Lidská a přirozená práva v dějinách - aleš havlíček

Moderní pojetí lidských práv je tradičně odvozováno z myšlenek a deklarací 18. století, kdy lidská práva byla chápána jako práva přirozená. Za předpokladu, že lidská práva jsou práva přirozená, nacházíme myšlenková východiska lidských práv již v antické filosofii. V tomto smyslu autoři předložené kolektivní monografie hledají v dějinách od antiky až po současnost odpověď na otázku, zda lidská práva existují a zda je lze chápat jako práva přirozená. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Adama Bžocha Človek v dejinách, venovaná nizozemskému kultúrnemu historikovi Johanovi Huizingovi (1872 - 1945), sprostredkúva celostný pohľad na život a dielo tejto poprednej osobnosti európskej vedy a odkrýva jej význam pre rozvoj humanitného myslenia v 20. storočí. Okrem prác, ktorými J. Huizinga získal ako všestranný a literárne inšpirovaný vedec celosvetové uznanie (Jeseň stredoveku, Erasmus, Homo ludens, V tieňoch zajtrajška), vykladá autor v kontexte dobových historických, antropologických, lingvistických, kultúrnych i politických diskusií aj jeho niektoré ďalšie, medzinárodne menej známe diela a štúdie ako Problém renesancie, Nizozemská kultúra v 17. storočí, Človek a dav v Amerike, Úloha kultúrnych dejín a ďalšie, a na mnohých príkladoch z povojnových európskych intelektuálnych dejín demonštruje Huizingovo pôsobenie na vedy o človeku, dejinách a kultúre. Ohlas na jeho dielo v európskej medievistike i v sociológii, v teóriách hier i vo filozofii dejín možno pripísať na vrub otvorenosti a nepredpojatosti, s akými tento vedec pristupoval k otázkam človeka a jeho kultúrnej existencie. Zvláštna kapitola knihy je venovaná pôsobeniu Huizingu na slovenskú humanistiku po druhej svetovej vojne, pre ktorú predstavovalo jeho dielo alternatívu voči rigidnému marxizmu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Adama Bžocha Človek v dejinách, venovaná nizozemskému kultúrnemu historikovi Johanovi Huizingovi (1872 - 1945), sprostredkúva celostný pohľad na život a dielo tejto poprednej osobnosti európskej vedy a odkrýva jej význam pre rozvoj humanitného myslenia v 20. storočí. Okrem prác, ktorými J. Huizinga získal ako všestranný a literárne inšpirovaný vedec celosvetové uznanie (Jeseň stredoveku, Erasmus, Homo ludens, V tieňoch zajtrajška), vykladá autor v kontexte dobových historických, antropologických, lingvistických, kultúrnych i politických diskusií aj jeho niektoré ďalšie, medzinárodne menej známe diela a štúdie ako Problém renesancie, Nizozemská kultúra v 17. storočí, Človek a dav v Amerike, Úloha kultúrnych dejín a ďalšie, a na mnohých príkladoch z povojnových európskych intelektuálnych dejín demonštruje Huizingovo pôsobenie na vedy o človeku, dejinách a kultúre. Ohlas na jeho dielo v európskej medievistike i v sociológii, v teóriách hier i vo filozofii dejín možno pripísať na vrub otvorenosti a nepredpojatosti, s akými tento vedec pristupoval k otázkam človeka a jeho kultúrnej existencie. Zvláštna kapitola knihy je venovaná pôsobeniu Huizingu na slovenskú humanistiku po druhej svetovej vojne, pre ktorú predstavovalo jeho dielo alternatívu voči rigidnému marxizmu. (patro.cz)

(patro.cz)

(patro.cz)

Kniha Dialog, etika a politika vznikala v průběhu patnácti let. Je rozdělena do tří tematických okruhů (dialog, etika a politika) a její jádro tvoří studie k tzv. raným a středním Platónovým dialogům. Autor navazující na práce Th. Eberta na základě dialogického čtení hledá souvislost mezi péčí o duši, jednotou ctností, dialektikou a ideou dobra. Zároveň ukazuje sporné důsledky, jež vyplývají z přijatých předpokladů, jako je např. "dokonalý" život občanů v dialogu Charmidés nebo nejlepší uspořádání obce v páté knize Politeie či dvojí pojetí spravedlnosti v dialozích Gorgias a Politeia. Završení Platónových eticko-ontologických úvah nachází autor v koncepci dialektiky a ideje dobra v sedmé knize Politeie, která Platónovo střední období uzavírá. (knihydobrovsky.cz)

Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov."Zoči-voči Osvienčimu si už teológia ako taká - ako reč o Bohu - nemôže uchovávať svoju dejinnú nevinnosť ani tým, že by túto tému jednoducho pracovne zatriedila do oblasti cirkevných dejín, ani svojou zvyčajnou abstraktnou a primerane tomu aj ohromujúcou rečou o dejinnosti človeka (ako o nejakej antropologickej konštante).Cieľom tohto teologického prístupu - "teológie po Osvienčime" - je upozorniť na niečo, čo pri spôsobe, akým sa z kresťanstva stávala teológia, stále častejšie upadalo do zabudnutia: že totiž ani logos kresťanskej teológie nie je jednoducho poznačený len bezsubjektovými a bezdejinnými myšlienkami, ale že je podstatne (nie náhodou sa nebezpečná "spomienka" stala ústrednou kategóriou politickej teológie) ovplyvnený vedomím o nemožnosti potláčať, zabúdať či prípadne idealisticky uchovávať dejiny utrpenia človeka." (Johann Baptist Metz) (knihydobrovsky.cz)

Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov. "Zoči-voči Osvienčimu si už teológia ako taká - ako reč o Bohu - nemôže uchovávať svoju dejinnú nevinnosť ani tým, že by túto tému jednoducho pracovne zatriedila do oblasti cirkevných dejín, ani svojou zvyčajnou abstraktnou a primerane tomu aj ohromujúcou rečou o dejinnosti človeka (ako o nejakej antropologickej konštante). Cieľom tohto teologického prístupu - "teológie po Osvienčime" - je upozorniť na niečo, čo pri spôsobe, akým sa z kresťanstva stávala teológia, stále častejšie upadalo do zabudnutia: že totiž ani logos kresťanskej teológie nie je jednoducho poznačený len bezsubjektovými a bezdejinnými myšlienkami, ale že je podstatne (nie náhodou sa nebezpečná "spomienka" stala ústrednou kategóriou politickej teológie) ovplyvnený vedomím o nemožnosti potláčať, zabúdať či prípadne idealisticky uchovávať dejiny utrpenia človeka." (Johann Baptist Metz) (patro.cz)

Kniha - autor Belline, 264 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá (alza.cz)

Kniha - 304 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Ich mená sa spájajú s obrovským bohatstvom, luxusom, ale aj škandálmi, korupciou a drogami. S drinou, otvorenou mysľou a neobyčajnou vierou vo vlastné nápady. S odvahou, rozvojom a aj dobročinnosťou. Prečítajte si o neobyčajných životoch Emila Škodu, Johna Davidsona Rockefellera, Franklina Marsa, Jacka Ma, Marka Zukerberga, Mediciovcov a mnohých ďalších. (alza.cz)

Kniha - autor Michael Baigent, 368 stran, slovensky, brožovaná s přebalem matná Pred dvadsiatimi rokmi Michael Baigent patril k trojici autorov, ktorí prekvapili svet kontroverznou teóriou v knihe Svätá krv a svätý grál, podľa ktorej Ježiš Kristus a Mária Magdaléna založili posvätný rodokmeň. Po dvoch desiatkach rokov ďalšieho skúmania zverejnil Baigent nové výbušné zistenia spochybňujúce skoro všetko, čo vieme o Ježišovi. Napríklad tvrdí, že o jeho smrti neexistujú dôkazy a doklady naznačujú, že nezomrel na kríži. Podľa autora si Ježiš neželal, aby ho uctievali ako boha a aby z nejakého oficiálneho súboru jeho výrokov vzniklo náboženstvo. Hovorí, že v Ježišovom učení ide o to, aby každý človek mal možnosť vydať sa do Sveta mŕtvych, do nebeského kráľovstva, aby sa osobne stretol s Bohom a dal sa ovplyvniť Božím posolstvom. Baigentove úvahy i polemiky so storočia trvajúcimi predstavami o zrode a poslaní kresťanstva určite podnietia nové diskusie, čo je pre... (alza.cz)

Kniha - autor Adam Bžoch, 256 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá Kniha Adama Bžocha Človek v dejinách, venovaná nizozemskému kultúrnemu historikovi Johanovi Huizingovi (1872 - 1945), sprostredkúva celostný pohľad na život a dielo tejto poprednej osobnosti európskej vedy a odkrýva jej význam pre rozvoj humanitného myslenia v 20. storočí. Okrem prác, ktorými J. Huizinga získal ako všestranný a literárne inšpirovaný vedec celosvetové uznanie (Jeseň stredoveku, Erasmus, Homo ludens, V tieňoch zajtrajška), vykladá autor v kontexte dobových historických, antropologických, lingvistických, kultúrnych i politických diskusií aj jeho niektoré ďalšie, medzinárodne menej známe diela a štúdie ako Problém renesancie, Nizozemská kultúra v 17. storočí, Človek a dav v Amerike, Úloha kultúrnych dejín a ďalšie, a na mnohých príkladoch z povojnových európskych intelektuálnych dejín demonštruje Huizingovo pôsobenie na vedy o človeku, dejinách a kultúre. Ohlas na jeho... (alza.cz)

Kniha - autor Baptist Johann Metz, 316 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu matná Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov. "Zoči-voči Osvienčimu si už teológia ako taká - ako reč o Bohu - nemôže uchovávať svoju dejinnú nevinnosť ani tým, že by túto tému jednoducho pracovne zatriedila do oblasti cirkevných dejín, ani svojou zvyčajnou abstraktnou a primerane tomu aj ohromujúcou rečou o dejinnosti človeka (ako o nejakej antropologickej konštante). Cieľom tohto teologického prístupu - "teológie po Osvienčime" - je upozorniť na niečo, čo pri spôsobe, akým sa z kresťanstva stávala teológia, stále častejšie upadalo do zabudnutia: že totiž ani logos kresťanskej teológie nie je jednoducho poznačený len bezsubjektovými a bezdejinnými myšlienkami, ale že je podstatne (nie náhodou sa... (alza.cz)

Není mnoho knih, které by zkoumaly myšlení způsobem, jaký je obsažen v této knize. Naše myšlení úzce souvisí s duchovními světy. Existuje 12 různých hledisek pro utváření našeho názoru. Podíváme se rovněž na lidské myšlení z hlediska astrologie. V této knize Rudolfa Steinera naleznete množství dalších zajímavých a dosud nepublikovaných informací. (knihydobrovsky.cz)

Chuť malovat je vlastní každému člověku. Tradiční výchova, především ve škole, se snaží směřovat tuto přirozenou potřebu k umění. Zamezí-li se tomu, může se vyvinout zcela jiný projev, který Arno Stern nazývá stopou. Na rozdíl od uměleckého díla není stopa určena nějakému příjemci. Vzniká z pravlastní potřeby člověka projevovat se tvůrčím způsobem a obrací se výlučně k samotnému malujícímu člověku. Pokud se stopa může rozvíjet bez vlivu vnějších faktorů, člověk si uvědomí plný potenciál svých schopností a svou nezávislost na úsudku ostatních. Arno Stern považuje sebe sama za někoho, kdo při hře s malováním slouží, kdo malujícího nepoučuje, ani jeho obrázky neinterpretuje. Oblast jeho výzkumu, výrazová semiologie, zkoumá zvláštnosti, atributy a procesy formulace. Během svých četných pobytů mezi obyvateli pralesa a pouště (mimo jiné v Peru, Afghánistánu, Mexiku, Guatemale, Etiopii, Nigérii a na Nové Guineji) mohl Arno Stern prohloubit své poznatky z každodenní praxe v ateliéru a rozšířit je v univerzální strukturu. Tuto knihu doporučujeme všem, kdo se setkávají s kreslícími dětmi – rodičům, vychovatelům, pedagogům –, nebo těm, kdo chtějí podpořit dospělé, aby znovu objevili radost z malování. Když Arno Stern v roce 1946 jako tehdy 22letý mladík začal pečovat o válečné sirotky v jednom pařížském dětském domově, netušil, že se tak nastartuje jeho neobyčejná kariéra. Bez jakékoliv představy o svém úkolu nechal děti malovat. Již díky prvním zkušenostem si uvědomil důležitost této hry – a také skutečnost, že je k ní potřeba vhodnějších podmínek. Vynalezl tedy zvláštní zázemí – stůl s paletou a ochranné stěny. Zrodil se ateliér, prostor s nesrovnatelnou atmosférou, který dodnes podněcuje jak děti, tak i dospělé k tomu, aby si hráli s malováním, a umožňuje jim prožívat vlastní spontaneitu. (patro.cz)

> dřevotříska potažená melaminem_x000D_ > tloušťka: 18 mm_x000D_ > velikost: 140 × 86 × 40 cm (vemzu.cz)

Štve vás, že máte pár kilogramů navíc a nemůžete se jich zbavit? Odborník na výživu Petr Havlíček vám poradí, že to jde dělat nejen obvyklými a dávno vyzkoušenými metodami, jako je hladovění a podobně – ale hlavně chytrou úpravou životosprávy a odbouráním zlozvyků, aniž byste přitom svůj život převrátili naruby. Až vyzkoušíte pár fíglů z tohoto dvd, zhubnete bez zbytečného potu a slz. Svou metodu Petr Havlíček předvádí na typických příkladech. Pomocí přehledného menu si můžete vybrat, co se na vás hodí. Dvd kromě toho obsahuje exkluzivní lekce vaření speciálních nízkokalorických – a přitom chutných pokrmů pro každou část dne.Délka: 104 minut Režie: Jan Reinisch, David Sís Dabing: CZ (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Arno Stern, 140 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Chuť malovat je vlastní každému člověku. Tradiční výchova, především ve škole, se snaží směřovat tuto přirozenou potřebu k umění. Zamezí-li se tomu, může se vyvinout zcela jiný projev, který Arno Stern nazývá stopou. Na rozdíl od uměleckého díla není stopa určena nějakému příjemci. Vzniká z pravlastní potřeby člověka projevovat se tvůrčím způsobem a obrací se výlučně k samotnému malujícímu člověku. Pokud se stopa může rozvíjet bez vlivu vnějších faktorů, člověk si uvědomí plný potenciál svých schopností a svou nezávislost na úsudku ostatních. Arno Stern považuje sebe sama za někoho, kdo při hře s malováním slouží, kdo malujícího nepoučuje, ani jeho obrázky neinterpretuje. Oblast jeho výzkumu, výrazová semiologie, zkoumá zvláštnosti, atributy a procesy formulace. Během svých četných pobytů mezi obyvateli pralesa a pouště (mimo jiné v Peru, Afghánistánu, Mexiku, Guatemale, Etiopii,... (alza.cz)

(patro.cz)

Významných dejinných udalostí v našej bohatej minulosti v rokoch spájajúcich sa s číslom osem je naozaj veľa. Tie najdôležitejšie už dávnejšie v knižnej forme spracoval historik a archeológ Dušan Čaplovič. S odstupom dvoch desaťročí sa k magickým osmičkám slovenskej histórie vrátil, aby svoje texty obohatil, doplnil a rozšíril. A tak máme k dispozícii druhé, podstatne prepracovanejšie a bohatšie dielo. V ôsmich kapitolách autori popisujú kľúčové javy a udalosti v dejinách nášho národa, ktorý postupnými krokmi a po veľmi kľukatej ceste kráčal k štátnosti. Publikácia potvrdzuje autorskú erudíciu, svieže pero, znalosť dejín a mimoriadny prehľad. Tentoraz je kniha napísaná v spolupráci so synom, historikom Miloslavom Čaplovičom, a tak predstavuje plodnú medzigeneračnú spoluprácu. Vytvára čitateľsky veľmi príťažlivé dielo nielen svojím textom, ale aj bohatým grafickým spracovaním. (patro.cz)

Audiokniha:,Jen málo českých spisovatelů dokázalo dát svým příběhům tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček, nejvýznamnější představitel tuzemského psychologického románu 20. století. Právě pro znepokojivý spodní proud, kterým autor podemílá životy postav, se dodnes od jejich osudů nedovedeme odtrhnout. Platí to bezezbytku i pro román Neviditelný, v němž Jaroslav Havlíček rozehrál velmi osobitou variaci příběhu vzestupu a pádu ctižádostivého selfmademana - inženýra Petra Švejcara. Jen málokdo by mohl říct, že vyústěním událostí v příběhu "Neviditelný" není přímo otřesen... Formát: 2 CD Mp3Délka: 2 hod. 47 min. 27 sek. (knihydobrovsky.cz)

„Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce,“ říká lékárník Stanislav Havlíček o svém působení v nemocnici v Agoku. I když se misi snaží zlehčovat, bez Standova bystrého úsudku a pečlivé práce by Lékaři bez hranic tolik lidských životů nezachránili. Rozvrhl zásobování agocké lékárny na devět měsíců dopředu, připravil správný protijed na hadí uštknutí nebo namíchal tišící lék pro ošklivě popálenou holčičku. Nic ale nebylo tak těžké, jako když Tomáše Šebka učil pěstovat rajčata. V jeho zápiscích se čtenář podívá i na Komorské ostrovy, po nichž Havlíček putoval během své povinné dovolené. To vše doprovází svérázný humor a kouzlo osobnosti, díky kterému si Havlíček vyzkoušel i roli kazatele v africkém kostele. Co bylo to nejhorší, s čím se během půlroku v Agoku musel vyrovnat, a proč ho v Jižním Súdánu přejmenovali na Syna buvola? „Standa má pozorovací talent a znalosti místní fauny a flóry hodné Emila Holuba. Nezapře vynalézavého, praktického a ironií prosáklého Čecha.“ -- Jan Trachta „Stanislava Havlíčka jsem poprvé potkal v Agoku, kde jsme spolu strávili řadu měsíců v rámci mise Lékařů bez hranic. Když se už po pár dnech v jednom místním kostele obklopený výhradně místními lidmi účastnil společné mše, bylo mi jasné, že jen málokdo, koho jsem dosud poznal, je přátelštější. Nyní přinesl nejhlubší svědectví o tom, jak se v Agoku žije. A je o to výjimečnější, že ho nenapsal lékař, ale lékárník.“ – Tomáš Šebek (knihydobrovsky.cz)

Tři inspirované pohádkové bajky pro dospělé i děti, zahlédnuté a sepsané zatoulaným Oslíkem. "Pomůže-li kniha jedinému čtenári priblížit se o trochu více vlastní Cestě štěstí, nebyla psána nadarmo..." (knihydobrovsky.cz)

Hrdinou románu je osmatřicetiletý Martin Randl vzděláním pedagog s jistými sklony a zároveň skepsí k vědecké práci. Obklopen přáteli, kolegy ze studií a sousedy z domovské vsi poněkud bezcílně pendluje mezi ředitelským pachtěním na venkovské malotřídce a podivným pražským vědeckým ústavem. Sepíše obsáhlé odborné dílo, ale uvědomuje si, že vydat je znamenalo by riskovat podezření, že se snad snaží vyčnívat. Celkem podobně se mu vede ve vztahu k ženám. Řídí - neřídí, bádá - nebádá, žije - nežije, miluje - nemiluje. Tak lze charakterizovat okamžik, od kterého sledujeme Martinovy osudy na společenském přelomu od konce 80. let 20. století na práh třetího desetiletí nového milénia v "zemi nikoho" - mezi bodrým konzervativním venkovem a "ústavním" světem hříšné metropole. Karel Havlíček napsal svůj román ještě v dobách totalitních a nakladatelský redaktor mu nedovolil do něj zasáhnout s odstupem 40 let. Přesto nebo možná právě proto věříme, že se bude současnému čtenáři číst s jistou nostalgií k obsahu i formě. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jen málo českých spisovatelů dokázalo dát svým příběhům tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček, nejvýznamnější představitel tuzemského psychologického románu 20. století. Právě pro znepokojivý spodní proud, kterým autor podemílá životy postav, se dodnes od jejich osudů nedovedeme odtrhnout. Platí to bezezbytku i pro román Neviditelný, v němž Jaroslav Havlíček rozehrál velmi osobitou variaci příběhu vzestupu a pádu ctižádostivého selfmademana - inženýra Petra Švejcara. Jen málokdo by mohl říct, že vyústěním událostí v příběhu "Neviditelný" není přímo otřesen... (knihydobrovsky.cz)

Lékárník a účastník humanitárních misí Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček na své druhé misi vedl v Bangladéši lékárnu pro uprchlický tábor, ve kterém našla útočiště před násilím nejpronásledovanější menšina na světě, Rohingové. Kniha Hlas větru, je právě odtamtud. Humanitární pomoc v krizové situaci vás může připravit na epidemii, válečný konflikt, zemětřesení nebo na stoletou vodu. Jak se žije a pomáhá bez elektřiny, bez vody i kanalizace v největším uprchlickém táboře na světě? Jak se pracuje v prostředí, kde je kromě všudypřítomných lidí nedostatek úplně všeho? Kniha o průběhu mise, ve které by měl lékárník znát snad i způsob ošetření hromadného hrobu. „Málokdo vykročí z komfortní zóny běžných starostí a zálib, aby prožil něco, co jím otřese a co ho promění. Standa takovou možnost čtenáři nabízí, protože svou vlastní proměnou prochází s každou další misí Lékařů bez hranic. Několik měsíců v ponižujících podmínkách uprchlických táborů v Bangladéši, kde se ztráta lidské důstojnosti mísí se strádáním desítek tisíc dospělých i dětí, Vás donutí uvažovat nově a jinak. Můžete propadnout frustraci ze ztráty smyslu a víry v lidskou pospolitost nebo se proměnit v pevnějšího a humánnějšího člověka, který je navzdory všemu schopen vidět a napříč kontinenty nabízet soucit, laskavost a nezištnou pomoc tam, kde je to opravdu třeba. Podobně jako to bylo a je potřeba i v naší zemi v době pandemie.“ Jan Trachta (knihydobrovsky.cz)

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní. Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích. (knihydobrovsky.cz)

Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 1843–1844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty – autora Obrazů z Rus – a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou. (patro.cz)

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní. Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích. (patro.cz)

Dobrodružství party kluků v malém městě na konci 2.světové války. (patro.cz)

Lékárník a účastník humanitárních misí Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček na své druhé misi vedl v Bangladéši lékárnu pro uprchlický tábor, ve kterém našla útočiště před násilím nejpronásledovanější menšina na světě, Rohingové. Kniha Hlas větru, je právě odtamtud. Humanitární pomoc v krizové situaci vás může připravit na epidemii, válečný konflikt, zemětřesení nebo na stoletou vodu. Jak se žije a pomáhá bez elektřiny, bez vody i kanalizace v největším uprchlickém táboře na světě? Jak se pracuje v prostředí, kde je kromě všudypřítomných lidí nedostatek úplně všeho? Kniha o průběhu mise, ve které by měl lékárník znát snad i způsob ošetření hromadného hrobu. „Málokdo vykročí z komfortní zóny běžných starostí a zálib, aby prožil něco, co jím otřese a co ho promění. Standa takovou možnost čtenáři nabízí, protože svou vlastní proměnou prochází s každou další misí Lékařů bez hranic. Několik měsíců v ponižujících podmínkách uprchlických táborů v Bangladéši, kde se ztráta lidské důstojnosti mísí se strádáním desítek tisíc dospělých i dětí, Vás donutí uvažovat nově a jinak. Můžete propadnout frustraci ze ztráty smyslu a víry v lidskou pospolitost nebo se proměnit v pevnějšího a humánnějšího člověka, který je navzdory všemu schopen vidět a napříč kontinenty nabízet soucit, laskavost a nezištnou pomoc tam, kde je to opravdu třeba. Podobně jako to bylo a je potřeba i v naší zemi v době pandemie.“ Jan Trachta (patro.cz)

Hrdinou románu je osmatřicetiletý Martin Randl vzděláním pedagog s jistými sklony a zároveň skepsí k vědecké práci. Obklopen přáteli, kolegy ze studií a sousedy z domovské vsi poněkud bezcílně pendluje mezi ředitelským pachtěním na venkovské malotřídce a podivným pražským vědeckým ústavem. Sepíše obsáhlé odborné dílo, ale uvědomuje si, že vydat je znamenalo by riskovat podezření, že se snad snaží vyčnívat. Celkem podobně se mu vede ve vztahu k ženám. Řídí - neřídí, bádá - nebádá, žije - nežije, miluje - nemiluje. Tak lze charakterizovat okamžik, od kterého sledujeme Martinovy osudy na společenském přelomu od konce 80. let 20. století na práh třetího desetiletí nového milénia v "zemi nikoho" - mezi bodrým konzervativním venkovem a "ústavním" světem hříšné metropole. Karel Havlíček napsal svůj román ještě v dobách totalitních a nakladatelský redaktor mu nedovolil do něj zasáhnout s odstupem 40 let. Přesto nebo možná právě proto věříme, že se bude současnému čtenáři číst s jistou nostalgií k obsahu i formě. (patro.cz)

Jedným z najväčších omylov starej slovenskej histórie je oficiálny výklad zániku tzv. Veľkej Moravy a kauza kniežaťa Pribinu. Ako k tomu vôbec došlo? Ukazuje sa, že stará nemecká kronika, na ktorú sa všetci odvolávali, nie je pravdivá, ale účelovo zmanipulovaná. Ale našťastie objavili sa aj iné pramene informácií. A tak nastáva čas pre pravdivý výklad našich dejín. Ale naši akademickí historici sa do toho akosi nehrnú. Prečo? Čoho sa obávajú? Priznať pred svojimi žiakmi, občanmi tohto štátu, že to čo doteraz tvrdili a učili nebola pravda? Spadla by im koruna z hlavy? Boja sa, že by to mohlo vyvolať celý rad ďalších nepríjemných otázok? Došlo by k spochybňovaniu aj ich ďalších "nespochybniteľných" historických tvrdení? Zdá sa totiž, že celá história obdobia tzv. Veľkej Moravy vôbec nie je v poriadku. Niekto nám pred rokmi nanútil nepravdivú históriu a my sa jej slepo a otrocky roky držíme. Že by bol Sv. Metod pochovaný v Čiernych Kľačanoch? Že by dlho a dosiaľ márne hľadaným slávnym Metodovým mestom boli Zlaté Moravce? A žeby najstaršou slovenskou obcou boli Chrášťany? A tých otázok je mnoho, a aj vážnejších. Je toho hodne, čo treba v našom dejepise poopravovať, nad čím rozmýšľať i ďalej bádať. Ako to teda bolo? (knihydobrovsky.cz)

Jedným z najväčších omylov starej slovenskej histórie je oficiálny výklad zániku tzv. Veľkej Moravy a kauza kniežaťa Pribinu. Ako k tomu vôbec došlo? Ukazuje sa, že stará nemecká kronika, na ktorú sa všetci odvolávali, nie je pravdivá, ale účelovo zmanipulovaná. Ale našťastie objavili sa aj iné pramene informácií. A tak nastáva čas pre pravdivý výklad našich dejín. Ale naši akademickí historici sa do toho akosi nehrnú. Prečo? Čoho sa obávajú? Priznať pred svojimi žiakmi, občanmi tohto štátu, že to čo doteraz tvrdili a učili nebola pravda? Spadla by im koruna z hlavy? Boja sa, že by to mohlo vyvolať celý rad ďalších nepríjemných otázok? Došlo by k spochybňovaniu aj ich ďalších "nespochybniteľných" historických tvrdení? Zdá sa totiž, že celá história obdobia tzv. Veľkej Moravy vôbec nie je v poriadku. Niekto nám pred rokmi nanútil nepravdivú históriu a my sa jej slepo a otrocky roky držíme. Že by bol Sv. Metod pochovaný v Čiernych Kľačanoch? Že by dlho a dosiaľ márne hľadaným slávnym Metodovým mestom boli Zlaté Moravce? A žeby najstaršou slovenskou obcou boli Chrášťany? A tých otázok je mnoho, a aj vážnejších. Je toho hodne, čo treba v našom dejepise poopravovať, nad čím rozmýšľať i ďalej bádať. Ako to teda bolo? (patro.cz)

V roce 2019 jsme si připomínali 100. výročí vzniku Mezinárodní organizace práce (MOP), založené Versaillskou mírovou konferencí v roce 1919 jakožto součásti mírového uspořádání po první světové válce. Za dobu své existence přijala bezmála 200 úmluv – mezinárodních standardů, upravujících nejrůznější aspekty práce, které přispěly, často radikálně, ke zlepšení pracovních podmínek na celém světě. I v současnosti musí reflektovat aktuální trendy a jevy ve společnosti, jakými jsou globalizace, automatizace, robotizace, informační technologie, digitalizace, nové formy organizace práce, které otřásají tradičními pilíři světa práce a přináší zásadní momenty. Monografie věnovaná uvedenému výročí přibližuje nejen historii MOP, včetně myšlenkových proudů a historických souvislostí, které vedly k jejímu vytvoření, ale i rozbor mezinárodních pracovních standardů prakticky ve všech tematických oblastech (kolektivní právo, pracovní podmínky, ochrana zdraví, rovnost a nediskriminace, pracovní migrace, práva vybraných skupin, sociální zabezpečení), včetně jejich aplikace v podmínkách České republiky a srovnání s právem EU. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Osud románové hrdinky Štěpky Kiliánové a jejího muže Pavla Vejrycha je u nás znám především díky filmovému zpracování v režii Juraje Herze s mimořádnými hereckými výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka. Román Petrolejové lampy je první díl zamýšlené tetralogie, kterou už autor bohužel nestihl dokončit. (knihydobrovsky.cz)

Veselé i hořké, dramatické i sousedským klidem dýchající, se šťastným koncem i tragické, zaplněné životem i smrtí, příběhy spíše obyčejnými než bůhvíjak zvláštními, přesto - nebo právě proto - však živoucími, nikoliv uměle konstruovanými, tím vším se odnepaměti vyznačovaly české soudničky, s nimiž jsou spjata i vynikající jména naší literatury. První soubor nových příběhů, k nimž podklady či inspiraci poskytli současní čeští soudci, přesvědčuje, že poezie tohoto žánru nezmizela. Knížka obsahuje dvanáct příběhů z posledních let - najdete v ní "Případ krvavých kolen", "Případ plodného manžela", "Případ smutného šťastlivce" a další. Spojeny jsou vyprávěním skupiny soudců kolem stolu ve fiktivní hospodě U taláru. Také každý z těchto soudců má svůj skutečný předobraz ... (knihydobrovsky.cz)

Kniha je úvahou o osudech dvou mimořádných vynálezů lidstva: státu a jeho právu. Zahrnuje zejména úvahy o některých příčinách závažné krize, v níž se nejdokonalejší organizace lidské společnosti ocitla, a vizi dalšího vývoje. Kniha sestává ze tří částí: O státu a demokracii, kde se autor zamýšlí nad dělbou a destrukcí moci v euroatlantickém prostoru, O právu a rozumu, v níž předkládá svou představu o vzniku a vývoji práva jako nejdůležitější funkcionality státu, a O budoucnosti státu a práva, jež vychází z přehledného shrnutí a představ o stavu základních nosníků demokratického právního státu, jimiž jsou demokratická forma vlády, koncept základních práv a svobod, vláda práva a systém dělby moci. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Baladicky laděná psychologická novela rozvíjí příběh statkářského synka, posměšně zvaného Synáček, zprvu výtržníka a povaleče, později samotářského misantropa a posléze podnikavého hospodáře a průmyslníka, jemuž se manželství stává hybnou silou žití a jenž po smrti ženy nenachází smysl života a vyčleňuje se z lidského kolektivu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Děj knihy se odehrává v bohaté rodině, která se postupně rozpadá. Hlavním hrdinou je inženýr Petr, který si vezme dědičku továrny. Po svatbě zjistí, že s nimi v domě žije bláznivý strýček, který si myslí, že je neviditelný. Tento stav postupně rozvrátí jeho manželství a Petrova žena se nakonec také zblázní. Zfilmováno pod názvem Prokletí domu Hajnů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Překvapivé dějové zvraty, tísnivá až hororová atmosféra, šílenství, propracovaná psychologie postav... Inženýr chemie Petr Švajcar se touží povznést nad své chudé poměry ze kterých vzešel. Pro uskutečnění svého životního plánu se rozhodne výhodně se oženit a převzít tak řízení celé továrny. Jako bytostný racionalista odmítá přikládat jakoukoliv váhu zjištění, že jeho bohatá snoubenka pochází z degenerované rodiny zatížené rodovým prokletím - vážnou psychickou poruchou. S postupujícími událostmi však opakovaně shledává, jak se jeho plány hroutí. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu LP XM 60025 z roku 1965: "Bože, dej mi, abych byl pilen, aby ze mne někdy měli Češi radost!" - takový zbožný povzdech si Karel Havlíček zaznamenal do zápisníku v noci 13. ledna roku 1842, když byl pro své kritické stanovisko k náboženským dogmatům a k církevní praxi vyloučen z pražského arcibiskupského semináře. A toto přání, první arcisvětské přikázání, jež si sám dal dvacetiletý student, samozřejmě jen s matnou představou o své budoucnosti, naštěstí Karel Havlíček splnil pro naše štěstí a pro naši radost v nejvyšší možné míře: jeho životní dílo publicistické i beletristické se stalo živným zdrojem radosti pro všechny rozumné a pokrokové Čechy za všech okolností našeho politického a kulturního vývoje, ať už za jeho života, ať po jeho smrti, za Rakouska i po něm, a až do naší živé přítomnosti. Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové na Českomoravské vysočině v rodině zámožného kupce, nebylo by tedy bývalo nic zvláštního, kdyby jako dědic setrval v své společenské vrstvě, omezené, národně neuvědomělé a neživotné, politicky neúčinné. Ale bystrého hocha se ujal přítel rodiny, borovský kněz Jan Brůžek, a věnoval se mu jako zkušený a vzdělaný pedagog. Jeho výchovnou péčí byl Havlíček připraven pro studium na německobrodském gymnasiu, kdež se již s pomocí učitelů počal po svém vyvíjet v myšlenkové samostatnosti a k vlasteneckému cítění, a dokonce se už tehdy u něho projevují tvůrčí schopnosti literární. Jeho první pokusy básnické byly německé, jako tomu bylo i u jiných představitelských osobností našeho obrození, u Karla Hynka Máchy, u Boženy Němcové, ale skoro současně vznikaly i jeho prvotiny české. Pro příštího bojovníka je charakteristické, že si už tehdy přeložil píseň o hrdinech polského povstání z let 1830-31 z díla německého básníka Julia Mosena. Po příchodu na pražskou filosofii dospívá Havlíček v samém centru obrozenského ruchu k plnému národnímu uvědomění: "...němčiny jsem se zcela odřekl a svatou libozvučnou mateřskou řeč uchopiv, se vší chutí Čechem chci býti i řečí i skutky." Protože pak byl z borovského mládí prostoupen vděčnými vzpomínkami na vzdělaného a laskavého kněze a protože byl přesvědčen, že kněz má z inteligence nejblíže k prostým venkovským lidem a může své farníky nejsnáze a nejúčinněji vést ke vzdělání a k národnímu obrození, rozhodl se i on v dobrém úmyslu pro kněžské povolání. A pražský arcibiskupský seminář tak znova ohrozil jeho příští osvětové a tvůrčí poslání. Ale i tato překážka byla brzy překonána podle zákona trvalého, přísného, nezviklatelného vývojového procesu. Kněžští představení poznali Havlíčkovu myslitelskou samostatnost a vyloučili ho ze semináře. Ani tato oklika a zacházka nebyla však pro něho neužitečná: prohlédl aspoň důkladně do tajnosti církevní organizace a do kněžských praktik, což mu bylo navýsost užitečné, co živ byl, jak nám bohatě dosvědčuje především jeho odkaz satirický. Poměrné životní zajištění dovolovalo mu i potom, aby se samostatně vzdělával, aby byl stále pilný, jak si to uložil, aby si shromažďoval všecko možné, o čem usoudil, že se mu to jednou k něčemu hodí. Prošel pak v Rusku jako vychovatel nepředvídanou životní školou, přesvědčil se, že carské slavjanofilské samoděržaví není o nic lepší než rakušácké císařství a že pravoslaví je stejná vláda tmy jako jiná církevní dogmatika. Poznal důkladně slovanskou nesvornost, rozněcovanou feudály a statkáři, seznámil se s dílem N. V. Gogola a dospěl od naivního, idealistického všeslovanství k reálnému názoru na slovanskou vzájemnost. Ani tím však nezmalomyslněl. A stejně pronikl i v společenské rozpory: "Co je pán, šlechtic, ... voní pižmem, co je mužík, nevolní, ...zas juchtovinou...", a došel samostatně k závěru, smělému, ale jasnozřivnému: "...časem svým, jak se snadně předvídati může, juchta úplně zvítězí nad pižmem." Lid se mu stal zárukou národního vývoje. Obrazy z Rus, kniha jeho ruských zkušeností, vyrostly mu v letech 1842-46 v dílo souměřitelné s "obrazy ze života venkovského", k nimž poznenáhlu vyspívala Božena Němcová, v dílo, jež svým realismem, pronikavosti soudů a slovesnou svěžestí tvoří pevný předstupeň sociálního a cestopisného fejetonu Nerudova. Ještě jednou zkouškou a zároveň úskalím musel se však prodrat v letech své redaktorské a politické činnosti: stal se z něho mluvčí české buržoazie a hlasatel austroslavinismu, a tak roku 1848 nesouhlasil s revolučními akcemi a s radikálními demokraty. Ale přesto směle, radikálně a přímo bojovně hájil práva a demokratické svobody, jakoby rozpolcen svým měsťanským původem a zařazením a naproti tomu vírou v poslání lidových vrstev. Byl tím zaveden až na pozici ocejchovanou zpátečnictvím, ale perzekuci neunikl. A dobře se tak stalo, i za cenu jeho života. Konfiskacemi Národních novin a porotním soudem z 13. dubna 1849 se Havlíček vzpamatoval a proměnil se v důsledného a již nerozdvojeného bojovníka svého lidu. Jím zůstal pak až do konce svého života, nezadržel ho ani zákaz Národních novin z 19. ledna 1850, an (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Soubor povídek Jaroslava Havlíčka, které jsou protkány ponurostí, skepsí a životními prohrami. Detailně vykreslené hrdinky hrají o svůj život se špatnými kartami, které jim byly rozdány. Havlíček není ke svým postavám vůbec milosrdný. Příběhy tak nabízejí autentický pohled na dobu, která je dnes často idealizovaná. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Osud románové hrdinky Štěpky Kiliánové a jejího muže Pavla Vejrycha je u nás znám především díky filmovému zpracování v režii Juraje Herze s mimořádnými hereckými výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka. Román Petrolejové lampy je první díl zamýšlené tetralogie, kterou už autor bohužel nestihl dokončit. Nahrávka z roku 2006 v režii Jakuba Doubravy (knihydobrovsky.cz)

Publikace Dokazování (úvahy o teorii a praxi) je pokusem o nový úhel pohledů na "krásnou hru" s rozhodujícím významem pro jakýkoliv právní - v tomto případě ovšem především civilní soudní - proces. Jak říkají autoři - ústavní soudce a právní filozof - dokazování obsahuje drama konfliktu, jehož pravidla předepisují existenci kladných i záporných postav, kulisy různých prostředí a míst, v nichž se odehrávaly skutkové děje, dialogy formující se v tvrzeních a protitvrzeních, listiny i další rekvizity, jimiž se rozhodný demiurg dramatu - soudce musí prodírat až k závěrečnému okamžiku uvěřitelného, srozumitelného a přesvědčivého vyvrcholení, které objasní a rozhodne ústřední zápletku. Dokazování v právu však svou povahou není pouze "hrou", v níž skutkovost přebíjí skutečnost, není jen, ač to v některých ohledech může tak vypadat, jakousi hrou na pravdu, nýbrž - a v tom je skryt jeho nejvýznamnější poklad - je zároveň (a z hlediska smyslu věci především) nejvážnějším úsilím o opravdové hledání pravdy, o co největší přiblížení skutkovosti a skutečnosti, úsilím o zjištění (a zajištění) věcných podkladů pro spravedlnost, neboť bez ní by soudní verdikt mohl být stokrát srozumitelný a tisíckrát formálně bezvadný, sotva by však byl také uvěřitelný a přesvědčivý. Kniha o třech stech stran obsahuje pět základních věcných částí: Obecné základy dokazování, Praktický rámec dokazování v civilním řízení soudním, Důkazní odpovědnost, Důkazní prostředky, Důkazní řízení a hodnocení důkazů. Autoři neskrývají, že jejich záměrem nebylo sestavit úplnou monografii nebo učebnici důkazního práva. Soustřeďují se pouze na vybrané otázky a předkládají své názory. Hlavním smyslem tohoto postupu je pro ně spíše vyvolání další, hlubší diskuse nad problémy i jistá provokativnost nabízených námětů a východisek. V závěrečné části (O dokazování a poučení) shrnují autoři základní stavební kameny své práce, jimiž je pokus o spojení filozofujících úvah s konkrétními poznatky opřenými o soudcovskou práci, o formulaci dokazování jako "celoprávní" otázky, o zdůraznění významu dokazování při hledání rámců spravedlivého procesu, o vyjádření smyslu přehlednosti cesty od poznání k rozhodnutí, která zahrnuje komplexitu obecné kognice i zvláštnosti důkazního řízení. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vzpomínek aktivního účastníka demokratizačního pokusu před padesáti lety. V Knihovně Listů je rozšířená o aktuální autorův úvod, krátké portréty hlavních aktérů a fotografie. D. Havlíček působil v roce 1968 jako vedoucí úseku tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ. Podává detailně a zblízka svědectví o dramatickém dění roku 1968 až do svého odchodu z funkce a poté do exilu, okolnosti okupace vojsky Varšavské smlouvy a vrcholná jednání s představiteli Sovětského svazu. Autor o novém vydání: „Jsem asi jeden z mála ještě žijících svědků, který se zúčastnil zasedání předsednictva ÚV KSČ v onu osudnou noc, kdy vojska Varšavského paktu začala okupovat Československo. Kniha je spontánní a pravdivou výpovědí o skutečnostech, jak se udály. Doufám, že pomůže dnešnímu čtenáři pochopit, v jakém prostředí a v jaké politické situaci se tenkrát pohyboval, účinkoval či rozhodoval Alexander Dubček a jeho obdobně smýšlející spolupracovníci.“ (patro.cz)

Veselé i hořké, dramatické i sousedským klidem dýchající, se šťastným koncem i tragické, zaplněné životem i smrtí, příběhy spíše obyčejnými než bůhvíjak zvláštními, přesto — nebo právě proto — však živoucími, nikoliv uměle konstruovanými, tím vším se odnepaměti vyznačovaly české soudničky, s nimiž jsou spjata i vynikající jména naší literatury. První soubor nových příběhů, k nimž podklady či inspiraci poskytli současní čeští soudci, přesvědčuje, že poezie tohoto žánru nezmizela. (patro.cz)

eBook:,Kniha povídek o společenském vzdoru v období okupace, zahaleném do pohádkových jinotajů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je úvahou o osudech dvou mimořádných vynálezů lidstva: státu a jeho právu. Zahrnuje zejména úvahy o některých příčinách závažné krize, v níž se nejdokonalejší organizace lidské společnosti ocitla, a vizi dalšího vývoje. Kniha sestává ze tří částí: O státu a demokracii, kde se autor zamýšlí nad dělbou a destrukcí moci v euroatlantickém prostoru, O právu a rozumu, v níž předkládá svou představu o vzniku a vývoji práva jako nejdůležitější funkcionality státu, a O budoucnosti státu a práva, jež vychází z přehledného shrnutí a představ o stavu základních nosníků demokratického právního státu, jimiž jsou demokratická forma vlády, koncept základních práv a svobod, vláda práva a systém dělby moci. (patro.cz)

Významných dejinných udalostí v našej bohatej minulosti v rokoch spájajúcich sa s číslom osem je naozaj veľa. Tie najdôležitejšie už dávnejšie v knižnej forme spracoval historik a archeológ Dušan Čaplovič. S odstupom dvoch desaťročí sa k magickým osmičkám slovenskej histórie vrátil, aby svoje texty obohatil, doplnil a rozšíril. A tak máme k dispozícii druhé, podstatne prepracovanejšie a bohatšie dielo. V ôsmich kapitolách autori popisujú kľúčové javy a udalosti v dejinách nášho národa, ktorý postupnými krokmi a po veľmi kľukatej ceste kráčal k štátnosti. Publikácia potvrdzuje autorskú erudíciu, svieže pero, znalosť dejín a mimoriadny prehľad. Tentoraz je kniha napísaná v spolupráci so synom, historikom Miloslavom Čaplovičom, a tak predstavuje plodnú medzigeneračnú spoluprácu. Vytvára čitateľsky veľmi príťažlivé dielo nielen svojím textom, ale aj bohatým grafickým spracovaním. (knihydobrovsky.cz)