jiná úskalí. Vzhledem k nevelkým rozměrům ji bylo nutné skrytě dopravit co nejblíže místa útoku, protože na dlouhé plavby po rozbouřeném moři nebyla konstruována. Zvláště riskantní byla sama akce, k navedení na cíl se používalo několik systémů, většinou však alespoň v první fázi bylo třeba manuální navedení. Pilot musel ve vysoké rychlosti zaměřit cíl a potom své plavidlo opustit, což bylo samo o sobě velice nebezpečné. K tomu se přičítala hrozba střelby z napadené lodi nebo obrany přístavu, rovněž silná exploze mohla pilota ve vodě smrtelně zranit. Přesto se explozivní čluny začaly vyrábět a především v letech druhé světové války získaly proslulost a vzbuzovaly obavy mezi námořníky bránícími válečné základny. To byl ostatně významný sekundární efekt nasazení jak výbušných člunů, tak miniponorek. Protivník totiž musel k obraně před těmito levnými prostředky nasadit zpravidla mnohem větší a nesrovnatelně nákladnější síly. Jen sama existence miniaturních námořních zbraní a možnost jejich náhlého úderu tedy pomáhala odčerpávat lidské i ekonomické zdroje nepřítele, který by jinak mohl strážní lodě, mužstvo i patrolující letouny nasadit jinde… Doprodej starších titulů vydaných před rokem 2015. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko. (knihydobrovsky.cz)

Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu vyšla řada studií i knih na téma poprav obětí politických procesů padesátých let, a jak ukazují diskuze mezi historiky i veřejností, tato problematika je stále aktuální. Přetrvávají diskuze, zda mezi oběti zařadit i funkcionáře komunistické strany, smetené v důsledku vnitrostranického boje. Podobně je tomu s otázkou, koho mezi oběti politických procesů vůbec zahrnout, mezi vyloženě politické procesy se dostaly také případy s částečně kriminálním pozadím a je na dalším bádání, jak se tyto kauzy zhodnotí. Dosud se však neřešila otázka, která s nejkrvavějšími perzekucemi spadajícími do období prezidentské funkce Klementa Gottwalda úzce souvisí. Je známo, kolik občanů bylo za jeho éry popraveno, žádná studie se však nevěnovala milostem, které první dělnický prezident podepsal. Pokud pohlédneme na nepříliš dlouhé prezidentské období Klementa Gottwalda z úhlu hrdelních trestů, zjistíme, že na popravištích zemřelo celkem 228 lidí. Z nich bylo 7 kolaborantů či válečných zločinů a 25 vrahů nebo pachatelů hospodářské kriminality. Děsivé však je, že z politických důvodů bylo oběšeno 196 občanů včetně jedné ženy. Roku 1950 se jednalo o 53 popravených, stejně jako roku 1951, v roce 1952 počet stoupl dokonce na 56. V těchto letech tedy v statistickém průměru režim oběsil jednoho svého odpůrce týdně. Za stejné období podepsal Klement Gottwald 56 milostí, na jejichž základě byl občanům změněn trest smrti na odnětí svobody. Dobu ilustruje fakt, že nejvíce jich bylo uděleno pachatelům válečných zločinů a kolaborantům, celkem 23. V politických kauzách podepsal Gottwald 21milostí a v případě kriminálních deliktů 12. Z nich šlo u 3 osob o trestný čin narušování zásobování, spočívající v padělání potravinových lístků a černý obchod s nimi, u ostatních o vraždy, případně jejich organizování. Kniha Gottwaldovy milosti se pokusí nastolenou otázku zodpovědět a přinést na první léta komunistické diktatury pohled z nového úhlu. (knihydobrovsky.cz)

Německé tažení prvních let druhé světové války symbolizovaly drtivé údery bombardovacích svazů. Ty ničily nejen vojenské cíle, ale měnily celé čtvrti velkoměst západní i východní Evropy v bezútěšné rozvaliny. Základním strojem bombardovacích eskader Luftwaffe se pro první polovinu války stal dvoumotorový Heinkel He 111, jenž ve službě vydržel až do konečné kapitulace. Elegantně řešený letoun vytvořil nedílnou kulisu letecké války prakticky na všech frontách, a to již ve Španělsku během občanského konfliktu v druhé polovině třicátých let. Přestože v průběhu doby byl u mnoha jednotek nahrazován moderními stroji konkurence, zejména Junkersy Ju 88 a Ju 188 nebo Dorniery Do 217, nikdy se jej ve výzbroji zcela vyměnit nepodařilo. Naopak, pro zájemce o historii druhé světové války zůstává symbolem nacistické bombardovací ofenzivy právě Heinkel He 111, spojený s pádem Francie, Bitvou o Británii i vpádem do Sovětského svazu.. (knihydobrovsky.cz)

Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost. (knihydobrovsky.cz)

Krátce po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 začaly v právě ustanoveném protektorátu vznikat nové extrémistické strany a hnutí, jejichž ideovým pilířem se stala co nejužší spolupráce okupanty a vzývání Adolfa Hitlera. Většina z nich měla doslova jepičí život a minimum členů, často zanikaly po několika schůzích nebo dostaly charakter stolních společností v oblíbené pivnici. Několik stran a hnutí však představovalo výrazně početnější formace. Nejznámější a vlasteneckým obyvatelstvem nejvíce nenáviděná byla kolaborantská Vlajka pod vedením Jana Ryse-Rozsévače. Vedle ní však vzniklo i několik dalších stran s pevnou organizační strukturou, které alespoň na čas dokázaly získat stovky nebo dokonce tisíce členů a vybudovat sekretariáty v řadě měst a obcí. Do této kategorie patřila i Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana, která představovala pokus o vybudování české obdoby Hitlerovy NSDAP. Vedena Františkem Mikulášem Mlčochem, jednou z nejbizarnějších postav našich politických dějin, existovala v podstatě po celou válku a stala se velmi obávanou kolaborantskou organizací. Její vedení i část prostého členstva aktivně spolupracovali s gestapem a Zelené hákové kříže, jak se straně přezdívalo, se zařadily k nejtemnějším organizacím z období okupace. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko. (patro.cz)

Přestože japonská obrněná technika nepatřila k těm nejvýraznějším v této oblasti, je historie japonských tanků, samohybných děl a obrněných automobilů velmi zajímavá. Vojenský průmysl orientovaný na expanzi, začal nejdříve kopírovat západní technologie a na základě zkušeností budovat systém své vlastní obrněné techniky určené k vedení agresivní války. Jak vše dopadlo, známe z historie. Kniha podává zejména základní informace o vývoji a výrobě, technických a bojových parametrech a nasazení bojových vozidel. 20 barevných kreseb kamufláží, 81 černobílých fotografií, 52 výkresů (knihydobrovsky.cz)

V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí. (patro.cz)

Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost. (patro.cz)

Čtenář v knize najde informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let, nově navíc kapitola o současných tancích. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. (patro.cz)

(patro.cz)

Italská konstrukční škola dala základ vzniku mnoha novodobým španělským konstrukcím obrněných vozidel. Kniha podrobně popisuje jednotlivé kategorie i jejich vliv na další vývoj těchto zbraní. 79 černobílých fotografií, 122 výkresů, 21 reprodukcí (knihydobrovsky.cz)

V druhé polovině devatenáctého století se jako jeden z produktů technické revoluce objevilo jízdní kolo a rychle zdokonalovalo. V posledních dekádách jej začaly používat některé armády a v průběhu první světové války již cyklistické jednotky tvořily nedílnou součást řady armád. Objevil se levný a efektivní prostředek pro průzkum, speciální operace nebo rychlé průniky do hloubky nepřátelského území, který měl své využití i v meziválečném období. Již československé legie v Itálii vybudovaly první cyklistické útvary a v této tradici se pokračovalo i v meziválečné republice. V průběhu dvacátých let disponovala československá armáda cyklistickými jednotkami u jezdectva a hraničářských útvarů, před polovinou třicátých let pak došlo k jejich rozsáhlé reorganizaci. Armáda pak disponovala pěticí cyklistických praporů, které existovaly až do nacistické okupace. V letech druhé světové války postavilo cyklistické jednotky protektorátní vládní vojsko i armáda Slovenské republiky, zcela poslední útvar tohoto druhu se ale objevil v rámci exilové československé armády. S koncem druhé světové války se uzavřela čtvrt století dlouhá a pozoruhodná historie tohoto druhu zbraně v československých ozbrojených silách. (patro.cz)

Černá kniha sovětské okupace přináší informace o nejzávažnějších důsledcích vojenské intervence armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné sovětské vojenské okupace 1968–1991. Těmito důsledky jsou občané zemřelí v důsledku působení intervenčních nebo okupačních vojsk. Kniha rovněž zaplňuje dosavadní mezeru v historickém bádání tzv. normalizace jako nástin vývoje a základních problémů sovětské okupace. Od prvního vydání v roce 2015 autoři objevili údaje o dosud neznámých obětech let 1969-1991. Znovu podrobili zkoumání i počáteční měsíce okupace v roce 1968. Výsledkem se stala kniha Okupace 1968 a její oběti, kterou roku 2017 vydal jako neprodejnou publikaci Vojenský historický ústav v Praze. Během studia nových archivních materiálů se podařilo objevit nebo upřesnit řadu informací, vztahujících se k prožívání a následkům invaze roku 1968 především z perspektivy občanů Československa. Rovněž se podařilo zpřesnit seznam obětí intervenčních a okupačních jednotek od srpna do prosince 1968. Ještě před deseti lety se mělo všeobecně za to, že zemřelých československých občanů bylo 108. Zkoumáním dosud historicky nezpracovaných archiválií se nám podařilo objevit další informace a stav obětí z roku 1968 je 137. I u těch, jejichž jména byla již známá, se v mnoha případech povedlo nově objasnit podrobnosti průběhu tragických událostí i životopisů obětí. Díky ochotě archivních institucí i příbuzných zemřelých jsme dokázali u většiny z nich text doplnit jejich fotografiemi a jednotliví zemřelí tak pro čtenáře přestávají být statistickým údajem a pomyslně dostávají skutečnou tvář. Z dalšího období let sovětské okupace 1969–1991 byly upřesněny nepotvrzené nebo objeveny poznatky o dosud neznámých případech. Počet potvrzených obětí na životech za toto dlouhé období se zvýšil z 267 na 288, tedy o 21. Autoři se rozhodli také pro jednotné chronologické zpracování tragických událostí za celé období od 21. srpna 1968 do 25. června 1991. Dosavadní rozdělení na oběti několika měsíců roku 1968 a potom na další období let 1969-1991 není metodologicky nejvhodnější, protože 31. prosinec 1968 není v této problematice žádným historickým mezníkem. Celkový počet obětí na životech ze strany obyvatel Československa vzniklých v souvislosti s pobytem sovětských vojsk tedy je 425. Do kapitol přibližujících celkový rámec sovětské vojenské přítomnosti byly doplněny některé nové poznatky a opraveny zjištěné nepřesnosti. Doplněné vydání knihy věnované především nejzávažnějším dopadům vojenské intervence armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i následného působení Střední skupiny sovětských vojsk v Československu vychází v roce padesátého výročí srpna 1968. (patro.cz)

Přesto, že obrněná technika malých států nebyla svým množstvím ani konstrukcí ve světě určující, lze konstatovat, že se podstatnou měrou podílela na různých konfliktech nebo misijních akcích. Z těchto deseti zemí jsou nejzajímavější zbraně z Finska, Švédska a Jugoslávie. 10 barevných a 76 černobílých fotografií, 55 výkresů (knihydobrovsky.cz)

Krátce po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 začaly v právě ustanoveném protektorátu vznikat nové extrémistické strany a hnutí, jejichž ideovým pilířem se stala co nejužší spolupráce okupanty a vzývání Adolfa Hitlera. Většina z nich měla doslova jepičí život a minimum členů, často zanikaly po několika schůzích nebo dostaly charakter stolních společností v oblíbené pivnici. Několik stran a hnutí však představovalo výrazně početnější formace. Nejznámější a vlasteneckým obyvatelstvem nejvíce nenáviděná byla kolaborantská Vlajka pod vedením Jana Ryse-Rozsévače. Vedle ní však vzniklo i několik dalších stran s pevnou organizační strukturou, které alespoň na čas dokázaly získat stovky nebo dokonce tisíce členů a vybudovat sekretariáty v řadě měst a obcí. Do této kategorie patřila i Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana, která představovala pokus o vybudování české obdoby Hitlerovy NSDAP. Vedena Františkem Mikulášem Mlčochem, jednou z nejbizarnějších postav našich politických dějin, existovala v podstatě po celou válku a stala se velmi obávanou kolaborantskou organizací. Její vedení i část prostého členstva aktivně spolupracovali s gestapem a Zelené hákové kříže, jak se straně přezdívalo, se zařadily k nejtemnějším organizacím z období okupace. (patro.cz)

Černá kniha sovětské okupace přináší informace o nejzávažnějších důsledcích vojenské intervence armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné sovětské vojenské okupace 1968–1991. Těmito důsledky jsou občané zemřelí v důsledku působení intervenčních nebo okupačních vojsk. Kniha rovněž zaplňuje dosavadní mezeru v historickém bádání tzv. normalizace jako nástin vývoje a základních problémů sovětské okupace. Od prvního vydání v roce 2015 autoři objevili údaje o dosud neznámých obětech let 1969-1991. Znovu podrobili zkoumání i počáteční měsíce okupace v roce 1968. Výsledkem se stala kniha Okupace 1968 a její oběti, kterou roku 2017 vydal jako neprodejnou publikaci Vojenský historický ústav v Praze. Během studia nových archivních materiálů se podařilo objevit nebo upřesnit řadu informací, vztahujících se k prožívání a následkům invaze roku 1968 především z perspektivy občanů Československa. Rovněž se podařilo zpřesnit seznam obětí intervenčních a okupačních jednotek od srpna do prosince 1968. Ještě před deseti lety se mělo všeobecně za to, že zemřelých československých občanů bylo 108. Zkoumáním dosud historicky nezpracovaných archiválií se nám podařilo objevit další informace a stav obětí z roku 1968 je 137. I u těch, jejichž jména byla již známá, se v mnoha případech povedlo nově objasnit podrobnosti průběhu tragických událostí i životopisů obětí. Díky ochotě archivních institucí i příbuzných zemřelých jsme dokázali u většiny z nich text doplnit jejich fotografiemi a jednotliví zemřelí tak pro čtenáře přestávají být statistickým údajem a pomyslně dostávají skutečnou tvář. Z dalšího období let sovětské okupace 1969–1991 byly upřesněny nepotvrzené nebo objeveny poznatky o dosud neznámých případech. Počet potvrzených obětí na životech za toto dlouhé období se zvýšil z 267 na 288, tedy o 21. Autoři se rozhodli také pro jednotné chronologické zpracování tragických událostí za celé období od 21. srpna 1968 do 25. června 1991. Dosavadní rozdělení na oběti několika měsíců roku 1968 a potom na další období let 1969-1991 není metodologicky nejvhodnější, protože 31. prosinec 1968 není v této problematice žádným historickým mezníkem. Celkový počet obětí na životech ze strany obyvatel Československa vzniklých v souvislosti s pobytem sovětských vojsk tedy je 425. Do kapitol přibližujících celkový rámec sovětské vojenské přítomnosti byly doplněny některé nové poznatky a opraveny zjištěné nepřesnosti. Doplněné vydání knihy věnované především nejzávažnějším dopadům vojenské intervence armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i následného působení Střední skupiny sovětských vojsk v Československu vychází v roce padesátého výročí srpna 1968. (knihydobrovsky.cz)

Autor knihy PhDr. Slavomír Pejčoch-Ravik, narozený roku 1932, strávil těžší část života v podniku invalidů META (jako cenový znalec). V příznivých politických obdobích se však angažoval i jako poradce Úřadu vlády a politický a ekonomický analytik premiéra. Studoval historii na UK, z píle se věnoval i archeologii a filozofii a v obtížných časech vydával literaturu o Bibli, světcích a o Bohu a přírodních vědách (zprvu ji zveřejňoval na vývěskách v chrámu sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze, později knižně). V souboru zhruba stovky titulů se též věnoval starožitnostem a užitému umění. Kromě zmíněných oborů se angažoval v postgraduálním studiu na VŠE (obor financování a ceny), pracoval jako odborník pro sdělovací prostředky („research fellow“) v NATO a na College of Arts si své rozsáhlé jazykové znalosti obohatil postgraduálně v Bagdádu o arabštinu. (patro.cz)

Dívčí jednobarevné tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: fialováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí tílko GAP ze 100% bavlny. Jednobarevné basic tílko. 100% bavlna Barva: krémováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí tílko GAP ze 100% bavlny. Jednobarevné basic tílko. 100% bavlna Barva: krémováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí pruhované tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: zlatáMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí jednobarevné tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: fialováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí jednobarevné tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: fialováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí pruhované tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: zlatáMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí jednobarevné tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: fialováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí pruhované tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: zlatáMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí pruhované tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: zlatáMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí pruhované tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: zlatáMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí tílko GAP ze 100% bavlny. Jednobarevné basic tílko. 100% bavlna Barva: krémováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí jednobarevné tílko GAP ze 100% bavlny. 100% bavlna Barva: fialováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí tílko GAP ze 100% bavlny. Jednobarevné basic tílko. 100% bavlna Barva: krémováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Dívčí tílko GAP ze 100% bavlny. Jednobarevné basic tílko. 100% bavlna Barva: krémováMateriál: 100 % bavlna (zoot.cz)

Audiokniha:,Jeníček, Mařenka a jejich svérázný kamarád Blboun nejapný jsou zpět a s nimi i známé postavy ze světa pohádek. Tentokrát se dozvíme pravdu o tom, jak to bylo se Šípkovou Růženkou, Otesánkem nebo Čertem a Káčou. To pravé velké dobrodružství ale začne v okamžiku, kdy se Jeníček s Mařenkou vydají hledat zázračné bylinky na Blbounův rodný ostrov Mauricius. Chcete vědět, k čemu je budou potřebovat? Tak se pusťte do poslouchání. Čeká vás totiž odhalení jednoho z největších tajemství o Blbounech! (knihydobrovsky.cz)

V každém pekle je samozřejmě plno čertů, ale musí tu být i někdo, kdo se postará o pořádek, legraci a dobré jídlo. Ten někdo je babička! Čerti vědí, jak by to bez ní s peklem dopadlo. Čertí babička se o svoje nezbedné pekelníky trpělivě stará, léčí jejich bolístky a učí je v pekelné škole. A když začne vyprávět, to je něco… Na tomhle pekle bude něco moudrého. (patro.cz)

Ivo Vodseďálek (1931-2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949-1998 poprvé v úplnosti. Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý - v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu." Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, "Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno." Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Ivo Vodseďálek (1931–2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949–1998 poprvé v úplnosti. Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý – v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu.„ Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, „Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno.“ (patro.cz)

Halenka z kolekce IVY & OAK. Model vyroben z jednobarevné látky. Model má výstřih do V. (answear.cz)

Kniha seznamuje čtenáře s východisky, okolnostmi, průběhem a výsledky nejdelší simulace kosmického letu, jaká byla doposud realizována. Příběh první úspěšné "mise" šestičlenné mezinárodní posádky na planetu Mars je popisován z mnoha různých pohledů, protože k napsání knihy sdružilo síly 34 autorů mnoha národností a nejrůznějšího odborného zaměření. Výsledkem je publikace, která je přes svoji přísnou vědeckost otevřena všem čtenářům se zájmem o kosmické lety, ale i o chování a prožívání osob v extrémním prostředí či o vyprávění (ne)obyčejného příběhu o 520 dnech dlouhé samotě. Kolektiv autorů spojuje zájem o kosmický výzkum. Jeden z autorů absolvoval kosmický let, tři prošli simulací kosmického letu, většina se opakovaně podílela na projektech, ve kterých byly dlouhodobé lety simulovány, a ti nejšťastnější realizují své výzkumy přímo v Mezinárodní kosmické stanici. (knihydobrovsky.cz)

Herschel Supply Elmer Shallow - nízká beanie čepice s charakteristickým logem na čele. (freshlabels.cz)

Pekařina je staré voňavé řemeslo, které dnes s radostí opět objevujeme. Ponořte se do světa domácího pečení a s ním spojených tradic. Upečte si kváskové pečivo v troubě, domácí pekárně či v remosce. Autorky pro vás s láskou připravily knihu plnou receptů nejen na chleba, ale i na křupavé rohlíky, bulky, dalamánky… Vše doplnily i trochou teorie, díky které zvládnete připravit kvásek, zjistíte informace o surovinách i pomůckách a mnoho dalšího. (patro.cz)

Podhorský region Semilsko je místem bohatým na dějinné události i krásným koutem severních Čech. O jeho proměnách pojednává kniha nazvaná Semilsko Pavla Jakubce a Iva Navrátila, která vychází v rámci edice Zmizelé Čechy. Historický text doplňuje téměř sto osmdesát unikátních fotografií z místních archivů i od soukromých sběratelů. (patro.cz)

Hudební CD - Zcela ojedinělý projekt „hudby na pomezí” dává brněnské zpěvačce, herečce a houslistce Ivě Bittové prostor zabrusit do světa klasické hudby a hudebních inspirací. Zcela ojedinělý projekt „hudby na pomezí” dává brněnské zpěvačce, herečce a houslistce Ivě Bittové prostor zabrusit do světa klasické hudby a hudebních inspirací. Můžeme zde slyšet její první folklorní nahrávky s tatínkem, její hudební zpracování Janáčkových nápěvků i poslední skladby Čekám Tě. Ivu Bittovou uslyšíme ve zcela originální romské mši Miloše Štědroně (otce i syna) a především v jejcíh vlastním kompozicích, kterým vévodí smyčcový kvartet s hlasem Quatuor pour Cora. V bookletu je osobní vyznání interpretky a obrazová dokumentace. Seznam stop Quator pour Cora Larghetto / Skočná / Tanec / Závěr / Missa Zingarica. Sopra Tikha ugordonaczka (Ubohá žebračka) pro zpěv, housle a baryt.housle, vcello, kytaru a bicí nástr / Čekám Tě / Polykačka nožů / Sarabanda / Ej ně do nás / Hladaj ty... (alza.cz)

Předkládanou monografickou práci tvoří čtyři samostatné studie, v nichž jsou zachyceny životní osudy a jednotlivé stránky vědeckého, hudebněkritického, etnografického,organizačního i pedagogického profilu PhDr. Iva Stolaříka, CSc., bezesporu jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století, jež většinu svého života strávily v Ostravě a v jejím širším okolí. Publikace, do jejíž 2 části byly zařazeny také vzpomínky a názory Stolaříkových přátel, je dílem tří hudebních historiků, kteří se rozhodli jejím vytvořením vzdát poctu tomuto nestorovi ostravské muzikologie. (knihydobrovsky.cz)

Předkládanou monografickou práci tvoří čtyři samostatné studie, v nichž jsou zachyceny životní osudy a jednotlivé stránky vědeckého, hudebněkritického, etnografického,organizačního i pedagogického profilu PhDr. Iva Stolaříka, CSc., bezesporu jedné z nejvýznamnějších osobností 20. století, jež většinu svého života strávily v Ostravě a v jejím širším okolí. Publikace, do jejíž 2 části byly zařazeny také vzpomínky a názory Stolaříkových přátel, je dílem tří hudebních historiků, kteří se rozhodli jejím vytvořením vzdát poctu tomuto nestorovi ostravské muzikologie. (patro.cz)

Džíny z kolekce Lee super skinny střihu se zvýšeným pasem. Model vyroben ze sepraného denimu. (answear.cz)

Džíny z kolekce Lee ve střihu ultra skinny se zvýšeným pasem. Model vyroben ze sepraného denimu. (answear.cz)

Umírající Zemí prostupuje tajemný kovový ingot, roztáčející poslední špetky naděje na přežití. Hřídel vytváří ostrovy tepla vzdor zmrzlému světu a předává svou neomezenou energii lidským vynálezům. Avšak i cosi zlého se skrze její tělo přenáší. Snad jsou to projevy změn, snad poselství blížícího se zániku. Na cestu za odhalením této záhady se vydává dvojice dobrodruhů a podivná bytost, neznající svůj původ, ani důvody své existence mezi lidmi. (knihydobrovsky.cz)

Jedná se o komponovanou sbírku výhradně manželské poezie. Autorka, žijící v manželství od počátku vysokoškolských studií, zabírá v souvislém pásmu život křesťanského nezrušitelného soužití do konce života. Ženě a matce se darem Boha dostává, o čem v mládí snila: to vše se však vyskytuje v ohroženém citovém prostředí. Ve světě, jehož největší podlostí od dob Osvícenství je školní dělení vjemů na vědecké a nevědecké. (knihydobrovsky.cz)