Básně a prózy (1949-1955) - egon bondy

Nové, textově nejspolehlivější vydání. Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů. Je jedinečné i tím, že v situaci tvrdé stalinistické totality bylo naprosto svobodné, nepodléhalo žádnému cenzurnímu omezení a přinášelo reflexe doby svého vzniku, doby, v níž byla zcela vyloučena jeho oficiální publikace. Vybíráme šest původních básnických sbírek a dvě lyrickoepické skladby: Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy's unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu. Jim je ve svazku předřazena v celku doposud nepublikovaná próza s názvem 2000, hybridní textová koláž, v níž se mísí prvky esejistických úvah, odborných pojednání, reportáže, přestylizovaných deníkových záznamů, snově poetických obrazů a evokací, polemik a kategoricky, nekompromisně artikulovaných ideových a estetických postulátů. Svazek připravil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Nové, textově nejspolehlivější vydání Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů. Je jedinečné i tím, že v situaci tvrdé stalinistické totality bylo naprosto svobodné, nepodléhalo žádnému cenzurnímu omezení a přinášelo reflexe doby svého vzniku, doby, v níž byla zcela vyloučena jeho oficiální publikace. Vybíráme šest původních básnických sbírek a dvě lyrickoepické skladby: Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu. Jim je ve svazku předřazena v celku doposud nepublikovaná próza s názvem 2000, hybridní textová koláž, v níž se mísí prvky esejistických úvah, odborných pojednání, reportáže, přestylizovaných deníkových záznamů, snově poetických obrazů a evokací, polemik a kategoricky, nekompromisně artikulovaných ideových a estetických postulátů. Svazek připravil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Egon Bondy, 336 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku nepublikovaná próza 2000. Edičně navazuje na samizdatové vydání Jana Lopatky (1977) a na řadě míst koriguje znění Bondyho básnických spisů (2014). Svazek uspořádal a komentářem doprovodil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec. (alza.cz)

Přítomný výbor shrnuje významné, čtenářsky stále aktuální texty z celoživotní poetické, prozaické a publicistické tvorby Vítězslava Hálka. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky charakteristické citovostí, sepětím s přírodou a touhou po harmonii: milostně lyrické Večerní písně (1858, 1862, 1871) a laskavě i posmutněle baladické Pohádky z naší vesnice (1874). Následují čtyři realistické povídky: sociálně kritické obrázky z vesnického i městského prostředí a idealizující povahokresby Muzikantská Liduška (1861), Domácí učitel (1867), Na statku a v chaloupce (1871) a Poldík rumař (1873). Svazek uzavírá šest publicistických článků: dobrodružná reportáž Neštěstí na Dunajci v Tatrách (1862), náladová črta z cest Noc a jitro na moři (1865), oslava mělnické krajiny Cestopis na Oupor (1872), fejeton velebící technický pokrok Podmořský drát (1866), literárně kritická stať Gogola hledám (1872) a nadčasová úvaha o lidské komunikaci Papírová společnost (1874). Literárněhistorický komentář Michala Fránka je věnován především interpretaci vydávaných textů a jejich kritickému ohlasu. (patro.cz)

Přítomný výbor shrnuje významné, čtenářsky stále aktuální texty z celoživotní poetické, prozaické a publicistické tvorby Vítězslava Hálka. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky charakteristické citovostí, sepětím s přírodou a touhou po harmonii: milostně lyrické Večerní písně (1858, 1862, 1871) a laskavě i posmutněle baladické Pohádky z naší vesnice (1874). Následují čtyři realistické povídky: sociálně kritické obrázky z vesnického i městského prostředí a idealizující povahokresby Muzikantská Liduška (1861), Domácí učitel (1867), Na statku a v chaloupce (1871) a Poldík rumař (1873). Svazek uzavírá šest publicistických článků: dobrodružná reportáž Neštěstí na Dunajci v Tatrách (1862), náladová črta z cest Noc a jitro na moři (1865), oslava mělnické krajiny Cestopis na Oupor (1872), fejeton velebící technický pokrok Podmořský drát (1866), literárně kritická stať Gogola hledám (1872) a nadčasová úvaha o lidské komunikaci Papírová společnost (1874). Literárněhistorický komentář Michala Fránka je věnován především interpretaci vydávaných textů a jejich kritickému ohlasu. (knihydobrovsky.cz)

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené Básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk. (patro.cz)

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené Básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Přítomný výbor shrnuje významné, čtenářsky stále aktuální texty z celoživotní poetické, prozaické a publicistické tvorby Vítězslava Hálka. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky charakteristické citovostí, sepětím s přírodou a touhou po harmonii: milostně lyrické Večerní písně (1858, 1862, 1871) a laskavě i posmutněle baladické Pohádky z naší vesnice (1874). Následují čtyři realistické povídky: sociálně kritické obrázky z vesnického i městského prostředí a idealizující povahokresby Muzikantská Liduška (1861), Domácí učitel (1867), Na statku a v chaloupce (1871) a Poldík rumař (1873). Svazek uzavírá šest publicistických článků: dobrodružná reportáž Neštěstí na Dunajci v Tatrách (1862), náladová črta z cest Noc a jitro na moři (1865), oslava mělnické krajiny Cestopis na Oupor (1872), fejeton velebící technický pokrok Podmořský drát (1866), literárně kritická stať Gogola hledám (1872) a nadčasová úvaha o lidské komunikaci Papírová společnost (1874). Literárněhistorický komentář Michala Fránka je věnován především interpretaci vydávaných textů a jejich kritickému ohlasu. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - ze série Česká knižnice, autor Vítězslav Hálek, 487 stran, česky Přítomný výbor shrnuje významné, čtenářsky stále aktuální texty z celoživotní poetické, prozaické a publicistické tvorby Vítězslava Hálka. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky charakteristické citovostí, sepětím s přírodou a touhou po harmonii: milostně lyrické Večerní písně (1858, 1862, 1871) a laskavě i posmutněle baladické Pohádky z naší vesnice (1874). Následují čtyři realistické povídky: sociálně kritické obrázky z vesnického i městského prostředí a idealizující povahokresby Muzikantská Liduška (1861), Domácí učitel (1867), Na statku a v chaloupce (1871) a Poldík rumař (1873). Svazek uzavírá šest publicistických článků: dobrodružná reportáž Neštěstí na Dunajci v Tatrách (1862), náladová črta z cest Noc a jitro na moři (1865),... (alza.cz)

Kniha - autor Karel Havlíček Borovský, 288 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené Básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk. (alza.cz)

Kniha - autor Vítězslav Hálek, 488 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Reprezentativní výbor z básnického, prozaického a publicistického díla Vítězslava Hálka (1835—1874) má ambici shrnout jeho nejvýznamnější a zároveň čtenářsky dosud živé práce. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky Večerní písně (1858) a Pohádky z naší vesnice (1874) a dále čtyři povídky (Muzikantská Liduška, 1861; Domácí učitel, 1867; Na statku a v chaloupce, 1871; Poldík rumař, 1873), reprezentující to nejlepší z Hálkova raného i zralého prozaického díla. Výbor uzavírá šest ukázek z publicistiky, zahrnujících fejetony a články cestopisné (například Neštěstí na Dunajci v Tatrách, Cestopis na Oupor) i literární (mimo jiné Gogola hledám, Papírová společnost). (alza.cz)

Kniha - autor Zdeněk Barborka, 600 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Výbor z díla básníka, prozaika i operního libretisty Zdeňka Barborky chce představit a připomenout především jeho dílo básnické a prozaické. Oddíl básní zahrnuje texty, které vznikaly zejména v průběhu šedesátých let. Prozaické dílo, datované od poloviny sedmdesátých let do konce let osmdesátých, se skládá z několika povídek a novel. Barborkou jsou navíc tyto texty výslovně zahrnovány do volného cyklu prozaických „studií“. Zatímco v poezii se ukazuje postupný přechod od lyriky k experimentu, v prózách autor neexperimentuje ani tak s formou jako spíš s neustálou blízkostí poetických prostředků, s citacemi a s narážkami na řadu literárních i hudebních děl. Kniha vychází v roce autorových nedožitých 80. narozenin. (alza.cz)

Próza Severin (1995) patří vzhledem ke své mozaikovité kompozici ke čtenářsky nejnáročnějším Bondyho prozaických textům. Dílo je vystaveno na základě hagiografické, latinsky psané zprávy z pera mnicha Eugippa, Vita Sancti Severini, z počátku šestého století. Jde o biografický příběh z dob úpadku a zániku Římské říše, odehrávající se v provincii Noriku, tj. v dnešním rakouském Podunají. Do této víceméně historicky věrně vylíčené situace oplývající četnými historicky doložitelnými reáliemi pátého století jsou zamontovány jednak úryvky autorova překladu z autentického Eugippova textu, jednak fiktivní, resp. apokryfní dopisy sv. Severina jeho zemřelé životní družce. Jednu z kapitol tvoří ještě tři dějové digrese, z nichž dvě přibližují jiné dvě osobnosti rovněž z pátého století: sv. Sidonia Apollinaris z Auvergne a biskupa Hydatia ze španělské Galicie, třetí pak, jejímž rámcem je jakoby mystické zření sv. Sidonia, nás přivádí do světa počítačových hackerů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Jde o druhé knižní vydání, které je výsledkem důkladné textové revize a je prosto mimořádně velkého kvanta chyb, jimiž bylo znehodnoceno první vydání z r. 1996. (knihydobrovsky.cz)

Příležitostna krátka próza i o tom, jak to bylo s Chartou 77. (knihydobrovsky.cz)

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi "postmortálním", chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího "stínového establishmentu" vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. Druhé knižní vydání, poprvé však na základě textové revize s přihlédnutím k autorskému rukopisu (knihydobrovsky.cz)

Strašidýlka jsou malá strašidla. Jedna rozvazují tkaničky od bot. Druhá kradou kapesníky. Třetí upíjejí pivo, takže se musí stále nalívat. Pověstná Bondyho Strašidýlka vycházejí prvně jako leporelo pro nejmenší děti. Podobu dal záludným strašidlům Jakub Bachorík. (knihydobrovsky.cz)

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního "komunistického" státu. Na osudech stárnoucího "šamana", tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: "ďáblův svět", v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi "didaktickou" epikou a "autokonfesní" lyrikou. - Druhé vydání dílo vychází v nezkrácené a necenzurované podobě, s ediční poznámkou Martina Machovce. (knihydobrovsky.cz)

Dve novely básnika a filozofa žijúceho od polovice 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie F. X. Messerschmidta s rabi Meierom. Na potulkách bratislavskými ulicami a dnes už zbúraným Podhradím objavuje genius loci a ducha starej Bratislavy, ktoý žije už iba v imaginácii a spomienkach autora. Egon Bondy, vlastným menom Zbyněk Fišer, (* 20. januára 1930 Praha - † 9. apríla 2007 Bratislava), český básnik, prozaik a filozof. Narodil sa v rodine generála čsl. armády. Krátko po "Víťaznom februári", na príprave ktorého sa ako mladý marxista podieľal, odhalil nový režim ako fašistický. V 50. rokoch sa stretával s Bohumilom Hrabalom a Vladimírom Boudníkom. Písal poéziu "totálneho realizmu" a študoval filozofiu. Od roku 1967 bol invalidný dôchodca. Koncom 60. rokov vydal filozofické práce Útěcha z ontologie, Otázky bytí a existence a Buddha. Keď začiatkom 70. rokov skupina The Plastic People zhudobnila Bondyho básne, stáva sa kľúčovou osobnosťou českého undergroundu. Po novembri 1989 je ako marxista opäť v opozícii voči režimu. Prednáša indickú a čínsku filozofiu na univerzitách v Prahe a v Bratislave. Od polovice 90. rokov žil v Bratislave, kde tragicky zomrel na následky popálenín. (knihydobrovsky.cz)

Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho "filosofických životopisů", jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho "poslední slovo", za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod "Dlouhého ucha", jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. (knihydobrovsky.cz)

Próza Gottschalk (1988), která tvoří spolu s připojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatově, zatímco „román v dopisech“ s prvky „road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obě titulní prózy jsou situovány do „temného středověku“, do doby beznaděje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pěst čelit světu, prchají z něj a opět se do něj vracejí. Autor v těchto textech – a rovněž v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Řecku a ve starověké Číně – využívá historických reálií, ale v jádře jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy přelomu 80. a 90. let XX. století. Zároveň jsou i kryptickými autoportréty, tak jako většina Bondyho prozaických prací.Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé společně a v textově revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními. (knihydobrovsky.cz)

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů. Jde o asambláž stylizovaných deníkových záznamů, filosofických či politických úvah, "hospodských vypravování“, fiktivních příběhů i záznamů snů – vše v konkrétním časovém rámci zimy 1972–73 s "dějem“ převážně na "jevišti“ pražské Malé Strany a Hradčan. Kniha je rovněž výpovědí o beznaději a depresi na počátku éry československé "normalizace“, o stoupající míře kolaborantství a čecháčkovského přikrčenectví, přičemž se autor vyznává i ze ztráty víry ve skutečnou socialistickou revoluci, v maoismus, v možnost boje proti sovětské moci, která jeho zemi okupuje a ovládá. Ve svých filosofických meditacích se tu Bondy častěji zabývá náboženstvím a Bohem a vyrukuje se svou vlastní verzí teismu, ovšem naprosto necírkevního, netradičního. Jde již o třetí knižní vydání, pro něž byl však text revidován a opraven podle původního autorského strojopisu. (knihydobrovsky.cz)

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti. Oba tyto texty oplývají reáliemi společenství Charty 77 a kulturního podzemí v Československu konce sedmdesátých let, mezi nimiž lze rozeznat též řadu stylizovaných portrétů autorových tehdejších bližních (např. básníci I. M. Jirous, Fanda Pánek, kritik Jan Lopatka, farář Miroslav Mevald, psychiatr Stanislav Drvota) a najít zcela konkrétní zmínky o řadě dalších osobností a ovšem též identifikovat ústřední autobiografickou postavu "básníka" či uprchlíka "C.", která spojuje tyto prózy s Invalidními sourozenci (1974), v nichž se autor skrývá v postavě invalidního důchodce a filosofa "A.". 677 zde vychází ve druhém a Afghánistán, zasazený do září roku 1980 tedy doby těsně po vstupu sovětských vojsk do země, ve třetím knižním vydání. (knihydobrovsky.cz)

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za "svaté písmo" českého undergroundu, je nejen oslavou "alternativního způsobu života" lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna filosofická témata, která ve svých diskusích formují některé z postav. Jakkoli je toto dílo možno označit i za "dobrodružnou literaturu", evokující například scenérie "tajuplného ostrova", jeho celkové vyznění dosahuje až síly náboženské, evangelijní zvěsti o tom, že na tomto světě je navzdory všemu očekávání přece jen "možno žít". Za tento román, jejž poprvé vydali manželé Škvorečtí v torontském 68 Publishers, získal jeho autor Cenu Egona Hostovského; dílo již také vyšlo v překladech do cizích jazyků. V pořadí již páté knižní vydání této nejznámější prózy Egona Bondyho koriguje dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby a překlepy (vyskytující se i v předchozím, čtvrtém vydání z r. 2012) jsou zde opraveny nejen podle autorova rukopisu, ale zejména podle nově objeveného původního autorského strojopisu z r. 1974. Ediční příprava Martin Machovec. (knihydobrovsky.cz)

Výbor básní Egona Bondyho z 50. let v zrcadlovém vydání s německým překladem a německým doslovem o Totálním realismu a Trapné poesii. Výbor obsahuje převážnou část Básně "Zbytky eposu". Kniha vychází společně s výborem básní Ivo Vodseďálka: "Am Esstisch". Wie kann man die Sowjetunion mit Gedichten zu Fall bringen? Egon Bondy (1930-2007) und Ivo Vodseďálek (1931-2017) fanden im Prag der 1950er Jahre passende Methoden: den Totalen Realismus und die Peinliche Poesie. Diese Stile gehen vom Surrealismus aus und halten dem von den Stalinisten zur Staatskunst erhobenen Sozialistischen Realismus den Spiegel vor. Absolut alltägliche Szenen und menschliche Sehnsüchte werden mit der Propaganda kontrastiert, die Propaganda wird nachgeäfft und bloßgestellt, die Realität wird surreal und poetisch. Es sind Methoden, die auch für die politische Dichtung der Gegenwart höchst inspirierend sind. Gemeinsam gaben Bondy und Vodseďálek die Samizdat-Reihe "Edition Mitternacht" heraus. Die Bände hatten meistens eine Auflage von vier Stück. Das reichte aus, um viele Werke Bondys und Vodseďáleks vor der Vernichtung durch die Staatssicherheit zu retten. Die Auswahl "In Strassenbahnen" enthält auch viele Gedichte, die Bondy seiner Geliebten, der Autorin Jana Krejcarová = Černá gewidmet hat, darunter das Zonengedicht "Reste eines Epos". Gleichzeitig mit der Auswahl aus Bondys Gedichten erscheint im Kétos-Verlag auch eine Auswahl von Ivo Vodseďálek: "Am Esstisch". Egon Bondy war eine besonders schillernde Gestalt der tschechoslowakischen Untergrundkultur. Die "faschistische" Sowjetunion kritisierte er von einem linken Standpunkt aus. In den 50er Jahren lebte er am Rand der Gesellschaft und schmuggelte Kristallglas nach Österreich. Während der Reformen der 60er Jahre versuchte er sich an einem geordneten Leben, studierte orientalische Philosophien, erhielt den Doktortitel - und wurde zeitgleich offiziell für geisteskrank erklärt. Ab den 70er Jahren schrieb er Texte für die Untergrund-Band "The Plastic People of the Universe". Ein lupenreiner Held war Bondy nicht, sondern arbeitete, um dem Gefängnis zu entgehen, mehrmals mit der Staatssicherheit zusammen, während er in seiner Literatur unermüdlich den Fall der Sowjetunion prophezeite. Kniha vychází s podporou MKČR. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Některé šílené předpovědi se naplní do poslední tečky. Sci-fi román proslulého filozofa a básníka, mrazivě trefná předpověď vývoje civilizace. Vítejte na Zemi v roce 2046, kdy svět ovládají dvě velké korporace a Mafie sídlící v Praze. Mrazivá předpověď vývoje civilizace. Svět v roce 2046 ovládají dvě velké, navzájem se požírající korporace a Mafie, která sídlí v Praze, kde udržuje pořádek a podporuje turistický ruch. Tuto kořist už nikdy z rukou nepustí. Tito tři hráči ovládají i národní vlády, které ztratily poslední střípky vlivu. Zboží, z něhož neplyne zisk, končí na skládkách, zdravotnictví, školství a ostatní veřejné služby jsou zprivatizovány a zpoplatněny, většina populace Země nemá šanci se k nim dostat. Která z vizí tohoto skvělého cyberpunkového románu, napsaného v roce 1997, dojde naplnění? Bondy dává na vybranou, nebo můžeme brát vše: přelidněnost planety, vyčerpání zdrojů, hladomor a celosvětové války, ovládání veškeré výroby jednou firmou, naprostá ztráta lidskosti či Paříž, hlavní město arabského světa. (knihydobrovsky.cz)

Dvojice Bondyho původně samostatných prací, které však byly napsány v časové následnosti, v letech 1982 a 1983, vyšly samostatně několikrát v samizdatu a obě pak ještě v 80. letech i tiskem na stránkách Tigridova exilového časopisu Svědectví. Próza Nový věk patří do řady Bondyho kvazihistorických novel a povídek, společně např. s Mníškem (1975), Gottschalkem (1988), Hattonem (1991) či Severinem (1995): na půdorysu faktografie o židovské šabatiánské herezi ze 17. století rozehrává autor jedno ze svých podobenství o (ne)možnosti společenské změny, o naději a o víře. Nepovídka je poměrně rozsáhlý prozaický text, v němž se velmi zábavně mísí prvky science-fiction, antiutopie a filosofického traktátu; konkrétní, ale i poněkud autokarikaturní podobu zde získává Bondyho filosofický postulát vytvoření "artificiálních bytostí" budoucnosti. Obě dvě prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé v textově revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce se všemi dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními a rovněž s rukopisy. (knihydobrovsky.cz)

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především - vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou "pouze" Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Třetí svazek přinese Básně z let 1976-1994, včetně mnoha nalezených či zrekonstruovaných textů. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především - vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou "pouze" Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání.Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Druhý svazek přináší texty z let 1962-1975. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (knihydobrovsky.cz)

Doposud tiskem nepublikovaná trilogie z roku 1979. Tři prozaické miniatury neboli "tři povídky na totéž téma" paralelně přinášejí tři obdobná myšlenková poselství. Příběh z ruské revoluce 1917, příběh z chartistického, undergroundového prostředí v Československu 70. let a utopie vsazená do "minulostní budoucnosti" vybavená reáliemi maurské Córdoby sjednocuje motiv hledání naděje, snahy žít v nelidských podmínkách, nepropadnout zoufalství, jakkoli vnější okolnosti k němu bezpochyby vedou. V samizdatových vydáních vycházela tato trilogie původně "bez názvu", posléze však autor zvolil její definitivní titul podle posledních dvou slov třetího z příběhů, v nichž je možno, ale není též nutno spatřovat jisté ironické předznamenání obsahu díla. Ediční příprava Martin Machovec. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického“ státu. Na osudech stárnoucího „šamana“, tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět“, v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou“ epikou a „autokonfesní“ lyrikou. – Druhé vydání dílo vychází v nezkrácené a necenzurované podobě, s ediční poznámkou Martina Machovce. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho „filosofických životopisů“, jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho „poslední slovo“, za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod „Dlouhého ucha“, jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna filosofická témata, která ve svých diskusích formují některé z postav. Jakkoli je toto dílo možno označit i za „dobrodružnou literaturu“, evokující například scenérie „tajuplného ostrova“, jeho celkové vyznění dosahuje až síly náboženské, evangelijní zvěsti o tom, že na tomto světě je navzdory všemu očekávání přece jen „možno žít“. Za tento román, jejž poprvé vydali manželé Škvorečtí v torontském 68 Publishers, získal jeho autor Cenu Egona Hostovského; dílo již také vyšlo v překladech do cizích jazyků. V pořadí již páté knižní vydání této nejznámější prózy Egona Bondyho koriguje dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby a překlepy (vyskytující se i v předchozím, čtvrtém vydání z r. 2012) jsou zde opraveny nejen podle autorova rukopisu, ale zejména podle nově objeveného původního autorského strojopisu z r. 1974. (knihydobrovsky.cz)

Juliiny otázky (1970). Na jejich problematiku pak přímo navazuje tzv. Doslov (1988). Různé aspekty úvodního eseje rozvíjí pak Pár stránek (1974), Páté pojednání o ontologii (1975), Markétě Machovcové (1979), Úvaha o eschatologii (1979), Nesubstanční ateismus a nesubstanční teismus (1981). Dopis příteli (1983), Odpověď doktoru teologie (1984), Výhledy (1986), Další bod (1990), Ontologie beze všech určení (1991). (knihydobrovsky.cz)

Próza Severin (1995) patří vzhledem ke své mozaikovité kompozici ke čtenářsky nejnáročnějším Bondyho prozaických textům. Dílo je vystaveno na základě hagiografické, latinsky psané zprávy z pera mnicha Eugippa, Vita Sancti Severini, z počátku šestého století. Jde o biografický příběh z dob úpadku a zániku Římské říše, odehrávající se v provincii Noriku, tj. v dnešním rakouském Podunají. Do této víceméně historicky věrně vylíčené situace oplývající četnými historicky doložitelnými reáliemi pátého století jsou zamontovány jednak úryvky autorova překladu z autentického Eugippova textu, jednak fiktivní, resp. apokryfní dopisy sv. Severina jeho zemřelé životní družce. Jednu z kapitol tvoří ještě tři dějové digrese, z nichž dvě přibližují jiné dvě osobnosti rovněž z pátého století: sv. Sidonia Apollinaris z Auvergne a biskupa Hydatia ze španělské Galicie, třetí pak, jejímž rámcem je jakoby mystické zření sv. Sidonia, nás přivádí do světa počítačových hackerů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Jde o druhé knižní vydání, které je výsledkem důkladné textové revize a je prosto mimořádně velkého kvanta chyb, jimiž bylo znehodnoceno první vydání z r. 1996. (patro.cz)

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi „postmortálním“, chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího „stínového establishmentu“ vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. (patro.cz)

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba. (knihydobrovsky.cz)

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove, zatímco "román v dopisech“ s prvky "road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní prózy jsou situovány do "temného stredoveku“, do doby beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pest celit svetu, prchají z nej a opet se do nej vracejí. Autor v techto textech – a rovnež v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve staroveké Cíne – využívá historických reálií, ale v jádre jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy prelomu 80. a 90. let XX. století. Zároven jsou i kryptickými autoportréty, tak jako vetšina Bondyho prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižne podruhé, ale poprvé spolecne a v textove revidované podobe, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními. (patro.cz)

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů. Jde o asambláž stylizovaných deníkových záznamů, filosofických či politických úvah, „hospodských vypravování“, fiktivních příběhů i záznamů snů – vše v konkrétním časovém rámci zimy 1972–73 s „dějem“ převážně na „jevišti“ pražské Malé Strany a Hradčan. Kniha je rovněž výpovědí o beznaději a depresi na počátku éry československé „normalizace“, o stoupající míře kolaborantství a čecháčkovského přikrčenectví, přičemž se autor vyznává i ze ztráty víry ve skutečnou socialistickou revoluci, v maoismus, v možnost boje proti sovětské moci, která jeho zemi okupuje a ovládá. Ve svých filosofických meditacích se tu Bondy častěji zabývá náboženstvím a Bohem a vyrukuje se svou vlastní verzí teismu, ovšem naprosto necírkevního, netradičního. Jde již o třetí knižní vydání, pro něž byl však text revidován a opraven podle původního autorského strojopisu. (patro.cz)

Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho "filosofických životopisů", jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho "poslední slovo", za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c', zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod "Dlouhého ucha", jemuž je Lao-c' předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. (patro.cz)

Dve novely básnika a filozofa žijúceho od polovice 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie F. X. Messerschmidta s rabi Meierom. Na potulkách bratislavskými ulicami a dnes už zbúraným Podhradím objavuje genius loci a ducha starej Bratislavy, ktorý žije už iba v imaginácii a spomienkach autora. (patro.cz)

eBook:,Pracovní analýza (1969) představuje jednu z nejrozsáhlejších teoretických prací Egona Bondyho a je vůbec nejrozsáhlejší prací, v níž se Bondy věnuje analýze tehdejšího politického systému. Řadu otázek tematizuje pouze zde a ve svých pozdějších textech pak již vychází přímo ze závěrů tohoto rozboru. To činí Pracovní analýzu mimořádným textem, který umožňuje nahlédnout společně s již vydanými texty vývoj Bondyho politického myšlení v jeho celistvosti. Zároveň je však i mimořádným historickým dokumentem reflektujícím z hlediska širších geopolitických souvislostí politickou situaci v tehdejším Československu. Součástí výboru je rovněž několik kratších textů z druhé poloviny 60. let, které tematizují podobné otázky jako Pracovní analýza a v řadě ohledů ji tak doplňují a dokreslují Bondyho kritiku tehdejšího společenského systému a jeho představu o možných alternativách. (knihydobrovsky.cz)

Svazek obsahuje jednak původní, širší verzi novely Mníšek z r. 1979, jednak dosud tiskem nevydanou trilogii Vylitý nočník z roku 1979. Mníšek – příběh vsazený do 9. století je parabolou české normalizační beznaděje 70. let 20. století a patří k jedné z nejznámějších Bondyho evokací, jejichž smyslem je ztráta a znovunalezení víry. Jádrem svazku je však dosud tiskem nepublikovaná trilogie Vylitý nočník. Tři prozaické miniatury neboli „tři povídky na totéž téma“ paralelně přinášejí tři obdobná myšlenková poselství. Příběh z ruské revoluce 1917, příběh z chartistického, undergroundového prostředí v Československu 70. let a utopie vsazená do „minulostní budoucnosti“ vybavená reáliemi maurské Córdoby sjednocuje motiv hledání naděje, snahy žít v nelidských podmínkách, nepropadnout zoufalství, jakkoli vnější okolnosti k němu bezpochyby vedou. (patro.cz)

Dvojice Bondyho původně samostatných prací, které však byly napsány v časové následnosti, v letech 1982 a 1983, vyšly samostatně několikrát v samizdatu a obě pak ještě v 80. letech i tiskem na stránkách Tigridova exilového časopisu Svědectví. Próza Nový věk patří do řady Bondyho kvazihistorických novel a povídek, společne např. s Mníškem (1975), Gottschalkem (1988), Hattonem (1991) či Severinem (1995): na půdorysu faktografie o židovské šabatiánské herezi ze 17. století rozehrává autor jedno ze svých podobenství o (ne)možnosti společenské změny, o naději a o víře. Nepovídka je poměrně rozsáhlý prozaický text, v němž se velmi zábavně mísí prvky science-fiction, antiutopie a filosofického traktátu; konkrétní, ale i poněkud autokarikaturní podobu zde získává Bondyho filosofický postulát vytvoření „artificiálních bytostí“ budoucnosti. Obě dvě prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé v textové revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce se všemi dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními a rovněž s rukopisy. (patro.cz)

Björnstjerne Björnson bol nielen vynikajúci nórsky prozaik, básnik a dramatik, ale do povedomia malých národov sa na prelome 19. a 20. storočia zapísal najmä obranou ich práv: práva na vlastný jazyk, na rovnoprávnosť, na vzdelanie v národnom jazyku. Arne, básne a polemiky je čosi ako björnsonovská čítanka: obsahuje jeden z najlepších severských románov, tucet básní (medzi nimi aj text nórskej hymny), niekoľko polemických článkov, ktorými tento laureát Nobelovej ceny reagoval na správy o utláčaní Slovákov, o tragických udalostiach v Černovej pred 100 rokmi, úryvky zo spomienok českého intelektuála E. Lederera na stretnutie s Björnsonom, kompetentný doslov českého nordistu M. Humpála, ale aj poctu severskému bardovi z pera M. Rúfusa. Kniha je bohato ilustrovaná fotografiami a faksimile článkov. Väčšinu textov preložila K. Motyková, niekoľkým básňam dal slovenskú podobu M. Richter. (patro.cz)

Björnstjerne Björnson bol nielen vynikajúci nórsky prozaik, básnik a dramatik, ale do povedomia malých národov sa na prelome 19. a 20. storočia zapísal najmä obranou ich práv: práva na vlastný jazyk, na rovnoprávnosť, na vzdelanie v národnom jazyku. Arne, básne a polemiky je čosi ako björnsonovská čítanka: obsahuje jeden z najlepších severských románov, tucet básní (medzi nimi aj text nórskej hymny), niekoľko polemických článkov, ktorými tento laureát Nobelovej ceny reagoval na správy o utláčaní Slovákov, o tragických udalostiach v Černovej pred 100 rokmi, úryvky zo spomienok českého intelektuála E. Lederera na stretnutie s Björnsonom, kompetentný doslov českého nordistu M. Humpála, ale aj poctu severskému bardovi z pera M. Rúfusa. Kniha je bohato ilustrovaná fotografiami a faksimile článkov. Väčšinu textov preložila K. Motyková, niekoľkým básňam dal slovenskú podobu M. Richter. (knihydobrovsky.cz)

Zborník najlepších prác 7. ročníka literárnej súťaže Básne SK/CZ 2017, ktorého sa prvýkrát mohli zúčastniť aj autori/ky s českými príspevkami. Vyhlasovateľmi súťaže boli literarnyklub.sk - občianske združenie, Psí víno - časopis pro současnou poezii a vydavateľstvo Fra. Príspevky hodnotila porota v zložení Michal Habaj (predseda poroty), Jakub Řehák a Peter Milčák. (patro.cz)

Jim Harrison (1937 2016) vystihol svoj vzťah k poézii slovami: Napísal som pomerne dosť románov a poviedok, no niekedy mi pripadajú ako niečo navyše, robustné mäso na skutočných kostiach môjho života. Zbierka Splývanie unaveného plavca (Dead Man´s Float), výberom z ktorej je táto kniha, vyšla len niekoľko mesiacov pred jeho smrťou. Neobchádza v nej ťažké údery, ktoré mu uštedril osud. Vyjadruje sa bez zábran. Hovorí o veciach, o ktorých uvažujeme aj my, no zväčša si tieto myšlienky nechávame pre seba. Okrem svojich zvyčajných tém v poslednej zbierke zmieňuje neúprosnú fyzickú bolesť a znechutenie z vlastnej bezmocnosti. Jeho poézia tým však nadobúda ešte väčšiu hĺbku. Harrison, ako životom unavený plavec, zároveň splýva s prírodou, stáva sa jej neoddeliteľnou súčasťou. (knihydobrovsky.cz)

Jim Harrison (1937 - 2016) vystihol svoj vzťah k poézii slovami: "Napísal som pomerne dosť románov a poviedok, no niekedy mi pripadajú ako niečo navyše, robustné mäso na skutočných kostiach môjho života." Zbierka Splývanie unaveného plavca (Dead Man´s Float), výberom z ktorej je táto kniha, vyšla len niekoľko mesiacov pred jeho smrťou. Neobchádza v nej ťažké údery, ktoré mu uštedril osud. Vyjadruje sa bez zábran. Hovorí o veciach, o ktorých uvažujeme aj my, no zväčša si tieto myšlienky nechávame pre seba. Okrem svojich zvyčajných tém v poslednej zbierke zmieňuje neúprosnú fyzickú bolesť a znechutenie z vlastnej bezmocnosti. Jeho poézia tým však nadobúda ešte väčšiu hĺbku. Harrison, ako životom unavený plavec, zároveň splýva s prírodou, stáva sa jej neoddeliteľnou súčasťou. (patro.cz)

Knihu básní autora Pavla Straussa nazvanú "Slovenské básne", vydalo Vydavateľstvo Michala Vaška ako ôsmu z desaťzväzkovej edície známych i neznámych, nepublikovaných prác tohto výnimočného autora, konvertitu, kresťanského humanistu a demokrata. Jeho rukopisné práce sa mohli slobodne uverejňovať až po páde totalitného režimu. Vydanie súborného diela vzniklo pri príležitosti autorovej storočnice. "Písal básne celý život, od mladosti až do osemdesiatky. Stať sa básnikom, bolo najvyššou literárnou ambíciou Pavla Straussa. No prerástol sám seba ako vynikajúci esejista, autor priam poeticky postriebrených esejí, brilantných myšlienkovo i štylisticky." … "Ako intelektuál Strauss nemohol upadnúť do sentimentálnej zbožnosti - je typom spirituálno-filozofickej zbožnosti, so sklonom k meditatívnosti." ... "Pretože - navyše kritický intelektuál pri nastoľovaní morálnych tém(celosvetový morálny chaos a úpadok, ohrozujúce jestvovanie ľudstva v pretechnizovanej ére) bol viac "kárateľ" než "kazateľ" - išlo mu o záchranu a spásu človeka, o ukazovanie pozitívnych životných ciest. Pritom nemoralizoval, chcel etizovať a spiritualizovať, jeho poézia vôbec nebola nábožensky tendenčná. Pretože reagoval ňou celé desaťročia, sú v nej mnohoraké témy, v mnohoznačných i mnohozvučných akordoch. Aj týmito slovami charakterizuje básnickú tvorbu Pavla Straussa Július Pašteka. (patro.cz)

Profesor Ján Zambor sa popri pedagogickej a literárnovednej práci venuje aj vlastnej básnickej tvorbe a umeleckému prekladu. V knihe nájdeme všetky oblasti autorovho záujmu. Usiluje sa o čo najkomplexnejšie uchopenie významov a zmyslu diela, venuje sa poézii takých autorov ako Hviezdoslav, Krasko, Válek, Stacho, Mihalkovič, Strážay, J. Buzássy či Andraščík, Laučík, Jurolek, Prokešová a Podracká. Osobitne podnetné sú texty o zvukovom tvarovaní ruskej básne a špecifikách prekladu. Podrobný a nezvyčajne rozsiahly vecný register je do istej miery aj netradičným slovníkom poetiky. Kniha je vhodná pre čitateľov s hlbším záujmom o poéziu a umelecký preklad, ako aj študentov slovenčiny, literárnej vedy a prekladateľstva. (patro.cz)