Byla jsem doktorkou v osvětimi - musela jsem asistovat mengelemu - gisella perlová

Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození.Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince.Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho.Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení.S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen.Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví.Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.Gisella Perlová (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Gisella Perlová, 200 stran, česky Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození. Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince. Pohled doktorky Perlové na události vOsvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho. Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem... (alza.cz)

Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození. Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince. Pohled doktorky Perlové na události vOsvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho. Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení. S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen. Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví. (patro.cz)

Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života. (knihydobrovsky.cz)

Sandály z kolekce Lauren Ralph Lauren. Model vyroben z přírodní kůže. (answear.cz)

Sandály z kolekce Lauren Ralph Lauren. Model vyroben z přírodní kůže. (answear.cz)

Lex van Weren byl jedním z nejlepších trumpetistů 20. století, v jeho minulosti se však skrývaly děsivé stíny. Jako člen táborového orchestru přežil uvěznění v Osvětimi a jeho vyprávění dnes podává svědectví o tom, jak nacismus deformoval lidskou mysl. Mrazivé vzpomínky přeživšího ukazují hloubku traumatu zapříčiněného holokaustem – a týkají se i poválečných let, kdy minulost ožila třeba v podobě van Werenova setkání s velitelem koncentračního tábora. (patro.cz)

Lex van Weren byl jedním z nejlepších trumpetistů 20. století, v jeho minulosti se však skrývaly děsivé stíny. Jako člen táborového orchestru přežil uvěznění v Osvětimi a jeho vyprávění dnes podává svědectví o tom, jak nacismus deformoval lidskou mysl. Mrazivé vzpomínky přeživšího ukazují hloubku traumatu zapříčiněného holokaustem – a týkají se i poválečných let, kdy minulost ožila třeba v podobě van Werenova setkání s velitelem koncentračního tábora. (knihydobrovsky.cz)

Rakovina prsu - nejrozšířenější nádorové onemocnění u žen. Tato kniha vypráví o ženách, které bojovaly se smrtelnou chorobou. (knihydobrovsky.cz)

"NEMUSEL SOM PREŽIŤ JE AUTENTICKÝ PRÍBEH O UTRPENÍ, SMÚTKU A STRACHU JEDNÉHO CHLAPCA V HROZNÝCH ČASOCH A NA HROZNOM MIESTE". (Rex Murphy, National Post) Len čo pätnásťročný židovský chlapec Tibor "Max" Eisen, rodák z Moldavy nad Bodvou vo vtedajšom Československu, unikne takmer istej smrti na hraniciach Maďarska a Ukrajiny okupovanej Nemeckom, na čas si vydýchne. Na rozdiel od desaťtisícov ďalších sa spolu s rodinou vyhol poprave, ktorá mala zavŕšiť transport židov na hranice vo vagónoch pre dobytok. To je však len začiatok jeho nočnej mory... V roku 1944 sa v dobytčiaku ocitá znova a cieľovou stanicou je tentoraz Auschwitz Birkenau. Mladý Max zakúša otročinu v tábore aj stratu najbližších. Život mu, paradoxne, zachráni útok strážnika SS, po ktorom sa chlapca ujme politický väzeň a chirurg Tadeusz Orzeszko. Max nestráca vôľu žiť, aby mohol splniť svoj sľub otcovi a celému svetu podať mrazivé svedectvo o tom, ako ho nacisti pripravili o pokojné dospievanie a aká nesmierne cenná je sloboda. V tej chvíli som si prial, aby mi komandant strelil guľku do hlavy. Myslel som na svojich príbuzných a na to, ako sa museli cítiť, keď čelili vlastnej smrti. Keď matka vstúpila do plynovej komory, mala na starosti troch mojich súrodencov. Ako len v tej hroznej komore musela bojovať o posledný dych! Aké to bude v mojom prípade? Pomalé či rýchle? Opustí moja duša telo? Stretnem sa znovu s rodinou? MAX EISEN prežil pobyt v koncentračnom tábore Auschwitz Birkenau a po komunistickom prevrate aj väzenie v Prahe na Pankráci. Napokon emigroval do Kanady, kde prednášal, vzdelával a venoval sa téme holokaustu. (patro.cz)

Konec druhé světové války znamenal začátek velké tragédie pro německé obyvatele ztracených území na východě, jež tam žili po staletí: nejprve útěk a vyhnání a později přesídlení, a především bolestnou ztrátu vlasti svých předků. Odhaduje se, že se na náročnou a nebezpečnou cestu na Západ vydalo dvanáct milionů lidí, především žen, dětí a starců, aby unikli krutostem vítězů, jež se nyní mstili německému civilnímu obyvatelstvu za zločiny spáchané wehrmachtem v jejich zemích. Po evakuacích z rozbombardovaných měst bylo třeba uprchlíky přijmout, postarat se o ně a integrovat je do společnosti. Tito lidé často neměli nic víc než batoh na zádech, roztrhané oblečení a rozedrané boty. Přišli o všechno - o svůj majetek, mnohdy o rodinu a přátele, o svou milovanou vlast. Nezbylo jim nic a museli se spoléhat na pomoc lidí na Západě, kteří je ne vždy vítali s otevřenou náručí, často tomu bylo spíš naopak. Mnozí možná zpočátku doufali, že se budou moci vrátit domů, ale tato naděje rychle skončila. Spojenci jim brzy dali jasně najevo, že tento návrat zůstane pouhým snem.Deset žen, kterým je kolem devadesáti let, svěřilo autorce své příběhy týkající se těchto událostí. Tehdy se ještě jednalo o dívky nebo mladé ženy, většinou zcela závislé na síle a odvaze svých matek nebo prarodičů, kteří dnes už nežijí. (knihydobrovsky.cz)

Na místě, kde došlo k přepadení vozu, který převážel peníze do bankomatů, objeví kapitán Vrána mrtvolu jednoho z členů bezpečnostní agentury. O několik kilometrů dále jsou k tělu zavražděné staré dámy povoláni kapitáni Šárka Karafiátová a Petr Beránek. Zdánlivě nesouvisející případy se záhy propojí a všechny tři společně čeká spletitá cesta k dopadení pachatelů loupeže a zároveň i nelítostných vrahů. K vyšetřovací skupině se připojuje nenapravitelný Ctirad Karafiát. (knihydobrovsky.cz)

Moje jméno je Liliana Bucci, ale všichni mi říkají Tatiana. Narodila jsem se v Rijece 19. září 1937 a jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Já jsem Alessandra Bucci, ale odjakživa mi všichni říkají Andra. Narodila jsem se v Rijece 1. července 1939 a stejně jako moje sestra Tati jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Více než rok před koncem války se dostávají do koncentračního tábora Osvětim, bezbranné a nevědomé jsou vrženy do toho nejodpornějšího mechanismu nacistické vyhlazovací mašinerie. Obě sestry přežily možná proto, že je považovali za dvojčata a zařadili je do bloku dětí určených k otřesným lékařským pokusům. Vzpomínají na hrůzy, které zažily: zimu, hlad, strašidelné hromady mrtvol, letmé návštěvy mámy, vyhublé tak, že ji nemohly poznat. A vždy v pozadí komín, který chrlí kouř a plameny, jediný způsob, jak se „dostat ven“, pokud jste Židé, jak říkali strážci… Při vyprávění svého příběhu s obtížemi hledají slova a kladou si mimo jiné i otázku: Jak to, že jsme přežily, proč zrovna my? Podle nejnovějších odhadů bylo do Osvětimi deportováno přes 230 000 chlapců a dívek z celé Evropy, pouze několik desítek přežilo. Toto je příběh dvou z nich. (patro.cz)

Kniha je výjimečným svědectvím o odvrácené straně života velkého básníka, jehož skutečný příběh obvykle neplní řádky učebnic. Autorka se s Neumannem setkala v roce 1904. Začala navštěvovat jeho proslulou vilu v Olšanech, zanedlouho se sblížili a uprchli do Vídně. Následovalo osmnáct let společného života; láskyplné chvíle se střídaly s obdobími nenávisti a útěků jednoho či druhého. Neumannova záliba v alkoholu a milostných avantýrách je známa. Memoáry zachycují – často ve skandálních souvislostech – celou řadu osobností: bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, Tomana jako pobudu, záletnou Majerovou i mnohé další… Kniha se dá číst různě – jako „drby“ o slavných, kapitoly z dějin české literatury, román o nelehkém ženském údělu i feministický pamflet vyrovnávající si účty se světem mužů. Není divu, že byla v době svého vzniku nepublikovatelná. (patro.cz)

Memoáry zachycují-často ve skandálních souvislostech-celou řadu osobností, které patřily k nejuznávanějším veličinám naší literatury: Karla Tomana jako pobudu, bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, "vypečenou" a záletnou Marii Majerovou, Jakuba Demla, Františka Gellnera a další a další literáty, malíře, novináře, anarchisty... (knihydobrovsky.cz)

eBook: Mgr. Hanka Synková, autorka úspěšné knížky Nebuďme kyselí, buďme zdraví, se opět dělí o vlastní zkušenosti. Doporučuje zapojit zdravý rozum, neboť „zázračné preparáty na zhubnutí“ zeštíhlí pouze konto či peněženku. Předává praktické rady, jak si udržet optimální váhu. Pamatuje nejen na tělo, ale i na duši. Nechybí nadhled a humor. (knihydobrovsky.cz)

Budovu Invalidovny v Praze – Karlíně, chátrající skvost barokní architektury, čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Vůbec první ucelenější zpracování dějin Invalidovny se zabývá především osudy lidí, kteří do tohoto areálu přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v něm svůj příběh či jeho část. Kniha podrobně přibližuje téma Strozziho nadace, zabývá se vlastní stavbou budovy a specifickými podmínkami života v ní. Zejména se ale snaží proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili. Z dějin 18. a 19. století se dochovaly spíše střípky, ve 20. století se již daří skládat ucelenější příběhy. Jsou zajímavé, někdy podivné i kuriózní, rozhodně nás však neponechají lhostejnými. (patro.cz)

Budovu Invalidovny v Praze - Karlíně, chátrající skvost barokní architektury, čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Vůbec první ucelenější zpracování dějin Invalidovny se zabývá především osudy lidí, kteří do tohoto areálu přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v něm svůj příběh či jeho část. Kniha podrobně přibližuje téma Strozziho nadace, zabývá se vlastní stavbou budovy a specifickými podmínkami života v ní. Zejména se ale snaží proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili. Z dějin 18. a 19. století se dochovaly spíše střípky, ve 20. století se již daří skládat ucelenější příběhy. Jsou zajímavé, někdy podivné i kuriózní, rozhodně nás však neponechají lhostejnými. Edice Traumata války, jejíž třetí svazek Vám nabízíme, představuje nové pohledy na vojenské konflikty, jejichž traumatizující dopad lze sledovat i desítky let po jejich ukončení. Příběhy obětí, svědků a zločinců zrcadlí hluboké společenské otřesy, které zejména Evropě přinesla válka. Odborně pojaté publikace se zabývají také každodenním životem "malých" jednotlivců stižených válkou, a to na pozadí přelomových událostí starého kontinentu (v edici zatím vyšly tituly: Stroje na smrt a Bratrstvo). (knihydobrovsky.cz)

Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční pobyt chlapce, který po několika dnech zůstal sám, v Birkenau, jeho asi tříměsíční pobyt v Hlavním táboře Osvětim, kde se dožil osvobození, a rovněž jeho dvojměsíční cesta přes Polsko a Maďarsko na Jižní Slovensko a počátky jeho přizpůsobení „doma“. (patro.cz)

Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k "urychlenému odbavení" Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční pobyt chlapce, který po několika dnech zůstal sám, v Birkenau, jeho asi tříměsíční pobyt v Hlavním táboře Osvětim, kde se dožil osvobození, a rovněž jeho dvojměsíční cesta přes Polsko a Maďarsko na Jižní Slovensko a počátky jeho přizpůsobení "doma". (knihydobrovsky.cz)

E. Vlasáková v nové knize „znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu. Vypravěčka při tom procházení vyvolává vzpomínku nejen na sousedy v nájemním domě a v okolních ulicích. Rovněž potkává a bere vážně fantomové děje promítané v městském kině, na divadle ji zdejší ochotníci okouzlí operetou. Dívče se drží tety Vlasty a pravidelně se zúčastňuje shromáždění v kostele, na konfirmaci dosud nemá věk. Rovněž svědomitě splňuje základní školní docházku, kde se před tabulí střídají učitelky čím dál víc poplatné komunistům. Zato se tam dobře snáší se svými katolickými spolužačkami, ale ani po sloučení s chlapeckou třídou nevěnuje zatím pozornost spolužákům. A už vůbec ne školitelům ateistické výchovy. Místní muži vpadnou plnou vahou do rukopisu později, ať jako životní opory, nebo slaboši a vyžírkové. Ona je však nesoudí. Svědomitost hodné dcery – v překlenutí doby je také maminkou a babičkou, se finálně projevila v té nejvážnější a nejpřirozenější službě přestárlým našim. To prozatím stačí, nerad bych tu procházku redukoval na figury a trasy. Věřím, že čtenářský zážitek se spolehlivě dostaví. Byla jsem s našima na procházce je přehledný literární útvar, próza členěná na dvě části, propojené jednotou místa i totožností hlavních postav. Rozevřená ve dvou časech vyprávění. Jako první se tu odkrývají vrstvy paměti v příbězích s dílčí pointou, následuje souvislá a bez možnosti úniku zakončená zpráva." – Jiří Soukup (patro.cz)

E. Vlasáková v další knize "znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu. (knihydobrovsky.cz)

"NEMUSEL SOM PREŽIŤ JE AUTENTICKÝ PRÍBEH O UTRPENÍ, SMÚTKU A STRACHU JEDNÉHO CHLAPCA V HROZNÝCH ČASOCH A NA HROZNOM MIESTE". (Rex Murphy, National Post)Len čo pätnásťročný židovský chlapec Tibor "Max" Eisen, rodák z Moldavy nad Bodvou vo vtedajšom Československu, unikne takmer istej smrti na hraniciach Maďarska a Ukrajiny okupovanej Nemeckom, na čas si vydýchne. Na rozdiel od desaťtisícov ďalších sa spolu s rodinou vyhol poprave, ktorá mala zavŕšiť transport židov na hranice vo vagónoch pre dobytok. To je však len začiatok jeho nočnej mory...V roku 1944 sa v dobytčiaku ocitá znova a cieľovou stanicou je tentoraz Auschwitz Birkenau. Mladý Max zakúša otročinu v tábore aj stratu najbližších. Život mu, paradoxne, zachráni útok strážnika SS, po ktorom sa chlapca ujme politický väzeň a chirurg Tadeusz Orzeszko. Max nestráca vôľu žiť, aby mohol splniť svoj sľub otcovi a celému svetu podať mrazivé svedectvo o tom, ako ho nacisti pripravili o pokojné dospievanie a aká nesmierne cenná je sloboda.V tej chvíli som si prial, aby mi komandant strelil guľku do hlavy. Myslel som na svojich príbuzných a na to, ako sa museli cítiť, keď čelili vlastnej smrti. Keď matka vstúpila do plynovej komory, mala na starosti troch mojich súrodencov. Ako len v tej hroznej komore musela bojovať o posledný dych! Aké to bude v mojom prípade? Pomalé či rýchle? Opustí moja duša telo? Stretnem sa znovu s rodinou?MAX EISEN prežil pobyt v koncentračnom tábore Auschwitz Birkenau a po komunistickom prevrate aj väzenie v Prahe na Pankráci. Napokon emigroval do Kanady, kde prednášal, vzdelával a venoval sa téme holokaustu. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Na místě, kde došlo k přepadení vozu, který převážel peníze do bankomatů, objeví kapitán Vrána mrtvolu jednoho z členů bezpečnostní agentury. O několik kilometrů dále jsou k tělu zavražděné staré dámy povoláni kapitáni Šárka Karafiátová a Petr Beránek. Zdánlivě nesouvisející případy se záhy propojí a všechny tři společně čeká spletitá cesta k dopadení pachatelů loupeže a zároveň i nelítostných vrahů. K vyšetřovací skupině se připojuje nenapravitelný Ctirad Karafiát. (knihydobrovsky.cz)

Moje jméno je Liliana Bucci, ale všichni mi říkají Tatiana. Narodila jsem se v Rijece 19. září 1937 a jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Já jsem Alessandra Bucci, ale odjakživa mi všichni říkají Andra. Narodila jsem se v Rijece 1. července 1939 a stejně jako moje sestra Tati jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Více než rok před koncem války se dostávají do koncentračního tábora Osvětim, bezbranné a nevědomé jsou vrženy do toho nejodpornějšího mechanismu nacistické vyhlazovací mašinerie. Obě sestry přežily možná proto, že je považovali za dvojčata a zařadili je do bloku dětí určených k otřesným lékařským pokusům. Vzpomínají na hrůzy, které zažily: zimu, hlad, strašidelné hromady mrtvol, letmé návštěvy mámy, vyhublé tak, že ji nemohly poznat. A vždy v pozadí komín, který chrlí kouř a plameny, jediný způsob, jak se „dostat ven“, pokud jste Židé, jak říkali strážci… Při vyprávění svého příběhu s obtížemi hledají slova a kladou si mimo jiné i otázku: Jak to, že jsme přežily, proč zrovna my? Podle nejnovějších odhadů bylo do Osvětimi deportováno přes 230 000 chlapců a dívek z celé Evropy, pouze několik desítek přežilo. Toto je příběh dvou z nich. (knihydobrovsky.cz)

Otec Maxmilián Maria Kolbe je známý tím, že v létě 1941 v koncentračním táboře v Osvětimi nabídl svůj život za otce několika dětí a po dvou týdnech zemřel v bunkru hladu. Už méně se ví, že i jeho předchozí život byl v mnoha ohledech hrdinský a výjimečný. V nelehké době vybudoval s bratřími v Polsku rozsáhlý tiskový apoštolát. Krátce před 2. světovou válkou dokonce odjel na Dálný východ, aby založil misii v Japonsku. Na začátku války s velkým rizikem ukrýval v klášteře mnoho židovských uprchlíků. Velice ctil Pannu Marii; pod jejím vedením založil Rytířstvo Neposkvrněné – její duchovní armádu, která dodnes působí po celém světě. (knihydobrovsky.cz)

Na statku žije plno veselých zvířátek. Hrají si a skotačí, a tak není divu, že se občas některé z nich poraní nebo onemocní. Ale žádný strach! Mají svou zvířecí doktorku Elišku, na kterou je každá bolístka a nemoc krátká. Ošetřuje zvířátka a stará se o ně tak dobře, že jsou za chvilku zase docela zdravá. Chceš vědět, co říká doktorka Eliška malému pacientovi, když ho ošetřuje? Přilož stetoskop na jeho bříško a poslechni si ji. (knihydobrovsky.cz)

Na statku žije plno veselých zvířátek. Hrají si a skotačí, a tak není divu, že se občas některé z nich poraní nebo onemocní. Ale žádný strach! Mají svou zvířecí doktorku Elišku, na kterou je každá bolístka a nemoc krátká. Ošetřuje zvířátka a stará se o ně tak dobře, že jsou za chvilku zase docela zdravá. Chceš vědět, co říká doktorka Eliška malému pacientovi, když ho ošetřuje? Přilož stetoskop na jeho bříško a poslechni si ji. (patro.cz)

eBook:,Rozlehlá budova karlínské Invalidovny se stane v nejhorším případě ruinou, chátrajícím skvostem barokní architektury, v té lepší variantě luxusním hotelem či se promění v kampus Filosofické fakulty UK. Ať tak či onak, Invalidovnu čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Autor se svou souhrnnou publikací pokouší poukázat na tento objekt a přitáhnout k němu pozornost. O dějinách Invalidovny a samotných válečných invalidů zatím existuje jen pár článků, zmínek a útlých brožur. Oproti nim kniha vychází hlavně z bohatých archivních materiálů, které dosud zůstávaly skryty a nezpracovány v útrobách Vojenského historického archivu, jenž Invalidovnu dlouhá léta užíval. Invalidovna představovala především místo, kam lidé přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se i rodili, umírali, léčili, učili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v ní svůj příběh či jeho část. Kniha nepomíjí důležitá témata, jako například příběh Strozziho nadace, který trval úctyhodných 294 let, nebo vlastní stavbu budovy a specifické podmínky života v ní. Snaží se ale zejména proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili a třeba i zemřeli. Z dějin 18. a 19. století se dochovaly spíše střípky, ve 20. století se již daří skládat ucelenější příběhy a rekonstruovat detailnější průběh událostí. Přiblížen je tak třeba převrat v Invalidovně na konci října 1918, postavy jednotlivých velitelů tohoto ústavu, spor o areál počátkem dvacátých let mezi Ministerstvem národní obrany a Ministerstvem sociální péče, postupná marginalizace ústavu, ubývání invalidů a jejich přestěhování do nového azylu v Hořicích. Text se rovněž pokouší o systematičtější popis vrstvy invalidních důstojníků, soustřeďuje se na zajímavé, podivné i kuriózní životy některých z nich či se zabývá životem tamní staré trafikantky... Spousta otázek je nadále otevřena a nezodpovězena. Zůstávají příběhy z dějin této zvláštní karlínské budovy, odehrávající se na pozadí určitého dějinného rámce, příběhy, které nás neponechají lhostejnými… Mgr. Pavel Heřmánek, Th.D. (1980)Je absolventem historie na Filozofické fakultě UK v Praze a Institutu ekumenických studií na Evangelické teologické fakultě UK v Praze, kde dokončil i doktorát v rámci oboru historická teologie (disertační práce: Kristina Poniatowská a Jan Amos Komenský. Vizionářka a vzdělanec v čase třicetileté války). V rámci studia se zaměřil především na dobu raného novověku a neprobádanou tématiku vztahu Jana Amose Komenského k soudobým proroctvím a vizionářům (připravovaná publikace, tři studie již vyšly v různých odborných periodicích). V současnosti se systematicky zabývá dějinami karlínské Invalidovny a vojenských invalidů. Pracoval v Oddělení turistického ruchu na Pražském hradě, kde vedl i přednáškový cyklus ke stálé výstavě Příběh Pražského hradu, působil jako externí lektor Národní galerie (expozice manýrismu a baroka ve Schwarzenberském paláci). Od května 2009 pracuje jako archivář a historik ve Vojenském historickém archivu v karlínské Invalidovně. Je sportovně aktivní a výtvarně činný, vede loutkové divadlo Baribal. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dva studenti, objeví malý pomníček u železniční tratě. Ze zvědavosti začnou pátrat po příčině nehody, při které zahynuli před čtyřmi lety, dva mladí muži. Narazili na řadu nesrovnalostí ve zprávách o příčině nehody, které vydaly oficiální místa. Když ale získali svědectví očitého svědka nehody, rozjeli pátrání, které se jim stalo osudným. Příběh je volným pokračováním knihy Tajemná minulost. (knihydobrovsky.cz)

Richard Brautigan byl literární idol undergroundu 60. let minulého století, jeho komický génius a ikonoklastické vize amerického way of life se trvale vepsaly do vidění světa nastupující hippieovské generace. "Poslední z beatníků" vydal jedenáct románů, knihu povídek a deset sbírek básní. Autor dozrál v období hippiovských komun v sanfanciské Haight Ashbury, dobové ideály a fenomén kontrakultury provázely vzestup jeho slávy i pád v následujících letech. V devětačtyřiceti letech spáchal sebevraždu. Souhrnné vydání jeho poezie včetně básní dříve nepublikovaných zatím vyšlo jen ve Francii. Z něho čerpá náš dvojjazyčný, česko-anglický výbor. Richard Brautigan: "Bože, těch sraček, co o mně napíšou, až umřu!" (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Karel Václav Kupka, 183 stran Dva studenti, objeví malý pomníček u železniční tratě. Ze zvědavosti začnou pátrat po příčině nehody, při které zahynuli před čtyřmi lety, dva mladí muži. Narazili na řadu nesrovnalostí ve zprávách o příčině nehody, které vydaly oficiální místa. Když ale získali svědectví očitého svědka nehody, rozjeli pátrání, které se jim stalo osudným. Příběh je volným pokračováním knihy Tajemná minulost. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Luděk Kubát, 232 stran, česky Na místě, kde došlo k přepadení vozu, který převážel peníze do bankomatů, objeví kapitán Vrána mrtvolu jednoho z členů bezpečnostní agentury. O několik kilometrů dále jsou k tělu zavražděné staré dámy povoláni kapitáni Šárka Karafiátová a Petr Beránek. Zdánlivě nesouvisející případy se záhy propojí a všechny tři společně čeká spletitá cesta k dopadení pachatelů loupeže a zároveň i nelítostných vrahů. K vyšetřovací skupině se připojuje nenapravitelný Ctirad Karafiát. (alza.cz)

Kniha - autor Luděk Kubát, 232 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Na místě, kde došlo k přepadení vozu, který převážel peníze do bankomatů, objeví kapitán Vrána mrtvolu jednoho z členů bezpečnostní agentury. O několik kilometrů dále jsou k tělu zavražděné staré dámy povoláni kapitáni Šárka Karafiátová a Petr Beránek. Zdánlivě nesouvisející případy se záhy propojí a všechny tři společně čeká spletitá cesta k dopadení pachatelů loupeže a zároveň i nelítostných vrahů. K vyšetřovací skupině se připojuje nenapravitelný Ctirad Karafiát. (alza.cz)

eBook:,E. Vlasáková v nové knize „znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu. Vypravěčka při tom procházení vyvolává vzpomínku nejen na sousedy v nájemním domě a v okolních ulicích. Rovněž potkává a bere vážně fantomové děje promítané v městském kině, na divadle ji zdejší ochotníci okouzlí operetou. Dívče se drží tety Vlasty a pravidelně se zúčastňuje shromáždění v kostele, na konfirmaci dosud nemá věk. Rovněž svědomitě splňuje základní školní docházku, kde se před tabulí střídají učitelky čím dál víc poplatné komunistům. Zato se tam dobře snáší se svými katolickými spolužačkami, ale ani po sloučení s chlapeckou třídou nevěnuje zatím pozornost spolužákům. A už vůbec ne školitelům ateistické výchovy. Místní muži vpadnou plnou vahou do rukopisu později, ať jako životní opory, nebo slaboši a vyžírkové. Ona je však nesoudí. Svědomitost hodné dcery – v překlenutí doby je také maminkou a babičkou, se finálně projevila v té nejvážnější a nejpřirozenější službě přestárlým našim. To prozatím stačí, nerad bych tu procházku redukoval na figury a trasy. Věřím, že čtenářský zážitek se spolehlivě dostaví. Byla jsem s našima na procházce je přehledný literární útvar, próza členěná na dvě části, propojené jednotou místa i totožností hlavních postav. Rozevřená ve dvou časech vyprávění. Jako první se tu odkrývají vrstvy paměti v příbězích s dílčí pointou, následuje souvislá a bez možnosti úniku zakončená zpráva." – Jiří Soukup (knihydobrovsky.cz)

Kniha - Kniha je výjimečným svědectvím o odvrácené straně života velkého básníka, jehož skutečný příběh obvykle neplní řádky učebnic. Autorka se s Neumannem setkala v roce 1904. Začala navštěvovat jeho proslulou vilu v Olšanech, zanedlouho se sblížili a uprchli do Vídně. Následovalo osmnáct let společného života; láskyplné chvíle se střídaly s obdobími nenávisti a útěků jednoho či druhého. Neumannova záliba v alkoholu a milostných avantýrách je známa. Memoáry zachycují – často ve skandálních souvislostech – celou řadu osobností: bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, Tomana jako pobudu, záletnou Majerovou i mnohé další… Kniha se dá číst různě – jako „drby“ o slavných, kapitoly z dějin české literatury, román o nelehkém ženském údělu i feministický pamflet vyrovnávající si účty se světem mužů. Není divu, že byla v době svého vzniku nepublikovatelná. (alza.cz)

Kniha - autor Tatiana Bucci; Andra Bucci, 160 stran, česky Moje jméno je Liliana Bucci, ale všichni mi říkají Tatiana. Narodila jsem se v Rijece 19. září 1937 a jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Já jsem Alessandra Bucci, ale odjakživa mi všichni říkají Andra. Narodila jsem se v Rijece 1. července 1939 a stejně jako moje sestra Tati jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Více než rok před koncem války se dostávají do koncentračního tábora Osvětim, bezbranné a nevědomé jsou vrženy do toho nejodpornějšího mechanismu nacistické vyhlazovací mašinerie. Obě sestry přežily možná proto, že je považovali za dvojčata a zařadili je do bloku dětí určených k otřesným lékařským pokusům. Vzpomínají na hrůzy, které zažily: zimu, hlad, strašidelné hromady mrtvol, letmé návštěvy mámy, vyhublé tak, že ji nemohly poznat. A vždy v pozadí komín, který chrlí kouř a plameny, jediný způsob, jak se „dostat ven“, pokud... (alza.cz)

Nejlepší kamarádky Kája a Oliva spolu zažívají jedno dobrodružství za druhým. Tentokrát je čeká velká záhada, na školních záchodech totiž objeví ducha! Oči mu světélkují a vydává podivné zvuky. To je ta nejúžasnější věc, kterou kdy zažily! Po škole se zpráva šíří rychlostí blesku a Kája s Olivou jsou nadšené – alespoň do té doby, než na jejich tajemství přijde paní učitelka. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Pavel Heřmánek, 270 stran Rozlehlá budova karlínské Invalidovny se stane v nejhorším případě ruinou, chátrajícím skvostem barokní architektury, v té lepší variantě luxusním hotelem či se promění v kampus Filosofické fakulty UK. Ať tak či onak, Invalidovnu čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Autor se svou souhrnnou publikací pokouší poukázat na tento objekt a přitáhnout k němu pozornost. O dějinách Invalidovny a samotných válečných invalidů zatím existuje jen pár článků, zmínek a útlých brožur. Oproti nim kniha vychází hlavně z bohatých archivních materiálů, které dosud zůstávaly skryty a nezpracovány v útrobách Vojenského historického archivu, jenž Invalidovnu dlouhá léta užíval. Invalidovna představovala především místo, kam lidé přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se i rodili, umírali, léčili, učili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v ní svůj příběh či jeho část.... (alza.cz)

Kniha - autor Richard Brautigan; Olga Špilarová, 262 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Richard Brautigan byl literární idol undergroundu 60. let minulého století, jeho komický génius a ikonoklastické vize amerického way of life se trvale vepsaly do vidění světa nastupující hippieovské generace. „Poslední z beatníků“ vydal jedenáct románů, knihu povídek a deset sbírek básní. Autor dozrál v období hippiovských komun v sanfanciské Haight Ashbury, dobové ideály a fenomén kontrakultury provázely vzestup jeho slávy i pád v následujících letech. V devětačtyřiceti letech spáchal sebevraždu. Souhrnné vydání jeho poezie včetně básní dříve nepublikovaných zatím vyšlo jen ve Francii. Z něho čerpá náš dvojjazyčný, česko-anglický výbor. Richard Brautigan: „Bože, těch sraček, co o mně napíšou, až umřu!“ (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Eliška Vlasáková, 140 stran E. Vlasáková v nové knize „znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu. Vypravěčka při tom procházení vyvolává vzpomínku nejen na sousedy v nájemním domě a v okolních ulicích. Rovněž potkává a bere vážně fantomové děje promítané v městském kině, na divadle ji zdejší ochotníci okouzlí... (alza.cz)

Kniha - E. Vlasáková v nové knize „znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu. Vypravěčka při tom procházení vyvolává vzpomínku nejen na sousedy v nájemním domě a v okolních ulicích. Rovněž potkává a bere vážně fantomové děje promítané v městském kině, na divadle ji zdejší ochotníci okouzlí operetou. Dívče se drží tety Vlasty a... (alza.cz)

DOKTORKA KUFR 12397 z kategorie Lékaři a sestřičky, od značky Made, máme skladem. Do 3 dnů u Vás. (bambule.cz)

(fotodeky.cz)

(fotodeky.cz)

Osuška má rozměr 70x140cm. Materiál je velmi příjemný na dotek a díky speciální technice výroby, kdy se smísí BA a PES vlákna. (50% Bavlna, 50% PES) Gramáž osušky: 400g/m². (fotodeky.cz)

Kniha - autor Jean-François Vivier, 52 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Otec Maxmilián Maria Kolbe je známý tím, že v létě 1941 v koncentračním táboře v Osvětimi nabídl svůj život za otce několika dětí a po dvou týdnech zemřel v bunkru hladu. Už méně se ví, že i jeho předchozí život byl v mnoha ohledech hrdinský a výjimečný. V nelehké době vybudoval s bratřími v Polsku rozsáhlý tiskový apoštolát. Krátce před 2. světovou válkou dokonce odjel na Dálný východ, aby založil misii v Japonsku. Na začátku války s velkým rizikem ukrýval v klášteře mnoho židovských uprchlíků. Velice ctil Pannu Marii; pod jejím vedením založil Rytířstvo Neposkvrněné – její duchovní armádu, která dodnes působí po celém světě. (alza.cz)

Kniha - autor Tomáš Radil, 732 stran, česky, pevná bez přebalu matná Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční pobyt chlapce, který po několika dnech zůstal sám, v Birkenau, jeho asi tříměsíční pobyt v Hlavním táboře Osvětim, kde se dožil osvobození, a rovněž jeho dvojměsíční cesta přes Polsko a Maďarsko na Jižní Slovensko a počátky jeho přizpůsobení „doma“. (alza.cz)

Pohádka o beránkovi Nejmilejším Kožíškovi může posloužit jako odrazový můstek k tomu, jak s dítětem otevřít téma rozvodu, rozpadu rodiny, konfliktů mezi rodiči a jeho vlastních prožitků. Rodiče, kteří se v této situaci ocitli, se často bojí o těchto věcech s dětmi hovořit z obavy, že je zraní. Kromě vlastní pohádky určené pro děti i rodiče obsahuje knížka i text určený pouze rodičům, ve kterém najdou základní informace o tom, co může dítě v rámci rozvodu - tedy velké životní změny - v různém věkovém období prožívat. Najdou zde také doporučení, na co se v tomto období zaměřit a čemu se vyhnout, aby tuto náročnou změnu všichni společně dokázali zvládnout. (patro.cz)