Lokální funkce kultury - ondřej hubáček

Publikace je prvním ze tří plánovaných výstupů projektu "Vytvoření a ověření systému evaluace veřejných kulturních služeb" Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), jehož cílem je navrhnout a v praxi ověřit systém evaluace veřejných kulturních služeb. To znamená systém, který spočívá v sadě nástrojů a postupů zjišťování a vyhodnocování přínosů podpory lokálních a regionálních kulturních aktivit pro města a jejich obyvatele. Publikace přináší přehledně uspořádaná teoreticko-metodologická východiska řešení projektu, založeného na případových studiích prováděných ve třech menších městech - Českém Krumlově, Blatné a Velkém Meziříčí. Přesto mají získané poznatky a zkušenosti obecnější platnost a praktickou využitelnost i v jiných městech. Publikace tak může být inspirativní pro všechna města, jež se snaží hledat cestu, jak zvýšit efektivitu podpory kulturních aktivit, a stejně tak pro odborníky, kteří se touto problematikou zabývají. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je druhým ze tří plánovaných výstupů projektu "Vytvoření a ověření systému evaluace veřejných kulturních služeb" Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI). Záměrem projektu je navrhnout a v praxi ověřit systém, spočívající v sadě nástrojů a postupů zjišťování a vyhodnocování přínosů podpory kulturních aktivit pro města a jejich obyvatele. Hlavním tématem publikace je analýza a evaluace veřejných kulturních služeb. Jejím cílem je poskytnout lidem, kteří se o tuto problematiku zajímají, ucelený přehled nejdůležitějších výsledků případových studiích prováděných ve třech městech, v Českém Krumlově, v Blatné a ve Velkém Meziříčí. Publikace se zabývá třemi problémovými okruhy: za prvé, problematikou stavu a možností zlepšování kulturních služeb, za druhé problematikou kulturního potenciálu a jeho využívání a za třetí problematikou rozhodování o podpoře kultury a role, kterou v něm hrají očekávané přínosy. Přestože publikace obsahuje především výsledky týkající se tří uvedených měst, může být zajímavá pro všechny, kteří se zabývají kulturou i v jiných městech, a také pro odbornou veřejnost. Jednak proto, že získané poznatky reprezentují univerzální vzorce postojů i praktického chování aktérů kulturních služeb rozšířené v celé České republice. A jednak proto, že názorně ukazují, jaké informace o kulturních službách lze získávat a jak je využívat při rozhodování o jejich podpoře. (knihydobrovsky.cz)

Monografie zpracovává nové sociologicko–religionistické téma, které navrhuje označovat jako náboženský šok. Činí tak z pozic religionistiky, teologie a etiky, pohledem nezávislého cestovatele konfrontovaného odlišnými kulturami a náboženstvími. Náboženský šok je psychický, duchovní nebo existenciální otřes způsobený střetem s odlišným, neznámým či doposud neinteriorizovaným náboženstvím či religiózním kultem, který může zasáhnout jedince obvykle při rychlé změně kultur na cestách, ovšem může zasáhnout i sociální skupinu nebo dokonce celou kulturně-nábožensky vymezenou oblast často při větších migračních vlnách pramenících v odlišné kulturně-náboženské oblasti. V knize navrhujeme tři základní fáze a projevy náboženského šoku: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného, přičemž rozlišujeme pozitivní a negativní otřes; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, po němž následuje vystřízlivění a únik, nebo naopak vystřízlivění a racionální prohloubení zájmu; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu šokovaného hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý. Následně promýšlíme fázi předcházející náboženskému šoku i další typické kroky a zpětný (návratový) náboženský šok. Další oddíl knihy se zabývá jednotlivými světovými náboženstvími – včetně unikátních málo známých synkrezí jako je spojení islámu a západoafrického vodunu v Mali nebo spojení katolického křesťanství a vodunu v Beninu – a náboženskými šoky, které tato náboženství cizinci prostředkují. Základním tématem celé monografie je mezináboženský dialog vedený na rovině tolerance, úcty a respektu k lidské osobě s nezcizitelnou důstojností, vystavěný na teologicko-etickém principu personality. (knihydobrovsky.cz)

Použijte prastaré, cenné léčivé znalosti ze střední říše. Ústředním bodem tradiční čínské medicíny (TCM) - exaktní a systematické vědy a celostně orientované léčebné metody - je povzbuzování životní energie čchi. Tradiční čínská × západní medicína - spojenci, ne protiklady Léčebné umění Dálného východu jako účinná alternativa či doplněk západní školské medicíny se osvědčilo jak při ošetřování každodenních potíží, tak i při léčbě obtížně léčitelných symptomů, jakými jsou bolesti, onemocnění systému látkové výměny a různé organické i duševní poruchy. Staletími prověřené léčebné metody mohou pomoci i vám Posilujte i vy svou životní energii čchi podle základních pravidel lékařů starověké Číny, kteří svého času dopomáhali císařům k dlouhému a zdravému životu, a poznejte díky této knize základní principy čínské medicíny, působení jin a jang, pět elementů a akupunkturní body. Ošetřujte se jednoduše a účinně - akupresura, léčebné recepty a čínské čaje, bylinné přípravky, pohybová cvičení a meditace, masáže k rozproudění čchi a chutná, zdravá strava vám pomohou udržet si zdraví a vyléčit se z potíží. Kniha obsahuje CD s meditacemi Součástí Knihy čínského umění léčby je také CD s namluvenými meditacemi. (knihydobrovsky.cz)

Každoročně se objevují nové, čím dál větší a fantastičtější kruhy v obilí. Často se podivuhodně podobají tradičním mandalám a obvykle vzniknou poblíž prastarých posvátných míst. 32 motivů těchto mandal vzniklo podle zdokumentovaných kruhů v obilí. Nabízejí hravou možnost přiblížit se poněkud k tématu, ponořit se do symboliky tvarů a - snad - také trochu lépe porozumět jejich poselství. (knihydobrovsky.cz)

Kurt Lussi v knize V říši duchů, čarodějnic a magie vede své čtenáře na obzvlášť význačná místa, poutavě a zároveň faktograficky vypráví příběhy o setkáních s bytostmi z říše stínů. Magické tradice a obyčeje našich předků, představy o onom světě, o démonech, pověrách a zaklatých místech. (knihydobrovsky.cz)

V publikaci naleznete vybrané příspěvky na téma kultura. Všechny příspěvky obsahují metodické pokyny pro pedagogy a pracovní listy pro žáky. (knihydobrovsky.cz)

Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, spočívá na typicky grassovském groteskně-drastickém nápadu: gymnazista Scherbaum chce před berlínským hotelem Kempinski veřejně upálit svého jezevčíka, aby šokoval a vyburcoval saturovanou konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj natolik otupeno ("umrtveno"), že neprotestuje ani proti upalování lidí napalmem ve vietnamské válce. Jeho učitel Starusch (vypravěč románu a - se značnou dávkou sebeironie - autorovo alter ego) se jej snaží od radikálního záměru odvrátit, přestože s žákem v zásadě sympatizuje. Groteskně-humornou vypravěčskou kostru vyprávění představuje dlouhá, bolestivá terapie chrupu, již Starusch protrpí ve stomatologickém křesle a během níž se mu vybavuje asociační pásmo osobních selhání i událostí z války a doby hospodářského zázraku. Těmito reminiscencemi se do vyprávění zprostředkuje i řada zásadních problémů německé společnosti adenauerovské éry, zejména problém nepotrestaných válečných zločinců a nacistů: jednou z výrazných postav je (pod jiným jménem) i u nás nechvalně známý generál Schörner, který byl ochoten bojovat "do posledního muže" a se vší krutostí ještě v posledních dnech války. V naivně radikálních postojích gymnazistů podává Grass - jako jeden z prvních levicových intelektuálů (román vyšel v roce 1969) - ironickou, pozoruhodně vyváženou analýzu mentality a ideologií, z jejichž energie v roce 1968 explodovalo radikální "studentské hnutí": přitaká jeho pohnutkám i cílům, ale jasně se distancuje od jeho prostředků, které namnoze vyústily v zaslepený terorismus. (knihydobrovsky.cz)

Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, spočívá na typicky grassovském groteskně-drastickém nápadu: gymnazista Scherbaum chce před berlínským hotelem Kempinski veřejně upálit svého jezevčíka, aby šokoval a vyburcoval saturovanou konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj natolik otupeno („umrtveno“), že neprotestuje ani proti upalování lidí napalmem ve vietnamské válce. Jeho učitel Starusch (vypravěč románu a — se značnou dávkou sebeironie — autorovo alter ego) se jej snaží od radikálního záměru odvrátit, přestože s žákem v zásadě sympatizuje. Groteskně-humornou vypravěčskou kostru vyprávění představuje dlouhá, bolestivá terapie chrupu, již Starusch protrpí ve stomatologickém křesle a během níž se mu vybavuje asociační pásmo osobních selhání i událostí z války a doby hospodářského zázraku. Těmito reminiscencemi se do vyprávění zprostředkuje i řada zásadních problémů německé společnosti adenauerovské éry, zejména problém nepotrestaných válečných zločinců a nacistů: jednou z výrazných postav je (pod jiným jménem) i u nás nechvalně známý generál Schörner, který byl ochoten bojovat „do posledního muže“ a se vší krutostí ještě v posledních dnech války. V naivně radikálních postojích gymnazistů podává Grass — jako jeden z prvních levicových intelektuálů (román vyšel v roce 1969) — ironickou, pozoruhodně vyváženou analýzu mentality a ideologií, z jejichž energie v roce 1968 explodovalo radikální „studentské hnutí“: přitaká jeho pohnutkám i cílům, ale jasně se distancuje od jeho prostředků, které namnoze vyústily v zaslepený terorismus. (patro.cz)

Kniha Fotografie, které hrají představuje snímky dvou desítek fotografů, kteří v současnosti patří u nás k těm nejvytíženějším v oblasti hudební fotografie. Editor Ondřej Bezr si zvolil nesnadný úkol: ukázat práci autorů, zachycujících na fotografiích hudbu, její atmosféru, ducha i poselství. Oslovil nakonec ty, jejichž fotografický doprovod se objevoval v médiích, do nichž během téměř třiceti let psal. Mezi autory najdeme profesionály stejně jako amatéry – tedy fotografy, kteří se živí něčím jiným, ale na výsledcích jejich práce se to rozhodně poznat nedá. Někteří z nich preferují velká pódia a světové hvězdy, jiní naopak upřednostňují malé kluby a alternativnější žánry. Co fotograf, to osobnost. Jediné, co mají všichni společné, je láska k muzice a snaha zachytit ji objektivem svého fotoaparátu. Každý dostal stejné zadání: vybrat deset fotografií, jimiž se v této knize chce představit, a podílet se na vlastním krátkém biografickém textu. Součástí knihy je závěrečná esej Josefa Chuchmy o fotografování hudby u nás. Kniha vyšla s finanční podporou Ministerstva kultury ČR. (patro.cz)

Hudební CD - Ondřej Klímek vydává své první autorské album, na které přizval řadu zajímavých hostů jako Evu Burešovou, Xaviera Baumaxu, Michala Pavlíčka nebo Davida Stypku. Ondřej Klímek vydává své první autorské album, na které přizval řadu zajímavých hostů jako Evu Burešovou, Xaviera Baumaxu, Michala Pavlíčka nebo Davida Stypku. Na desce se podílelo bezmála třicet umělců ze všech koutů české hudební scény: Jan Zázvurek (Imodium, Dan Landa, divadlo Kalich atd.), Miroslav Chyška (J.A.R., Illustratosphere), Lukáš Chromek (Ewa Farna, Thom Artway), Ján Tulenko (Boom!Band, TOP Dream Company, David Kraus), Jan Uvira (Laco Deczi, Debbi) a mnoho dalších. Žánrově rozmanitá deska obsahuje devět písní otextovaných Milanem Princem (Roman Dragoun) a Petrem Soukupem, dále pak dvě skladby instrumentální. Ondřej Klímek se do současnosti profiloval zejména jako hráč na dechové nástroje, který vystupuje a spolupracuje s předními osobnostmi české hudební scény. Tímto albem na... (alza.cz)

Kniha představuje první původní českou práci věnovanou pojmu kultura z hlediska biokulturologie. Autor staví na antropologickém a kulturologickém zacházení s pojmem kultura, které dává do souvislosti s historickým vývojem darwinisticky orientovaných výkladů kultury. Zvláštní pozornost je v knize věnována klíčovým koncepcím a pojmům sociobiologie, evoluční psychologie, etologie člověka, memetiky, behaviorální ekologie člověka a přístupů označovaných koevoluce genů a kultury. Autor analyzuje a interpretuje modely kultury vytvářené v rámci těchto disciplín a směrů a porovnává je s antropologickými a kulturologickými přístupy. Kniha zaplňuje dlouholetou mezeru v české odborné literatuře, která dosud darwinistickým výkladům kultury nevěnovala systematickou pozornost. Publikace je určena zejména studentům antropologie, etnologie, kulturologie, sociologie, psychologie, archeologie a všem dalším zájemcům, kteří se chtějí podrobně seznámit s darwinistickými koncepcemi lidské přirozenosti a kultury. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Lokální politický pluralismus. Brno ve třech stoletích propojuje historiografický a politologický přístup při zkoumání jevů spojených s politickým pluralismem v Brně. Sledované období zahrnuje více jak sto padesát let - od vzniku samosprávy v roce 1848 po referendum o přesunu nádraží.První její pomyslný oddíl tvoří kapitoly věnované éře let 1848-1938: politické strany a zájmové bloky v období rakouském (resp. rakousko-uherském) a v éře československé státní samostatnosti před druhou světovou válkou a brněnské spolky v éře první republiky. Druhá část se věnuje období let 1945-1989 - jak oficiální politice KSČ v Brně, tak jejím jednotlivým vnitřním proudům či pluralitě uvnitř disentu. Třetí část se zabývá obdobím nejnovějším - politickým životem v Brně po roce 1989. Zachycen je vývoj politických stran a sociálních hnutí v Brně, volební chování v Brně od roku 1919 do současnosti a referendum o poloze nádraží z podzimu 2004. (knihydobrovsky.cz)

Prof. Milan Zelený, autor předmluvy, o publikaci říká: „Marek Pavlík dal dohromady skupinu asi pětadvaceti expertů, kteří k lokální ekonomice mají co říci, obzvláště v ČR, a nabízejí mnoho užitečných a použitelných informací. Společným cílem a úkolem všech spoluautorů se jeví být odkrývání dosud bohužel skrytých a politickou scénou ignorovaných potenciálů regionů a lokalit jako autonomních, sebeřídících a soběstačných zdrojů hospodářské, politické i vzdělávací zodpovědnosti a samosprávy. Všem vážným zájemcům o budoucnost světové i české ekonomiky tento Pavlíkův sborník vřele doporučuji – obzvláště však těm, kteří se na modernizaci a obnově lokální české i slovenské ekonomiky chtějí přímo podílet, ne-li přímo vést, a tak podporovat a snad brzy i exportovat, jak tomu bývalo kdysi za Baťů.“ (knihydobrovsky.cz)

Prof. Milan Zelený, autor předmluvy, o publikaci říká: „Marek Pavlík dal dohromady skupinu asi pětadvaceti expertů, kteří k lokální ekonomice mají co říci, obzvláště v ČR, a nabízejí mnoho užitečných a použitelných informací. Společným cílem a úkolem všech spoluautorů se jeví být odkrývání dosud bohužel skrytých a politickou scénou ignorovaných potenciálů regionů a lokalit jako autonomních, sebeřídících a soběstačných zdrojů hospodářské, politické i vzdělávací zodpovědnosti a samosprávy. Všem vážným zájemcům o budoucnost světové i české ekonomiky tento Pavlíkův sborník vřele doporučuji – obzvláště však těm, kteří se na modernizaci a obnově lokální české i slovenské ekonomiky chtějí přímo podílet, ne-li přímo vést, a tak podporovat a snad brzy i exportovat, jak tomu bývalo kdysi za Baťů.“ (patro.cz)

Naše první škola na ukulele - jednoduchý a praktický nástroj nejen na cesty. Všechna cvičení jsou nahrána na přiloženém CD. (patro.cz)

Tato kniha je ur.ena .tena..m z .ad laicke i odborne ve.ejnosti. P.edstavuje oblast severozapadniho Kralovehradecka a oblast .eskeho raje z hlediska p.irodni a kulturni ojedin.losti v soub.hu s hospoda.skymi, politickymi, demografickymi a p.edev.im dopravnimi pom.ry a zm.nami druhe poloviny 19. stoleti a prvni t.etiny stoleti. Sna.i se zmapovat slo.ity politicko. spravni a ekonomicky proces p.ipravy, vystavby a po.atk. provozu .elezni.nich drah lokalniho vyznamu. Podava zpravu o organech a organizacich, kompetentnich vstupovat do procesu p.ipravy a rozhodovat o povoleni vystavby a provozu mistnich drah. V.nuje se zabezpe.eni provozu a zaji.t.ni po.adku a bezpe.nosti na t.chto drahach. Informuje o jednotlivych .elezni.nich spole.nostech a jejich tratich, ktere se staly sou.asti konkuren.niho zapasu o ziskani dopravni hegemonie v kraji. Popisuje ob.tavou a nekone.nou praci a usili .eskych pr.myslnik., majitel. p.dy, podnikatel. a .ivnostnik., stejn. jako regionalnich, zemskych nebo .i.skych poslanc., za prosazeni .eskeho kapitalu v oblasti dopravy. Hleda souvislosti mezi rozvojem dopravy na jedne stran. a rozvojem pr.myslu nebo tradi.niho zem.d.lstvi na stran. druhe, v soub.hu s rozvojem cestovniho ruchu, jen. odpovida rostoucimu zajmu o turistiku, laze.stvi .i spolkovy .ivot v tomto dynamickem obdobi, to v.e na pozadi vyhledavaneho a stale vice obdivovaneho .eskeho raje. Kniha chronologicky .adi vystavbu a propojovani drah jednotlivych spole.nosti, vznik .elezni.nich uzl. a vyznamnych .elezni.nich stanic, zastavek a nakladi... Krom. technickych a stavebnich zajimavosti sleduje osudy a udalosti jednotlivych nadra.i i osudy vyznamnych osobnosti spojenych s timto tematem .i osudy b..nych ob.an., kte.i s drahou spojili sv.j .ivot, a. do roku 1939, kdy spolu s uzemim .eskoslovenska pohltila drahy n.mecka okupa.ni sprava. Kniha kon.i skromnym nahlednutim do parku parnich lokomotiv a osobnich motorovych voz., ktere na t.chto tratich vykonavaly slu.bu, v.etn. vle.nych voz., je. jsou ukazkou urovn. cestovani v tomto obdobi. (patro.cz)

Lokální korektor pro redukci pigmentových skvrn a eliminaci jejich opětovného výskytu. Zajišťuje sjednocený tón pleti. (drmax.cz)

Kniha poskytuje uceleně, přehledně a srozumitelně informace všem, kteří se zabývají pěstování ovocných kultur a zpracování ovoce a rovněž i studentům zahradnických škol. Popisy jsou doplněny vždy názornými fotografiemi. Publikace obsahuje kapitoly – Rozdělení ovocných kultur, Hlavní tržně pěstované ovocné druhy, Množení, produkce a pěstování, Mechanizační prostředky, Výživa a hnojení, Poškození, choroby a škůdci a Skladování a zpracování ovoce. (knihydobrovsky.cz)

Autorka se v této knize zabývá každodenním životem ve světle tzv. kritické sociologie (zejména P. Bourdieua). Ústředními tematickými motivy práce jsou transformace vkusu, tzv. kulturní narcismus, vztah životního stylu a tržní ekonomiky a "medikalizace" našich životů (zdraví jako předmět osobní péče a současně objekt "tržní kultury") apod. Autorka kriticky promýšlí fenomén kultu úspěchu, který vede nejen k nebezpečné "workholizaci", ale také k radikální individualizaci jedinců, což se projevuje oslabením citových kontaktů a reálných interpersonálních vazeb. M. Jacyno nehledá laciná východiska typu "vším jsou vinny nové technologie", ale důkladně probírá jednotlivé aspekty "postmoderního životního stylu" ve světle každodenní zkušenosti, pomocí literární reflexe i teoretických koncepcí soudobé světové sociologie. Kriticko-analyticky pracuje s tzv. poradenskou literaturou různé kvality, aniž ji jakkoliv karikuje: ví, že toto čtivo se stalo součástí každodennosti mnoha dospělých i adolescentů, podobně jako bulvární tisk a reklama. (knihydobrovsky.cz)

Publikácia poskytuje univerzálne poznatky o formovaní a implementovaní organizačnej kultúry. Venuje sa základným pojmom, definíciám a kategóriám, postupne prechádza k riadeniu zmeny organizačnej kultúry a jej postaveniu v stratégii organizácie, personálnemu manažmentu až po organizačnú kultúru medzinárodných spoločností. Zameriava sa na faktory, ktoré v rozhodujúcej miere ovplyvňujú organizačnú kultúru. Zároveň je doplnená o vplyv organizačnej kultúry na riadiace procesy v organizácii za predpokladu, že sa formuje v súlade s ostatnými prvkami systému. Venuje sa aj typológiám organizačnej kultúry, ich pozitívnym a negatívnym stránkam. Publikácia je určená študentom Vysokej školy ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, ale zároveň ju môžu využiť aj manažéri v praxi, ktorým poskytne základnú orientáciu v danej oblasti. (knihydobrovsky.cz)

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku protipřírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů. (knihydobrovsky.cz)

Svojou originálnou ontologickou a posthumanistickoukoncepciou patrí český filozofprof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. (nar. 1938)medzi ekofilozofov medzinárodného významu.Slovenské vydanie rovnomennej knihy je oprotipôvodným dvom českým vydaniam (1995, 1997)i anglickému a nemeckému vydaniu (1997)rozšírené o tri eseje venované problematikevzdelania, reči a informačnej techniky a tiežo výzvu Nájomná zmluva so zemou.V centre pozornosti je vzájomný vzťah prírodya kultúry (t.j. sféry bytia vytvorenej človekom– nielen umenia, ale aj techniky, ekonomiky,politiky, inštitúcií, médií). Práve „stret týchtoprotikladných ontotvorných procesov, t. j.existenčný konflikt dnešnej kultúry so Zemou jenajhlbšou podstatou globálnej ekologickej krízy.“Súperenie človeka s prírodou je však fatálny omyl.Príroda nie je naším objektom (tak ako my nie smejej cieľom) – príroda je subjektom, samozrejmemocnejším, než my sami. Preto sa musíme začaťk prírode správať ako k partnerovi, ktorý mávlastnú subjektivitu, tak ako ju máme my, lebo ibavtedy budeme môcť spolu s ňou vytvárať nášspoločný pozemský domov ako domov, a nie akopriestor uplatňovania našej druhovej zaslepenostia egoizmu nevedúci nikam, iba k zbytočnepredčasnej sebalikvidácii. To, čo je protiprírodné,je rovnako aj protiľudské; to, čo škodí prírode,škodí aj človeku a jeho kultúre.Pre pochopenie tejto tézy ponúka Šmajsova knihazávažné filozofické argumenty. Takisto ponúkastratégiu prežitia globálne ohrozenej kultúry – jejtransformáciu na kultúru biofilnú. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je věnována specifikům ekonomického chodu kulturních institucí. V úvodu nastiňuje základní principy fungování trhů s kulturními statky a službami, popisuje různé možnosti jejich financování a shrnuje diskusi ekonomů o vhodnosti veřejných subvencí. Dále jsou pak jednotlivé kapitoly věnován y dílčím odvětvím kultury a jejich současnému fungování, s ohledem na existující hospodářský a legislativní rámec. Závěrečná část je věnována managementu a marketingu kulturních institucí. Publikace je cennou pomůckou pro všechny studenty managementu kultury či arts managementu. (knihydobrovsky.cz)

Kulturní historik Christopher Lasch (1932-1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Používá v ní dosud převážně úzce klinický pojem, aby diagnostikoval patologii, která se, jak se mu jeví, rozšířila do všech oblastí života Američanů. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím "patologického narcismu" plně odpovídá. Tato patologie se nepodobá každodennímu narcismu - hédonistickému egoismu -, ale spíše velmi slabému pocitu self, který si žádá neustálé potvrzování zvnějšku. Patologie pro Lasche představuje jakousi zvýrazněnou verzi normality. Symptomy této osobnostní poruchy Lasch nachází v radikálních politických hnutích 60. let 20. století, ale i v duchovních kultech a hnutích 70. let 20. století, počínaje "estem" a konče "rolfingem". Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích narcistických poruch osobnosti. (knihydobrovsky.cz)

Celobarevná, bohatě obrazově vypravená kniha mapuje část sbírky čínských oděvních výšivek Národního muzea. Prostřednictvím tohoto tématu přináší rovněž řadu informací o čínské historii, mnohonárodní společnosti a kultuře. Dobový oděv analyzuje nejen materiálově a historicky, ale též co do jeho společenské funkce a dalších sémantických aspektů. Zkušená autorka vychází na jedné straně z detailní znalosti zkoumaného materiálu, na druhé ovšem reflektuje množství podstatných rysů čínské společnosti, které ji charakterizují dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Opium. Samotný zvuk tohoto slova vyvolává představy utajených prostor v exotických zemích, kde malátní kuřáci mdle polehávají v namodralé mlze vonného opiového kouře a nakloněni nad nachový plamen nefritové lampy vdechují dým z dlouhých bambusových dýmek. Dnes je však dispozici je málo skutečně přesných informací o zvyku, jenž byl po 300 let zásadní pro život miliónů lidí po celém světě. V Opiové kultuře Petera Lee se setkáváme s fascinujícím vyprávěním, které se dotýká každého aspektu čínského umění i řemesla kouření opia. Začíná stručným přehledem dlouhé a barvité historie opia a příběhu o tom, jak se vlastně začalo kouřit pro potěchu v Číně, přináší podrobné popisy pěstování a sklizně opia; dovídáme se o všech exotických pomůckách a doplňcích, kterí jsou zapotřebí k čínskému způsobu kouření opia, o přechodu opia z jedné z nejdůležitějších léčivých bylin až ke statutu zakázané látky, kterou současný farmaceutický průmysl potlačuje, o souvislostech opia s I'Ťing, taoismem a čínskou medicínou, o umění, kultuře, filosofii, farmakologii a psychologii tohoto tradičního asijského zvyku. Text průběžně doplňují zajímavé citace z děl osobností literatury a umění, kteří zároveň také byli kuřáky opia, jako jsou Jean Cocteau, Pablo Picasso, Emily Hahnová a Graham Greene. Nabízí klenoty dlouho zapomenutého tajemství opia a bortí mýty o opiu a jeho využití coby prostředku k uvolnění. (knihydobrovsky.cz)

Kniha poskytuje uceleně, přehledně a srozumitelně informace všem, kteří se zabývají pěstování ovocných kultur a zpracování ovoce a rovněž i studentům zahradnických škol. Popisy jsou doplněny vždy názornými fotografiemi. Publikace obsahuje kapitoly – Rozdělení ovocných kultur, Hlavní tržně pěstované ovocné druhy, Množení, produkce a pěstování, Mechanizační prostředky, Výživa a hnojení, Poškození, choroby a škůdci a Skladování a zpracování ovoce. (patro.cz)

Opium. Samotný zvuk tohoto slova vyvolává představy utajených prostor v exotických zemích, kde malátní kuřáci mdle polehávají v namodralé mlze vonného opiového kouře a nakloněni nad nachový plamen nefritové lampy vdechují dým z dlouhých bambusových dýmek. Dnes je však dispozici je málo skutečně přesných informací o zvyku, jenž byl po 300 let zásadní pro život miliónů lidí po celém světě. V Opiové kultuře Petera Lee se setkáváme s fascinujícím vyprávěním, které se dotýká každého aspektu čínského umění i řemesla kouření opia. Začíná stručným přehledem dlouhé a barvité historie opia a příběhu o tom, jak se vlastně začalo kouřit pro potěchu v Číně, přináší podrobné popisy pěstování a sklizně opia; dovídáme se o všech exotických pomůckách a doplňcích, kterí jsou zapotřebí k čínskému způsobu kouření opia, o přechodu opia z jedné z nejdůležitějších léčivých bylin až ke statutu zakázané látky, kterou současný farmaceutický průmysl potlačuje, o souvislostech opia s I’Ťing, taoismem a čínskou medicínou, o umění, kultuře, filosofii, farmakologii a psychologii tohoto tradičního asijského zvyku. Text průběžně doplňují zajímavé citace z děl osobností literatury a umění, kteří zároveň také byli kuřáky opia, jako jsou Jean Cocteau, Pablo Picasso, Emily Hahnová a Graham Greene. Nabízí klenoty dlouho zapomenutého tajemství opia a bortí mýty o opiu a jeho využití coby prostředku k uvolnění. (patro.cz)

Kulturní historik Christopher Lasch (1932–1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Používá v ní dosud převážně úzce klinický pojem, aby diagnostikoval patologii, která se, jak se mu jeví, rozšířila do všech oblastí života Američanů. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím „patologického narcismu“ plně odpovídá. Tato patologie se nepodobá každodennímu narcismu – hédonistickému egoismu –, ale spíše velmi slabému pocitu self, který si žádá neustálé potvrzování zvnějšku. Patologie pro Lasche představuje jakousi zvýrazněnou verzi normality. Symptomy této osobnostní poruchy Lasch nachází v radikálních politických hnutích 60. let 20. století, ale i v duchovních kultech a hnutích 70. let 20. století, počínaje „estem“ a konče „rolfingem“. Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích narcistických poruch osobnosti. (patro.cz)

Svojou originálnou ontologickou a posthumanistickou koncepciou patrí český filozof prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. (nar. 1938) medzi ekofilozofov medzinárodného významu. Slovenské vydanie rovnomennej knihy je oproti pôvodným dvom českým vydaniam (1995, 1997) i anglickému a nemeckému vydaniu (1997) rozšírené o tri eseje venované problematike vzdelania, reči a informačnej techniky a tiež o výzvu Nájomná zmluva so zemou. V centre pozornosti je vzájomný vzťah prírody a kultúry (t.j. sféry bytia vytvorenej človekom – nielen umenia, ale aj techniky, ekonomiky, politiky, inštitúcií, médií). Práve „stret týchto protikladných ontotvorných procesov, t. j. existenčný konflikt dnešnej kultúry so Zemou je najhlbšou podstatou globálnej ekologickej krízy.“ Súperenie človeka s prírodou je však fatálny omyl. Príroda nie je naším objektom (tak ako my nie sme jej cieľom) – príroda je subjektom, samozrejme mocnejším, než my sami. Preto sa musíme začať k prírode správať ako k partnerovi, ktorý má vlastnú subjektivitu, tak ako ju máme my, lebo iba vtedy budeme môcť spolu s ňou vytvárať náš spoločný pozemský domov ako domov, a nie ako priestor uplatňovania našej druhovej zaslepenosti a egoizmu nevedúci nikam, iba k zbytočne predčasnej sebalikvidácii. To, čo je protiprírodné, je rovnako aj protiľudské; to, čo škodí prírode, škodí aj človeku a jeho kultúre. Pre pochopenie tejto tézy ponúka Šmajsova kniha závažné filozofické argumenty. Takisto ponúka stratégiu prežitia globálne ohrozenej kultúry – jej transformáciu na kultúru biofilnú. (patro.cz)

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku protipřírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů, jestliže mohla přehlížet lokální devastaci přírody, pak vznikající ekologická politika další pustošení Země připustit nesmí. Diagnózu jejího poraněného ekosystému však nemůže stanovit žádná speciální věda bez filosofie, a proto získává filosofická ontologie nový praktický smysl. Opouští úzký rámec individuálního pochopení světa a reflexí konfliktu kultury s přírodou se stává jedním z předpokladů reálnosti globální ekologické politiky. (patro.cz)

Publikácia poskytuje univerzálne poznatky o formovaní a implementovaní organizačnej kultúry. Venuje sa základným pojmom, definíciám a kategóriám, postupne prechádza k riadeniu zmeny organizačnej kultúry a jej postaveniu v stratégii organizácie, personálnemu manažmentu až po organizačnú kultúru medzinárodných spoločností. Zameriava sa na faktory, ktoré v rozhodujúcej miere ovplyvňujú organizačnú kultúru. Zároveň je doplnená o vplyv organizačnej kultúry na riadiace procesy v organizácii za predpokladu, že sa formuje v súlade s ostatnými prvkami systému. Venuje sa aj typológiám organizačnej kultúry, ich pozitívnym a negatívnym stránkam. Publikácia je určená študentom Vysokej školy ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, ale zároveň ju môžu využiť aj manažéri v praxi, ktorým poskytne základnú orientáciu v danej oblasti. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Eva Křížová, 140 stran, česky Komu patří starost o zdraví? Je naše zdraví spíše věcí lékařskou, nebo společenskou a politickou? Přináší více lékařské péče a kontroly lepší zdraví? Publikace Zdraví – kultura – společnost se zabývá fenomény zdraví, nemoci a zdravotní péče v sociologických, historických i kulturních souvislostech. Ukazuje na vztah mezi zdravím, autonomií jedince a mocenskými vztahy ve společnosti. Ať jsou příčiny našeho onemocnění jakékoli, nemocní jsme vždy jako sociální osobnosti – nemoc narušuje naše sociální interakce a mění naši sociální pozici. Činí z nás toho, kdo hledá a potřebuje pomoc. V moderní společnosti se institucí této pomoci stala medicína. Západní civilizaci neohrožuje nedostatek zdravotní péče, ale její nadbytek nebo nerovnoměrnost. Naše životy jsou všestranně medicinalizované. Zdravotnický systém se sice v prvé řadě opírá o etické principy, ale je ovlivňován ekonomickými, politickými a... (alza.cz)

Kniha - česky Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, spočívá na typicky grassovském groteskně-drastickém nápadu: gymnazista Scherbaum chce před berlínským hotelem Kempinski veřejně upálit svého jezevčíka, aby šokoval a vyburcoval saturovanou konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj natolik otupeno („umrtveno“), že neprotestuje ani proti upalování lidí napalmem ve vietnamské válce. Jeho učitel Starusch (vypravěč románu a — se značnou dávkou sebeironie — autorovo alter ego) se jej snaží od radikálního záměru odvrátit, přestože s žákem v zásadě sympatizuje. Groteskně-humornou vypravěčskou kostru vyprávění představuje dlouhá, bolestivá terapie chrupu, již Starusch protrpí ve stomatologickém křesle a během níž se mu vybavuje asociační pásmo osobních selhání i událostí z války a doby hospodářského zázraku. Těmito reminiscencemi se do vyprávění zprostředkuje i řada zásadních problémů německé společnosti adenauerovské éry, zejména problém... (alza.cz)

V souboru studií nazvaném se autor pokouší naznačit možnosti hledání odlišných cest při studiu rozmanitých otázek o obsahu a rozsahu národopisného i mezioborového bádání všech relevantních kategorií výtvarného umění a dalších estetických aktivit lidových vrstev. Vychází při tom nezřídka z úvah terminologických, které by měly přispívat k nalézání společného odborného jazyka a usnadňovat tak dorozumívání mezi odbornými i ostatními interesenty. (knihydobrovsky.cz)

Tahle kniha by se také mohla jmenovat J?hočeské divadlo můj osud. Autor v něm působí už více než třicet let a za tu dobu vystřídal nejen na jevišti řadu rolí: herec, režisér, umělecký šéf, ředitel… Úhel pohledu, ze kterého popisuje fungování divadelního organismu, se postupně mění, tak jako se mění autorovo postavení v divadle: od osobní konfese mladého divadelníka, který intenzivně pociťuje normalizační atmosféru předlistopadové společnosti a rozhodne se změnit podmínky, s nimiž zápasí ve svém divadle i v polistopadové době, až k zobecnění praktických zkušeností z řízení čtyřsouborové umělecké instituce s náročným provozem, do jejíhož čela ho vynesly lidské a profesionální kvality a autorita. Na začátku psaní své dizertace, z níž vychází tento text, si Jiří Šesták položil otázku: Může být regionální divadlo kulturním centrem? A protože věří v nezastupitelnou funkci divadla v duchovním rozvoji společnosti, veškerou svou činností ve všech 'rolích', které ve svém divadle zastával a zastává, usiluje o naplnění tohoto cíle. Že se mu to přes všechny překážky, které neváhá plasticky popsat, i chyby, které se nebojí přiznat, daří, dokazují i současné umělecké výsledky instituce, v jejímž čele stojí. (knihydobrovsky.cz)

K mnoha změnám, kterými procházela společnost alžbětinské Anglie, patří i nová role "básníka z povolání" - autorka knihy ho přirovnává k postavám dnešní popkultury: jsou obecně známé, jsou jim přisuzovány slušné výdělky, ale ne vždy slušná pověst. Jeden z nich, dramatik Ben Jonson, sám sarkasticky poznamenává: Básník je ten /…/ ubožák, který se poezií musí živit. - Tito "ubožáci" však měli pestré osudy i role: byli básníky i teoretiky, dvořany, politiky, prosazováním a kultivováním "lidového jazyka" posilovali národní kulturní autonomii nejen ve vztahu k dříve nedotknutelné autoritě klasiků antiky, ale i vůči soudobě "konkurenci" na evropském kontinentě. Nejen William Shakespeare a Ben Jonson, ale i jejich méně proslavení současníci Philip Sidney, Edmund Spenser a George Puttenham svým dílem i svými osudy dobový ideál spoluvytvářeli, ztělesňovali - nebo také zpochybňovali… Číst o nich přináší i dnes poznání bezmála dobrodružné. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá působením a vlivem jezuitského řádu v českých zemích. Různorodé tematické a metodologické přístupy přinášejí nové perspektivy filologické, literárněvědné a kulturněhistorické. Jednotícím prvkem všech studií je věcný pohled na dané téma, nepodléhající dlouholeté ideologicky podložené debatě o Tovaryšstvu Ježíšovu. Autoři a autorky jsou přední zástupci české, německé a rakouské bohemistiky a kulturních věd. (patro.cz)

CD album Zakázaní zpěváci druhé kultury, 15 písní. (dvd-premiery.cz)

V souboru studií nazvaném „Lidová výtvarná kultura“ se autor pokouší naznačit možnosti hledání odlišných cest při studiu rozmanitých otázek o obsahu a rozsahu národopisného i mezioborového bádání všech relevantních kategorií výtvarného umění a dalších estetických aktivit lidových vrstev. Vychází při tom nezřídka z úvah terminologických, které by měly přispívat k nalézání společného odborného jazyka a usnadňovat tak dorozumívání mezi odbornými i ostatními zájemci. (patro.cz)

(patro.cz)

Elektronická kniha - autor Jerzy Bartmiński, 170 stran, česky Jerzy Bartmiński (1939) je dnes jedním z nejvýznamnějších polských i evropských lingvistů, předním představitelem moderní etnolingvistiky a zakladatelem lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Objevil a spolu se svými kolegy uplatňuje originální metody zkoumání sémantických struktur jazyka, jež v mnohém připomínají kognitivní lingvistiku americké provenience, zároveň však navazují na nejlepší filologické tradice ze slovanského okruhu. S pomocí těchto metod lze odhalovat konceptualizační mechanismy koncentrované v kultuře určitého jazykového společenství, v jeho uvažování, způsobu života i hodnotovém systému. Vyjevuje se tak, jaký obraz světa je v daném jazyce fixován: ono specifické, generacemi sdílené, staré (a zároveň se pomaleji či rychleji proměňující) vidění skutečnosti má totiž podobu stereotypů různého druhu a řádu, a ty je možno studiem jazykových a textových dat vynést na povrch,... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Fernando García de Cortázar, 464 stran, česky Kniha Stručné dějiny španělské kultury je postavena na nápadu zpřístupnit čtenáři kulturní dějiny země prostřednictvím dvacítky španělských měst, která v určitém historickém období měla vliv na směřování země, nebo takových měst, odkud vyzařovalo poselství děl některé z významných osobností španělského malířství, literatury či filosofie. Každé z pojednaných měst je spojeno s některou kulturní či literární osobností, z nichž mnohé ovlivnily myšlení španělské společnosti a mnohé z nich měly přesah i za hranice této země, jejíž kulturní bohatství je u nás pro mnohé ještě stále velkou neznámou. Tak například Santiago de Compostela je spojeno se jménem spisovatelů Álvara Cunquiera či Ramóna del Valle Inclána, Toledo s překladatelskou školou, skrze niž do Evropy proudilo řecké vědění a filosofie, Córdoba zase s věděním a se spisy židovských a arabských učenců (Maimonides,... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Jiří Kraus, 250 stran, česky Kniha vymezuje postavení rétoriky v systému kultury a vzdělanosti od starověku po dnešek. Zkoumá pokles jejího významu v období racionalismu a osvícenství, uvádí příčiny, v jejichž důsledku byly rétorice (redukované na soustavu řečnických triků) přisuzovány negativní konotace, a vysvětluje, proč si rétorika ve 20. století dokázala své pozice znovu vydobýt. Dokládá, že prestiž rétoriky prudce klesá, když je redukována na recept k rafinovanému klamání publika, a naopak stoupá, když se chápe jako vědecká disciplína, která se vydává napříč humanitními obory - filozofií, logikou, sémiotikou, literární vědou, lingvistikou, naukou o médiích apod. V tomto pojetí rétorika usiluje o všestranné poznávání a kultivování řečového projevu, mluveného i psaného, a to nejen jeho produkce, ale i recepce a interpretace. V takové renesanci zájmu se rétorika jeví ne jako pouhý návod k řečové dovednosti, ale jako komplexní... (alza.cz)

Mladý spisovatel Ondřej Macura není v české literatuře nováčkem. Po románu Netopýři, který nabídl jakousi nadsazenou zprávu z "temnot každodennosti", se ve své čtvrté knize navrací k poezii. Básnická sbírka s názvem Sklo je naopak plná křehké, zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Bohaté reliéfy lyrických nálezů vyvažují příběhy, ve kterých můžeme s autorem pobýt ve světě "přesné obraznosti", pro kterou máme poezii rádi. Nejsou to světy náhradní a únikové, spíš pravá poezie dnešního dne! Ani v nové knize nechybí ironická echa, která jsou pro Macuru tak typická. Nepochybně stojí za připomenutí, že "mezi anděli a mezi básníky je dobré si hlídat peněženku!" (knihydobrovsky.cz)

Básnickým debutom Verše na pni (1966) sa autor významne začlenil do celonárodného literárneho kontextu v rámci nastupujúcej generácie básnikov. Dovedna vydal (zatiaľ) dvadsaťdva básnických zbierok pre dospelých, vyše dvadsať veršovaných kníh pre deti a päť zväzkov epigramov so spoločným názvom Posmešníky. Titulná báseň dvadsiatej tretej zbierky Návratky je návratkou do sna muža, čo sa neochotne dvíha na cestu. No titulná báseň nie je sama. Spolu je ich osemdesiatdva a všetky sú návratkami. Časovými priepustkami do chvíľ, keď sme ešte toho toľko stíhali. Tým rozprávkovým sezamom, čo otvára siene v skalách a dovolí nám kochať sa bohatstvom. Veď sme si ho sami nadobudli, veď sme ho skladali pliešok po pliešku, čriepok po čriepku a kamienok po kamienku do nádherných mozaík plných farieb, svetla i tieňohier. Ešte je toho dosť, čo môže (ak bude chcieť) povedať básnik Ondrej Nagaj. Privravieť sa im osobitou, možno až piesňovo znejúcou básňou, ktorej neopakovateľné tóny kúzli básnik svojimi asonanciami. Prijať jeho básne je dar i odmena. (knihydobrovsky.cz)

Ze země fjordů, kde jsou děti odebírány rodičům podivným úřadem a kde ve vězení dlí masový vrah Breivik, přes Osvětim až do Budapešti - do města, kde za druhé světové války Raoul Wallenberg svým statečným chováním zachránil tisíce lidských životů. Taková je v novele Nebožtík cesta mladého, znuděného a zhýčkaného literáta Štěpána Hrdiny, jenž marně hledá náhradní náplň svého života. (knihydobrovsky.cz)

Nejprve si od stovky holek vzal kalhotky - a nakonec si vzal i vlastní život. Adam tak jako jediný ze čtveřice kamarádů dotáhl do konce "nízkou hru", na niž si po maturitě podali ruku. "Román" Dvořiště je milostným duetem - Adamova životní rekapitulace se proplétá s popisem bloudění "světem po Adamovi" od té, která si myslela, že je jeho životní láskou. A jelikož jsme ve střední Evropě, je tento dvojhlasný žalozpěv přehlušován hospodským žvaněním. (knihydobrovsky.cz)

Květen není původní báseň, ale žánrový experiment založený na mezitextovém navazování. Přebásnění kanonické básně Karla Hynka Máchy je v něm a v připojeném doslovu pojato jako "rekompozice" a pokus uplatnit postupy obvyklé při překladu mezi odlišnými jazyky. Pro některé je myšlenka "sáhnout na" Máj bizarní. Jiným tento krok poskytne vhled do básně, která je téměř dvě stě let od svého vzniku jazykově přeci jen obtížně přístupná. Myslí se na dvojí publikum: na ty, kdo Máj důvěrně znají a sledují detaily rekompoziční práce, a na ty, kdo si na experimentální poetický jazyk první třetiny 19. století teprve zvykají. Květen, ilustrovaný Janem Koupilem, je prezentován jako dialog se starou básní. Paralelně s ním je otištěn text Máchova Máje z kritické hybridní edice M. Charypara, J. Flaišmana a M. Kosáka. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. (knihydobrovsky.cz)