Hrady a zříceniny v čechách - petr fabián

Kompletní přehled 373 hradů, jejich zřícenin a hradů přestavěných na zámky na území Čech Kniha je průvodcem po českých hradech a jejich zříceninách. Jde o průvodce turistického, jeho cílem je podat základní informace o každém z představených objektů tak, jak mohou být užitečné začínajícímu i pokročilejšímu zájemci o hrady a jejich krásy. Historický vývoj je proto shrnut jen stručně a důraz je kladen na informace, které se hodí při plánování cest a výletů. U každého hradu tak najdete: základní historické a architektonické údaje charakter objektu GPS souřadnice a přístupnost dopravní spojení možnosti parkování co zajímavého navštívit v okolí Texty doprovázejí fotografie všech míst a přehledné mapy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je průvodcem po českých hradech a jejich zříceninách. Jde o průvodce turistického, jeho cílem je podat základní informace o každém z představených objektů tak, jak mohou být užitečné začínajícímu i pokročilejšímu zájemci o hrady a jejich krásy. Historický vývoj je proto shrnut jen stručně a důraz je kladen na informace, které se hodí při plánování cest a výletů. U každého hradu tak najdete: - základní historické a architektonické údaje - charakter objektu - GPS souřadnice a přístupnost - dopravní spojení - možnosti parkování - co zajímavého navštívit v okolí Texty doprovázejí fotografie všech míst a přehledné mapy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Petr Fabian, 416 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Kompletní přehled 373 hradů, jejich zřícenin a hradů přestavěných na zámky na území Čech Kniha je průvodcem po českých hradech a jejich zříceninách. Jde o průvodce turistického, jeho cílem je podat základní informace o každém z představených objektů tak, jak mohou být užitečné začínajícímu i pokročilejšímu zájemci o hrady a jejich krásy. Historický vývoj je proto shrnut jen stručně a důraz je kladen na informace, které se hodí při plánování cest a výletů. U každého hradu tak najdete: základní historické a architektonické údaje charakter objektu GPS souřadnice a přístupnost dopravní spojení možnosti parkování co zajímavého navštívit v okolí Texty doprovázejí fotografie všech míst a přehledné mapy. (alza.cz)

Kniha je průvodcem po moravských a slezských hradech a jejich zříceninách. Podává základní údaje o každém z představených objektů, které jsou řazeny po krajích. Stručně je shrnut historický vývoj a důraz je kladen především na informace, které se hodí při plánování cest a výletů. U každého hradu tak najdete: - základní historické a architektonické údaje - charakter objektu - GPS souřadnice a přístupnost - dopravní spojení - možnosti parkování - co zajímavého navštívit v okolí Texty doprovázejí fotografie všech míst a přehledné mapy. (knihydobrovsky.cz)

Přehled slovenských hradů a zřícenin, doplněný výběrem nejzajímavějších kaštelů a dalších opevněných staveb. Textový a fotografický průvodce po 255 známých a opomíjených památkách po celém Slovensku, z nichž mnohé prošly v posledních letech pozoruhodnou obnovou - nebo naopak dál chátrají. Knížka je malým průvodcem po slovenských hradech, kaštelech a zříceninách. Nemá ambici konkurovat publikacím zaměřeným na podrobnosti historického a architektonického vývoje panských sídel v oblasti dnešního Slovenska, ani se nepokouší maximalizovat počet popsaných objektů a lokalit (viz doporučená literatura na konci, kde lze najít další nebo podrobnější informace). Nepředstavuje ani hrady jako místa tajemná, obestřená pověstmi nebo záhadami - tomuto novodobému balastu se pokouší vyhýbat co nejdůsledněji. Její zaměření je věcné: klade si za cíl představit současnou podobu hradů, kaštelů a zřícenin na Slovensku. Důraz na "současnost" přitom není nahodilý - slovenské hrady a zříceniny, přesněji velká část z nich, prošly od počátku 21. století proměnami takového tempa a rozsahu, že obdobnou situaci bychom v evropském prostoru pravděpodobně hledali marně. Některé zříceniny se za tu dobu doslova vynořily z lesního porostu, jímž byly skryté, na dalších se podařilo stabilizovat rozpadající se zdivo, vybudovat přístupové cesty, otevřít expozice pro návštěvníky nebo vdechnout místu nový život díky pořádaným akcím. Rekonstrukce a změny ve využití se ve velkém dotkly i kaštelů a dalších památek, zatímco jiné zůstaly kvůli nezájmu nebo bezradnosti svých vlastníků ponechány postupnému chátrání. (knihydobrovsky.cz)

Ucelený přehled státních svátků, ostatních svátků a významných dnů, které jsou v současné době (2015) platné pro Českou republiku. Autor však nesepsal strohý a nudný přehled, ale čtivě a zajímavě píše o historických událostech a osobnostech českého, evropského i celosvětového významu, a to od našich nejstarších dějin, přes středověk, novodobou historii až do nedávné minulosti. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje vývoj českého pivovarnictví z pohledu obchodu s lahvovým pivem, který sleduje od jeho prvopočátků po napoleonských válkách až do současnosti. Nejstarší část příběhu české pivní lahve (do roku 1842) se odehrává především v Praze, později se šíří do celých Čech. Kromě kapitol o pivovarnictví a obchodu kniha popisuje vznik soukromých stáčíren, jejich boj s hostinskými o podíly na trhu, automatizaci stáčení atd. Samostatné kapitoly se věnují abstinenčnímu hnutí, hospodářskému nacionalismu a dalším jevům ovlivňujícím český trh s pivem nejen v lahvích. Publikace je doplněna množstvím dobových ilustrací a fotografiemi historických lahví. (knihydobrovsky.cz)

Detektiv Sherlock Holmes vyšetřuje skandál v Čechách. Podaří se mu i tentokrát vše brilantně vyřešit? V této komiksové adaptaci se proplétá hned několik případů. Název prvního z nich – Skandál v Čechách – dal jméno i celé knize. Druhý příběh – Strakatý pás – přivádí Sherlocka Holmese i dr. Watsona na anglický venkov, kde nebývá nouze o nejrůznější překvapení. Petr Kopl zachází s předlohou volně, ale drží se jádra příběhu, a pokud někde něco přidá, otevírá si tím dvířka do světa dalších mystifikací; stále však zůstává v době končícího 19. a začínajícího 20. století, kterou nazývá Victoria Regina.Victoria Regina je série komiksů, ve kterých Petr Kopl umně splétá klasické romány viktoriánské literatury tak, aby se dějově prolínaly a vytvořily jeden velký příběh. A tak nás tu autor velmi citlivě s ohledem na předlohu provádí nádhernou krajinou fantazie našich dědečků a babiček a dává jim nový vtipný a barevný kabát. (knihydobrovsky.cz)

Podle všeho není v Čechách a na Slovensku diváka, který by alespoň jednou neshlédl filmovou komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. A jen málokdo z filmových fanoušků neví, že jde o dílo režiséra Václava Vorlíčka. Méně známým, ale snad ještě důležitějším otcem tohoto příběhu je autor námětu a spoluscenárista Petr Markov. To on si vymyslel svérazný vodnický svět se všemi postavami i základní zápletky. Román který držíte v rukou proto není knížním přepisem scénáře, ale naopak jeho předlohou. Pohádková knížka s osobitou poetikou je doplněna autorovou předmluvou a dvěma zcela novými rozhovory s hlavními protagonisty filmu Libuší Šafránkovou a Jaromírem Hanzlíkem. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Petr Fabian, 224 stran, česky, polotuhá flexo Kompletní přehled 188 hradů, jejich zřícenin a hradů přestavěných na zámky na území Moravy a Slezska Kniha je průvodcem po českých hradech a jejich zříceninách. Jde o průvodce turistického, jeho cílem je podat základní informace o každém z představených objektů tak, jak mohou být užitečné začínajícímu i pokročilejšímu zájemci o hrady a jejich krásy. Historický vývoj je proto shrnut jen stručně a důraz je kladen na informace, které se hodí při plánování cest a výletů. U každého hradu tak najdete: základní historické a architektonické údaje charakter objektu GPS souřadnice a přístupnost dopravní spojení možnosti parkování co zajímavého navštívit v okolí Texty doprovázejí fotografie všech míst a přehledné mapy. (alza.cz)

Další svazek edice Navštivte... vás zavede ke stromům. (knihydobrovsky.cz)

Zdálo se, že nedávno vydaná první sbírka Petra Fabiana Dům mezi okny zůstane pouze jedním z řady více či méně zajímavých debutů. Výjimečnost Fabianovy poezie však prokázala už nominace v kategorii "objev roku" prestižní soutěže Litera Magnesia. Sbírka Lomová pole potvrzuje, že autor svou poetiku ukázněně rozvíjí a cizeluje. Jsou to básně v dobrém smyslu tradiční, autor však není dalším z řady rurálních ornamentalistů. Pro jeho texty je typická hutnost smyslu i výrazu, snad také proto, že autor nepodlehl literární inspiraci v "obecném poetičnu", ale klade důraz na konkrétní místa a krajiny. Tato základna pak tvoří nezbytný předpoklad pro básnické putování "krajinami duše". (knihydobrovsky.cz)

Lyrický deník psaný v letech 2002 a 2003. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka. (knihydobrovsky.cz)

Tato výpravná kniha přináší vůbec první souhrnné zpracování gotického umění v jihozápadních Čechách. Velice bohatá umělecká kultura oblasti povodí Úhlavy a horního toku Otavy dosáhla vrcholu na přelomu 15. a 16. století v objednávkách Půty Švihovského z Rýzmberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu a zejména v sochařské tvorbě vynikajícího anonyma nazývaného Mistr Zvíkovského Oplakávání. Kniha vznikla díky novému rozsáhlému a soustředěnému uměleckohistorickému i archivnímu výzkumu. Objevuje se zde reprezentativní výběr založený na výkladových koncepcích jednotlivých zúčastněných badatelů, umělecké kvalitě a zajímavosti artefaktů z dalších hledisek. Kontextuální pohled vychází zejména z metod kulturněhistorických s důrazem na sledování objednavatelské činnosti zdejší šlechty a měšťanských elit. V intencích dnes dostupných nástrojů studia vizuální kultury středověku jsou tyto metody kombinovány s analýzou stylu, ikonografie a funkce, která z velké části náleží do sféry náboženské. Kniha koncipovaná a redigovaná odborníky z Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze a ze Západočeské galerie v Plzni zahrnuje studie k historickému a kulturnímu vývoji, uměleckohistorické studie a katalog, zpracovávající nejvýznamnější díla architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla, a rovněž několik exkurzů, které se napříč uměleckými druhy zaměřují na funkci, ikonografii nebo problematiku autorství a dílenského provozu. Publikace je doplněna podrobnou bibliografií, jmenným a místním rejstříkem a uzavřena anglickým resumé. (knihydobrovsky.cz)

Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde "lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli"; jako by se autorka snažila i svými texty dorozumět s bezprostředním okolím i se sebou samotnou na přijatelném východisku, alespoň dočasném. Příznačná je pro ni absence básnické ambicióznosti a bezprostřednost, nestylizovanost; smutek, vědomí bezbrannosti, osamělosti a nemožnosti lidského porozumění, stesk z plynoucího a nenaplnitelného času, který "už jiní přísně rozdělili"… (knihydobrovsky.cz)

Těžko nlezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze. (patro.cz)

V knize Luštění o hradech v Čechách i na Slovensku najdou děti různé křížovky, spojovačky, bludiště a doplňovačky, které se tematicky vážou k různým českým a slovenským hradům. Děti se hravou formou dozvídají různé pověsti a zajímavosti z historie, například o černé paní z Oravského hradu, o hrabivém mnichu z hradu Litice či o krásné paní z hradu Helfštýn. Věříme, že knížka dětem i rodičům zpestří nejeden výlet za historií českých a slovenských hradů. Vhodné pro děti od 7 let. (patro.cz)

Těžko nalezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze. (knihydobrovsky.cz)

V knize Luštění o hradech v Čechách i na Slovensku najdou děti různé křížovky, spojovačky, bludiště a doplňovačky, které se tematicky vážou k různým českým a slovenským hradům. Děti se hravou formou dozvídají různé pověsti a zajímavosti z historie, například o černé paní z Oravského hradu, o hrabivém mnichu z hradu Litice či o krásné paní z hradu Helfštýn. Věříme, že knížka dětem i rodičům zpestří nejeden výlet za historií českých a slovenských hradů. Vhodné pro děti od 7 let. (knihydobrovsky.cz)

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice – hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (patro.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Mocný vojevůdce učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Časem se však z tohoto nejistého a vzdáleného místa přesunul blíž do středu země. S rodem pánů z Valdštejna je spjato mnoho hradů a zámků v podhůří Krkonoš a v horním povodí řeky Jizery. (Návarov, Nístějka, Štěpanice, Vranov, Svijany, Hrubá Skála, Lomnice nad Popelkou, Hostinné, Horní Braná, Fořt a další). Nalezneme zde též i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od města Turnova se rozkládá romantická skalnatá krajina přezdívaná „Český ráj“. Symbolem této oblasti je z daleka viditelné skalní dvojvěží, zřícenina hradu Trosky. Ve 14. století jej založili páni z Vartenberka, jejichž sídla jsou roztroušena po celých severovýchodních Čechách. Jedním z nich býval též renesanční zámek Hrubý Rohozec, o který větev Vartenberků přišla po Bílé Hoře. Barokně a pseudoslohově zámek přebudoval francouzský hraběcí rod Desfours. Jiní Francouzi, knížata Rohanové, přestavěli do dnešní novogotické podoby nedaleký zámek Sychrov. Bohaté Frýdlantsko a velkou část Jizerských hor získali po Valdštejnově násilné smrti v Chebu Gallasové. Jejich nástupci, Clam – Gallasové hrad i zámek Frýdlant upravili do dnešní klasicistní a romantické podoby. V tomto dílu Erbovní mapy navštívíme mnoho dalších zajímavých sídel v horním povodí řek Nisy, Jizery, Labe a Úpy. Tak ať se Vám na cestě za jejich poznáváním daří! (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Čtrnáctý díl představuje kraj na východ od Hradce Králové. Povodí řek Tiché a Divoké Orlice kolonizoval koncem 13. století rod pánů z Potštejna a Litic pocházející z Plzeňska. Zde založené hrady byly pojmenovány podle původních rodových sídel v okolí Plzně. Příbuzní těchto pánů, jejichž erbovním znamením byl kosmo či šikmo pruhovaný štít, byli páni vládnoucí z Dobrušky, Opočna a Častolovic. Povodí říček Kněžné, Zdobnice a Rokytenky kolonizoval rod pánů z Rychnova erbu lekna. Broumovský výběžek ovládl z mohutného opevněného kláštera řád benediktýnů. Jiným významným církevním sídlem byla Litomyšl. Tamní knížecí hrad spravoval řád premonstrátů. V roce 1344 bylo založeno litomyšlské biskupství, pod jehož správu spadala řada opevněných míst v okolí. V 16. století vlastnil několik hradů v této oblasti rod pánů z Pernštejna. Upomíná na něj rozsáhlá pozdně gotická úprava hradu Potštejna a renesanční skvosty v podobě Nového Města nad Metují, či překrásného zámku v Litomyšli. Baroko reprezentují v této knize mohutné zámky postavené rodem Libštejnských z Kolovrat v Chroustovicích a v Rychnově nad Kněžnou. Čistý empír je zastoupen v novém zámku v Kostelci nad Orlicí, postaveném rodem Kinských v 1. polovině 19. století. Zámek, v jehož areálu byl v dobách budování socializmu Výzkumný ústav pro chov prasat, se po roce 1990 vrátil do majetku Kinských, kteří jej zpřístupnili veřejnosti. (patro.cz)

Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice. (patro.cz)

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (patro.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých českých šlechtických rodů se v této knize setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří své sídlo vybudovali nad řekou Střelou, a kteří nákladně přestavěli hrad Bečov. Panský rod Hrabišiců sídlil na Ostrově, Andělské Hoře, Valči, Bečově a Bochově. Mocný německý rod pánů z Plavna opanoval a přebudoval některá ze zmíněných sídel a ze svých hradů ovládal po Vřesovcích z Vřesovic krajinu v okolí Žlutic a Toužimi. Své majetky měly ve středním Poohří i další významné německé rody - Těmové z Koldic, páni ze Žeberka, z Ilburka, Šlikové nebo Fictumové. Pod Krušnými horami se tyčí zřícenina hradu Hasištejna. Vybudoval jej český král k ochraně zemské stezky a v 15. století se dostal do majetku jedné z větví rodu Lobkoviců. Na ně nás upomíná řada dalších míst zmíněných v této knize. Především mohutný barokní zámek Jezeří, který vystavěli po roce 1713 v místech středověkého hradu. Jejich rod zde sídlil do roku 1948, kdy o své statky díky komunistům přišel. Neobývaný pustnoucí zámek, tyčící se těsně nad hranicí těžebního revíru, měl být v roce 1965 zbořen. Naštěstí bylo od jeho zničení upuštěno a od 90. let 20. století probíhá pomalý proces jeho záchrany. Podobný osud má i mohutný hrad Hauenštejn, přestavěný koncem 19. století rodem Buquoyů na pseudogotický zámek. Po roce 1945 byl zestátněný objekt využíván jako ubytovna jáchymovských rudných dolů a během socialistického hospodaření se proměnil ve zříceninu. Od roku 2000 zde též probíhá pomalá obnova. K barokním klenotům, se kterými se v tomto dílu Erbovní mapy setkáme, patří zámek Krásný Dvůr s rozsáhlým parkem a též nedávno částečně obnovený zámek Valeč. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (patro.cz)

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled. (patro.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (patro.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (knihydobrovsky.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (knihydobrovsky.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (knihydobrovsky.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

První díl "Erbovní mapy" zahrnuje krajinu dolního Posázaví od Jílového až ke Kácovu. Jsou zde graficky zmapována šlechtická sídla na Benešovsku, Sedlčansku a Vlašimsku. Severní část mapy tohoto dílu dosahuje k Říčanům a Kostelci nad Černými lesy. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je shrnutím studia středověkých hradů během posledních třiceti let na celém území České republiky a svým pojetím se poněkud odlišuje od doposud publikovaných prací. V úvodu je nastíněna koncepce knihy a přehled důležitých etap studia středověkých hradů u nás. Vlastní text se skládá ze tří částí. První část nazvaná Hradní dispozice a její prvky, která bývá v evropské literatuře označována jako Burgenkunde, si všímá jednotlivých prvků tvořících hradní dispozici, jejich morfologie, typologie, souvislostí a vývoje. Druhá část knihy je věnována hradní typologii. Třetí část tvoří do základních etap členěný nástin vývoje hradů v Čechách a na Moravě od 12. do počátku 16. století. Kniha obsahuje bohatý, většinou doposud nepublikovaný obrazový materiál - fotografie, plány, stará vyobrazení. (knihydobrovsky.cz)

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých českých šlechtických rodů se v této knize setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří své sídlo vybudovali nad řekou Střelou, a kteří nákladně přestavěli hrad Bečov. Panský rod Hrabišiců sídlil na Ostrově, Andělské Hoře, Valči, Bečově a Bochově. Mocný německý rod pánů z Plavna opanoval a přebudoval některá ze zmíněných sídel a ze svých hradů ovládal po Vřesovcích z Vřesovic krajinu v okolí Žlutic a Toužimi. Své majetky měly ve středním Poohří i další významné německé rody - Těmové z Koldic, páni ze Žeberka, z Ilburka, Šlikové nebo Fictumové. Pod Krušnými horami se tyčí zřícenina hradu Hasištejna. Vybudoval jej český král k ochraně zemské stezky a v 15. století se dostal do majetku jedné z větví rodu Lobkoviců. Na ně nás upomíná řada dalších míst zmíněných v této knize. Především mohutný barokní zámek Jezeří, který vystavěli po roce 1713 v místech středověkého hradu. Jejich rod zde sídlil do roku 1948, kdy o své statky díky komunistům přišel. Neobývaný pustnoucí zámek, tyčící se těsně nad hranicí těžebního revíru, měl být v roce 1965 zbořen. Naštěstí bylo od jeho zničení upuštěno a od 90. let 20. století probíhá pomalý proces jeho záchrany. Podobný osud má i mohutný hrad Hauenštejn, přestavěný koncem 19. století rodem Buquoyů na pseudogotický zámek. Po roce 1945 byl zestátněný objekt využíván jako ubytovna jáchymovských rudných dolů a během socialistického hospodaření se proměnil ve zříceninu. Od roku 2000 zde též probíhá pomalá obnova. K barokním klenotům, se kterými se v tomto dílu Erbovní mapy setkáme, patří zámek Krásný Dvůr s rozsáhlým parkem a též nedávno částečně obnovený zámek Valeč. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice. (knihydobrovsky.cz)

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Seriál "Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách" se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady - Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. "železné opony" nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice - hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (knihydobrovsky.cz)