Erbovní mapa hradů, zámků a tvrzí v čechách 13 - milan mysliveček

Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Mocný vojevůdce učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Časem se však z tohoto nejistého a vzdáleného místa přesunul blíž do středu země. S rodem pánů z Valdštejna je spjato mnoho hradů a zámků v podhůří Krkonoš a v horním povodí řeky Jizery. (Návarov, Nístějka, Štěpanice, Vranov, Svijany, Hrubá Skála, Lomnice nad Popelkou, Hostinné, Horní Braná, Fořt a další). Nalezneme zde též i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od města Turnova se rozkládá romantická skalnatá krajina přezdívaná "Český ráj". Symbolem této oblasti je z daleka viditelné skalní dvojvěží, zřícenina hradu Trosky. Ve 14. století jej založili páni z Vartenberka, jejichž sídla jsou roztroušena po celých severovýchodních Čechách. Jedním z nich býval též renesanční zámek Hrubý Rohozec, o který větev Vartenberků přišla po Bílé Hoře. Barokně a pseudoslohově zámek přebudoval francouzský hraběcí rod Desfours. Jiní Francouzi, knížata Rohanové, přestavěli do dnešní novogotické podoby nedaleký zámek Sychrov. Bohaté Frýdlantsko a velkou část Jizerských hor získali po Valdštejnově násilné smrti v Chebu Gallasové. Jejich nástupci, Clam - Gallasové hrad i zámek Frýdlant upravili do dnešní klasicistní a romantické podoby. V tomto dílu Erbovní mapy navštívíme mnoho dalších zajímavých sídel v horním povodí řek Nisy, Jizery, Labe a Úpy. Tak ať se Vám na cestě za jejich poznáváním daří! (knihydobrovsky.cz)

Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Mocný vojevůdce učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Časem se však z tohoto nejistého a vzdáleného místa přesunul blíž do středu země. S rodem pánů z Valdštejna je spjato mnoho hradů a zámků v podhůří Krkonoš a v horním povodí řeky Jizery. (Návarov, Nístějka, Štěpanice, Vranov, Svijany, Hrubá Skála, Lomnice nad Popelkou, Hostinné, Horní Braná, Fořt a další). Nalezneme zde též i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od města Turnova se rozkládá romantická skalnatá krajina přezdívaná „Český ráj“. Symbolem této oblasti je z daleka viditelné skalní dvojvěží, zřícenina hradu Trosky. Ve 14. století jej založili páni z Vartenberka, jejichž sídla jsou roztroušena po celých severovýchodních Čechách. Jedním z nich býval též renesanční zámek Hrubý Rohozec, o který větev Vartenberků přišla po Bílé Hoře. Barokně a pseudoslohově zámek přebudoval francouzský hraběcí rod Desfours. Jiní Francouzi, knížata Rohanové, přestavěli do dnešní novogotické podoby nedaleký zámek Sychrov. Bohaté Frýdlantsko a velkou část Jizerských hor získali po Valdštejnově násilné smrti v Chebu Gallasové. Jejich nástupci, Clam – Gallasové hrad i zámek Frýdlant upravili do dnešní klasicistní a romantické podoby. V tomto dílu Erbovní mapy navštívíme mnoho dalších zajímavých sídel v horním povodí řek Nisy, Jizery, Labe a Úpy. Tak ať se Vám na cestě za jejich poznáváním daří! (patro.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (knihydobrovsky.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (knihydobrovsky.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (knihydobrovsky.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

První díl "Erbovní mapy" zahrnuje krajinu dolního Posázaví od Jílového až ke Kácovu. Jsou zde graficky zmapována šlechtická sídla na Benešovsku, Sedlčansku a Vlašimsku. Severní část mapy tohoto dílu dosahuje k Říčanům a Kostelci nad Černými lesy. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých českých šlechtických rodů se v této knize setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří své sídlo vybudovali nad řekou Střelou, a kteří nákladně přestavěli hrad Bečov. Panský rod Hrabišiců sídlil na Ostrově, Andělské Hoře, Valči, Bečově a Bochově. Mocný německý rod pánů z Plavna opanoval a přebudoval některá ze zmíněných sídel a ze svých hradů ovládal po Vřesovcích z Vřesovic krajinu v okolí Žlutic a Toužimi. Své majetky měly ve středním Poohří i další významné německé rody - Těmové z Koldic, páni ze Žeberka, z Ilburka, Šlikové nebo Fictumové. Pod Krušnými horami se tyčí zřícenina hradu Hasištejna. Vybudoval jej český král k ochraně zemské stezky a v 15. století se dostal do majetku jedné z větví rodu Lobkoviců. Na ně nás upomíná řada dalších míst zmíněných v této knize. Především mohutný barokní zámek Jezeří, který vystavěli po roce 1713 v místech středověkého hradu. Jejich rod zde sídlil do roku 1948, kdy o své statky díky komunistům přišel. Neobývaný pustnoucí zámek, tyčící se těsně nad hranicí těžebního revíru, měl být v roce 1965 zbořen. Naštěstí bylo od jeho zničení upuštěno a od 90. let 20. století probíhá pomalý proces jeho záchrany. Podobný osud má i mohutný hrad Hauenštejn, přestavěný koncem 19. století rodem Buquoyů na pseudogotický zámek. Po roce 1945 byl zestátněný objekt využíván jako ubytovna jáchymovských rudných dolů a během socialistického hospodaření se proměnil ve zříceninu. Od roku 2000 zde též probíhá pomalá obnova. K barokním klenotům, se kterými se v tomto dílu Erbovní mapy setkáme, patří zámek Krásný Dvůr s rozsáhlým parkem a též nedávno částečně obnovený zámek Valeč. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice. (knihydobrovsky.cz)

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Seriál "Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách" se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady - Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. "železné opony" nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice - hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Čtrnáctý díl představuje kraj na východ od Hradce Králové. Povodí řek Tiché a Divoké Orlice kolonizoval koncem 13. století rod pánů z Potštejna a Litic pocházející z Plzeňska. Zde založené hrady byly pojmenovány podle původních rodových sídel v okolí Plzně. Příbuzní těchto pánů, jejichž erbovním znamením byl kosmo či šikmo pruhovaný štít, byli páni vládnoucí z Dobrušky, Opočna a Častolovic. Povodí říček Kněžné, Zdobnice a Rokytenky kolonizoval rod pánů z Rychnova erbu lekna. Broumovský výběžek ovládl z mohutného opevněného kláštera řád benediktýnů. Jiným významným církevním sídlem byla Litomyšl. Tamní knížecí hrad spravoval řád premonstrátů. V roce 1344 bylo založeno litomyšlské biskupství, pod jehož správu spadala řada opevněných míst v okolí. V 16. století vlastnil několik hradů v této oblasti rod pánů z Pernštejna. Upomíná na něj rozsáhlá pozdně gotická úprava hradu Potštejna a renesanční skvosty v podobě Nového Města nad Metují, či překrásného zámku v Litomyšli. Baroko reprezentují v této knize mohutné zámky postavené rodem Libštejnských z Kolovrat v Chroustovicích a v Rychnově nad Kněžnou. Čistý empír je zastoupen v novém zámku v Kostelci nad Orlicí, postaveném rodem Kinských v 1. polovině 19. století. Zámek, v jehož areálu byl v dobách budování socializmu Výzkumný ústav pro chov prasat, se po roce 1990 vrátil do majetku Kinských, kteří jej zpřístupnili veřejnosti. (knihydobrovsky.cz)

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice – hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky. (patro.cz)

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Čtrnáctý díl představuje kraj na východ od Hradce Králové. Povodí řek Tiché a Divoké Orlice kolonizoval koncem 13. století rod pánů z Potštejna a Litic pocházející z Plzeňska. Zde založené hrady byly pojmenovány podle původních rodových sídel v okolí Plzně. Příbuzní těchto pánů, jejichž erbovním znamením byl kosmo či šikmo pruhovaný štít, byli páni vládnoucí z Dobrušky, Opočna a Častolovic. Povodí říček Kněžné, Zdobnice a Rokytenky kolonizoval rod pánů z Rychnova erbu lekna. Broumovský výběžek ovládl z mohutného opevněného kláštera řád benediktýnů. Jiným významným církevním sídlem byla Litomyšl. Tamní knížecí hrad spravoval řád premonstrátů. V roce 1344 bylo založeno litomyšlské biskupství, pod jehož správu spadala řada opevněných míst v okolí. V 16. století vlastnil několik hradů v této oblasti rod pánů z Pernštejna. Upomíná na něj rozsáhlá pozdně gotická úprava hradu Potštejna a renesanční skvosty v podobě Nového Města nad Metují, či překrásného zámku v Litomyšli. Baroko reprezentují v této knize mohutné zámky postavené rodem Libštejnských z Kolovrat v Chroustovicích a v Rychnově nad Kněžnou. Čistý empír je zastoupen v novém zámku v Kostelci nad Orlicí, postaveném rodem Kinských v 1. polovině 19. století. Zámek, v jehož areálu byl v dobách budování socializmu Výzkumný ústav pro chov prasat, se po roce 1990 vrátil do majetku Kinských, kteří jej zpřístupnili veřejnosti. (patro.cz)

Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice. (patro.cz)

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech plnou kopců a kopečků. Nejeden z nich posloužil jako pevný bod pro vybudování hradu. Zdejšímu kraji vládli Ronovci, erbu dvou zkřížených ostrví (sukovitých větví), z jejichž rozrodu pocházeli páni z Lipé (České Lípy), z Ronova, z Dubé a z Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, zde z řady pevných hradů vládli svým rozsáhlým državám. Jedna z jejich rodových větví opanovala původně královský hrad Děčín, střežící starou vodní cestu po Labi, na níž bylo založeno několik dalších královských měst a hradů. Kromě Ústí nad Labem s mohutnou siluetou hradu Střekova, to byly především Litoměřice s původně přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika významných zámků nás upomínají na vliv saských a německých rodů v této příhraniční oblasti. Ve šluknovském výběžku vládli v 16. století páni ze Šlejnic, krajinu kolem Děčína ozdobili svými stavbami Býnové z Býnu. K renesančním skvostům patří též dva zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Baroko reprezentuje honosný zámek v Ploskovicích, na kterém, podobně jako na zámku v Zákupech, sídlil panovnický rod Habsburků. Výrazným bodem v krajině je dvojvrší Bezdězů, korunované na vyšším z vrcholů královským hradem. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Jejím hlavním posláním je pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických sídel, která tu stála. Některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (patro.cz)

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých českých šlechtických rodů se v této knize setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří své sídlo vybudovali nad řekou Střelou, a kteří nákladně přestavěli hrad Bečov. Panský rod Hrabišiců sídlil na Ostrově, Andělské Hoře, Valči, Bečově a Bochově. Mocný německý rod pánů z Plavna opanoval a přebudoval některá ze zmíněných sídel a ze svých hradů ovládal po Vřesovcích z Vřesovic krajinu v okolí Žlutic a Toužimi. Své majetky měly ve středním Poohří i další významné německé rody - Těmové z Koldic, páni ze Žeberka, z Ilburka, Šlikové nebo Fictumové. Pod Krušnými horami se tyčí zřícenina hradu Hasištejna. Vybudoval jej český král k ochraně zemské stezky a v 15. století se dostal do majetku jedné z větví rodu Lobkoviců. Na ně nás upomíná řada dalších míst zmíněných v této knize. Především mohutný barokní zámek Jezeří, který vystavěli po roce 1713 v místech středověkého hradu. Jejich rod zde sídlil do roku 1948, kdy o své statky díky komunistům přišel. Neobývaný pustnoucí zámek, tyčící se těsně nad hranicí těžebního revíru, měl být v roce 1965 zbořen. Naštěstí bylo od jeho zničení upuštěno a od 90. let 20. století probíhá pomalý proces jeho záchrany. Podobný osud má i mohutný hrad Hauenštejn, přestavěný koncem 19. století rodem Buquoyů na pseudogotický zámek. Po roce 1945 byl zestátněný objekt využíván jako ubytovna jáchymovských rudných dolů a během socialistického hospodaření se proměnil ve zříceninu. Od roku 2000 zde též probíhá pomalá obnova. K barokním klenotům, se kterými se v tomto dílu Erbovní mapy setkáme, patří zámek Krásný Dvůr s rozsáhlým parkem a též nedávno částečně obnovený zámek Valeč. (patro.cz)

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové (Zedwitzové), kteří zde postavili řadu sídel a jejichž rozvětvený rod se zde udržel po několik století až do roku 1945. Další mocný rod, Šlikové, jenž zbohatl těžbou stříbra, olova a cínu, ovládl několik významných míst při řece Ohři. Kromě původně královských hradů, Kynšperka a Lokte, vlastnil jejich rod Hartenberk, Falknov a také Planou u Mariánských Lázní, ve které zřídil mincovnu. Jižně od Tachova se na vysokém zdaleka viditelném kopci zvedá románská věž zříceniny hradu Přimdy. Hrad střežil nedalekou zemskou hranici a plnil též, podobně jako Loket, funkci královského vězení. Později jím vládli páni ze Švamberka, jejichž původní rodové sídlo Skviřín leží nedaleko města Boru. Ratmír ze Skviřína, předek Švamberků, vlastnil rozsáhlé území jižně od Tachova, kde jeho synové vystavěli několik sídel, především raně gotický hrad Bor. Výraznou empírovou památkou je honosný zámek Kynžvart spojený s osudem svého stavebníka, státního kancléře K. W. Metternicha. Téměř celé území zpracované v tomto dílu Erbovní mapy bylo osídleno převážně Němci. Po roce 1945 v souvislosti s jejich odsunem řada zdejších obcí a s nimi i zámeckých staveb podlehla značné devastaci. Mnoho zámků a tvrzí v této pohraniční oblasti proto ve 2. polovině 20. století zcela zaniklo. (patro.cz)

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled. (patro.cz)

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. (patro.cz)

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (patro.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 70 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se zvedá mohutná silueta hradu a zámku Frýdlant. Po mocných pánech z Bibrštejna zde vládli Redernové, kteří se aktivně zapojili do stavovského povstání. Jejich severočeské državy získal po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Mocný vojevůdce učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Časem se však z tohoto nejistého a vzdáleného místa přesunul blíž do středu země. S rodem pánů z Valdštejna je spjato mnoho hradů a zámků v podhůří Krkonoš a v horním povodí řeky Jizery. (Návarov, Nístějka, Štěpanice, Vranov, Svijany, Hrubá Skála, Lomnice nad Popelkou, Hostinné, Horní Braná, Fořt a další). Nalezneme zde též i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od města Turnova se rozkládá romantická skalnatá krajina přezdívaná „Český ráj“. Symbolem této oblasti je z daleka viditelné skalní dvojvěží, zřícenina hradu... (alza.cz)

Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím v mapovaném území po několik generací, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo mají jeho jméno ve svém přídomku. Předchozích šestnáct dílů "Erbovní mapy" pokrylo celé Čechy. Protože byly čtenáři dobře přijaty, rozhodl se autor ve svém projektu pokračovat. V sedmnáctém dílu tedy překročíme zemskou hranici a staneme v kraji, jemuž v azurové modři vládne stříbro - červeně kostkovaná orlice. Autor Milan Mysliveček před námi rozvinul mapu jihozápadního kouta Moravy jako goblén, posetý pestrou směsicí znaků a erbů, symbolů cti mocných velmožů a bohatých měst, ale i drobných, pozapomenutých zemánků a poddanských městeček. To všechno je naše dědictví a je dobré, že nám to grafik a osvědčený znalec heraldiky připomíná. (knihydobrovsky.cz)

Erbovní mapa, jejíž díly pokračují Moravou a Slezskem, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. Předposlední díl mapy nás zavádí na severovýchodní výspu naší republiky, kterou z větší části tvoří Slezsko. Na území tohoto poněkud opomíjeného kraje se ve středověku rozkládalo několik slezských knížectví. Hlavním historickým centrem této oblasti je Opava. Okolo roku 1269 udělil král Přemysl Otakar II. Opavsko svému nemanželskému synu Mikuláši, který se tituloval Mikuláš I., vévoda Opavský. Jeho potomek Přemek postavil na počátku 15. století v Opavě hrad a přenesl sem správu vévodství z nedalekého Hradce nad Moravicí. Z rezidenčního sídla opavských vévodů vládla téměř dvě století do roku 1456 Opavsku boční větev Přemyslovců. Při rozdělení opavského knížectví mezi syny Mikuláše II. v roce 1377 obdržel kníže Jan Krnovsko a vytvořil z něj samostatné knížectví. Třetím, kdysi samostatným územním celkem, jehož část zasahuje do České republiky, je Těšínsko, zmiňované jako knížectví od roku 1281. Vlivem důlní činosti zanikla na Ostravsku a Karvinsku řada obcí a s nimi též zámků a dalších stavebních památek. Jejich četné vyobrazení v této knize vypovídá o značné devastaci zdejší krajiny, v níž pro slavné časy šlechtických sídel jakoby již nebylo místa. (knihydobrovsky.cz)

18. díl Erbovní mapy nás zavede do prosluněného kraje jižní Moravy, kde na nás čeká další várka hradů, zámků a tvrzí. Nad řekou Oslavou se vypíná mohutná silueta náměšťského zámku. Původní gotický hrad upravili renesančně páni ze Žerotína, příznivci Jednoty bratrské, s jejichž podporou byla v nedalekých Kralicích vytištěna Bible Kralická. Znak Náměště nad Oslavou je odvozen z erbu Werdenberků, kteří přebudovali tamní zámek v barokním slohu. Také nedaleké město se zámkem Rosice nese ve svém městském znaku znamení dávné vrchnosti, štiku, z erbu Hechtů z Rosic. Na soutoku Svitavy a Svratky leží moravská metropole Brno. Městu dominuje vrch s pevnostním hradem Špilberkem, sloužícím svého času jako pověstné vězení. Moravská větev pánů z Lipé ovládala ze svých hradů a zámků krajinu mezi řekami Jihlavou a Rokytnou. K nejvýznamnějším jejich sídlům patří zámek a město Moravský Krumlov, o které rod přišel v pobělohorských konfiskacích. Za věrné služby císaři získali tamní panství v roce 1625 Lichtensteinové. Jejich knížecí rod vlastnil do roku 1945 také velkou část jižního moravského pomezí s honosnými zámky Valticemi a Lednicí. Štítek s vinařskými noži z erbu Ditrichsteinů ve znaku Mikulova dokládá vládu tohoto knížecího rodu nad městem, která trvala po několik staletí. Po Bílé hoře díky kardinálu Františkovi z Ditrichsteina se panství rodu na Moravě ještě více rozrostla. Právě knížecí rody Ditrichsteinů a Lichtensteinů zanechaly ve zdejší krajině výrazné stopy v podobě mnoha dalších stavebních památek zachycených v této knize. Jejím hlavním posláním je graficky zmapovat a pomocí erbů zachytit z trochu jiného pohledu to nepřeberné bohatství starých šlechtických či církevních sídel, která tu po staletí stála, a některá z nich se jako poslové dávných časů zachovala dodnes. (knihydobrovsky.cz)

Jihovýchodní hranice Moravy čelila odnepaměti neustálému ohrožení cizími nájezdníky. V těchto končinách byly proto již od raného středověku budovány strážní stanice, které se v průběhu dalších staletí proměnily v opevněná města s hrady. Příhodné jméno města Strážnice plně vyjadřuje jeho historický vznik. Kromě Tatarů a Turků pamatuje tento kraj také vpády uherské. Podle jihovýchodního souseda dostala své přívlastky známá moravská města Hradiště, Ostroh a Brod. Za svůj vznik vděčí králi Přemyslu Otakarovi II., který ve 2. polovině 13. století systematicky budoval soustavu královských měst s hrady, jež chránily zemskou hranici a přechody obchodních cest přes řeku Moravu. Mezi nejstarší a nejznámější moravské hrady patří Buchlov, jenž se majestátně vypíná na předsunutém kopci pohoří Chřiby. Až do 16. století byl zeměpanským majetkem a jeho zachovalé detaily svědčí o souvislosti s románskou stavbou nedalekého kláštera Velehradu. Nedaleký hrad Cimburk se zachoval pouze jako romantická zřícenina. Renesance je v tomto kraji mimo jiné zastoupena stavbou raně renesančního zámku Nové Zámky se vzácnou střešní atikou. K dalším renesančním skvostům patří zámek v Bučovicích, který ukrývá nejstarší zámecké arkádové nádvoří na Moravě. Barokní sloh v této oblasti reprezentuje monumentální zámek ve Slavkově, který vděčí za svůj vznik moravské větvi rodu Kouniců. K významným barokním zámkům patří též pozoruhodný zámek v Buchlovicích, nebo úhledný zámek Milovice postavený v místech staršího sídla hraběcím uherským rodem Serenyi. Pseudogotický zámek v Novém Světlově byl upraven na luxusní hotel. Horší osud stihl zámecké stavby ve dvou významných moravských městech. Ve starobylé Břeclavi stával přemyslovský hrad, přestavěný pány ze Žerotína na renesanční zámek a upravený Lichtensteiny v 19. století v duchu romantizmu. Konec romantiky nastal po roce 1945, kdy se tu ubytovala čs. armáda. Díky zanedbané údržbě se zámek po několika desetiletích proměnil ve zříceninu. Renesanční zámek v Hodoníně byl v roce 1793 přebudován na tabákovou továrnu. Jeho poslední zbytky zanikly po roce 1814. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Erbovní mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Čtyři významné panské moravské rody ovládaly ve středověku ze svých sídel podstatnou část oblasti vytyčené v 21. dílu Erbovní mapy, která nás tentokrát zavádí na moravskou stranu Českomoravské vrchoviny. Na horním povodí řeky Svratky postavili své hrady páni erbu "zubří hlavy". Kromě Auersperka, Zubštejna či Pyšolce, které se časem proměnily ve zříceniny, zde nalezneme majestátný hrad Pernštejn, sídlo nejmocnějšího moravského rodu, pánů z Pernštejna, jenž ovládl česko-moravské pomezí a řadu statků měl též na české straně království. Mezi Svratkou a Svitavou leží městečko a zámek Kunštát, kolébka rodu pánů z Kunštátu. Jeho členové "povýšeni byli na nejdůležitější úřady zemské, získavše sobě slavné paměti v dějinách…". Třetí významný panský moravský rod, páni z Lomnice a Meziříčí, erbu "orlího křídla" vybudovali hrad a městečko Lomnici a také stáli u zrodu jednoho z nejstarších šlechtických sídel na Moravě, hradu proměněném na zámek, jenž se vypíná nad městem Velkým Meziříčím. Orlí křídlo ve svém erbu mělo též několik dalších příbuzných rodů - páni z Bukova, z Tasova, z Ivanče a z Křižanova. Čtvrtým významným rodem v této oblasti jsou páni z Boskovic. Mohutné trosky jejich hradu Boskovic se tyčí nad stejnojmenným městem nad údolím řeky Svitavy. Jedinečnou raně renesanční památkou je zámek v Moravské Třebové, který Ladislav z Boskovic přestavěl z původního hradu. Pozoruhodný je též klasicistní zámek v Rájci nad Svitavou, který v letech 1763 až 1845 vlastnila knížecí rodina Salmů. Sloučením se sousedním Blanskem vytvořil jejich rod jedno z největších panství na Moravě o rozloze přibližně 13 500 hektarů. Erbovní mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (knihydobrovsky.cz)

Ve 20. dílu Erbovní mapy navštívíme hrady, zámky a tvrze, které stojí či stály v rovinaté krajině Hané, protékané řekou Moravou. Pomocí erbů jsou zde představeni jejich stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Značný vliv a význam má v této oblasti olomoucké biskupství a arcibiskupství, do jehož majetku patří několik významných zámků - Kroměříž, Vyškov a další. Ze starých šlechtických rodů, které ze svých sídel vládly v tomto kraji, jsou zde zmíněni především páni z Cimburka, ze Šternberka, z Kravař, z Pernštejna z Ludanic či z Lichtensteina. A pak tu máme celou řadu drobných zemanů a rytířů, jejichž tvrzičky jsou dávno rozpadlé v prach, nebo se při troše štěstí proměnily v zámky. Z množství památných staveb zobrazených v této knize vyniká "starobylý" hrad Bouzov, sídlo řádu německých rytířů přebudované na přelomu 19. a 20. století v pseudogotickém slohu. Pohádkový hrad nás přenáší do časů, kdy rytíři měli své erby, kdy lesk a noblesa panských sídel se po staletí proměňovaly s novými a novými generacemi rodů od slavného vzniku velkolepých staveb, až po jejich úpadek a zkázu. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou touto knihou. (knihydobrovsky.cz)

V 22. dílu Erbovní mapy nás cesta po hradech, zámcích a tvrzích zavede na rozhraní Moravy a Slezska. Za hradbou Jeseníků se nad městem Javorníkem zvedá Jánský vrch s hradem upraveným na zámek, který býval téměř po šest století rezidencí vratislavských biskupů. Vratislavští biskupové vystavěli v hornaté oblasti Jeseníků a Rychlebských hor několik středověkých hradů (Kaltenštejn, Koberštejn, Qinburk, Edelštejn a další). Všechny se časem proměnily ve zříceniny a z některých z nich zůstaly jen nepatrné stopy. Nejlépe dochovaným středověkým objektem v této horské krajině je gotická tvrz Jeseník (dříve Frývaldov), součást stejnojmenného města, které ve 2. polovině 13. století vybudovali vratislavští biskupové na důležité křižovatce zemských cest. V podhůří na jižní straně Jeseníků stával od počátku 13. století jeden z nejstarších severomoravských hradů - Bludov, sídlo Bludovců z Bludova, předků pánů ze Žerotína. Právě Žerotínové vybudovali v jeho okolí několik významných renesančních zámků. Nejkrásnějším z nich jsou Velké Losiny, které se v plné kráse své původní podoby dochovaly dodnes. Také nedaleký zámek Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou) byl vybudován Žerotíny v renesančním slohu, který později překryly barokní a pseudoslohové úpravy. Žerotínové podnikli též renesanční přestavbu hradu Kolštejna (Branné). Jejich stavební aktivita se zapsala i do úprav města a hradu Šumperka, který si Petr ze Žerotína, nejvyšší moravský komoří, po roce 1496 zvolil za své hlavní sídlo. Před Žerotíny sídlil na Šumperku rod Tunklů z Brníčka. Jan Tunkl, jenž užíval přídomek po hradu Brníčku stojícím jižně od Šumperka, vytvořil v polovině 15. století poměrně rozsáhlé panství, jehož střediskem byl hrad a město Zábřeh na Moravě. Dále na jih, v povodí řeky Moravy, stojí dvě významné původně hradní stavby. Raně gotický Úsov byl založen v místech slovanského hradiště v polovině 13. století českými králi. Nedaleký hrad Mírov vystavěli olomoučtí biskupové v polovině 13. století. Biskup Karel II. přestavěl po roce 1665 hrad na mohutnou barokní pevnost. Hrad, upravený ve 2. polovině 19. století v novogotickém slohu, se stal jedním z nejtěžších žalářů v republice. Ve výčtu významných hradů této oblasti nelze opomenout Sovinec. Jeho zakladatelé, páni ze Sovince, patřili ke staré moravské šlechtě a na zdejším hradě a v jeho okolí vládli více jak 200 let. Od roku 1650 zde sídlil řád německých rytířů. Rezidenční sídlo si němečtí rytíři pořídili v nedalekém městě Bruntálu, kde v pozdně barokním slohu obnovili třicetiletou válkou poničený zámek. Hornické město Bruntál, založené českými králi, je spjato s rodem pánů z Vrbna, jehož větev, Bruntálští z Vrbna přestavěla městský hrad na reprezentační renesanční zámek. (knihydobrovsky.cz)

24. díl "Erbovní mapy" uzavírá rozsáhlý grafický projekt, který mapuje hrady, zámky a tvrze na území naší republiky a pomocí erbů představuje jejich majitele a stavebníky. Kromě zachovaných starých památek, zobrazených přímo na mapě, je v naší zemi též značné množství zaniklých či rozpadlých sídel se svojí bohatou historií. Ta jsou v mapě zaznamenána příslušnou grafickou značkou. Významnější z nich, především hrady, jsou zakresleny nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě s letopočtem z časů jejich zašlé slávy. Tyto stavby jsou v mapě barevně odlišeny, podobně jako zámky a tvrze, které zanikly v době nedávné, a u nichž se dochovala jejich podoba. Vyobrazení těchto památek je doplněno křížkem s letopočtem jejich zániku. 24 dílů mapy obsahuje celkem 586 políček, na kterých je zachyceno 5708 míst a 5694 erbů rodů a dalších majitelů, z nichž mnohé se podle rozsáhlosti majetků a panství třeba i několikrát opakují. 24. díl mapy je doplněn rejstříkem míst a erbů z posledních osmi svazků, které zahrnují historické území Moravy a Slezska v hranicích současné České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Velkou část území zahrnutého do 15. dílu Erbovní mapy tvoří Chebsko, které společně s Ašskem bylo k Čechám definitivně připojeno až za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem této oblasti je starobylé město Cheb, jehož obranu zajišťoval spolu s hradbami mohutný románsko-gotický hrad. Na území Chebska bylo vystavěno několik dalších velmi starých románských a raně gotických hradů: Vildštejn (Skalná), Kinsberg (Starý Hrozňatov), Seeberg (Ostroh) a Hazlov. Jejich stavebníky byli tzv. ministeriálové, členové služebně nižší šlechty, kteří za své správní, hospodářské i vojenské služby získali řadu lén. Ze svých hradů a tvrzí pak kolonizovali zdejší krajinu. Výrazným rodem na tomto území byli Cedvicové... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 60 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech. V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště.... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 60 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí zachycuje kraj na středním toku řeky Ohře lemovaný hradbou Krušných hor. V této oblasti, vlivem povrchové těžby uhlí, zanikla řada obcí a též šlechtických sídel. Dalším "nepřístupným" kusem naší země jsou Doupovské hory. Zde, ve vojenském újezdu, bylo po roce 1950 doslova rozstříleno mnoho obcí, mezi nimi i město Doupov, ve kterém stával v místech hradu Doupovců mohutný zámek, odstřelený v roce 1965. Čeští králové vybudovali při Ohři několik opěrných bodů. Tamní hrady vznikly jako součást opevnění královských měst a časem je pohltila městská zástavba. Kromě Karlových Varů vládl král městem Žatcem. Na troskách tamního městského hradu byl v roce 1802 postaven pivovar. K nejzachovalejším královským hradům v Poohří patří Kadaň. Pustnoucí hrad zachránila císařovna Marie Terezie, která jej v roce 1750 dala přestavět na kasárna. Ze starých... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály,... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, česky, pevná bez přebalu lesklá Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s... (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí. (alza.cz)

Kniha - autor Milan Mysliveček, 76 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách.... (alza.cz)