Kultura ve středoevropských dějinách - borovský tomáš

Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost. (patro.cz)

Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Tomáš Knoz; Jiří Lach; Tomáš Borovský, 512 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na... (alza.cz)

Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům - dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti. (patro.cz)

Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům - dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům – dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti. (knihydobrovsky.cz)

Nová učebnice z řady pro výuku dějepisu na středních školách pokrývá období pravěku, starověku a raného středověku (přibližně do roku 1100). Navazovat na ni bude učebnice mapující dobu vrcholného a pozdního středověku a raného novověku. Vysokoškolskými odborníky garantované zpracování se zaměřuje na velké společenské, kultuní a politické změny prvních období vývoje lidské civilizace. Je doplněno řadou konkrétních příkladů, úryvků z historických pramenů, množstvím ilustrací a obrazových rekonstrukcí, podrobných dějepisných map atd. (patro.cz)

Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po "vysoké" formy mudroslovných výroků a básní. Autoři se nicméně nespokojili jen s analýzou mudroslovných forem, nýbrž pokusili se postihnout i jejich jádro, tj. moudrost, kterou staré kultury pokládaly za hodnou zachování a kterou do svých výroků a básní vtělily. Kniha je uvedena srovnávací studií. (knihydobrovsky.cz)

Představa o výjimečném poklesu religiozity v Čechách vyvolává zájem u nás i v zahraničí. Jak ale toto téma podrobit empirickému historickému výzkumu a nespokojit se jen s konstatováním, že od poloviny 19. století sekularizace zákonitě rostla spolu s pokrokem? Autor si klade otázku, jak spolu souvisejí náboženské a sociální změny. Ve své knize zvolil jako předmět výzkumu tři pojmy - náboženské praktiky, náboženské změny a povolání duchovního. Právě duchovní nejčastěji zpřítomňuje náboženství laikům, a tak jsou i kapitoly knihy členěny do bohoslužebných částí. Kniha zkoumá, jak se problémy světské pastorace v moderní době promítly do pojetí duchovní formace v kněžském semináři. Jedná se tak svým způsobem o kolektivní biografii kléru pražské arcidiecéze ve druhé polovině 19. století. Každá kapitola má svého hrdinu, na jehož původu, výchově či vztazích v náboženském poli se zřetelně rýsuje povaha náboženské změny. Jedná se o ředitele semináře a konviktu Františka Srdínka a jeho chovance - básníka Svatopluka Čecha, novináře Serváce Hellera, pozdější biskupy Františka Krásla, Josefa Doubravu a Antonína Podlahu a konečně také Jindřicha Šimona Baara, jenž zachytil problémy kněžské výchovy ve své próze. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlé dílo Bořivoje Borovského je málo známé. Monografie představuje Borovského jako velmi svébytného umělce, jehož soustředěná introvertní tvorba charakteristická sugestivním barevným až expresivním projevem čerpá z hlubokého duchovního prožitku přírody. Byť z krajiny ve své tvorbě vycházel, nevnímal ji jako popisný optický fenomén. Jeho díla se vyvíjela obdobně jako hudební skladba - variovala, vrstvila, obměňovala se v myšlence i v tvaru, barvě a lince, a tak souzněla s principem opakujícího se přírodního kolotání. Kniha postihuje Borovského dílo v celku, zařazuje tohoto umělce do kontextu českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století a navazuje na dříve vydanou publikaci Rudolfa Volrába (1933-1969). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu LP XM 60025 z roku 1965: "Bože, dej mi, abych byl pilen, aby ze mne někdy měli Češi radost!" - takový zbožný povzdech si Karel Havlíček zaznamenal do zápisníku v noci 13. ledna roku 1842, když byl pro své kritické stanovisko k náboženským dogmatům a k církevní praxi vyloučen z pražského arcibiskupského semináře. A toto přání, první arcisvětské přikázání, jež si sám dal dvacetiletý student, samozřejmě jen s matnou představou o své budoucnosti, naštěstí Karel Havlíček splnil pro naše štěstí a pro naši radost v nejvyšší možné míře: jeho životní dílo publicistické i beletristické se stalo živným zdrojem radosti pro všechny rozumné a pokrokové Čechy za všech okolností našeho politického a kulturního vývoje, ať už za jeho života, ať po jeho smrti, za Rakouska i po něm, a až do naší živé přítomnosti. Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové na Českomoravské vysočině v rodině zámožného kupce, nebylo by tedy bývalo nic zvláštního, kdyby jako dědic setrval v své společenské vrstvě, omezené, národně neuvědomělé a neživotné, politicky neúčinné. Ale bystrého hocha se ujal přítel rodiny, borovský kněz Jan Brůžek, a věnoval se mu jako zkušený a vzdělaný pedagog. Jeho výchovnou péčí byl Havlíček připraven pro studium na německobrodském gymnasiu, kdež se již s pomocí učitelů počal po svém vyvíjet v myšlenkové samostatnosti a k vlasteneckému cítění, a dokonce se už tehdy u něho projevují tvůrčí schopnosti literární. Jeho první pokusy básnické byly německé, jako tomu bylo i u jiných představitelských osobností našeho obrození, u Karla Hynka Máchy, u Boženy Němcové, ale skoro současně vznikaly i jeho prvotiny české. Pro příštího bojovníka je charakteristické, že si už tehdy přeložil píseň o hrdinech polského povstání z let 1830-31 z díla německého básníka Julia Mosena. Po příchodu na pražskou filosofii dospívá Havlíček v samém centru obrozenského ruchu k plnému národnímu uvědomění: "...němčiny jsem se zcela odřekl a svatou libozvučnou mateřskou řeč uchopiv, se vší chutí Čechem chci býti i řečí i skutky." Protože pak byl z borovského mládí prostoupen vděčnými vzpomínkami na vzdělaného a laskavého kněze a protože byl přesvědčen, že kněz má z inteligence nejblíže k prostým venkovským lidem a může své farníky nejsnáze a nejúčinněji vést ke vzdělání a k národnímu obrození, rozhodl se i on v dobrém úmyslu pro kněžské povolání. A pražský arcibiskupský seminář tak znova ohrozil jeho příští osvětové a tvůrčí poslání. Ale i tato překážka byla brzy překonána podle zákona trvalého, přísného, nezviklatelného vývojového procesu. Kněžští představení poznali Havlíčkovu myslitelskou samostatnost a vyloučili ho ze semináře. Ani tato oklika a zacházka nebyla však pro něho neužitečná: prohlédl aspoň důkladně do tajnosti církevní organizace a do kněžských praktik, což mu bylo navýsost užitečné, co živ byl, jak nám bohatě dosvědčuje především jeho odkaz satirický. Poměrné životní zajištění dovolovalo mu i potom, aby se samostatně vzdělával, aby byl stále pilný, jak si to uložil, aby si shromažďoval všecko možné, o čem usoudil, že se mu to jednou k něčemu hodí. Prošel pak v Rusku jako vychovatel nepředvídanou životní školou, přesvědčil se, že carské slavjanofilské samoděržaví není o nic lepší než rakušácké císařství a že pravoslaví je stejná vláda tmy jako jiná církevní dogmatika. Poznal důkladně slovanskou nesvornost, rozněcovanou feudály a statkáři, seznámil se s dílem N. V. Gogola a dospěl od naivního, idealistického všeslovanství k reálnému názoru na slovanskou vzájemnost. Ani tím však nezmalomyslněl. A stejně pronikl i v společenské rozpory: "Co je pán, šlechtic, ... voní pižmem, co je mužík, nevolní, ...zas juchtovinou...", a došel samostatně k závěru, smělému, ale jasnozřivnému: "...časem svým, jak se snadně předvídati může, juchta úplně zvítězí nad pižmem." Lid se mu stal zárukou národního vývoje. Obrazy z Rus, kniha jeho ruských zkušeností, vyrostly mu v letech 1842-46 v dílo souměřitelné s "obrazy ze života venkovského", k nimž poznenáhlu vyspívala Božena Němcová, v dílo, jež svým realismem, pronikavosti soudů a slovesnou svěžestí tvoří pevný předstupeň sociálního a cestopisného fejetonu Nerudova. Ještě jednou zkouškou a zároveň úskalím musel se však prodrat v letech své redaktorské a politické činnosti: stal se z něho mluvčí české buržoazie a hlasatel austroslavinismu, a tak roku 1848 nesouhlasil s revolučními akcemi a s radikálními demokraty. Ale přesto směle, radikálně a přímo bojovně hájil práva a demokratické svobody, jakoby rozpolcen svým měsťanským původem a zařazením a naproti tomu vírou v poslání lidových vrstev. Byl tím zaveden až na pozici ocejchovanou zpátečnictvím, ale perzekuci neunikl. A dobře se tak stalo, i za cenu jeho života. Konfiskacemi Národních novin a porotním soudem z 13. dubna 1849 se Havlíček vzpamatoval a proměnil se v důsledného a již nerozdvojeného bojovníka svého lidu. Jím zůstal pak až do konce svého života, nezadržel ho ani zákaz Národních novin z 19. ledna 1850, an (knihydobrovsky.cz)

Kniha Adama Bžocha Človek v dejinách, venovaná nizozemskému kultúrnemu historikovi Johanovi Huizingovi (1872 - 1945), sprostredkúva celostný pohľad na život a dielo tejto poprednej osobnosti európskej vedy a odkrýva jej význam pre rozvoj humanitného myslenia v 20. storočí. Okrem prác, ktorými J. Huizinga získal ako všestranný a literárne inšpirovaný vedec celosvetové uznanie (Jeseň stredoveku, Erasmus, Homo ludens, V tieňoch zajtrajška), vykladá autor v kontexte dobových historických, antropologických, lingvistických, kultúrnych i politických diskusií aj jeho niektoré ďalšie, medzinárodne menej známe diela a štúdie ako Problém renesancie, Nizozemská kultúra v 17. storočí, Človek a dav v Amerike, Úloha kultúrnych dejín a ďalšie, a na mnohých príkladoch z povojnových európskych intelektuálnych dejín demonštruje Huizingovo pôsobenie na vedy o človeku, dejinách a kultúre. Ohlas na jeho dielo v európskej medievistike i v sociológii, v teóriách hier i vo filozofii dejín možno pripísať na vrub otvorenosti a nepredpojatosti, s akými tento vedec pristupoval k otázkam človeka a jeho kultúrnej existencie. Zvláštna kapitola knihy je venovaná pôsobeniu Huizingu na slovenskú humanistiku po druhej svetovej vojne, pre ktorú predstavovalo jeho dielo alternatívu voči rigidnému marxizmu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Adama Bžocha Človek v dejinách, venovaná nizozemskému kultúrnemu historikovi Johanovi Huizingovi (1872 - 1945), sprostredkúva celostný pohľad na život a dielo tejto poprednej osobnosti európskej vedy a odkrýva jej význam pre rozvoj humanitného myslenia v 20. storočí. Okrem prác, ktorými J. Huizinga získal ako všestranný a literárne inšpirovaný vedec celosvetové uznanie (Jeseň stredoveku, Erasmus, Homo ludens, V tieňoch zajtrajška), vykladá autor v kontexte dobových historických, antropologických, lingvistických, kultúrnych i politických diskusií aj jeho niektoré ďalšie, medzinárodne menej známe diela a štúdie ako Problém renesancie, Nizozemská kultúra v 17. storočí, Človek a dav v Amerike, Úloha kultúrnych dejín a ďalšie, a na mnohých príkladoch z povojnových európskych intelektuálnych dejín demonštruje Huizingovo pôsobenie na vedy o človeku, dejinách a kultúre. Ohlas na jeho dielo v európskej medievistike i v sociológii, v teóriách hier i vo filozofii dejín možno pripísať na vrub otvorenosti a nepredpojatosti, s akými tento vedec pristupoval k otázkam človeka a jeho kultúrnej existencie. Zvláštna kapitola knihy je venovaná pôsobeniu Huizingu na slovenskú humanistiku po druhej svetovej vojne, pre ktorú predstavovalo jeho dielo alternatívu voči rigidnému marxizmu. (patro.cz)

(patro.cz)

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk. (knihydobrovsky.cz)

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk. (patro.cz)

Významných dejinných udalostí v našej bohatej minulosti v rokoch spájajúcich sa s číslom osem je naozaj veľa. Tie najdôležitejšie už dávnejšie v knižnej forme spracoval historik a archeológ Dušan Čaplovič. S odstupom dvoch desaťročí sa k magickým osmičkám slovenskej histórie vrátil, aby svoje texty obohatil, doplnil a rozšíril. A tak máme k dispozícii druhé, podstatne prepracovanejšie a bohatšie dielo. V ôsmich kapitolách autori popisujú kľúčové javy a udalosti v dejinách nášho národa, ktorý postupnými krokmi a po veľmi kľukatej ceste kráčal k štátnosti. Publikácia potvrdzuje autorskú erudíciu, svieže pero, znalosť dejín a mimoriadny prehľad. Tentoraz je kniha napísaná v spolupráci so synom, historikom Miloslavom Čaplovičom, a tak predstavuje plodnú medzigeneračnú spoluprácu. Vytvára čitateľsky veľmi príťažlivé dielo nielen svojím textom, ale aj bohatým grafickým spracovaním. (patro.cz)

(patro.cz)

eBook:,Klasická parafráze pohádky cizího původu o králi Midasovi s oslíma ušima, obsahující narážky na dobovou situaci, tupost, omezenost, zlobu panovníka. Báseň si nese formu parodie historií o hodných panovnících a jejich často nelítostných činech. Vystupují tu postavy: král, holič Kukulín a čeští muzikanti, představující pasivitu poddaných. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury. Jeden z největších českých novinářů a Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus. Vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví, potažmo na absolutistickou moc vůbec. Křest svatého Vladimíra není mezi některými gymnazisty a studenty literatury tak známým dílem, jako Klár Lávra. Přitom je toto třetí satirické dílo Karla Havlíčka velmi nadčasové a obsahově stále aktuální: Jde o příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu. Perun to odmítl splnit. Vymezil se vůči carově příkazu rezolutně a použil nevybíravý slovník. Car dal Peruna chytit, vláčet městem připoutaného na koňském ocase a poupně utopit. Rusku pak chyběl Bůh... a co se dělo dál? Dílo je psáno velmi čtivým, hovorovým, místy vulgárním jazykem. Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i Bohu. Tuto audioknihu vydavatelé věnují vynikajícímu herci – Mistru slova a učiteli rétoriky, Janu Přeučilovi, k jeho významnému životnímu jubileu. (knihydobrovsky.cz)

Jedným z najväčších omylov starej slovenskej histórie je oficiálny výklad zániku tzv. Veľkej Moravy a kauza kniežaťa Pribinu. Ako k tomu vôbec došlo? Ukazuje sa, že stará nemecká kronika, na ktorú sa všetci odvolávali, nie je pravdivá, ale účelovo zmanipulovaná. Ale našťastie objavili sa aj iné pramene informácií. A tak nastáva čas pre pravdivý výklad našich dejín. Ale naši akademickí historici sa do toho akosi nehrnú. Prečo? Čoho sa obávajú? Priznať pred svojimi žiakmi, občanmi tohto štátu, že to čo doteraz tvrdili a učili nebola pravda? Spadla by im koruna z hlavy? Boja sa, že by to mohlo vyvolať celý rad ďalších nepríjemných otázok? Došlo by k spochybňovaniu aj ich ďalších "nespochybniteľných" historických tvrdení? Zdá sa totiž, že celá história obdobia tzv. Veľkej Moravy vôbec nie je v poriadku. Niekto nám pred rokmi nanútil nepravdivú históriu a my sa jej slepo a otrocky roky držíme. Že by bol Sv. Metod pochovaný v Čiernych Kľačanoch? Že by dlho a dosiaľ márne hľadaným slávnym Metodovým mestom boli Zlaté Moravce? A žeby najstaršou slovenskou obcou boli Chrášťany? A tých otázok je mnoho, a aj vážnejších. Je toho hodne, čo treba v našom dejepise poopravovať, nad čím rozmýšľať i ďalej bádať. Ako to teda bolo? (knihydobrovsky.cz)

Jedným z najväčších omylov starej slovenskej histórie je oficiálny výklad zániku tzv. Veľkej Moravy a kauza kniežaťa Pribinu. Ako k tomu vôbec došlo? Ukazuje sa, že stará nemecká kronika, na ktorú sa všetci odvolávali, nie je pravdivá, ale účelovo zmanipulovaná. Ale našťastie objavili sa aj iné pramene informácií. A tak nastáva čas pre pravdivý výklad našich dejín. Ale naši akademickí historici sa do toho akosi nehrnú. Prečo? Čoho sa obávajú? Priznať pred svojimi žiakmi, občanmi tohto štátu, že to čo doteraz tvrdili a učili nebola pravda? Spadla by im koruna z hlavy? Boja sa, že by to mohlo vyvolať celý rad ďalších nepríjemných otázok? Došlo by k spochybňovaniu aj ich ďalších "nespochybniteľných" historických tvrdení? Zdá sa totiž, že celá história obdobia tzv. Veľkej Moravy vôbec nie je v poriadku. Niekto nám pred rokmi nanútil nepravdivú históriu a my sa jej slepo a otrocky roky držíme. Že by bol Sv. Metod pochovaný v Čiernych Kľačanoch? Že by dlho a dosiaľ márne hľadaným slávnym Metodovým mestom boli Zlaté Moravce? A žeby najstaršou slovenskou obcou boli Chrášťany? A tých otázok je mnoho, a aj vážnejších. Je toho hodne, čo treba v našom dejepise poopravovať, nad čím rozmýšľať i ďalej bádať. Ako to teda bolo? (patro.cz)

eBook:,Křest svatého Vladimíra je jednou ze tří delších satirických básnických skladeb Karla Havlíčka Borovského, které vznikly v době jeho pobytu v Brixenu. Havlíček využívá látku z dávné ruské historie: kníže Vladimír I. zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství. Skladba zůstala nedokončena nebo se závěrečná část nedochovala. Námět je čerpán z Povesti vremennych let, ruského letopisu z počátku 12. století. Doporučená školní četba. (knihydobrovsky.cz)

Významných dejinných udalostí v našej bohatej minulosti v rokoch spájajúcich sa s číslom osem je naozaj veľa. Tie najdôležitejšie už dávnejšie v knižnej forme spracoval historik a archeológ Dušan Čaplovič. S odstupom dvoch desaťročí sa k magickým osmičkám slovenskej histórie vrátil, aby svoje texty obohatil, doplnil a rozšíril. A tak máme k dispozícii druhé, podstatne prepracovanejšie a bohatšie dielo. V ôsmich kapitolách autori popisujú kľúčové javy a udalosti v dejinách nášho národa, ktorý postupnými krokmi a po veľmi kľukatej ceste kráčal k štátnosti. Publikácia potvrdzuje autorskú erudíciu, svieže pero, znalosť dejín a mimoriadny prehľad. Tentoraz je kniha napísaná v spolupráci so synom, historikom Miloslavom Čaplovičom, a tak predstavuje plodnú medzigeneračnú spoluprácu. Vytvára čitateľsky veľmi príťažlivé dielo nielen svojím textom, ale aj bohatým grafickým spracovaním. (knihydobrovsky.cz)

Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov."Zoči-voči Osvienčimu si už teológia ako taká - ako reč o Bohu - nemôže uchovávať svoju dejinnú nevinnosť ani tým, že by túto tému jednoducho pracovne zatriedila do oblasti cirkevných dejín, ani svojou zvyčajnou abstraktnou a primerane tomu aj ohromujúcou rečou o dejinnosti človeka (ako o nejakej antropologickej konštante).Cieľom tohto teologického prístupu - "teológie po Osvienčime" - je upozorniť na niečo, čo pri spôsobe, akým sa z kresťanstva stávala teológia, stále častejšie upadalo do zabudnutia: že totiž ani logos kresťanskej teológie nie je jednoducho poznačený len bezsubjektovými a bezdejinnými myšlienkami, ale že je podstatne (nie náhodou sa nebezpečná "spomienka" stala ústrednou kategóriou politickej teológie) ovplyvnený vedomím o nemožnosti potláčať, zabúdať či prípadne idealisticky uchovávať dejiny utrpenia človeka." (Johann Baptist Metz) (knihydobrovsky.cz)

Jeden z najrenomovanejších slovenských historikov, priekopník a zakladateľ profesionálnej slovenskej vojenskej historiografie, Vojtech Dangl, vo viac ako päťdesiatich kapitolách približuje vojenské dejiny. Venuje sa nielen bitkám, ale aj ich príčinám a následkom, poodhaľuje zákulisia vojen a približuje osudy hlavných či menej známych protagonistov týchto dramatických a pohnutých udalostí. (knihydobrovsky.cz)

Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov. "Zoči-voči Osvienčimu si už teológia ako taká - ako reč o Bohu - nemôže uchovávať svoju dejinnú nevinnosť ani tým, že by túto tému jednoducho pracovne zatriedila do oblasti cirkevných dejín, ani svojou zvyčajnou abstraktnou a primerane tomu aj ohromujúcou rečou o dejinnosti človeka (ako o nejakej antropologickej konštante). Cieľom tohto teologického prístupu - "teológie po Osvienčime" - je upozorniť na niečo, čo pri spôsobe, akým sa z kresťanstva stávala teológia, stále častejšie upadalo do zabudnutia: že totiž ani logos kresťanskej teológie nie je jednoducho poznačený len bezsubjektovými a bezdejinnými myšlienkami, ale že je podstatne (nie náhodou sa nebezpečná "spomienka" stala ústrednou kategóriou politickej teológie) ovplyvnený vedomím o nemožnosti potláčať, zabúdať či prípadne idealisticky uchovávať dejiny utrpenia človeka." (Johann Baptist Metz) (patro.cz)

Jeden z najrenomovanejších slovenských historikov, priekopník a zakladateľ profesionálnej slovenskej vojenskej historiografie, Vojtech Dangl, vo viac ako päťdesiatich kapitolách približuje vojenské dejiny. Venuje sa nielen bitkám, ale aj ich príčinám a následkom, poodhaľuje zákulisia vojen a približuje osudy hlavných či menej známych protagonistov týchto dramatických a pohnutých udalostí. (patro.cz)

Kniha - autor Belline, 264 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá (alza.cz)

Nový moderný typ učebnice angličtiny, ktorá je určená všetkým, ktorí už došli do kontaktu s angličtinou v školách, na kurzoch či formou samoštúdia. Štruktúra učebnice je úplne odlišná od bežných učebníc pre samoukov v tom, že dejová línia je postavená na životných príbehoch jednotlivých postáv, ktoré v knihe vystupujú. 30 lekcií plnofarebného textu zabezpečuje rozsah A1.1 až B1.2. Kniha je doplnená nahrávkami na audio CD vo formáte MP3, ktoré nahrali rodení Angličania. (patro.cz)

V publikaci naleznete vybrané příspěvky na téma kultura. Všechny příspěvky obsahují metodické pokyny pro pedagogy a pracovní listy pro žáky. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856) český básník, novinář a politik byl za svou novinářskou činnost v roce 1851 odvezen do vyhnanství do Brixenu tehdy v jižních Tyrolích, dnes Bressanone v severní Itálii. Ve vyhnanství byl až do roku 1855. O své cestě do Brixenu napsal satirickou básnickou skladbu Tyrolské elegie. Velmi zajímavé je srovnat satirickou výpověď s běžným životem, který popisuje v dopisech z Brixenu, které posílal nejenom manželce Julii a bratru Františkovi, ale také dalším předním osobnostem tehdejší české kultury a společnosti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Audiokniha s titulem Epištoly kutnohorské a vybrané články politické vychází při příležitosti 190. výročí narození Karla Havlíčka Borovského (31. října 1821). Devítihodinová nahrávka obsahuje kompletní Epištoly, jak byly souborně vydány v roce 1851, a 21 novinových článků publikovaných v letech 1846 až 1851 v Pražských novinách, Národních novinách a ve Slovanu. Vybrané texty, jejichž načtení se ujal herec a dnes ředitel mladoboleslavského divadla František Skřípek, nám představují Karla Havlíčka Borovského jako skvělého novináře, který politicky vzdělává veřejnost, propaguje svobodu, národnostní a občanskou rovnoprávnost. Jde o pracovitého člověka s bystrým úsudkem, smyslem pro realitu, mimořádným přehledem o dění doma, Evropě i ve světě, o autora obeznámeného s řadou dnes již klasických spisů společenských věd. Vydavatelovou snahou bylo zařadit do audioknihy takové Havlíčkovy texty, které příliš nezestárly, které mohou svým obsahem oslovit a inspirovat čtenáře respektive posluchače i 160 letech po svém vzniku. (knihydobrovsky.cz)

Historici sa pokúsili z hľadiska modernej historiografie zhodnotiť najdôležitejšie dejepisné práce tohto najvýznamnejšieho slovenského historika 19. storočia a významného matičného činovníka. Konfrontovali niektoré Sasinkove náhľady s najnovšími vedeckými poznatkami, pričom vyzdvihli široký záber vedomosti autora a všeobecný rozhľad, zodpovedajúci dobe v ktorej žil.Všimli si zvláštne terminologické novotvary, ktoré Sasinek vytváral. Vyzdvihli didaktickú a formálnu stránku jeho učebníc dejepisu, ktoré spĺňali aj náročné kritéria pre učebnice. Zhrnuli Sasinkove celoživotné vedecké názory. Išlo najmä o autochtónnosť Slovákov na našom území, o slovenskosť Veľkej Moravy, o Slovákoch ako spolutvorcoch uhorského štátu a o dlhodobej existencii „slovenského kniežatstva“ v Uhorskom kráľovstve. Sasinek podrobne skúmal uhorské dejiny zo slovenského pohľadu. Jeho historické syntézy by si zaslúžili reedíciu. (knihydobrovsky.cz)

Historici sa pokúsili z hľadiska modernej historiografie zhodnotiť najdôležitejšie dejepisné práce tohto najvýznamnejšieho slovenského historika 19. storočia a významného matičného činovníka. Konfrontovali niektoré Sasinkove náhľady s najnovšími vedeckými poznatkami, pričom vyzdvihli široký záber vedomosti autora a všeobecný rozhľad, zodpovedajúci dobe v ktorej žil.Všimli si zvláštne terminologické novotvary, ktoré Sasinek vytváral. Vyzdvihli didaktickú a formálnu stránku jeho učebníc dejepisu, ktoré spĺňali aj náročné kritéria pre učebnice. Zhrnuli Sasinkove celoživotné vedecké názory. Išlo najmä o autochtónnosť Slovákov na našom území, o slovenskosť Veľkej Moravy, o Slovákoch ako spolutvorcoch uhorského štátu a o dlhodobej existencii „slovenského kniežatstva“ v Uhorskom kráľovstve. Sasinek podrobne skúmal uhorské dejiny zo slovenského pohľadu. Jeho historické syntézy by si zaslúžili reedíciu. (patro.cz)

Kniha - autor Dušan Čaplovič; Miloslav Čaplovič, 224 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Významných dejinných udalostí v našej bohatej minulosti v rokoch spájajúcich sa s číslom osem je naozaj veľa. Tie najdôležitejšie už dávnejšie v knižnej forme spracoval historik a archeológ Dušan Čaplovič. S odstupom dvoch desaťročí sa k magickým osmičkám slovenskej histórie vrátil, aby svoje texty obohatil, doplnil a rozšíril. A tak máme k dispozícii druhé, podstatne prepracovanejšie a bohatšie dielo. V ôsmich kapitolách autori popisujú kľúčové javy a udalosti v dejinách nášho národa, ktorý postupnými krokmi a po veľmi kľukatej ceste kráčal k štátnosti. Publikácia potvrdzuje autorskú erudíciu, svieže pero, znalosť dejín a mimoriadny prehľad. Tentoraz je kniha napísaná v spolupráci so synom, historikom Miloslavom Čaplovičom, a tak predstavuje plodnú medzigeneračnú spoluprácu. Vytvára čitateľsky veľmi príťažlivé dielo nielen svojím textom, ale aj bohatým grafickým... (alza.cz)

Nový moderný typ učebnice angličtiny, ktorá je určená všetkým, ktorí už došli do kontaktu s angličtinou v školách, na kurzoch či formou samoštúdia. Štruktúra učebnice je úplne odlišná od bežných učebníc pre samoukov v tom, že dejová línia je postavená na životných príbehoch jednotlivých postáv, ktoré v knihe vystupujú. 30 lekcií plnofarebného textu zabezpečuje rozsah A1.1 až B1.2. Kniha je doplnená nahrávkami na audio CD vo formáte MP3, ktoré nahrali rodení Angličania. (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje první původní českou práci věnovanou pojmu kultura z hlediska biokulturologie. Autor staví na antropologickém a kulturologickém zacházení s pojmem kultura, které dává do souvislosti s historickým vývojem darwinisticky orientovaných výkladů kultury. Zvláštní pozornost je v knize věnována klíčovým koncepcím a pojmům sociobiologie, evoluční psychologie, etologie člověka, memetiky, behaviorální ekologie člověka a přístupů označovaných koevoluce genů a kultury. Autor analyzuje a interpretuje modely kultury vytvářené v rámci těchto disciplín a směrů a porovnává je s antropologickými a kulturologickými přístupy. Kniha zaplňuje dlouholetou mezeru v české odborné literatuře, která dosud darwinistickým výkladům kultury nevěnovala systematickou pozornost. Publikace je určena zejména studentům antropologie, etnologie, kulturologie, sociologie, psychologie, archeologie a všem dalším zájemcům, kteří se chtějí podrobně seznámit s darwinistickými koncepcemi lidské přirozenosti a kultury. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Dušan Čaplovič, 200 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá V 50 statiach sa autor knihy vyrovnáva so súdobými snahami opäť prepisovať našu národnú minulosť, či skresľovať dejiny Slovenska a Slovákov. Kriticky reaguje na spoločenský vývoj, podriaďovanie sa a prispôsobovanie vládnucim politickým garnitúram a elitám. Osobná skúsenosť autora ako podpredsedu SAV či ministra školstva ho vedie ku kritike vytláčania vzdelanosti, vedy a kultúry na druhú koľaj. Uvažuje nad uprednostňovaním ekonomických kritérií na úkor rozvoja sociálnych a duchovných hodnôt. Čitateľa zaujmú slová o postupujúcej strate vzdelanostnej a kultúrnej identity slovenského národa. V textoch sa venuje aj bezbrehému neoliberalizmu, narastaniu vulgárnosti v politike, osočovaniu a vytrácaniu humanizmu v pulzujúcich premenách dneška. Esejisticky spracúva osobnosti slovenskej, najmä historickej vedy a na ich životnej veľkosti a morálnom kredite formuluje príklady pre súčasnosť. Anton... (alza.cz)

Kniha - 304 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Ich mená sa spájajú s obrovským bohatstvom, luxusom, ale aj škandálmi, korupciou a drogami. S drinou, otvorenou mysľou a neobyčajnou vierou vo vlastné nápady. S odvahou, rozvojom a aj dobročinnosťou. Prečítajte si o neobyčajných životoch Emila Škodu, Johna Davidsona Rockefellera, Franklina Marsa, Jacka Ma, Marka Zukerberga, Mediciovcov a mnohých ďalších. (alza.cz)

Kniha - autor Michael Baigent, 368 stran, slovensky, brožovaná s přebalem matná Pred dvadsiatimi rokmi Michael Baigent patril k trojici autorov, ktorí prekvapili svet kontroverznou teóriou v knihe Svätá krv a svätý grál, podľa ktorej Ježiš Kristus a Mária Magdaléna založili posvätný rodokmeň. Po dvoch desiatkach rokov ďalšieho skúmania zverejnil Baigent nové výbušné zistenia spochybňujúce skoro všetko, čo vieme o Ježišovi. Napríklad tvrdí, že o jeho smrti neexistujú dôkazy a doklady naznačujú, že nezomrel na kríži. Podľa autora si Ježiš neželal, aby ho uctievali ako boha a aby z nejakého oficiálneho súboru jeho výrokov vzniklo náboženstvo. Hovorí, že v Ježišovom učení ide o to, aby každý človek mal možnosť vydať sa do Sveta mŕtvych, do nebeského kráľovstva, aby sa osobne stretol s Bohom a dal sa ovplyvniť Božím posolstvom. Baigentove úvahy i polemiky so storočia trvajúcimi predstavami o zrode a poslaní kresťanstva určite podnietia nové diskusie, čo je pre... (alza.cz)

Kniha poskytuje uceleně, přehledně a srozumitelně informace všem, kteří se zabývají pěstování ovocných kultur a zpracování ovoce a rovněž i studentům zahradnických škol. Popisy jsou doplněny vždy názornými fotografiemi. Publikace obsahuje kapitoly – Rozdělení ovocných kultur, Hlavní tržně pěstované ovocné druhy, Množení, produkce a pěstování, Mechanizační prostředky, Výživa a hnojení, Poškození, choroby a škůdci a Skladování a zpracování ovoce. (knihydobrovsky.cz)

Autorka se v této knize zabývá každodenním životem ve světle tzv. kritické sociologie (zejména P. Bourdieua). Ústředními tematickými motivy práce jsou transformace vkusu, tzv. kulturní narcismus, vztah životního stylu a tržní ekonomiky a "medikalizace" našich životů (zdraví jako předmět osobní péče a současně objekt "tržní kultury") apod. Autorka kriticky promýšlí fenomén kultu úspěchu, který vede nejen k nebezpečné "workholizaci", ale také k radikální individualizaci jedinců, což se projevuje oslabením citových kontaktů a reálných interpersonálních vazeb. M. Jacyno nehledá laciná východiska typu "vším jsou vinny nové technologie", ale důkladně probírá jednotlivé aspekty "postmoderního životního stylu" ve světle každodenní zkušenosti, pomocí literární reflexe i teoretických koncepcí soudobé světové sociologie. Kriticko-analyticky pracuje s tzv. poradenskou literaturou různé kvality, aniž ji jakkoliv karikuje: ví, že toto čtivo se stalo součástí každodennosti mnoha dospělých i adolescentů, podobně jako bulvární tisk a reklama. (knihydobrovsky.cz)

Publikácia poskytuje univerzálne poznatky o formovaní a implementovaní organizačnej kultúry. Venuje sa základným pojmom, definíciám a kategóriám, postupne prechádza k riadeniu zmeny organizačnej kultúry a jej postaveniu v stratégii organizácie, personálnemu manažmentu až po organizačnú kultúru medzinárodných spoločností. Zameriava sa na faktory, ktoré v rozhodujúcej miere ovplyvňujú organizačnú kultúru. Zároveň je doplnená o vplyv organizačnej kultúry na riadiace procesy v organizácii za predpokladu, že sa formuje v súlade s ostatnými prvkami systému. Venuje sa aj typológiám organizačnej kultúry, ich pozitívnym a negatívnym stránkam. Publikácia je určená študentom Vysokej školy ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, ale zároveň ju môžu využiť aj manažéri v praxi, ktorým poskytne základnú orientáciu v danej oblasti. (knihydobrovsky.cz)

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku protipřírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů. (knihydobrovsky.cz)

Svojou originálnou ontologickou a posthumanistickoukoncepciou patrí český filozofprof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. (nar. 1938)medzi ekofilozofov medzinárodného významu.Slovenské vydanie rovnomennej knihy je oprotipôvodným dvom českým vydaniam (1995, 1997)i anglickému a nemeckému vydaniu (1997)rozšírené o tri eseje venované problematikevzdelania, reči a informačnej techniky a tiežo výzvu Nájomná zmluva so zemou.V centre pozornosti je vzájomný vzťah prírodya kultúry (t.j. sféry bytia vytvorenej človekom– nielen umenia, ale aj techniky, ekonomiky,politiky, inštitúcií, médií). Práve „stret týchtoprotikladných ontotvorných procesov, t. j.existenčný konflikt dnešnej kultúry so Zemou jenajhlbšou podstatou globálnej ekologickej krízy.“Súperenie človeka s prírodou je však fatálny omyl.Príroda nie je naším objektom (tak ako my nie smejej cieľom) – príroda je subjektom, samozrejmemocnejším, než my sami. Preto sa musíme začaťk prírode správať ako k partnerovi, ktorý mávlastnú subjektivitu, tak ako ju máme my, lebo ibavtedy budeme môcť spolu s ňou vytvárať nášspoločný pozemský domov ako domov, a nie akopriestor uplatňovania našej druhovej zaslepenostia egoizmu nevedúci nikam, iba k zbytočnepredčasnej sebalikvidácii. To, čo je protiprírodné,je rovnako aj protiľudské; to, čo škodí prírode,škodí aj človeku a jeho kultúre.Pre pochopenie tejto tézy ponúka Šmajsova knihazávažné filozofické argumenty. Takisto ponúkastratégiu prežitia globálne ohrozenej kultúry – jejtransformáciu na kultúru biofilnú. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je věnována specifikům ekonomického chodu kulturních institucí. V úvodu nastiňuje základní principy fungování trhů s kulturními statky a službami, popisuje různé možnosti jejich financování a shrnuje diskusi ekonomů o vhodnosti veřejných subvencí. Dále jsou pak jednotlivé kapitoly věnován y dílčím odvětvím kultury a jejich současnému fungování, s ohledem na existující hospodářský a legislativní rámec. Závěrečná část je věnována managementu a marketingu kulturních institucí. Publikace je cennou pomůckou pro všechny studenty managementu kultury či arts managementu. (knihydobrovsky.cz)

Kulturní historik Christopher Lasch (1932-1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Používá v ní dosud převážně úzce klinický pojem, aby diagnostikoval patologii, která se, jak se mu jeví, rozšířila do všech oblastí života Američanů. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím "patologického narcismu" plně odpovídá. Tato patologie se nepodobá každodennímu narcismu - hédonistickému egoismu -, ale spíše velmi slabému pocitu self, který si žádá neustálé potvrzování zvnějšku. Patologie pro Lasche představuje jakousi zvýrazněnou verzi normality. Symptomy této osobnostní poruchy Lasch nachází v radikálních politických hnutích 60. let 20. století, ale i v duchovních kultech a hnutích 70. let 20. století, počínaje "estem" a konče "rolfingem". Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích narcistických poruch osobnosti. (knihydobrovsky.cz)

Celobarevná, bohatě obrazově vypravená kniha mapuje část sbírky čínských oděvních výšivek Národního muzea. Prostřednictvím tohoto tématu přináší rovněž řadu informací o čínské historii, mnohonárodní společnosti a kultuře. Dobový oděv analyzuje nejen materiálově a historicky, ale též co do jeho společenské funkce a dalších sémantických aspektů. Zkušená autorka vychází na jedné straně z detailní znalosti zkoumaného materiálu, na druhé ovšem reflektuje množství podstatných rysů čínské společnosti, které ji charakterizují dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Opium. Samotný zvuk tohoto slova vyvolává představy utajených prostor v exotických zemích, kde malátní kuřáci mdle polehávají v namodralé mlze vonného opiového kouře a nakloněni nad nachový plamen nefritové lampy vdechují dým z dlouhých bambusových dýmek. Dnes je však dispozici je málo skutečně přesných informací o zvyku, jenž byl po 300 let zásadní pro život miliónů lidí po celém světě. V Opiové kultuře Petera Lee se setkáváme s fascinujícím vyprávěním, které se dotýká každého aspektu čínského umění i řemesla kouření opia. Začíná stručným přehledem dlouhé a barvité historie opia a příběhu o tom, jak se vlastně začalo kouřit pro potěchu v Číně, přináší podrobné popisy pěstování a sklizně opia; dovídáme se o všech exotických pomůckách a doplňcích, kterí jsou zapotřebí k čínskému způsobu kouření opia, o přechodu opia z jedné z nejdůležitějších léčivých bylin až ke statutu zakázané látky, kterou současný farmaceutický průmysl potlačuje, o souvislostech opia s I'Ťing, taoismem a čínskou medicínou, o umění, kultuře, filosofii, farmakologii a psychologii tohoto tradičního asijského zvyku. Text průběžně doplňují zajímavé citace z děl osobností literatury a umění, kteří zároveň také byli kuřáky opia, jako jsou Jean Cocteau, Pablo Picasso, Emily Hahnová a Graham Greene. Nabízí klenoty dlouho zapomenutého tajemství opia a bortí mýty o opiu a jeho využití coby prostředku k uvolnění. (knihydobrovsky.cz)