Scalibor beroun

Scalibor je antiparazitární obojek pro psy obsahující účinnou látku deltametrin. Tato účinná látka patří ke skupině pyretroidů, které jsou známy svými okamžitými odpuzujícími (repelentními) a rychle usmrcujícími (insekticidními/akaricidními) účinky na parazity. Výhody Scaliboru: voděodolný a bez zápachu! chrání psy proti přisátí klíšťat po dobu 6 měsíců chrání před sáním krve pakomárem rodu Phlebotomus (přenašeč původce leishmaniózy) po dobu 5 až 6 měsíců chrání před sáním krve dospělými komáry Culex pipiens po dobu 6 měsíců psi se s ním mohou koupat ve vodě účinná látka se neuvolňuje do prostředí, takže můžete se psem manipulovat bez jakýchkoliv omezení, děti se s ním mohou bez obav mazlit a hrát si s ním. (krmeni.cz)

Antiparazitní obojek pro psy proti klíšťatům, komárům a pakomárům. od 7 týdnů věku ochrana až 6 měsíců proti klíšťatům a pakomárům ochrana proti komárům až 5 měsíců voděodolný zcela bez zápachu účinná látka: Deltametrin délka: 48cm Obojek je třeba nasadit týden před pobytem v infikovaném prostředí, jelikož účinná látka je z obojku uvolňována pozvolna přímo na psa, a rozšiřuje se lipidovou vrstvou kůže na celé tělo zvířete. Upozornění: Po manipulaci s obojkem si umyjte ruce mýdlem a vodou. Uchovávejte mimo dosah dětí, nedovolte dětem hrát si s obojkem nebo jej dokonce cucat. Zamezte kontaktu s kočkami, je pro ně toxický. Registrační číslo: 96/089/14-C (superzoo.cz)

Antiparazitní obojek pro psy proti klíšťatům, komárům a pakomárům. od 7 týdnů věku ochrana až 6 měsíců proti klíšťatům a pakomárům ochrana proti komárům až 5 měsíců voděodolný zcela bez zápachu účinná látka: Deltametrin délka: 48cm Obojek je třeba nasadit týden před pobytem v infikovaném prostředí, jelikož účinná látka je z obojku uvolňována pozvolna přímo na psa, a rozšiřuje se lipidovou vrstvou kůže na celé tělo zvířete. Upozornění: Po manipulaci s obojkem si umyjte ruce mýdlem a vodou. Uchovávejte mimo dosah dětí, nedovolte dětem hrát si s obojkem nebo jej dokonce cucat. Zamezte kontaktu s kočkami, je pro ně toxický. Registrační číslo: 96/090/14-C (superzoo.cz)

Nová reprezentativní fotografická publikace o současném Berouně vychází při příležitosti oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě. Autory fotografií jsou berounští tvůrci Vladimír Kasl, Jiří Semrád a Zdeněk Zůna, autorem doprovodných textů je berounský básník a textař Jan Velíšek. Ten ve svém úvodním slově mimo jiné uvádí: "Milí čtenáři, dostáváte do ruky knihu o Berouně, městě, které v roce 2015 slaví 750 let písemně doložené existence. Na město to není nijak kritický věk; známe i starší, a některá vypadají docela dobře. My Berouňáci máme své město pochopitelně rádi. A měli bychom radost, kdyby je měli rádi i ti, kteří se sem zrovna přistěhovali, a také všichni hosté, ať už jsou důvody jejich návštěvy ekonomické, turistické, nebo jde o pouhou náhodu. Takže, máte-li chuť a čas, obujte si pomyslné poutnické střevíce a nechte se obrazem i slovem provést dnešním Berounem, a trochu také jeho historií. Šťastnou cestu!" Současná starostka města Šárka Endrlová ve svém vyznání v knize píše: "Jsem moc ráda, že vám můžu touto cestou nabídnout knížku o Berouně, městě, které jsem si vybrala pro život své rodiny a moc si ho zamilovala. Myslím, že jejím autorům se podařilo najít způsob, jak naše město představit těm, kteří v něm nežijí, i těm, kteří jsou přesvědčeni, že ho znají jako své boty. Ti první získají díky této knize aspoň základní představu, jak Beroun vypadá, ti druzí tu třeba objeví i místa, o nichž neměli dosud ani tušení, nebo nové pohledy na to, kolem čeho už někdy chodí se slepou samozřejmostí." Kniha obsahuje překlad veškerých doprovodných textů také do německého a anglického jazyka. .............................................................................................................................................. You are holding in your hands a book on Beroun - a city that in 2015 is celebrating 750 years of its existence as documented by the first written records about it. It is not a critical age for a city - there are older ones and some of them look quite good. Naturally, we, the inhabitants of Beroun, love our town. And we will be happy if those who have just moved here as well as all those who visit it love it too, no matter what reasons they have for their visit - whether they come on business, as tourists or whether they are just accidentally passing through. So, if you have the time and feel like it, put on your imaginary walking shoes and go on a tour to experience present-day Beroun and some of its history in words and pictures. Enjoy your trip. Jan Velíšek Dear readers, I am very happy to offer you this book on the town of Beroun, the place that I chose to live in with my family and that I have fallen in love with. I believe that the authors have managed to find the right way to introduce our town to those who do not live there as well as to those who are convinced they know it through and through. Thanks to this book, the former might get at least a basic idea of what Beroun looks like while the latter might discover places that they did not know existed or get fresh views of what they often pass and have so far been blind to. We agreed to provide an open and true picture of Beroun's present, so you will also see such places that we, the people of Beroun, will have to improve considerably. I hope you have a beautiful walk guided by the kind words of the Beroun native, lyricist and editor, Jan Velíšek. And you will be able to see Beroun's prominent features and different nooks and crannies through the lenses of three photographers, Vladimír Kasl, Jiří Semrád and Zdeněk Zůna, who are all local patriots. Šárka Endrlová, Mayor of Beroun .............................................................................................................................................. Sie bekommen ein Buch über Beroun in die Hände, einer Stadt, die im Jahre 2015 750 Jahre ihrer schriftlich belegten Existenz feiert. Für eine Stadt ist dies kein kritisches Alter; wir kennen auch ältere Städte und einige sehen ganz gut aus. Wir Berouner mögen unsere Stadt begreiflicherweise. Und wir würden uns freuen, wenn auch diejenigen, die gerade hierhergezogen sind und auch alle Gäste, die aus wirtschaftlichen oder touristischen Gründen oder nur rein zufällig hier weilen, sie mögen. Wenn Sie also Lust und Zeit haben, ziehen Sie sich Ihre imaginären Pilgerschuhe an und lassen Sie sich in Bild und Wort durch das Beroun von heute und ein Stück seiner Geschichte führen. Gute Reise. Jan Velíšek Liebe Leser, ich freue mich sehr, Ihnen auf diesem Wege ein Buch über Beroun, über jene Stadt anbieten zu können, die ich für meine Familie als Heimatort wählte, und in die ich mich wirklich verliebt habe. Ich glaube, dass es den Autoren des Buches in richtiger Weise gelungen ist, unsere Stadt all jenen Menschen vorzustellen, die hier nicht leben, jedoch auch denjenigen, die der Überzeugung sind, die Stadt wie ihre "Westentasche" zu kennen. Die Ersten erhalten durch dieses Buch zumindest eine grundlege Vorstellung, (knihydobrovsky.cz)

Současný pohled na město očima berounských fotografůVladimír Kasl, Jitka Krásová, Daniel Kreissl, Jiří Semrád, Lucie Suchá, Zdeněk ZůnaDoprovodné texty: Jan VelíšekFormát: 200 x 145 mmRozsah 64 vnitřních stran na křídovém papířeVazba: knižní vazba, pevné deskyKniha je aktuální fotografickou publikací, která si klade za cíl nejen ukázat současnou tvář Berouna, ale také reprezentativní formou prezentovat práce převážně berounských fotografů. Jejich fotografie oscilují na škále od ambiciózních uměleckých snímků po dokumentární fotografii. Na knižním trhu nyní dosud chyběla fotografická kniha, který by přinášela současný pohled na město a Malá monografie města Beroun (2009) by tento prostor chtěla zaplnit…Tato, svoji povahou dárková publikace, obsahuje také svérázné a poetické texty berounského barda Jana Velíška, který se v nich vyznává ze svého vztahu k rodnému městu. Textová část je přeložena do anglického a německého jazyka, takže kniha může sloužit jako vítaný upomínkový předmět či obrazový průvodce městem.Vydavatel si je vědom, že výběr autorů a publikovaných snímků nemůže být tolik rozsáhlý, aby postihl město a jeho fotografy v plné šíři. Neskromným přáním vydavatele by proto bylo pokračovat i v příštích letech v této edici tak, aby každým rokem vznikla nová „malá monografie města“, s novými autory a novými fotografiemi. Tato kniha se tak může stát první z řady „obrazových ročenek“, která by neměla chybět v knihovničce žádného berounského patriota. (knihydobrovsky.cz)

Ojedinělá obrazová publikace rekapituluje dvě uplynulá desetiletí v životě města a kromě tří stovek fotografií přináší na 144 stranách přehled důležitých událostí, medailónky osobností a řadu dobových dokumentů. Rok po roce kniha přehledně mapuje vývoj Berouna v nových demokratických poměrech, ale přináší též krátký obrazový exkurz do doby před listopadovými událostmi roku 1989.Autorem konceptu knihy je Kameel Machart, který při jejím zpracování čerpal kromě jiného z obrazových příloh městské kroniky, jejímž autorem je Jiří Kopřiva, a také z archivů berounských fotografů Pavla Palusky, Zdeňka Zůny a dalších. Na zpracování textových podkladů se významně podílela Jitka Soukupová.slovo autorůKniha nevznikala úplně snadno. K úkolu zmapovat dvě bouřlivá desetiletí v životě města, může každý přistoupit po svém. A pokaždé to bude pohled odlišný, z jiného úhlu, z jiných názorových pozic. Proto bychom rádi osvětlili zásady a cíle, které jsme si před vydáním této knihy stanovili a které – jak alespoň doufáme – se nám při její tvorbě podařilo dodržet a naplnit.V prvé řadě jsme se chtěli vyhnout osobním komentářům, které by se dobu jen nedávno minulou a historii ještě příliš čerstvou snažily hodnotit a analyzovat. Chtěli jsme, aby fotografie hovořily samy za sebe - a tam, kde nestačí obraz, aby nám atmosféru daných let pomohly navodit články z dobového tisku, historické dokumenty a reálie.Záběr každé knihy je omezený počtem jejích stran a zvláště silně jsme si to uvědomili při tvorbě této publikace. Nejtěžším úkolem nebylo stránky naplnit, ale naopak rozhodnout, co se již do knihy nevejde, na co nezbývá prostor. Proto se zcela jistě najdou čtenáři, kteří budou některé události či osobnosti z této doby v knize postrádat. Jiní zde možná najdou něco, co by zde být nemuselo. Výběr materiálů v této knize je ale vyjádřením autorského pohledu těch, kteří se na náplni knihy podíleli a kteří jsou si hluboce vědomi nutné odpovědnosti, již s sebou tento výběr nese.Fotografie v této knize mají velmi rozdílnou technickou i fotografickou hodnotu. Ambicí tvůrců knihy ale nebylo shromáždit nejlepší umělecké snímky minulých letech. Autoři kladli důraz především na dokumentární hodnotu obrazu - a proto je možné v knize nalézt i snímky nevalné technické úrovně, které však mají neocenitelný vypovídací význam. (knihydobrovsky.cz)

Taška z kolekce Tiger Of Sweden. Model vyroben z přírodní kůže. (answear.cz)

Ojedinělá obrazová publikace rekapituluje dvě uplynulá desetiletí v životě města a kromě tří stovek fotografií přináší na 144 stranách přehled důležitých událostí, medailónky osobností a řadu dobových dokumentů. Rok po roce kniha přehledně mapuje vývoj Berouna v nových demokratických poměrech, ale přináší též krátký obrazový exkurz do doby před listopadovými událostmi roku 1989. Autorem konceptu knihy je Kameel Machart, který při jejím zpracování čerpal kromě jiného z obrazových příloh městské kroniky, jejímž autorem je Jiří Kopřiva, a také z archivů berounských fotografů Pavla Palusky, Zdeňka Zůny a dalších. Na zpracování textových podkladů se významně podílela Jitka Soukupová. (patro.cz)

Kniha - autor Rostislav Vojkovský,, česky, brožovaná bez přebalu matná Svazek č.27 Na 79 stranách dějiny hradu a osudy jeho majitelů, 66 fotografií, 2 kresby a 7 fotorekonstrukcí s podobou v minulosti, příběhy, jenž se k hradu váží, 3 půdorysy s popisky, situace a seznam všech majitelů. (alza.cz)

Kniha - autor Kameel Machart, 144 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá (alza.cz)

Scalibor je antiparazitární obojek pro psy obsahující účinnou látku deltametrin. Tato účinná látka patří ke skupině pyretroidů, které jsou známy svými okamžitými odpuzujícími (repelentními) a rychle usmrcujícími (insekticidními/akaricidními) účinky na parazity. Výhody Scaliboru: voděodolný a bez zápachu! chrání psy proti přisátí klíšťat po dobu 6 měsíců chrání před sáním krve pakomárem rodu Phlebotomus (přenašeč původce leishmaniózy) po dobu 5 až 6 měsíců chrání před sáním krve dospělými komáry Culex pipiens po dobu 6 měsíců psi se s ním mohou koupat ve vodě účinná látka se neuvolňuje do prostředí, takže můžete se psem manipulovat bez jakýchkoliv omezení, děti se s ním mohou bez obav mazlit a hrát si s ním. (krmeni.cz)

Nová kniha Václava Junka přibližuje zajímavým způsobem osudy města Berouna na pozadí válečných dob od starověku po dnešek. Beroun byl jako město velice dobře opevněn a jeho fortifikace procházela pravidelnými úpravami a četnými vylepšeními. Důvodem byla jeho strategická pozice na cestě ze západu k Praze. Všechna nepřátelská vojska musela vždy projít přes toto město. Paradoxem ovšem je, že kromě dvou menších šarvátek v nedaleké Loděnici se o Beroun vlastně nikdy skutečně neválčilo. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Efektivní Využití Času A .... pohybu. Máte bolesti? Vnímáte únavu? Cítíte přetížení? Zkuste mé řešení: na gauči, v práci, při cestách. „Velmi zajímavá skladba cvičení, po kterém jste schopni se v krátké době dostat do psychické i fyzické pohody. Jako trenér vrcholových atletů ji zařazuji do přípravy jako relaxaci a kompenzaci.“ Dalibor „Dála“ Kupka – trenér olympijských vítězů v atletice „E.V.Č.A .... mi pomáhá od bolesti zad a zároveň se při ní krásně relaxuje.“ MUDr. Martina Kordová – Beroun NINJA je pozice, která, zklidnila mě i můj golfový švih a naučila mě více se soustředit na vytyčený cíl.“ Adam Křikava – GOLF.cz, (knihydobrovsky.cz)

Po příjezdu na letiště v Kladně se ho ujme náš pilot, který mu vysvětli vše potřebné ohledně bezpečnostního připoutání v letadle a použití sluchátek, pro snazší komunikaci za letu. Před letem se s pilotem může domluvit, jakou lokalitu by si rád prohlédl jako první. Samozřejmě si může po dohodě s pilotem vybrat i celou vlastní trasu. Je ale potřeba jí předem zkonzultovat, nad některé historické památky se nesmí létat. Trasa letu: 1. Kladno 2. zámeček v Lánech 3. Beroun 4. Zličín 5. Zbraslav 6. Karlštejn 7. Nižbor 8. Kladno Na tenhle let ale rozhodně nikdy nezapomene, užije si kouzelný výhled na stověžatou Prahu z ptačí perspektivy a bude odcházet nabitý novou energií ještě na pěkně dlouho. (adrop.cz)

Elektronická kniha - autor Wanda Vorlová, 64 stran Efektivní Využití Času A .... pohybu. Máte bolesti? Vnímáte únavu? Cítíte přetížení? Zkuste mé řešení: na gauči, v práci, při cestách. „Velmi zajímavá skladba cvičení, po kterém jste schopni se v krátké době dostat do psychické i fyzické pohody. Jako trenér vrcholových atletů ji zařazuji do přípravy jako relaxaci a kompenzaci.“ Dalibor „Dála“ Kupka – trenér olympijských vítězů v atletice „E.V.Č.A .... mi pomáhá od bolesti zad a zároveň se při ní krásně relaxuje.“ MUDr. Martina Kordová – Beroun NINJA je pozice, která, zklidnila mě i můj golfový švih a naučila mě více se soustředit na vytyčený cíl.“ Adam Křikava – GOLF.cz, (alza.cz)

Zcela nově pojatý turistický průvodce z nové edice se soustřeďuje na Karlštejn - přirozené centrum popisované oblasti a na jeho okolí. Seznamuje s historickými památkami (Svatý Jan pod Skalou, Beroun, Liteň, Tetín, …) i přírodními zajímavostmi (CHKO Český kras, Koněpruské jeskyně, Amerika, Bubovické vodopády, Koda, …), představuje zpřístupněné objekty, muzea, galerie, dokáže doporučit, kde je vhodné ubytování nebo kde se lze dobře najíst a upozorní na možnosti aktivního trávení volného času. Poutavá je i imaginární prohlídka hradu Karlštejna, doplněná o pověsti a historické a stavební zajímavosti. Publikace je doplněna velkým množstvím fotografií a ilustrací, součástí je rovněž mapa okolí v měřítku 1 : 100 000 a plán města Berouna. Díky kombinaci místopisných, historických a praktických informací se tento průvodce jistě stane nepostradatelným pomocníkem při plánování výletů či dovolených. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Karel Paták, 112 stran Když jsem se rozhodl napsat příběh o sečtělém školákovi Pihounovi z berounského předměstí, bylo mým záměrem, aby se románový hrdina, ač fiktivní postava, pohyboval v autentickém prostředí, obklopen autentickými, v té době žijícími lidmi. Jeviště, na kterém se příběh odehrává, je město Beroun a jeho nejbližší okolí v reáliích dvacátých let minulého století. Příběh jsem umístil do Berouna, když jsem se při práci v místním muzeu setkal s dlouholetým fürstenberským archivářem Janem Königem. Zaujalo mě jeho vyprávění o štacích – o hospodách, kde se formani pravidelně setkávali a ve kterých nocovali, když ze Šumavy do Berouna vozili vysoko nastlané fůry voňavého sena. Jak večer, když obstarali koně, při dobrém moku místním vyprávěli, co nového ve světě, a ti zas jim, co nového u nich. Byl bych rád, kdyby tahle knížka vybídla čtenáře, aby se na chvíli zastavil a spolu se mnou se ohlédl za zmizelým světem cest v alejích... (alza.cz)

eBook:,Delší i krátké povídky plné humoru i napětí, kuriozit i sebeironie, epistolární prózy, prózy žánrově jen obtížně zařaditelné, ale i pár fejetonů – to vše najdete v nové knížce Jana Velíška. Především se tu ale setkáte s živou, vytříbenou češtinou, hlásící se celkem nepokrytě k tradici Josefa Škvoreckého, o kterou se občas můžete i říznout jako o ostrý list trávy na jarní louce. S češtinou, kterou někteří z nás tolik postrádáme v dnes tak módní estetice pastózního hnusu, v dnešní e-mailové stylistice, jež si jen občas připomene, že existuje něco jako interpunkce, o diakritice nemluvě. V době, kdy mnoha autorům dělá problémy vyjádřit subtilnější emocionální situaci, aniž by použili smajlíků či jiných šklebanů. V době, kdy už mnoho z nás zapomnělo na křehkou tichou hrůzu jediné kapky krve v bílých plátcích růže, osaměle ležící na navoskovaných parketách edwardiánského salonu. Na tichou krásnou hrůzu, již tak dobře znali Ambrose Bierce, Roald Dahl, a především jeden geniální bostonský narkoman a alkoholik. ............................................................................................................................................................... MÍSTO DOSLOVU / Čtenář se po přečtení této knížky neubrání myšlence, že ony tři sudičky, vzpomínané na samém jejím začátku – snad rozjařeny rabelaisovským příchodem novorozence na svět – musely být v setsakramentsky dobrém rozmaru, když daly budoucímu služebníku Múz tak nevšední dar výmluvnosti. Co když má na tom lví podíl právě ona opovrhovaná Lenora, jež nabádá nic neuspěchat, všechno si řádně promyslet, nechat uležet, dvakrát měřit a teprve pak – a jestli vůbec – řezat? Není snad právem považována za matku technického pokroku, baba jedna pohodlná? A nic bych nedal za to, že zrovna ona stála u zrodu slavného neapolského přísloví: Člověk se narodil unavený a žije, aby si odpočinul, co si je Italové, jako jeden z mála civilizovaných národů, které se ještě dokáží radovat ze života, už za renesance vepsali do erbu. Jan Velíšek se třeba právě díky ní dokáže tak laskat s mateřštinou (to prokázal už ve svých juveniliích, natožpak v seniliích!), rozehrávat její rozmanité stylistické rejstříky, které dokáže stejně dobře uplatnit v básnickém textu, bajce, povídce psané v duchu hororovém, detektivním či socialisticky surreálném, v příběhu s tajemstvím, drobničce epistolární či ve fejetonu. A možná že právě toto milování s mateřštinou – abych použil okřídleného výrazu meziválečného překladatele francouzských katolických autorů a příležitostného prozaika Josefa Heyduka – mu zabránilo dát navěky výhost naší draze milované socialistické vlasti v době, kdy i velekněz českého humoru Jan Werich trpce prohlašoval: „Všude dobře, dogma nejlépe.“ A že to bylo pokušení v době největšího zbahnění kulturního i mravního tzv. normalizace převeliké, dokazuje i Velíškův výrok, pronesený ve chvíli slabosti v jednom bistru na pařížském předměstí Arcueil-Cachan roku 1979: „Už si i dokážu představit, že bych odsud docházel do práce.“ Kniha však zaujme nejen autorovou jazykovou suverenitou, ale i zvláštní strukturou, kdy jsou jednotlivé texty prokládány kratičkými intermezzy, jimiž Velíšek, nezřídka humornou formou, vzdává hold svým oblíbeným spisovatelům. Někdy jsou zařazena přímo do delšího textu, ale neruší, naopak, čtenář si je se zájmem přečte a o to dychtivěji se pak vrací k přerušenému příběhu. Věrohodnost i těch nejfantastičtějších textů – jako je Rex temporis sum s motivem reverzibility času, tolik hýčkaným romantiky – posiluje použitá vypravěčská technika, ich-forma, v níž se Velíšek také s oblibou vyznává ze své slabosti k vybraným představitelkám něžného pohlaví, a k chvále jeho výrazových schopností budiž řečeno, že tak činí způsobem, který by dokázal roznítit oheň v ledví i u anachoretů z núbijské pouště. Jiří Našinec ............................................................................................................................................................... O AUTOROVI / Redaktor, textař, korektor a prozaik JAN VELÍŠEK se narodil 28. května 1951 a už přes šedesát let v tom pokračuje. Dosud vydal Znám tě málo (texty, s fotografem Janem Šroubkem), Knihkupectví U radnice 2002, Malá monografie města Beroun (textová část), Machart 2009, Malé hejno bílých vran (texty, s fotografem Janem Šroubkem), Machart 2012, Beroun / deset zastavení na procházce královským městem (textová část), Machart 2015. Jeho písňové texty zpívají Jan Spálený, Gabriela Vermelho, Robert Křesťan, Vladimír Čáp a další. Vydáním téhle knihy potvrdil, že je rovněž prozaik, byť poněkud lenivý a přetržitý... (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Hana Hrabáková v předchozích dvou letech úspěšně publikovala již dva díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak jsme mohli přežít bez mobilu“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že střet ženy zralého věku s moderními výdobytky techniky není tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, vztahů mužů a žen, domácích mazlíčků, vzpomínek na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor. HANA HRABÁKOVÁ se narodila 23. 1. 1962 v Berouně, otec veterinář, matka účetní. Dětství strávila v Popovicích a na Křižatkách. V Berouně nastoupila do 2. ZDŠ, vystudovala gymnázium a pedagogickou nástavbu. Prošla několika zaměstnáními. Zprvu pracovala jako učitelka v mateřské škole, pět let pak učila ve Zvláštní a pomocné škole v Králově Dvoře, dále působila jako sociální pracovnice v Českém Červeném kříži, kde se podílela na vzniku Azylového domu Berounka, několik let pracovala jako zástupkyně ředitelky Klubíčka, spoluzakládala a vedla stacionář pro postižené klienty. Dvacet let pořádala ozdravné zájezdy u moře pro děti z berounské kotliny. Nakonec se vrátila do školství. Nyní působí jako ředitelka Mateřské školy Beroun-Závodí. Třiatřicet let žije se svým manželem na Černém vršku. Mají dvaatřicetiletého syna Jiřího. Hana Hrabáková své krátké prózy zveřejňovala nejprve časopisecky a v roce 2015 literárně debutovala titulem Povídky ke kávě / Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní), který se setkal s nebývalým čtenářským ohlasem a autorce otevřel cestu k pokračování této povídkové řady. O rok později následoval titul Povídky ke kávě II. / Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum, který navázal na předchozí čtenářský úspěch. Nyní autorka svoji povídkovou řadu rozvíjí dalšími příběhy... (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Hana Hrabáková v předchozích třech letech úspěšně publikovala již tři díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít dětství“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že vzpomínky na dětství „za socialismu“ nejsou rozhodně tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, romantizující a humorný pohled na období dospívání – ať už se odehrávalo v jakémkoli režimu, nechybí svět domácích mazlíčků, i vzpomínky na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor. HANA HRABÁKOVÁ se narodila 23. 1. 1962 v Berouně, otec veterinář, matka účetní. Dětství strávila v Popovicích a na Křižatkách. V Berouně nastoupila do 2. ZDŠ, vystudovala gymnázium a pedagogickou nástavbu. Prošla několika zaměstnáními. Zprvu pracovala jako učitelka v mateřské škole, pět let pak učila ve Zvláštní a pomocné škole v Králově Dvoře, dále působila jako sociální pracovnice v Českém Červeném kříži, kde se podílela na vzniku Azylového domu Berounka, několik let pracovala jako zástupkyně ředitelky Klubíčka, spoluzakládala a vedla stacionář pro postižené klienty. Dvacet let pořádala ozdravné zájezdy u moře pro děti z berounské kotliny. Nakonec se vrátila do školství. Nyní působí jako ředitelka Mateřské školy Beroun-Závodí. Třiatřicet let žije se svým manželem na Černém vršku. Mají dvaatřicetiletého syna Jiřího. Hana Hrabáková své krátké prózy zveřejňovala nejprve časopisecky a v roce 2015 literárně debutovala titulem Povídky ke kávě / Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní), který se setkal s nebývalým čtenářským ohlasem a autorce otevřel cestu k pokračování této povídkové řady. O rok později následoval titul Povídky ke kávě II. / Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum, a hned rok následující kniha Povídky ke kávě III. / Jak jsme mohli přežít bez mobilu, která opět navázala na předchozí čtenářský úspěch. Nyní autorka svoji povídkovou řadu rozvíjí dalšími příběhy... (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již pět dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít katastrofu“ přivádí čtenáře do retro-prostředí studentských časů v osmdesátých letech, prvních milostných vzplanutí, prvních zkušeností za volantem... A nutno dodat, že vzpomínky na lidské „katastrofy“ opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes. HANA HRABÁKOVÁ se narodila 23. 1. 1962 v Berouně, otec veterinář, matka účetní. Zprvu pracovala jako učitelka v mateřské škole, pět let pak učila ve Zvláštní a pomocné škole v Králově Dvoře, dále působila jako sociální pracovnice v Českém Červeném kříži, kde se podílela na vzniku Azylového domu Berounka, několik let pracovala jako zástupkyně ředitelky Klubíčka, spoluzakládala a vedla stacionář pro postižené klienty. Dvacet let pořádala ozdravné zájezdy u moře pro děti z berounské kotliny. Vrátila se do školství, řadu let působila jako ředitelka Mateřské školy Beroun-Závodí a nyní pracuje na středním odborném učilišti. Hana Hrabáková své krátké prózy zveřejňovala nejprve časopisecky a v roce 2015 literárně debutovala titulem Povídky ke kávě / Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní), který se setkal s nebývalým čtenářským ohlasem a autorce otevřel cestu k pokračování této povídkové řady. O rok později následoval titul Povídky ke kávě II. / Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum, a hned rok následující kniha Povídky ke kávě III. / Jak jsme mohli přežít bez mobilu a v dalších letech Povídky ke kávě IV. / Jak přežít dětství a Povídky ke kávě V. / Jak přežít první lásky, které opět navázaly na předchozí čtenářský úspěch. Nyní autorka svoji povídkovou řadu rozvíjí dalšími příběhy... .................................................................................... Ukázka: ...a Jíva pokračuje ve vyprávění: „Musím, než to zapomenu. Další žák zkazil při výuce test a z možných padesáti měl jen dvaadvacet. Instruktorka mu říká: To snad ani takhle nelze napsat! Tak málo bodů? To kdybyste všude zaškrtal samá áčka, tak musíte mít víc! A kluk šel do sebe a při další hodině přemýšlel a měl 33 bodů. Instruktorka ho chtěla povzbudit a chválila ho: No vidíš, sice stále málo, ale když se budeš snažit, zlepší se to. A chlapec suverénně odpověděl: Nesnažil jsem se. Jen jsem všude zaškrtal ty áčka!“ (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Když jsem se rozhodl napsat příběh o sečtělém školákovi Pihounovi z berounského předměstí, bylo mým záměrem, aby se románový hrdina, ač fiktivní postava, pohyboval v autentickém prostředí, obklopen autentickými, v té době žijícími lidmi. Jeviště, na kterém se příběh odehrává, je město Beroun a jeho nejbližší okolí v reáliích dvacátých let minulého století. Příběh jsem umístil do Berouna, když jsem se při práci v místním muzeu setkal s dlouholetým fürstenberským archivářem Janem Königem. Zaujalo mě jeho vyprávění o štacích – o hospodách, kde se formani pravidelně setkávali a ve kterých nocovali, když ze Šumavy do Berouna vozili vysoko nastlané fůry voňavého sena. Jak večer, když obstarali koně, při dobrém moku místním vyprávěli, co nového ve světě, a ti zas jim, co nového u nich. Byl bych rád, kdyby tahle knížka vybídla čtenáře, aby se na chvíli zastavil a spolu se mnou se ohlédl za zmizelým světem cest v alejích stromů a za světem klenutých lokálů v zájezdních hostincích... Karel Paták O autorovi Karel Paták si ve zralém věku napsal vzpomínkovou idylu – a to na podobném principu, jakého použil ve své poslední próze jeho slavný jmenovec Karel Poláček. S překvapivou vypravěčskou zručností vyzobává Karel Paták ze svého mládí rozinky prázdninových zážitků plných prachu rozpálených silnic, brodí se Berounkou, jež je omamně cítit rybinou a sluncem rozpáleným dehtem pramic a ovšem dršťkovou z hrnců zájezdních hostinců – a pivem, jehož blahodárnou hořkost v létě nic nenahradí, jak víme my chlapci, co spolu mluvíme... Jestli si chcete tohle čtení dokonale užít, musíte přistoupit na autorovu hru. Zapomeňte na chvíli na všechny trable, na to „jak to všechno vlastně bylo“, a vyrazte s Pihounem, Emanem a vševědoucím panem Kottkem vstříc jejich malým verneovským dobrodružstvím. Jan Velíšek KAREL PATÁK, ak. mal. Když skončila poslední světová válka, bylo Karlovi Patákovi čtrnáct. Únor 1948 mu vítězně vpadl do sladkých let adolescence, v padesátých letech se mu dělaly první vrásky (v šedesátých často i od smíchu), v srpnu 1968 mu bylo sedmatřicet – byl, jak říká klišé, „umělec na vrcholu tvůrčích sil“. Následovala páchnoucí dusivá houně normalizace. Komunisti konečně prohráli, když mu bylo padesát osm. Pak se stal starostou Loděnice… Docela pestrý a „dějinnými událostmi“ nabitý život. A to není řeč o trampotách kluka ze smíšené česko-německé rodiny… Úryvek z knihy: ...Jícha ještě dvakrát polknul, postavil prázdnou sklenici, utřel si hubu a vyjek: „Kalina vodí u Štulovny Bohouše! Má ho na šňůře…“ Ale než dořek větu, byl kuželník prázdnej. Chlapi ho div neporazili, jak jeden přes druhýho hrnuli ke dveřím. Nechali kuželky kuželkama, a byli pryč! Zbyly po nich než rozkouřený viržínka v popelníku. Vyběh s nima dokonce i jindy akurátní číšník Pavelka s kasírtaškou v ruce a běželi jsme i my dva s Emanem. Přestože je to teď napínavý jako na poslední stránce Zelený paruky, nezbejvá než prozradit inkognito toho Bohouše, i když se dá předpokládat, že každej pravověrnej Berouňák ví, o koho se jedná.Ovšem čas kvapí – Bohouš je na šňůře, a tak, než se mu jí zase povede přetrhnout, prozradím vám, co nejste z Berouna, že ten Bohouš je sumec! Ale ne ňáký dvacetikilový tintítko na rybářskej výuční list, ale pořádnej metrákovej klacek! Váhu odhadli ty nešťastný šťastný páni rybáři, kterejm se v minulosti dostalo cti, že si ho po řece mohli aspoň chvilku povodit. Když jsme přilítli k pivovaru, tak už tam bylo hotový pozdvižení. Na navigaci to vypadalo, jako kdyby měl do Berouna připlout Primátor Dittrich... (knihydobrovsky.cz)