Dějiny nové moderny 2 - vladimír papoušek

Zajímají vás alternativní dějiny české literatury? Tato kniha navazuje na Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905-1923 téhož autorského týmu. Obsahuje stejně přehlednou Plochu času i Mapu polí literárního a kulturního dění dané periody. Kniha zasazuje literární dění do domácího i světového kontextu, analyzuje pohyb a kontradikce dobového diskursivního vlnění z hlediska dominantních dobových metafor, které na sebe strhávaly pozornost ve veřejném prostoru a utvářely řeč a imaginaci doby. Bohatý obrazový doprovod dokumentuje jak knižní produkci sledovaného období, tak dobové výtvarné přístupy ke knižní obálce. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 1935-1947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa prochází perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál. (knihydobrovsky.cz)

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 1935–1947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa procházejí perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál. (patro.cz)

Kniha - autor Vladimír Papoušek, 836 stran, česky Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 1935–1947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa procházejí perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál. (alza.cz)

Modernismus, ať už chápaný v jakékoliv periodizaci (dlouhé či kratší), nepochybně přinesl radikální proměnu obrazu světa, a to ve velmi rozdílných oborech lidské činnosti od výtvarného umění, architektury, přes literaturu, filozofii, lingvistiku až po eschatologické a futuristické vize v myšlenkách politiků a ideologů. Specifickým problémem jsou pak dramatické střety mezi individuálními intencemi jednotlivců a intencí kolektivní, představovanou skupinami sdílejícími stejnou víru. Analyzovat ustavování a proměnu paradigmat, nově vznikající slovníky, metafory a rétorické akty, které utvářely různé varianty modernistických vizí a představ, bylo cílem konference Slovníky modernistů a paradigmata moderny, která se uskutečnila v Moravské zemské knihovně v Brně ve dnech 19. a 20. září 2018. Stejnojmenná publikace přináší studie, které se zrodily z příspěvků i diskusí, jež na ní zazněly (autoři: Kenichi Abe, Dominik Bálan, Michal Bauer, Petr Bubeníček, Veronika Černíková, Martin Dvořák, Erik Gilk, Peter Chvojka, Vera Kaplická Yakimova, Tomáš Kubíček, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Ondřej Pešek, Vanda Pickett, Ondřej Selner, David Skalický, Jan Staněk, Eva Štědroňová, Martin Tichý). (patro.cz)

Modernismus, ať už chápaný v jakékoliv periodizaci (dlouhé či kratší), nepochybně přinesl radikální proměnu obrazu světa, a to ve velmi rozdílných oborech lidské činnosti od výtvarného umění, architektury, přes literaturu, filozofii, lingvistiku až po eschatologické a futuristické vize v myšlenkách politiků a ideologů. Specifickým problémem jsou pak dramatické střety mezi individuálními intencemi jednotlivců a intencí kolektivní, představovanou skupinami sdílejícími stejnou víru. Analyzovat ustavování a proměnu paradigmat, nově vznikající slovníky, metafory a rétorické akty, které utvářely různé varianty modernistických vizí a představ, bylo cílem konference Slovníky modernistů a paradigmata moderny, která se uskutečnila v Moravské zemské knihovně v Brně ve dnech 19. a 20. září 2018. Stejnojmenná publikace přináší studie, které se zrodily z příspěvků i diskusí, jež na ní zazněly (autoři: Kenichi Abe, Dominik Bálan, Michal Bauer, Petr Bubeníček, Veronika Černíková, Martin Dvořák, Erik Gilk, Peter Chvojka, Vera Kaplická Yakimova, Tomáš Kubíček, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Ondřej Pešek, Vanda Pickett, Ondřej Selner, David Skalický, Jan Staněk, Eva Štědroňová, Martin Tichý). (knihydobrovsky.cz)

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Miluše Zdražilová, 976 stran, česky Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937–2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům – divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci. Dějiny totiž chápe jako sumu vzájemně se prostupujících textů a pouze nezbytnost utřídit bohatý materiál ji nutí sledovat jednotlivé proudy samostatně. Ve svém výkladu se soustřeďuje zejména na tvorbu zástupců pozdního realismu, moderny a avantgardy, a přes jejich původně deklarovanou protichůdnost pátrá po skrytých spojitostech. Detailně rekonstruuje dobový kontext, který také... (alza.cz)

Víte, že existují archeologické nálezy, s nimiž si věda vůbec neví rady, měla Sámova říše k dispozici zbraně hromadného ničení? Zatajuje oficiální egyptologie některé důležité poznatky? Jsou UFO únosy jen kamufláží, za kterou se skrývají tajné experimenty s lidským vědomím? Dospěl Nikola Tesla k vynálezu, kterým mohl změnit svět, na tyto a další pozoruhodné otázky i záhady dějin najde čtenář odpovědi v knize známého českého záhadologa a autora literatury faktu. (knihydobrovsky.cz)

Mnohé historické postavy vstupují do galerie osobností díky svým kontroverzním činům nebo nedořešeným otazníkům v jejich životních osudech. Nemálo se jich objevuje i v českých dějinách, a tak autor dostál slibu, jež dal svým čtenářům v prvním díle Záhadných postav českých dějin a zahrnul do svého pokračování další neméně pozoruhodné osobnosti, na něž už nezbylo místa. Přestože většinu uváděných jmen nejspíš znáte ze školy, většinu informací, s nimiž se zde setkáte, berte jako nahlédnutí za oponu, kde vás čekají skutečnosti obvykle neznámé nebo i překvapivé. Ty posloužily autorovi k novým syntézám, které nikdy nenesou pečeť oficiální učebnicové historiografie. Zapátrejme proto v odkazu našich předků, kteří nám svými počiny odkázali naděje i mementa, která si každý z nás v sobě nosíme doposud… (knihydobrovsky.cz)

Cílem kolektivní monografie Pokušení neviditelného: Myšlení moderny není podat komplexní zprávu o veškerých hnutích mysli mezi modernisty, ale ukázat na vybraných případech proměny tohoto myšlení, jeho transformace či případný kolaps. Jednotlivé studie pokrývají zejména období první poloviny dvacátého století, kde jsou tyto radikální proměny nejviditelnější. Úvodní studie se soustředí na jeden z "krizových stavů" moderny a (razantního) procesu modernizace konce 19. a počátku 20. století, tzv. krizi jazyka. Obrací se k českému myšlení o literatuře první poloviny 20. století a jeho proměnám či k textům pražského funkčně-strukturalistického ohniska klasického období, které jsou analyzovány pomocí komputačních nástrojů. Další studie se věnují vztahům fantasie a skutečnosti v meziválečných textech českých prozaiků, proměnám myšlení Karla Teigeho, dynamizaci pojmu obrazu či reflexí socialistického umění v českém kulturním prostředí druhé poloviny 30. let. Závěrečné studie se soustředí na myšlení autorů konce moderny, na pochybnosti o moderně patrné v jejich textech i na pokusy o hledání východisek a nových možností. (knihydobrovsky.cz)

Maxwellův démon je koncipovaným souborem studií, které se zabývají zejména tématem reprezentace objektů a událostí v literárních textech, problematikou řečových aktů v literatuře a otázkou, zda literatura existuje jako specifický institucionální fakt. Nemalý prostor je pak věnován i vztahu fikce a ne-fikce (resp. zde literatury a ne-literatury), kterýžto je ohledáván na nejrůznějších typech takzvaně nefikčních textů (cestopis, deníkově stylizovaný záznam, memoár, historický výklad). Konceptualizace problémů je inspirována obzvláště anglosaskou teorií jazyka a analytickou filozofií, především pak řečovými akty v pojetí J. L. Austina a v návaznosti na to Johna Searla, z jehož díla byl převzat zejména koncept institucionálního faktu. Za dokladový a analyzovaný materiál v knize slouží zejména texty české literatury (Majerová, Čapek, Deml, Hostovský, Weiner) a české literární kritiky (Götz, Grossman, Blažíček). Svazek obsahuje jmenný rejstřík a je doplněn obrazovou přílohou. (knihydobrovsky.cz)

Vladimír Papoušek je dlouholetým pedagogem Jihočeské univerzity, kde přednáší dějiny české literatury. Absolvoval několik pobytů na Columbia University a New York University, soustavně publikuje doma i v zahraničí - k jeho nejdůležitějším pracím posledních let patří např. Existencialisté, Trojí samota ve velké zemi či Česká literatura v Chicagu; kromě toho je spoluautorem Kritických úvah o západní literární teorii nebo sborníkůHledání literárních dějin. V souboru studií Gravitace avantgard se zaměřil na způsoby adaptace myšlenek původců avantgardy v tuzemském prostředí. V jednotlivých kapitolách se proto postupně zabývá dílem Marcela Duchampa, expresionismem a jeho pojetím v rámci Literární skupiny, Teigeho interpretací dadaismu, poetistickou prózou, tvorbou Milady Součkové a Zdeňka Rykla, ale i Bohuslava Brouka, Vladimíra Raffela nebo Jindřicha Chalupeckého. Původnost Papouškova přístupu spočívá nejen v tom, že se mnohdy věnuje dosud opomíjeným projevům české avantgardy, ale také v tom, že se ve svých analýzách pokouší revidovat a relativizovat převládající pojetí avantgardního umění, tak jak je reprezentují například teoretické stati Karla Teigeho. Kniha je objevným příspěvkem k teorii avantgardního umění, který má díky svému srozumitelnému stylu šanci zaujmout nejen fundované znalce, ale i širší čtenářskou veřejnost. (knihydobrovsky.cz)

Esejistická kniha představuje život a dílo Egona Hostovského v širším kontextu dějinných událostí 20. století, jichž byl spisovatel svědkem i obětí. Její autor usiluje o prolnutí pásma své interpretace autorova díla s řečí dobových dopisů a dokumentů, na jejichž základě lze odkrývat řadu souvislostí vztahujících se k proměnám autorovy poetiky, tak aby se osvětlily kontrasty či paralely mezi řečí Hostovského beletrie a řečí samotného autora v nebeletristických typech textů. Úvodní kapitola knihy je úvahou na téma spisovatel a ideologie, následující tři se pak zabývají autorovým životem a dílem v době prvního exilu, po roce 1948 a v období od šedesátých let do jeho smrti v roce 1973. Dílo přináší nejen řadu dosud nezveřejněných dobových materiálů a textů (např. Manipulace ždanovovské linie v ČSR) a zcela nové informace o životě a díle Egona Hostovského, ale zároveň nabízí specifický pohled na osud moderního spisovatele v turbulencích dějin 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Autor se v knize zabývá dílem Olgy Barényiové, česko-německé spisovatelky, která publikovala česky řadu děl v letech 1941-1945 a po svém odchodu do Rakouska pak několik kontroverzních protičeských románů. Z domácího obzoru poté zcela zmizela, přestože její romány a divadelní hry měly ve své době bohatou reflexi recenzentů. Informace o životě autorky jsou velice kusé a někdy mají podobu mytické senzace. Proto se autor rozhodl soustředit nikoliv na životní osudy autorky, ale především na komplexní analýzu a interpretaci celého konvolutu jejích děl - románů, povídek, divadelních her a esejů. Věnuje rovněž pozornost dobovým recenzím a časopiseckým reflexím tvorby Olgy Barényiové. Při tom si klade obecnější otázky týkající se vztahu rétorických strategií autora a dobového veřejného diskursu či proměny autorčina slovníku ve vztahu k jazyku, lokalitě a době. Součástí knihy je obrazová a dokumentární příloha. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR (knihydobrovsky.cz)

Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře, který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež nepředstavují období nijak rozsáhlé. V literárních dějinách přesto Raffel zanechal nesmazatelnou stopu. Autor této knihy se rozhodl soustředit právě na tuto stopu literární, na analýzu a interpretaci konvolutu Raffelových děl, jež zahrnuje jak knižně vydané povídkové soubory, román i zmíněný úvahový spisek, tak časopisecky uveřejněné povídky, básně, překlady, fejetony-eseje i recenze, jimiž Raffel přispíval do různých periodik až do roku 1936, a rovněž rukopisné texty z autorovy pozůstalosti. Pozornost je dále věnována také dobovým i současným reflexím Raffelovy tvorby, z nichž vyvstávají obecnější otázky týkající se vztahu specifických řečových aktů autora a dobového diskurzu, jakéhosi střetávání se dobové řeči. Literární dějiny Vladimíra Raffela nehodnotí nijak nepříznivě, všímají si ho však jen velmi zřídka. Přestože se spisovatel bezpochyby dotýkal témat aktuálních pro československou modernu 20. let, zbylo pro něho místo zajímavého, leč poněkud podivínského solitéra, přinejlepším jakéhosi modernistického zjevu. Předkládaná kniha snad čtenáři ukáže, že intelektuální a umělecký vesmír tohoto spisovatele byl mnohem bohatší. (knihydobrovsky.cz)

Ve své druhé monografické publikaci, v nichž se věnuje mimořádným zjevům světové historie, se Vladimír Liška zaměřil na zřejmě nejzáhadnější postavu evropského středověku, jejíž fascinující osudy nemají žádného srovnání – na Pannu Orleánskou či Johanku z Arku, která se z údělu chudé vesnické pasačky vyšvihla mezi nejvyšší elitu francouzského království. Navždy zůstane nepopiratelným faktem, že tato osobnost zazářila na scéně světových dějin jako meteor, aby se posléze stala legendou, „prokletou světicí“, kterou Francouzi dodnes ctí jako svou největší národní hrdinku, která jejich zemi dost možná zachránila před definitivním zánikem. Pro autora se jedná o záhadologické téma par excellence: Jak mohla sedmnáctiletá dívka dokonale ovládat rytířská bojová umění a stanout v čele armády? Existují indicie, které prozrazují, že její upálení bylo zinscenované a mladá mučednice se ve skutečnosti inkvizičnímu procesu unikla? Kdo byla Jana d’Armoises, která se objevila 5 let po Johančině smrti? Historické otazníky, jejichž zodpovězení komplikuje dodnes oficiálním historikům pozici, opět získávají v rukou našeho předního laického hledače zasutých pravd zcela originálních, provokativních podob. (patro.cz)

Společná kniha dvou literárních vědců z předních bohemistických pracovišť nabízí sérii esejisticky psaných studií, jejichž tématem jsou různorodé projevy reprezentací v moderní literatuře a kultuře. Zatímco v původním kontextu anglo-amerického nového historismu byly reprezentace zkoumány především z hlediska jejich fungování v jednotlivých literárních dílech, zde se od konkrétních děl směřuje k širším teoretickým problémům, které jsou zase zpětně osvětlovány a domýšleny na ilustrativních konkrétních textech. Autoři reflektují soudobý stav uvažování o literatuře, v němž se vytratila víra ve sjednocující systémy a hodnotové hierarchie. Hlásí se k inspiraci pragmatickým uvažováním, jež je vlastní hlavnímu proudu uvažování o literatuře v anglofonních oblastech, stejně jako k potřebě spojit akademické uvažování s pedagogickým zřetelem, tedy s otázkou použitelnosti jednotlivých konceptů a termínů, které soudobá literární a kulturní teorie nabízí. Byť je jádrem jejich uvažování materiál literární, položené otázky i navrhované odpovědi zohledňují i způsoby našeho myšlení a mluvení i o výtvarném umění, popkultuře či masových médiích. Kniha nemá nabízet nové ucelené pojmové systémy, jež by měly nahradit systémy dosavadní; jejím cílem je spíše problematizovat setrvačně přejímané přístupy a vytvářet si řeč o literatuře, která poskytne prostor pro tázání spíše než pro systematizaci správných a exaktních odpovědí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Fenomén Zappa si klade za cíl prozkoumat a z různých perspektiv analyzovat specifický kulturní fenomén, který vznikl v Československu kolem osobnosti a tvorby amerického hudebníka Franka Zappy. Snaží se zachytit vznik tohoto fenoménu a mechanismy jeho fungování ve specifickém společensko-politickém kontextu socialistického Československa, ale také přinést nové informace o rezonanci Zappovy hudby u nás, o vzniku a působení českého fanklubu Franka Zappy či o Zappově návštěvách v Praze, a nabídnout tak nové pohledy na Zappovu tvorbu a její ohlasy. Kniha je členěna na dvě části: první nabízí akademické studie, které se Zappovi věnují z různých hledisek – z hlediska transformace jazyka kulturního fenoménu a jeho překladu, sémiotiky popkultury nebo z estetické perspektivy. Vedle těchto analýz stojí studie pokoušející se uchopit poetiku Franka Zappy po stránce muzikologické a včleňují autorovu tvorbu do dobových hudebních kontextů. Druhá část knihy využívá postupů orální historie a konstruuje Zappův obraz ve vzpomínkách jeho českých fanoušků a recipientů. Knihu doprovází bohatý obrazový materiál: dobové fotografie, dokumenty i kresby. (knihydobrovsky.cz)

Mnohé historické postavy vstupují do galerie osobností díky svým kontroverzním činům nebo nedořešeným otazníkům v jejich životních osudech. Nemálo se jich objevuje i v českých dějinách, a tak autor dostál slibu, jež dal svým čtenářům v prvním díle Záhadných postav českých dějin a zahrnul do svého pokračování další neméně pozoruhodné osobnosti, na něž už nezbylo místa. Přestože většinu uváděných jmen nejspíš znáte ze školy, většinu informací, s nimiž se zde setkáte, berte jako nahlédnutí za oponu, kde vás čekají skutečnosti obvykle neznámé nebo i překvapivé. Ty posloužily autorovi k novým syntézám, které nikdy nenesou pečeť oficiální učebnicové historiografie. Zapátrejme proto v odkazu našich předků, kteří nám svými počiny odkázali naděje i mementa, která si každý z nás v sobě nosíme doposud…. Z obsahu: Prokletí krále Marobuda / Největší Slavníkovec (svatý Vojtěch) / Legenda zvaná Kristiánova / Mýtus podivné lásky (Oldřich a Božena) / Jak se rodí mučedník (svatý Jan Nepomucký) / Poslední pře Prokopa Holého / Za krále Holce (Ladislav Pohrobek) / Bonviván české renesance (Petr Vok z Rožmberka) / A vzalo si ho peklo… (Jakub Krčín z Jelčan) / Podivná smrt doktora Tyrše / Nedoceněný génius (Karel Slavoj Amerling) / Jak chutná sláva (Ema Destinová) / Smrt zaprodance (Emanuel Moravec) (patro.cz)

Společná kniha dvou literárních vědců z předních bohemistických pracovišť nabízí sérii esejisticky psaných studií, jejichž tématem jsou různorodé projevy reprezentací v moderní literatuře a kultuře. Zatímco v původním kontextu anglo-amerického nového historismu byly reprezentace zkoumány především z hlediska jejich fungování v jednotlivých literárních dílech, zde se od konkrétních děl směřuje k širším teoretickým problémům, které jsou zase zpětně osvětlovány a domýšleny na ilustrativních konkrétních textech. Autoři reflektují soudobý stav uvažování o literatuře, v němž se vytratila víra ve sjednocující systémy a hodnotové hierarchie. Hlásí se k inspiraci pragmatickým uvažováním, jež je vlastní hlavnímu proudu uvažování o literatuře v anglofonních oblastech, stejně jako k potřebě spojit akademické uvažování s pedagogickým zřetelem, tedy s otázkou použitelnosti jednotlivých konceptů a termínů, které soudobá literární a kulturní teorie nabízí. Byť je jádrem jejich uvažování materiál literární, položené otázky i navrhované odpovědi zohledňují i způsoby našeho myšlení a mluvení i o výtvarném umění, popkultuře či masových médiích. Kniha nemá nabízet nové ucelené pojmové systémy, jež by měly nahradit systémy dosavadní; jejím cílem je spíše problematizovat setrvačně přejímané přístupy a vytvářet si řeč o literatuře, která poskytne prostor pro tázání spíše než pro systematizaci správných a exaktních odpovědí. (patro.cz)

Soubor studií věnovaných třem českým literátům, kteří opustili českou domovinu v mezidobí 1938-48 a usadili se ve Spojených státech - E. Hostovský, Z. Němeček a M. Součková. (knihydobrovsky.cz)

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace je dílčím příspěvkem k problematice tematizované v rozličných podobách již od prvních filozofických úvah, od prvních reflexí na téma umění. V posledních desetiletích se reprezentace stala jedním z klíčových pojmů západní filozofie a estetiky - pojmem produktivně využívaným i zavrhovaným, otevírajícím nová témata i nové pohledy na témata stará. V českém prostředí však tento pojem dosud nezazníval tak, jak by odpovídalo jeho významu. Předkládaná monografie usiluje přispět k obohacení tohoto nezaplněného prostoru v českém teoretickém a kritickém diskurzu. Jejím záměrem není komplexně zmapovat problematiku reprezentace ani poskytnout čtenáři její systematický teoretický výklad, ale nahlédnout toto téma z různých perspektiv, z nichž může být reflektováno i využíváno při zkoumání filozofického a teoretického diskurzu, při analýze řeči literatury i filmu. (patro.cz)

Kniha Václava Papouška o životě a díle spisovatele Zdeňka Němečka (1894-1957) přibližuje čtenářům významnou osobnost české kultury dvacátého století. Prozaik, dramatik, básník, publicista a diplomat Zdeněk Němeček obohatil českou literaturu díly, jejichž děj se odehrává v cizích zemích (Spojené státy, Francie, Španělsko, Kanada), v nichž sám dlouhá léta pobýval. Vladimír Papoušek v první části knihy zachycuje podrobně Němečkovu životní pouť, v druhé části pak analyzuje jeho literární dílo, včetně próz vydaných v exilu, novel, povídek, dramat a veršů zůstávajících dosud v rukopisech a publicistiky, kterou Němeček v padesátých letech psal pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Knihu doplňuje obrazová příloha, bibliografie prací Zdeňka Němečka a výběrová biblografie literatury o něm. (knihydobrovsky.cz)

Ve své druhé monografické publikaci, v nichž se věnuje mimořádným zjevům světové historie, se Vladimír Liška zaměřil na zřejmě nejzáhadnější postavu evropského středověku, jejíž fascinující osudy nemají žádného srovnání - na Pannu Orleánskou či Johanku z Arku, která se z údělu chudé vesnické pasačky vyšvihla mezi nejvyšší elitu francouzského království. Navždy zůstane nepopiratelným faktem, že tato osobnost zazářila na scéně světových dějin jako meteor, aby se posléze stala legendou, "prokletou světicí", kterou Francouzi dodnes ctí jako svou největší národní hrdinku, která jejich zemi dost možná zachránila před definitivním zánikem. Pro autora se jedná o záhadologické téma par excellence: Jak mohla sedmnáctiletá dívka dokonale ovládat rytířská bojová umění a stanout v čele armády? Existují indicie, které prozrazují, že její upálení bylo zinscenované a mladá mučednice se ve skutečnosti inkvizičnímu procesu unikla? Kdo byla Jana d'Armoises, která se objevila 5 let po Johančině smrti? Historické otazníky, jejichž zodpovězení komplikuje dodnes oficiálním historikům pozici, opět získávají v rukou našeho předního laického hledače zasutých pravd zcela originálních, provokativních podob. (knihydobrovsky.cz)

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby? Anebo naopak právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje nebo i trvaleji neguje, což v důsledku určuje, zda se ono dílo stane kanonickým, či antikanonickým? V první části knihy nabízí autor několik teoretických studií, jež se pokoušejí postihnout možné obecné prvky stylu, jako jsou rytmus, rozpornost nebo "rozepře", figurace, slovník atd. Využívá přitom metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (John Searle či Donald Davidson), neopragmatismu (Richard Rorty) nebo francouzského poststrukturalismu (Jean-François Lyotard). Ve druhé části pak v několika případových studiích zkoumá konkrétní poetiky autorů, a to jak těch, jejichž díla se stala kanonickými (Jaroslav Hašek či Milan Kundera), tak i těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost a jejichž poetiky byly definovány jako menšinové či okrajové, byť se jejich uznání v čase posouvalo (Ladislav Klíma, Jaroslav Durych či Karel Schulz). (knihydobrovsky.cz)

Kniha Chór a disonance. Česká literatura 1947-1963 je volným pokračováním předchozí třísvazkové řady Dějiny nové ("nové") moderny a součástí dlouhodobého projektu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. V první části knihy se autorský, který tvoří literární a umělečtí historici a teoretici z filozofických fakult Jihočeské a Karlovy univerzity, zabývá kulturními a ideovými souvislostmi této komplikované doby, kdy se po roce 1948 komunistický režim v Československu pokoušel o manipulaci celé společnosti ve jménu realizace utopického projektu příštího společenského "ráje". V jednotlivých kapitolách se jejich autoři pokoušejí tyto dobové proměny oficiální literatury a kultury popsat a uchopit. Pozornost je však věnována i - mnohdy osamoceným -kulturním aktivitám vzdorujících jedinců či malých skupin, které usilovaly o svobodný projev a autonomní tvůrčí gesto, a to navzdory totalitárnímu úsilí o jejich ovládnutí a uzavření neprostupnou hranicí, jež oddělovala takzvaný socialistický tábor od zbytku světa. Druhá část pak mapuje morfologické proměny jednotlivých literárních druhů v daném období - lyriky, epiky a dramatu, a to vždy s ohledem na jejich širší kulturní a společenský kontext. Knihu doplňují též přehledy vybrané soudobé literární a kulturní produkce doplněné o významné společenské a politické události. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937–2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům – divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci. Dějiny totiž chápe jako sumu vzájemně se prostupujících textů a pouze nezbytnost utřídit bohatý materiál ji nutí sledovat jednotlivé proudy samostatně. Ve svém výkladu se soustřeďuje zejména na tvorbu zástupců pozdního realismu, moderny a avantgardy, a přes jejich původně deklarovanou protichůdnost pátrá po skrytých spojitostech. Detailně rekonstruuje dobový kontext, který také konfrontuje s pozdější, „současnou“ recepcí i výzkumem. A tak monografie psaná na přelomu 20. a 21 století přináší též naléhavou a neskrývaně subjektivní výpověď o autorčině vlastní době. (knihydobrovsky.cz)

Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře, který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež nepředstavují období nijak rozsáhlé. V literárních dějinách přesto Raffel zanechal nesmazatelnou stopu. Autor této knihy se rozhodl soustředit právě na tuto stopu literární, na analýzu a interpretaci konvolutu Raffelových děl, jež zahrnuje jak knižně vydané povídkové soubory, román i zmíněný úvahový spisek, tak časopisecky uveřejněné povídky, básně, překlady, fejetony-eseje i recenze, jimiž Raffel přispíval do různých periodik až do roku 1936, a rovněž rukopisné texty z autorovy pozůstalosti. Pozornost je dále věnována také dobovým i současným reflexím Raffelovy tvorby, z nichž vyvstávají obecnější otázky týkající se vztahu specifických řečových aktů autora a dobového diskurzu, jakéhosi střetávání se dobové řeči. Literární dějiny Vladimíra Raffela nehodnotí nijak nepříznivě, všímají si ho však jen velmi zřídka. Přestože se spisovatel bezpochyby dotýkal témat aktuálních pro československou modernu 20. let, zbylo pro něho místo zajímavého, leč poněkud podivínského solitéra, přinejlepším jakéhosi modernistického zjevu. Předkládaná kniha snad čtenáři ukáže, že intelektuální a umělecký vesmír tohoto spisovatele byl mnohem bohatší. (patro.cz)

Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937-2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům - divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci. Dějiny totiž chápe jako sumu vzájemně se prostupujících textů a pouze nezbytnost utřídit bohatý materiál ji nutí sledovat jednotlivé proudy samostatně. Ve svém výkladu se soustřeďuje zejména na tvorbu zástupců pozdního realismu, moderny a avantgardy, a přes jejich původně deklarovanou protichůdnost pátrá po skrytých spojitostech. Detailně rekonstruuje dobový kontext, který také konfrontuje s pozdější, "současnou" recepcí i výzkumem. A tak monografie psaná na přelomu 20. a 21 století přináší též naléhavou a neskrývaně subjektivní výpověď o autorčině vlastní době. (knihydobrovsky.cz)

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější podněty; ani ty ale zatím v českém prostředí příliš nerezonovaly. Kniha Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře je pokusem podněty neopragmatismu nejen zmapovat a zprostředkovat, ale také domyslet a provázat na místní tradici, k níž mají někdy až překvapivě blízko. Tak jako se už na konci sedmdesátých let pragmatické myšlení potkalo - navenek okázalou srážkou - s recepční estetikou Wolfganga Isera, nabízí se položit si otázku, nakolik se pragmatický zřetel k funkčnosti kryje s pojetím funkce, jež stojí na piedestalu pražského strukturalismu. Kniha se snaží ukázat, že neopragmatické myšlení je schopno oživit a zproduktivnit naše debaty o interpretaci nebo o způsobech psaní literárních dějin, ale dokáže také nabídnout nové pohledy na pociťovanou krizi literární teorie, ale i na otázku, kam patří populární kultura. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Walter Demel; Hans-Ulrich Thamer, 480 stran, česky, pevná s přebalem matná Další svazek šestidílné edice Dějin světa se zaobírá dějinnými procesy, jež vedly ke zrodu moderny s jejími pro nás důvěrně známými rysy. Autoři se nejprve podrobně zabývají demografickými proměnami v novověku a postupnou industrializací, jež vedla k naprosté restrukturalizaci společnosti. Jestliže v 16. a 17. století došlo k novému etablování rozvíjejících se věd, pak období osvícenství je již přímo ve znamení vědecké revoluce. V politické oblasti dochází ke vzniku a vývoji státu, budovaného na základě ústavy. Objevují se nové světodějinné koncepce, mezi nimiž největšího vlivu dosáhnou myšlenky Hegelovy; ty se v Marxově přepracování posléze stanou kolébkou revolucí, jež zasáhnou svět. Dochází ke „globalizaci Evropy“ zakládáním nových koloniálních panství, která však zároveň redukují někdejší dvojstrannou výměnu mezi zeměmi. Evropa se šíří do světa nejen hospodářsky, ale... (alza.cz)

Víte, že existují archeologické nálezy, s nimiž si věda vůbec neví rady, měla Sámova říše k dispozici zbraně hromadného ničení? Zatajuje oficiální egyptologie některé důležité poznatky? Jsou UFO únosy jen kamufláží, za kterou se skrývají tajné experimenty s lidským vědomím? Dospěl Nikola Tesla k vynálezu, kterým mohl změnit svět, na tyto a další pozoruhodné otázky i záhady dějin najde čtenář odpovědi v knize známého českého záhadologa a autora literatury faktu. (patro.cz)

Oproti předchozím autorovým dílům má toto jednu zvláštnost. Více než polovina jejího obsahu je tentokrát zaměřena na tři významná období naší novodobé historie, reprezentovaná třemi významnými osobnostmi: Emilem Háchou, Rudolfem Slánským a Alexandrem Dubčekem. Není to žádná náhoda. Uvedená jména totiž pojí podobně tragický osud a všichni byli navíc služebníky, strůjci i oběti politiky, která náš národ zasáhla přímo osudově. A poněvadž tato osudovost událostí relativně blízkých je v mnohém stále ještě živá, určitě stojí za to si je připomínat a hledat v nich poučení pro přítomnost i budoucnost. Z tohoto důvodu jim autor věnoval zcela mimořádnou pozornost a zařadil uvedené osobnosti do reality historického obrazu bez příměsi polopravd a mýtů, jež je donedávna doprovázely a mnohdy stále doprovázejí. Další pozoruhodnou historickou sondáž autor směřoval i k „největší Češce“ našich dějin, Boženě Němcové, opředenou rovněž celou škálou mytologizovaných historismů. Její tragický osud je zobrazen na pozadí nevydařeného manželství, které se jí nakonec stalo bezvýchodiskovým peklem. Autor zároveň polemizuje s některými senzacemi, které se v posledních desetiletích kolem původu této významné české spisovatelky vynořily. Idylickou vycházkou do naší minulosti není ani přiblížení dalších vybraných osobností – svaté Anežky Přemyslovny, velmože Jindřicha z Lipé nebo někdejší první dámy rudolfínské epochy Polyxeny Lobkovicové. I zde totiž můžeme sledovat konfliktnost a tragiku jejich neobyčejně pohnutých životních osudů. Originální je i kapitola pojednávající o záhadné tragédii, která se odehrála jen před několika tisíciletími v jeskyni Býčí skála a je dodnes opředena řadou dohadů a nejasností. Liška nabízí zcela nekonvenční řešení tohoto rébusu (patro.cz)

V další ze svých historických sondáží navazuje Vladimír Liška na svou rekonstrukci nejasných otázek okolo nejslavnějšího dějinného mýtu Největší tajemství Ježíše z Nazaretu (2002). Svou výpravu do minulosti s podtitulem Odpadlík, disident, intrikán či tvůrce? věnuje postavě apoštola Pavla. (patro.cz)

Vladimír Liška navázal na úspěšnou řadu titulů věnovaných historickým osobnostem, jimž se věnoval např. v knihách Po stopách římských tyranů, Neslavné konce slavných či Neslavné konce mocných, tentokrát se však zaměřil na známé i méně známé postavy ryze české. Jako vždy se na základě dostupných faktů snaží naviklat zažité představy o historických osobách a dějinných událostech a hledá nové souvislosti. (patro.cz)

Role šedých eminencí je často nejen opomíjena, ale i nedoceněna. Tyto osobnosti stojí v pozadí politického a společenského dění a disponují možnostmi rozhodovat o důležitých otázkách, mnohdy mají ve svých rukou osudy národů. S jejich jmény se pojí dobro i zlo, často dokonce obojí, neboť se většinou jednalo o vcelku kontroverzní osobnosti. Tak už to bývá – dějiny totiž nelze nahlížet skrze černobílé prizma a pro šedé eminence to platí dvojnásob. (patro.cz)

Kniha je velice pozoruhodnou sondou autora k postavám naší historie. Více než polovina obsahu je tentokrát zaměřena na tři významná období naší novodobé historie, reprezentovaná osobnostmi - Emilem Háchou, Rudolfem Slánským a Alexandrem Dubčekem. (knihydobrovsky.cz)

Vladimír Liška navázal na úspěšnou řadu titulů věnovaných historickým osobnostem, jimž se věnoval např. v knihách Po stopách římských tyranů, Neslavné konce slavných či Neslavné konce mocných, tentokrát se však zaměřil na známé i méně známé postavy ryze české. Jako vždy se na základě dostupných faktů snaží naviklat zažité představy o historických osobách a dějinných událostech a hledá nové souvislosti. (knihydobrovsky.cz)

Role tzv. šedých eminencí je v dějinách často nejen opomíjena, ale i nedoceněna, ačkoli je zpravidla jen dočasná. Tyto osobnosti obvykle stojí v pozadí politického a společenského dění, avšak navzdory tomu disponují možnostmi rozhodovat o důležitých otázkách, mnohdy mají ve svých rukou osudy celých národů. Tato kniha nabízí zúžený výběr historických postav, které na sebe v běhu dějin výrazně upozornily právě tím, že se staly šedými eminencemi, a pro svá životní dramata, která díky tomu prožily, se jejich jména trvale zapsala do historické paměti. S jejich jmény se pojí dobro i zlo, často dokonce obojí, neboť se většinou jednalo o vcelku kontroverzní osobnosti. Tak už to bývá – dějiny totiž nelze nahlížet skrze černobílé prizma a pro ty osobnosti, jež je pomáhaly spoluvytvářet, to platí dvojnásob. Z jejich životních osudů můžeme dnes čerpat jisté poučení, neboť poučení z dějin nám i v současnosti často chybí… (knihydobrovsky.cz)

Vladimír Renčín, František Palacký a jeho Dějiny národu českého, Dějiny naší říše Josefa Pekaře a klasické dílo Aloise Jiráska Staré pověsti české jsou v této unikátní knize průvodci českou historií. Spojení textů tří renomovaných dějepisců s klasikou Renčínova humoru dostává v mnoha případech zcela nečekaný náboj, často se posouvá z vážna do grotesky, aby naopak na následujících stranách v této exkurzi do dějin našich zemí přimělo čtenáře k zamyšlení nad tím, proč se někdy tak nečekaně opakují. (knihydobrovsky.cz)

Role šedých eminencí je často nejen opomíjena, ale i nedoceněna. Tyto osobnosti stojí v pozadí politického a společenského dění a disponují možnostmi rozhodovat o důležitých otázkách, mnohdy mají ve svých rukou osudy národů. S jejich jmény se pojí dobro i zlo, často dokonce obojí, neboť se většinou jednalo o vcelku kontroverzní osobnosti. Tak už to bývá – dějiny totiž nelze nahlížet skrze černobílé prizma a pro šedé eminence to platí dvojnásob. (vemzu.cz)

Monografie se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury. Jednotlivé kapitoly ohledávají teorii řečových aktů (J. R. Searle, M. L. Prattová, J. H. Miller), termíny jako radikální překlad (W. V. O. Quine), radikální interpretace (D. Davidson), zdrojová metafora (S. C. Pepper), koncový slovník či normální a abnormální diskurz (R. Rorty), pojetí významu u R. Ingardena a J. Mukařovského nebo reflexi Derridovy dekonstrukce z pozic postanalytických a neopragmatických. Cílem publikace je prozkoumat možnosti, které tyto teorie, koncepty a pojmy otevírají myšlení o literatuře, a také ověřit potenciál jejich využití při analýze literárněvědného diskurzu. Jednotlivé kapitoly se z této perspektivy zaměřují na spory F. X. Šaldy a K. Čapka, poválečné studie J. Mukařovského, proměny slovníku S. K. Neumanna, K. Teigeho a V. Černého či na eseje a překlady románů M. Kundery. (knihydobrovsky.cz)

Prozaik Vladimír Raffel (1898-1967) nepatří mezi spisovatele, jejichž jméno se v literární historii skloňuje příliš často. Tento bytostný intelektuál, jakkoliv plodný a nesporně tvůrčí, v zásadě celé své dílo vychrlil ve dvacátých letech minulého století, aby se pak již nadosmrti umělecky odmlčel a věnoval se "pouze" své psychiatrické praxi. Přesto zanechal v dějinách české literatury nesmazatelný otisk. Edice s názvem Ta, jež povstala z krystalu reprezentuje Raffelovo kompletní, knižně publikované povídkové dílo vycházející mezi lety 1927 až 1930, jež v kontextu dobové avantgardní tvorby nese příznačné atributy fascinace moderní technikou (elektřina, stroje, kino a další), již Raffel, původní profesí lékař, modifikuje imaginativními inspiracemi vyvěrajícími ze svého povolání, ze zájmu o moderní filosofii, zevrubných znalostí modernistické francouzské literatury a úsilí o lakonický literární experiment. Raffelovy cykly Elektrické povídky, Tělové povídky, Patetické povídky, Taneční povídky a Prapovídky, dosud spíše přehlížené, plasticky doplňují a stejnou měrou i mírně rozostřují obraz české meziválečné avantgardy skrz dílo tohoto uměleckého solitéra s bohatou fantazií a smyslem pro stylovou a myšlenkovou preciznost. Autorovy texty doplňuje průvodní studie Vladimíra Papouška . (knihydobrovsky.cz)

Tato kolektivní monografie se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších filosofických proudů dvacátého století - pragmatismus. Kniha sleduje jeho recepci v českém prostředí ve dvacátých a třicátých letech, a to v dílech tak různých autorů, jako byli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek. Autoři se obracejí k pragmatismu jako k myšlenkovému proudu, který svým originálním způsobem tematizoval otázky své doby, se snahou najít paralely či odlišná řešení, jimiž na identické či obdobné otázky odpovídala kontinentální estetika. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je rozsiahlym historickým prierezom vojenského diania na našom území od najstarších čias do súčasnosti a predstavuje aj najvýznamnejšie osobnosti slovenskej či inej národnosti, ktoré sú späté s vojnovými konfliktmi. Je rozdelená na 18 kapitol podľa historických období a spolupracovalo na nej sedem významných slovenských odborníkov z Vojenského historického ústavu SAV. Okrem pútavého textu ju dopĺňa množstvo ilustrácií, dobových aj súčasných fotografií, grafov a máp bitiek i ťažení. (patro.cz)

Kniha je rozsiahlym historickým prierezom vojenského diania na našom území od najstarších čias do súčasnosti a predstavuje aj najvýznamnejšie osobnosti slovenskej či inej národnosti, ktoré sú späté s vojnovými konfliktmi. Je rozdelená na 18 kapitol podľa historických období a spolupracovalo na nej sedem významných slovenských odborníkov z Vojenského historického ústavu SAV. Okrem pútavého textu ju dopĺňa množstvo ilustrácií, dobových aj súčasných fotografií, grafov a máp bitiek i ťažení. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je stručný přehled dějin výtvarného umění, jehož hlavním předsevzetím je podat ucelený pohled na výtvarné umění od těch nejstarších dob až po současnost. V žádném případě si tato publikace nečiní nárok na vyčerpávající sondu - výběr, způsob a obsáhlost zpracování byly podřízeny středoškolským potřebám. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Monografie Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury. Jednotlivé kapitoly ohledávají teorii řečových aktů (J. R. Searle, M. L. Prattová, J. H. Miller), termíny jako radikální překlad (W. V. O. Quine), radikální interpretace (D. Davidson), zdrojová metafora (S. C. Pepper), koncový slovník či normální a abnormální diskurz (R. Rorty), pojetí významu u R. Ingardena a J. Mukařovského nebo reflexi Derridovy dekonstrukce z pozic postanalytických a neopragmatických. Cílem publikace je prozkoumat možnosti, které tyto teorie, koncepty a pojmy otevírají myšlení o literatuře, a také ověřit potenciál jejich využití při analýze literárněvědného diskurzu. Jednotlivé kapitoly se z této perspektivy zaměřují na spory F. X. Šaldy a K. Čapka, poválečné studie J. Mukařovského, proměny slovníku S. K. Neumanna, K. Teigeho a V. Černého či na eseje a překlady románů M. Kundery. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Olga Barényiová, 264 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Anotace. Kdo čte anotace? Všichni je chtějí či musejí číst. Knihkupci, učitelé, novináři. I vyhledávače. Redaktoři je neradi píší. Autoři jak kdy. Napsat knihu není jako napsat anotaci. Čtou anotaci postavy z knihy? Co si o ní asi myslí? Co si mohou myslet Viktor a Pavla o Románu? Mohou žárlit jeden na druhého? Anotace mne zmínila dříve! Nebo může žárlit autorka? Že jsou postavy v anotaci a díle zmíněny důrazněji než ona? Může postava jednat jinak, než by autorka chtěla? Může milovat jeden třetího a jednat proti vůli nemilovat? Autorku bychom neměli pominout. Co o ní víme? Může si česky píšící německá autorka vybrat pro vydání bytostně experimentálního a přitom čtenářsky velmi atraktivního románu „vhodnější dobu“, než je jaro 1945? Ukončit tak úspěšnou sérii beletristických a dramatických děl a pak takříkajíc zmizet v dějinách? V dějinách literatury minimálně na pár desetiletí. Může si... (alza.cz)