Otevřené dopisy - petr žantovský - huptych miroslav

Přední český publicista Petr Žantovský vystudoval žurnalistiku, teorii a historii médií. Působí jako novinář, analytik mediální oblasti a vysokoškolský pedagog. Je autorem více než 20 knih z oblasti médií, ale také mnoha knižních rozhovorů s význačnými osobnostmi české politiky a kultury (například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Potměšilem, Evou Urbanovou, Otakarem Vávrou, Milanem Knížákem a dalšími). Otevřené dopisy vycházely na pokračování na serveru Parlamentní listy. Autor je adresuje ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňuje na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na naši aktuálně prožívanou současnost. Knihu ilustracemi doprovodil známý český výtvarník a básník Miroslav Huptych. (patro.cz)

Přední český publicista Petr Žantovský vystudoval žurnalistiku, teorii a historii médií. Působí jako novinář, analytik mediální oblasti a vysokoškolský pedagog. Je autorem více než 20 knih z oblasti médií, ale také mnoha knižních rozhovorů s význačnými osobnostmi české politiky a kultury (například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Potměšilem, Evou Urbanovou, Otakarem Vávrou, Milanem Knížákem a dalšími). Otevřené dopisy vycházely na pokračování na serveru Parlamentní listy. Autor je adresuje ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňuje na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na naši aktuálně prožívanou současnost. Knihu ilustracemi doprovodil známý český výtvarník a básník Miroslav Huptych. (knihydobrovsky.cz)

Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti. Připomenou některé zásadní "případy", které hýbaly českými médii, kritice neujdou ani média samotná. Lze je číst jako pouhé ironické časové glosy, mohou však být i zprávou o neblahém stavu naší kulturní každodennosti. Inflací slov se stírají hranice mezi banálním a podstatným, mezi privátním a veřejným; názory odborníků se ztrácejí v infotainmentu a celebrity vědí všechno. Veřejný prostor je zanášen haraburdím, které nikdo neodklízí a na které si pomalu zvykáme. Jenže stejně jako prase porcují řezníci, ani o kultuře a umění se nedá mluvit bez vzdělání a odbornosti. (knihydobrovsky.cz)

Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho). Huptychova sbírka obsahuje verše vzniklé na přelomu let 2014 a 2015, které lze charakterizovat jako poezii bilanční, niterný hlas poutníka jdoucího městem i přírodou a sledujícího plnost světa okolo sebe, stejně jako poezii všedního dne. Sbírkou tak proplouvají andělé, bezdomovci, milenci, rozbité sochy a rozkvetlé slunečnice i místa, kde se ztrácejí koleje… (patro.cz)

Ve svazku imaginárních dopisů proslulým i málo známým adresátům francouzský filosof skládá účty ze svého života. Jak píše v předmluvě, přál si v těchto dopisech na konci svého života vyslovit nahlas to, co se předtím nikdy neodvážil říci ani potichu. Nepřináší však senzační odhalení, zato dává nahlédnout hluboko do svého nitra. V Guittonově životě i díle se pozoruhodným způsobem kříží i spojují různé duchovní proudy, jež ve dvacátém století hýbaly jeho vlastí. Hranice mezi konzervativně katolickým a liberálně osvícenským táborem šla napříč jeho rodinou. Konfliktní situace vyústila ve šťastný výsledek. Budoucí filosof od mládí dokonale porozuměl oběma stranám a nejenže měl pak po celý život přátele v obou táborech, ale se zdarem se též pokoušel o syntézu protikladných myšlenkových proudů. (knihydobrovsky.cz)

Kabaret veršů a koláží co velkou kvalitu odráží nové autorské dvojice co vždy pobaví Vás velice! (knihydobrovsky.cz)

Většina básní Noční linky důvěry vznikala během doby, kdy byl jejich autor zaměstnán v Krizovém centru a na Lince důvěry. Jeho inspirací byly situace a lidské příběhy samoty, beznaděje, zoufalství, s nimiž se setkával každý den. Sbírka ovšem obsahuje i další témata, žánrové roviny a motivy, verše střídají sny bohaté na imaginaci i jedinečné koláže a celek je doplněn aforismy a krátkými imaginativními obrazy - gregériemi. Miroslav Huptych (1952) je básník, aforista, kolážista a arteterapeut. Po vyučení mechanikem začal pracovat jako pitevní sanitář v nemocnici Na Bulovce a večerně studovat střední zdravotnickou školu. Po dostudování působil deset let jako ošetřovatel na Psychiatrické klinice Ke Karlovu a poté jako terapeut v Krizovém centru RIAPS a na Lince důvěry. Absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik a v roce 2001 získal bakalářský titul na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity v oboru psychologie a arteterapie. V letech 2001-2003 pracoval jako psychoterapeut v komunitě pro léčbu drogově závislých. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice, v němž přednáší. Nyní se věnuje především arteterapeutickým kurzům a je šéfredaktorem časopisu Arteterapie. Je autorem čtyř básnických sbírek - Srdcový střelec (1984), Zvěrokruh (1986), Názorný přírodopis tajnokřídlých (1989) a Tarot a trakaře (1997) a od roku 1974 přispíval i do různých almanachů a sborníků. Kromě vlastní tvorby se zabývá i editorskou činností. Jako výtvarník ilustroval 40 knih, 130 knižních obálek a 27 nástěnných kalendářů a realizoval přes 30 samostatných výstav. (knihydobrovsky.cz)

Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň se odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho). Huptychova sbírka obsahuje verše vzniklé na přelomu let 2014 a 2015, které lze charakterizovat jako poezii bilanční, jako niterný hlas poutníka jdoucího městem i přírodou a sledujícího plnost světa okolo sebe, stejně jako poezii všedního dne. Sbírkou tak proplouvají andělé, bezdomovci, milenci, rozbité sochy a rozkvetlé slunečnice i místa, kde se ztrácejí koleje... (knihydobrovsky.cz)

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis "Žalujeme" českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu. Případ Uzunoglu trval déle než Dreyfusův, přestože tehdy "neexistovaly ani psací a kopírovací stroje, magnetofony, faxy, počítače ale ani elektronická pošta - dopisy byly tenkrát dopravovány vlaky či parníky. Telegrafy byly teprve počátku svého rozvoje." (knihydobrovsky.cz)

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview(například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy z cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo "historia magistra vitae" - historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O'Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto "tavícím kotli" myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili. (knihydobrovsky.cz)

Důvodem vzniku této knihy bylo nejen aktuální tříčtvrtěstoleté výročí konce druhé války a porážky německého nacismu, ale především řada úkazů a událostí kolem nás, které jako by zkoušely naznačovat, že se může historie ne snad opakovat, ale inspirovat. Fakta o podivných jednáních různých orgánů Evropské unie, páté koloně mezi našimi novináři zejména v tzv. mainstreamu, nátlakových akcích neziskových organizací, mesaliancích někdejších post-nacistických, dnes sudeto-reminiscenčních sdružení s významnými postavami české politické scény se určitě nedají přikrýt konspirační teorii…. (knihydobrovsky.cz)

Knížka neaspiruje na milionový náklad a palcové titulky v bulvárních médiích. Její ambice jsou střízlivé - pokusit se přimět čtenáře k zastavení se a malému zamyšlení. Přehoupli jsme se z jednoho století do druhého, z jednoho režimu do jiného. Kolem nás běží tryskem dějiny. Kam vlastně? Ve světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody. Klademe si otázky týkající se poztrácených a přeházených hodnot, role davu, elit, virtuálních realit i populistické demagogie. Obsáhlý rozhovor Petra Havlíka s publicistou Petrem Žantovským doplnil výběr politických glos a článků Petra Havlíka z posledních dvou let. Knihu provázejí originální ilustrace Miroslava Kemela, dobře známého čtenářům denního tisku. (knihydobrovsky.cz)

Hirsebrei, Baumwollsuppe, Kaldoun, Kreplach oder Prager Kružalky? Delikatessen von Lippert und Rezepte nach Šroubek? Was gehört zur typisch böhmischen Küche? Wussten Sie eigentlich, dass viele Speisen, die wir heute für traditionell böhmisch halten, aus den verschiedensten Teilen Europas stammen? Dass Schweinebraten mit Knödeln von einem Gastwirt kreiert wurde? Dass die panierten Kalbsschnitzel ursprünglich aus Norditalien und erst über den Wiener Hof zu uns gekommen sind? Und was ist mit Ungarischem Gulasch oder Spanischem Vogel? Möchten Sie wissen, was der berühmte tschechische Schauspieler Hugo Haas gern gegessen hat oder die Schriftsteller Franz Kafka und Jaroslav Hašek? …dann haben Sie sich für das richtige Kochbuch entschieden. Tauchen Sie mit diesem originellen Buch voller altböhmischer Originalrezepte ein in die Welt der Besonderheiten der altböhmischer Küche, das von einem berühmten Prager Weltenbummler und Liebhaber guten Essens, guter Gebräuche und des Lebens an sich für Sie zusammengestellt wurde und ein ebenso außergewöhnlicher tschechischer Künstler und Dichter mit einzigartigen Kollagen illustriert hat. (knihydobrovsky.cz)

Více dárkový předmět a kuriozita než klasická kuchařka, a přece se můžete zároveň inspirovat spoustou prastarých receptů, které znovu objevil nedávno zesnulý znalec historické kuchyně Viktor Faktor. Text je doplněn zajímavostmi z jídelních návyků Prahy od středověku až po vznik republiky. Namísto fotografií jídel jej doprovázejí jedinečné koláže Miroslava Huptycha. (knihydobrovsky.cz)

Výběr publicistických i analytických materiálů pro svazek Média a politika v digitálním světě navazuje na autorovy předchozí publikace - Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015), Černá kniha České televize (2016) ad. Každý ze čtyř hlavních oddílů Žantovského rukopisu nabízí zaostřené pohledy na ústřední otázky současné české a slovenské mediální scény, které běžnému čtenáři snadno unikají. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje příběh české "televizní krize" roku 2000. Zachycuje události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že "svoboda slova" byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také - s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi. (knihydobrovsky.cz)

Černá kniha České televize autorů Petra Žantovského a Jiřího Hroníka je ohlédnutím za jejich zhruba pětiletou spoluprací na rubrice Týden v médiích, která vychází na portálu Parlamentní Listy.cz. Týden co týden tu společně glosují mediální události uplynulých dní a kladou si otázku, zda způsob, jakým sdělovací prostředky zobrazují skutečnost, je odpovídající a reálný, nebo zda je zkreslující a manipulativní, případně proč to tak je. Zvláštní a neustálou pozornost věnují zejména České televizi, protože to je veřejnoprávní médium, ze zákona financované občany České republiky, kteří však mají pramalý dosah na to, co se v ČT děje a jak se to děje. Proto každé profesní a etické pochybení, které učiní právě ČT, je citelné dvojnásob a zaslouží nejpřísnější kritiku. Tato knížka neaspiruje na to být odbornou literaturou, je to spíše mozaika postřehů, zachycujících chyby a přešlapy tohoto média, a může být i odrazovým můstkem k věcnému zhodnocení toho, jaká je ČT, jaká by mohla být - a zda ji vůbec k něčemu potřebujeme. (knihydobrovsky.cz)

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview (například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy ze cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. Kniha je doplněna hned dvěma předmluvami (či přímluvami). Jejich autory jsou Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras. (patro.cz)

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis „Žalujeme“ českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu. (patro.cz)

Více dárkový předmět a kuriozita než klasická kuchařka, a přece se můžete zároveň inspirovat spoustou prastarých receptů, které znovu objevil nedávno zesnulý znalec historické kuchyně Viktor Faktor. Text je doplněn zajímavostmi z jídelních návyků Prahy od středověku až po vznik republiky. Namísto fotografií jídel jej doprovázejí jedinečné koláže Miroslava Huptycha. (knihydobrovsky.cz)

Millet cake, cotton soup, kaldoun, kreplach or Prague kružalky cakes?Delicacies from Lippert and a recipe according to Šroubek?What’s the story with typical Czech cuisine? Did you know that the dishes we now consider typical and traditionally Czech come from various parts of Europe? That pork with dumplings and sauerkraut was created by one particular restaurateur? That fried veal escalope is originally from Northern Italy and came to us via the Viennese court? And what about Hungarian goulash and “Spanish birdie”? Would you like to know what the famous Czech actor Hugo Haas or writers Franz Kafka and Jaroslav Hašek liked to eat? …then you’ve made the right choice. Visit the world of other interesting facts about Old Czech cuisine with this original book full of original Old Czech recipes collected for you by the famed Prague-born globetrotter, lover of good food, good habits and life in general, and illustrated with unique collages by a similarly exceptional Czech artist and poet. (knihydobrovsky.cz)

Eseje a úvahy slovenského a českého žurnalistu spája predovšetkým úsilie o nezávislosť a zodpovednosť publicistiky v dobových trendoch, obkružujú politické, ekonomické, morálne konzekvencie, vtláčajúce pečať súčasnej tvári mediálneho sveta, ktorý určujú sily formujúce globálny a lokálny svet.Pozadie ich analýz a syntéz je hľadanie kritérií a predpokladov kvalitného žurnalizmu, zachovania slobodného slova v službe hľadania pravdy, skúmajú stratégie mediálnej komunikácie, jej zneužívania, banalizácie, bulvarizácie v službách komercializácie a mocenských záujmov. Odvážnym nastoľovaním otázok nepochybne prispievajú ku kryštalizácii kritérií manažmentu kvalitného novinárstva, ale aj redakcií časopisov, noriem, kultúrnych cieľov mediálnej komunikácie vôbec, jej odborných a morálnych predpokladov, takých dôležitých na udržanie a rozvoj kultúry civilizácie v pôvodnom vý-zname kultivácie. K tejto životne dôležitej otázke pritom nepristupujú nijako naivne moralizátorsky, citlivo skúmajú možnosti a limity kvalitne orientovaného smerovania už samotnej redakčnej práce v područí tlakov biznisu, politiky, pritom nielen abstraktne špekulujú, ale vychádzajú z osobných skúseností, z praxe. Empíria, z ktorej P. Dinka a P. Žantovský vychádzajú, smeruje k obrazu spoločnosti, v ktorej žijeme ako občania, čo potenciálne participujú na oboch póloch mediálnej komunikácie, spoluformujúcej naše myslenie a vedomie, obraz skutočnosti. Ich kniha za spoluúčasti básní Milana Zelinku a grafík-karikatúr Michaela Marčáka a Ľubomíra Kotrhu nepochybne prispieva ku konceptuálnemu mysleniu novinárov, vydavateľov, čitateľov, ktoré si ešte vždy uvedomuje závažnosť princípu zodpovednosti, osudovosti ľudského poznávania skutočnosti, odhaľovania nielen jej detailov, ale aj celku, rastúcej komplexnosti, predlžovania konzekvencií, napríklad rozhodnutí politikov, správcov sveta na všetkých úrovniach, preferovania krátkodychého profitu, účelového prístupu k sociálnej otázke, ekologických dôsledkov drancovania prírody, životného prostredia... (knihydobrovsky.cz)

Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo "historia magistra vitae" - historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O'Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto "tavícím kotli" myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili. (patro.cz)

Nejvýznamnější filozofické dílo napsané v českém jazyce v exkluzivním vydání s jedinečnými kolážemi Miroslava Huptycha. Kniha jako objekt. Vedle původního textu obsáhne kniha i text v jazyce 21. století - upravený Lukášem Makovičkou. Dominantou této velkoformátové knihy je však více než 50 dvoustranných koláží Miroslava Huptycha. Miroslav Huptych je svými kolážemi k Labyrintu proslulý i za hranicemi ČR - vystavoval je například v Naardenu. (knihydobrovsky.cz)

Gâteau au millet, soupe cotonneuse, soupe aux abattis et aux boulettes, kreplach ou pain perdu a la pragoise?Produits fins de chez Lippert et recette de l’hôtelier Šroubek? A quoi ressemble la cuisine tcheque traditionnelle ? Saviez-vous que certains plats de nos jours considérés comme des plats typiquement tcheques proviennent des quatre coins de l’Europe ? Que le plat tcheque le plus emblématique, le vepřo-knedlo-zelo (du porc avec des knedlíky et de la choucroute) est la création d’un restaurateur ? Que les escalopes de veau panées sont originaires du nord de l’Italie et qu’elles sont arrivées dans les pays tcheques par la Cour de Vienne ? Et qu’en est-il du goulasch hongrois ou des paupiettes que les Tcheques appellent oiseau espagnol ? Et vous voulez savoir ce que le célebre comédien tcheque Hugo Haas ou les écrivains Franz Kafka et Jaroslav Hašek aimaient manger ? ... alors vous avez fait le bon choix. Découvrez le monde de la cuisine tcheque ancienne et ses curiosités avec ce livre original plein de recettes tcheques traditionnelles rassemblées pour vous par un célebre globetrotteur pragois, bon vivant, amateur de bonne chere, amoureux de la vie en général, et illustré avec des collages uniques par un artiste et poete tcheque non moins exceptionnel. (knihydobrovsky.cz)

Puré de mijo, sopa Algodón, Kaldoun, Kreplach o los „Kružalky“ praguenses?Golosinas de Lippert y recetas de Šroubek? Cómo es la típica cocina checa? Sabe Vd. que los platos que ahora consideramos típicos para la tradición checa provienen de diversas partes de Europa? ?Que la carne de cerdo asada con los “knedliky” y col guisada es invento de un dueno de restaurante? ?Que los filetes de ternera empanizados provienen de Italia del Norte y llegaron a nuestro país a través de la Corte de Viena? ?Y qué dice del goulash húngaro o rollos de carne rellenos? Y quiere saber qué platos prefería el famoso actor checo Hugo Hass o qué gustaba a los escritores Franz Kafka y Jaroslav Hašek? …pues ha elegido bien. Venga a visitar el curioso mundo de la antigua cocina checa. Déjese guiar por este libro de viejas recetas checas. Las recopiló un famoso viajero praguense – amante de la buena comida, los buenos hábitos y la vida en general. (knihydobrovsky.cz)

Tento soubor esejů a přednášek z let 2014–2019 spojuje jednotící linie: vztah mezi kulturou (ať už v úžším slova smyslu jakožto uměním, nebo v širším smyslu jako specifickou hodnotou našich životů v dnešním světě) a politikou. (knihydobrovsky.cz)

Eseje a úvahy slovenského a českého žurnalistu spája predovšetkým úsilie o nezávislosť a zodpovednosť publicistiky v dobových trendoch, obkružujú politické, ekonomické, morálne konzekvencie, vtláčajúce pečať súčasnej tvári mediálneho sveta, ktorý určujú sily formujúce globálny a lokálny svet. Pozadie ich analýz a syntéz je hľadanie kritérií a predpokladov kvalitného žurnalizmu, zachovania slobodného slova v službe hľadania pravdy, skúmajú stratégie mediálnej komunikácie, jej zneužívania, banalizácie, bulvarizácie v službách komercializácie a mocenských záujmov. Odvážnym nastoľovaním otázok nepochybne prispievajú ku kryštalizácii kritérií manažmentu kvalitného novinárstva, ale aj redakcií časopisov, noriem, kultúrnych cieľov mediálnej komunikácie vôbec, jej odborných a morálnych predpokladov, takých dôležitých na udržanie a rozvoj kultúry civilizácie v pôvodnom vý-zname kultivácie. K tejto životne dôležitej otázke pritom nepristupujú nijako naivne moralizátorsky, citlivo skúmajú možnosti a limity kvalitne orientovaného smerovania už samotnej redakčnej práce v područí tlakov biznisu, politiky, pritom nielen abstraktne špekulujú, ale vychádzajú z osobných skúseností, z praxe. Empíria, z ktorej P. Dinka a P. Žantovský vychádzajú, smeruje k obrazu spoločnosti, v ktorej žijeme ako občania, čo potenciálne participujú na oboch póloch mediálnej komunikácie, spoluformujúcej naše myslenie a vedomie, obraz skutočnosti. Ich kniha za spoluúčasti básní Milana Zelinku a grafík-karikatúr Michaela Marčáka a Ľubomíra Kotrhu nepochybne prispieva ku konceptuálnemu mysleniu novinárov, vydavateľov, čitateľov, ktoré si ešte vždy uvedomuje závažnosť princípu zodpovednosti, osudovosti ľudského poznávania skutočnosti, odhaľovania nielen jej detailov, ale aj celku, rastúcej komplexnosti, predlžovania konzekvencií, napríklad rozhodnutí politikov, správcov sveta na všetkých úrovniach, preferovania krátkodychého profitu, účelového prístupu k sociálnej otázke, ekologických dôsledkov drancovania prírody, životného prostredia... (patro.cz)

Výběr publicistických i analytických materiálů pro svazek Média a politika v digitálním světě navazuje na autorovy předchozí publikace - Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015), Černá kniha České televize (2016) ad. Každý ze čtyř hlavních oddílů Žantovského rukopisu nabízí zaostřené pohledy na ústřední otázky současné české a slovenské mediální scény, které běžnému čtenáři snadno unikají. (patro.cz)

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autoři proti sobě staví obraz starých středověkých univerzit a mýtů kolem nich a reálné fungování dnešních vysokých škol. Připomínají, jak bylo chápáno univerzitní vzdělávání právě ve středověku nebo v 19. století a ptají se například na to, zda dnes vlivy z politiky a ekonomiky nepronikly na školy natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu i cíle. (knihydobrovsky.cz)

Institut Václava Klause nabízí knížku Petra Žantovského "Česká politika a média po roce 1989" (2013). Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky. Předmluvu ke knížce napsal Václav Klaus. (patro.cz)

Mediokracie je pojem skloňovaný po řadu uplynulých let v různých kontextech. Zpravidla se jím míní skutečnost, že hromadné sdělovací prostředky neboli masmédia mají významný vliv na společenské dění, který občas přerůstá nejen v ambici, ale - za jistých okolností i schopnost formovat či deformovat události na politické scéně. Jako by média vskutku měla "moc". Většina těch, kdo se na margo "médiokracie" vyjadřují, se ale shoduje na tom, že se slovem "moc" musíme v této souvislosti zacházet s krajní opatrností. Nejenže média nejsou obdařena objektivním mandátem jako z demokratických procedur vzešlé moci zákonodárné, exekutivní a soudní, média jsou jen profesním působištěm. Ještě důležitější aspekt je skryt ve faktu, že média jsou často půdorysem pro realizaci partikulárních zájmů určitých sil na politické či ekonomické šachovnici. Média pak jsou mnohdy výslednicí působení těchto zájmů, a to je na hony vzdaluje jakékoli aspiraci být objektivním zrcadlem, natož měřítkem událostí. Nicméně není sporu, že média užívají ve společnosti výsadní postavení, a protože nejsou vedena exaktními pravidly a jedním z dominantních vlastností médií je jejich subjektivita, navázaná právě na zmíněné zájmy "za" médii, je třeba o to více opatrně sledovat, aby vliv médií nepřerostl ve skutečnou, byť jen symbolickou moc médií - v mediokracii, tedy stav, kdy média předurčují události a kastují hodnoty, nikoli aby je jen ve snaze o maximální nestrannost zobrazovala a zachycovala. Nad fenoménem vlivu médií a pojmem mediokracie se zamyslelo několik osobností z různých oborů - od novináře přes sociologa, politologa, filosofa, právníka po filmového režiséra. Spektrum jejich názorů je pestré jak co do úhlu pohledu, tak co do vyjadřovací formy. Skládá mozaiku, jejímž výsledkem není jednoznačná odpověď, nýbrž velmi diverzifikovaný soubor otázek. Možná i zde platí Lessingův bonmot: "Hledání pravdy je cennější než pravda sama". Posuďte sami. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje příběh české „televizní krize“ roku 2000. Zachycuje události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že „svoboda slova“ byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také – s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi. (patro.cz)

Miroslav Horníček – umělec, jehož lze jen těžko charakterizovat jedním slovem, byl zkrátka výjimečný. Jeho nadčasový smysl pro humor, přirozenou noblesu, pronikavý intelekt, pracovitost a vzácné herecké nadání připomíná výpravná publikace, která vychází u příležitosti stého výročí umělcova narození. Obsahově nabitá kniha je vyústěním mnohaleté badatelské a sběratelské práce Horníčkova obdivovatele Petra Jamníka, který pro ni vybral desítky mnohdy unikátních fotografií a artefaktů ze své sbírky a vedle textů mapujících Horníčkův život ji obohatil také o vzpomínky jeho nejbližších přátel a spolupracovníků, jako byli Hana Hegerová, Jiří Suchý, Milan Lasica, Anna Sováková, Vladimír Just a mnoho dalších. Kniha tak není jen důstojnou poctou a poutavou připomínkou Horníčkovy umělecké a tvůrčí činnosti, ale svou zasvěcenou erudicí, zasazující do kontextu množství dobových dokumentů, programů divadelních her, rukopisů, nepublikovaných glos, fejetonů či dopisů, komplexním pohledem na jednu z nejvýznamnějších osobností českého kulturního života. (knihydobrovsky.cz)

Miroslav Horníček – umělec, jehož lze jen těžko charakterizovat jedním slovem, byl zkrátka výjimečný. Jeho nadčasový smysl pro humor, přirozenou noblesu, pronikavý intelekt, pracovitost a vzácné herecké nadání připomíná výpravná publikace, která vychází u příležitosti stého výročí umělcova narození. Obsahově nabitá kniha je vyústěním mnohaleté badatelské a sběratelské práce Horníčkova obdivovatele Petra Jamníka, který pro ni vybral desítky mnohdy unikátních fotografií a artefaktů ze své sbírky a vedle textů mapujících Horníčkův život ji obohatil také o vzpomínky jeho nejbližších přátel a spolupracovníků, jako byli Hana Hegerová, Jiří Suchý, Milan Lasica, Anna Sováková, Vladimír Just a mnoho dalších. Kniha tak není jen důstojnou poctou a poutavou připomínkou Horníčkovy umělecké a tvůrčí činnosti, ale svou zasvěcenou erudicí, zasazující do kontextu množství dobových dokumentů, programů divadelních her, rukopisů, nepublikovaných glos, fejetonů či dopisů, komplexním pohledem na jednu z nejvýznamnějších osobností českého kulturního života. (patro.cz)

eBook:,Bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět Tato kniha není životopisem Miroslava Zikmunda. Je to pozvánka do světa pověstného archivu. Je to posezení u stolu s Miroslavem Zikmundem. Nalejete si hlteček slivovice do kameniny anebo sklenku těžšího, plnějšího červeného vína, takhle to děláváme my. Můžeme vás ujistit, že za každým příběhem se kromě jiného skrývá i konkrétní debata, kterou jsme vedli a která uváděla témata v souvislosti. Je to vstupenka do lunaparku jménem život (anebo dějiny), kde si sednete tu na horskou dráhu, tu do domu hrůzy, jindy vás odnese tobogán jménem náhoda. Půjdete s námi po stopách vzniku filmu Století Miroslava Zikmunda, po stopách života Miroslava Zikmunda a tím i po mezních situacích celé naší republiky. Jak Miroslav Zikmund říká: „Byl jsem zplozen ještě za Rakouska-Uherska a narodil se do prvních dnů republiky. Proto ji celý život považuji za svého o krapátek staršího bráchu.“ Kniha obsahuje dosud nepublikované informace, včetně úryvků z prvního, nikdy nevydaného cestopisu, dobové fotografie a ilustrace Elišky Chytkové. Ukázka z knihy © Století Miroslava Zikmunda, Nakladatelství JOTA, 2017 Se starým místním zřízencem jsme v Pérádéniji našli přesně ten stejný strom a já se na to místo, mezi stejné, nepatrně povyrostlé ploutve znovu posadil. A tehdy to na mne padlo. Jak ten mohutný strom pluje časem jako velryba, jeho silné deskové kořeny jsou jako ploutve, které kormidlují cestu dlouhými věky. A popluje tak majestátně dál, až ani já, ani moji přátelé na tomto světě nebudeme. Vidíte, mezitím jsem s jedním z těch „vnuků“ udělal výbor z celého knižního díla, co jsme s Jurkou napsali, a s druhým natočil film o celém mém životě. Táhne mi na stovku a před pár dny jsme se s mojí Marií vrátili z dovolené v Maďarsku, Rakousku a Německu. Mám plnou hlavu plánů, co ještě chci, co potřebuji udělat. Je spousta věcí, kterým chci přijít na kloub, je mnoho toho, na co si chci udělat názor sám. Jako tehdy, když jsem chtěl jet, kam nejdál to půjde. Miroslav Zikmund Asi by bylo pěkné, kdybych řekl, že v tom vězela už odmalička moje touha cestovat. Vůbec ne. V přání dojet co nejdál byla spíš zvídavost a snaha vidět víc, vědět to, co ostatní nevědí. Tento rys – vědět, jak se věci doopravdy mají – mne provází celý život. Jurko, pokud jde o termíny odevzdání rukopisu: ještě nikdy jsme žádný nesplnili, Afrikou počínaje. Ne proto, že bychom byli k termínům přistupovali neodpovědně, ale prostě proto, že jakýkoli termín se vždycky snáz vysloví, než se kniha napíše. Myslím, že taky ještě žádný spisovatel nikdy neodevzdal rukopis v termínu. Protože na každém se dá pracovat do nekonečna, taky když už je vytištěn. Byl jsem zvědavec, hnalo mne, že jsem chtěl vidět, co neviděli druzí. Proto jsem svého času chtěl být například komorním stenografem. Říkal jsem si, když budu umět těsnopis, udělám zkoušky, bude ze mne zapisovatel, který bude sedět v parlamentu a dozví se spousty věcí dřív, než to budou lidi číst v novinách. Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919, Plzeň) Spolu s Jiřím Hanzelkou přespali na Cheopsově pyramidě, filmovali zrození sopky, projeli Núbijskou poušť, žili s ekvádorskými lovci lebek. Procestovali 112 zemí a teritorií celé planety, zdokumentovali svět. Pobývali v Africe, když zanikal koloniální systém, vynesli vlajku na Kilimandžáro, v konžském pralese navštívili Pygmeje. V legendární Tatře 87 urazili 111 000 kilometrů, vrátili se do komunisty zadrátované vlasti. Cestou po Asii a Oceánii zažili rovníkový „Neptunův křest“, hovořili s prezidenty, s Gagarinem i Hillarym, jako první projeli napříč Sovětským svazem, posunuli hranice možného. V roce 1968 odmítli okupaci i nastupující normalizační režim, na dvacet let se pak stali politicky nežádoucími osobami. Natočili 4 celovečerní a 147 dokumentárních filmů, napsali 700 rozhlasových a 300 novinových reportáží, prodali 6,5 milionu knih, jejich publikace patří mezi klenoty českého cestopisu. Působivou bilanci Zikmundových aktivit rozšiřuje precizně vedený archiv, který tak zařazuje příběh jednoho muže do souvislostí téměř posledních sta let a do osudu historie celé naší republiky. Obdivuhodný příběh této osobnosti inspiruje už několikátou generaci. Petr Horký (* 1973) Režisér, spisovatel, producent, cestovatel. Od roku 1994 působil jako moderátor a později režisér v České televizi. Zakladatel producentské společnosti Piranha Film, spolupořadatel cestopisných přehlídek filmů s řadou besed WorldFilm a Neznámá Země, režisér asi 80 dokumentárních filmů. Za celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda byl nominován na Českého lva, tento titul se stal v roce 2014 nejnavštěvovanějším dokumentem v českých kinech. Pro ČT moderoval přes 1 500 živě vysílaných pořadů i řadu předtáčených magazínů. Byl také moderátorem oficiálního setkání 28 evropských prezidentů. Je autorem a spoluautorem devíti knih (Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let, Neznámá země, Zpráva o cestě na severní pól, Cuba Libre, Honba za obřím červem, Albáni (knihydobrovsky.cz)

Vyplujte na zámořskou cestu do exotické Srí Lanky a do vzpomínek cestovatele Miroslava Zikmunda, který vám chce vyprávět o zelených čajových plantážích, divokém oceánu, nezapomenutelných výhledech z nevyzpytatelných hor, na jejichž vrcholcích se vám zamotá hlava horkým vzduchem promíseným s vůní ibišku a jasmínu. Vydejte se na cestu náhod, přátelství a zrání a oslavte s ním sto let naplněných cizokrajnými dálkami, pestrými barvami, tisícem chutí a zážitků! Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou procestoval celkem 83 zemí světa. V roce 2000 se již potřetí vydal na Srí Lanku, tentokrát však s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Jejich putování je protknuto nejen výpravami k posvátným chrámům, které už po staletí stráží sošky buddhů, ale i návštěvami u nevšedních osobností, jakými byl například spisovatel Arthur C. Clarke nebo slavný srílanský tanečník a Miroslavův dávný přítel Čitrasena. Miroslav v roce 1969 odjel na Srí Lanku oslavit svou padesátku. Pojďme jeho neuvěřitelné 100. narozeniny oslavit symbolickým návratem do tropického ráje. Nezbývá, než nasednout na vlnu vzpomínek a nechat se vést časem. Příjemnou cestu! (patro.cz)

Cestopis o návratech nejen na Srí Lanku vychází ke 100. narozeninám Miroslava Zikmunda. Sloni žijí do sta let je cestopis prostorem i časem, příběh o náhodách, zrání a stárnutí. Je to kniha o životních návratech. Vyplujte na zámořskou cestu na exotickou Srí Lanku a do vzpomínek cestovatele Miroslava Zikmunda, který vám chce vyprávět o zelených čajových plantážích, divokém oceánu, nezapomenutelných výhledech z nevyzpytatelných hor, na jejichž vrcholcích se vám zamotá hlava horkým vzduchem promíseným s vůní ibišku a jasmínu. Vydejte se na cestu náhod, přátelství a zrání a oslavte s ním sto let naplněných cizokrajnými dálkami, pestrými barvami, tisícem chutí a zážitků! Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou procestoval celkem 83 zemí světa. V roce 2000 se již potřetí vydal na Srí Lanku, tentokrát však s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Jejich putování je protknuto nejen výpravami k posvátným chrámům, které už po staletí stráží sošky buddhů, ale i návštěvami u nevšedních osobností, jakými byl například spisovatel Arthur C. Clarke nebo slavný srílanský tanečník a Miroslavův dávný přítel Čitrasena. Miroslav Zikmund v roce 1969 odjel na Srí Lanku oslavit svou padesátku. Pojďme jeho neuvěřitelné 100. narozeniny oslavit symbolickým návratem do tropického ráje. (knihydobrovsky.cz)

Omalovánky rozvíjejí u dětí jemnou motoriku ruky, cit pro barvy, kreativitu a fantazii. Malí umělci se mohou inspirovat ukázkami různých výtvarných technik na zadní straně obálky. Nejdůležitější ale je, že jsou omalovánky skvělá zábava domů i na cesty! V případě těch našich ještě navíc okořeněná veselými básničkami ze života zvířat. (knihydobrovsky.cz)

Něžný příběh medvědí rodinky provede děti lesem a seznámí je s různými zvířátky. V každé kapitole najdou nenápadné poučení a také radost z pomoci druhým. S malým Miškou budou v knížce putovat jeho napínavou cestou domů za maminkou a sestřičkou Mišulkou. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Cestopis o návratech nejen na Srí Lanku vychází ke 100. narozeninám Miroslava Zikmunda. Sloni žijí do sta let je cestopis prostorem i časem, příběh o náhodách, zrání a stárnutí. Je to kniha o životních návratech. Vyplujte na zámořskou cestu na exotickou Srí Lanku a do vzpomínek cestovatele Miroslava Zikmunda, který vám chce vyprávět o zelených čajových plantážích, divokém oceánu, nezapomenutelných výhledech z nevyzpytatelných hor, na jejichž vrcholcích se vám zamotá hlava horkým vzduchem promíseným s vůní ibišku a jasmínu. Vydejte se na cestu náhod, přátelství a zrání a oslavte s ním sto let naplněných cizokrajnými dálkami, pestrými barvami, tisícem chutí a zážitků! Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou procestoval celkem 83 zemí světa. V roce 2000 se již potřetí vydal na Srí Lanku, tentokrát však s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Jejich putování je protknuto nejen výpravami k posvátným chrámům, které už po staletí stráží sošky buddhů, ale i návštěvami u nevšedních osobností, jakými byl například spisovatel Arthur C. Clarke nebo slavný srílanský tanečník a Miroslavův dávný přítel Čitrasena. Miroslav Zikmund v roce 1969 odjel na Srí Lanku oslavit svou padesátku. Pojďme jeho neuvěřitelné 100. narozeniny oslavit symbolickým návratem do tropického ráje. (knihydobrovsky.cz)

Kolektiv odborníků pod vedením prof. MUDr. Miroslava Součka, CSc. a MUDr. Petra Svačiny se skvěle zhostil náročného úkolu vtěsnat to nejdůležitější ze širokého oboru vnitřního lékařství do omezeného počtu stran.Kniha tak pomáhá všem pregraduálním, ale i postgraduálním studentům, aby se bezpečně orientovali v široké problematice vnitřního lékařství, a zároveň je publikace přínosem i pro internisty a lékaře jiných oborů.Kniha je rozdělena na část propedeutickou a speciální. Propedeutika je stále základem, při kterém se čtenář seznámí se základními principy vyšetřování nemocného. Ty jsou hlavním předpokladem nejen pro správnou diagnostiku, ale i léčbu vnitřních chorob. Druhá část je pak věnována jednotlivým podoborům vnitřního lékařství. Terapie je probrána jen v zásadních rysech, rovněž tak vzácná onemocnění a nemoci. (knihydobrovsky.cz)

O dětství, kde se vzpomínalo na první republiku a večeřelo přesně v šest. O tom, kdy člověk dospěje a za jakou cenu. O zakázaném studentském časopise a univerzitě povrchní i podzemní. O tom, proč na komunismu a normalizaci není vůbec nic dobrého, ale Husák je zajímavější než Dubček. O svobodě v listopadu 1989 získané a postupně ztrácené a co přinesli a odnesli Václav Havel a Václav Klaus. O tom, že kauza Nagyová znamená konec jedné epochy a jak to bylo a je s ODS. O nesvobodě, do níž se dobrovolně řítíme, a proč je nutné připravovat válku, když chceme uchránit mír. O tom, že brexit je šance a Trump může být naděje. A že politika má smysl, pokud člověk zůstane sám sebou. (knihydobrovsky.cz)

Miroslav Zikmund: "My jsme byli vlastně takoví filmařští neumětelové a na učení se práce s kamerou nakonec nezbylo před odjezdem moc času!" Jak se tedy stalo, že se z dvou "neumětelů" stali filmaři, kteří natočili čtyři celovečerní filmy, jež se promítaly ve vyprodaných kinech? Jak to, že natočili 147 úspěšných fimových reportáží? O Hanzelkovi a Zikmundovi se píše jako o cestovatelích a spisovatelích, ale už téměř vůbec jako o filmařích (s výjimkou encyklopedie českých dokumentaristů). Rozhodně neprávem! Tito dva pánové byli totiž zakladateli českého cestopisného dokumentu a výrazně ovlivnili jeho tvář až do dnešní doby. Jak se učili filmařině? Jaké měli wordflow či jakou používali techniku? A v neposlední řadě: jaké bylo z dnešního úhlu pohledu jejich veřejné a mediální vystupování, tedy to, čemu dnes říkáme public relation? Přidanou hodnotou této publikace je také fakt, že ji korektoroval sám Miroslav Zikmund, který poskytl nejen své vzpomínky a poznámky, ale i fotografie. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha není jen prostou kuchařkou, tedy souborem receptů, ale je též knihou k poučení o církevním roku a jeho vlivu na jídelní zvyklosti předků, o životě farářů a farských hospodyň, a to obzvláště na venkovských farách, a též o sepětí tehdejšího jídelníčku s ročními obdobími a dostupnými místními surovinami. Zajímavou součástí je také kapitola věnovaná mešním vínům a patronům vína. (knihydobrovsky.cz)

Požitkářství sice nemusí hrát ve Vašem životě takovou roli jako ve starém Římě, přesto nezapomínejte, že v pravé lásce (i v té k dobrému jídlu a pití) je vždy skryta smyslnost. Neváhejte tedy a přistupte, abyste se dozvěděli, jak se stát labužníkem, jaké vybrat prostředí, jak důležitá je hudba, jak zvolit správné suroviny… Knížka obsahuje i 112 receptů pro opravdové gurmány a zvláštní kapitolu pro milovníky vína… (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Rozhovor Miroslava Balaštíka s Petrem Fialou. „Protože štítit se politiky ničemu nepomůže a protože je důležitější pochopit to, s čím třebas i nesouhlasíme, než se utvrzovat v tom, co si sami myslíme." (M. B.) O dětství, kde se vzpomínalo na první republiku a obědvalo přesně v poledne. O tom, kdy člověk dospěje a za jakou cenu. O zakázaném studentském časopise a univerzitě povrchní i podzemní. O tom, proč na komunismu a normalizaci není vůbec nic dobrého, ale Husák je zajímavější než Dubček. O svobodě v listopadu 1989 získané a postupně ztrácené a co přinesli a odnesli Václav Havel a Václav Klaus. O tom, že kauza Nagyová znamená konec jedné epochy a jak to bylo a je s ODS. O nesvobodě, do níž se dobrovolně řítíme, a proč je nutné připravovat válku, když chceme uchránit mír. O tom, že brexit je šance a Trump může být naděje. A že politika má smysl, pokud člověk zůstane sám sebou. Vychází v koedici s Barrister & Principal Publishing, z. ú. Petr Fiala (nar. 1964) je politolog, univerzitní profesor a politik. Vystudoval češtinu a dějepis na brněnské univerzitě, poté pracoval jako historik a redaktor. V osmdesátých letech se účastnil nezávislých občanských aktivit. Po listopadu 1989 se podílel na založení oboru politologie. Vedl několik politologických pracovišť, po dvě funkční období byl rektorem Masarykovy univerzity (2004—2011). V rozsáhlém vědeckém díle se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Je autorem více než tří set studií a dvaceti knih publikovaných v řadě zemí. Zastával různé veřejné a odborné funkce, v letech 2012—2013 byl ministrem školství. V roce 2013 byl zvolen poslancem, od ledna 2014 je předsedou Občanské demokratické strany. Miroslav Balaštík (nar. 1971) je literární kritik a publicista. Vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 1997 přednáší na zdejším Ústavu české literatury. Od roku 1995 řídí časopis Host a je šéfredaktorem a spolumajitelem stejnojmenného nakladatelství. Publikoval řadu esejů, komentářů a rozhovorů. Je autorem knihy Postgenerace. Zátiší a bojiště poezie 90. let 20. století (2010) a souboru rozhovorů se spisovateli Literatura v čase lovců (2015). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář z původního supralongu (2 18 0409): Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl. Ostatně i tady hraje rozum různou roli, protože i rozumy jsou různé — některé chápavější a jiné skoro zbytečné. Nechtějte například ode mne, abych vám vysvětlil splachovadlo. Natožpak, abych vám zdůvodnil svou léta již trvající lásku k jedné zemi a navíc pak k jednomu kraji této země. Sám sobě jsem se tu snažil leccos zdůvodnit a osvětlit, hledal jsem příčiny a zárodky příčin, chtěl jsem znát alespoň jediný z důvodů, kterých jsem tušil několik, ale marně. Začalo to, myslím, kolem mých sedmnácti let. Začalo to tím, že jsem si opisoval všechno, co kde bylo psáno o Provenci, včetně strohých zeměpisných popisů. Opisoval jsem si s pocity někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal a který s dychtivostí rodáka chce vědět co nejvíc, ne-li vše. A když jsem dostal do ruky Mistralovy verše, když jsem je poprvé četl, byl to zážitek jednou již poznaného, jednou již prožitého. Zážitek, který mívám například nad Karlem Jaromírem Erbenem. Nevím, jak se tančila farandola; a právě tak nevím, jak se přede len. Ale kdykoli čtu Erbenovy verše o mraze, který v okna duje, a o dívkách, které předou len, jsem náhle obklopen věcmi jakoby důvěrně známými a blízkými. Jsem doma v té světnici, v tom teple u kamen, jsem doma v té básni. A právě tento pocit „být doma“, pocit nezaměnitelný pocitem jiným se mi vrací při všem, co čtu, co poznávám o kraji zvaném Provence. Začalo to kolem mého sedmnáctého roku. A když jsem jel poprvé do Provence, bylo mi čtyřicet. Od té doby jsem tam byl ještě dvakrát. Je mi tam dobře, jsem tam doma jako v básni, jako v dětství, jako tam, kde doma vskutku jsem, jako na lukách a u rybníků mého rodiště. Chtěl jsem poděkovat několika osobám, které mne na těchto cestách (a dávno před nimi) provázely. Tak vznikly tyto listy. Měl jsem štěstí, že jsem je mohl psát na jedné stráni toho kouzelného kraje, pod modrým nebem bez mráčku a doprovázen cikádami. Můj domov je ovšem tady. Ale tam bych se chtěl občas vracet. A sem vždycky. Miroslav Horníček (knihydobrovsky.cz)