Karolína plíšková - petr čermák

Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím, že tenis je pro mě nejlepší řešení. Nemám povahu jít si sednout na deset hodin do kanceláře. Potom bych doopravdy litovala. Takhle dělám, co mě baví. I když mě to občas štve a nechce se mi." Její životní příběh neprovázejí převratné změny, veletoče, exhibice ani extempore. Karolína postupovala na žebříčku pomalu, obezřetně, v podstatě potichu, padala zpět a příště už zase byla o krůček výš, nevzdávala se, nebrala prohry jako tragédie, ale jako nezbytnou součást tenisového a sportovního života vůbec, nenechala se vykolejit přílišnými očekáváními tenisové veřejnosti i odborníků, šla si za svým cílem - vyhrávat další a další turnaje, zocelovat se na nich, nabírat body a směřovat k tenisovému nebi. Nešlo jí o peníze, nešlo jí o to za každou cenu porazit protihráčku, ani tu nejlepší, aby se blýskla v médiích. Naopak, popularitu snášela a snáší jako nutné zlo, nejraději má stanout na kurtu před zápasem, to ji nabíjí daleko víc než tréninky, přípravy a strategie. S penězi zacházela a zachází velmi rozumně, sláva a bohatství ji nezměnily, zůstala tou normální holkou z Loun, která stojí pevně na zemi, protože ví, že úspěch ve sportu s nezbytnou dávkou kondice a zdraví je vrtkavá múza, která svou přízeň může znenadání upřít na někoho jiného, a už se nevrátit. Zatím ji má tato dáma ale celkem ráda, protože v jejích pětadvaceti jí dopřála na okruhu WTA devět vítězných turnajů ve dvouhře, jedno grandslamové finále na US Open 2016 a pět triumfů ve čtyřhře. Krásná bilance stále mladé hráčky. A další velká vítězství a úspěchy se dají vzhledem ke značnému potenciálu tenistky v blízké budoucnosti očekávat. Karolína kráčí po velké cestě. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Petr Čermák, 160 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím,... (alza.cz)

"Messi je hráč vlastní kategorie, nikdo jako on už nebude." David Beckham Zrodila by se senzace, a nechybělo k ní mnoho. Messi nejlepší současný fotbalista planety a také historie, jak je titulován, ji málem napsal ke svému jedinečnému příběhu. Fotbalový mimozemšťan se stal téměř protagonistou největšího transferu v dějinách kopané, ale i světového sportu. Nikdo dlouho nechtěl uvěřit, že by opustil milovanou Barcu. Po dvaceti letech a 634 vstřelených gólech v dresu Blaugranas! Nic mu v tomto kroku nemělo zabránit, ani výrok nového kouče Barcelony, Ronalda Koemana: "Je nejbrilantnějším hráčem všech dob a s velkým náskokem." Malý velký Leo hodlal Barcelonu skutečně opustit, důvodem byla a ještě zůstává dlouhodobější nespokojenost s vrcholným vedením klubu a jeho prezidentem Mariou Bartomeuem, který podle hvězdného borce řídí Barcu bez koncepce, hráč dokonce pojmenoval management slovem katastrofa. Zřejmými překážkami změny se ukázaly vystupní klauzuje v hodnotě 700 milionů eur, kterou by nikdo nezaplatil, nedohoda o předčasném odchodu i hrozící soudní spor, který Messi nehodlal s klubem, který jej pro velkou hru a jeho fantastická čísla vychoval, podstoupit. "Prezident mi opakoval, že se na konci sezony můžu rozhodnout, zda zůstanu, nebo odejdu. Ale nedodržel slovo. Barca je klub mého života, nemohl bych se s ní soudit. Dala mi vše a já jí také vše odevzdal. Ani na okamžik by mě nenapadlo, že bych klub hnal k soudu." Pokud totiž připočteme zásahy za Argentinu, tak je dnes Messi už na více než 700 vstřelených brankách při dosažení 50 hattricků ve všech soutěžích, mimořádností nejsou ani čtyři góly v zápase. Suma sumarum 50 branek za sezonu, gól v každém zápase! Podobně jako Cristiano Ronaldo. Oba si na posledních dvanáct let podmanili fotbalový i sportovní svět. Větších celebrit v něm zřejmě nenajdeme. Oproti skvělému Portugalci má však ve vlastnictví o jeden čerstvý klenot navíc. Na sklonku roku 2019 získává už svůj šestý Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety a poprvé obdrží Cenu Laureus, je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradadony a Cruijffa - ikona kopané a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. "Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal." Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: "Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,' vykřikovala vždycky. "A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky." Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. "Drobek", jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže - jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným vzrůstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení "blaugranas" v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned šestkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015 a 2019)! Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostih (knihydobrovsky.cz)

Kniha povídek. (knihydobrovsky.cz)

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano, máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční! Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince, stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny. „Naši mě vedli i uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu. Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se, ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“ První velký úspěch zažívá ve svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou. Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy, závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“ A pak je tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také hodně přemýšlející a vystupující s pokorou. „Věřím, že bez ní to nikdy nejde. Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná. I proto autor otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá svět. (knihydobrovsky.cz)

Petr Kellner, jedinečný člověk a nejúspěšnější podnikatel střední a východní Evropy, tvůrce obchodní říše s objemem 400 milard korun už mezi námi není. Mimořádného muže potkala 27. března 2021 mimořádně tragická smrt v aljašských horách. Napadne nás paralela s Tomášem Baťou, jehož život rovněž skončil leteckou havárií, taktéž ve věku 56 let. Oba dokázali v podstatě z ničeho vybudovat podnikatelské imperium, lidé, kteří je znali, je jmenovali jako nesmírně inspirativní a tvrdě pracující dříče. Kellner byl a zůstane člověkem obdivuhodným, ale rovněž velice zaviděným, pro někoho kontroverzním, představujícím v onom malém českém rybníku, jak naše nerozlehlé teritorium od západní po východní hranici výstižně pojmenoval můj kamarád, hudební skladatel Karel Svoboda, zjevením zcela vyjímečným. Jak se Miloš Forman prosadil v Hollywoodu, jak si Jaromír Jágr podmanil Národní hokejovou ligu, a tím i Ameriku, a pak i Rusko, jak se stal známým v Číně, tak se Petr Kellner zařadil do stovky nejbohatších lidí planety a zároveň získal nezpochybnitelné světové uznání. Své vize dokázal prosadit v Rusku, kde také založil privatizační společnost Petr Veliký - jak symbolické pojmenování, tak i v Číně, občany nejlidnatější země naučil nakupovat na splátky. Jak je možné, že rodák z České Lípy, kdysi řadový pracovník barrandovské produkce a prodejce kopírek, vystoupí s majetkem v hodnotě 15 miliard dolarů až k vrcholu světového finančního piedestalu. Jak začala jeho cesta vzhůru, jak se vypracoval mezi finanční elitu, jak vystavěl obří podnikatelskou společnost? Jako autora mě samozřejmě zajímá nejen Kellner byznysman, ale také Kellner člověk i proto, že jsem sám poznal a zažíval naše nové podnikatelské prostředí let devadesátých a přelomu našich věků, a také ho věrně i se zajímavými osobními setkáními a dnes i s určitým nadhledem líčím. První myšlenka o takové knize přišla už v čase Kellnerových pětačtyřicátin, ale uvědomil jsem si, že na takový velký příběh je ještě brzy, ale už od roku 2016 jsem se na tvorbu psychicky i fakticky připravoval. A přiznám se, "napsat Kellnera" bylo pro mě podobně náročné, ale i krásné a prožívající, jako vytvořit autorizovanou knihu Člověk Havel, dle mého pohledu práci o "otci naší doby". Petr Kellner se navíc dokázal stát nejbohatším Čechem oproti jiným dolarovým miliardářům, ať už Bakalovi či Babišovi (on se Kellnera reálně bál a současně mu záviděl jeho globální ambice a noblesu), nemluvě o Krejčířovi či Koženém, bez finančního, natož občanského či politického, skandálu, bez poskvrny, ryzí podnikatelskou cestou, výstavbou vlastního impéria PPF. Za "Pana Tajemného" i "Neviditelného", člověka, který se na veřejnosti ukazoval velice zřídka, a pokud ano, vystupoval velice normálně a skromně, promlouvají zejména pozoruhodné činy. Často spatřován, natož holedbán a oslavován, být rozhodně netoužil, i proto ho lidé viděli a pojmenovávali tak záhadně. Držel se zásady Milana Kundery, světově nejuznávanějšího současného českého spisovatele. Dnes dvaadevadesátiletý bard žijící ve Francii, řekl: "Když poskytnete veřejnosti tvář, ztrácíte i sám sebe." Ano, za Kellnera hovoří zejména významné obchody, včetně nedávné koupě televize Nova a společnosti CME, úspěšné konglomerace a obří černá dolarová čísla. Petr přitom nebyl nějakým nadčlověkem, ale v každém případě nadaným i odvážným mužem, a také dobrým manželem a otcem velké rodiny. Rovněž sběratelem umění, fanouškem sportu, zejména špičkového fotbalu, gurmánem i milovníkem moderní hudby i velkým donátorem. "Je to ten nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože - aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče," svěřila dcera Anna. "Vyrůstali jsme jako každá jiná rodina. Jasně, mohli jsme pak odletět do Španělska nebo jinam, ale co se týče hodnot a výchovy, tohle naši vedli normálně. Že táta vždycky hodně dbal na to, aby jeho soukromý život nebyl veřejný, nám neuvěřitelně pomohlo, protože jsme neměli problémy jako nějaké celebrity. Dovolilo nám to vyrůstat běžným způsobem." Ano, Kellner byl také normálním člověkem, který chápal své impérium jako velkou rodinu, kterou dokázal řídit i v teplákách a v pohodlí svého obývacího pokoje. Uměl vzít manželku a děti do restaurace, a když byl spokojen, odměnil královským dýškem udiveného číšníka, který kolikrát vůbec ani netušil, kým byl obdarován. Pokud se s očekávanou kvalitou jídla nesetkal, prostě zaplatil a odešel. V posledním čase byl Kellner také mužem, který výrazně vstoupil do debaty o kvalitě a směřování naší společnosti, jíž viditelně chybí jasná cesta, jakou bychom se měli vydat v příštích dvaceti třiceti letech. Málokdo také ví, že stamiliony korun investoval prostřednictvím své společnosti Sotio do vývoje léků na léčbu leukémie, lymfomů a nádorových onemocnění, přičemž švýcarská firma Celestia Biotech po letitých laboratorních testech realizuje již zkoušení léku na léčbu leukémie na člověku. Značné prostředky věnoval na vzdělání dě (knihydobrovsky.cz)

„Pasta nemá strop.“ David Krejčí Čtete příběh o malém, a dnes velikém, hokejovém Davidovi, přezdívaném „Pasta“, české i globální star. David Krejčí, uznávaný hokejový mozek, nejlépe objasňuje, proč pravé křídlo Bostonu Bruins a českého reprezentanta vidí tak vysoko. „Pasta je schopný zvládnout úplně všechno. Není jen čistokrevným střelcem, má dokonale neviditelné nahrávky. Když vnímáte hokej v televizi, vše vypadá jednoduše, vidíte ho v akci naživo a jen kroutíte hlavou, co dokáže,“ vysloví jeden z nejlepších centrů NHL, ale rovněž obdivovatel umění Messiho a Ronalda. Ví tedy nepochybně, co říká. A jaký má David na takové hokejové umění recept? „Hokej je zábava,“ vysloví ledabyle, když sklízí obdiv fanoušků, žurnalistů. Se stejnou lehkostí překonává gólmany. Pasta slova svého parťáka více než naplnil v uplynulé sezoně, ve které se stal po Kanaďanu Connoru McDavidovi s 61 zásahy druhým nejlepším střelcem základní části NHL a v kanadském bodování ligy skončil třetí (113 bodů) právě za tímto novým velikánem a jeho spoluhráčem z Edmontonu Němcem Leonem Draisaitlem. Nabízí se jednoduše napsat, že Pastrňák, pokud uvážíme, že McDavid představuje vyšší galaxii, je nejlepším „normálním“ hokejistou planety. Hranici 60 gólů překonal jako teprve druhý hráč Bostonu, legendární Phil Esposito tuto metu zdolal čtyřikrát. „Když jsem byl mladší, Brad Marchand mi řekl, že musím cílit vždy o deset branek výš, než si myslím, že zvládnu. Věřil jsem, že jsem schopný dát 50 gólů, takže jsem mířil na šedesátku. Upřímně jsem si ale nemyslel, že bych ji mohl překonat.“ Pastrňák předložil důkaz své platnosti pro tým také na mistrovství světa 2022, kde oba Davidové s kapitánem Romanem Červenkou vytvořili rozdílovou formaci, která Česku po jedenácti letech vyhrála medaili. Bronz, ale opravdu sladký, pozlacený. „Pástrnak skórs,“ slyšíme v přenosech ze zámoří velice často, anebo „goal Pástrnak“. Pouhá dvě slova jsou už zažitými slogany, které se nikdy neomrzí. Fanoušci se trefami čísla 88 mohou kochat nekonečně, jelikož neustávají. Jak góly vlastně střílí? Tohle umění pregnantně definoval Tomáš Vokoun, zlatý reprezentační gólman z let 2005 a 2010, muž s velkou kariérou v NHL. „Pasta je předně fantastický hráč, který si toho dovolí strašně moc. Má ruce blízko u sebe, takže nikdy nevíte, kam vypálí. Jestli nahoru, dolů. Střílí rychle a přesně. Když má příležitost, nekompromisně ji promění. Navíc dokáže hrát s klidem. Ohromně si věří.“ David představuje nejzářivější hvězdu, stačí si jen uvědomit, že vysoce ceněný snajpr NHL zapsal v této soutěži v deseti sezonách 301 gólů, včetně asistencí 617 kanadských bodů a v české bilanci a v daném údobí se řadí za fenomenálního Jaromíra Jágra (387 gólů a 958 bodů), který v kariéře dosáhl na 1921 bodů (766 + 1155) a je po Waynu Gretzkym (2857 bodů) druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL. Tohle jsou už čísla jako z jiné planety, ale také z jiné doby, avšak i o srovnání gigantů, minulých i současných, autor píše. Čtenář se v příloze knihy NEJLEPŠÍ HOKEJISTÉ PLANETY dozví o top hráčích historie. Pastrňák má s Alexandrem Ovečkinem, kanonýrem washingtonských Capitals, nejtvrdší střelu. Jednoduše dělo. I proto také přezdívka „bostonský škrtič“, který svými zásahy zadusí soupeře. Společně s ruským šutérem „Ovim“ (v kariéře 822 gólů, „jen“ o 72 za Gretzkym!) dosáhl v roce 2020 na Art Ross Trophy pro nejlepšího střelce základní části. Škoda jen, že o rok dříve po finálovém souboji Bostonu se St. Louis nezvedl nad hlavu vytoužený Stanley Cup. „Stoprocentně je to nejhorší porážka, kterou jsem ve své hokejové kariéře zažil. Bolí moc, těžko se polyká, takové pocity jsem ještě nikdy neměl,“ svěřil David po prohraném finále. Možná ještě více ho v poslední sezoně muselo mrzet vyřazení v prvním kole play-off Floridou po té, co Bruins suverénně s rekordními 135 body a úžasným skóre 305:177 ovládli základní část a získali Prezidentský pohár. Talent s velkou morálkou má však stále jen mladých sedmadvacet a vlastně nejlepší léta i celou kariéru před sebou, ale už dnes je obdivován. Je třeba zajímavé, co řekli o umění čísla 88 další dvě největší hvězdy Bostonu: „Úžasný hráč, má hromadu talentu, fantasticky ovládá hru. Baví mě se na něj koukat,“ řekne křídelník Brad Marchand. A dnes již legendární centr Patrice Bergeron, který právě Bredovi a Davidovi předal žezlo vůdců? „Má obrovský talent, dokáže se uvolnit pomalu v jakékoliv situaci. Navíc vyhrává souboje, a to dělá ve hře velký rozdíl.“ V sumáři mohu napsat, že démon z Havířova si hraje svůj vlastní hokej, samozřejmě, s podporou skvělých spoluhráčů. David Pastrňák, nejlepší český hokejista současnosti, je navíc sportovcem a člověkem charakterním a nesmírně pracovitým, současně zodpovědným partnerem a nadšeným tatínkem, ale také fanoušky obdivovaným a žádaným šoumenem. Sám píše příběh mimořádného mladého muže na velké cestě, a že byla v počátcích pořádně obtížná! Dozvíme se, jak se obyčejný kluk z malého města stal globální hvězdou. (knihydobrovsky.cz)

„Někdy mám pocit, že má ‚penalta století‘ překonala všechno, co jsem kdy na hřišti udělal. Je pravda, že pro mě měla zásadní význam. Stal jsem se slavnějším.“ ANTONÍN PANENKA, 75 let, Mistr Evropy 1976, patron knihy Co asi nejvíce zajímalo a zajímá fotbalového fanouška? Jednak přirozeně bitva o Světový pohár, která se koncem roku 2022 odehrála v Kataru se splněným snem Lionela Messiho, sedminásobného držitele Zlatého míče a jednoho z géniů v dějinách fotbalu. Argentinský polobůh triumfoval, bohužel, opět bez účasti nás, Čechů. Ovšem počátkem léta 2024 se můžeme těšit na druhou nejsledovanější fotbalovou událost – EURO v Německu. Evropský šampionát, doslova za humny, událost, která nám učinila mnoho radosti. V její historii od roku 1960 získali Čechoslováci a Češi jedno zlato i stříbro a tři bronzy. Pět medailí, opravdu krásná bilance a s ní deset šampionátů ze šestnácti s naší účastí. Fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se před vrcholnou akcí také ptají: Kdo jsou po boku Messiho, jeho idolu Maradony a samozřejmě Pelého, trojnásobného mistra světa a fotbalového krále, nejlepší jedinci v historii fenomenální hry? A jak se jmenují nejlepší Evropané? Ti, kteří se vryli do našich pamětí a také ti současní, které uvidíme na EURO 2024. Velkými současníky jsou nový fenomén KYLIAN MBAPPÉ a již legendární CRISTIANO RONALDO, pětinásobný držitel Zlatého míče a s 850 (!) soutěžními góly nejlepší kanonýr historie. S Messim (830 branek) oba TI VÝJIMEČNÍ Z NEJLEPŠÍCH. Myslí si to také Iker Casillas, bývalý gólman Realu Madrid a Španělů, dnes fotbalový filozof. „Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní,“ zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Ano, oba se stali legendami a stojí po boku Pelého a Maradony, vždyť světovému fotbalu dominují už patnáct let. Nás bude zajímat, kteří fotbalisté před Ronaldem a Mbappém vládli Evropě, a kdo je na vrcholu současném, anebo k němu směřuje? Jací hráči se stali hvězdami evropských šampionátů? Rus Lev Jašin a Španěl Luis Suárez i Luigi Riva jako první mistři Evropy, s nimi zářili Eusébio a Bobby Charlton. Léta 70. patřila Johanu Cruijffovi, Franzi Beckenbauerovi a Gerdu Müllerovi, a právě Antonínu Panenkovi a zlatým Čechům. Jak obdivuhodné! V „osmdesátkách“ vynikají Michel Platini a Marco van Basten. později udivují Italové, a zejména Paolové Rossi a Maldini. Počátek našeho věku je „francouzský“ ve znamení Thierry Henryho a Zinedina Zidana. Následovali španělští tvůrci hry Xavi a Iniesta a po nich dnes už legendární střelec Cristiano, mistr Evropy 2016, a úžasný mladíček Kylian, už v devatenácti mistr světa. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty evropské historie, přirozeně vedle excelentního kanonýra JOSEFA BICANA, náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, Grande Paolo, star bronzového EURO 2004, s ním PETR ČECH zvaný pro svou preciznost Mr. Perfect. K nim se svou velikostí řadí ANTONÍN PANENKA, s Ivo Viktorem hlavní dobyvatel bělehradského pokladu z roku 1976. Právě zakladatel “penaltového oblouku”, jeden z nejslavnějších Čechů, je ambassadorem této knihy. Jsem rád, že mohu v úvodu přednést jeho alespoň stručnou autobiografii žijící a velice skromné legendy, s níž jsem mohl prožít jeho krásný fotbalový svět. A tak se vydejme s novodobými hrdiny Ronaldem a Mbappém za jejich významnými předchůdci a rovněž poznejme současné hráče mimořádných kvalit. Kanonýry Harryho Kanea, Roberta Lewandowského a Romelu Lukakua, mozky Luku Modriče, Kevina de Bruyneho a Ilkaye Gündogana, rovněž jejich nástupce, Erlinga Haalanda, Bruna Fernandese, Judea Bellinghama či Rodriho. Speciální otázka zní: Obhájí prvenství z Wembley a EURO 2020 Italové s gigantem v bráně Gianluigi Donnarummou anebo na EURO 2024 v Německu zvedne nad hlavu pohár pro nového mistra starého kontinentu někdo z jmenovaných anebo se dočkáme nějakého velkého překvapení? (knihydobrovsky.cz)

„Fotbal je moje řemeslo, a já chci být mistr.“ „Narodil jsem se v Anglii. Celý život jsem fanouškem City. O klubu vím hodně a góly začnu střílet okamžitě,“ svěřil Erling Braut Haaland v létě 2022. Nový fotbalový hrdina a idol se do Manchestru vydal ve šlépějích svého otce Alfa-Ingeho, který u Citizens na počátku našeho století hrál s kapitánskou páskou. Dokonce se traduje, že krátce před touto štací syna zplodil ve fotbalové šatně Leedsu United (!), a to s Gry Maritou, bývalou mistryní Norska v sedmiboji. Nástupce Erling má tedy geny jako hrom, a co před příchodem k City vysloví, hned v první sezoně naplní a v mnohém překoná. Stejně jako v Salcburku a Dortmundu se prezentuje jako gólový gigant, typologicky jakási ničivá mutace Cristiana Ronalda, Zlatana Ibrahimoviče, Roberta Lewandowského či také Marca van Bastena a Gerda Müllera, přirozeně v jejich nejlepších letech a fazoně. Vidím jen jeden velký a znatelný rozdíl. Erling je hlavně, a především, čistokrevný snajpr všemi způsoby a ze všech pozic a k tomu bleskurychlý běžec, navíc s nevídanými fyzickými parametry. Obránce děsí norský Thor, jelikož se na ně řítí devadesátikilový obr narostlý do 194 centimetrů. V nadsázce bych mohl napsat: Haaland nehraje fotbal, on střílí góly! Ale není tomu úplně pouze tak. Je forvardem nejen nebezpečným, ale také velice užitečným. Jelikož má rychlost geparda, dokáže pláchnout bekům a sám zakončit, anebo asistuje. Váže na sebe dva i tři obránce, generuje finální prostor pro spoluhráče, kteří mohou skórovat. Soupeře v první sezoně u City strašil průměrnou bilancí gól na zápas. Nasázel jich celkem 52. Řádil tedy podobně jako v Borussii (89 zápasů, 86 branek). V blankytně modrém dresu se následně stal nejlepším střelcem i rekordmanem Premier League (36 gólů), byl vyhlášen jejím nejlepším hráčem. S Citizens vyhrál nejvíce ceněnou ligu světa, Anglický pohár, dvanácti góly se také zasloužil o vítězství v Champions League a zisk nejprestižnější evropské klubové trofeje, která týmu z Etihad Stadium ve sbírce chyběla. Erling ji pomohl dobýt i pro Pepa Guardiolu, který s City do té doby vyhrál vše s výjimkou ušatého poháru. Právě šutér Erling, trenérský mág a s nimi špílmachr i král asistencí Kevin de Bruyne tvořili základní drahokamy mnohačetného úspěchu City. „Haaland je hráč, kterého jsme hledali,“ řekl slavný Belgičan, jeden z nejcennějších fotbalových mozků. Střelec „zabiják“ týmu prostě chyběl. Erling je nejmladším hráčem, který nejrychleji dosáhl 10, 20 i 30 zásahů v Lize mistrů, čímž překonal Ronalda i Messiho. Pokud ovšem uvážíme, že má Erling pouhých 23 let a na kontě nějakých 250 soutěžních branek včetně reprezentačních, může současné rekordní úrovně Cristiana (825 gólů) a Lionela (800) dosáhnout, samozřejmě, pokud dokáže udržet fantastickou formu a bude zdravý. Erling pro takové nastavení už dnes činí maximum, jak svěřil Erik Thorstved, bývalý gólman Tottenhamu. „Někomu z Haalandovy cesty vzhůru vyletí obočí navrch hlavy, ale mně ne. Erling je brutální monstrum. DNA, které se vymklo kontrole. Má speciální trenéry, kteří pracují na jeho kondici. Není ambiciózní, je posedlý.“ Nor má na fyzickou formu jasný recept. „Abyste uspěli, musíte trpět. Dát ze sebe všechno. Trocha bolesti není od věci.“ Doma má kryptokomoru a pije pouze filtrovanou vodu. Obklopil se lidmi z univerzit, kteří mají za úkol vyhodnocovat vědecké inovace, a usilují o využití poznatků pro daný cíl. Haaland je tedy v kladném slova smyslu „sportovně šílený“ jako Cristiano Ronaldo, který o sebe vždy pečoval jako vzorná máma o mimino. Jako svůj vlastní bodyguard hlídal životosprávu, kontroloval každý gram svého těla, pěstoval dynamiku a sílu. A žil i jedl zdravě. Druhé jmenované ovšem není zcela Erlingovým stylem. Stravuje se totiž jako nějaký titán. ´Jí jako medvěd,´ říkají spoluhráči. Prý spořádá šest tisíc kalorií denně, tedy dvaapůlkrát víc než normální člověk. Součástí jídelníčku jsou hovězí srdce a játra! „Vy tohle nejíte, ale já se starám o své tělo,“ sám objasňuje. „Konzumace vnitřností není tak častá, ale kdysi patřila k hlavní potravě. Orgány jako srdce a játra jsou bohatší na živiny. Srdce je libovější než steaky, a přitom je zdrojem bílkovin pro posílení svalů. Játra mají vysoký obsah železa a vitamíny pro obnovu regenerace.“ Erling dobře ví, proč tak usilovně trénuje a dbá o své tělo, proč meditacemi podporuje svou psychickou odolnost. Chce být před těmi, co jsou nejlepší. „Snažím se být o něco chytřejší, o něco bystřejší, o krok před soupeři. Když získám jednu vteřinu k dobru, obránci mě nezablokují. Dnešní fotbal je nesmírně náročný a propracovaný, hráči jsou všestranní fyzicky i takticky, a ta jedna vteřina má ohromný význam. Pro mě je symbolem všeho, úsilí i převahy. Myslím na to v jednom kuse.“ A Erlingovo krédo? „Fotbal je moje řemeslo a já chci být mistr. Do každého zápasu jdu hladový. Nezáleží na tom, co se stalo předtím. Vše začíná nanovo.“ Soudě podle Haalandovy mladé, avšak velice pozoruhodné, cesty, má Erling k dosažení velkého fotbalov (knihydobrovsky.cz)

„Už jako malý kluk jsem měl sen, že se stanu fotbalistou Realu, nejlepšího klubu světa. Že jsem se stal jeho součástí, je ozvěnou mého srdce. Za tento klub a jeho znak dám svůj život!“ ‚Hala Madrid‘, neboli ‚Ahoj Madride a Estádio Santiago Bernabéu‘, mohl Kylian zvolat po dvanácti letech, kdy se ve svých třinácti s tátou Wilfriedem do svatostánku Realu vypravil za Cristianem Ronaldem, aby získal podpis svého idolu. Dnes má v nejslavnějším klubu planety pětileté angažmá v celkové hodnotě 250 miliónů eur. Mbappé, kluk z pařížského předměstí Bondy, však za oněch dvanáct let svou vrozenou rychlostí uběhl velkou cestu. Oprávněně si vysloužil metaforu a pojmenování „Evropský Pelé“. Co nejlepší fotbalista současnosti dokázal na mistrovství světa 2018 v Rusku, to předvedl před šedesáti lety na šampionátu ve Švédsku pouze nejslavnější Brazilec. Tehdy jako sedmnáctiletý vstřelil šest gólů a zařídil Kanárkům první z pěti titulů mistrů světa. Kylian ho v devatenácti napodobil a čtyřmi zásahy pomohl Francouzům ke druhému zisku Světového poháru. Na dalším mistrovství světa v Kataru 2022 přidal dalších osm (!) gólů, avšak Le Bleus podlehli až ve strhujícím finále (3:3, penalty 2:4) Messiho Albiceleste. Kylian v něm vstřelil hattrick, další gól v rozstřelu, avšak ani tento heroický střelecký výkon nestačil na zlato. Mbappé – ve svých pětadvaceti – mistr i vicemistr světa a jasný následník fotbalového trůnu, nástupce právě Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, dvou géniů, kteří předběhli naši dobu a překonali všechny možné individuální rekordy, které zdolat bylo možné. Až na tři tituly mistra světa Pelého. „Král zůstává králem. Pelé psal fotbalovou historii a já se snažím vytvořit vlastní stopu,“ prohlásil Kylian. A Mbappého fotbalový otisk je sakramentsky výrazný, vždyť ve své mladé kariéře zapsal na 330 gólů, Cristiana a Lionela tak překonal, oba byli v jeho věku někde na metě 200! Jaké přednosti činí Kyliana naprosto výjimečným? Zejména vedení míče a excelentní technika v úžasné rychlosti, blesková klička a přesná střela. Připomíná geparda s balonem, po Cristianovi se stal nejrychlejším fotbalistou právě on, a to s úžasnou hodnotou 36 kilometrů za hodinu, přičemž brilantní technika i ve sprintu je u něj samozřejmostí. Donatello, jak mu díky určité podobnosti se želvím nindžou zpočátku v kabině Paris Saint-Germain říkali, je neudržitelný a nezastavitelný, pokud obránci nepoužijí nedovolený zákrok, což činí jako jedinou možnost v zoufalství poměrně často. Když se totiž Kylian zmocní balonu, ocitá se v roli Leonarda di Capria ve filmu „Chyť ho, když to dokážeš“. Co či koho považuje génius kamerunsko-alžírského původu ve fotbale za nejhodnotnější? „Vybral bych Messiho levou nohu, Neymarovu pravou, Ronaldovu mentalitu a Buffonovu třídu. Mě s nimi spojuje ctižádost, víra, že když udělám maximum, nic není nemožné. Nechodím do klubů, nezajímá mě noční život. Plně se soustředím na fotbal. Na to, jak dosáhnout nejvyšší možné úrovně.“ Jak je zřejmé, Mbappé má skvělou inspiraci, motivaci rovněž. A myslím, že jeho ambice nezměnila ani skutečnost, když v létě 2022 ještě odolal nabídce Realu Madrid, a zůstal v Paříži. Filozofickou otázkou je, zda se se měl vzdát svého snu, a neměl se skutečně stát členem Bílého baletu už tehdy, jak si vždycky přál, jak tolik toužil? „Vždy to bylo těžké rozhodnutí. Neměl jsem problémy s tlakem, s tím žiji od svých čtrnácti let. Všichni vědí, že jsem chtěl odejít už vloni. Byl jsem přesvědčený, že to bylo v té době nejlepší. Teď je jiná situace, a to po sportovní i osobní stránce. Ve Francii jsem vyrůstal, vždycky jsem tu žil. Odejít by nebylo správné. Změnil se i sportovní projekt. To mě přimělo zůstat, myslím, že můj pařížský příběh ještě neskončil. Věřím, že v Realu mi lidé porozumí. Realita je taková, že jsem Francouz. Jako Francouz chci zůstat tady a dovést Francii na vrchol, posunout svůj klub a ligu dopředu.“ Barvy klubu Saint-Germain šlo opustit opravdu velice těžko, jelikož nabídky a pozice, kterých se mu nově dostalo, jsou historicky nevídané. Kylian během dvou smluvních let vydělal nějakých deset miliard korun (!), k tomu mohl spolurozhodovat o složení kádru a nákupech hráčů. Smysl to dávalo s ideou, že klub chce být nejlepším v Evropě a na světě, cílem je konečně vyhrát Champions League. Aby „evropský Pelé“ město nad Seinou neopouštěl, k tomu také přispěl sám Emmanuel Macron. Nepochybuji, že géniovi s míčem řekl něco velkého ve smyslu: ‚Chlapče, zůstaň, jsi budoucnost Saint-Germain i Francie.‘ Podobných privilegií a společenského uznání se nedostalo nikomu jinému, než Pelému, Ronaldovi a Messimu. Idea byla krásná, leč nenaplněná. Ani s „uprchlíky“ z Barcy Neymarem a Messim, ani bez nich. Tituly v domácí Ligue 1 byly pro PSG málo, souboru velkých hvězd chyběl soulad a úžasný lodivod, tedy devizy, jaké zdobí nejlepší kluby posledních dvou let – Manchester City Pepa Guardioly a Real Madrid Carla Ancelottiho. Bylo od Kyliana velice moudré, že si bránu do klubu svého snu nechal pootevřenou a že s F (knihydobrovsky.cz)

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou, a dnes platí za uznávanou globální hvězdu, která ovšem musela překonat nejednu těžkou překážku a jednou také dokázala zvítězit sama nad sebou. Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je celých deset let na špičce světového tenisu a dnes v celém světě respektovanou celebritou. Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných devětadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra už ve svých jedenadvaceti ovládne rok 2011, když po vítězství nad Marií Šarapovovou získá titul ve Wimbledonu a stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu. Rovněž vyhraje dalších pět prestižních turnajů a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami, úžasnou sezonu končí jako světová dvojka. Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Kanaďankou Eugenií Bouchardovou podruhé. „Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s 26 tituly (!) triumfy na velkých turnajích, na nichž vyhrála přes 500 zápasů, kráčí ve šlépějích svého vzoru. Velkého úspěchu dosáhne pro Česko i na olympiádě v Riu 2016, kde se po výhře nad Američankou Madison Keysovou raduje z bronzu. Petra se touží opět přiblížit k samotnému vrcholu a dobýt nějaký grandslam. Sny, které má nablízku, však těsně před Vánocemi 2016 přetrhne brutální napadení a vážně poranění skvělé levé ruky, Petřina zlatého nástroje. Zprvu není vůbec jisté, zda ještě bude moci hrát vrcholový tenis. Petra se však, pomalu zázračně, dokáže rychle zotavit a vrátit a už v červnu 2017 slaví v Birminghamu svůj dvacátý titul, na okruhu pak přidává dalších šest a také finále na grandslamu v Melbourne 2019. Petra je opět mezi nejlepšími pěti hráčkami světa a chce útočit dál a výš. „Spíš než na zázraky věřím sama v sebe,“ řekla po návratu. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že se Češky během osmi staly šestkrát šampionkami Fed Cupu. Nejprve v roce 2011 po vítězném finále nad Ruskami a 2012 nad Srbskem, následně třikrát v řadě 2014 až 2016, kdy zdolaly silnou Francii, a naposledy v 2018, když porazily Spojené státy. Je nepochybné, že s Petrou a Karolínou Plíškovou máme nejlepší ženský tenisový tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem narozeným v Česku a pak na všech významných tenisových kolbištích světa. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtěte recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu, k nimž vedly velká píle, pokora a skromnost a také neuvěřitelná statečnost. (knihydobrovsky.cz)

Na první pohled poněkud divoké pojmenování jednoho z nejlepších cyklistů planety nadsázkou vlastně není. Ve světovém pelotonu a sportu se Peter Sagan stal během pár let naprosto mimořádným zjevením zvláště po té, co pětkrát po sobě (2012-2016) získá zelený trikot, "maillot vert", pro nejlepšího jezdce bodové sprinterské klasifikace na Tour de France a třikrát v řadě (2015-2017) se stane na silnici mistrem světa. Poslední tři roky první muž německé stáje Bora-Hansgrohe, předtím Tinkoffu, Cannondalu a Liquidasu, tak může rovněž oblékat duhový trikot světového šampiona. Prestižní sportovní deník L´ Équipe o Peterovi napsal: "Už se stal legendou svého sportu. Je těžké říct, odkud vychází duha, ale vždy končí u Sagana." Peter není jen skvělým sportovcem, ale rovněž mužem natolik populárním, že ho můžeme srovnávat i s Cristianem Ronaldem. Peter je jakousi rockovou hvězdou na kole. Ostatně Bradley Wiggins, vítěz Tour 2012, ho nazval cyklistickým spasitelem! Čtěte poutavý příběh velkého Slováka, rodáka ze Žiliny, který žije v Monaku s manželkou Katarínou a synem Marlonem i celou svou rodinou, vydejme se na pozoruhodnou cestu stále mladého idolu, který ohromuje svým uměním i osobním charisma nejen sportovní svět. (knihydobrovsky.cz)

"Vždycky jsem rád myslel na Waldemara, právě on byl pro mě v počátcích ankety velice zdravou a inspirující konkurencí." Karel GottNa začátku byl nápad začínajícího redaktora Ladislava Smoljaka, jak zvýšit náklad časopisu Mladý svět. Na konci padesát let historie československé a české populární hudby. Na začátku pouťové dětské pískátko, na konci zlacená soška s granáty a křišťálem. Zlatý slavík, později Český slavík. Nejznámější, nejprestižnější a nejsledovanější hudební anketa popularity, kterou tato země kdy měla. Karel Gott, Zlatý hlas z Prahy, dokázal získat neuvěřitelných 42 Slavíků, v roce 2018 byl vyhlášen Zpěvákem století.Nikdo jiný z českých a slovenských zpěváků tak obrovského úspěchu nedosáhl. Bylo tu však pár odvážných, kterým se podařilo Krále Slavíků z jeho trůnu sesadit, byť třeba jen jednou. První však může být jen jeden - a nebyl to Karel. V zahajovacím ročníku 1962 dostal totiž jen tři hlasy a skončil tak na předposledním 49. místě. Vítězem a prvním Zlatým slavíkem v historii se stal Waldemar Matuška, který Karla z trůnu sesadil o pět let později.Kdo byli ti další, kterým se totéž povedlo v dalších letech? Tři Slováci - Miroslav Žbirka, Peter Nagy a Pavol Habera - a tři Češi - Dalibor Janda, Daniel Hůlka a Tomáš Klus. Porazit Karla Gotta víckrát se podařilo jen Daliboru Jandovi. Dokázal to třikrát, a to dokonce třikrát za sebou!Slovenští vítězové ankety stejně jako Dalibor Janda největší slávu a popularitu zažili v osmdesátých letech a začátkem 90. let minulého století, pocházejí totiž ze stejné generace zlaté éry československé pop-music, kterou charakterizují statisícové náklady elpíček a desetitisícové návštěvnosti koncertů na stadionech a v amfiteátrech. Každý je jiný, spojuje je však vysoká tvůrčí kvalita jejich tvorby, profesionalita a obrovské charisma, díky kterým si dokázali zachovat přízeň fanoušků do dnešních dnů.Poslední dva - Daniel Hůlka a Tomáš Klus - patří již do nové éry Českého slavíka, ale i o nich platí, že Karla Gotta porazili svým uměním i originalitou, byť Daniel Hůlka jako jediný není tvůrce, ale stejně jako Král Slavíků interpret.Životní příběhy osmi nejpopulárnějších československých a českých "zlatých" zpěváků jsou dokladem výjimečnosti talentu, velké touhy, odhodlání, silné vůle i nesmírné píle, odříkání a dřiny, bez kterých se nedá na nejvyšší mety dosáhnout. Nikdy se nevzdali svého snu...Kniha zkušených autorů přibližuje trnitou cestu zpěváků za slávou, která může být inspirací pro všechny, kteří je touží následovat. A takových je... (knihydobrovsky.cz)

„Můj životní sen se splnil. Stal jsem se s Argentinou mistrem světa.“ Messiho bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o už v dubnu 2017 krátce poté, co Lionel zapsal v El Clásiku proti Realu svůj druhý gól a barcelonský s číslem 500, a navíc vítězný (3:2), světu vzkázal: „Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ A tehdejší kouč Barcy Luís Enrique s nadsázkou o lehkosti géniova fotbalového bytí přidal: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 830 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (850 gólů, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a sedm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o dva více než jeho věčný rival i souputník. Rovněž vlastní prestižní Cenu Laureus z roku 2019, kdy je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Oba přirozeně nechybějí v příloze NEJLEPŠÍ FOTBALISTÉ PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech neví, ani netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modrorůžoví „blaugranas“ se v roce 2000 zatím spíše pouze domnívají, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu světových šampionů dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned sedmkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019 a 2020)! Lionel a Cristiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání reko (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

"Messi je hráč vlastní kategorie, nikdo jako on už nebude." David Beckham Zrodila by se senzace, a nechybělo k ní mnoho. Messi nejlepší současný fotbalista planety a také historie, jak je titulován, ji málem napsal ke svému jedinečnému příběhu. Fotbalový mimozemšťan se stal téměř protagonistou největšího transferu v dějinách kopané, ale i světového sportu. Nikdo dlouho nechtěl uvěřit, že by opustil milovanou Barcu. Po dvaceti letech a 634 vstřelených gólech v dresu Blaugranas! Nic mu v tomto kroku nemělo zabránit, ani výrok nového kouče Barcelony, Ronalda Koemana: "Je nejbrilantnějším hráčem všech dob a s velkým náskokem." Malý velký Leo hodlal Barcelonu skutečně opustit, důvodem byla a ještě zůstává dlouhodobější nespokojenost s vrcholným vedením klubu a jeho prezidentem Mariou Bartomeuem, který podle hvězdného borce řídí Barcu bez koncepce, hráč dokonce pojmenoval management slovem katastrofa. Zřejmými překážkami změny se ukázaly vystupní klauzuje v hodnotě 700 milionů eur, kterou by nikdo nezaplatil, nedohoda o předčasném odchodu i hrozící soudní spor, který Messi nehodlal s klubem, který jej pro velkou hru a jeho fantastická čísla vychoval, podstoupit. "Prezident mi opakoval, že se na konci sezony můžu rozhodnout, zda zůstanu, nebo odejdu. Ale nedodržel slovo. Barca je klub mého života, nemohl bych se s ní soudit. Dala mi vše a já jí také vše odevzdal. Ani na okamžik by mě nenapadlo, že bych klub hnal k soudu." Pokud totiž připočteme zásahy za Argentinu, tak je dnes Messi už na více než 700 vstřelených brankách při dosažení 50 hattricků ve všech soutěžích, mimořádností nejsou ani čtyři góly v zápase. Suma sumarum 50 branek za sezonu, gól v každém zápase! Podobně jako Cristiano Ronaldo. Oba si na posledních dvanáct let podmanili fotbalový i sportovní svět. Větších celebrit v něm zřejmě nenajdeme. Oproti skvělému Portugalci má však ve vlastnictví o jeden čerstvý klenot navíc. Na sklonku roku 2019 získává už svůj šestý Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety a poprvé obdrží Cenu Laureus, je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradadony a Cruijffa - ikona kopané a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. "Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal." Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: "Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,' vykřikovala vždycky. "A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky." Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. "Drobek", jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže - jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným vzrůstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení "blaugranas" v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned šestkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015 a 2019)! Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: "Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: "Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě." Diegova předpověd se naplňuje, až na jediné. Zatímco Leo vyhrál s Barcelonou vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albicelestes zatím dosáhne "jen" na světové stříbro na Mondialu v Brazílii. A tak toužebně vzhlíží k zisku Světovému poháru na MS v Kataru 2022 a myslí na svůj největší sen. "Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa." Vydejme se na Messiho neuvěřitelnou cestu dlážděnou výsostným uměním velkého hráče a posetou fotbalovými diamanty, ostatně Andrés Iniesta, mistr světa a dirigent slavné éry Barcy, o Leovi řekl: "Má schopnost praktikovat magii." (patro.cz)

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou, a dnes platí za uznávanou globální hvězdu, která ovšem musela překonat nejednu těžkou překážku a jednou také dokázala zvítězit sama nad sebou. Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je celých deset let na špičce světového tenisu a dnes v celém světě respektovanou celebritou. Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných devětadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra už ve svých jedenadvaceti ovládne rok 2011, když po vítězství nad Marií Šarapovovou získá titul ve Wimbledonu a stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu. Rovněž vyhraje dalších pět prestižních turnajů a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami, úžasnou sezonu končí jako světová dvojka. Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Kanaďankou Eugenií Bouchardovou podruhé. „Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s 26 tituly (!) triumfy na velkých turnajích, na nichž vyhrála přes 500 zápasů, kráčí ve šlépějích svého vzoru. Velkého úspěchu dosáhne pro Česko i na olympiádě v Riu 2016, kde se po výhře nad Američankou Madison Keysovou raduje z bronzu. Petra se touží opět přiblížit k samotnému vrcholu a dobýt nějaký grandslam. Sny, které má nablízku, však těsně před Vánocemi 2016 přetrhne brutální napadení a vážně poranění skvělé levé ruky, Petřina zlatého nástroje. Zprvu není vůbec jisté, zda ještě bude moci hrát vrcholový tenis. Petra se však, pomalu zázračně, dokáže rychle zotavit a vrátit a už v červnu 2017 slaví v Birminghamu svůj dvacátý titul, na okruhu pak přidává dalších šest a také finále na grandslamu v Melbourne 2019. Petra je opět mezi nejlepšími pěti hráčkami světa a chce útočit dál a výš. „Spíš než na zázraky věřím sama v sebe,“ řekla po návratu. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že se Češky během osmi staly šestkrát šampionkami Fed Cupu. Nejprve v roce 2011 po vítězném finále nad Ruskami a 2012 nad Srbskem, následně třikrát v řadě 2014 až 2016, kdy zdolaly silnou Francii, a naposledy v 2018, když porazily Spojené státy. Je nepochybné, že s Petrou a Karolínou Plíškovou máme nejlepší ženský tenisový tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem narozeným v Česku a pak na všech významných tenisových kolbištích světa. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtěte recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu, k nimž vedly velká píle, pokora a skromnost a také neuvěřitelná statečnost. (patro.cz)

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale? (knihydobrovsky.cz)

Čtvrteční ráno, 24. únor 2022.Svět se náhle změnil a už nikdy nebude jako dřív. Najednou jsme se probudili do počátku konce všeho, co se do té doby zdálo být samozřejmé. Putin a jeho Rusko zaútočili na nezávislou, demokratickou a prozápadní Ukrajinu. Začala opravdová válka a s ní nalezl svět svého nového globálního hrdinu.Má jméno VOLODYMYR ZELENSKYJ a je třetím rokem prezidentem hrdé a Rusy ničené země.Dříve známý herec, komik, producent, kterého na Ukrajině v té době brali spíše jako komedianta, se převtělil do zcela jiné role. Mnoho jsme o něm – stejně jako o velké zemi na východě – nevěděli. Měl za sebou účinkování v televizních soutěžích včetně ukrajinské obdoby StarDance, kterou mimochodem vyhrál (!), rovněž v deseti ruských filmech. Většinu z nich produkoval a také byl jejich protagonistou. Největší slávu mu přinesl seriál Sluha národa, kde ztvární středoškolského učitele, který svým virálním videem na síti kritizuje ukrajinské poměry.Zelenskyj získává takovou popularitu, že se nakonec stane prezidentem Ukrajiny a současně miláčkem svého národa. Až neskutečné, že prezidentské volby v roce 2019 vyhrává, a to s obrovskou převahou! My tento fakt nijak výrazně nevnímali, protože jsme znali příběhy herců a umělců, kteří stanuli v čele státu jako premiéři nebo prezidenti, vzpomeňme Václava Havla nebo třeba Ronalda Reagana, který stál – se svým ruským protějškem Michailem Gorbačovem - za demontáží studené války a sovětského impéria.Volodymyrovi kritici se nechali slyšet, že zvolení populárního umělce není pro Ukrajinu nejlepší řešení. A nebylo divu, vždyť co převratného čekat od hvězdy šoubyznysu. Jenomže Zelenskyj svět pořádně překvapí odvahou i schopnostmi moderního a progresivního státníka. Od počátku nastolí kurz návratu Ukrajiny do Evropy, tedy do Evropské unie, a také do NATO. Dobře ví proč. Rusko, jakýsi obří mrak nad Ukrajinou, nikdy nespí. Tohle se Vladimíru Putinovi, prezidentu, či spíše novodobému carovi Ruska, vůbec nelíbilo, navíc ze ztráty Ukrajiny, jakési obilnice světa a země přírodního bohatství, bývalého federálního pokladu, skutečně nespal. Že v roce 2014 ovládl Krym, mu nestačí, chce si podmanit i pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu.Od počátku okupace se Volodymyr ukazuje jako hrdina svého národa a lídr svobodného světa, protože každý den svými projevy na síti dodává morální podporu především svým lidem, jejichž města a vesnice byly bombardovány a ničeny, i svým vojákům, kteří tak statečně a odhodlaně bránili svou vlast. Zůstal, i když mu Američané hned v prvních dnech nabízeli exil.„Boj se odehrává tady. Potřebuju munici, ne odvoz.“ A zůstává stále, a to ve své nové životní roli. Stojí na čele obrany své vlasti.„Dobré ráno všem,“ řekl na Twitteru dva dny po napadení. „Nevěřte falešným zprávám. Jsem tady. Nesložíme zbraně. Budeme bránit naši zemi. Naše zbraně jsou naše síla. Tohle je naše půda. Naše země. Naše děti. Všechny je ochráníme.“A svým odhodláním bránit zemi všemi možnými prostředky, každodenní podporou obyčejných lidí, kteří před válkou v milionech utíkali, i upevňováním morálky vlastních vojáků tak trochu hodil rukavici západním spojencům, kteří byli zpočátku poněkud „vlažní.“ Dokázal je však silou svého přesvědčení a argumenty bez příkras přimět k podpoře své ničené země, a to v takové míře, která nemá obdoby.„Pokud nám dnes nepomůžete, válka zítra zaklepe na vaše vlastní dveře.“Ano, na Ukrajině se nebojuje jen za její nezávislost a svobodu, ale také za svodobu a demokracii nás všech. Za náš svět.I proto tato kniha, která předkládá nejen příběh Volodymyra Zelenského jako hrdinného muže, ale je také knihou velkých válečných příběhů. (knihydobrovsky.cz)

„Žiju si svůj sen a nikdy se z něho nechci probudit.“ Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a třikrát Premier League. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je NEJLEPŠÍM STŘELCEM FOTBALOVÉ HISTORIE. V kariéře nastřílel více než 850 soutěžních gólů, z nich 125 za Portugalsko, dalších 141 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jejich výčet nám připadá nekonečný. Podobně jako u druhého fotbalového králi současnosti, Messiho. Cristiano a Lionel si zkrátka pronajali fotbalovou planetu na dobrých patnáct let, prostě svým uměním a svými osobnostmi předběhli svou dobu a také čas, který ve fotbale nastane. I v tomto jsou souměřitelní s Pelém a Maradonou. Právě Leovi pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše – pětkrát Champions League, tři anglické tituly (Manchester United), dva španělské (Real) a italské (Juventus) - je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu i proto, že silnou hodnotou je pro něj velká rodina. Lze bez nadsázky říci, že Ronaldo je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. Jednoduše chlapec z Madeiry napsal svůj úžasný příběh, který nadále pokračuje v národním týmu Portugalska a mužstvu Al Nassr FC Rijád v Saudi Premier League. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem a rozsáhlou obrazovou přílohou, začtěme do života chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘. Součástí knihy je rovněž rozsáhlá příloha VLÁDCI FOTBALU, která představuje nejlepší fotbalisty současnosti. (knihydobrovsky.cz)

Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?" (knihydobrovsky.cz)

Ano – Kylian je jakýmsi evropským Pelém. Co nový fotbalový zázrak jménem Mbappé dokázal na mistrovství světa 2018 v Rusku, to předvedl před šedesáti lety na šampionátu ve Švédsku pouze nejslavnější Brazilec. Tehdy jako sedmnáctiletý vstřelil šest gólů a zařídil Kanárkům první z pěti titulů mistrů světa. Kylian ho v devatenácti napodobil a čtyřmi zásahy pomohl Francouzům ke druhému zisku Světového poháru. Podle mě – jasný následník světového fotbalového trůnu, nástupce Cristiana Ronalda i míčových kouzelníků Messiho a Neymara, svých současných spoluhráčů v Paris Saint-Germain. Čím je Mbappé tak výjimečný? Zejména vedením míče a technikou v rychlosti, bleskovou kličkou a přesnou střelou. Připomíná geparda s balonem, po Cristianovi se stal nejrychlejším fotbalistou právě on, a to s úžasnou hodnotou 36 kilometrů za hodinu, přičemž brilantní technika i ve sprintu je u něj samozřejmostí. Donatello, jak mu díky určité podobnosti se želvím nindžou v kabině říkají, je neudržitelný a nezastavitelný, pokud obránci nepoužijí nedovolený zákrok, což činí jako jedinou možnost v zoufalství poměrně často. Když se totiž Kylian zmocní balonu, ocitá se v roli Leonarda di Capria ve filmu „Chyť ho, když to dokážeš“. Co či koho považuje mladý genius kamerunsko-alžírského původu ve fotbale za nejhodnotnější? „Vybral bych Messiho levou nohu, Neymarovu pravou, Ronaldovu mentalitu a Buffonovu třídu. Mě s nimi spojuje ctižádost, víra, že když udělám maximum, nic není nemožné. Nechodím do klubů, nezajímá mě noční život. Plně se soustředím na fotbal. Na to, jak dosáhnout nejvyšší možné úrovně.“ Jak je zřejmé, Mbappé má skvělou inspiraci, motivaci rovněž. A myslím, že jeho ambice nezměnila ani skutečnost, že odolal nabídce Realu Madrid, a zůstal v Paříži. Filozofickou otázkou je, zda se se měl vzdát svého snu, a neměl se skutečně stát členem Bílého baletu, jak si vždycky přál, jak tolik toužil? „Vždy to bylo těžké rozhodnutí. Neměl jsem problémy s tlakem, s tím žiji od svých čtrnácti let. Všichni vědí, že jsem chtěl odejít vloni. Byl jsem přesvědčený, že to bylo v té době nejlepší. Teď je jiná situace, a to po sportovní i osobní stránce. Ve Francii jsem vyrůstal, vždycky jsem tu žil. Odejít by nebylo správné. Změnil se i sportovní projekt. To mě přimělo zůstat, myslím, že můj pařížský příběh ještě neskončil. Věřím, že v Realu mi lidé porozumí. Realita je taková, že jsem Francouz. Jako Francouz chci zůstat tady a dovést Francii na vrchol, posunout svůj klub a ligu dopředu.“ Barvy klubu Saint-Germain šlo opustit opravdu velice těžko, jelikož nabídky a pozice, kterých se mu nově dostalo, jsou historicky nevídané. Kylian během tří smluvních let vydělá celkem 600 milionů eur, tedy nějakých patnáct miliard korun, k tomu může společně s vedením klubu spolurozhodovat o složení kádru a nákupech hráčů. Smysl to dává, klub chce být nejlepším v Evropě a na světě, cílem je konečně vyhrát Champions League. (knihydobrovsky.cz)

Čtvrteční ráno, 24. únor 2022.Svět se náhle změnil a už nikdy nebude jako dřív. Najednou jsme se probudili do počátku konce všeho, co se do té doby zdálo být samozřejmé. Putin a jeho Rusko zaútočili na nezávislou, demokratickou a prozápadní Ukrajinu. Začala opravdová válka a s ní nalezl svět svého nového globálního hrdinu.Má jméno VOLODYMYR ZELENSKYJ a je třetím rokem prezidentem hrdé a Rusy ničené země.Dříve známý herec, komik, producent, kterého na Ukrajině v té době brali spíše jako komedianta, se převtělil do zcela jiné role. Mnoho jsme o něm – stejně jako o velké zemi na východě – nevěděli. Měl za sebou účinkování v televizních soutěžích včetně ukrajinské obdoby StarDance, kterou mimochodem vyhrál (!), rovněž v deseti ruských filmech. Většinu z nich produkoval a také byl jejich protagonistou. Největší slávu mu přinesl seriál Sluha národa, kde ztvární středoškolského učitele, který svým virálním videem na síti kritizuje ukrajinské poměry.Zelenskyj získává takovou popularitu, že se nakonec stane prezidentem Ukrajiny a současně miláčkem svého národa. Až neskutečné, že prezidentské volby v roce 2019 vyhrává, a to s obrovskou převahou! My tento fakt nijak výrazně nevnímali, protože jsme znali příběhy herců a umělců, kteří stanuli v čele státu jako premiéři nebo prezidenti, vzpomeňme Václava Havla nebo třeba Ronalda Reagana, který stál – se svým ruským protějškem Michailem Gorbačovem - za demontáží studené války a sovětského impéria.Volodymyrovi kritici se nechali slyšet, že zvolení populárního umělce není pro Ukrajinu nejlepší řešení. A nebylo divu, vždyť co převratného čekat od hvězdy šoubyznysu. Jenomže Zelenskyj svět pořádně překvapí odvahou i schopnostmi moderního a progresivního státníka. Od počátku nastolí kurz návratu Ukrajiny do Evropy, tedy do Evropské unie, a také do NATO. Dobře ví proč. Rusko, jakýsi obří mrak nad Ukrajinou, nikdy nespí. Tohle se Vladimíru Putinovi, prezidentu, či spíše novodobému carovi Ruska, vůbec nelíbilo, navíc ze ztráty Ukrajiny, jakési obilnice světa a země přírodního bohatství, bývalého federálního pokladu, skutečně nespal. Že v roce 2014 ovládl Krym, mu nestačí, chce si podmanit i pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu.Od počátku okupace se Volodymyr ukazuje jako hrdina svého národa a lídr svobodného světa, protože každý den svými projevy na síti dodává morální podporu především svým lidem, jejichž města a vesnice byly bombardovány a ničeny, i svým vojákům, kteří tak statečně a odhodlaně bránili svou vlast. Zůstal, i když mu Američané hned v prvních dnech nabízeli exil.„Boj se odehrává tady. Potřebuju munici, ne odvoz.“ A zůstává stále, a to ve své nové životní roli. Stojí na čele obrany své vlasti.„Dobré ráno všem,“ řekl na Twitteru dva dny po napadení. „Nevěřte falešným zprávám. Jsem tady. Nesložíme zbraně. Budeme bránit naši zemi. Naše zbraně jsou naše síla. Tohle je naše půda. Naše země. Naše děti. Všechny je ochráníme.“A svým odhodláním bránit zemi všemi možnými prostředky, každodenní podporou obyčejných lidí, kteří před válkou v milionech utíkali, i upevňováním morálky vlastních vojáků tak trochu hodil rukavici západním spojencům, kteří byli zpočátku poněkud „vlažní.“ Dokázal je však silou svého přesvědčení a argumenty bez příkras přimět k podpoře své ničené země, a to v takové míře, která nemá obdoby.„Pokud nám dnes nepomůžete, válka zítra zaklepe na vaše vlastní dveře.“Ano, na Ukrajině se nebojuje jen za její nezávislost a svobodu, ale také za svodobu a demokracii nás všech. Za náš svět.I proto tato kniha, která předkládá nejen příběh Volodymyra Zelenského jako hrdinného muže, ale je také knihou velkých válečných příběhů. (knihydobrovsky.cz)

…Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Dovolím si připojit, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je pro mě FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004). (knihydobrovsky.cz)

Kniha o životě a díle MUDr. Josefa Jonáše. Ojedinělý portrét výjimečného člověka s jasnými rysy génia, zcela se vymykajícího zakořeněným představám o klasickém lékaři a možnostech moderní, respektive moderně aplikované starověké medicíny na prahu 21. století. (knihydobrovsky.cz)

Proč právě Švýcaři vypilovali hotelový byznys na absolutní špičku? Které hotely musíte ve Švýcarsku rozhodně zažít a proč to zdaleka nejsou jen přepychové pětihvězdičkové paláce? Jaké stopy zanechal v rodné zemi legendární král hoteliérů a hoteliér králů César Ritz, jehož jméno nesou nejslavnější světové podniky? Tato knížka se jako úplně první na českém trhu věnuje světově obdivovanému fenoménu - švýcarskému hoteliérství. Síly při psaní spojili dva nadšení "švýcarologové": Petr Čermák, dlouholetý turistický průvodce a autor série švýcarských bedekrů, s Alenou Koukalovou, dlouholetou ředitelkou pražské kanceláře Schweiz Tourismu a též průvodkyní českých turistů ve Švýcarsku. (knihydobrovsky.cz)

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano, máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční! Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince, stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny. „Naši mě vedli i uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu. Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se, ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“ První velký úspěch zažívá ve svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou. Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy, závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“ A pak je tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také hodně přemýšlející a vystupující s pokorou. „Věřím, že bez ní to nikdy nejde. Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná. I proto autor otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá svět. (patro.cz)

Petr Kellner, jedinečný člověk a nejúspěšnější podnikatel střední a východní Evropy, tvůrce obchodní říše s objemem 400 milard korun už mezi námi není. Mimořádného muže potkala 27. března 2021 mimořádně tragická smrt v aljašských horách. Napadne nás paralela s Tomášem Baťou, jehož život rovněž skončil leteckou havárií, taktéž ve věku 56 let. Oba dokázali v podstatě z ničeho vybudovat podnikatelské imperium, lidé, kteří je znali, je jmenovali jako nesmírně inspirativní a tvrdě pracující dříče. Kellner byl a zůstane člověkem obdivuhodným, ale rovněž velice zaviděným, pro někoho kontroverzním, představujícím v onom malém českém rybníku, jak naše nerozlehlé teritorium od západní po východní hranici výstižně pojmenoval můj kamarád, hudební skladatel Karel Svoboda, zjevením zcela vyjímečným. Jak se Miloš Forman prosadil v Hollywoodu, jak si Jaromír Jágr podmanil Národní hokejovou ligu, a tím i Ameriku, a pak i Rusko, jak se stal známým v Číně, tak se Petr Kellner zařadil do stovky nejbohatších lidí planety a zároveň získal nezpochybnitelné světové uznání. Své vize dokázal prosadit v Rusku, kde také založil privatizační společnost Petr Veliký - jak symbolické pojmenování, tak i v Číně, občany nejlidnatější země naučil nakupovat na splátky. Jak je možné, že rodák z České Lípy, kdysi řadový pracovník barrandovské produkce a prodejce kopírek, vystoupí s majetkem v hodnotě 15 miliard dolarů až k vrcholu světového finančního piedestalu. Jak začala jeho cesta vzhůru, jak se vypracoval mezi finanční elitu, jak vystavěl obří podnikatelskou společnost? Jako autora mě samozřejmě zajímá nejen Kellner byznysman, ale také Kellner člověk i proto, že jsem sám poznal a zažíval naše nové podnikatelské prostředí let devadesátých a přelomu našich věků, a také ho věrně i se zajímavými osobními setkáními a dnes i s určitým nadhledem líčím. První myšlenka o takové knize přišla už v čase Kellnerových pětačtyřicátin, ale uvědomil jsem si, že na takový velký příběh je ještě brzy, ale už od roku 2016 jsem se na tvorbu psychicky i fakticky připravoval. A přiznám se, "napsat Kellnera" bylo pro mě podobně náročné, ale i krásné a prožívající, jako vytvořit autorizovanou knihu Člověk Havel, dle mého pohledu práci o "otci naší doby". Petr Kellner se navíc dokázal stát nejbohatším Čechem oproti jiným dolarovým miliardářům, ať už Bakalovi či Babišovi (on se Kellnera reálně bál a současně mu záviděl jeho globální ambice a noblesu), nemluvě o Krejčířovi či Koženém, bez finančního, natož občanského či politického, skandálu, bez poskvrny, ryzí podnikatelskou cestou, výstavbou vlastního impéria PPF. Za "Pana Tajemného" i "Neviditelného", člověka, který se na veřejnosti ukazoval velice zřídka, a pokud ano, vystupoval velice normálně a skromně, promlouvají zejména pozoruhodné činy. Často spatřován, natož holedbán a oslavován, být rozhodně netoužil, i proto ho lidé viděli a pojmenovávali tak záhadně. Držel se zásady Milana Kundery, světově nejuznávanějšího současného českého spisovatele. Dnes dvaadevadesátiletý bard žijící ve Francii, řekl: "Když poskytnete veřejnosti tvář, ztrácíte i sám sebe." Ano, za Kellnera hovoří zejména významné obchody, včetně nedávné koupě televize Nova a společnosti CME, úspěšné konglomerace a obří černá dolarová čísla. Petr přitom nebyl nějakým nadčlověkem, ale v každém případě nadaným i odvážným mužem, a také dobrým manželem a otcem velké rodiny. Rovněž sběratelem umění, fanouškem sportu, zejména špičkového fotbalu, gurmánem i milovníkem moderní hudby i velkým donátorem. "Je to ten nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože - aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče," svěřila dcera Anna. "Vyrůstali jsme jako každá jiná rodina. Jasně, mohli jsme pak odletět do Španělska nebo jinam, ale co se týče hodnot a výchovy, tohle naši vedli normálně. Že táta vždycky hodně dbal na to, aby jeho soukromý život nebyl veřejný, nám neuvěřitelně pomohlo, protože jsme neměli problémy jako nějaké celebrity. Dovolilo nám to vyrůstat běžným způsobem." Ano, Kellner byl také normálním člověkem, který chápal své impérium jako velkou rodinu, kterou dokázal řídit i v teplákách a v pohodlí svého obývacího pokoje. Uměl vzít manželku a děti do restaurace, a když byl spokojen, odměnil královským dýškem udiveného číšníka, který kolikrát vůbec ani netušil, kým byl obdarován. Pokud se s očekávanou kvalitou jídla nesetkal, prostě zaplatil a odešel. V posledním čase byl Kellner také mužem, který výrazně vstoupil do debaty o kvalitě a směřování naší společnosti, jíž viditelně chybí jasná cesta, jakou bychom se měli vydat v příštích dvaceti třiceti letech. Málokdo také ví, že stamiliony korun investoval prostřednictvím své společnosti Sotio do vývoje léků na léčbu leukémie, lymfomů a nádorových onemocnění, přičemž švýcarská firma Celestia Biotech po letitých laboratorních testech realizuje již zkoušení léku na léčbu leukémie na člověku. Značné prostředky věnoval na vzdělání dětí. Petr Kellner byl reálným podnikatelem, který říkal, že v dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání. "Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme. Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla. Ve smyslu: to je naše evropská firma. Aby mohli být lidé pyšní, nejen ti z PPF." Pro mě osobně se Petr Kellner stal rovněž velkým vizionářem, viděl to, co my obyčejní smrtelníci nevidíme, viděl tam, kam my nedohlédneme. Dovolím si napsat, že Petr Kellner se společně s Václavem Havlem a Karlem Gottem stal největším Čechem naší doby. (patro.cz)

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák „Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť.“ (knihydobrovsky.cz)

Před pěti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor knihy si v duchu říká něco ve smyslu - panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl, a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem.A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, s nimiž ovšem Tomáše často a svéhlavě srovnávají, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. A vůbec s ním nemá společné jen květnové zrození.Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali "generací bezejmenných". Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Nejen mladí, ale s nimi i pomalu půlka Česka si společně z jeho avantgardní skladby "Pánubohudooken" notuje: "Za co, Pane Bože, za co?". Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená!Do bláznivého komerčního jarmarku SuperStar 2005 se příliš nehodí, ale za sedm let vyhraje paradoxně Českého slavíka, nejsledovanější anketu v našem popu, která je rovněž zejména zrcadlem hudebního show-businessu. Překvapivé vítězství je ovšem také přesvědčivým důkazem Tomášovy skvělé oblíbenosti mezi posluchači. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje a pak blahopřeje mladému českému Dylanovi!"Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše."Tomáš Klus sklidí vavříny i u prestižní Akademie populární hudby, která jeho tvorbu za rok 2011 ozdobí hned dvěma Anděly. Zrodil nový hudební fenomén. Sám říká, že ho baví lidé. Rád je poznává, rád jim nahlíží do životů a my se nyní díky poutavé knize ponořme do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby. (knihydobrovsky.cz)

Praktický průvodce plný zajímavých turistických tipů a míst Švýcarska, k jejichž dosažení potřebujete jen pohorky anebo lístek na vlak. Znalec Švýcarska a odborník na železnici Petr Čermák vás osobně provede všemi 33 výlety. (knihydobrovsky.cz)

Na první pohled poněkud divoké pojmenování jednoho z nejlepších cyklistů planety nadsázkou vlastně není. Ve světovém pelotonu a sportu se Peter Sagan stal během pár let naprosto mimořádným zjevením zvláště po té, co pětkrát po sobě (2012-2016) získá zelený trikot, "maillot vert", pro nejlepšího jezdce bodové sprinterské klasifikace na Tour de France a třikrát v řadě (2015-2017) se stane na silnici mistrem světa. Poslední tři roky první muž německé stáje Bora-Hansgrohe, předtím Tinkoffu, Cannondalu a Liquidasu, tak může rovněž oblékat duhový trikot světového šampiona. Prestižní sportovní deník L´ Équipe o Peterovi napsal: "Už se stal legendou svého sportu. Je těžké říct, odkud vychází duha, ale vždy končí u Sagana." Peter není jen skvělým sportovcem, ale rovněž mužem natolik populárním, že ho můžeme srovnávat i s Cristianem Ronaldem. Peter je jakousi rockovou hvězdou na kole. Ostatně Bradley Wiggins, vítěz Tour 2012, ho nazval cyklistickým spasitelem! Čtěte poutavý příběh velkého Slováka, rodáka ze Žiliny, který žije v Monaku s manželkou Katarínou a synem Marlonem i celou svou rodinou, vydejme se na pozoruhodnou cestu stále mladého idolu, který ohromuje svým uměním i osobním charisma nejen sportovní svět. (patro.cz)

„Vždycky jsem rád myslel na Waldemara, právě on byl pro mě v počátcích ankety velice zdravou a inspirující konkurencí.“ Karel Gott Na začátku byl nápad začínajícího redaktora Ladislava Smoljaka, jak zvýšit náklad časopisu Mladý svět. Na konci padesát let historie československé a české populární hudby. Na začátku pouťové dětské pískátko, na konci zlacená soška s granáty a křišťálem. Zlatý slavík, později Český slavík. Nejznámější, nejprestižnější a nejsledovanější hudební anketa popularity, kterou tato země kdy měla. Karel Gott, Zlatý hlas z Prahy, dokázal získat neuvěřitelných 42 Slavíků, v roce 2018 byl vyhlášen Zpěvákem století. Nikdo jiný z českých a slovenských zpěváků tak obrovského úspěchu nedosáhl. Bylo tu však pár odvážných, kterým se podařilo Krále Slavíků z jeho trůnu sesadit, byť třeba jen jednou. První však může být jen jeden - a nebyl to Karel. V zahajovacím ročníku 1962 dostal totiž jen tři hlasy a skončil tak na předposledním 49. místě. Vítězem a prvním Zlatým slavíkem v historii se stal Waldemar Matuška, který Karla z trůnu sesadil o pět let později. Kdo byli ti další, kterým se totéž povedlo v dalších letech? Tři Slováci – Miroslav Žbirka, Peter Nagy a Pavol Habera – a tři Češi – Dalibor Janda, Daniel Hůlka a Tomáš Klus. Porazit Karla Gotta víckrát se podařilo jen Daliboru Jandovi. Dokázal to třikrát, a to dokonce třikrát za sebou! Slovenští vítězové ankety stejně jako Dalibor Janda největší slávu a popularitu zažili v osmdesátých letech a začátkem 90. let minulého století, pocházejí totiž ze stejné generace zlaté éry československé pop-music, kterou charakterizují statisícové náklady elpíček a desetitisícové návštěvnosti koncertů na stadionech a v amfiteátrech. Každý je jiný, spojuje je však vysoká tvůrčí kvalita jejich tvorby, profesionalita a obrovské charisma, díky kterým si dokázali zachovat přízeň fanoušků do dnešních dnů. Poslední dva - Daniel Hůlka a Tomáš Klus – patří již do nové éry Českého slavíka, ale i o nich platí, že Karla Gotta porazili svým uměním i originalitou, byť Daniel Hůlka jako jediný není tvůrce, ale stejně jako Král Slavíků interpret. Životní příběhy osmi nejpopulárnějších československých a českých „zlatých“ zpěváků jsou dokladem výjimečnosti talentu, velké touhy, odhodlání, silné vůle i nesmírné píle, odříkání a dřiny, bez kterých se nedá na nejvyšší mety dosáhnout. Nikdy se nevzdali svého snu... Kniha zkušených autorů přibližuje trnitou cestu zpěváků za slávou, která může být inspirací pro všechny, kteří je touží následovat. A takových je... (patro.cz)

eBook:,Nový bedekr, který právě vychází ve vydavatelství Slim media, dobře poslouží nejen nováčkům, ale i pravidelným návštěvníkům Švýcarska. Ačkoli hlavní turistické cíle hravě objedete za jediný týden ať už díky špičkově udržovaným silnicím, nebo s pomocí detailně vypilované veřejné dopravy, příště můžete putovat pohlednicovou krajinou klidně znovu dokola. I v nejnavštěvovanějších lokalitách, jako jsou Lucern, Bern, Zermatt, Svatý Mořic či oblast velehorských železnic Jungfrau, najdete opomíjené „tajné“ tipy. A co teprve když se vydáte stranou hlavních turistických cest. Autoři shromáždili za bezmála 20 let cestování do alpské země přes stovku námětů od domorodců i vlastních objevů. Všechna popsaná místa navštívili, ke každé ze 111 zastávek švýcarské Grand Tour připojili osobní tip, navíc s desítkami popsaných atrakcí a aktivit zdarma úspěšně nabourali předsudek o předražené zemi. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 2009–2011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru. (knihydobrovsky.cz)

Soubor téměř třiceti studií se pokouší zmapovat vývoj slavistických oborů na jednotlivých pracovištích v České republice po roce 1989. Jednotlivé studie nejčastěji popisují stručný stav oboru po přelomovém roce 1989 a soustřeďují se na vývojové tendence slavistických výzkumů do současnosti. Pozornost je věnována také formování nových univerzitních i neuniverzitních pracovišť, např. na FF Univerzity Palackého, Ostravské univerzitě, Univerzitě Pardubice. Několik studií rozebírá otázku znovuobnovování Slovanského ústavu AV ČR a vývoj jeho oborového směřování v synchronní i diachronní filologické perspektivě. (knihydobrovsky.cz)

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák (patro.cz)

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale? (patro.cz)

eBook:,Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice syntaxe současné španělštiny a je určena především studentům španělské filologie. Interpretační postupy jsou vyústěním dlouhodobé snahy autorů aplikovat na španělský jazykový materiál výsledky práce českých a moravských syntaktiků od poloviny 20. století a s přihlédnutím k pracím současných autorů španělských vytvořit aparát umožňující syntaktickou interpretaci kterékoli španělské výpovědi. Konfrontace českého a španělského přístupu přivedla autory k některým novým řešením. Každá kapitola obsahuje vedle teoretického výkladu i ukázky planimetrického zobrazování syntaktických vztahů, metodologický návod k sestavování grafů a hojnost materiálu k seminárním cvičením. Třetí, nezměněné vydání (knihydobrovsky.cz)

"Nejbáječnější manžel a otec mých dvou dcer, jakého jsem si mohla přát." Kdyby žil Johann Wolfgang Goethe, řekl by, že ti dva - mladá dáma Ivana a Karel, jakýsi šlechtic hudby - jsou spřízněni volbou, jak ostatně zní titul jednoho klasikova románu. A na geniálním umělci by ocenil schopnost se v pozdnějším věku tak vážně a navždy zamilovat, což je zřejmým znakem duševního mládí. Úvodní citace manželky Ivany jen potvrzuje, že její muž zdaleka nebyl a není "pouze" zpěvákem s jedinečným tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Byl a nadále zůstává v našich myslích člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšoval, rád se setkával s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozprávěl. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ jeho hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." A koho si zvolil za životní lásku "věčný kluk" z Plzně, anebo jaká bytost se jím nechala okouzlit, aby si ho rovněž vybrala? "Holka" z Opavy, ale velice neobyčejná. Dívka, která se odvážně vydala do světa, aby více pochopila život a svět. Později mladá žena, avšak dospělá i moudrá, která také vystudovala. A hlavně Karlova láska, která vyvoleného milovala a miluje. Velkému muži dokázala dát úžasnou rodinu, v níž už pomalu nedoufal. "Ty jsi pro mě ta pravá a já tvůj muž," jak Karel Ivaně a celému světu zpíval... Kniha, jejíž první verze vyšla pod názvem Manželství století již v roce 2008, vidí spojení Karla Gotta, muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného, a jeho životní partnerky Ivany jako velice souladné, vyjádřeno nadsázkou, jako krásný zázrak, jehož podstatou jsou láska, úcta a důvěra, nádherný vztah k dětem a víra v rodinu. Tedy hodnoty trvalé, nepomíjivé, a přiznejme si, dnes velice vzácné. A jak by vzájemný vztah Ivany a Karla, nejdříve dvou úplně cizích lidí, které spojil osud, - vyjádřil možná Paolo Coelho, klasik novodobý, který nás knihou bude provázet? "Miluji Tě, protože celý Vesmír se spojil, abych došel až k Tobě." (knihydobrovsky.cz)

Kniha vypráví veselé příhody ze statku, kde telátko s rodinou a spoustou kamarádů žije. Ačkoliv se všechno snaží dělat dobře, vždycky všechno zašmodrchá a poplete. Knihu plnou zábavy, krásných ilustrací, ale i poučení napsal scénárista Petr Hudský, autor několika filmových pohádek a televizních seriálů. (knihydobrovsky.cz)

"Žít!" Tak symbolické a obsažné je krédo Karla Gotta, které bezpochyby svým životem i dílem sám velice bohatě naplnil. Když se objeví zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho a miluje nadále, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě ojedinělým a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který s námi žije dál… Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentuje Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Prosluje i v Americe, prosadí se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stojí na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpívá kolem tisíce písní a vydá přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner, který Gottovu cestu zná velice dobře. Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme na paměti, že odešel gentleman života a šlechtic hudby, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Kniha chce být jen malou poctou tomuto lidskému i uměleckému velikánovi. (knihydobrovsky.cz)

"Žít!" Tak symbolické a obsažné je krédo Karla Gotta, které bezpochyby svým životem i dílem sám velice bohatě naplnil. Když se objeví zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho a miluje nadále, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě ojedinělým a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který s námi žije dál… Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentuje Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Prosluje i v Americe, prosadí se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stojí na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpívá kolem tisíce písní a vydá přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner, který Gottovu cestu zná velice dobře. Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme na paměti, že odešel gentleman života a šlechtic hudby, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Kniha chce být jen malou poctou tomuto lidskému i uměleckému velikánovi. (patro.cz)

…Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Dovolím si připojit, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je pro mě FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004). (patro.cz)

Autorizovaná kniha. Doplněné vydání. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenovat, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil. Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vášáryová. A právě hvězda oceněná na Slovensku „herečkou století“ sdělila něco úžasného. „Dívám se na Mirka a říkám si: to je Jean Gabin!“ Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností „koncertovat“ jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A tak se společně s autory začtěme do knihy, která je věnována sedmdesátinám Miroslava Donutila a vychází v doplněném vydání. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí více než 70 osobností a lidí. (knihydobrovsky.cz)

"Karel byl skutečnou hvězdou, prostě božský." Eva Pilarová Všichni ho znali a znají, fanynky a fanoušci ho milovali a nadále nosí v srdci. Jedinečného umělce a zároveň mimořádného i neobyčejně obyčejného člověka s krédem obsažným a současně prostým, takovým, jaký byl on sám: "Žít." Jedno slovo, které bezpochyby svým životem i dílem vrchovatě naplnil. Když se objevila zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, i za kousek sebe, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem kráčícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě neopakovatelným a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který zůstává v našich srdcích... Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentoval Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Proslul i v Americe, prosadil se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stál na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpíval kolem tisíce písní a vydal přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům." Jako mladičký chtěl být mašinfírou parní lokomotivy, později malířem, stal se světoznámou pěveckou hvězdou. Karel, přítel mnoha krásných i zajímavých žen, zatoužil v pozdějším věku po manželství a rodině, ač takové tajemství dlouho držel v sobě, až do svých 68 let. Pak se poprvé a naposledy oženil. V lednu 2008 v Las Vegas. "Jsi ta pravá. Děkuji Ti za vše, jsem šťastný, že tě mám," vyznal se manželce Ivaně, podobně jako ve stejnojmenné písni - "Ty jsi pro mě ta pravá a já Tvůj muž...", když společně s dcerami Charlotte Ellou a Nelly Sofií slavili desáté výročí svatby. "Život sám beru jako veliké štěstí. Ale pokud bych měl být konkrétní, tak v osobním životě to bylo setkání s Ivankou a narození mých dcer." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného, muže, který v mnohých směrech ukazoval, jak se správně chovat a žít. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner. Hold mu vzdají operní diva Eva Urbanová a tři české slavice - Eva Pilarová, Hana Zagorová a Lucie Bílá. A právě Lucie, Karlova dlouholetá kamarádka, vysloví podstatné: "Slova jsou zbytečná. S Karlem Gottem odchází doba, která se nevrátí. Byl ikona, legenda, úžasný člověk, báječná hvězda, nenahraditelná bytost." Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme tedy na paměti, že Gott byl a zůstává jedním z největších Čechů, šlechticem hudby a gentlemanem života, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Takže mu rádi vzkážeme: "Karle, díky." (patro.cz)

Vladimír Čermák (1929-2004), soudce Ústavního soudu ČR a profesor politologie na Masarykově univerzitě v Brně, patřil mezi naše nejvýraznější a nejoriginálnější politické myslitele. Je autorem rozsáhlého pětisvazkového díla Otázka demokracie, ve své době bezesporu nejsystematičtějšího a nejambicióznějšího pokusu vyložit teorii demokracie v českém prostředí. Rozhovory "o filosofii, politice a právu", které s Vladimírem Čermákem vedli Petr Fiala a František Mikš na přelomu tohoto tisíciletí při příležitosti autorových sedmdesátých narozenin, jsou dosud nejpřístupnějším výkladem hlavních myšlenek jeho rozsáhlého teoretického díla. Poutavě přibližují rovněž filosofův život a jeho názory na tehdejší společenské a politické dění. Publikace vychází ve druhém vydání k dvacátému výročí úmrtí Vladimíra Čermáka a může být cenným svědectvím nejen o jednom silném lidském osudu, ale i o jeho době. O každodenním životě za komunismu, o listopadové revoluci a jejích nadějích, o první dekádě znovunabyté svobody, kdy se sny a představy o demokracii začaly navzdory všem obtížím pozvolna naplňovat. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Cvičebnice španělské gramatiky určená především studentům španělské filologie na univerzitách, ale též všem ostatním zájemcům o prohloubení znalosti španělské mluvnice. Kniha předpokládá dobrou znalost španělštiny (na úrovni B2, C1, C2) a zaměřuje se na relativně obtížné gramatické jevy. Pokrývá veškerou gramatiku španělštiny: čtenář zde nalezne cvičení zaměřená na pravopis, výslovnost, morfologii, syntax i některé otázky související se slovní zásobou. Zvláštní pozornost je věnována otázce současné normy (kniha obsahuje mnoho cvičení porovnávajících platnou normu a nespisovný úzus) a jevům, které jsou obzvlášť obtížné pro českého studenta španělštiny. (knihydobrovsky.cz)

Monografie se zabývá sociolingvistickou analýzou současné situace ve Španělsku. Vychází z detailního popisu jazyků a dialektů současného Španělska a snaží se načrtnout jazykovou dimenzi konfliktů, ke kterým dochází v tomto mnohojazyčném státě. Popisuje historii a současnost složitého vztahu mezi jazykem oficiálním (španělština) a jazyky kooficiálními (katalánština, baskičtina, galicijština). Ukazuje, že jazykový rozměr je jen jedním z aspektů, byť důležitým, daleko složitějšího konfliktu a že vztah mezi tímto jazykovým rozměrem a dimenzí politickou, kulturní a sociální je daleko komplikovanější, než jak se obvykle prezentuje. Vychází z analýzy aktuálních statistických dat a kromě detailního popisu stavu na jednotlivých dvojjazyčných územích (Baskicko, Galicie, Katalánsko, Valencie, Baleáry) obsahuje též zobecňující komentář, z kterého vyplývá, jak rozdílná je povaha jazykových konfliktů na jednotlivých územích a jak obtížné je hledat řešení na centrální, celošpanělské úrovni. (knihydobrovsky.cz)

Využíváte Internet ke své práci? Znáte všechny možné právní dopady, které může vaše působení na webu mít? Zorientujte se v problematice internetového práva v uceleném průvodci, který tuto oblast přehledně mapuje. Výklad srozumitelný i neprávníkům doplňuje řada příkladů z praxe. Kniha je určena širokému publiku, od tvůrců a provozovatelů stránek přes majitele e-shopů, až po právníky a manažery IT firem. (knihydobrovsky.cz)